Tento můj článek vychází z článku "Časové smyčky", který má tři části: Část 1, Část 2 a Část 3. Také neumím rusky - nejlépe se to čte, když si dám přímo v prohlížeči automatický překlad (ale i tak se to nepřeloží úplně dobře, a proto níže píšu "v článku se píše něco jako: ..." namísto "v článku se píše: citace", protože nevím, co se tam přesně píše..). V tomto svém článku budu psát zážitky ze života, které mají něco společného s tím, co se píše v článku "Časové smyčky". Když si ty tři části odkazovaného článku přečtete celé (když vytrváte, nepřestanete číst a uvidíte u toho obrázky), tak postupně zjistíte, co se v článku píše - z hlediska smyslu článku a obsažených dat.


Nejprve se v odkazovaném článku (část 1) píše něco jako, že čas není lineární, ale plynutí času je spíš něco jako film, který se různě přetáčí (někdy rychleji a někdy pomaleji). Když v této "interaktivní hře" uděláte něco špatně, vrátí Vás to na začátek. Na začátek toho STEJNÉHO dne, abyste dostali novou šanci, udělat to znovu a lépe (proto ten pocit nudných všedních dnů, jeden jako druhý..když něco dělám 1000x, tak i když o tom nevím, je to nuda). Proto někdy vznikne pocit "deja vu" (protože člověk už to stejné jednou zažil a pak mu byla vymazána paměť). Čím víc žije člověk "vědomě" (tzn. vnímá syté a zářivější barvy a vychutnává si okamžik), tím více "deja vu" zažívá, protože ty "naplno prožité momenty" nejdou jen tak vymazat. Naopak kdo žije "šedý, nudný život", tak žádné "deja vu" nikdy zažít nemusí, ač zažívá už po miliónté to samé. (Je možné, že když člověk udělá něco "dobře", tak se posune dál a už to, co zvládl, znovu neprožívá - proto si jsou dny podobné a zároveň je v životě i nějaký "vývoj".)
- Sama jsem mnohokrát zažila, že čas plynul pomalu nebo rychle (to zná asi každý). Deja vu znám také a když jsem žila vědomě, tak jsem měla deja vu více. K tomuto nemám co za zážitky napsat, tak se posuneme v článku dál. (Jenom mohu říci, že pocit plynutí času může být subjektivní, ale může to být i realita - viz zážitky dole.)

Dále se v první části píše něco jako, že když omylem/náhodou zemřete, tak pokud to nebyla úmyslně spáchaná sebevražda, vrátí vás to zpět do okamžiku před smrtí, přičemž ten varovný pocit "intuice" (např. vnímáte varování ve smyslu "nevykláněj se tolik z toho okna" a před sebou vidíte mlhavou představu jak padáte a díky té hrůze a špatnému "intuitivnímu" pocitu se přestanete z okna vyklánět) je ve skutečnosti vzpomínka na již proběhlou událost, která byla vrácena v čase zpět. A dále se tam píše, že Vaši FANOUŠCI přetočí hru zpět a tím Vás zachrání.
- Něco podobného, co se tohoto mohlo týkat, jsem zažila v tomto snu (je jakýkoliv sen vlastně sen a nebo to je realita? je jakákoliv představa pouze představou?). Ohledně fanoušků se mi zdál zase tento sen. O tom snu s fanoušky napíšu trochu víc: ve svém životě jsem si udělala snad na všechny lidi, se kterými přicházím do kontaktu, rituál s růží, při němž jsem si vytiskla fotku každého člověka na zvláštní papír a ten jsem si založila. Takže v té době, kdy se mi sen zdál, jsem měla kolem sebe jen lidi "vytisklé na papíře". (Každého člověka si ale můžete PŘEDTÍM než rituál uděláte prověřit, jaký je.) Tedy v tom snu se mi zdálo, že mám hodně FANOUŠKŮ, kteří mě sledují, ale reálné lidi jsem tím rituálem trochu "omezila" co se týče energetických vazeb ke mně.
- Zdál se mi ještě jindy jiný sen, který jsem na web nedávala, protože mi nepřišel tak důležitý, ale sem bych ho napsat mohla: V tom snu jsem přetočila čas hodně do minulosti, kde jsem žila jako žena rolníka. A řekla jsem si, že změním minulost A TÍM I CELÉ DĚJINY. Tedy v té dřívější době byli kluci ještě méně vyspělí, než jsou teď (teď už jsou někteří kluci vyspělí, ale ne v tom, v čem jsou vyspělé holky, jdou jakoby "z druhé strany" /asi stejné mince/). Tedy kluci v té době nebyli vyspělí skoro vůbec - neznali lásku, jen materiálno, holky si přivlastňovali a byli sobečtější, než jsou teď (můj manžel v té dřívější době byl kluk, kterého jsem nyní nějaký čas znala, tedy to u něj mohu porovnat). A já si tedy v tom snu řekla "na co existuje čas?" - proč být na toho kluka (v té dávné době kdy on byl "zlý") milá, proč se s ním "piplat" a neposlat ho někam a být raději sama? (Když on mě ponižuje, nechová se ke mně dobře, pro mě by se vyplatilo nemít žádný vztah, než být s ním.) A tak jsem se v tom snu s ním rozešla. Moje kamarádka to viděla a také se rozešla se svým manželem. Když jsem od něj odcházela, tak on to nechápal, ale jak jsem šla pryč, tak se za rohem začali objevovat lidé - vyspělejší, než byli v té historické době - jakoby lidé "z budoucnosti". Byli to "cestovatelé časem", kteří se přišli podívat, jak se ta historie bude vyvíjet, když jsem se rozhodla vyřešit to hned a nebýt s mužem, který je zaostalý a nic mi nedává, přičemž mě ostatní ženy následovaly. Ti "cestovatelé časem" byli zároveň (asi většinou) i moji FANOUŠCI. Pak sen pokračoval tím, že jsem došla k řece, kde byl na loďce anděl s černými křídly (anděl smrti) - nastoupila jsem do lodi a on mě vzal na druhý břeh a pak jsem byla poslána na reinkarnaci do této doby, která byla mým rozhodnutím tedy ovlivněná. Když jsem se ocitla zde (v tédo době), nestačila jsem se divit - vše bylo zničené, rozflákané, lidi žili jako zvířata v úkrytech na ulicích a bojovali mezi sebou. Mnoho vynálezů nebylo vynalezeno. Každý přežíval hlavně lovem, lidé se okrádali navzájem. Já jsem měla alespoň trochu zabezpečený pokoj, ale stejně nebylo moc co dělat, na ulici to bylo nebezpečné, tak jsem zůstala zavřená v domě, ve kterém nebylo ani vybavení, jen matrace na zemi - tak jsem šla spát, abych si odpočinula, než dostanu hlad a budu si muset jít sehnat něco k jídlu. Hned jsem v tom snu svého rozhodnutí litovala a minulost jsem zase "vrátila" tak, jak byla. No a jak byla původně minulost? Že jsem v té historické době byla normálně vyspělá (stejně jako ostatní ženy), a tak jsem věděla, že kluci jsou na tom hůř a POTŘEBUJÍ ČAS, aby se také mohli stát vyspělými, a tedy je dobré být s klukem, který ještě vyspělý není, pokud k tomu směřuje, tak ho mohu na jeho cestě podporovat. Pokud k tomu kluk nesměřuje a je na destruktivní cestě, tak je asi většinou lepší se rozejít (to už ve snu nebylo, to si pouze myslím).
