POKUD BY SI NĚKDO MYSLEL, ŽE JE MOJÍ POVINNOSTÍ OHLÁSIT TRESTNÝ ČIN ČI ŽE JSEM BLÁZEN = příběh je smyšlený (no věřil by někdo na zlé mimozemské ještěry, kteří tajně ovládají svět?) A po tomto úvodním slovu můžeme začít:

Moje první vzpomínka je na to, jak jsem mámě vysvětlovala, jak funguje vesmír - říkala jsem jí něco na způsob toho, co na blogu Aluška.org psal Zimniku (že všechna hmota je jedno atd.). To mi byly 3 roky, seděly jsme v parku na lavičce a máma byla výjimečně otevřená těmto myšlenkám (tím myslím, že to, co jsem jí říkala, výjimečně pochopila). To, že máma konečně pochopila, co jí říkám, ve mě vyvolalo tak silný dobrý pocit, že jsem si tento okamžik zapamatovala a takto vznikla moje první vzpomínka. Do té doby (do 3 let) si nepamatuji nic.

Tedy počkat - to, co jsem napsala výše, je moje druhá vzpomínka a moje první vzpomínka je tato:

Ještě mám jednu rannou vzpomínku. To mi totiž bylo ještě míň než 3 roky (podle mě jsem neuměla mluvit, ale naučila jsem se už chodit - zkoušela jsem totiž běhat). Byla jsem v parku na pískovišti a "já" jsem byla mimo tělo (za tělem, asi jako když hrajete počítačovou hru, kde hlavní postava chodí/běží a vy jí vidíte zezadu a jste jakoby zezadu nad ní). Takže já jsem byla vědomí, které bylo mimo tělo (zezadu nad tělem), věděla jsem o tom, že nejsem tělo a zároveň jsem svou vůlí mohla to tělo ovládat - běžet atd. Prožívala jsem v tu chvíli nepopsatelný pocit štěstí a vnímala jsem soulad všeho, co existuje (nebo jak to popsat). Nepřemýšlela jsem o tom, prostě jsem to prožívala. Rodiče mě v tu dobu vždycky chytili když jsem utíkala moc daleko, posadili mě na lavičku a snažili se upoutat mojí pozornost tak, abych se dostala do těla (nevěděla jsem, proč to dělají a nechápala jsem, proč chtějí, abych byla v těle).

Také si pamatuju, že když jsem byla malá, tak jsem při jízdě v tramvaji vždy lidem zpívala, protože jsem si myslela, že jsou vysátí (systémem), tak abych je trochu rozveselila. Jednou jsem šla s rodiči večer parkem a když jsem se ohlédla za svým oblíbeným (starým) stromem, tak na něm (na jedné nižší větvi) seděl dědeček a mával na mě - ten strom byl totiž nízký a rozvětvený a hodně dětí na něj přes den díky tomu lezlo a sedaly si na ty silné nižší větve. Zatahala jsem jednoho z rodičů za ruku a ukázala jsem tím směrem, ale nic tam (na stromě ani okolo stromu) nebylo. Takže si myslím, že jsem tenkrát asi viděla dévu/bytost stromu.

V tomto období (do cca 5-ti let), když jsem šla večer spát, tak jsem zavřela oči a svým vědomím jsem odešla do "svého světa". A to myslím doslovně že vědomí vytvořilo "můj" svět (řečeno slovy jak se to tady popisuje by se dalo říci, že to byl samostatný vesmír). "Já" jsem byla vědomí, které bylo nekonečně velké (v tom mém světě) a bylo jakoby "za" veškerou hmotou. Ten svět byl stejně skutečný, jako je tento (co se týče skutečnosti/opravdovosti, nebyly rozdíly). Rozdíl byl v tom, že v tom mém světě jsem byla jenom já a dále v tom, že tam nebyly žádní lidé ani zvířata. Byly tam jen rostliny, voda a zem/hlína kameny atd. Nic nemělo samostatné / samostatně oddělené vědomí, všechno jsem byla já či "za vším jsem byla já". Chtěla jsem v tom svém světě vytvořit zvířata, ale nevěděla jsem, jak na to. Proto jsem byla tady na Zemi, protože tu jsou zvířata a já jsem chtěla zjistit, jak oddělené vědomí funguje (jak vzniká a jak poté samostatně funguje). Proto jsem sama prožívala život jako oddělené vědomí (člověk) a zároveň jsem se neustále koukala v televizi na přírodopisné dokumenty o zvířatech. Byla jsem tím unešená, kolik je na Zemi druhů zvířat, různé formy a barvy, každý večer jsem vystřihovala fotky zvířat z časopisů a schovávala jsem si je (toto mám dodnes schované jako památku z dětství). Zhlédla jsem opravdu hodně dokumentů o zvířatech (v televizi jsem se téměř na nic jiného než na přírodopisné dokumenty v té době nekoukala) a vystříhala jsem hodně obrázků.

Měla jsem něco jako "plán života" - to, co tu chci dokázat, jaká bude moje budoucnost. Sama od sebe, už od narození, prostě vždycky jsem věděla, že vědomí nikdy neumírá (že smrt neexistuje). Stejně tak jsem věděla, že tělo může žít (téměř nebo úplně?) věčně a nemusí zemřít. Že může zůstat mladé a nemusí stárnout (a věděla jsem, jak na to). Ať si říkal kdo chce, co chce, i když jsem všude kolem sebe viděla "důkazy" stárnutí a smrti, tak jsem věděla svoje a také jsem věděla, že všichni ostatní to, co já, neví a proto stárnou a umírají. Nevěděla jsem ale odkud (ani jak) to vím. Prostě to ve mě bylo a nedalo se to smazat nebo začít věřit něčemu jinému (např. blbostem, které okolí vykládá). I když mi bylo málo let, tak jsem se VŽDY považovala na stejné úrovni, jako kterýkoli jiný (např. dospělý či starší a "moudrý") člověk. Prostě všichni jsme si rovni. A pokud si všichni rovni nejsou, tak z tohoto pohledu jsem se považovala za vyspělejší, než všichni ostatní (to jsem vnímala tak, že bohužel tu není nikdo, kdo by se mi vibračně vyrovnal - i když pak jsem potkala jednu blonďatou kamarádku a ta mi trochu rozuměla a vyzařovala podobné vibrace). Toto ode mě nebylo nějaké povyšování, ale spíše smutný fakt (bylo mi to líto, že tu není nikdo, kdo by mi rozuměl). V té době tu ještě nebyla záplava "indigových dětí" (nevím, jestli tu nyní záplava je, neumím to nyní tak dobře rozlišovat, abych to mohla posoudit a když jsem byla malá, tak jsem sice uměla vibrace dětí dobře rozlišovat, ale o tom, že existují nějaké indigové děti jsem nevěděla, a proto jsem o tom nikdy nepřemýšlela a neposuzovala jsem jestli to je či není pravda). I když v dospělosti jsem dvě "indigové děti" potkala (tím myslím výjimečné děti se zvláštními schopnostmi). O tom ještě budu psát, ale beru to dle časové posloupnosti a zatím jsem u svého dětství. U ostatních "běžných" dětí to ale neumím posoudit, jestli jsou "indigové" nebo nejsou. Tedy přejdu k tomu plánu života. Jelikož jsem věděla, že nemusím stárnout ani zemřít, tak jsem si vybrala, že zastavím růst svého těla tak, aby vypadalo jako dítě (jelikož se mi líbilo být dítětem, je to roztomilé a čistota energií je v té době nejvyšší), ale zároveň musím být fyzicky dospělá (nemůžu zůstat malým dítětem to by mě lidi začali vyšetřovat, protože by si mysleli, že mám nějakou nemoc). Tedy vě věku kolem 14 let zastavím růst těla a tělo zůstane už napořád (=dokud budu chtít) v tomto stavu. Budu zde žít 150 - 300 let (dle toho, jak rychle se mi podaří naplnit svůj plán) a jediné, čemu se v životě budu věnovat, bude chov zvířat (abych mohla vyzkoumat, jak vytvořit v tom "svém" světě/vesmíru zvíře, které bude mít samostatné vědomí). No, je to malý plán, nic velkého, ale na jeho uskutečnění je opravdu zapotřebí 150-300 let. Musím se totiž odstěhovat z hlavního města někam na vesnici/samotu, abych na to měla klid. Bez toho to nejde (já jsem totiž samozřejmě už celé dětství do bytu tahala všemožná zvířata, ale nic jsem nevyzkoumala, protože do toho zasahovali rodiče a sourozenci a neměla jsem na to klid - ideálně to chce být osamotě v přírodě se zvířaty - co nejvíce v jejich přirozeném prostředí, a ne ve velkém městě v bytě). K tomu, abych si mohla pořídit malý domek (či chatku) na samotě, potřebuji vydělat peníze, a jelikož se z běžného platu ušetří max. pár tisíc měsíčně (jelikož při práci musím někde bydlet a tedy platit nájem, jídlo atd.), tak než našetřím na toto bydlení, může to zabrat mnoho (desítek) let. Jako malá jsem takto ekonomicky neuvažovala, ale prostě jsem uvnitř věděla, kolik času je k tomu zapotřebí (a to ani nemluvím o překážkách, které mě mohou z cesty svést a může trvat než se k tomu zase vrátím, tohle teď jenom odhaduji, že by se do toho času mohlo také počítat).

Když mi bylo 3-5 let, tak jsem si vzpomněla na svůj minulý život (tedy lépe řečeno na smrt). Zatímco ostatní děti nevím, jaké jsou, tak já jsem každý den seděla několik hodin v koutě a hrála si sama (potichu) se svou oblíbenou panenkou. Hrála jsem si na to, jak tu panenku někdo zabíjí (respektive na poslední okamžiky mého posledního života), protože jsem potřebovala rozpustit emocionální trauma z násilné smrti (tak jsem si na to hrála stále dokola mimo jiné i proto, že jsem nemohla pochopit, že jsem byla dospělá žena, žila jsem jinde, pak mě někdo zabíjel/mučil a najednou bum a jsem tady - jak jsem se sem dostala?). Rodiče mi říkali, že hned jak jsem se naučila mluvit, tak jsem se jich neustále ptala, jak jsem se sem dostala. Tak mi vysvětlovali, že muž má semínko, které putuje do ženina bříška a z toho vznikne miminko. Já jsem se jich ptala ale pořád dál i přes toto vysvětlení (protože mi nebylo jasné, jak to, že jsem dospělá, žiju jinde a najednou poté, co mi někdo fyzicky ubližuje, tzv. zabíjí, jsem tady - jak jsem se sem dostala? To nemá se semínkem v bříšku přeci nic společného. Navíc jsem si připadala pořád stejná - stejně dospělá/dětská jako v tom minulém životě a nerozuměla jsem tomu, v čem jsem podle dospělých tak jiná než "dospělí", protože "to pochopíš, až budeš starší", když jsem uvnitř naprosto stejná, jako když jsem byla ještě nedávno dospělá, jenom mám teď malé tělo). A tak mi rodiče (ve 3 letech!) koupili knížku, kde byl obrázek dělohy v břiše, miminka v děloze a dokonce snad i pohlavní styk (i když ten na obrázku nebyl, byl pouze v textu) atd. Bylo tam hodně textu (ještě jsem neuměla číst) i hodně obrázků. Koupili mi ji kvůli těm obrázkům a řekli mi, že když nebudu vědět, jak jsem se sem dostala, tak ať se jich neptám, ale otevřu si knihu a podívám se na ty obrázky (asi si mysleli, že mi nefunguje paměť a že se jich ptám znovu a znovu proto, že jsem zapomněla, co mi o semínku říkali, ale já se ptala z jiného důvodu). Tak jsem se jich už přestala ptát, protože to nechtěli.

Po krátkém čase jsem si vzpomněla ještě na jeden minulý život - byla jsem spolu s dalšími malými dětmi v dětském domově v Americe a ten dětský domov byl pod zemí - pod zemí byla taková chodba, ve které byly po stranách klece a v těch klecích byly zavřené děti. Všechny děti byly mladé, bylo jim max 3-5 let. Byla jsem v kleci sama a dožila jsem se v tom "dětském domově" cca 3 let. Našla jsem si tam kamaráda z vedlejší klece a všechno vedla nějaká blonďatá paní vychovatelka, která tam tomu velela. V těch cca 3 letech nás ta vychovatelka vyvedla na povrch, protože se na nás přijeli podívat nějací muži v černých autech, měli jsme naději, že si nás přijeli vyzvednout pěstouny, ale ti muži zase odjeli a pak už si nic nepamatuju, ale věděla jsem, že jsem zemřela (byla jsem v nějakém tmavém prostoru, asi rakev).

Někdy v této době se změnila i moje "noční realita". Z nějakého neznámého důvodu jsem v noci nemohla odejít do svého světa (nevěděla jsem, proč mi to už nejde), ale už jsem mohla jen "astrálně cestovat". Nevěděla jsem samozřejmě, že to, co zažívám je astrální cestování, a kdyby mi někdo tento termín řekl, tak bych nevěděla, co to je. Ale už jsem nemohla odejít do svého světa (z hlediska pojmů zde jsem svým vědomím nemohla odejít do svého vesmíru, nemohla jsem opustit tento vesmír) a brala jsem to jako OBROVSKÉ SELHÁNÍ, OBROVSKOU ZMĚNU. Jako kdyby mě tento svět uvěznil, byla jsem polapena, byla jsem v pasti. Od této doby jsem věděla, že jsem v prd*li (i když toto slovo jsem v té době neznala, tak takový jsem z toho měla pocit). Mnoho lidí bere astrální cestování jako něco neobvyklého, výjimečného a duchovně vyspělého - ale já jsem to brala jako nouzi, jelikož mít svůj vlastní vesmír, který tvoříš, pro mě byl domov, který jsem ztratila. A tak už jsem "jen" každý večer vylétla z těla, létala jsem nahoře u stropu po pokoji a odcházela jsem do jiných dimenzí (astrálních světů?). Prožila jsem mnoho a mnoho (bohužel si to už nepamatuju) v různých světech a dimenzích (každou noc min v 10 světech jsem byla a něco zažívala). Všechny ty světy byly stejně skutečné, jako je tento (možná, že jsem šla i do jiných hmotných dimenzí a zhmotnila jsem si tam tělo, nevím jestli jsem byla pouze v astrálních dimenzích, a nebo i v dimenzích fyzických). V té době jsem ztratila přehled o realitě, jelikož jsem někdy nevěděla, ve kterém světě jsem, co je skutečnost a co "sen" (jak tomu říkali dospělí, jenže já věděla, že to, co tu zažívají dospělí je úplně stejný "sen", jako zažívají jiní dospělí v jiné hmotné dimenzi, ale každý si myslí, že jenom ten jeho svět je "ta jediná pravá a skutečná realita"). Mátlo mě to, že jsem nevěděla, kam patřím, protože všechny ty světy byly na stené úrovni a ve které té dimenzi / ve kterém z těch světů mám tedy žít? Nakonec jsem se rozhodla žít tady, asi proto, že jsem tu měla rodiče (ale domov to nebyl, viz výše, do svého světa jsem již neměla přístup).

Mezi 3-5 lety jsem začala hledat bytosti z "jiného světa". Nevím proč jsem ty bytosti hledala a ani nevím o tom, že bych nějaké znala, ale zdálo se mi, že mě opustili, jelikož s nimi nejsem v kontaktu (neodpovídají mi, když se jich na něco ptám - nemluví se mnou?). Žlutý (ZLATÝ) zářivý svět, kde žijí v míru "nehmotné" vědomé bytosti. Které ale nemají žádný tvar, je to prostě vědomí "obalené?" energií, něco jako velké vědomí v energii, vedle něhož existují další velká vědomí, všichni existují ve třpytící se zlaté energii. Tento svět je až někde "za" tímto světem. Tyto bytosti možná mohou v hmotném světě komunikovat prostřednictvím světla, jelikož světlo přenáší informace (to jsem věděla). Do slunečních paprsků ale nemohou žádné informace "nahrát", jelikož Slunce tam dává svoje informace a nikdo s tím nemůže "manipulovat" (tyto bytosti ale s ničím nemanipulují, jelikož jsou dobré). A proto mě napadlo, že by možná mohly nahrát informace do světla z pouličních lamp či do světla žárovky? A tak jsem při večerních procházkách koukala na lampy a když jsem byla večer doma tak do žárovky a snažila se přijmout vzkaz. Ale nic nepřicházelo. Začala jsem kreslit mapy z procházek (hl. skrytých míst do kterých většina lidí nechodí = obyčejná místa v parku, různá zákoutí a cestičky v keřích), jelikož jsem chtěla najít nějakou bránu/portál do světelného světa. Bohužel jsem nic nenašla a ani jsem nebyla schopná rozluštit žádný vzkaz ve světle žárovek, a tak jsem si tyto výkresy s veledůležitými informacemi schovala, že se k tomu jednou vrátím a slíbila jsem si, že toto jsou nejdůležitější (vědecké) objevy a že to nikdy nevyhodím, a třeba na to jednou přijdu. Bohužel když jsem byla v pubertě, tak jsem se zapojila do života běžných lidí (na všechno "mimo rámec" jsem zapomněla) a když jsem jednou uklízela a třídila šuplíky svého stolu, kde mimo jiné byly i vzpomínky z dětství, tak jsem pouze tyto mapy (ve kterých byly zakreslené i důležité poznámky) z dětství vyhodila (nevím proč) a vše ostatní jsem si na památku ponechala (vše ostatní byly vystřižené fotky zvířat, nedůležité obrázky, co jsem namalovala a pár oblíbených předmětů). Mapy jsem kreslila proto, že v té době jsem ještě neuměla psát, ale právě jsem se naučila kreslit, takže jsem i poznámky "kreslila" v obrázcích.

Postupem času jsem přestala i astrálně cestovat, to bylo hlavně proto, že jsem se rozhodla žít v této dimenzi a tak nebyl důvod, proč cestovat. To nebylo vědomé rozhodnutí ani ztráta schopností, ale spíše ztráta motivace. Kde není motivace, není ani čin. Jakmile jsem přestala astrálně cestovat, tak se mi začaly zdát sny. Takže už jsem pochopila, co lidé myslí tím, že toto je realita a tamto je jen "sen". Ano, mají pravdu, když někdo necestuje do svého reálného světa ani do jiných reálných dimenzí tohoto vesmíru, ale pouze se mu v noci zdají sny, tak sny opravdu nejsou stejné jako realita a jsou to "pouze" sny (i když se v nich mohou vyskytovat poselství, což jsem věděla a snažila se význam snu vždycky zjistit). I jsem si sny zapisovala (když jsem už uměla psát). Rodiče si mysleli, že pokud už má sen nějaký význam, tak na to existuje snář, který objasňuje významy snů, ale já jsem si myslela, že význam je buď symbolický (tím myslím symboly duše a ne snáře) a nebo udělaný tak, že význam snu uvidí/rozezná/zjistí pouze ten, komu se sen zdá. Protože to je jeho sen (někdy ale i druhý člověk může s výkladem snu poradit, ve většině případů by to ale měl vědět ten, jehož řečí se sen zdá, tedy ten, komu se sen zdál).

Každopádně do této doby (než se mi začaly zdát sny) jsem spánek nebrala jako spánek. Vědomí, které spoluvytváří tento svět, začne spoluvytvářet svět jiný (přesune se do jiného stejně skutečného světa). To vědomí je pořád vzhůru (nepotřebuje spát). Vědomí tvoří tělo a proto mě nikdy nenapadlo přemýšlet, jestli když cestuju, tak kde mám tělo, jestli tělo spí nebo tak, protože když všichni ulehli ke spánku a moje vědomí začalo tvořit tělo někde jinde, tak to původní tělo, které rodiče viděli v posteli jak "spí", tam, kde jsem byla já, zmizelo, a tím myslím přesně to, že když já jsem v pokoji, kde se spí, vůbec nebyla, a netvořila to tělo, tak v té době moji rodiče nebo ten, kdo u spícího těla byl, "nevědomě" to tělo tvořil (tak, aby to bylo pro jeho rozum pochopitelné, tvořil tedy spící tělo druhého člověka, který ale v jeho přítomnosti vůbec nebyl). Toto sem píšu kvůli tomu, že se mi v dospělosti stal jeden zážitek, který s touto teorií souvisí, i když jako malá jsem nad tím, co se děje s tělem vůbec nepřemýšlela, protože jsem buď létala po pokoji a viděla své tělo z výšky (to jsem byla ale pouze vědomí bez těla) a nebo jsem odešla do jiné dimenze (vědomí odešlo do jiné dimenze) a tam jsem si vytvořila tělo. Nikdy se mi nestalo, že bych měla tělo a zároveň viděla své "druhé" tělo spát nebo tak, a proto to pro mě bylo zcela jasné a srozumitelné. Buď je tělo v posteli a já jsem venku bez těla a můžu se na něj podívat a nebo jsem venku v jiné dimenzi bez těla a vytvořím si kolem svého vědomí tělo, stejně jako si ho tvořím tady přes den, když jsem v těle. S příchodem spánku se to ale změnilo a už nebylo vědomí, které si tvoří tělo, ale tělo, které spí a vědomí je s ním během toho spánku propojené a tělo tvoří sny (nebo alespoň to si teď myslím, ale v raném dětství jsem o tomto také nepřemýšlela). Tedy jinak řečeno při snění "tělo" vede vědomí, které se mu podřizuje, a ne naopak, jak jsem tomu byla zvyklá.