- Třetí zážitek s fanoušky jsem zažila v realitě: Byla jsem na brigádě, kde jsem dělala "tazatelku" (oslovování lidí na rušném místě, aby mi vyplnili dotazník). Podepsala jsem dohodu o mlčenlivosti (už to bylo dávno a neuvádím firmu, tedy dohodu neporušuji) a od té doby už vím, proč se dohoda o mlčenlivosti podepisuje. Vždycky jsem si myslela, že bych svou energií měla umět zhmotňovat věci (výjimečně se i něco podařilo, ale většinou ne, protože to tu je zakázané). A u této firmy jsem dostala "povolení" něco zhmotnit (jak svou energií, tak jsem k tomu měla k dispozici i energii egregoru té firmy). To mi tedy nikdo neřekl, to jsem nečekaně zjistila při práci: Byla jsem na rušném místě a vždy jsem musela vytipovat "archetyp" daných kritérií (věku atd.). Oslovila jsem tedy vhodného člověka a když jsem ho vytipovala dobře a prošel kritérii, tak jsem se ho (mimo jiné otázky) zeptala, jestli mu tam v okolí, kde jsme stáli, nechybí nějaký obchod (otevřená otázka). Většina lidí, když má na výběr mezi odpovědí "ne" a "něco vymyslet", odpoví "ne" (protože je to jednodušší). Většina lidí byla touto otázkou zaskočena, ale někteří cizinci na ni naopak ochotně a rádi odpovídali a jmenovali obchod, který jim chybí. Já jsem jim pak poslala energii, protože mě potěšilo, že na tuto otázku někdo taky odpovídá (dle nadřízených bylo cílem celého dotazníku vydolovat odpověď na tuto otázku=nejdůležitější otázka v dotazníku). Pak jsem zpovídala jednu ženu, která mi na jednu z otázek odpověděla tak, že se rozpovídala mimo téma o tom, o čem jsem už nějakou dobu uvažovala, a dala mi na to odpověď/poradila. Řekla jsem si, že to je zajímavé, a zároveň jsem si všimla dvou veselých holek, které seděly na lavičce a pozorovaly mě. Když jsem se na ně podívala, tak dělaly, že se na mě nedívají. Pokračovala jsem v rozhovoru s tou ženou, která na otázku, jaký obchod jí chybí, odpověděla nějakou luxusní značku, kterou jsem neznala. Řekla jsem jí "tak to bohužel, takový obchod tady není" (jelikož jsem stála skoro pořád na tom samém místě, tak jsem si ty obchody v okolí kvůli tomu dotazníku i docela prohlédla a věděla jsem, že takový obchod tam není). Jenže jak jsem to vyslovila a dívala jsem se na tu ženu, tak PŘÍMO ZA NÍ jsem zahlédla velkým písmenem značku obchodu, který právě jmenovala (a který bych přísahala, že tam před sekundou nebyl). Zděsila jsem se a ty holky, co mě pozorovaly, se smály (jo, mohly se smát i tomu, že jsem si toho obchodu přímo za tou ženou nevšimla nebo něčemu jinému..). Dotazník jsem nějak dodělala a v duchu jsem se ptala na ty holky, co jsou zač. A přišla mi odpověď, že jsou z budoucnosti (většinou mi o lidech přijde nějaká normální odpověď a "z budoucnosti" mi před těmito holkami ani po nich v realitě nikdy nepřišlo). Ta odpověď zahrnovala i to, že jsou to něco jako moje FANYNKY-i když trochu v jiném slova smyslu: že jsem v té budoucnosti něco jako slavná, protože jsem začala psát o tom, co vím, což se až za mnoho let začalo používat jako něco jako učebnice. V budoucnosti se naučili cestovat časem a přímo ve škole, když by se o někom např. učili, se na něj mohli jít podívat do jeho doby. Každopádně tento "telepatický" zážitek "z budoucnosti" byl i jeden z hlavních důvodů, proč jsem začala psát tento web (chtěla jsem ho psát už dávno, ale nějak jsem to odkládala a kdyby se mi toto nestalo, tak bych možná nezačala). I když něco podobného se mi také stalo jednou v dětství, zrovna když jsem seděla ve škole v lavici, tak když jsme se nudně učili nějaká historická jména na hodině dějepisu, tak jsem si v duchu říkala, že doufám, že když bych náhodou něco významného pro lidstvo udělala, tak se o mně nebudou muset děti učit (další jméno, co by si museli nudně zapamatovat). A tehdy jsem vnímala v mysli sdělení, že se o mně budou lidi v budoucnosti učit (tomu jsem ale tenkrát nevěřila). Každopádně na té brigádě jsem pokračovala tak, že když jsem se z toho vzpamatovala, tak jsem s chutí dotazovala dál, protože jsem čekala, co se stane. Čekala jsem na tu otázku a když na ní někdo odpověděl, tak jsem mu poslala energii a ve většině případů se tam daný obchod objevil. Jenže - u jednoho člověka byl na tom místě obchod A a u jiného byl na tom samém místě obchod B (možná, že má každý "svoji dimenzi", ve které žije, a já tam obchod zhmotnila jen pro ně a zároveň pro "podobný archetyp lidí" a nebo jsem mohla toho člověka a zároveň "podobný archetip lidí" nasměrovat do paralelní reality, která se pro dané lidi liší jenom tím, že na tom místě stojí obchod A/B). Jenže, co když se skamarádí Čech s cizincem / mladý se starým apod. prostě dva lidi od různých archetypů - jaký obchod se jim pak oběma objeví, když jdou spolu? - to nevím. Na této brigádě se mi pak stala ještě jedna zajímavá věc: Dotazovala jsem nějaké dva cizince, kteří mi nebyly sympatičtí a už mě to dotazování nebavilo, tak jsem je dotazovala tak trochu "prudivě". Je to díky tomu také nebavilo a v ten okamžik jsem to i nějak vycítila, že chtějí, ať jim už dám pokoj. Chtěla jsem být od nich co nejdál (a oni ode mě asi taky). V tu chvíli se mi zamotala hlava, ale vím jistě, že jsem neudělala krok vzad, ale stála jsem na stejném místě. Oni seděli na lavičce, takže se oddálit nemohli. Když se mi hlava motat přestala, tak jsem od nich byla 2 metry vzdálená, že mě skoro neslyšeli! Původně jsem od nich stála asi metr a neudělala jsem ani jeden krok vzad. Prostě jsem vnímala, jak stojím, motá se mi hlava, a jak se prostor mezi námi roztahuje, protože je mojí svobodnou vůlí být od nich co nejdál a zároveň je i jejich svobodnou vůlí, být ode mě co nejdál. Dotazník jsem však s nimi musela dokončit, jelikož jsem podepsala smlouvu s firmou, že pokud mi lidi vyloženě neřeknou, že dotazovat nechtějí, tak dotazuji dál. Tento zážitek se netýkal fanoušků, ale někde v těch článcích na tom ruském webu jsem četla něco jako "svobodná vůle (ve hře) je nedotknutelná", tak toho se to týká. Brigáda se mi zakončila tím, že jsem narazila na skupinku složenou z Čechů plus Slováků. Ptala jsem se jich a čekala na otázku ohl. obchodu a co řeknou, jak se jim to zhmotní. A když jsem se na tu otázku zeptala, tak oni úplně znejistěli a pak říkali proč se ptám, že je ta otázka nějaká divná. Když jsem měla v plánu jim to zhmotnit, začali se bát, i když z hlediska rozumu se "nic divného nedělo". Ten strach a nejistota u nich byli přímo hmatatelné (bylo napětí ve vzduchu atd.). Naopak někteří cizinci, kteří na otázku odpověděli, přímo očekávali, že se jejich odpověď např. v budoucnu zhmotní, a někteří cizinci, kteří vypadali zámožně, dokonce vypadali, že by byli rádi, kdyby se to zhmotnilo hned (a nepřekvapilo by je to, protože by to prostě rozumem neřešili). Ta skupinka, která se toho bála, byla asi nejvýraznější, co se týče znejistění a strachu (a naopak chytré intuice v tom, že je za tou otázkou něco víc), ale Češi obecně na tu otázku moc nechtěli odpovídat a většinově je alespoň trochu znejistěla. Takhle pracují egregory s "archetypy lidí". A mnoho lidí dělá v práci nevědomě něco "navíc", co mají na krátký čas od systému v dané oblasti "povoleno". (Kdybych nepotkala ty veselé holky, tak bych si to, že se obchody zhmotňují, pravděpodobně neuvědomila - byla by to jen další nudná brigáda.)

Také se v první části píše něco jako, že jak se ráno začíná "od začátku", tak např. dopoledne jsme si zažili už mnohokrát, čas po obědě už míňkrát atd. (Asi proto mám den tím raději, čím pozdější hodina je. - i když ne vždy se to prý vrací úplně od rána, prý existují tzv. "check pointy") Protože jak se člověk furt vrací, tak na místo, kde se mu něco nepovedlo, dojde snáz a má i "intuici" a "deja vu", ale pak se dostane k místu, kde to ještě nezná / kde ten den ještě nebyl. Dále mě napadá, že to, jak se mi zdají "věštecké" sny o tom, co se stane následující den, tak to by mohly být vlastně jen VZPOMÍNKY na mé minulé "pokusy", které se nepovedly.
- Například v dětství, když mi bylo cca 8 let, se mi zdál zatím nejjasnější věštecký sen: Ve snu jsem byla na zahradě a tam přibyl jeden nový (dlouhosrstý) kocour. Seděl na zídce, otočil se a podíval se na mě a pak seskočil ze zídky na druhou stranu ode mě. Já šla k té zídce, abych se přes ní podívala, kam šel, a on byl dole a pral se s hlavním kocourem, přičemž kočky seděly dokola v kruhu kolem nich a koukaly se, kdo vyhraje. Ten sen byl úplně jako realita. Druhý den po probuzení jsem šla jako obvykle na zahradu (v realitě - to už nebyl sen) a tam se odehrálo přesně a do puntíku to, co jsem viděla v tom snu. Kocour byl naprosto stejný (nikdy předtím krom snu jsem ho neviděla), seděl na zídce, otočil se a pak skočil, pral se a kočky seděly v kruhu. Tedy se mi zdálo ve snu TO SAMÉ, co se pak stalo v realitě. Jen s tím rozdílem, že sen pokračoval tak, že se zvrtnul do něčeho špatného (byla válka), tak se to (možná, ale tím by se to vysvětlilo) přetočilo zpátky na začátek, kdy jsem zažila podruhé (asi obojí se odehrávalo v realitě?) to samé, až na to, že jsem se vrátila poklidně domů a válka se nekonala. To byl nejjasnější "sen" a zážitek tohoto typu, i když sny ohledně toho, co příští den zažiju (něco nového), se mi zdají běžně.
- Dále se mi běžně děje, že se chci podívat na nějaký seriál. Začnu se koukat na první díly a když jdu spát, tak ten seriál "ve snu" shlédnu celý = všechny díly (po probuzení si ale pamatuji většinou jen ty nejsilnější okamžiky, které v seriálu byly). Pak když se v realitě dívám na celý seriál, tak vím, jak bude probíhat, o čem to bude a říkám si "jo tuhle scénu jsem už viděla" a "tohle dopadne takhle" (a vždycky se to vyplní, protože si to pamatuji - to není nadpřirozená schopnost, ale paměť).
- Tohle není můj zážitek, ale narazila jsem na tuhle písničku, která "časovou smyčku" popisuje - jak to asi tak/zhruba funguje.

Dále se v první části věnují energetické spotřebě (např. města). Píšou něco jako, že v supermarketech se na osvětlení a mrazení regálů spotřebuje hodně elektřiny, továrny jí potřebují mnoho atd. Když si spotřebu elektřiny ve městě vygooglíme, tak jsou prý čísla podceňovaná o 10-100 (asi běžných procent). Také že někdo je hubený, i když hodně jí, a někdo je tlustý, jí málo, a přesto neshodí. Někomu vypadne hodně vlasů při česání/mytí hlavy, a přesto není za pár let plešatý. (Moje poznámka: jeden čas, a trvalo to více než 5 let, mi padalo každý den okolo 100 vlasů=počítala jsem to. Za 4 roky vypadne při tomto tempu kolem 144 000 vlasů. V průměru mají na hlavě nejvíce vlasů světlovlasí lidé, okolo 140 000 vlasů celkem. Mě ale vlasy za těch několik let jen trochu prořídly, měla jsem jich však stále dost. Vlasy mi naopak VŮBEC NEROSTLY, takže počítat s nějakým přírůstkem, který vlasy zahustil, nelze - opravdu jsem zašla ke kadeřnici, která mi udělala pěkný účes, a ten mi "držel" 5 let i co se týče délky vlasů a barvy=neodrůstala ..dle odrostů mi vlasy za těch 5 let vyrostly dohromady snad o max 10 cm, ale u konečků se asi přesně do tvaru účesu odlamovaly, jelikož délka zůstala stejná. Vše se dá logicky vysvětlit - např. při nedostatku živin v těle se zastaví růst vlasů, ale jelikož mi ty vlasy zároveň padaly, což by se také dalo vysvětlit nedostatkem živin, tak bych za těch 5 let - dle výpočtu - musela být plešatá, ale vlasy mám furt pěkný. Tenkrát mi to připadalo divný, ale byla jsem ráda, proto jsem to neřešila = já věci, které se mi "hodí do krámu", neřeším, a proto zažívám tolik nadpřirozených jevů. Naopak když se mi něco nehodí, tak vytáhnu rozum, kterým umím obhájit téměř cokoli, a začnu říkat "to je nějaké divné/to nesedí/to by takto přeci nemělo být..") Dále se v článku zabývají odpadky a spotřebou běžného města, že to jaksi "nesedí". (Kde se bere tolik elektřiny pro město, kam se vyvážejí ty tuny odpadků z města, a tuny jídla a zboží do města? Moje poznámka: Zkoušela jsem to vypočítat a čísla sedí, i když z logiky věci mi to také nesedí. Jenže já mám logiku "hlubší", než má běžný člověk, kterému to pravděpodobně bude sedět i logicky. Když už ale něco sedí matematicky, tak je to úspěch = co se týče odůvodněného fungování matrixu. Až se bude naplno recyklovat/vyrábět pouze z rychle rozložitelných surovin, tak bude odpadkový provoz města odůvodněn i logicky tou trochu "hlubší logikou", i když tou nejhlubší se to s největší pravděpodobností neodůvdoní ani tak.)
- Když jsem chodila s jedním klukem (ilum.), tak jsme bydleli ve čtvrti, kde byla elektřina placena paušálně (v cizině). Tedy jsme jí mohli spotřebovat kolik jsme chtěli, a platilo se pořád stejně. Nějak mi to rozumově odůvodnil, což se odůvodnit i dá. Ale velice se divil tomu, že třídím odpad, a ptal se mě, proč to dělám. Tak jsem mu vysvětlovala ty ekologické přínosy, abychom nebyli zavaleni těmi odpadky a aby se neničila příroda. A on se tomu smál ve smyslu, že kdyby se ty odpadky neodhmotňovaly (to přímo neřekl, ale něco na ten způsob), tak už bychom dávno zavaleni byli a nic bychom už třídit nemohli, protože bychom těmi odpadky již byli všichni udušeni (dle toho objemu, který se každý den na planetě vyprodukuje, tak v průběhu let..). A ptal se mě, kam si myslím, že ty odpadky jdou, co se s nimi děje. Odpověděla jsem mu protiotázkou, co si myslí on, že se s odpadky děje, když je ani netřídí? Na to mi neodpověděl, jen mi naznačil, že třídit odpad je naprosto zbytečná práce (já odpad třídím dál, ale jen kvůli tomu, že tím demonstruji svůj názor, že chránit přírodu je dobré). Pak mě jednou tento kluk vzal ven na procházku a řekl mi, že to (okolí, nebo země, kde jsme byli) není skutečné, že všechno je uměle vytvořené. Moc jsem nevěděla, co tím myslí.