S tímto souvisí jídlo - než jsem se narodila, tak máma, která jedla každý den maso, se stala vegankou (makrobiotická dieta či něco takového) a tento styl stravy dodržovala během celého kojení, jakmile mě ale přestala kojit, tak se naštvala, proč to dělá (dělala to kvůli tátovi, protože on tu stravu vyznával a ona do něj byla zamilovaná) a začala zase jíst každý den maso, jelikož jí to hodně chutnalo (a taky má krevní skupinu, která má maso jíst). Když jsem se narodila, tak jsem ale prý nechtěla pít mateřské mléko (ani jíst cokoli jiného) a tak mě dali na umělou výživu. Nevím, jestli to bylo kvůli nějakému traumatu (je to možné) a nebo jsem byla breathariánka, ale kam moje paměť sahá, jsem nechtěla nic jíst (tedy hl. vařenou stravu). Moje vzpomínky jsou až od 3 let, ale pamatuju si, že každý den v době oběda i večeře, na mě máma křičela, ať jím, a já jsem 2 hodiny brečela nad talířem, že to jíst nebudu. Většinou jsem snědla 1-2 polévkové lžíce polívky a to bylo všechno. Rodiče se o mě báli a nutili mě do jídla. Já jsem ale normálně rostla a měla jsem hodně energie (dokonce nekonečně energie). Jediné, co mi chutnalo, byly lesní plody natrhané v lese (lesní jahody, borůvky, maliny). Ale jinak jsem nechtěla jíst nic, protože moje vědomí dávalo tělu energii vyšších vibrací, než cokoli, co tu bylo. Naopak jíst vařené jídlo pro mě bylo něco jako přijímat jed a proto jsem to nikdy nedělala dobrovolně (naopak jsem se tomu bránila). Lesní plody, které jsem si přímo natrhala při procházce v lese, mi jako jediné připadaly v pohodě a jedla jsem je dobrovolně. Nedívala jsem se do Slunce, abych nasbírala energii a "najedla" se tak (ale zároveň jsem nikdy nenosila sluneční brýle, do čehož mě naštěstí nikdo nenutil, a lidé, kteří nosili sluneční brýle mi připadali podivní, protože jsem jednoduše věděla, že nosit sluneční brýle není dobré). Tedy prostě moje vědomí vytvářelo pomocí své energie tělo a to tělo "žilo" z této energie a nic jiného k tomu nebylo potřeba. Je to sice krásný příběh, ale než odhodíte jídlo a začnete žít z lásky a vědomí, tak si přečtěte příběh až do konce, jelikož pokud už někdo jí/jedl, tak je velice nebezpečné (smrtelné) přestat jíst. ..Rodiče mě tedy nutili do jídla, což jsem nechápala proč (a oni zase asi nechápali, proč nejím - když ale nemáte potřebu a ani vám nevytane na mysli něco takového, jako je tato činnost, tak nemáte potřebu někomu říkat, že nepotřebujete jíst či proč - já jsem nad jídlem vůbec nepřemýšlela, z mého pohledu jsem si prostě tvořila tělo a když jsem šla s tělem na procházku do lesa, tak tam pro mě vyrostly pěkné jahůdky či borůvky, které jsem snědla, protože mi chutnaly a protože tam pro mě vyrostly. To bylo všechno, co jsem měla společného s jídlem). Stejně jako jsem neznala ospalost/unavenost/spánek (nepotřebovala jsem spát, vědomí se přesunulo do jiného světa a bylo dál vzhůru), neznala jsem ani hlad. A tady už se dostáváme k traumatickým zážitkům, od této doby už bude asi příběh jedno velké drama.. Když mě máma nutila do jídla, tak jak byla rozčílená (či vystrašená o moje zdraví), tak měla kolem obličeje někdy černou energii (auru?). (Když byla psychicky vydeptaná a křičela na mě.) Když se mě ale rodiče ptali "(to) nemáš hlad?", tak zároveň při položení této nevinné otázky z nich někdy (když se mě touto otázkou snažili donutit do jídla) vyšlehla černá energie, která střelila do mého břicha (tam, kde je pupík) a postupem času se "probořila" do mého těla. Viděla jsem tu černou energii jak na mě přistála a cítila jsem bolest. Oni tomu říkali "hlad". Bolelo mě břicho, na místě, kde byla tato energie, a vůbec jsem nevěděla, co s tím, jak se toho zbavit. Ležela jsem na posteli (protože jsem se necítila dobře), hladila jsem si břicho, snažila se to vědomě dát pryč, posléze jsem zkusila si toho nevšímat, ale nic nepomáhalo. Dodnes nevím, co s tím, a tak se najím když mám hlad. Měla jsem trauma z toho, že na mě rodiče posílali tuto energii v určitém období. (Dělali to do té doby, dokud se obal mého těla opakovaným vstupem temné energie neoslabil natolik, že jsem již dostávala "hlad" pravidelně a bez toho, aniž by na mě někdo nějakou energii "poslal"). Dlouho jsem tomu nemohla přijít na kloub, proč se toto děje, ale pak jsem až v dospělosti zjistila, že někteří lidé vytvářejí negativními emocemi černou energii, která je pak rozdělena a distribuována systémem spravedlivým dílem mezi všechny jednotlivce a jídlem (trávením) se tato energie zpracuje. Aby byla zachována svobodná volba, tak se nikomu nesmí zakazovat vytvářet destruktivní emoce (a tím negativní energie), a jelikož si někteří lidé nemohou pomoct (nemohou svým vědomím u sebe zabránit vytváření negativních emocí, jinak řečeno tělo je ovládá) a tito lidé by brzy zemřeli, kdyby tu vytvořenou energii měli sami zpracovat, tak se ta energie rozděluje mezi všechny a všichni společnými silami jim pomáháme do té doby, než se ti lidé postupně naučí své tělo ovládat. (Já jsem v životě prožila několikrát velmi špatné emoce, takže vím, že to někdy ovládat nejde a nemůžu nikoho odsuzovat.) Ale vraťme se k věci - když na mě systém posílá v pravidelných intervalech černou energii a zároveň mi dá jídlo, kterým tu energii zpracuji - tak mi to až tak nevadí, v ničem mi to neubližuje. V dětství jsem tedy nejedla, ale začala jsem jíst s nástupem do školy (školní jídelna). Jelikož tam bylo hodně dětí pohromadě a všichni vykonávali tu stejnou činnost (jedli), tak kolektivní vědomí mě "strhlo" a já začala jen tak jíst. Rodiče se mě vždy ptali, co jsem měla k obědu, a k mému překvapení jsem si na to nemohla skoro nikdy vzpomenout. Kolektivní vědomí těch dětí, které jedli, mě "strhlo" tak, že tělo začalo (v nevědomosti) jíst a já si na to vůbec nepamatovala. Nevím, kde jsem byla, když se toto dělo. Byla jsem nevědomá a bylo to, jako by mé vědomí na chvíli neexistovalo. Každopádně takto jsem se postupně naučila jíst.

Stejně, jako jídlo, ke mně přišla i zima - neznala jsem nic takového, ale rodiče mi v zimním období říkali "vem si čepici ať nenastydneš" nebo "není ti zima?" apod. A někdy, když jsem si hrála a byla jsem v pohodě oblečená tak, jak jsem, měla máma špatnou náladu a vadilo jí, že já se mám dobře, a v tu dobu mi řekla, ať se obleču, že JÍ je zima (tak mě musí být taky), vyšlehla z ní ta černá energie a na těle jsem začala cítit chlad či zimu. Měla jsem trauma z toho, že mi rodiče takto ubližují (ale v dospělosti jsem zjistila, že bych měla trauma asi ať už bych se narodila do jakékoli rodiny, protože se jí všude a zimu by mě taky asi naučili v každé rodině). V průběhu dětství jsem vnímala, že lidé tvoří hodně černé energie a když už je toho na ně příliš a zemřeli by, tak si většina z nich pořídí děti, na které tuto energii nevědomě přehazují, a tak můžou žít dál. Řekla jsem rodičům v duchu (mluvila jsem s lidmi především telepaticky a nechápala jsem, že oni mě neslyší a že mi nerozumí, co jim říkám), že s nimi budu bydlet do těch 18 let, jak je to tady zvykem, a do té doby jim pomůžu, aby neumřeli, ale že se musí snažit svůj život změnit a přestat tu energii vytvářet (a naučit se ji zpracovávat sami), protože jinak od nich v 18 odejdu a budou si s tou energií muset poradit sami. No rodiče se nezměnili.

Když jsem mluvila s rodiči, tak jsem většinou říkala (skoro na všechno) "já vím" a tím jsem myslela to, že vím, co mi chtějí říct (ještě než to vyslovili, protože jsem přečetla jejich myšlenky), vím i proč to říkají (např. kvůli tomu, jak se cítí, proč se tak cítí atd.) a někdy že lžou (někdy dokonce lhali i sami sobě). Jenže rodiče mi v 5 letech začali říkat, že si přečetli v nějaké knížce, že nyní je doba, kdy se dítě ptá "a proč?" (a proč se děje to či ono). A byli smutní, že já na všechno říkám "já vím". A tak jsem se jich začala ptát (např.) "a proč létá letadlo?" a táta byl šťastný, že mi může něco vysvětlit (to, co mi říkal o motorech, které se zapálí a že ten kus železa pak vzlétne do vzduchu jsem vnímala jako lež ..proč jsem to vnímala jako lež už nevím, já jsem to myslím vnímala z pohledu vědomí, které tvoří realitu a tak pro mě byla pohádka o tom, že něco samo bez účasti toho vědomí, které je za realitou a tvoří ji, samo hoří a pohybuje to strojem ve vzduchu, pouze pohádkou, ale nadšeně jsem přikyvovala a "obdivovala jeho znalosti", protože mu to udělalo radost). Když jsem nastoupila do první třídy (povinnou školní docházku jsem vnímala jako otroctví, potlačování práv svobodné bytosti a přehazování černé energie), tak když se mě učitelka na něco zeptala, řekla jsem "já vím" (ale to se do školy moc nehodilo). Z nějakého důvodu, když jsem řekla "já vím" a viděla jsem do těch lidí, tak už se mě nikdo dál nezeptal např. "a co víš?" jelikož to ti lidé nechtěli vědět (že do nich tak vidím a co vidím/vím). Ale v té době jsem se jednoho dne rozhodla - nikdo z mojich "schopností" číst myšlenky atd. nemá radost, všem to vadí, a tak jelikož je mám ráda, to přestanu dělat i umět. Začala jsem se soustředit a silou svého vědomí jsem si tyto schopnosti odebrala (to bylo myslím někdy v době, kdy jsem chodila do 1. třídy).

Do školy jsem chodila nerada a s nikým jsem se tam nebavila. Ve škole jsem viděla pouze učitelky, které jsou nešťastné (cítí se např. méněcenné), a tak si to vylévají na žácích (např. je "učí" ale zároveň se cítí být žákům nadřazené, žáci musí poslouchat jejich "výklad" a nemají svobodu odejít, pokud je to, co jim učitel říká, nezajímá). Učitelé si vylévali různé druhy mindráků a to jsem viděla jako jediný smysl školy, předstírat, že je učitel chytřejší, že toho ví víc, aby měl radost. V té době jsem ještě nevěděla, že každý musí chodit do práce, jinak zemře, a že to ti učitelé nedělají dobrovolně (i když se jim to hodí do krámu), ale že to dělají, protože musí. Já jsem vždycky věděla, že nejdůležitější je vnitřní motivace (že člověk je sám od sebe zvídavý a učenlivý, ale škola naopak mladým lidem tuto vnitřní motivaci vezme a místo toho jim dá nechuť k učení). Věděla jsem to proto, že jsem se učila (to, co mě zajímá) ráda a ve škole se mi neustále snažili tuto radost z učení sebrat. Jelikož jsem tam musela každý den mnoho hodin sedět a předstírat, jak všemu, co učitel říká, věřím, a jak je chytřejší než já, tak jsem začala koukat do blba a začala jsem si představovat svůj vnitřní svět. Měla jsem bohaté představy (bohatý vnitřní život). Jednou jsem v představě např. prožívala příběh, kdy jsem navštívila podzemní civilizaci (utajenou). Myslela jsem si, že jsem si to vymyslela a bavilo mě se tam v představách vracet a dodělávat detaily. Když mi bylo něco přes 20, tak jsem v obchodě narazila na nové vydání časopisu "Enigmy" (ten časopis jsem si nekupovala, ale věděla jsem, že je o zajímavých tématech) a ze zvědavosti jsem v tom časopise začala listovat, jelikož na titulce bylo něco o utajené podzemní civilizaci. Když jsem se ale na článek koukla, tak to bylo podobné tomu, co jsem zažívala v těch představách a začala jsem si klást otázky "vytvořila jsem představu a pak se to zhmotnilo (celá civilizace?!) a nebo jsem v té představě cestovala vědomím a pouze nahlížela do již existující civilizace?". No v enigmě měli ale o této civilizaci málo informací (detailů) a tak to mohla být i nějaká jiná, pouze podobná. I když se to mé představě podobalo, tak při bližším zkoumání bych např. zjistila, že nevymazávají lidem, kteří chtějí civilizaci opustit, paměť, nebo nějakou jinou nesrovnalost.

Spolužáci ve škole naštěstí respektovali mé telepatické rozhodnutí, s nikým se nebavit (protože jsem od nich byla odlišná, tak jsem se s nimi nechtěla bavit). Když potkáte člověka, který je úplně jiný než vy (a nemá vám co nabídnout, není jiný v tom dobrém smyslu, kdy se toho od sebe můžete hodně naučit i přesto, že jste odlišní), tak se s ním také většinou nebavíte. Jednu kamarádku jsem si ale v dětství našla - když jsem ještě nechodila do školy, ale hrála jsem si v parku, tak tam byla jedna blonďatá holka, která mi docela rozuměla a vyzařovala podobnou energii - tak jsem si s ní občas hrála a pojmenovala jsem po ní svou jedinou panenku (měla jsem oblíbenou jen jednu panenku, se kterou jsem si hrála na ten konec minulého života a víc panenek jsem nechtěla). Ta holka nastoupila o třídu nebo dvě níž a ve škole jsme se už nebavily. Taky to bude mít ale později pokračování.

Ještě jsem si vzpomněla na zážitek, když mi bylo asi 5-6 let (možná i méně?). Ležela jsem doma v posteli a dívala jsem se skrze okno na oblohu, jak ubíhají mraky či nevím proč (takto jsem totiž někdy odpočívala, ale už nevím, proč jsem se dívala z okna). A najednou jsem uviděla šedý "kruhově trochu zploštělý objekt s jakoby prstencem", který celkem pomalu prolétával okolo našeho okna. Vypadalo to hodně podobně jako když zadáte do vyhledávače obrázků "nacistické ufo" nebo "nazi ufo" (nejvíce se tomu podobají obrázky: obr1, obr2, obr3 a obr4 (světla vespodu svítila bíle a ne modře). Bylo to šedé a nevšimla jsem si, že by to mělo na sobě nějaké znaky. Když jsem na to koukala a v duchu jsem se zeptala "co to je?", tak jsem ihned uslyšela v hlavě odpověď "já jsem ufo". Zajímalo mě, jesli je (ten, kdo je uvnitř) dobrý nebo zlý, ale odpověď jsem nedostala ani to nešlo telepaticky přečíst/zjistit. Pak to ufo začalo stoupat a viděla jsem, že zespodu má kruhová světla seřazená taktéž do kruhu. Rychle jsem běžela za rodičema jim říct, že jsem viděla ufo. Dotáhla jsem je k oknu do dětského pokoje (je to moc nezajímalo) a už tam nic nebylo.. Tak jsem se ptala, co to je ufo (protože jak mi hlas v hlavě řekl "já jsem ufo", slyšela jsem slovo "ufo" poprvé v životě). Táta mi řekl, že to je "unidentified flying object" (v té době jsem to vnímala jako něco nesrozumitelného v cizím jazyce), pak mi to přeložil do čj "neidentifikovatelný létající objekt". Proč by ta věc sama sebe pojmenovala tak dlouhým (a podivným) názvem? Vždyť ona přeci musí vědět, co ona sama je, tak jakýpak "neidentifikovatelný"? No nic už jsem raději neříkala, protože mi to nedávalo smysl, ale jelikož táta říkal, že jak chodíme do knihovny, tak v ní mají knížky (i s obrázky) o těchto věcech, tak jsem si řekla, že snad najdu více informací tam (jelikož rodiče při tomto tématu mluví cizím jazykem nebo nesrozumitelně, bude lepší podívat se na obrázky v knihách, ukázat to rodičům, a snad mi pak řeknou něco víc, když to uvidí před sebou). Když jsme šli za čas do knihovny, tak jsem hned běžela do toho oddělení, kde mi táta řekl, že jsou v něm knihy o ufo. Nějakou knihu o ufo jsem tam našla, podívala jsem se na obrázek a hned ty první obrázky vypadaly stejně jako to, co jsem viděla! Byla jsem z toho nadšená a hned jsem mu to šla ukázat, ale on mi k tomu nic víc neřekl. Další obrázky ufo v knihách se neshodovaly s tím, co jsem viděla, a tak mi bylo divné, jak to, že tolik různých věcí, které vypadají různě, se mohou všechny jmenovat "ufo". Táta mi vysvětlil, že mají společného to, že všechny letí na obloze, což byla pravda, ale další věc, kterou měli společnou - že lidi neví, co jsou zač - to mi nešlo do hlavy. Jak může nějakou věc pojmenovat někdo, kdo neví, co to je, k čemu to slouží apod. A pojmenuje ji stylem "toto se tedy bude jmenovat: nevím co to je" tak to jsem už vůbec nechápala. Vždyť člověk může nevědět o mnoha různých (odlišných) věcech, co to je, nemůže je ale všechny shrnout do jednoho pytle, že se budou všechny jmenovat stejně "nevím, co to je" a má hotovo?? A dále jsem nechápala, že ta věc sama přejala ten název, který jí dali lidé na Zemi, a představila se mi tak - proč nepřijala spíš název od toho, kdo ji stvořil - ten jistě věděl, k čemu slouží, a dal jí vhodnější jméno. Taky to vypadalo, jako by tam to ufo letělo kvůli mně, aby se mi ukázalo, proč?
(S tímto zážitkem se mi ještě stalo to, že druhý den, poté, co jsem ufo viděla, jsem si zase lehla do postele, koukala jsem na oblohu a přemýšlela jsem o tom minulém dni. Vzpomínala jsem, jak vypadalo, a chtěla jsem, aby se mi znovu ukázalo. Tentokrát bych rodiče zavolala včas. Žádné ufo se mi neukázalo, uviděla jsem však díru v mraku ve tvaru ufo - co jsem minulý den viděla, tak stejné obrysy. Mrak odplynul a další, co připlul, v sobě měl tu samou díru, další také, ale už menší/rozplizlejší atd. - několik mraků za sebou, jako by jimi to ufo prolítlo a zanechalo za sebou díru v mracích.)