- Zdál se mi sen, že jsem někde lítala a na planetě byla znečištěná voda. Tak jsem se zamyslela a řekla jsem si "v tomto světě mi ještě záleží na dvou lidech, a tak kvůli nim tu vodu vyčistím, aby nebyl "konec světa" díky špíně = aby mohl život pokračovat dál. Soustředila jsem záměr vyčistit vodu a velká jezera byla zase čistá (špína se odhmotnila). Tehdy jsem znovu přišla na to, jak se čistí odpadky (ve velkém). Znovu proto, že jako dítě jsem věděla, že nejdůležitější je motivace (která vzniká díky lásce) a z toho se všechno odvíjí. Že když někdo zničí motivaci, tak planeta bude během pár dnů před svým koncem.. Přesto od mala se rodiče a škola soustavně snažili zničit moji motivaci (např. různými zákazy a povinnostmi). Chápu, že zákazy být musejí, třeba kvůli tomu, aby si dítě omylem neublížilo, ale na druhou stranu všechno se dá vysvětlit i v pohodě (bez ničení motivace/odebírání energie).
- Kdysi jsem jako obvykle jela domů tramvají. To bylo v době, kdy jsem se naučila, v noci když je klid, vnímat jen to, co je kolem mě (maximálně se soustředit na to, co dělám např. na počítači, a všude okolo mě je pouze tma, jakobych se "vznášela v prostoru", přičemž samozřejmě ležím na posteli a tudíž nelevituji). Vše ostatní pro mne v takový okamžik přestalo existovat. V té tramvaji jsem začala hrát hru na chytrém telefonu a dostala jsem se naplno do toho stejného stavu poprvé i ve dne, kdy jsem byla jen já, to, co dělám, a okolní svět přestal existovat. Byla jsem v tom stavu jen pár milisekund, něco mě totiž ihned "vyhodilo" zpět do reality. To proto, že v tu ránu tramvaj prudce škubnutím zastavila. Bylo to náhlé, nečekané zastavení. Rozhlédla jsem se, co je. Lidi pomalu začínali vystupovat z tramvaje, která asi automaticky otevřela všechny dveře. Koukám, že i tramvaj za náma a před náma stojí, protože vypadl proud v celé hlavní ulici/bloku. Tak pomalu vystupuji z tramvaje, když v tom do mě jeden takový trochu chuligán v tramvaji skoro vrazil tak, že se mi snažil sebrat co nejvíce energie (že na mě jakoby z blízka "vybafl", když šel kolem mě). A aby toho nebylo málo, tak hned po něm čekal před výstupními dveřmi z tramvaje řidič, který tramvaj řídil, a ten na mě začal řvát, když jsem vystoupila, že co si jako myslím, že tohle si nemůžu dovolovat. Tak se ho ptám "co jsem udělala?" a on naštvaně odpověděl, že vím co. Pak už jsem pokračovala domů pěšky a nic divného se mi nestalo. To jenom k tomu, kde se bere elektřina (od lidí připojených k matrixu - já se nachvilku z té společné reality odpojila a hned to tam zkolabovalo).

Pak v části 1 píšou něco jako, že jelikož čas není lineární, tak neexistuje ani věk a ani lineární příběh života.
- Když jsem psala svůj životní příběh, tak mi to trvalo dlouho, protože jako "život" to moc nedávalo smysl (jsou tam jaksi vážnější logické trhliny). Ať se snažím, jak chci, když ho chci napsat pravdivě tak, jak si věci pamatuji, tak to nejde lineárně seřadit! Je to prostě zamotané a nedává to v určitých částech "příběhu" smysl. Takže to je moje zkušenost ze života, že můj život lineárně smysl nedává (nedává smysl ale ani nelineárně, tím "nelineárním pojetím" se vyřeší jen část logických obtíží, zbytek trhlin bohužel zůstane). A to jsem nad tím přemýšlela pečlivě. Toto bude mít asi každý člověk individuální, někdo má poklidný život, který se "vyvíjí" postupně a přehledně, bez zvláštních událostí.

V první části článku píšou další zajímavé věci, ale v tomto článku se budu věnovat jen tomu, o čem mohu napsat nějaký zážitek. O první části mě napadlo ještě toto (tak obecně k první části):
- Je zajímavé, že jsem jako dítě (když mi bylo tak 9?) vymyslela deskovou hru (políčka, figurky, háže se kostkou, ale každý má na daném poli svobodnou vůli co se týče rozhodování - tedy když to pole nějaké možnosti volby nabídne, dále se tam člověk učí, získává různé dovednosti a schopnosti). Hra měla 7 úrovní a byla pro jednoho až (teoreticky) nekonečně hráčů. Začínala v 1. úrovni tím, že člověk chodil nudně a nuceně ze školy domů, pak zas do školy - nekonečně dlouho. Plnil domácí úkoly a dělal, co se má. Neměl na výběr, toto trvalo opravdu jakoby nekonečně dlouho. Jen tam bylo jedno "políčko" na které když NÁHODOU stoupl (toto byla opravdu náhoda, jelikož se hází kostkou, ale na druhou stranu - když někdo chodí stále dokola ze školy domů a pak zase do školy jednou ze tří cest, a která to bude, mu také určí náhoda=hod kostkou = buď může jet autobusem, jít pěšky přímo nejkratší cestou a nebo pěšky oklikou kolem potoka, tak dříve či později na to políčko stoupne). Tedy hra byla ze začátku velice nudná. Jelikož ji mám doma schovanou a udělala jsem i kopie/zálohy, tak jsem si ji teď jak píšu tento článek vzala k počítači, abych ji mohla dobře popsat (protože si ji už přesně nepamatuji): Tedy v prvním kole někdy zaspíte, někdy dostanete ve škole poznámku nebo špatnou známku, někdy dostanete známku dobrou, postupujete ve třídách směrem vzhůru (pokud nepropadnete) atd. Z tohoto života (běžné chození do školy) si žádné "skilly" neodnášíte (= nic z toho, co jste se v běžné škole naučili, vám co se týče hry k ničemu není). Občas můžete po cestě do/ze školy šlápnout na políčko, kde najdete na zemi např. 10 Kč (i to se v životě stává, že dítě najde pár korun na zemi). V takovém případě si je můžete vzít. Doma se ale platí nájem+jídlo, takže jednou za 3 přenocování doma musíš odevzdat 10 Kč (které člověk najde na zemi - když nemá, tak se zpomalí = od každého hodu odečte 1 dokud dluh nezaplatí, když nemá ani na další nájem tak odečítá 2 atd.). Pouze 10 Kč za tři noci, protože to je dítě, které chodí do školy, takže pouze "přispěje" rodičům symbolickou částkou. Tedy hráč někdy časem šlápne na políčko, kde najde holínky, s nimi pak může jít do potoka, kde může najít "kouzelný prsten" (který plní přání). On to ale neví, že plní přání. Musí ještě zase časem a náhodou šlápnout na políčko "žebrák", kde má svobodnou volbu, jestli žebrákovi přispěje. Pokud ne, tak může nekonečně dlouho chodit sem a tam (domů a do školy) a nikdy se z toho kolotoče nedostane. Pokud mu přispěje, tak hází kostkou. Pouze v 1 možnosti ze 6 mu žebrák poradí, ať otočí prstenem a něco si přeje. Pokud se hráč rozhodne toto udělat = pokračuje do 2. kola/úrovně. Když mu ale poté, co přispěl žebrákovi padne jiné číslo než je tato dobrá rada, tak v některých případech mu žebrák pouze poděkuje, jindy mu poradí falešnou stopu (ať chytí černou kočku), jindy mu dá nápovědu (ať hledá prsten) a jindy mu prsten dokonce dá (tedy prsten se dá buď najít v řece poté, co jsi našel holínky, a nebo se dá získat od žebráka). Každý hráč však časem po mnoha pokusech "tam a zpět = ze školy a do školy" prsten získá a dozví se, že s ním má otočit a něco si přát. Do té doby si mohl přát co chtěl, ale musel chodit do školy a ze školy, žádné přání se mu nevyplnilo. Jakmile má prsten a ví, že s ním má otočit, tak se dostane do magického světa = 2. úroveň a dál. Vezme si druhý papír (herní plán) a pokračuje na jiném papíře (každý hráč může být na jiné úrovni, takže se hráči ve hře ani nemusí "potkat", jelikož každá úroveň má svůj "papír"). Tedy ve 2. úrovni se objevuješ v "magickém lese" (je to asi jako když jde někdo na procházku do lesa, tam zabloudí, a jakoby ho "může potkat cokoli"=je v neznámém prostředí a má otevřenou mysl). Což v té mé hře hráč, který otočil prstenem, má otevřenou mysl (to byl ten symbol otočení prstenem, že se mu otevřela mysl a splnilo se mu přání