Další zajímavý zážitek se mi stal, když mi bylo asi 8, zdál se mi věštecký sen. V té době (to bylo období několika, cca 5ti, let) jsem trávila všechen čas na zahradě (bydlela jsem ve čtvrti, kde byly domy postavené do čverce a mezi nimi byly oplocené dvorky (celkem docela velká plocha), na kterých žily zdivočelé či polodivoké kočky. Každý den jsem po škole odhodila tašku a spěchala na zahradu, kde jsem byla až do večeře. Pozorovala jsem zvířata a snažila se s nimi spřátelit. Některé pohyby jsem se od nich naučila (jednou jsem byla díky učení se pohybům od koček dokonce snad doopravdy "neviditelná"). Vždy jsem se hýbala jinak, než ostatní lidi (běžný člověk vytvářel svými pohyby černou energii). Pak ale jedna holka ve škole, která mi byla typově podobná, se pohybovala jakoby naschvál hlučně a neohrabaně (a vyjadřovala tak svoji dominanci) a já se to od ní naučila (protože mi to imponovalo a navíc jsem chtěla zapadnout a tak jsem se někde musela naučit, jak se hýbat "špatně", tak proč se neučit od mistra, který to umí s grácií - ty hlučné neohrabané pohyby jí vážně šly a zajímavé bylo, že tato holka při tom ani nevytvářela nějak moc špatné energie). Znalost kočičích pohybů jsem v dospělosti jednou využila, abych zapsala do morfogenetického pole data, která by mohla pomoci ženám vyhnout se fyzickému napadení (byla jsem k tomu vedená díky uprchlíkům v Německu, kterých se tenkrát tamní ženy bály a já jsem jednoho dne cítila jejich strach, tak jsem se rozhodla pro ně něco vyzkoumat a nahrát do to morfogenetického pole, odkud si to může každý stáhnout). Nevím ale, jestli moje data zapsaná do morfogenetických polí někomu pomohla. To jsem ale odbočila, zpátky k tomu věšteckému snu. Ten sen v osmi letech se týkal koček. Ve snu jsem byla na zahradě a tam přibyl jeden nový (dlouhosrstý) kocour. Seděl na zídce, otočil se a podíval se na mě a pak seskočil ze zídky na druhou stranu ode mě. Já šla k té zídce, abych se přes ní podívala, kam šel, a on byl dole a pral se s hlavním kocourem, přičemž kočky seděly dokola v kruhu kolem nich a koukaly se, kdo vyhraje. Ten sen byl hezky živý, jako realita, ale těžkou hlavu jsem si z něj nedělala, nepřemýšlela jsem o něm. Druhý den jsem šla jako obvykle na zahradu (to už nebyl sen) a tam se odehrálo přesně a do puntíku to, co jsem viděla v tom snu. Kocour byl naprosto stejný (nikdy předtím krom snu jsem ho neviděla), seděl na zídce, otočil se a pak skočil, pral se a kočky seděly v kruhu. Byla jsem z toho zmatená a nevěděla jsem, co to znamená (že se mi zdál takto přesný věštecký sen).

Když mi bylo necelých 9, tak jsem si vytvořila "svojí" řeč (tvořenou symboly, které se skládaly z koleček a čárek ve čtverci=hmotě), přičemž základem byly jednoduché pojmy jako je "on" (ďábel), "ono" (vědomí, kolo) a "ona" (to už jsem zapomněla). Díky tomuto pojetí řeči jsem si pak uvědomila, že každá řeč a každé slovo je složeno z těchto základních pojmů. Na prahu dospělosti jsem pak četla knihu (myslím, že se jmenovala Hvězdná znamení?), kde autorka popisuje něco podobného, i když na to šla asi jinak. V dospělosti jsem také zjistila, že když si člověk rozšíří vědomí, tak může využívat něco jako "univerzální překladač" (tohle se mi zrealizovat nepodařilo, spíše jsem potkala lidi kteří to uměli). V této době (9 let) jsem začala zkoumat pravděpodobnost, jak funguje. Mým oblíbeným předmětem ve škole byla matematika (byla jsem něco jako matematický génius), z ostatních předmětů jsem měla také většinou jedničky, ale ostatní předměty mě nezajímaly a nebavily, a proto jsem se je neučila. Sice jsme na základní škole pravděpodobnost neprobírali, já jsem si ale koupila hrací kostky (jaké se používají např. k člověče nezlob se) a s nima házela tisíckrát dokola a zapisovala výsledky. Ani jsem nevěděla, že zkoumám zákonitosti pravděpodobnosti, dělala jsem to, protože mě to bavilo (a chtěla jsem na něco přijít). Když jsem tomu přišla trošičku na kloub, tak jsem po cca 2 letech házet s kostkama přestala. (Na střední, když jsem se pouze jeden den učila na maturitu z matematiky, tak jsem došla na konci učebnice k pravděpodobnosti - na střední jsem na hodinách spala a tak jsem nevěděla, že jsme se něco takového učili - a tehdy jsem s hrůzou zjistila, že to mají v té učebnici špatně a zákonitosti pravděpodobnosti neznají. Tak jsem tuto jedinou otázku vynechala s tím, že když si jí vylosuju, dostanu za 5. Naštěstí jsem si vylosovala jinou otázku.).

V 9 letech jsme s rodinou jeli za příbuznými dlouho ve vlaku a jak tam není moc co dělat, tak jsem přemýšlela o tom, co mi řekla před odjezdem máma (že nějaká větštkyně předpověděla, že má být v roce 2012 konec světa). Věděla jsem, že většina lidí v té době na úrovni duše nechtěli pokračovat v tom životě, který vedou, takže konec světa by byl logickým vyústěním situace. Řekla jsem si, že napíšu knihu o konci světa v roce 2012 a budu slavná až lidi uvidí, že se přesně to, co popsalo v knize 9 leté dítě, děje. Začala jsem psát jen první stránku a pak mě to nebavilo, tak jsem toho nechala (taky jsem si uvědomila, že pokud bude konec světa, tak se neproslavím tím, že napíšu knihu, když nebudou lidi, u kterých bych se mohla proslavit). Při psaní té první stránky knihy jsem se podívala do představy a viděla jsem sebe, že vypadám v tom roce 2012 podobně, jako když jsem byla dítě, ač už jsem dospělá, a byla jsem s nějakým klukem, který měl špinavé blond vlasy/světle hnědé ostříhané na krátko. Praha byla rozbořená a po celém světě probíhalo něco jako "občanská válka", která byla ale všude a tudíž byla jakoby "světová". Nebylo to ani moc o tom, kdo proti komu bojuje, jelikož vše začalo tím, že peníze ztratily svojí hodnotu (na celém světě) a díky tomu vznikl chaos. Na jaře roku 2013 se lidi mezi sebou vyzabíjeli/zemřeli hladem a ti, co zbyli, zakládali novou civilizaci. My jsme s tím klukem přežili, protože nějaký vlivný pán v Praze (asi poslanec) něco tušil, a tak si ve své vile místo sklepa vybudoval skrýš s jídlem a jelikož bylo vše rozbořené, tak mu ve zdi vznikla trhlina, kterou jsme tam chodili pravidelně odjídat. Když nad tím ale přemýšlím, tak to nedává smysl, protože tam měl elektřinu (v tom sklepě-svítilo mu tam světlo a měl tam i mrazák), ale když by bylo vše tak rozbořené, tak by elektřina nefungovala. No ale v tom vlaku jsem najednou věděla, že tzv. vyspělých civilizací už tu na Zemi bylo několik, ale vždycky přišla nějaká katastrofa/válka, která všechny lidi vyhubila, pár přeživších založilo civilizaci novou a jelikož ta jejich technika byla zničená, tak předávali dětem pouze ústně své vzpomínky, které se pak staly pouze legendami.. Ale že je to tady pořád dokola, civilizace ve svém "výkvětu" je zničena a začíná se od začátku. A v roce 2012 nás (opět) čeká podobný "reset". Jak se rok 2012 blížil, tak jsem se této své představy, kterou jsem měla v 9 letech ve vlaku, bála, ale připadalo mi, že lidi se začali trošku duchovně "probouzet" a že už to není tak, že by všichni chtěli na úrovni duše zemřít - naopak někteří se chtěli vyvíjet a měli zájem o život. A naštěstí se v roce 2012 nic nestalo, ač pád Dolaru hrozil. (Když se svět připraví, tak ani zhroucení dolaru nemusí znamenat chaos, hladomor a válku.) A jindy jsem při jízdě vlakem v tom samém období viděla, že je někde na světě sopka, která se chystá k výbuchu, tak jsem ji myslí uklidňovala a pak jsem v dospělosti četla, myslím, že to říkal Edgar Cayce a ještě druhý takový podobný, že v tom samém roce jel uklidňovat sopku, která hrozila svým výbuchem (stoupl si před ní a svým vědomím ji uklidňoval) - ta sopka nakonec nevybuchla a když se nic nestane, tak se těžko určuje, jestli když by člověk tu "akci", která tomu měla zabránit, nevykonal, jestli by se i tak nic nestalo, a tím pádem to nemělo účinek, a nebo jestli by se něco špatného stalo.

Do teď jsem psala o tom dobrém a možná to vypadá super, ale teď začnu psát o tom špatném, co jsem zažila (a možná toho bude daleko víc).

Ve 12-ti letech přišlo zlomové období - rozhodla jsem se, že podlehnu tlaku systému. Vše, co jsem byla, zahodím, a zapojím se do společnosti. Nechala jsem si dobrovolně ostříhat vlasy na mikádo pod uši (předtím jsem je měla vždy do pasu) a bylo to, jako bych vnitřně zemřela (ne to ostříhání vlasů, ale to rozhodnutí). Spolužáci, kteří se se mnou do té doby nebavili (tak jsem to většinou chtěla), se se mnou najednou začali bavit a byla jsem postupně jedna z nejoblíbenějších. Začalo to tím, že mi na moje 12 či 13 narozeniny připravili oslavu s překvapením (ač se se mnou do té doby vůbec nebavili, jako by najednou všichni zjistili, že moje rozhodnutí už je jiné - tou oslavou to začalo a přišla z ničeho nic). Začala jsem dělat všechno, co dělá okolí, abych se zalíbila a zapadla do společnosti. Ve 14 jsem začala nosit vyzývavé oblečení, protože jsem zjistila, že pak má holka jakousi "moc" (hlavně nad kluky) a našla jsem si prvního kluka jen proto, abych se zalíbila kamarádkám (aby viděly, že už jsem velká holka a mám staršího kluka, kterému je 18 a tím pádem to je cool). Seznámila jsem se s tím klukem podle vzhledu a hodnot "co se asi bude líbit kamarádkám" a když jsme byli poprvé na rande, tak jak jsme se spolu bavili, zjistila jsem, že jsem se v životě asi nenudila víc a že nemáme vůbec nic společného (a že ten kluk není vůbec cool). Byl ale hodný a ani nevím proč, začala jsem s ním chodit (asi jsem nevěděla, jak ho na tom či po tom rande odmítnout a navíc jsem byla zmatená z toho, že jsem s ním chtěla chodit ale jak jsem ho poznala, tak se mi už nelíbil a nevěděla jsem, co mám dělat a co vlastně chci). Já jsem ve 14 letech nebyla ani pořádně v pubertě, neměla jsem menstruaci ani mi ještě nerostly prsa a na nějaký vztah jsem nebyla vůbec připravená. Ten kluk byl divný (už jenom v tom, že jsem se mu líbila já a pak ještě jedna 14-ti letá holka, obě jsme vypadaly spíš jako děti a pak ještě možná další 14-ti leté holky o kterých mi vyprávěl, ty ale nevím, jak vyspěle vypadaly, protože jsem je neviděla - já jsem ale ve 14ti vypadala max na 12) a taky proto, že se přetvařoval před mými rodiči, ale když jsem se ho na to ptala v soukromí, tak mi neřekl, že se jim např. potřebuje zalíbit, aby se mnou mohl chodit, ale přetvařoval se i přede mnou. V pozější době měl trochu násilnické sklony a na konci vztahu mě přemlouval, ať s ním začnu točit dětské porno (ptž vypadám jako dítě), až se spolu vyspíme, a když jsem tento jeho nápad neuvítala s nadšením, tak řekl, že si jenom dělal srandu (navrhoval to opakovaně, asi dvakrát). Jinak byl ale až moc hodný (neustále mě obdivoval a říkal mi, jak mě miluje, byla to nuda pořád to samé dokola). Ten kluk bydlel v jiném městě, jezdil za mnou o víkendech a proto náš vzah byl sice dlouhý rok a půl, ale viděli jsme se jen jednou za 14 dní, takže kdybych počítala jen ty dny, kdy jsme se viděli, tak zase tak dlouhý nebyl. Když jsem dostala později ve 14 první menstruaci, tak mě rodiče poslali za gynekologem, ať mi předepíše hormonální antikoncepci, protože věděli, že mám staršího kluka a mysleli si, že se s nim hned vyspim. Nakonec jsem se s ním vyspala těsně před mými 15 narozeninami proto, že jsem vše dělala podle okolí, tak abych nebyla panna. Ten kluk říkal, že je panic a že taky budu jeho první, dokonce mu trvalo déle než mě, než byl na to připraven). Pak ale ten sex s ním trval vždy 1-3 hodiny rychlým tempem, bolelo mě to a první sex byl spíš jako kdyby mě někdo znásilnil. Byla to hrozná zkušenost a doteď nechápu, jak může někdo, kdo je panic, vydržet při prvním, druhém atd. sexu tak dlouho a ještě ten sex dělat tak rázně/necitelně. Z jeho jiného chování (mluvení a reakcí na sexuální téma) to ale vypadalo, že panic opravdu byl. Nakonec jsem ho ukázala těm kamarádkám, kvůli kterým jsem si kluka vůbec našla, a ony řekly, že ten kluk není vůbec cool, takže moje snaha byla k ničemu. Mezitím (to bylo i před tím, než ho kamarádky odsoudily) jsem tohoto kluka začala nenávidět, protože jsem ho nemilovala a vlastně jsem s ním vůbec nechtěla být, jednoho dne to poznal a pak se se mnou rozešel, když jsme byli na nuda pláži v rybníce nazí ve vodě. Rozbrečela jsem se a pak jsem po cestě zpátky brečela, ptal se mě, jestli brečím proto, že se s ním nechci rozejít, ale řekla jsem mu, že se rozejít chci (začala jsem hystericky brečet, protože jsem cítila úlevu, že se konečně rozcházíme - tak se ty potlačované emoce nějak uvolnily). Pokud mě tento kluk měl doopravdy rád, tak jsem mu asi ublížila, i když to proč jsem s ním začala chodit atd. neví, protože mě vlastně ani neznal. Jednou jsem mu řekla o tom, co mám ráda, moc to neposlouchal a řekl, že to jsou blbosti. On mi o tom, co má rád, vyprávěl neustále, ale pro mě to byly blbosti (což jsem mu neřekla, naopak jsem se snažila předstírat, že mě to zajímá).

Tady s tím klukem se mi stala první podivná věc. Když jsme spolu ještě chodili na začátku, tak mi několikrát vyprávěl, že má nějaké tajné místo (v přírodě), které je jen jeho soukromé (nebo soukromé s kamarádama) a kam by nikdy nevzal holku, slíbili si to i s těma kamarádama, že tam nikdy nikdo holku nevezme. Toto vyprávění jsem si pamatovala a jako jediné nebylo nudné, protože bylo docela od srdce. Takže kdyby mě tam vzal, tak bych si to pamatovala a i když jsem ho nemilovala, tak bych to brala jako ocenění mezi dvěma lidma a vážila bych si toho, jen tak bych na to nezapomněla. Bylo mi to však jedno, jestli mi to své tajné místo ukáže a nebo ne. A když náš vztah spěl ke konci, tak mě na to místo jednoho dne vzal. Jenže celou cestu mi říkal, že tam jdeme podruhé! Já jsem na tom místě ale nikdy nebyla a on i uměl popsat, co jsem měla na sobě a co jsem dělala, když mě tam vzal poprvé a divil se, že si na to nepamatuju. Zvláštní bylo, že to, co popisoval, že jsem dělala, bylo přesně to, co bych dělala, kdybych se chovala svobodně (a je to neobvyklé, to by si jen tak někdo nevymyslel a ani před ním jsem se tak nikdy nechovala - byla to moje oblíbená činnost v dětství na specifickém místě - on o tom ale nevěděl a běžně to lidé nedělají a on už vůbec ne ..jako že by to bral podle sebe nebo podle jiných holek), ale ve skutečnosti kdybych tam s ním šla, tak bych neměla odvahu (a asi ani motivaci) se chovat svobodně a dělat svou oblíbenou činnost z dětství. Když jsme tam byli "podruhé", tak jsem to také nedělala. Napadlo mě to, že zde by se mohla ta činnost z dětství dělat, když jsem to místo uviděla, ale reálně jsem nad realizací neuvažovala. Po tomto dni jsem se cítila špatně, protože jsem nevěděla, jestli mi záměrně lhal, že jsme tam byli spolu, aby mě vykolejil, nebo jestli jsem tam opravdu byla a kvůli nějakému špatnému zážitku jsem to vytěsnila z paměti a nebo tam byl s jinou holkou, spletl si to, a pak už tedy tvrdil, že jsem to byla já a nebo jiné vysvětlení? Měla jsem z toho zlý pocit, i když dle jeho vyprávění se nic neobvyklého nedělo: šli jsme tam, pak jsem dělala jednu činnost a pak jsme šli zase domů. Ptal se mě, jestli si z toho vážně nic nepamatuju? (Moje poznámka v dospělosti: zjistila jsem, že se u lidí může jejich "vyšší já" se setkat s člověkem, vy si to nepamatujete, ale ten druhý ano a neví, že vy si to nepamatujete - proč bych z toho ale měla špatný pocit? Nakonec jsem zjistila, že jsem MOŽNÁ měla rozdělenou osobnost - toto se stalo ale ještě předtím, než jsem se setkala s ilum. a tedy bych ji musela mít rozdělenou už od dětství a poprvé by se to projevilo až v 15 letech?)

Ve 14 jsem byla na dovolené a najednou se na mě nějaký pán otočil se zajímavým pohledem (s rozšířenýma zorničkama) a řekl mi, ať nikdy nedržím dietu (ve smyslu anorexie), že by to byla škoda, kdybych se zničila. Mě by do té doby ani nenapadlo něco takového, jako držet dietu, dělat (byla jsem přirozeně hodně hubená), ale nějak se mi to setkání vrylo pod kůži a pak jsem si vyhledala o anorexii informace, zjistila jsem, že když někdo drží 4 roky hladovku, tak se metabolismus buněk změní natolik, že pak může jíst kolik chce a nikdy neztloustne a řekla jsem si, že to za to stojí, a začala jsem držet dietu. Na začátku té diety jsem cítila euforii a byla jsem pak na té euforii závislá, jenže aby přišla, musela jsem vždy držet dietu víc a víc než se ten stav dostavil, a nebo naopak začíst jíst na nějaký čas normálně a pak přestat. Tu dietu jsem držela 4 roky, jedla jsem většinou 1-2 rohlíky denně. Hubená jsem ale byla pořád stejně jako před začátkem diety, asi jsem tu dietu nepotřebovala, mě se postava nemění ať jím cokoli. Takže jsem dodržovala něco, abych získala něco, co už mám - to je trochu hloupé, ale zase nevím, jestli kdybych dietu nedržela a metabolismus buněk by se mi nezměnil, jestli bych i tak nikdy nepřibrala - myslím si, že nepřibrala, ale důkaz na to nemám, jelikož už jsem ten metabolismus buněk (asi) změnila. Na začátku té diety jsem chodila s tím prvním klukem, kterému se to, že držím dietu, nelíbilo, pak jsem si našla druhého kluka i podle toho, že mě bude v dietě podporovat.

Rozhodla jsem se, že dalšího kluka si najdu podle svého výběru. Něco s klukama začalo cca v 5ti letech, kdy jsem jednou viděla, že tento svět/systém je špatný, ale je to něco jako program, a že si vyberu nové životní poslání, které osvobodí lidi v tomto systému tím, že se ten špatný program přeprogramuje či zhroutí. Věděla jsem, že vše v tomto světě funguje na mužsko-ženské polaritě, a tak jsem si jako nový životní cíl dala najít si kluka (z pravé lásky) a to by mělo stačit k tomu, aby se celý svět změnil. Protože lidi se sice žení/vdávají, určitě se mají rádi, ale na přepsání programu to doposud nestačilo. Což znamená to, že "pravý" vztah se nikomu doposud nepodařil. Díky tomu mě v té době "kontaktoval" nehmotný kluk (=ve formě vědomí), který se u mě začal objevovat (bez jakéhokoli těla,pouze ve formě vědomí) a mohla jsem s ním komunikovat. Od té doby jsem ho mohla mít kdykoli u sebe např. jako podporu, jako má někdo anděly. Myslela jsem si, že tento kluk je něco jako Bůh (že to je mužská polarita v čisté podobě). Byl hodný a láskyplný. Mým cílem tedy bylo najít kluka, který je tak vyspělý, že by mohl představovat tuto mužskou polaritu, přičemž ale to byla moje osobní mužská polarita, tedy byla to část mě či spíše s touto mužskou polaritou jsem tvořila jeden celek. (když jsem tuto celistvost ztratila, tak jsem díky tomu pak nemohla vytvořit ten "svůj vesmír" a proto jsem hledala pouze "svou mužskou polaritu" - nehledala jsem Boha nebo mužskou polaritu obecně)
(Na systému zde se mi nelíbilo a chtěla jsem ho změnit proto, že mi připadalo normální žít ve společnosti, kde každý člověk dělá to, co ho baví. Je dost všeho - jídla, domů - pro všechny, všude je zeleň, není kriminalita, lidi jsou blonďatí s modrýma očima, je pořád teplo jaro/léto, místo aut jsou vznášedla která se řídí sama na základě přání kam chceš jet a myslím, že je normálnější mít dvě Slunce, takže nikdy není noc - každý spal kdykoli začal být unaven jak dlouho chtěl a byl vzhůru tak dlouho, dokud byl čilý=neexistoval čas - mít Slunce a Měsíc, čas a 4 roční doby mi nepřipadalo normální - když jsem tohle říkala jako asi 4 letá mámě, tak mě nenechala domluvit a dostat se k těm vznášedlům a neexistenci času a řekla, že jsem nacistka - to jsem nevěděla, co to je - a vynadala mi, ať to už nikdy nikomu neříkám. A na otázku co to je nacistka mi vyprávěla o Hitlerovi, který chtěl zabít všechny lidi, kteří nebyli blond s modrýma očima - já jsem ve 4 letech samozřejmě nikoho zabíjet nechtěla, což ona moc nechápala - "co bys udělala s těma lidma, kteří nejsou blond?" - "no ti se přeci postupem času na blond sami dobrovolně vyvinou, a když ne, tak můžou mít vlasy a oči jaké chtějí" - to ale nechápala, jelikož kolektivní emoční trauma z 2. světové války bylo příliš silné. No ale tento systém, co zde je, mi připadal oproti tomu, co je podle mě "normální", zlý a "nenormální" a proto jsem se tenkrát rozhodla, že ho změním.)

Když jsem jela na první rande se svým druhým klukem, tak jsem si vzala upnuté kalhoty a poloprůhledné vyzývavé tričko. V metru se na mě přilepil nějaký pán a začal se třít rozkrokem o mojí nohu. V prvních vteřinách jsem si řekla, že to je úsměvné, jelikož ale stále pokračoval, tak mi to začalo být nepříjemné a když jsem se na toho člověka lépe podívala, tak jsem zjistila, že to je žena ostříhaná na krátko ve volném tričku, která vypadá jako kluk a udělalo se mi špatně. Nevěděla jsem, co mám dělat, nějak jsem tím překvapením tak ztuhla a nemohla jsem se pohnout, takže to dělala celou dobu než jsme dojeli do zastávky, což jsou 2-3 minuty (a myslím, že prožila orgasmus). Já jsem z toho ale měla takové trauma, že to rande nějak nevyšlo, koupila jsem si krabičku cigaret a skoro celou ji vykouřila (abych se uklidnila) a od té doby jsem začala kouřit. Celkem mě to uklidňovalo a navíc po tom zážitku s tou "ženou" jsem cítila, jako by se na mě něco od ní přeneslo nebo nevím jak to říct, ale byl to mnohem horší zážitek, než když mě někdy v životě takto na těsno obtěžoval muž, z toho jsem se dostala, ale u tohoto se mi dělalo špatně když jsem si na to vzpomněla ještě cca 10 let poté. Nikdy jsem se nelíbala se ženou (ani nic jiného), mě ženy prostě nepřitahují a i když jsem od pár kluků slyšela, že holka, která nedělá nic sexuálního se ženou je lesba, která to v sobě potlačuje, tak ani tato výhrůžka mě nepřiměla k tomu, mít něco s pohlavím, na něž nejsem sexuálně orientovaná.

Asi tři dny po rozchodu s tím prvním klukem jsem začala chodit s druhým (vybrala jsem si ho ještě než jsme se rozešli s tím prvním, poznala jsem ho asi dva měsíce před rozchodem). Ten byl opak toho prvního a tohoto druhého kluka jsem skutečně milovala, někdy více než svůj život. S tímto klukem to začalo (asi) v pěti letech, kdy jsem si ve vlaku hrála se sestrou s panenkama. Já měla tu svojí oblíbenou (pojmenovanou po kamarádce z dětství), sestra měla panenku pojmenovanou stejně, jako se jmenuje naše sestřenice a ta panenka měla i stejnou barvu vlasů jako má sestřenice (sestra měla panenku s jinou barvou vlasů než má ona, já měla se stejnou barvou vlasů jako mám já a zároveň i má kamarádka z dětství). Hrály jsme si na to, že až budeme větší, tak potkáme dva kluky - skejťáky, já budu chodit s X a sestra s Y, budou to bratři. Mezitím jsem na tu hru zapomněla, ale když jsem si hledala toho druhého kluka, tak jsem (nevím proč - asi intuitivně) šla na jedno místo, kde jezdí kluci na skejtu a tam jsem hledala budoucího kluka, nikoho zajímavého jsem tam ale neviděla, tak jsem šla zase domů. Pak jsem šla na brigádu a tam jsem potkala kluka co se mi líbil, a když jsem se s ním seznámila, tak mi řekl, že jezdí na skejtu každý den přesně na tom místě (kde jsem byla hledat). Když jsem mu vyprávěla, jak jsem tam šla, tak mi řekl, že si nepamatuje že by mě tam viděl, a ptal se, kdy jsem tam šla, řekla jsem mu datum a on řekl, že to je jediný den, kdy tam zrovna nebyl (a proč - měl něco důležitého). Na té brigádě pracoval i jeho bratr (kluk jménem X z doby, jak jsme si hrály se sestrou s panenkama), ten, kterého jsem si vybrala, byl kluk Y (i když už nevím jistě, jak si sestra pojmenovala kluka Y a jak měl vypadat, kluk X se však jmenoval stejně jako když jsme si hrály s těma panenkama a i stejně vpadal). Jeho bratr (kluk X) měl holku a mě se víc líbil kluk Y. Kluk Y (kluk X taky) každý den hulil marihuanu. Kluk Y byl panic a když jsem se s ním vyspala, tak to bylo jiné než s tím prvním klukem (bála jsem se, že mě to bude zase bolet, ale tento kluk vůbec nebyl při sexu drsný a ten první sex s ním trval velice krátce, takže to byla příjemná změna). Sex byl konečně jak to má být - intimní, s někým, koho mám ráda a nebolí mě to. Jeho bratr (kluk X) nám ale (opakovaně a naschvál) lezl do pokoje, když jsme byli v nejlepším, nevěděla jsem, proč to dělá, pak mě začal nenávidět, kluk Y si myslel, že mě nenávidí proto, že se mnou chce chodit, pak jsem ale zjistila, že mě nenávidí doopravdy. Kluka Y jsem měla opravdu ráda, on ale patřil do vyhulené party - když jsme se viděli, tak bylo vše super, ale pak se třeba neozval, na schůzku dorazil o dvě hodiny později, protože jak byl zhulený, tak neměl přehled o čase a schůzky se mnou plánoval na čas "kdy zrovna nebude mít se svýma kámošema co na práci" - takže se vždy ozval náhle, když jeho kámoši zrovna neměli čas a nebo mu došly peníze na hulení a tak neměl co dělat. Klukovi Y se líbily anorektičky a říkal, že když mě poprvé viděl, tak si myslel, že mi je 12 (s ním jsem chodila od 15,5 let do 19,5 let a pak znovu od cca 21 do cca 25) a podporoval mě v dietě, což mi vyhovovalo. Tento kluk byl hodně namachrovaný, ale tím skrýval pouze vnitřní nejistotu (a malé sebevědomí). To se mi líbilo, protože jsem chtěla kluka, který je zvenku drsný a uvnitř citlivý. Co se mi na něm ale nelíbilo, bylo to, že se tak sporadicky ozýval a nevěděla jsem, jestli mě má doopravdy rád. Místo abych se ho zeptala (nebo se s ním rozešla), tak jsem ho začala podvádět (ne přímo sex) - líbala jsem se s mnoha kluky, ale ani jsem to dělat nechtěla, protože ráda jsem měla jen toho kluka Y. Pak jsem se s jedním klukem/kamarádem, který to uměl s holkama dobře, vyspala. Cítila jsem se po tom hnusně a strávila jsem dlouhý čas ve vaně. Když jsem se vyspala s tímto, tak jsem se pak vyspala ještě s jedním a pak mi ze sebe bylo psychicky špatně, že jsem s podváděním úplně přestala a od té doby jsem nikoho nijak nepodvedla (a ani jsem neměla touhu to udělat i když i předtím jsem to dělat vlastně nechtěla, byl to čin ze zoufalství, že jsem se cítila nemilovaná, i když jak říkám - když jsme se viděli, tak jsem k tomu neměla důvod, pouze se sporadicky ozýval a nedával moc najevo, jestli o mě skutečně stojí či ten vztah se mnou nebere vážně, protože hodně machroval). Řekla jsem o tom podvádění tomu klukovi Y (který ale nepochopil, proč jsem to dělala) a řekla jsem mu i co mi v tom vztahu vadí a vyjasnila jsem si to s ním. On mi řekl, že na začátku vztahu (když jsem ho podváděla a cítila jsem se nemilovaná) mě měl jen na sex a proto se mi sporadicky ozýval, ale pak se do mě zamiloval a bral ten vztah vážně a hodně mu ublížilo, že jsem ho podvedla. Nakonec mi odpustil a chodili jsme spolu dál, všechno bylo dobré, když jednou už to byly 4 roky, co jsem držela tu dietu (už jsem jí držet nepotřebovala a chtěla jsem přestat). Jak jsem byla na té dietě závislá, tak v té době už jsem to neměla pod kontrolou a nešlo mi s tím přestat. Poprosila jsem svýho kluka o pomoc, ale ten nechtěl a ani by to nedokázal, až jsem se ho jednou zeptala, co by dělal (když se mu líbí anorektičky), kdyby jeho holka na anorexii zemřela - jestli by byl raději aby se vyléčila a třeba i trochu přibrala a nebo by chtěl, aby držela dietu neustále i za cenu smrti (čekala jsem, že mi odpoví, že by chtěl, aby se vyléčila, jelikož co by měl z mrtvé holky, ale jeho odpověď mě překvapila). Odpověděl mi, že by chtěl, aby držela dietu neustále i za cenu smrti a když by zemřela, tak by si našel jinou anorektičku a tak by to dělal stále dokola (hlavně když bude holka dostatečně hubená tak, aby byla jeho typ). Tato odpověď mě tak zaskočila a zasáhla, že jsem si myslela, že mě ten kluk nikdy nemiloval. Byla jsem zoufalá, ale nedala jsem to na sobě znát, až jsem se vnitřně rozhodla, že bude asi nejlepší najít si nejhezčího + nejbohatšího + nej nej podle rozumu kluka a s tím strávit zbytek života, jelikož vztah založený na lásce asi neexistuje a nebo se velmi špatně hledá. Tak, jak to dělá tento kluk že to udělám taky a už se mi nestane, že by mi někdo zlomil srdce nebo mi ublížil. Našla jsem si nejhezčího a nejbohatšího kluka, kterého jsem za život potkala a i jsem se do něj (nakrátko) zamilovala. S tímto klukem Y jsem se ze dne na den rozešla, s tím, že jsem si našla jiného kluka.
(V té době - když jsem chodila s klukem Y - jsem si myslela, že je moje poslání najít si kluka z lásky a věnovat se tomu vztahu a věnovala jsem se jenom klukovi, svému vzhledu a občas vaření, i když jsem moc nejedla - neměla jsem moc nadpřirozené zážitky. Kluk Y kvůli mě nakonec přestal hulit a rozuměli jsme si až na to, že on stále dělal to, co po něm chtělo okolí a byl víc součástí systému - bylo to podobné tomu, co psala Alue ve své 3. knize, až na to, že já jsem se s tímto klukem kvůli špatným energiím nerozešla. Tento kluk Y mi navíc jednou řekl, že poté, co začal hulit, u sebe vnímal něco, co mohlo být dle popisu démon a že ho to obtěžovalo, bral kvůli tomu pak chvilku antidepresiva, ale hulil tenkrát dál, to bylo předtím, než jsme se poznali. A z té huličské party, kde bylo cca 50 lidí, po 3-4 letech hulení polovina hulit přestala a druhá polovina přešla na tvrdé drogy - takže z mé zkušenosti hulení vede ke drogám jen v padesáti procentech případů a zároveň je velice těžké pouze hulit trvale - člověk buď přestane a nebo se posune k tvrdým drogám podle zkušenosti těch lidí, co jsem znala).

Hulení mě ale nikdy nezajímalo, protože to nechutně smrdí, nechutná mi to a ještě mi to nikdy nic nedělalo. To bylo tak: když jsem začala pít alkohol, tak poprvé a po druhé jsem se opila, jelikož jsem nebyla zvyklá a neznala jsem míru. Pak mi ale alkohol skoro nic nedělal. Jeden kluk se mě snažil v hospodě opít, tak mi koupil absinth, vypila jsem 2-3 panáky a k tomu i nějaké víno a vůbec nic mi nebylo. Jednou jsem vypila 10 panáků havana a 5 piv když mě chtěl kluk opít, to už jsem opilá byla, ale stejně jsem byla při vědomí natolik, že jsem si s ním nic nezačala. Až jednou přišel zlom - vyspala jsem se s druhým klukem, se kterým jsem podvedla kluka Y a od té doby na mě alkohol začal působit. Po tom sexu mi totiž nebylo fyzicky dobře, měla jsem podivné příznaky (test na HIV udělaný po čase negativní), a asi i díky tomu se stala i tato změna v působení alkoholu. Nikdy (až do 29 let) jsem ale z alkoholu nezvracela a to jsem toho někdy vypila hodně a měla jsem třeba i větší okno. Hulení na mě ale nepůsobilo nikdy - když jsem byla střízlivá, tak mi to nic nedělalo (ani smích ani žádný zvláštní stav, prostě nic - zkusila jsem hulit v životě 10-20x různé druhy marihuany, skank, polem, hašiš a nic) a když jsem byla opilá, tak mi z toho bylo akorát blbě. Jelikož mi to nechutnalo, tak jsem neměla potřebu to dělat, spíš jak jsem se pohybovala v tom huličským prostředí, tak mi to stále někdo nabízel nebo mě k tomu, ať si dám, přemlouval - vždy někdo říkal, že mi to nic nedělalo, protože jsem měla nějaký shit, ale když vyzkouším ten jeho "supersilný" matroš, tak uvidím - a vždy nic. Jen jednou jsem měla po hulení jakýsi stav (to jsem ale byla i opilá) - byla jsem v hospodě kde nějaký kluk balil extra dlouhé (a i rozšiřujícně se tlusté) brko asi 20cm, to jsem zkusila a pak jsem měla paranoidní stav že odtamtud musím rychle pryč, protože to tam je zlé, a utekla jsem domů, kde jsem měla paranoidní stav, že to tam je zlé, protože je tam rodič, ale to už jsem neměla kam utéct. Já jsem chodila často do hospody (nebo za svým klukem), protože jsem měla od dětství problémy doma (k tomu se dostanu) a nechtěla jsem být doma v době, kdy tam byl rodič. Takže jsem byla každý den buď v hospodě nebo u svého kluka (nebo se svým klukem v hospodě) a domů jsem se vracela když už všichni spali, ráno jsem šla do školy, po škole jsem se koukla na seriály a šla jsem pryč dřív než se vrátí rodič z práce. Když jsem pak později bydlela sama (bez rodičů), tak chození do hospody a pití alkoholu postupně odpadlo (kamarádi byli zvyklí, že tam s nimi pravidelně chodím, já jsem tedy ze zvyku dál chodila, ale pak jsem si uvědomila, že se mi do hospody vůbec nechce, že se musím přemlouvat a že jsem vlastně ty kamarády využívala proto, abych nemusela být doma, ale jinak, kdybych měla např. dobrou rodinu, bych do hospody tak často a celkem i bezcílně nechodila - nemělo to jiný účel než se vyhnout rodiči a tak jsem to pak přestala dělat když ten jediný důvod pominul). Jiné drogy než alkohol, cigarety a marihuanu jsem nevyzkoušela - nezajímalo mě to. (vyzkoušela jsem je možná později nedobrovolně, k tomu se zachvíli dostanu, viz další vztah)

Se třetím klukem jsem se seznámila cca v 16 (když jsem chodila s klukem Y). To byl ten první kluk, se kterým jsem kluka Y podvedla. Táta mě vzal jednou za svým kamarádem (v jiném městě) a ten mi představil svého syna, kterému bylo taky 16, ale vypadal tak na 19-21. Byl hezký, ale jenom jsem se s ním pozdravila. Pak jsem byla s tátou (a jeho kamarády) na koncertě, kde se mě snažil opít nějaký cizí kluk, který mi nalil těch (přes) 10 panáků a vypila jsem k tomu 5 (velkých) piv. Táta neměl rád, že kouřím, tak jsem byla s tím klukem ve vedlejší místnosti, aby to neviděl, a táta zase s nějakými cizími lidmi hulil (říkal, že hulí poprvé, což jsem si nemyslela, ale nevím, jak moc běžně hulil - mě se s tím nesvěřoval ale myslím si, že snad moc ne). Pak mě ten kluk po těch 10ti panácích vzal ven "na vzduch", kde mě začal osahávat a myslel si, že se s ním na louce vyspím. Tak jsem mu řekla, že nic necítím (k němu, ale ani fyzicky jestli na mě sahá tak mě to nevzrušuje) a on pak přestal a odvedl mě zpátky, už se se mnou nebavil a poslal mě za tátou. Pak jsme šli domů, ale táta chtěl ještě pokračovat, tak jsme šli s jeho kamarády do hospody. V hospodě jsem potkala toho kluka, se kterým mě táta nedávno seznámil a řekla jsem mu, že mi je špatně, že potřebuju kafe. On mi sehnal kafe a pozval mě na něj, ale jinak jsem se s ním nebavila, protože jsem ležela na stole a odpočívala. Zeptal se mě na číslo, tak jsem mu ho dala za to kafe a zase jsem si lehla na stůl. Druhý den mi ale tento kluk psal (myslela jsem si, že jsem ho odradila) a chtěl se sejít, šla jsem s ním myslím na cígo. Říkal mi, že jsem ho vůbec neodradila, že se to stává každému (no, jak bych ho mohla odradit, když on fetoval, ale k tomu se dostaneme). Začala jsem se s ním kamarádit a občas jsem se s ním sešla - poslouchal techno, tak mě vzal párkrát na technopárty (techno nesnáším a nikdy se mi nelíbilo, ale kvůli němu jsem na něj max 5x v životě zašla). Někdy jsem se s ním scházela i s jeho kamarády. Jednou jsem byla na jarních prázdninách ve městě, kde bydlí, a scházeli jsme se každý den, skoro to vypadalo, jako bychom spolu chodili. Pozval mě k sobě a pak jsme se spolu vyspali, i když jsem se s ním vyspat nechtěla, tak uměl vyvolat tělesné vzrušení. (Tohle se asi stává klukům běžně, že u nich např. nahá holka vyvolá tělesné vzrušení bez ohledu na to, jestli to oni sami chtějí a nebo ne, ale mě se to do té doby nestalo.) Zvláštní bylo, že při tom sexu to vypadalo, že ho to nějak nezajímá a nechtěl se se mnou vyspat (i když to inicioval). Potom vypadal, jako by byl do mě zamilovaný, já s ním ale chodit nechtěla a po tom sexu jsem se cítila špatně (že jsem se šla mýt do vany, protože jsem zažila sex, který jsem zažít nechtěla, i když to bylo jakoby dobrovolné). Pak jsem se s ním moc nebavila když mi volal a pak už mi nevolal, tak jsem byla ráda že to tak nějak vyšumělo. V té době, jak to vypadalo, že spolu chodíme, tak se na mě jednoho dne, když jsme někam šli, otočil, a řekl mi, že si mě jednou vezme za ženu. Bylo to takové upřímné a já věděla, že to myslí vážně (i když jsem o svatbě s ním nepřemýšlela, jelikož jsem s ním nechtěla ani chodit). Poté, co jsme se spolu vyspali, tak jsem se vrátila k tomu svému klukovi Y. S tímto "novým" klukem jak to vyšumělo, tak když jsem se s ním po několika měsících viděla, tak se se mnou vůbec nebavil a ponižoval mě. Tak jsem si myslela, že jsem mu asi ublížila tím, že jsem s ním nezačala chodit a že jsem si zvolila svého kluka a nevšímala jsem si toho, časem se to trochu urovnalo, řekla jsem mu, že svýho kluka už nepodvádím a tak jsme byli pouze kamarádi. V té době jsem nevěděla, že bere drogy, ale pak jsem to zjistila když mě bral na ty technopárty. Když jsem zjistila, že bere drogy, tak jsem se s ním už moc nechtěla kamarádit, ale občas jsem s ním někam zašla až jednou mě vzal na technopárty, kde mě zval na pití, pak chtěl ať netrhám partu a zahulím si s nima, tak jsem si dala taky, nabízel mi i něco tvrdšího ať si to tam užiju a když jsem to odmítla, tak se dlouho na něčem dohadoval se svými kamarády, pak mi donesl pivo v tmavé lahvi (já měla v ruce půlku piva v tmavé lahvi, tak jsem mu řekla, že mám a další tím pádem nepotřebuju, on mi ale řekl, ať si vezmu nové a pozoroval mě, řekla jsem mu že půjdem na parket a jak se otočil, tak jsem vyměnila tu novou lahev, co mi dal, za tu starou, a jelikož byly stejné, tak si toho nevšiml, pak mě pozoroval jestli to na mě působí spolu s jeho kamarády, takže jsem zjistila, že mi s největší pravděpodobností hodil něco do pití, ale naštěstí jsem to nepila). Pak bylo pozdě k ránu a já po alkoholu plus hulení odpadla, že se mi chtělo spát, a ti jeho kamarádi na něj byli naštvaní, proč mě s sebou bere když se neumím bavit a jak je vůbec možné že jsem odpadla, když po (nevím čem) člověk necítí únavu a paří až do rána i když vypije hodně alkoholu a hulí. Tak mě odvezli domů a od té doby jsem se s ním nesešla a nezvedala jsem mu telefon. Neviděla jsem se s ním několik let, protože jsem to brala tak, že už se s ním kamarádit nechci.