dostat se pryč z toho kolotoče chození do/ze školy = každý hráč, který tu mojí deskovou hru hrál, měl pouze jedno stejné přání, to mi věřte, jelikož ta hra byla ze začátku únavná a člověk nevěděl, o čem ta hra bude/o co se jedná, jestli má jenom jedno kolo či více kol, co tam má dělat atd., ale nikoho nebavilo chodit neustále beze smyslu tam a zpět a plnit nesmyslné úkoly ve škole). V 2.kole v lese člověk v této hře bloudí a zde již může najít první "artefakty", které si pak nese s sebou (mluvící kámen a houby). Když ho uštkne had a nenajde lékárničku, tak "zemře" = vrátí se na začátek lesa (2. kola) a hraje od začátku. Když hráč projde lesem, tak ho čekají taková teleportační políčka založená na náhodě=hodu kostkou, která když projde, ocitne se v dalším kole. Ta teleportační políčka jsou postavená tak, že se můžeš "blížit" k východu, ale přitom být daleko a naopak = nevíš, které teleportační pole do východu k dalšímu kolu vede = nespoléhat se na fyzickou vzdálenost a neustále si jít za tím svým, i když se jakoby od cíle "vzdaluješ". Ve 3. kole hráč stoupá po něčem (vypadá to jako spirála, která vede nahoru), co má 16 nebo 17 úrovní. Sbírá zde hlavně věci a náhoda ho může hodit ve spirále "dolů/zpět" i "dopředu" (či úplně na začátek kola). Toto kolo se nevyplatí projít příliš rychle (nasbíralo by se málo věcí) ani příliš pomalu (velké zdržení za ostatními hráči = pak byste ve hře "zaostávali"). Když někdo jednou či dvakrát "zkrachuje" a začíná od začátku, je to ideální stav (protože zkušenosti=nasbírané magické věci mu zůstávají). Pokud šplhá po spirále vývoje příliš rychle, moc se mu "daří" a vývoj "proletí", většinou nenasbírá dostatek věcí=zkušeností, které bude v dalších kolech potřebovat a bude pak na tom hůř. Pokud někdo ale krachuje neustále, takže se v tomto kole zasekne a nemůže vývoj dokončit, ztrácí "čas" (i když v této hře čas není a každý si hraje sám za sebe bez ohledu na ostatní hráče) a pak si připadá zaostalý/odtržený od ostatních hráčů, jelikož nejde ve vývoji s nimi a to má svoje nevýhody (např. špatné pocity ze hry, že jsem pozadu apod. - to může odebírat motivaci hrát dál a hru dokončit). Ve 4. kole hráč dostane (pomocí náhody=hodu kostkou) přidělen svůj osobní magický kód, pomocí něhož může "kouzlit" (ovlivňovat realitu v dalších kolech). Každý dostane jiné kódy (jiná kouzla/schopnosti, někdo jich má více, jiný méně, každý má ale minimálně 5 schopností). Kdo v předchozím kole našel knihu kouzel, může si do ní své kódy zapsat a nemusí si je vědomě pamatovat. Kdo v předchozím kole knihu nezískal, tak ji nemá a musí se kódy naučit nazpaměť (doopravdy) a když je zapomene, tak má smůlu = schopnosti ztratí. Proto bylo předchozí kolo důležité (hlavně kvůli té knize). V tomto 4. kole také může získat magickou hůlku. Na konci tohoto kola je "magická učitelka", která nasbírané kódy přidělí/rozdělí, za každou schopnost jí musíte zaplatit penězi. Kdo získal (minimálně) 5 schopností a 1 hůlku, může jít do dalšího kola, kdo ne, vrací se na začátek tohoto kola a zbylé schopnosti "dosbírá". Před odchodem do dalšího kola každému hráči "magická učitelka" ale ještě povídá, že pouze peníze jí za to, že mu přidělila magické schopnosti, nestačí, a že jí něco dluží = v dalším kole, kam právě jde, musí hráč najít poklad, který jí pak přinese, a pokud ne, tak v této hře skončil úplně. Tedy v 5. kole hráč hledá poklad (je to ale jako spirála vedoucí k pokladu, každý ho najde, když překoná překážky). Po cestě zase něco sbírá, uplatňuje schopnosti, které se naučil, a vylepšuje své dovednosti. Ten hráč, který najde poklad jako první, získá zpět všechny věci, o které během hry přišel (např. je ztratil, byl okraden, nebo je použil). Kdo dorazí jako druhý, získá 3 věci dle svého výběru, o které předtím přišel, a kdo dorazí 3. a dál, získá cenu útěchy (nějaké peníze). Když tedy hráč odevzdá poklad té "magické učitelce" (ani nevím, co v tom pokladu bylo-to není důležité, když ho musíš odevzdat, jinak jsi skončil = ale je tu opět překonání špatných emocí ..musíš se vzdát něčeho skvělého=poklad, co jsi právem získal a co ti "patří", abys splatil dluh za získané schopnosti, které ti vlastně k získání pokladu dopomohly), tak pokračuje do dalšího kola. V 6. kole hráč prochází asi podzemím (či co to je - možná je to nějaká labyrintová hrobka či tak něco). Pokud ti žebrák v 1. kole řekl "chyť černou kočku", tak zde v tomto kole zjišťujeme, že to nebyla falešná stopa, ale byla to poučka do daleké budoucnosti, protože zde díky tomu tu kočku můžeš chytit. Pokud ti to žebrák v 1. kole neřekl, nezoufej, když získáš "živou vodu", tak můžeš oživit kostru žebráka a on ti za 20 Kč (mezi jinými věcmi - zase je 6 možností, co ti může říct) možná řekne, že máš chytit černou kočku (a pak ji můžeš chytit). Pokud nemáš živou vodu (nebo ti tento žebrák řekne něco jiného než to o té kočce), stále ještě ji můžeš získat, když najdeš 3 perly (vyměníš 3 perly za černou kočku). V tomto kole jsou 3 mumie, které se pohybují pomocí vlastních figurek, a když máš černou kočku, tak mumii zaženeš, v opačném případě zemřeš = vracíš se na začátek tohoto kola. Také je zde čaroděj, kterého zabiješ, pokud máš nůž nebo pistoli, pokud ne, opět se vracíš na start tohoto kola. Je tu i skarabeus, který také dělá povětšinou něco špatného (na to si hodíš kostkou, co to bude). Můžeš najít koště = schopnost létání na několik polí (podle toho, kolik máš schopností)=větší svoboda. V tomto kole musíš najít klíč, abys mohl odemknout dveře do dalšího kola (bez klíče neprojdeš). 7. kolo je jen jedna "krátká" cesta k cíli. Každý má tuto cestu naprosto stejnou. Po cestě sbírá pomocí náhody=hodu kostkou výhody. Na konci cesty je 8 políček, na kterých nemůžeš použít žádné kouzlo (pomocí hodu kostkou se dá projít maximálně 6 políček). Podle toho, kolik výhod jsi nasbíral, tolik políček můžeš zakrýt. Když šlápneš na jedno z těch 8 políček, které nemáš zakryté, tak dle toho, jaké má to políčko číslo, taková tě čeká zkouška. (např. nemáš-li 5 hub/kočku/knihu/živou vodu/mrtvou vodu atd. vrať se na start tohoto kola a 8. políčko = jeden krok před cílem celé hry je nejhorší: pokud nemáš mluvící kámen, vrať se na začátek hry = do 1. kola! ..ale na toto 8 políčko člověk nemusí vůbec šlápnout, to je náhoda, takže i když mluvící kámen ve 2. kole nezískal, může hru dokončit). Do prvního kola se dalo myslím "padnout" i ve třetím kole, také to bylo v posledním kroku před cílem třetího kola, tzv. "volný pád". Kdo v 7.kole projde vybranými zkouškami/zkouškou, dostal se do cíle celé hry a vyhrál = hra skončila. Tak co, podobá se tato hra "úrovním" reálného života? Ani nevím, jak jsem ji vymyslela, asi "intuicí", ale začala jsem tím, že jsem chtěla překvapit hráče nudou (na začátku), která je jakoby "nekonečná", až najednou z ničeho nic, u každého jindy, se pomocí náhody (to člověk neovlivní) rutina "prolomí" a člověk se dostane do "magického lesa", kde zjistí, že to chození do školy/práce, které bylo neustále dokola a nikam to nevedlo, byla jenom zástěrka a vážně to k ničemu nebylo, i když tomu lidi v systému (kteří se ještě nedostali dál či kteří jsou pouze roboti/postavy ve hře a nejsou to hráči), věří, že to je ten pravý život. Tedy že ta rutina je dobrá jenom k tomu, že je pak hezké překvapení po počátečním otupení, nudě a bezvýchodnosti, když se to z ničeho nic náhodou celé "prolomí", zažít ten "kontrast" mezi běžným životem a "světem za oponou" - je to díky tomu pak větší prožitek).