A ještě jedna důležitá/zajímavá věc - spojení mezi ilum. a klukem Y: o schůzku před tím, než mi tento kamarád (možná) hodil něco do pití a přestala jsem se s ním kamarádit, mě vzal na nějakou párty se svými kamarády, ale už v té době to s ním bylo zlé, protože tam vzal nějakého "kamaráda" z Prahy, který byl ve skutečnosti drogový dealer a přijel prodávat do toho menšího města drogy. Ten kamarád k tomu "dealerovi" tak nějak vzhlížel (jako kdyby byl výš v nějaké "hierarchii" a řekl mi, ať se s ním bavím). Tak jsem si celou tu schůzku, asi 2-3 hodiny, povídala s tímto týpkem, který mě nějak nezajímal a hlavně se mě celou dobu neustále vyptával na celý můj život, ale o sobě mi nic neřekl. Pro mě to byla taková nudná schůzka, pamatuji si, na co se mě ptal, ale záhadné bylo to, že PO té schůzce, jsem si nepamatovala, jak se ten kluk, se kterým jsem se přes 2 hodiny bavila, jmenoval, ale ani jsem si VŮBEC nepamatovala, jak vypadal! No, mě nezajímal, ale stejně to bylo divné. Každopádně jak se mě vyptával, tak se ptal i na mého kluka (to byl ten kluk Y) a znal lidi z jeho party, protože jim prý prodával drogy (říkal, že to jsou jeho zákazníci, popisoval jak se jmenují a jak vypadají, kluka Y ale asi neznal-ten totiž v té době už nehulil a tvrdší drogy zkusil prý v 15-ti a pak už ho to nezajímalo). Nechtěla jsem tomu moc věřit (že by půlka lidí z té "huličské skate party" kluka Y brali tvrdé drogy), ale nakonec jsem to neřešila. V sobotu jsem se bavila s tímto "dealerem", v neděli jsem odjela do Prahy a v pondělí mě kluk Y vzal do nějaké hospody, že tam jeho kamarádi (ta jeho parta) pořádají důležitý sraz s promítáním skate videa. Sedli jsme si ke stolu a u stejného stolu s námi seděl ten "dealer"! Sice jsem si nemohla vůbec po setkání vybavit, jak vypadal, ale hned jak jsem ho opětovně viděla, jsem věděla, že to je on. On si mě ale nevšímal a když jsem ho oslovila a zeptala se ho, jestli si mě pamatuje, jak jsme spolu mluvili v jiném městě 2 hodiny na té párty, tak mi řekl, že vůbec neví, kdo jsem, a o víkendu byl prý v Praze. Takže to bylo podivné, ale tento kamarád měl nějaké (nepřímé) spojení s klukem Y (možná jen s jeho partou).

Hned jak mi bylo 18, jsem se chtěla odstěhovat od rodičů. Neměla jsem ale kam, protože můj kluk (kluk Y) bydlel s rodiči a navíc mi nedávno řekl to s těma anorektičkama a smrtí, že by tu holku vystřídal, tak už jsem vztah s ním nebrala vážně. Rozhodovala jsem se, kde na světě bych chtěla bydlet a často jsem si představovala, že bydlím u moře a mám nového kluka - vysokého, hezké tělo atd. A v tu dobu mi volalo cizí číslo (z ciziny), tak jsem to vzala a byl to ten kamarád, co mi tenkrát hodil něco (pravděpodobně) do pití, s kterým jsem se přestala bavit. Řekl mi, že se odstěhoval do ciziny a že se má dobře, že bydlí u moře a jestli za nim nechci jet na dovolenou (zdarma). Tak jsem mu říkala proč jsem se s ním přestala bavit a on že drogy už nebere, že už přestal atd. Moc jsem to nezkoumala (jestli mi říká pravdu), nad dovolenou jsem krátce přemýšlela (že bych tam jela třeba s kamarádkou, aby po mně nechtěl sex), ale pak jsem musela několikrát do nemocnice, protože mě bolelo břicho, nevěděli co to je, až zjistili, že to byl zánět slepého střeva, tak jsem mu řekla, když mi volal po operaci, že nemůžu přijet, protože ležím v nemocnici - on řekl, že tedy příští rok za ním můžu přijet na dovolenou (brala jsem to jako frázi), rozloučili jsme se, hovor skončil a celý rok se mi neozval. Začala jsem chodit na vysokou, na tohohle kluka jsem zapomněla a neřešila jsem to. Pak jsem šla s tátou do hospody do cizího města (když nad tím tak přemýšlím, tak jsem s tátou šla do hospody párkrát v životě, max 10x, a v polovině případů to bylo za tímto klukem) a koho jsem tam nepotkala - tohoto kluka (bylo to pro mě překvapení, protože jsem si myslela, že bydlí v cizině). Byl opálený a vypadal mnohem líp než v době, kdy bral drogy - vypadal jako kdyby opravdu přestal - byl čistý, v drahém oblečení, navoněný, oholený, vypadal zdravě atd. (v době kdy bral drogy - pravděpodobně perník, extázi atd. - byl neupravený, špinavý a vypadal nezdravě) Říkal, že začal nový život, jak je to v cizině skvělé atd. Povídali jsme si, pak jsme šli na diskotéku, pak jsme se ještě několikrát sešli, a já se rozešla s klukem Y a začala jsem chodit s tímhle (budu mu říkat kluk Z). Byla jsem do něj týden až 14 dní zamilovaná. On dělal všechno, co jsem měla ráda, měl podobné názory a vypadalo to jako idylka - hezký, bohatý, se stejným pohledem na svět, i zamilovaná jsem do něj byla, co víc si přát. Znala jsem ho i jako kamaráda (i když ne vždy dobře, ale povětšinou jo). Řekla jsem mu, že za ním pojedu na dovolenou a koupila jsem si letenku.

On se ke mně choval vždy jako gentleman (i když jsme byli kamarádi), na jeho chování nebylo nic neobvyklého až na pár vyjímek - nakonec jich bylo docela dost, řadím dle časové posloupnosti:
1.) když jsme byli kamarádi, tak jsem fotila (jako fotomodelka) a jeden fotograf mě sexuálně obtěžoval (zamkl dveře od ateliéru a začal si při tom focení honit a u toho se na mě pokoušel sahat). Ty peníze, které jsem za focení dostala, jsem po tom, co se stalo, ani nechtěla a jela jsem je ten den rychle utratit. Sešla jsem se s tímto kamarádem a šli jsme někam na diskotéku, výjimečně jsem ho pozvala já. Pak jsme si šli ještě popovídat do jeho prostor a vyprávěla jsem mu, co se mi stalo, jak mě ten fotograf obtěžoval. On mě poslouchal když v tom najednou si začal rozepínat poklopec a začínal si honit! Tak jsem mu vyděšeně řekla, co to dělá a on rychle přestal a řekl "co, co dělám?" já tě poslouchám. Tak jsem mu řekla, že si sahal mezi nohy a on že ne, co to povídám, proč by to dělal když mu vyprávím takovouhle věc. Tak jsem si řekla, že se mi to asi zdálo, pila jsem alkohol, tak to bude asi tím (ale já jsem to viděla). Zvlášní bylo že hned poté, co proběhlo toto nedorozumění, mi řekl, že už je unavený a ať jdu domů, a nedoprovodil mě (prostě mě co nejrychleji "vyhodil").
2.) když bral drogy, nic jsme spolu neměli a on měl holku, tak jsme jednou jeli v autě z technopárty a on byl zdrogovaný, začal se s tou svojí holkou líbat a řekl jí přede mnou, že je ďábel (takovým jiným hlasem, znělo to zvláštně a udělalo se mi z toho trochu špatně - byla jsem ráda, že nejsem jeho holka, ale jinak jsem to neřešila, jelikož bral drogy, tak jsem si myslela, že má halucinace a nebo to myslí obrazně jako že je dobrý milenec). Znělo to ale nechutně.
3.) možná mi hodil drogy do pití když měl to období, kdy je bral nejvíce, ale zase ho k tomu přemluvili jeho kamarádi
4.) když jsme se "podruhé" seznámili jak přijel z ciziny, tak jsme šli první večer na diskotéku, pak jsme se šli projít do parku či co to je a když jsme seděli na lavičce u řeky, tak se mě (z ničeho nic) zeptal, jestli se nebojím, že mě zabije a hodí do řeky. Řekla jsem mu že ne, proč bych se ho měla bát a brala jsem to jako vtip či že je opilý. (toto má drsné pokračování)
5.) po prvním sexu (když jsme spolu začali chodit) mi řekl něco dost zvláštního (když nad tím tak přemýšlím, tak každý kluk mi po prvním sexu řekl naprosto čistou pravdu - asi mají nějakou chvilku kdy jim to "ujede" - popíšu všechny případy, protože to je zajímavé). Tento kluk Z mi řekl, že jeho bývalé holky chtěly, aby jim udělal dítě, ale když se to nějaké podařilo, tak jí poslal na potrat (na tom není nic divného, děje se to více klukům když např. holka úmyslně přestane brát antikoncepci). Pak ale dodal takovým divným hlasem, že jeho bratranec si vybral šest blonďatých holek, udělal jim úmyslně dítě a pak je poslal na potrat a to je (jakýsi) plán. On taky vždy chodil pouze s blond holkama, ale říkal, že to je prostě jeho typ. Bylo to tak, že jsme se spolu několikrát za sebou vyspali, řekli si, že spolu chodíme, šli jsme pokračovat v sexu na zahradu a najednou mi z ničeho nic (bez nějakého kontextu) řekl tohle. (Později jsem zjistila, že mi v tuto chvíli prozradil celý jeho "plán" našeho vztahu, ač to zní nelogicky a neuvěřitelně.)

Popíšu tedy každého kluka, co mi řekl po prvním sexu:
1.) tento kluk mi řekl (ale až o pár dnů později), že bychom spolu měli točit dětské porno, protože vypadám jako dítě, a tak by to mělo úspěch. Že bych musela asi počkat, až mi bude 18, ale možná by se to dalo nějak zařídit když budu moc chtít (to porno točit už teď).
2.) (druhý den ráno) tento kluk mi řekl, že jsem moc tlustá na břiše (a něco v tom smyslu, že pokud nezhubnu tak se se mnou rozejde a najde si jinou anorektičku)
3.) (ihned po) plán - že v jeho rodině dělají blonďatým holkám dítě a pak je pošlou na potrat, ideální je číslo 6 (=počet holek)
4.) (o pár dnů později) že mi nebude věrný a chce svobodu (že chce spát s jinýma holkama)
= Každý kluk (kromě toho prvního, s tím jsme se krátce po prvním sexu rozešli takže na to nebyl čas a navíc jsem mu tento skvělý nápad zamítla) to, co řekl po prvním sexu, do puntíku splnil.

Poté, co jsem začala s klukem Z chodit, odjel do ciziny a čekal, až tam za ním přijedu. Těch pět bodů, které jsem uvedla, že mi mohly být podezřelé, jsem přehlídla jednak ze zamilovanosti a taky proto, že jsem ho znala dlouho (cca 4 roky) a vždy se ke mně choval skvěle bez jediné divné věci a těchto 5 věcí se událo v průběhu těch pár let (a ne najednou). Když něco slíbil, tak to splnil, všechno za mě platil a dával pozor i na mojí bezpečnost. Když jsem mu řekla, že budeme kamarádi, tak na mě nic nezkoušel. Choval se ke mně líp než kluk, se kterým jsem chodila (to byl ten Y) a to dlouhodobě konstantně dobře (a to i když bral drogy, tak byl při smyslech a choval se pořád dobře). Mimo těch 5 věcí jsem dostala ještě další varování, ty už nebyly od něj:
1.) když odjel do ciziny a čekal, až za ním přijedu, tak mě oslovil nějaký cizí kluk (kamarád mého jiného kamaráda z toho města) a řekl mi varování před tímto klukem: že mlátí holky, že bere drogy i když všem říká, že přestal, že dostává od rodičů peníze a nevím co všechno. Bylo to tolik obvinění a byly tak zlé, že jsem tomu nevěřila. Když mi kluk Z volal tak jsem se ho zeptala a on se tomu jen smál. Říkala jsem si, že tak špatný nemůže nikdo být, pozdě jsem zjistila, že to byla všechno pravda (a navíc, že to je všechno ještě mnohem horší).
2.) vykládala jsem si tarot, jestli mám jet (to bylo snad poprvé, co jsem si tarot vykládala) a vyšla mi rozbořená věž, ďábel a těhotenství (čtvrtou kartu si nepamatuju, ale taky nebyla dobrá). Říkala jsem si, to přece nemůže být až tak zlé - zamíchala jsem (dobře/pořádně) karty a vyložila jsem znova - znova tam ale byly ty samé tři karty (to je malá pravděpodobnost). Počkala jsem pár dní, pořádně to zamíchala a vyložila tarot znova - vyšla mi rozbořená věž, ďábel a těhotenství.. Tarot jsem ale vykládala poprvé a nevěděla jsem, jestli se tomu dá věřit (moc jsem tomu nevěřila).
3.) když mě zval poprvé do ciziny tak jsem zkolabovala, šla jsem na operaci a málem jsem zemřela a když mě zval podruhé, tak jsem začala mít spánkovou paralýzu (ani jedno jsem si s ním nespojovala), ale ta paralýza byla každý den, bylo to celkem drsné, několikrát (někdy i 5x) mě něco během rána vytahovalo z těla a nemohla jsem se pak pohnout, bála jsem se, a jakmile jsem za ním odjela, tak to přešlo stejně náhle, jako to předtím začalo.

Koupila jsem si letenku za novým klukem Z, ale jelikož jsem měla odjíždět až za měsíc, tak jsem mezitím jela na pár dní na dovolenou s bývalým klukem Y (jako kamarádi). Choval se ke mně skvěle a já se do něj zase zamilovala (nebo spíš jsem ho nepřestala mít ráda, to bylo tím, co mi jednou řekl, proč jsem hledala někoho jiného), ale nic jsem si s ním nezačala a vyjmenovávala jsem si rozumem důvody, proč musím jet za tím novým klukem (protože je nejhezčí, nejbohatší, nejzkušenější v posteli a má největší přirození, má stejné názory). Už jsem do kluka Z ale nebyla zamilovaná a nechtělo se mi za nim jet. Když jsem přiletěla do cizí země, tak na letišti čekal ten můj nový kluk, přivítal mě s tím, že mu po cestě na letiště ukradli peněženku (a shodou okolností mu včera vykradli byt, všechno oblečení a úplně všechny věci a předevčírem přišel i o práci) a tak půjdem někam do hotelu, já to zaplatím a on až si najde práci, mi to vrátí. Dorazili jsme do špinavého penzionu v ghettu (byl fakt nechutný, bydleli tam lidi s aids, ale to jsem zjistila až později), řekl že to je jediný penzion, kde se můžeme tak narychlo ubytovat, a navíc je nejlevnější. Takže jsem platila penzion a přes den jsme chodili k moři. Už ten první večer (tu historku jsem mu samozřejmě nevěřila, to je až moc náhod najednou) jsem zjistila, že lhal úplně ve všem, společnými zájmy počínaje (on mě jen poslouchal a pak řekl to samé co já jinýma slovama, ale tady se už nemusel přetvařovat a tak řekl své názory, které byly opačné) až po to, že už nebere drogy (viděla jsem ho první večer tedy pouze hulit, ale on mi než jsem za ním jela přísahal a tvrdil, že už ani nehulí - hulil každý večer, protože by bez toho neusnul, pak jsem zjistila, že někteří lidé, kteří berou drogy, jsou z těch drog rozjetí a nespí, ale aby v noci usnuli, tak si zahulí a to je zklidní). První večer jsme tedy šli někam na diskotéku - on se choval jinak než v ČR a zjistila jsem, že vše byla lež. Pak jsme šli někam s jeho kamarády a byla tam i nějaká holka, která ke mně nachvíli přišla a varovala mě před ním, že prý můj kluk říkal jejím kamarádům, že mě vlastní (že jsem teď jeho majetek) a kolik koksu by za mě nabídli, že by mě jim možná prodal. Zeptala jsem se ho na to a řekl, že by nic takového nikdy neřekl, že ta holka jen žárlí protože ho chce sbalit. Necítila jsem se s ním moc dobře, další dny to bylo trošičku lepší, ale vše, co dělal, byl pouze jeho plán (stahovala se kolem mě smyčka, která se ve vhodný čas naplno utáhla). Např. to, že mu ukradli všechny věci a nemá práci atd. řekl proto, abych musela platit za ubytování, jídlo atd. a aby mi došly na kartě peníze (abych neměla peníze na nákup zpáteční letenky). Když jsem vybírala z bankomatu, tak pozoroval, jaký tam mám zůstatek a snažil se okoukat i můj pin (i když moc peněz jsem neměla, takže jsem měla jen na pár nocí - na začátku jsem měla na kartě jen na zpáteční letenku a něco navíc, takže peníze na letenku mi došly hned - mohla jsem si vybrat, koupit si jídlo a ubytování za ty peníze a nebo letenku první dva až tři dny zpět, pak už jsem na ní neměla). Když už jsem neměla na kartě dost peněz na letenku, tak si našel práci. Mezitím sledoval, jak často volám domů a kde mám svoje věci. Jednoho dne, když jsem se s ním vyspala, tak zjistil, že mám kvasinkovou infekci a naštval se, že jsem mu to neřekla. Zavolal svým rodičům, aby mu řekli, co má dělat, a pak mi vzal občanku, simku do mobilu i peněženku a zamkl mě v pokoji s tím, že mě prodá do bordelu. Já jsem byla naprosto klidná, protože jsem si myslela, že si dělá legraci (resp. že by to reálně neudělal, protože můj táta se kamarádil s jeho tátou, já umím anglicky a německy, takže bych si řekla o pomoc atd.). Jelikož na mě ale začal být i fyzicky hrubý a řekl mi, že mým rodičům řekne, že jsem se ztratila v moři (či tak něco), tak mi to pak najednou všechno došlo, že nemám peníze, zabavil mi věci a jsem zamčená v pokoji nejhoršího hotelu, tak jsem se hodně vyděsila. Říkal mi, že dříve prý běžně prodával holky do bodelu, za jednu dostal 300E. Ty holky v tom bordelu prý zdrogovali (takže nebyly při smyslech a o pomoc si neřekly) a pak se na nich střídali chlapi jeden za druhým, kterým bylo jedno, jestli ty holky jsou násilím zdrogované a že nejsou při smyslech, a ty holky prý do 14ti dnů většinou zemřely. (Moje pozn: když jsem se vrátila, tak jsem pak viděla film 96 hodin, který je úplně přesně o tomhle. Takže se mohl kouknout na film a pak mě tím postrašil aby mě "potrestal"? že jsem mu neřekla o kvasinkové infekci, kterou jsem ho mohla nakazit. Ale spíš to vypadalo, dle celého příběhu viz dále, že měl "plán" a potřeboval zdravou holku, a jakmile zjistil, že mám nějakou nemoc, tak už mě nepotřeboval, začal být chladný=ukázal své pravé já. A volal rodičům, jestli se mě může zbavit = jestli to má "od těch nahoře" povolené. Illumináti totiž musí poslouchat příkazy "shora" a jedou podle jakéhosi plánu. - on mi totiž později řekl, že mě do bordelu prodat nechtěl, ale právě jeho rodiče mu toto přikázali a tak musel poslechnout - což je divné, protože jeho rodiče navenek vypadají jako slušní křesťané) Tedy, když jsem si konečně uvědomila, že mi hrozí bezprostřední nebezpečí, tak jak jsem se v průběhu života ničeho nebála (ani smrti), najednou jsem v jednu chvíli zjistila, že se smrti bojím (nevím, jestli ten strach byl ve mně jen potlačený a nebo vznikl až v tuto sekundu, ale důvod, proč mě illumináti vzali do ciziny byl asi kromě jiného ten, že jsem se ničeho nebála a když ilumináti působili na lidi, tak je všichni poslechli ale já ne a to ani za cenu, že mě zabijou - viz jak se mě ptal na té lavičce jestli se nebojím, že mě zabije - oni to totiž dělají tak, že někomu něco např. telepaticky řeknou, ať to udělá nebo ho zabijí, a myslí to vážně a pro každého člověka je jeho život důležitější než svoboda a tak je poslechne a nikdo se tak nikdy nedozví, že vlastně oni někoho ovládají, protože se nikdo nevzepře a tak nikoho nezabijí a všechny ovládají. Já jsem neposlechla a nezabil mě z důvodu, který je na delší vyprávění (ve zkratce: měla jsem čistou duši/neměla jsem špatnou karmu-on si to hned poté, co mi to na té lavičce řekl, podivným způsobem prověřil a když jsem prošla, tak mi nic neudělal). Já se ho tenkrát na té lavičce fakt nebála, protože jsem se nebála nikoho ani smrti - běžně jsem nasedla v noci k cizímu klukovi do auta, aby mě někam hodil a nebála jsem se. Jenom jednou hrozilo, že se mi něco stane=znásilnění a naštěstí jsem to uhrála na to, že mi je 14 let a jsem ještě pod zákonem). V té cizí zemi mi tedy vzal mobil a občanku, peníze jsem už žádné neměla, a zamkl mě v pokoji. Jak jsem se najednou začala bát smrti, tak jsem zkusila vylézt oknem. On tam ale přišel ještě než jsem stihla vylézt ven (a stejně to bylo docela vysoko, takže nevím, kudy bych pak pokračovala v útěku-ve filmech to je tak jednoduchý, když někdo utíká oknem, ale reálně to moc nejde), tak mi ve vylézání z okna zabránil. Pak jsem se rozbrečela a on pak řekl, že mě tedy jako prostitutku neprodá, ale bude se mnou dál chodit a od teď ho budu na slovo poslouchat. Neměla jsem občanku ani mobil a svého kluka jsem se po té noci a po tom výstupu bála. Možná, že kecal, že mě chce prodat, aby mi mohl vzít ty věci a abych ho ze strachu poslouchala, ale jistá jsem si nebyla, a nechtěla jsem to pokoušet. Pak měl najednou peníze a přestěhovali jsme se do lepšího apartmánu a pak ještě jednou do luxusnějšího s bazénem. Musela jsem mu každý den vařit a každý den mu vykouřit (či se s ním vyspat, ale to jsem nechtěla, tak jsem se ho snažila uspokojit jinak). Brala jsem to jako práci (nechodila jsem do práce, živil mě) a uklidňovala jsem se tím, že je lepší být prostitutkou hezkého kluka než v bordelu pro mnoho ošklivých mužů kde bych do 14 dnů zemřela. Zároveň jsem si uvědomovala, že jsem vězněm (nebo mi to tak připadalo - on mi totiž od té doby, co mi občanku a sim kartu sebral, obojí zamknul do trezoru a já jsem neznala kód - sice říkal, že je to náš společný trezor a já si ty věci mohu pod jeho dohledem na krátký čas vzít a zamyká je jen kvůli bezpečnosti, aby mi to nikdo neukradl..). Tak jsem tu hru s ním hrála, že jo, že je mezi námi všechno v pohodě, ale můj cíl byl dostat se od něj co nejrychleji pryč (a bála jsem se ho). Takže jsem o sobě zjistila zajímavou věc, že než abych se nechala zabít, tak bych dělala něco jako prostitutku, což jsem do té doby nevěděla (myslela jsem si, že bych se nechala raději zabít). Tento kluk byl násilnický a nikdy jsem nevěděla, v jaké přijde náladě, měl různé scénáře, které zkoušel, jak na ně budu reagovat (příkazy dostával většinou po telefonu, přičemž mi říkal, že nemá žádný mobil a všechna čísla si pamatuje, jelikož volá pouze z telefonní budky, a tak se na něj nemůže nikdy přijít).

Taky mi říkal, že než jsem přijela, tak žil jako bezdomovec nějaký čas a pak se spřátelil s nějakým homosexuálním pedofilem, pro kterého začal pracovat, a jeho práce byla to, že mu sháněl děti=chlapce (ale pouze "opálené" děti, "bílým" by to prý kluk Z neudělal). On ty děti buď zdrogoval a pak mu je tam přivezl a nebo někeré přesvědčil i dobrovolně. A to proto, že to byly děti z chudých rodin, takové ty "děti ulice" a když jim řekl, že jim dá jídlo, tak nasedli do auta a vždy to jedli (a v tom jídle byly ty drogy) a nebo některé šli i dobrovolně, protože jim řekl, že se budou mít dobře, nebudou už v chudobě a budou moci hrát videohry. Prý ale i ty děti, které zdrogoval, tam pak byly dobrovolně, když viděli ten luxus, hodně jídla a hry, tak už nechtěli odejít. Taky prodával ty holky do bordelu, že nalákal holku k sobě domů (za příslibem jednorázového sexu), pak zavolal nějaké chlapy, ti udělali "přepadení", jeho jakože "zmlátili" a tu holku odnesli do bordelu a on v tom byl jakoby nevinně, i když s nimi byl domluvený a sám je tam zavolal a dostal za tu holku zaplaceno. Do toho bordelu, kam holky posílal, měl prý vstup a holky zdarma, ale nechodil tam, protože se mu ty holky zdály špinavé. On s každou holkou totiž spal maximálně jednou a preferoval panny (jak jsem se s ním vyspala když jsme byli kamarádi, tak pak jsem ho nechtěla, ale myslela jsem si, že on mě ponižuje proto, že do mě byl zamilovaný a je zhrzený - omyl - on mě ponižoval proto, že mi chtěl dát najevo, že jsme se spolu jednou vyspali a že mu díky tomu připadám špinavá a už mě nechce).

Když jsem tam přijela, tak jsem viděla často plakát o tom, že se hledá malý cca 13-tiletý kluk (ztracený). Když jsem ty fotky hned první a druhý den viděla, tak mě z toho mrazilo a měla jsem u toho takový pocit.. A pak v průběhu času jsem u nás našla v prázdné skříni peněženku - podívala jsem se do ní a byla tam fotka tohoto kluka (normální malá fotka, ne to, že se hledá). Tak jsem se ho ptala, jestli to je jeho peněženka a on že ne, že jí asi ukradl - zeptala jsem se, proč tam je ten kluk, který je nezvěstný a co on s tím má společného a mlžil (prý je to možná peněženka otce toho kluka). Ale ukázal mi místo toho dva malé prášky do hněda a zeptal se, jestli si s ním dám. Tak jsem mu řekla co to je a že ne. Hádala jsem, že to je extáze a on se divil, jak jsem to uhodla, že se vyznám, protože extáze většinou není hnědá (ale bílá). Četla jsem mu myšlenky, tak podle toho jsem hádala. Jak jsem mu ale řekla, že ty prášky nechci (a měla jsem v plánu je spláchnout do záchodu - on uměl číst myšlenky, takže to hned věděl, ale to by se dalo i logicky vydedukovat, když nemám ráda drogy), tak on se jakoby pohnul, ale přitom se nepohnul (nebylo to jako kdyby ty prášky vyhazoval, byl to větší pohyb a přitom ale žádný nebyl), a ty prášky zmizely z jeho ruky. Kdyby si je dal rychle do kapsy nebo do pusy, tak bych to viděla a kdyby je upustil na zem, tak bych to jednak slyšela a nemohl by je pak použít. Nevím, jak to udělal, že se dokázal tak zrychlit a někam je schovat. Hledala jsem ty prášky na zemi, u něj v kapse, na posteli, ale nikde nebyly. Pak jsme za pár dní šli na diskotéku a když jsem se malovala, tak jsme pili pivo z plechovky. On si se mnou vyměnil plechovku s pivem pod záminkou, která nedávala smysl, a pak, jak jsem šla na diskotéku, tak jsem se cítila taková lehká. Když jsme tam došli, tak objednal víno a pak jsem viděla v mé skleničce na dně ten hnědý prášek, nebo to aspoň tak vypadalo. Normálně bych se naštvala že mi hodil něco do pití, ale už jsem byla pod vlivem a bylo mi to všechno jedno, protože jsem prožívala zvláštní stav. Pak jsem nemohla koukat do světla. Občas mi pak pár dní splývalo.

Nedostala jsem se ale k tomu nejdůležitějšímu: tento kluk mi říkal, že lidi jsou dobytek a že svět řídí potají oni, protože jsou bohem vyvolení. Existuje prý dvanáct rodin a jeho rodina je ta 13tá, o které nikdo neví, že existuje. Já jsem těm jeho blábolům nevěřila, myslela jsem si, že bere hodně drog a že je to prostě blázen. Říkal, že do něj vstupuje ďábel, ptal se mě, jestli na něj věřím (řekla jsem mu, že ne) a řekl, že ďábel opravdu existuje. Je pravda, že byl fyzicky extrémně silný a o tom, že do něj něco vstupuje, jsem nepochybovala, jelikož se mnohdy choval jako posedlý (myslela jsem si ale, že do něj vstupuje démon). Mohl pít libovolné množství alkoholu a kouřit jednu cigaretu za druhou a nic mu to neudělalo, bral drogy a vypadal naprosto v pořádku. Díky té obrovské fyzické síle (i když byl hubený) se rád pral a vždycky vyhrál. To neomezené množství cigaret jsem se od něj naučila. Ještě celkem na začátku jsme šli po ulici a on mě jako objal že mi chce dát pusu a pak mě kousnul do ruky (docela slabě, takže jsem myslela, že chce být jakože "dominantní" a nic jsem si z toho nedělala). Kousnul mě hned podruhé a silněji, tak jsem mu řekla, že mě to bolí. On mě pak pozoroval, a ptal se mě, jak se cítím. (myslela jsem, že má asi starost, jestli mě to kousnutí nebolí, cítila jsem se normálně, tak jsem mu řekla, že se cítím naprosto normálně) A on řekl aha, tak to asi nestačilo, vzal mi ruku a kousnul mě do krve! Tak jsem začala řvát proč to dělá atd. a on mi řekl, ať se nebojím, že mi dává slovo, že už mě nikdy nekousne, že si mě jenom označil a že si takto značkuje všechny holky se kterými chodil. Ať to nikomu neukazuju, že se to za pár dní zahojí a nebudu tam mít ani jizvu, že si dělal jen takovou srandu. Už mě pak nikdy nekousl, tak jsem na tohle i zapomněla, jenže mě i po 10 ti letech od této události vždy, když jsem chtěla napsat něco o illuminátech, bolela ruka (většinou pak obě ruce) na jednom místě, nepříjemně to brnělo, byla jsem zdravá a nechápala jsem, odkud se ta bolest bere a pak jsem si vzpomněla na to kousnutí, to bylo do toho samého místa které mě pak opakovaně bolelo (kousnutí bylo pod deltovým svalem). Pak jsem si na něj udělala rituál s růží a poté ta bolest po mnoha letech sama od sebe zmizela a už jsem mohla napsat tento článek.

Takže říkal, že svět ovládá hrst vyvolených, kteří si tuto tajnou moudrost předávají ústně v rámci rodiny. Že předstírají, že jsou křesťané, ale nejsou to křesťané. Že jsou židé, ale vlastně nevím, jestli to taky nepředstírají a že předstírají, že jsou Česi ale jsou to Němci (a vlastně to původem asi nejsou ani Němci) a že do Čech přijeli, protože je tam poslal panovník, aby poté, co Cyril a Metoděj naučí lidi psát latinkou a vezme jim tak cenné (duchovně) písmo, tak oni budou pomáhat obracet lidi ke křesťanské víře a pak budou dál v pozdějších letech skrytě vládnout. Takže mi řekl, co nejsou (pouze se za všechno vydávají), ale neřekl mi, co jsou (jak se nazývají), a tak říkám všem takovým lidem illumináti (nerozlišuji svobodné zednáře, sionisty atd.).

Kdybych nepotkala "illumináta" (i když mohl si všechno vymýšlet, i ty minulé únosy lidí i to, že ovládají svět), tak bych na konspirační teorie a illumináty asi nevěřila. Nevěřila jsem totiž ani jemu, šlo to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Když mi podruhé říkal (poprvé jsem ty bláboly neposlouchala, myslela jsem si, že je asi zfetovaný když jsem to slyšela prvně), že ovládají svět, tak jsem se nad tím zamyslela a řekla jsem mu na to "tak si ten svět ovládejte, když vás to baví" a tím jsem narážela na to, že "co někdo může mít z toho, že ovládá svět? Jak ho to může bavit?"

Únosy dětí byly v té cizí zemi pomalu na denním pořádku, 50 procent holek dělalo prostitutky (protože pro ně nebyla jiná práce). Kluci, aby zvládali práci, tak někdy brali během pracovní doby drogy (práce tam byla náročná a pracovalo se 6 dní v týdnu 9 hodin denně). Každý druhý člověk byl uprchlík/imigrant. Mezi evropskými kluky bylo hodně (odhadem bych řekla 30-50%) gayů. 8 lidí z 10 hulilo. Vůbec se mi v této zemi nelíbilo (a to jsem tam odjela kvůli tomu, že se mi nelíbilo v ČR - chodit povinně do školy, tedy nemít svobodnou volbu, pak celý život do práce.. Ale oproti tomuto byl v ČR ráj.). Dále mi ten kluk říkal trochu o historii a WW2 a komunismu, ale o tom se psát nesmí. Navíc já jsem to ani vědět nechtěla, říkala jsem mu, že mě to nezajímá, protože jsem se odtamtud chtěla dostat a pokud by něco jako tajné společenství existovalo a on mi prozradil jejich tajemství, tak jsem se bála, že mě zpět do ČR nepustí. Nakonec mi jednou někdy později řekl, že se nebojí, že by mi někdo věřil (že všichni řeknou, že jsem blázen, když jim budu povídat o lidech, kteří skrytě ovládají svět) a i kdyby mi někdo věřil, tak je jim to jedno (asi mají to ovládání už tak zmáknuté že se odporu nebojí?). Každopádně ta země byla "prototypem" toho, kam se má dostat ČR (a celá Evropa). Jen uprchlíky v Evropě nechtěl. Už tenkrát věděl, že je "plán" islamistů dostat se do Evropy a oni jako nevím co (asi "Evropští" illumináti) jsou proti. Dokonce z toho byli zoufalí a říkali mi (on tam pak přijel na návštěvu jeho otec), ať jim pomůžu zabránit islamizaci Evropy, ale to jsem teda nevěděla, co po mně chtějí. Ono to někdy vypadalo, že si myslí, že mám nějaké nadpřirozené schopnosti, ale já jsem během celé té doby "testování" nebo jak to nazvat, když dělal různé ty povětšinou hrůzné scénáře, žádnou nadpřirozenou schopností nezareagovala ani jsem žádnou nevykázala (na což jsem byla hrdá - nechtěla jsem spolupracovat s někým, kdo mě unesl).

Také v té zemi přesně ve 22:00 ve všech stanicích televize naskočilo z ničeho nic porno - např. jsem se dívala na nějaký večerní film, plynule se změnila scéna na podobnou, ve které šel nějaký pán (který v tom filmu nehrál) k holce (která v tom filmu nehrála) - divné - a rovnou na to vlítli. Tak říkám "co je", takto by ten film asi neměl pokračovat, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla hlídat čas a už je deset. Oni prostě film v půlce "utli" a nikoho nezajímalo, že se na to třeba někdo dívá a zajímá ho, jak film dopadne, a bez jakéhokoli varování plynule navázali pornem - to mi hlava nebere - a porno jelo až do rána (takto to bylo opravdu na všech ..místních.. stanicích televize, které v dané zemi byly). Také se v televizi dělo to, že během filmu běžně vkládali "podprahovou reklamu" (to je např. v ČR zakázané, i když porno se u nás v televizi také, ani po desáté hodině, nevysílá) - třeba jsem vařila a koutkem oka jsem u toho občas sledovala televizi, a koutkem oka vidím uprostřed filmu jen tak obrázek hranolek s nápisem McDonalds, hned to ale bylo pryč a film pokračoval vesele dál. Při přímém pohledu na televizi se to zaregistrovat nedalo, ale když jsem se koukla v pravý čas koutkem oka, tak jsem to párkrát zahlédla. Hitem v rádiu byla písnička "Runaway train (Soul Asylum)", což je divné vzhledem k tomu, že se tam ztrácelo hodně dětí a v rádiu hrají nejčastěji zrovna tohle. Druhá nejhranější písnička v té době byla "Silencio (David Bisbal)". Ke konci mi dal kluk Z takovou "zkoušku", že jsme spolu někde šli a viděli jsme (možná) obchod s dětmi - tedy já jsem si toho všimla a on mi to potvrdil a řekl mi, že jestli chci, tak půjdeme společně nahlásit ten trestný čin na policii (protože jsem neuměla úřední jazyk, tak jsem s policií sama mluvit nemohla - když někdo neuměl jejich jazyk, tak měl smůlu a policie se s ním nebavila). Jenže to by znamenalo, že když bychom nahlásili ten trestný čin spolu, tak by si policie zapsala jeho jako "dobrého občana", který ten trestný čin nahlásil, a když bych se pak chtěla obrátit na policii proti němu já (že je zlý a ať mě pošlou do ČR), tak by mi nemuseli věřit, když on by byl vedený jako ten "dobrý občan, který odhalil např. gang únosců". Tak jsem mu řekla, že na policii raději jít nechci. Každopádně na konci také, jak mi na začátku kluk Z vyprávěl, že pracoval pro pedofila (a řekl mi jeho přezdívku, jelikož pravé jméno neznal), v rádiu ve zprávách za nějaký čas hlásili, že policie odhalila, že tu někde žije pedofil s přezdívkou ... (ta, samá, kterou mi kluk Z v minulosti řekl) a jsou mu na stopě. Pokud o něm kdokoli má nějaké bližší informace, má se obrátit na policii. V tu samou dobu, kdy toto hlásili v rádiu, mi kluk Z řekl, že se ten pedofil zrovna balí a chce se rychle odstěhovat do jiné země, jelikož po něm jde policie. Kluk Z se bál, že když pedofila policie dopadne, tak ten pedofil může jako svého pomocníka označit kluka Z a přemýšlel o tom, že by ho sám šel na policii udat (čímž by vyvázl ze seznamu podezřelých). Nakonec to ale neudělal a toho pedofila nakonec asi nedopadli, protože rychle odcestoval (do jiné země).