Ve druhé části článku píšou, že stejně jako se dá "pauznout" hra, jde dát "pauza" i v životě = všichni a všechno se zastaví, zatímco ty se můžeš (z logiky věci mimo hru?) pohybovat. (o tom už jsem tak různě slyšela, např. Castaneda psal o "zastavení světa")
- Když jsem chodila s tím ilum., tak jednou téměř od nikud něco vytáhl (malá věc), a pak se to přede mnou snažil z nějakého důvodu (který znám a dává smysl) schovat. Takže měl to v dlani, zavřel ruku, a pak to už nikde v okolí (v rukou, v kapsách, na zemi, někde pohozené) nebylo. (Jo a měl na sobě tričko s krátkým rukávem, takže do dlouhého rukávu to neschoval.) Každopádně, kdyby to někam dal/zahodil/upustil/schoval, tak bych to viděla, když jsem stála přímo před ním blízko u něj a koukala jsem na tu ruku a i celkově na něj. Jediná možnost byla, že se dokázal pohnout "tak rychle", že jsem to ani nezaregistrovala. Tenkrát mi připadalo, že se oproti mně tak moc zrychlil, že si to prostě někam odběhl schovat a zase se vrátil, protože jsem koutkem oka viděla trochu rozmazaný pohyb (takže to asi nebylo pauznutí hry).
- Byla jsem na diskotéce a nějaký cizí kluk mě chtěl pozvat na drink. Zrovna jsem si ke stolu nesla vodu s ledem ve skleničce (plná sklenička, ve které bylo i dost velkých kostek ledu), takže jsem mu řekla, že pití mám, sedla jsem si ke stolu, a on si k tomu stolu také sedl. Napila jsem se jednou (jeden malý lok) ze skleničky, která měla cca 0,3l. On se mě při tom prvním loku zeptal "odkud jseš?", já jsem vzdálila skleničku od pusy a odpověděla jsem mu "z Prahy". Načež se on zvednul a naštvaně ode mě odcházel se slovy "všechny jste stejný!". Tak koukám, co mu je, jenže jak jsem po tom "prvním loku" oddálila skleničku od pusy, tak zároveň koukám, že mám půlku té skleničky vypitou a led byl skoro úplně roztátý! (plavaly tam už jen dva malé kousky zaobleného ledu, jako když přirozeně roztaje) Zmateně jsem se koukala, co se stalo, když v tom mi přišlo do hlavy od stejného zdroje, jako mi přijde většinou když se děje něco divného a ten zdroj bych nazvala "správci hry", že se nemám ničeho obávat, protože ten kluk se mě pouze vyptával, jesti se s ním vyspím, když jsem byla něco jako "pauznutá". A naštval se, že dostal jisté odmítnutí (někteří kluci rozvíjejí takovéto schopnosti zjistit si u neznámé holky pravdivé info "a kdybych tě sváděl a koupil ti to a ono či tě pozval na večeři, kdybych byl vtipný, kdybych řekl stejné zájmy jako máš ty atd." - přičemž "pauznutá" holka pravdivě odpoví a ani si na to, že se jí takto narovinu "vyptával" nepamatuje. Když má holka nastavené "až po svatbě hochu, jedině po stvatbě", tak má kluk jisté odmítnutí, ví, že se nemusí snažit a může rovnou odejít.. ..pokud mu jde o jednorázový/krátkodobý sex.) A že tu vodu jsem si při tom rozhovoru (na který si nepamatuju, protože nemluvil se mnou, ale s mým "avatarem") vypila sama a led roztál. Je to jako když si ve hře rozkliknete o nějaké cizí postavě její "obecné info" (např. vidíte před sebou postavu v základním módu, ve kterém se před vámi ukazuje/otáčí a říká vám: " Jsem ..., pocházím z té a té oblasti, z rasy druidů, specializuji se na.. ..a šance, že se vyspím s klukem, se kterým nechodím, je nulová). Také se v té hře dá jakoby "pauza", i když to pauza není.
- Byla jsem doma a něco jsem dělala na počítači a přítel hrál nějakou hru na druhém pc. Náhle jsem pocítila jsem příval únavy, která se nedala zvládat, ale nevšímala jsem si toho a dělala jsem na počítači dál, jako by se nic nedělo (říkala jsem si, že ta únava přejde, že to nějak tou činností překonám). Když v tom "únava" asi převládla, protože jsem koukala do pc, měla jsem ruce na klávesnici atd. a na nějaký čas (pro mě "milisekunda") jsem přestala existovat. Když jsem přišla k vědomí (pro mě to byla chvilička, asi jako když na chvíli člověk ztratí pozornost a hned se zase vrátí), tak jsem byla ve stejné pozici, měla jsem stále otevřené oči atd., ale mezitím se setmělo. Tak si říkám "co to.." a kouknu na hodiny - bylo o cca 3 hodiny později. Tedy jsem několik hodin neexistovala, tělo bylo "zaseklé" ve strnulé poloze s otevřenýma očima a s rukama na klávesnici, a když jsem přišla k sobě, tak jsem rovnou "navazovala" tam, kde jsem skončila (v práci na pc), až na to, že se setmělo a to mi přišlo (hodně) divný, když předtím bylo teprve odpoledne. Tedy jsem se ptala přítele a on říkal, že celou dobu hrál na pc a já jsem prostě u pc seděla, zrovna na mě nemluvil, takže si na mě ničeho divného nevšiml (že jsem byla "mimo"). Tady bylo divné, že počítač nebyl ve spánku (automaticky se dává do spánku po půl hodině nečinnosti).

Dále ve 2. části píšou o zkrácení/natažení času atd.
- Kdysi jsem zažila něco podobného, co zažila hlavní postava filmu Lucy. Něco málo o tom napíšu: šla jsem po ulici a viděla jsem dva psi. Když jsem chtěla, tak se (jenom pro ty psi, jinak vše zůstalo stejné) "posunul čas"/či jejich tělo ve vývoji zpět a viděla jsem dvě štěňata (viděla jsem přesně to, jak ti psi vypadali za mlada). To stejné jsem mohla udělat u každého člověka, který šel kolem mě (vidět ho "zamlada" nebo naopak vidět jeho tělo jak bude vypadat ve stáří). Když jsem byla doma, tak přítel něco dělal, ale já jsem ho viděla zrychleně jak "kmitá" (byl opravdu zrychlený, toto se nedá nějak nacvičit nebo zahrát - pro mě čas plynul jinak než pro něj, ale když jsem na něj např. promluvila=navázala kontakt, tak pro nás čas plynul stejně=na chvíli, po dobu toho kontaktu, přestal být zrychlený). Bohužel nikdo, kdo to nezažil, si to asi neumí představit. Bylo to zajímavé a zároveň neuvěřitelné, přesto se to dělo.