Co se týče gayů, kterých tam bylo požehnaně, tak kluk Z pracoval nějaký čas v luxusní gay restauraci. Měl v práci spolupracovníka gaye, kterého mi ukázal a který se mi líbil (byl hezký - gayové se mi normálně nelíbí a nepřitahují mě, ale tento nevypadal jako gay). Tak jsem si říkala, že to je divné a nespravedlivé, že je takový hezký kluk na kluky, ale aspoň jsem se s ním trošičku skamarádila (chvíli jsme si spolu povídali). Jednou večer jsme šli ve třech do hospody, přičemž kluk Z odešel na záchod. Jak jsem tam byla s tím gayem o samotě, tak mi řekl, že se mu také líbím a pokusil se mi dát francouzský polibek! Nevěděla jsem, co to znamená, kluk Z se ale zrovna v tu chvíli vrátil ze záchoda a ač byl normálně extrémně žárlivý, tak na tohoto kluka nežárlil, protože prý chtěl sbalit jeho a chtěl mě políbit proto, že věděl, že to kluk Z až půjde ze záchoda uvidí a sledoval tím to, že chtěl, abychom se pohádali/rozešli a on pak mohl sbalit toho mého kluka. Že ten gay je prostě na kluky a s tím nikdo nic neudělá. Jeho vysvětlení sice vypadalo v tu chvíli docela logicky, ale stejně mi připadalo, že jsem se tomu klukovi doopravdy trochu líbila (i když to nedává logiku když není na holky). Pak už jsme s tím klukem nikam nechodili, takže jsem tohoto kluka moc nepotkala, až za čas, kdy už se začal malovat a oblékat se snad do ženských šatů (nebo co to měl na sobě) a to už mi připadal odpudivý. Proč o tom ale píšu? Protože kluk Z mi v té době, kdy se tento kluk začal malovat, řekl celý příběh od začátku o tomto klukovi: Ten "gay" původně nebyl vůbec na kluky, přijel do této země s přítelkyní (oba byly z chudé zěmě, takže šli jakoby za "lepším"). Měl tu přítelkyni rád a dokonce byli snad i zasnoubení, prý byla hezká. Ten kluk z chudé země samozřejmě ani původně nebral drogy. Začal ale pracovat u tohoto zaměstnavatele, kde tedy nyní pracoval už i kluk Z, a ten zaměstnavatel jim prý v práci dával každý den zadarmo ten nejlepší/nejčistší koks. Nic za to nechtěl a jen tak jim to dával jako "bonus k práci" nebo "aby se jim lépe pracovalo". Toho kluka z chudé země musel ze začátku přemlouvat k tomu, aby si dal "na uvolnění" či "netrhal partu" apod. Když si ten zaměstnanec, původně negay, navyknul na tu drogu a začal být závislý, tak mu ten zaměstnavatel začal dávat drogu stylem "něco za něco". Jelikož ten zaměstnavatel byl gay a tomuto klukovi dal práci proto, že byl hezký a že od začátku bylo zaměstnavatelovým cílem UDĚLAT z tohoto kluka gaye (což by dle logického myšlení jít nemělo, pokud je sexuální orientace vrozená..), tak začínal s malými kroky (můžu tě chytit za zadek/podívat se na tvé přirození?) a pokračoval kroky většími (pokud chceš svou dávku drogy, tak mi ho vykuř). Ten kluk chtěl tu drogu a postupně pro ni byl tedy ochotný/schopný udělat víc a víc, aby ji dostal (jelikož se v takové čistotě na trhu téměř nedala sehnat a peníze k tomu, aby si ji mohl koupit mu stejně musel dát jeho zaměstnavatel, který mu ji ještě k tomu nabízel "zadarmo"=něco za něco). Postupně se tomu klukovi začala měnit osobnost a ON SÁM si začal myslet, že je na kluky a že to (u něj) ani nemůže být jinak. Jelikož mám u kluků úspěch, tak asi chtěl někdo vyzkoušet, jestli si ani u takovéto holky takto "předělaný" jedinec nevzpomene, že se mu ta holka vlastně líbí (mě už tenkrát připadalo divné, že mě ten kluk Z podporoval v tom, ať ho balím). Tomuto klukovi jsem se líbila, tedy vymývárna mozku ještě úplný úspěch neměla, tak už mě vidět neměl abych to nekazila, na jeho přeměně se pokračovalo dál, a když už se maloval atd. tak hlavně i bylo vidět, že nějaké drogy bere a už to ani psychicky/vnitřně nebyl on. Pak už jsem se mu nelíbila a on mně také ne. Každopádně zde je vidět, že přeměnit někoho (a to i psychicky, že si on sám myslí, že takový je) na "gaye", jde = že to není pouze vrozené. Po čase se u mě zastavil další gay, který se mi tedy nelíbil (nebyl hezký), ten si se mnou ale dlouho povídal a chtěl zkusit, jestli ho bude nějaká holka přitahovat a pak mi vyprávěl svůj příběh: Že nebyl vždy teplý, měl manželku a malé dítě. I v sexu byl spokojený (a neměl žádné tajné fantazie týkající se mužů). Jednou šel s manželkou do restaurace, kde se na něj zvláštně podíval nějaký starší muž a usmál se. On se na něj ze slušnosti také usmál, ten muž ho pak oslovil a začali si povídat. Ten muž byl gay a přemluvil ho k homosexuálnímu styku "jako takový sexuální experiment" (jemu se do toho moc nechtělo). Jakmile mu ho tam ten gay strčil, tak se tento původně negay prý "přeměnil" na gaye, kterému se holky příčí/nic mu neříkají. Ze dne na den opustil manželku a dítě a odstěhoval se ke svému novému příteli, se kterým se sice po čase rozešli, ale už nikdy ho holky přitahovat nezačaly a dalšího partnera si hledal již jen mezi muži. Ilumináti mi pak řekli, že dalším cílem (asi gayů?) je vytvořit z Prahy druhé takové velké "gay centrum". A opravdu, když jsem se vrátila do Prahy, tak se začaly všude objevovat "gay podniky/bary" (možná tam byly nějaké podniky již předtím, jenom jsem si jich předtím nevšímala, ale minimálně 5 nových podniků vzniklo za tu dobu, co jsem byla pryč, ve čtvti, kde jsem původně v Praze bydlela). Celý cíl na předělání Prahy do "gay stylu" se nepodařil, protože v Praze těch gayů rozhodně není tolik a nezačalo to tam být tak "drsné" jako to bylo v té cizí zemi, kde jsem byla. V Praze byl spíš takový chvilkový "boom", který sice o něco rozrostl gay komunitu, ale nezačalo to zasahovat do života běžných lidí.

Když jsem běžně čekala, až přijde kluk Z z práce, tak jsem nikdy nevěděla, v jaké bude náladě a jestli to vůbec bude on. Ono do něj totiž něco pravidelně vstupovalo:
1.) byl to on = jeho lidské já, které je dobré (podle mě měl rozdělenou osobnost a na základě toho, jak se choval, jsem vyvodila, že on i jeho případný/í sourozenec/sourozenci podstoupil/i jako dítě/děti "vymývání mozku" či "rozdělení osobnosti" ..něco podobného, co on dělal mně, ale horší.. a to přímo od svých rodičů, protože ho museli zasvětit/vštípit mu "illuminátsví" - to byla tenkrát moje domněnka na základě toho, s čím jsem se u něj setkala, a až v této době, co píšu tento článek, jsem na internetu vyčetla, že ilumináti opravdu vymývají svým dětem mozek a přímo rodiče je např. sexuálně zneužívají - viz tyto články - tento článek popisuje takový "běžný iluminátský den" (dole můžete přejít na další stránku=celkem 8 stran tam je) a v tomto článku je popsáno, jak se iluminátské děti "programují", aby se jim rozdělila osobnost a měli v sobě skrytou osobnost, která vykoná všechny příkazy a oni si na to pak nepamatují (ten článek má 5 stran), kdo jsou ilumináti (6 stran), Evropští ilumináti (4 strany), další článek o ilum. - část 1 a další článek o ilum. - část 2, 13 rodin, vypověď holky (dole je video) a kratší kniha o MKULTRA).
Tato první, jeho základní, lidská osoba, někdy nevěděla, co se dělo, když do něj vstoupil bod 3 (=okno), ale většinou vnímala, co se dělo, když do něj vstoupil bod 2 (=ale většinou to nemohla ovládat = nemohl ovládat své tělo).
2.) někdy do něj vstoupilo něco, co dle mého mínění byl "démon" (většinou měl alespoň trochu zkřivený obličej), ale on říkal, že ví, co do něj vstupuje, a že do něj vstupuje ďábel. On (jeho lidské já) nechtěl, aby do něj ďábel vstupoval (přesto bral neustále drogy a vyzkoušel snad všechny drogy, které existují, prý včetně heroinu - činy si protiřečily s tím, co chce, jelikož drogy otevírají tělo pro vstup nízkých entit a to by mohl jako "illuminát" vědět). Říkal mi, že do něj ďábel vstupuje, protože je ten nejlepší z lidí (tzn. nejvíce morálně čistý či duchovně vyspělý) a divil se, že do mě nevstupuje.
3.) někdy mluvil stylem "my ovládáme svět", "my jsme udělali tento či onen plán" atd. = jedna jeho část byl někdo, kdo byl součástí kolektivního vědomí ..dle celkové zkušenosti je možné, že to byl napůl reptilián (toto vědomí bylo jiné, než bod 2 - mělo to jinou "energii"/kvalitu/povahu - energie bodu 2 byla destruktivní a povaha byla až přehnaně emocionální a výbušná - ale bod 3 byl chladný, naprosto bez citu, bez jakéhokoli soucitu či vcítění se, logický a vysoce inteligentní, součástí jakéhosi "společenství", které plní "plán", bylo to něco jako vysoce vyvinutý predátor - byl naprosto nelidský - a když na mě koukal, tak to vypadalo, že se musí trochu ovládat, aby mě "nesnědl či nezavraždil". Vyvolávalo to ve mně bytostný strach, a i když jsem se bodu 2 bála, tak před tímto bodem 3 jsem byla paralyzovaná strachy. Bod 2 a bod 3 byl podobně "zlý", jenom každý trochu jiným způsobem.) Reptiliánské zorničky jsem u něj ale nikdy neviděla.

To mi připomnělo, že když jsem s ním v ČR začala chodit, tak mě pozvali jeho rodiče na večeři. K večeri bylo nějaké maso s přílohou (maso jsem běžně nejedla a navíc jsem držela tu dietu, ale kvůli "společenské situaci" jsem to musela sníst). No a na té večeři jsem se zeptala, jestli někde mají fotky kluka Z z dětství, ale jeho rodiče na mojí otázku vůbec nereagovali, jako kdybych pro ně nebyla tak důležitá, aby mi vůbec nějak odpověděli, a koukali se na mě, jako kdyby na ně promluvilo "kuře" (jako se my koukáme na zvířata ve velkochovech, které jsou naším jídlem). Čišel z nich takový chlad a celkově jsem se na té večeři necítila dobře, ale naštěstí rychle skončila. Každopádně díky zážitku v cizí zemi s klukem Z jsem přestala držet tu dietu, protože jsem se musela rozhodnout, jestli budu držet dietu a budu slabá a zemřu a nebo raději začnu jíst abych byla silná a měla větší šanci se dostat z té cizí země pryč a začala jsem jíst! Od té doby nebylo po nějaké anorexii ani památky a už nemám problém s jídlem.

Taky krátce poté, co jsem začala chodit s klukem Z, mi jeho táta dal úkol. Dal mi nějakou zalepenou bílou obálku a řekl mi, že mám někam zajet a tomu, kdo tam bude, ji předat, protože bydlím blízko a pro něj by to byla zajížďka. Neřekl mi, co v té obálce je, ani proč ji mám někomu dát. Při a po tom rozhovoru jsem se cítila divně /motala se mi hlava a byla jsem jakoby mimo - jako bych už tenkrát při tom rozhovoru prožila naráz všechny verze viz dále/. Chtěla jsem splnit jeho přání, tak jsem jela tramvají na určené místo, že tedy tu obálku předám (ale nechtělo se mi do toho). Když se tramvaj blížila k cíli, tak jela z jedné zastávky na druhou tak dlouho, že mi to připadalo jako půl hodina (to bylo podobné, jako bych byla ve snu). Na zastávce jsem vystoupila, ale nemohla jsem to místo, kam mám jít, najít. Tak jsem volala tomu tátovi svého kluka, ať mě naviguje. No a tady se moje vzpomínky rozchází. Jistě si pamatuji, že jsem pak seděla doma a volala jsem tátovi svého kluka s tím, že se mi obálku nepodařilo předat, protože jsem to nemohla najít. Zároveň jsem si ale pamatovala, že jsem tam jela, nemohla jsem to najít, volala jsem mu, on mě navigoval, kde to je, pak jsem to našla, předala jsem pánovi obálku a on mi řekl když tu obálku otevřel a přečetl vzkaz něco jako: "co to je, proč mě nenechají na pokoji" - pravděpodobně tam byla výzva k zaplacení dluhu či tak nějak mi to připadalo - ten pán mi pak řekl, ať rychle vypadnu nebo.. a ukázal trošku pistoli, tak jsem rychle odešla. Zároveň si ale pamatuju, že mi pistoli neukázal, ale řekl mi, ať s ním jdu dozadu k autu, kde mě zastřelil, což se tedy nestalo jinak bych tu nebyla. Pak si pamatuji tu "verzi", ve které jsem vystoupila z tramvaje, nemohla jsem to najít, a tak jsem volala tomu jeho tátovi, který mi řekl, ať to tedy nehledám a jedu domů, a zároveň jsem si pamatovala, že jsem tam ani nikdy nejela, protože se mi tam nechtělo, a jak jsem doma před odchodem volala tomu jeho tátovi, tak mi řekl, ať to tedy neřeším, když se mi tam nechce, protože on je společně s mým klukem stejně na cestě do Prahy, ať si sbalím věci že mě za chvíli vyzvednou, abych mohla jet na návštěvu ke svému klukovi, a po cestě tam všichni s tou obálkou zajedem. Nedozvěděla jsem se, co je v té obálce, protože jsem ji neotevřela. Oni tedy opravdu za chvíli přijeli, nabrali mě do auta, já dala tátovi svého kluka tu obálku a zavtipkovala jsem, co v ní asi tak je tajného, ale nic mi neodpověděl. Vzali mě na zmrzlinu (což je shodou okolností můj spouštěč dobré nálady z dětství, protože mě na ní bral vždycky táta, když jsme měli za sebou nějaký těžší horský výšlap). Jak jsme se zastavili na té zmrzlině, tak jsem si všimla, že můj kluk má na puse (na rtu) něco divného (=byl to opar). Když jsem si toho všimla, co to tam má, tak znejistěl, ale jeho táta ho "zachránil" tím, že mi řekl, že to je přeci proto, že se včera ten můj kluk vášnivě líbal s nějakou holkou. Ale vypadalo to, jako by ho touto historkou "kryl". To mi šrotovalo v hlavě "co to je za nesmysl, krýt někoho nevěrou"? = co je horšího než nevěra, aby mohla být nevěra krytím? Ten můj kluk si pak v autě, když jsme pokračovali v cestě, nasadil černé (neprůhledné) sluneční brýle a koukal se mi přes ně upřeně do očí s tím, že to vypadalo, jako by byl za těmi brýlemi chladný a měl dobrý pocit z toho, že něco přes ty brýle nepoznám. On nosil černé brýle často (i v zimě nebo v noci), to jsem zjistila později, tenkrát bylo léto tak to bylo normální, a později je prý nosil kvůli drogám, aby lidi neviděli jeho (asi rozšířené) zorničky. Dojeli jsme tedy společně na to místo, kde se měla předat obálka, přičemž jsem si to místo pamatovala, že jsem tam byla. Jeho táta šel předat obálku sám a říkal, že ten pán je opravdu jeho dobrý kamarád. (dle mých vzpomínek to tak nevypadalo) Když jsme dojeli k mému klukovi domů, tak mi řekl něco na ten způsob, že jsem u zkoušky od jeho táty prošla a teď mě musí ukázat svému strýci, protože ten je jejich nevyšší "boss" a chce mě prověřit. Teda takhle natvrdo to neřekl, to bych s ním nikam nešla :D Ale líbivými oklikami řekl zhruba toto. Když jsme se setkali s jeho strýcem, tak mi připadal normální. Hned nás vzal na zmrzlinu (možná to bylo divné, ale bylo léto a možná to byla jen shoda náhod, třeba nás chtěl prostě jen na něco pozvat aby byl přátelský). Když jsme přišli ke stánku se zmrzlinou, tak se stala záhadná věc - v jednu chvíli byl před tím stánkem a objednával zmrzlinu a zachvíli byl za tím stánkem (místo prodavače) a tu zmrzlinu natáčel, smál se a mrknul na mě. To mě rozhodilo a ptala jsem se ho, jak to udělal a on řekl "co?" a stál zase před tím stánkem se zmrzlinou, vedle mě. Pokusila jsem se mu nějak vhodně vysvětlit, co jsem viděla a on říkal, že zmrzlinu nenatáčel, že stál celou dobu před stánkem, tak jsem se ptala svého kluka, jestli je jeho strýc kouzelník a on mi řekl, že jo. Tím se mi to vysvětlilo a neřešila jsem to..no divné ale takto to proběhlo :D Ta zkouška toho jeho strýce spočívala v tom, že mě vzal do svého obchodu, který vlastnil, ten obchod byl na viditelném místě, ale téměř žádní lidi/zákazníci dovnitř nechodili a nikdo tam asi moc nenakupoval, což mu nevadilo (ten obchod jsem znala od vidění, nikdy jsem tam nebyla a do té doby jsem nevěděla, kdo je majitelem obchodu). Šli jsme tedy dovnitř, ten obchod měl dvě patra. Ptali se mě po cestě nepřímo/oklikou, co vidím, stylem: ukázal prstem a řekl "to je hezké, že" a já jsem odpověděla "jo, ten africký bubínek je hezký". Necítila jsem se v tom obchodě dobře, byl tam ratanový nábytek, který mi z nějakého důvodu podvědomě připomínal mříže. Ale nic divného v obchodě nebylo. Když jsme obchod prošli a trochu pokecali o tom, jaký ratanový nábytek kde je, tak jsme šli pryč a to byla celá "zkouška" a konec setkání. Našla jsem teď jednu tématickou písničku, tak sem dám odkaz.