- Jednou jsem se ocitla společně s přítelem v "časové smyčce" či mimo běžný čas, kdy jsme měli na všechno dostatek času, v Praze, kde jsme žili, bylo najednou málo lidí, a když už tam někdo byl, tak se z našeho pohledu na chvíli "zaseknul" a byl nehybný, když se ale "rozpohyboval", tak byl během chvilky o pár metrů dál (z mého pohledu to bylo tak, že záleželo, jak jsem na něj upřela pozornost, když jsem se na toho člověka soustředila, byl zaseknutý, ale jakmile jsem se koukla pryč, tak se pohyboval velice rychle, než jsem na něj zase dala pozornost..).
- Několikrát se mi stalo, že se mi nechtělo do práce, a nějak se mi podařilo natáhnout tu noc tak, že byla téměř "nekonečně dlouhá". Odpočinula jsem si do sytosti. Jednou ráno se mi ale nechtělo do práce ani tak, a tak jsem si přála, aby Slunce nevyšlo. Lidi začali chodit do práce, bylo 6 ráno a zatím neproběhl východ Slunce. Bylo 7 ráno a stále neproběhl, bylo skoro 8 a stále nic. Přítel byl nervózní jak je to možné a nějak zjistil, že za to můžu já, tak do mě prudil co se děje, tak jsem "povolila", že teda nebudu lpět na tom, aby nevyšlo, a pak hned zachvilku vyšlo. Teď se ale koukám do kalendáře, a někdy v zimě opravdu v Praze vychází Slunce krátce po 8 hodině.
Příhoda se Sluncem mi připomněla příhodu s Měsícem: Když jsem žila v cizině kolem rovníku, tak tam nebyl Měsíc do tvaru C nebo D, ale jako vanička. Po návratu do ČR jsem říkala staro-novému příteli toto o měsíci. Jenže on to stále nemohl pochopit (neuměl si to představit). Říkala jsem mu, že prostě ten měsíc byl naležato, a on stále nechápal. Tak jsem změnila téma a pak jsem si pár dní za sebou představovala, že tady kde jsem ten měsíc leží jak jsem zvyklá. A opravdu za pár dní, se to u nás opravdu stalo. Šla jsem pak znovu večer s přítelem venku a ukázala jsem na Měsíc "podívej, takhle tam ten měsíc vypadal, jak jsem ti předevčírem vyprávěla". A pak se na internetu začaly objevovat zvěsti o zlém znamení na nebi, o ležatém Měsíci. Je ale pravda, že v "médiích" (no spíš soukromých internetových stránkách/blozích) si toho začali všímat až o 1-2 roky později a více se o tom psalo až cca za 3-4 roky.
- Když se prodlouží čas, tak se ani neopotřebovávají věci (vydrží až nekonečně dlouho): např. měla jsem jednu krabičku čaje, ze které jsem si brala jeden sáček čaje v průměru každý druhý den. Ta krabička čaje obsahovala 16-20 čajových sáčků, ale já ji měla minimálně půl roku, a odebraných pytlíků v ní bylo pouze pár (cca 5 odebráno a 10-15 zbývalo). Když se ke mně nastěhoval přítel, který to běžně v realitě neměl tak, že věci vydrží nekonečně dlouho, tak mi začaly čajové sáčky z krabičky pomalu ubývat, až během pár dní nezbyl žádný (čaj jsem pila se stejnou frekvencí). Toto by spíš ale mohlo souviset i s "převíjením vzad". Protože ani trvanlivost se mi u těch "nekonečných věcí" nekazila.
S tím, co jsem teď psala ohledně věcí, je to podle mě ale někdy složitější (ve zkratce: pokud máte věc a je vaším zájmem, aby vám vydržela co nejdéle=líbí se vám, jste s ní spokojeni a jen tak vás něco neomrzí, nepotřebujete věci střídat abyste se nenudili ..tak pokud nejste energeticky propojeni s člověkem/skupinou lidí, kdo má zájem na tom, aby se vám věc rozbila atd., tak vám vydrží. Pokud jste s nějakými takovými lidmi nějak propojeni (např. prodejci nových věcí si chtějí vydělat peníze a tak "tlačí" na to, aby se "staré" věci rychle rozbily), tak pak záleží na síle vaší vůle a zároveň "protisíle" prodejců, přičemž v sytému je to tak, že bez prodeje se prodejce neuživí a tak pokud s ním máte soucit a nebo nechcete, aby zkrachoval systém/ekonomika, tak k tomu můžete (nevědomě) svolit i z tohoto důvodu.

Ve třetí části článku se píše o tom, že jsou někteří lidé ve vězení, aniž by o tom věděli (z práce do práce atd.) a že aniž by si to vědomě uvědomovali, se ze své rutinní cesty na libovolnou dobu "odkloní", zažívají dobrodružství, a pak zase naskočí do "běžného života" a pokračují v něm, což už si zase uvědomují.
- To mi připomnělo "vylepšenou verzi deskové hry", kterou jsem udělala v dospělosti: Tato hra měla jen jedno kolo / jeden papír a byla taková, že člověk chodil nekonečně dlouho do školy/práce (dle svého věku), přičemž když náhodně šlápl na "odbočku", tak odbočil ze zaběhnuté rutiny na libovolně dlouho tam, kam odbočka vedla (vedla vždy k tomu, co měl ten člověk rád, např. nějaký jeho koníček, ve kterém se zdokonaloval).

Dále tam je (3. část), že nejen, že se lidi během dne mnohokrát "odkloní" ze své vykonávané "rutiny", ale oni chodí na bojové akce/mise, aniž by o tom věděli a dokonce i když jsou "slabí"/"staří"/"obézní" nebo na to nevypadají/nemají na to povahu. A pak večer sednou k televizi a koukají se na zprávy, co se ve světě děje hrozného, přičemž to oni sami fyzicky způsobili! (jako že tam byli) Odklon na "bojovou misi" vyvolává nějaký "spouštěč" (například podivné auto jede blízko a jakoby člověka "sleduje", vyvolá to v něm špatný pocit, načež auto z ničeho nic změní směr a odjede - ve skutečnosti prý auto nabralo člověka dovnitř a donutili ho jít na misi, poté mu byly vymazány vzpomínky, vysadili ho na stejném místě ve stejný čas jako ho nabrali - jelikož se čas na "misi" pro toho člověka roztáhl, mise mohla trvat několik hodin a v "běžném společném čase" uběhla pouze sekunda). Události jsou také vloženy, když vám někdo naruší osobní prostor. Někdy je ale "spouštěč" takový, že je vám nějaký cizí člověk povědomý, jako byste ho znali. Mohli jste s ním chodit 6 let minulého měsíce.
- Někdo mi říkal, že lidi mezi sebou na "astrální úrovni" ve skutečnosti bojují (fyzicky - mlátí se, se zbraněmi..). To může být pravda, protože jsem něco takového trochu několikrát vnímala. Také mi ale říkal, že ta katastrofa, která byla nedávno ve zprávách, tak že jsem ji způsobila já / že jsem se na ní podílela. Říkala jsem si "vždyť se to stalo v cizí zemi - na druhém konci světa, kde jsem nikdy nebyla - jak bych se tam asi dostala?" a "proč bych to dělala?". Důvod "proč" je asi proto, že jsem v sobě měla zlost za tu nudnou pracovní rutinu (tenkrát), takže důvod/motiv vybít si zlost by se asi našel, ale stejně jsem tomu dodnes neuvěřila (že bych nevědomě jela hodně daleko, abych si tam vybila zlost a že to takhle dělá každý).
- Jednou jsem na facebooku narazila na holku, která na zeď dávala několikrát denně příspěvky o tom, co se ve světě děje hrozného a skoro se tomu smála nebo nevím, a u té mi tenkrát přišlo, jako by to nevědomě vytvářela ona a pak se tím "chlubila". Kdysi jsem také jeden čas více narážela v médiích na katastrofální zprávy co se kde stalo a měla jsem za to pocit viny (jako bych za to částečně mohla).
- Mě se stávalo častěji, že kolem mě jela podivná dodávka, která ve mně vyvolala velice špatný pocit (ale já jsem si myslela, že to v sobě mám zakódováno od iluminátů, takže jsem si myslela, že jsem vyjímka a že to je jen panická reakce na naprogramované podněty, ale v článku se píše, že to tak má každý). Tedy špatný pocit z podivné dodávky je asi normální, ale to, že ta dodávka jede pomalu za tebou, kudy jdeš ty, a pak teprve až poté, co máš velice špatný pocit spojený i s motáním hlavy atd. bez zájmu rychle odjede, už mi připadá divné, protože se to opakuje a má to podobný scénář. Ale zase kdyby člověk někde bojoval, tak by na sobě měl známky boje.
- Od určité doby nemám ráda, když mi někdo narušuje osobní prostor (to nemá rád asi nikdo, ale od určité doby vnímám, jako by tím někteří lidé nevědomky do mě něco vkládali/snažili se vložit - ať už to jsou emoce, různé názory apod.). Možná se to děje automaticky, že to mají ve své "auře" zakódováno a při přiblížení=průniku se to smísí i s mou aurou. A možná to je tak, že jsou nadšeni svým novým názorem, že mají záměr ho šířit. Jelikož je společensky nepřijatelné jít vykřikovat na náměstí svou "pravdu", tak mají tendenci s někým mluvit v osobním rozhovoru a chtějí si k němu stoupnout co nejblíže, protože to nejvíce odpovídá jejich záměru šířit ten svůj nový názor. A pak, když se dostatečně přiblíží, tak dosáhli svého "cíle", uvolní se, a dostanou se do "vyššího stavu vědomí", což do toho vyššího stavu přivede i toho druhého když stojí blízko. Každý, kdo upadne z vyššího vědomí zpět do nižšího, automaticky zapomene, co se tam stalo (když si vědomí někdy později zvýší, tak si zase vzpomene). No a v tom vyšším stavu vědomí bez zábran povídají o tom svém názoru, až se energie vyčerpá, tak upadnou do nižšího stavu, oba to tedy zapomenou, a žije se dál, jako by se nic nestalo, JEN ŠPATNÉ POCITY ZŮSTANOU.
- Než jsme se rozešli s bývalým, tak jsme spolu předtím byli mnoho let. A v okamžiku, kdy jsme se rozcházeli, on všechno zapomněl a téměř vůbec si na ten vztah nepamatoval. Pak mě možná ani nepoznal (ano, možná jen dělal, že mě nezná). A asi měsíc před rozchodem jsem si jeden den řekla, že půjdu někam do přírody a chci si vyzkoušet život bez něj, tak abych se mu na chvíli "vymazala" z jeho reality. Za chvíli mi pípla v mobilu SMS, že SMS, kterou jsem mu včera posílala nebyla doručena (a že ani doručena nebude). To bylo divné, protože jsem měla za to, že už mu včera ta SMS doručena byla a lekla jsem se, jestli se něco nestalo. Proto jsem mu zavolala. Když zvedl telefon, tak řekl "ano" (no byl v práci, tak to zkrátil) - něco jsem mu povídala kdy se uvidíme či tak - kdy se bude chtít sejít - a on nic neříkal, tak jsem mu přečetla myšlenky a dozvěděla jsem se, že vůbec neví, kdo mu volá. Tak mu říkám "to jsem já". Furt netušil. Tak mu říkám své jméno a zároveň jsem mu do hlavy nahrála své vzpomínky na náš vztah: kdo jsem, že spolu chodíme atd. No a už se "vzpamatoval" a začal mluvit jako normálně zdrobnělinou atd.
To mě tenkrát trochu vyděsilo, nevěděla jsem, co se děje, ale jindy se mi stal podobný příběh a tam jsem byla nad věcí: Musela jsem jít na úřad zkontrolovat/zeptat se, jestli mám zaplacené daně. Když jsem přišla k přepážce/úřednici, tak jsem si říkala, že nechci, aby mě měl jakýkoliv úřad (v matrixu) zaregistrovanou, že existuju. A použila jsem na to sílu vůle. Ona se dívala do počítače a nemohla mě tam vůbec najít. Tak jí říkám, že to je divné, protože jsem pracovala několik let u velké společnosti, která určitě za své zaměstnance daně odvádí (ta společnost se tím i chlubí, že to má vše v pořádku - chyba se může stát kdykoli, ale za tolik let že by si toho nevšimli..). A ta pani už začínala být zoufalá, že pro úřady vůbec neexistuju. Tak jsem si to uvědomila, že to je asi tím, že to ve skutečnosti (podvědomě) nechci, a tak jsem si vědomě řekla (za použití vůle) "ať mě tam už najde, už mě to čekání nebaví" a jakoby sem jí "nahrála" do toho pc pomocí mysli své údaje. A ona najednou "jo, už vás tady vidím, to je divné, jsem vás nemohla vůbec najít a pak jste se mi tu objevila..".
- Co se týče "bojových operací ve snech", tak já jsem cvičila mnoho kluků k boji (kdo k tomu byl připraven a chtěl se naučit bojovat, tak za mnou ve snu sám přišel ..ten kluk měl vždy dobrý záměr chránit svoji rodinu/lidstvo, i když o možné otevřené invazi mimozemšťanů velká většina z těch kluků přímo nevěděla). Výcvik jsem dělala na základě mužsko-ženské polarity (ženská polarita = nepřátelé jí nemohou ublížit a je pro mužskou polaritu motivací k tomu, aby ji chránil a tím pádem ke zlepšování se v boji, k výkonům). Vytvořila jsem při boji pro toho kluka neviditelné energetické ochranné pole, takže to měl jednodušší (bez této výhody by se boj moc nenaučil, protože by byl pravděpodobně hned zabit než by se stačil rozkoukat a on musel mít "téměř nesmrtelnost", aby se naučil přímo v terénu jak bojovat - takové to postupné učení se v tělocvičně: výkopy, boj pěstmi, různá bojová umění atd. podle mě není tak efektivní, jako jít přímo do terénu a učit se bojovat jakýmkoli způsobem to půjde "naostro" s tím, že se ti nemůže nic stát). "Učit kluky bojovat" může každá holka, i když ona sama nebojuje - stačí, aby se uměla stát pro kluka motivací=např.nevinnost/slabost/bezbrannost/ženskost a uměla udělat ochranné pole a uměla ve snu přenést sebe a toho kluka někam, kde je vhodné bojovat (např. jít zastavit nějakého násilníka). ("Na základě mužsko-ženské polarity" ale neznamená, že to mělo něco společného se sexem - byl to jen bojový výcvik, převážně Pražáků - Pražáků ne kvůli tomu, že jsem tam tenkrát bydlela nebo že bych k Praze vzhlížela, ale proto, že obsazení hlavního města bylo pro zlé mimozemšťany prvním a hlavním cílem, od jehož úspěchu/neúspěchu by se všechno odvíjelo=jejich bojovou strategii jsem znala z věšteckých snů.) Jednou jsem pak ve snu viděla všechny kluky, kterým jsem pomáhala naučit se bojovat, a bylo jich 20 - 30 000 (což je divný, protože to by znamenalo cvičit v průměru více jak 10 kluků za noc a já si pamatovala, že občas jednou za pár dní se přihlásil nějaký kluk a cvičila jsem max dva za noc ..ale je pravda, že když jsem se vrátila od ilum, tak jsem se to snažila brát jako na běžícím pásu - naučit co nejvíce kluků bojovat - protože to pro mě byl takový šok, že něco jako ilumináti /a dokonce reptiliáni/ existuje, že jsem nechtěla ztrácet čas a je tím pádem možné, že jsem si všechny sny nepamatovala). Pak se mi ale ve snu zdálo, že když by zlí mimozemšťani (reptiliáni) chtěli zavést NWO, tak by nejprve preventivně zabili všechny kluky v bojeschopném věku, takže moje snaha by přišla vniveč. Já jsem si v tom snu ale poradila i tak (i když to bylo mnohem těžší), a tak reptiliáni usoudili, že zůstanou zatím stále skrytí a nepřevezmou moc otevřeně.