Jednou jsem byla v té cizí zemi večer doma a dělala jsem večeři, řekla jsem si, že se převléknu z domácího, než přijde můj kluk z práce. Donesla jsem si oblečení, svlékla svršek (měla jsem myslím podprsenku, ale jistá si nejsem) a oblékla si jiný svršek. A u toho jsem měla celou dobu pocit, že mě někdo pozoruje a že je velice zlý a chce mě zabít. Rozhlížela jsem se, ale venku byla tma a uvnitř se svítilo, nikoho jsem neviděla. Napětí bylo velké, koukám ven a najednou se venku zjevil ten muj kluk, naštvaný, že jsem se převlékala takhle "veřejně" (takže to byl on, kdo mě pozoroval) ale divné bylo to, jak se objevil. Nevím, jestli jenom rychle přišel ze tmy ale vypadalo to, jako kdyby se tam prostě najednou objevil (jako kdyby byl neviditelný a "zhmotnil se"). Pak taky někdy když si vzal drogu, tak pohyboval rukama (např. gestikulace při řeči), ale já jsem tu jeho ruku viděla na několika místech najednou, jako když se zpomalí fotka nebo kamera. Zorničky měl buď hodně roztažené a nebo hodně malé (jak kdy), k jídlu jedl téměř vždy pouze krvavý steak (nejčastěji jehněčí). Našla jsem si práci, abych si vydělala na letenku, ale vydělané peníze mi vzal. Na konci se mi objevila na zádech pod kůží v místě na lopatce asi 1 cm bulka naplněná černou tekutinou a v té době jsem začala mít vize. Mohla to být tropická nemoc a nebo ty vize způsobilo těhotenství (o kterém jsem v té době ještě nevěděla), ale měla jsem halucinace (i normální vize). V jedné vizi jsem viděla, jak mi on za asistence dalšího člověka ve spánku píchnul větší injekcí černou tekutinu do lopatky a že ta tekutina je jakoby živá, něco jako malí biologičtí nanoroboti (to, co jsem v té vizi vnímala, bylo úplně stejné, jako je popis black goo). Chtěla jsem jít k psychologovi a doktorovi, ale on říkal, že to nic není. Měla jsem halucinace a paranoidní stavy. V další vizi (vize = představa v duchu) jsem viděla svého kluka, jak jde místo do práce do podzemních chodeb a těsně poté, co tam vešel, se proměnil na obrovského ještěra! (který stál vzpřímeně na dvou nohách ..oproti člověku byl o cca 60 cm vyšší a hlavně byl mohutnější než člověk - vypadal podobně jako toto: obr1, obr2 jen měl vzadu na hlavě nějaké výčnělky podobně jako na tomto obrázku, ale ty výčnělky byly připláclé k hlavě a stál vzpřímeně na zadních pokrčených nohách, které byly mohutnější než tenčí a o trochu menší přední končetiny/ruce a jak stál, tak se přitom opíral o ocas, hlava měla o trochu méně protáhlou čelist a celé tělo i hlava byla držená více podobně jako to má člověk, oči byly podobné jako na obr2 jen s podlouhlými vertikálními zorničkami - PS. vím, že Velociraptor byl prý celý pokrytý peřím a nevypadal tak, jak ho ztvárnili v Jurském Parku či podobném filmu, ale ty ilustrační obrázky jsou nejpodobnější tomu, co jsem ve vizi viděla - na ty obrázky jsem narazila, když jsem si četla svěděctví lidí, tak paní říkala, že viděla jak šediváky, tak hybridy mezi člověkem a plazem a pak něco, co vypadalo jako "velociraptor", tak jsem si ze zvědavosti vyhledala obrázek a ono se to velmi podobalo tomu, co jsem ve vizi viděla! Do té doby jsem na internetu nenašla vhodný ilustrační obrázek, protože mě nenapadlo hledat mezi dinosaury). Nakonec jsem našla asi nejpodobnější obrázek/sochu - když si vyhledáte obrázky pro dotaz "morrop chiclayo perú" (je to socha reptiliána, který má slepici na hlavě). Viděla jsem reptiliána ve vizi ještě dříve než jsem o nečem takovém kdy slyšela nebo četla. No ale tahle vize mi připadala ujetá, a tak jsem si toho nevšímala (dokud jsem se nevrátila do ČR a nedočetla jsem se na konspiračních webech o reptiliánech). V té vizi jsem viděla podzemní chodby, ve kterých pracovali jak lidé, tak "mimozemšťani?"=ještěři a viděla jsem, že celý ostrov je jakýsi projekt, který má zkoumat lidi a systém a že mám v bytě kamery které mě pozorují a jsem něco jako pokusný králík na kterém se testuje. Můj kluk mi pak řekl, že mě tam drží (v zajetí) kvůli mé DNA. Pak mi řekl, že moji rodiče nejsou mí praví rodiče (jelikož jsem si s nimi nerozuměla, tak to mohl říct i jen proto, že by to na mě mohlo nějakým směrem působit - já illuminátům nevěřím nic, jelikož říkají věci pouze za nějakým účelem - když ve vás vyvolá kýžený pocit A, tak řeknou A a pokud B, tak řeknou B - je jim to úplně jedno co je či není pravda). Ale zeptala jsem se ho tedy, odkud podle něj pocházím a on ukázal prstem nahoru k nebi (vyložila jsem si to, jakože si myslí, že pocházím z jiné planety). Je pravda, že když jsem se narodila, tak máma říkala, že jsem měla černé vlasy (po ní), ale ty vlasy mi do dvou dnů vypadaly a třetí den jsem měla blonďaté (úplně bílé) vlasy. Lidi se divili, že jsem její dcera proto, že jsem byla světlá, s téměř bílýma vlasama a modrýma očima a máma byla hodně opálená a měla tmavé vlasy, skoro černé. Táta byl v mládí blonďák a jako dospělý měl vlasy tmavě hnědé. Ten kluk mi řekl, že mě prý v porodnici vyměnili. Jo a taky mi řekl jednu věc, z doby, kdy jsem byla mimino a kterou jsem ani já sama nevěděla, protože jsem si to nepamatovala (pak jsem si ale jednou vzpomněla), kterou nemohl nikdo vědět snad jenom Bůh. Pak mi chtěl říct ještě něco o světě, ale řekl mi, že bych se z toho zhroutila. Tak jsem si pomyslela "to víš že jo, ta tajná věc určitě je, že svět řídí potají mimozemšťané (četla jsem jeho myšlenky), takové blbosti bych nevěřila". On taky uměl číst myšlenky a řekl mi, že bych tomu nevěřila a proto mi to neřekne. Přemlouvala jsem ho, ale neřekl mi to. Pak jsem zjistila že jsem těhotná (to jsem byla už v době co se mi objevila ta černá bulka na zádech - jo a u té bulky se mi objevila i kulatá vyrážka na ruce, která vypadala takto, takže to vypadalo spíš na tropickou nemoc či boreliozu-ale krevní test na boreliozu po návratu do ČR byl negativní ..při které jsou také halucinace, ale buď díky tomu těhotenství a nebo pokud to bylo black goo, jsem měla pocit, že už do mě také něco zlého vstupuje a měla jsem ty halucinace). Vždy hned jak halucinace skončila tak jsem si uvědomila, že to byla halucinace (halucinace byly ale něco jiného než vize: Vize byly za normálního bdělého stavu, u halucinace jsem byla nachvíli "mimo"). Jelikož jsem byla těhotná (nebrala jsem HA a jako antikoncepci jsem používala přerušený styk, přičemž ten kluk ho 2x úmyslně na poslední chvíli nepřerušil a hned jsem otěhotněla, jinak mi přerušovaný styk bez problému jako antikoncepce fungoval několik let - s tímto klukem i s bývalým) a požádal mě o ruku, tak to vypadalo, že se od této rodiny už nikdy nedostanu pryč, budu celý život žít takto až do smrti. A to jsem si řekla, že raději zemřu hned a spáchám sebevraždu. Vždy jsem byla optimistická a divila jsem se, jak někdo může sebevraždu spáchat, ale vyhlídka hrozného života v podivné (asi illuminátské) rodině bez možnosti úniku a svobodné volby byla horší než smrt. A tak jsem si racionálně zvolila 14 denní lhůtu, ve které se pokusím dostat pryč všemi způsoby a když se mi to nepodaří, tak.. Měla jsem několik plánů jak se odtamtud dostat, postupně jsem je vyzkoušela a nakonec jeden z nich vyšel (i když spíš mě on nakonec úmyslně nebo neúmyslně nechal jít, "propustil mě", když zjistil, že se chci zabít a že možná zabiju i jeho - zjistila jsem, že se bojí smrti ještě víc než já a nakonec jsem zjistila, že bych ho nezabila, protože když bych se chystala ke smrti do černé nicoty, tak by mě bylo už jedno, jestli tu on napáchá hodně zla a nebo taky zemře a zabíjet někoho je práce navíc - tedy bych ho ze sobeckého důvodu nechala žít). Nakonec jsem ale mohla odjet s tím, že půjdu na potrat do speciální kliniky (souhlasila jsem), kterou mi určí. Nejdřív jsem se šla přihlásit do velké nemocnice, kde mi řekli že mají plno a pak jsem šla ke svému gynekologovi, který mě poslal na jakousi soukromou kliniku. Ta černá hmota (nebo tropická nemoc), která mě trápila, přešla do toho plodu (to jsem viděla ve vizi) a po potratu jsem cítila, že se mi ulevilo a postupně přešly halucinace. Změnila se mi barva očí (původně jsem měla modré a po tomto klukovi šedozelenomodré s tím, že když jsem byla v ohrožení a nebo jsem se dívala do Slunce, tak mi oči svítily žlutě - ty duhovky svítily a přitom se začala měnit realita). Ten kluk mi dal hodinky, které se mu rozbily, a chtěl, ať je předám jeho rodině. Tak jsem je vzala a připadalo mi, jako by mě ty hodinky sledovaly. Měly být rozbité ale tikaly a když jsem je vypla, tak se samy zaply a tikaly znovu a tak to šlo pořád dokola. On mi pak psal, že je to důležitý, že ty hodinky musím předat, a vyhrožoval mi, aby mě donutil je předat. Tak jsem jim je dala a pak se mi v bytě když jsem přišla z práce občas objevil na polštáři pohled, který on psal, a který jsem měla někde založený ve skříni (na polštář jsem ho určitě nedávala a nikdo jiný v bytě nebydlel). Jednou jsem měla u domu helikoptéru, která mi svítila přes balkon do bytu. Schovala jsem se do druhé místnosti dokud neodletěla. A k tomu mě tento kluk často psal (jak se mám ale spíš vyzvídal kde bydlím atd.). Až se mi jednou zdál velmi živý sen, že jsem se objevila v pyžamu v cizině u něj, on na mě koukal co tam dělám, prohodila jsem s ním pár slov a pak v tom snu bylo, že mi za tři dny napíše a pak už mi dá pokoj. V realitě mi po třech dnech napsal jak se mám, tak jsem mu napsala, že se mi o něm zdálo, on převedl řeč jinam do vtipu a konverzaci ukončil, už mi nikdy nenapsal. Pak se mi jeden týden z ničeho nic každý den, ráno i večer, zdálo, jako že mě tento kluk sleduje a v mysli se mi objevovaly obrazy toho, jak jsem mrtvá a rozsekaná na několik částí. Bylo to silné jak ty přestavy tak to tušení že mě sleduje, až jsem ho blízko baráku tady v ČR potkala (jelikož měl být v cizině, tak jsem nevěděla, jestli se mi to jenom nezdá nebo je to někdo hodně podobný.. nebavila jsem se s ním). Jak to začalo, tak to i skončilo, trvalo to týden. Pak psal sestře, že byl celý minulý týden na dovolené v ČR, takže to přesně sedělo. Pak se v jeho městě stala vražda blonďaté holky (v období Vánoc=to je prý období satanistických obřadů), kterou vrah vyzvedl na té stejné diskotéce, kde jsme byli tenkrát spolu a pak jsme šli na lavičku k té řece, kde se mě zeptal, jestli se nebojím, že mě zavraždí a hodí do řeky, přičemž ta holka zemřela tak, že byla utopená bez známky násilí a našli ji v té řece (illumináti se již odstěhovali do jiného města-to píšu proto, kdyby si to město někdo dohledal, tak oni už tam dle mých informací delší dobu nebydlí). On byl ale v době, kdy se to stalo, oficiálně v cizině (mě říkal, že občas přijede o pár dní dřív než oficiálně řekne lidem - nakonec jsem ale zjistila, že to on neudělal-bylo to složité-díky snu jsem zjistila, jak ta vražda zhruba probíhala: kluk Z se přeměnil na ještěra, přičemž ženu zavraždil její manžel, který o tom pravděpodobně ani neví, že ji zabil a nebo o tom ví, ale zabil v afektu/nemohl ovládat své tělo). Pak se mi o klukovi Z zdálo ve snu, že chtěl skončit být illuminátem a v té době se ke mně doneslo, že je ve vězení (jeho rodina ho nechala zavřít na pár let za takovou blbost, která mohla být pouze vyprovokovaná s tím, že byl v podmínce, a všichni lidi tvrdili, že ví, že byl v podmínce, ale já vím, že mu podmínka skončila před několika lety a to vím úplně jistě, ale illumináti přepsali všem lidem v tom městě a dalším, co ho znali, tu vzpomínku, kdy mu končí podmínka, aby ho mohli dát do vězení).

Ještě jsem zapomněla napsat, že než mě kluk Z pustil, abych se vrátila do ČR, tak jsem při sprchování začala mít panický strach z toho, že mě ve vaně topí a bála jsem se, že mě utopí. Bála jsem se napustit si vanu a po čase jsem se bála se i osprchovat. Jednou jsem se sprchovala a (asi jako vždy) jsem měla otevřené dveře od koupelny. Jelikož jsem měla tyto vize/představy, tak jsem si chtěla zavřít dveře od koupelny, ale zároveň jsem věděla, že mu to bude vadit. Zavřela jsem dveře a jemu to opravdu vadilo, jelikož se rozčílil, co si to dovoluju, že budu mít dveře od koupelny otevřené. Jelikož se ty dveře nedaly zamknout, tak jsem je držela rukou a on se je snažil násilím otevřít, přetahovali jsme se o ty dveře, až on vyhrál. On se v té době začal sprchovat 3x denně, což mi připadalo divné. A divné i bylo, že jsem se bála toho, když se sprchoval (ale nevím proč). Po návratu do ČR jsem se vody, napuštěné vany, ani sprchování se, nebála. Ale tedy - než mě pustil, abych odjela, tak se na mě začal dívat, tak divně mě pozoroval/zíral. Nejlépe to asi popíše tento článek. Upřeně se na mě díval a po chvíli se mi jakoby "rozvibrovaly" čakry (něco vepředu co jde podlél páteře) a já jsem začala ztrácet vědomí. Někdy mě to vyhodilo z těla, přičemž tělo dál sedělo na židli, já jsem byla za tělem a nemohla jsem ho ovládat, a někdy jsem téměř omdlela. Když jsem omdlívala po pár sekundách jeho upřeného pohledu, tak mě nechal odejít. Byl to pocit takového nepříjemného "chvění"/vibrací podél páteře vepředu, což mě vyhazovalo z těla/ztrácela jsem vědomí.

Z té cizí země jsem se dostala tak, že jsem se jednou dívala na televizi v cizím jazyce, který jsem neuměla (jen pár základních slov). Byla to nějaká kriminálka, ve které vyšetřovali znásilnění. A na chvíli (např. 15 minut) jsem najednou rozuměla každému slovu, co v tom filmu pronesli (asi nějaký změněný stav vědomí). A dozvěděla jsem se, že když je žena znásilněná, tak to na pochvě udělá na specifických místech oděrky, takže to gynekolog/policie pozná. Na základě této nové informace jsem tedy vymyslela plán, že s ním přestanu sexuálně cokoliv dělat a pokud se mu to nelíbí, tak ať se zachová jak uzná za vhodné (když to nevydrží, tak bude násilný a bude mě chtít znásilnit, což řeknu policii a dostanu se od něj pryč). Tedy jsem s ním nic neměla 1-2 měsíce, když mu došla trpělivost a pokusil se mě znásilnit. Musela jsem se bránit, abych měla co nejvíce modřin a fyzických důkazů (on se totiž celou dobu snažil, abych na těle neměla sebemenší známku násilí - kromě toho kousnutí na začátku). Jenže na začátku toho "znásilnění", když ještě k ničemu nedošlo, jsem zjistila, že to je mnohem horší než jsem očekávala, a že to podstoupit nechci, tak jsem mu řekla o svém plánu a on přestal (a navíc to nebyl sadista, takže se mu při tom "znásilňování" nepostavil - on to dělal spíš proto, aby mi ukázal, že když s ním nebudu chtít nic mít dobrovolně, tak to bude po zlém a bude to pro mě horší, než že by ho sexuálně vzrušovalo fyzické ubližování ženě). Na policii jsem bez znásilnění nebo nějakého velkého fyzického důkazu jít nemohla, protože úředním jazykem nebyla ani angličtina ani němčina (pokud neumíš úřední jazyk máš smůlu, žádný státem přidělený tlumočník, jako je tomu u nás) a pokud bych jim společně s posunky neukázala něco vážného, tak se mnou nic řešit nebudou, kluk zjistí, že jsem byla na policii a bylo by to pak ještě horší. Tedy dalším mým plánem bylo zajít na Českou ambasádu, která ale v této zemi byla někde, kam se nedalo bez občanského průkazu/pasu dostat (a žádný doklad jsem u sebe neměla) - tedy tento plán také padl. A pak jsem si vzpomněla na jeden film, který jsem kdysi dávno viděla, o tom, jak jela nějaká holka do cizí země za klukem, který jí tam pak násilně držel a byl to psychopat. A v tom filmu to vyřešila tak, že na něj začala hrát hodnou ženu, že si ho chce vzít atd. a přemluvila ho, aby ji pustil za její rodinou na návštěvu - a pak se nevrátila. Tak jsem udělala to samé a překvapivě to zabralo, což bylo divné, protože na začátku tento kluk věděl každý můj krok dopředu, ale ne proto, že by četl všechny mé myšlenky, ale proto, že měl logicky vysledovaný "profil", jak se lidi v takové situaci chovají, a já jsem do toho zapadala. Asi měla jeho organizace více zkušeností s tímto typem činnosti a vedla si o tom záznamy. Nakonec mě možná pustil "dobrovolně" (protože bych jinak spáchala sebevraždu).

Když jsem se tedy dostala do ČR, tak jsem šla na potrat, a pak jsem se dala dohromady znovu s klukem Y, se kterým jsem chodila další 4 roky. Ze začátku mi pomohl překonat trauma (i když jsem mu o tom moc nevyprávěla a když už něco ano, tak mi nevěřil), a pak ten vztah vyprchal a on se se mnou rozešel. On mi moc neodpustil to, že jsem se s ním rozešla a našla si jiného kluka, a tak když jsem se k němu vrátila, nebral to moc vážně a byl rezervovaný. Nechtěl se se mnou držet na ulici za ruku a nechtěl svatbu a děti. Já jsem ho chápala, ale pak mi to začalo vadit (jelikož jsem mu dala 2 roky čas, ujistila jsem ho, že chci být jenom s ním, ale na jeho přístupu se nic nezměnilo a vypadalo to, že se to ani nikdy nezmění).

O illuminátech (kousek příběhu, co jsem zažila) jsem řekla pár lidem (většina z nich mi nevěřila) a pak jsem ještě vybrala pár náhodných cizích lidí, kterým jsem to taky řekla. Jelikož mi to nedalo, tak jsem začala hledat informace na internetu o tom, jestli náhodou někdo skrytě neřídí svět, až jsem se dostala ke konspiračním stránkám, a většina z nich mi všechno, co jsem zažila nebo co mi vyprávěl kluk Z, potvrdily. Začala jsem psát blog a seznámila jsem se díky tomu s klukem (po Z nic v abecedě není, tak dám zase od začátku abecedy A). Jelikož vztah s tím klukem Y byl nic moc (když už se mi moc nevěnoval a byl chladný a rezervovaný), tak jsem se (z nudy) začala zajímat o duchovno. Brala jsem to jako ukrácení dlouhé chvíle, jelikož se ty knížky dobře čtou. Kdybych ale měla dobrý vztah, tak by byl pro mě na prvním místě a duchovno by mi bylo celkem jedno (věděla jsem to a tak jsem tedy duchovno brala pouze jako zábavu, koníček). Sešla jsem se s klukem A, protože psal také blog o duchovnu a rozuměli jsme si. Říkala jsem si, že budu mít alespoň nového kamaráda, ale zamilovala jsem se do něj (na cca 1-3 dny). Řekla jsem klukovi Y, že jsem se (zase) zamilovala do někoho jiného, on se naštval, já se odmilovala a vybrala jsem si, že už tedy budu do konce života s klukem Y (i když se ke mně chová odtažitě). On to ale bral jako další zradu (to zamilování se podruhé jinde) a tak se choval ještě odtažitěji. Takže si toho, že jsem si tedy vybrala jeho na celý život, nevážil, a po čase se se mnou rozešel. Byla jsem pak 2 roky sama, protože jsem si myslela, že žádného kluka už nechci, když jsem se v duši rozhodla být celý život s Y. Po těch dvou letech jsem se ale rozhodla, že když mě kluk, kterého jsem si vybrala, nechce, tak kvůli tomu nechci být celý život sama, a vynaložila jsem duševní úsilí na to, abych své rozhodnutí v minulosti vybrat si na celý život Y, zrušila. Byla jsem zase volná a připravená na další vztah.

Mezitím, když jsem byla sama, se mi stala jedna podivná věc: Chtěla jsem si vytvořit svojí dimenzi, do které bych mohla podle potřeby (fyzicky) odejít. Třeba když by se mi nechtělo do práce, tak bych šla do své dimenze, kde bych měla vše, co potřebuju. Nějak se mi to nedařilo přesto, že jsem ve své schopnosti věřila. A pak jednou (po velmi dlouhé době neúspěšného snažení se) jsem šla spát a ve snu se mi podařilo vytvořit svou dimenzi! Měla jsem radost, ale čím déle jsem v té dimenzi byla, tím více jsem zapomínala, odkud pocházím, až mne ta dimenze "pohltila" tak, že nebylo návratu.. Už jsem nevěděla, že jsem žila předtím tento život a znala jsem jen to, co bylo "tam". (Podobně to vnímáme i tady, že nic jiného neexistuje.) Měla jsem matnou vzpomínku/pocit, že musí existovat i něco jiného - jiný svět. Navíc ta nová dimenze nebyla tak úplně podle mne, jelikož jakmile mně "pohltila", tak se v ní objevili obři a začali mě honit. Pak jsem se probudila do tohoto světa, ale jenom díky tomu, že jsem si na někoho z tohoto světa vzpomněla díky lásce, jinak bych tam asi musela zůstat.
Ještě jednou se mi pak někdy asi náhodně ve snu podařilo vytvořit svojí dimenzi (to už jsem o to totiž po tomto zážitku neusilovala) a v té další dimenzi jsem znala každý kamínek na zemi, kde leží (jelikož jsem to všechno vytvořila). Žádné nebezpečí tam nebylo, ale připadalo mi to hrozně nudné, když přesně vím, kde co je, tak ani procházka není žádným dobrodružstvím.. Odtamtud jsem ale neměla problém se dostat a pamatovala jsem si na tento svět.

A k dalšímu vztahu: Kluka A jsem tedy tenkrát odmítla (že budeme jenom kamarádi a vybrala jsem si stávajícího kluka Y) a on se ke mně začal chovat ošklivě a říkal, že je to proto, že to podporuje můj duchovní růst (když někdo útočí na má slabá místa). Přestala jsem se s ním vídat a věnovala jsem se pouze vztahu s klukem Y a poté, když jsem byla nezadaná, sama sobě. Pak jsem si na něj jednou vzpomněla a on se mi pak ozval, začali jsme se zase kamarádit. Když jsem byla připravená na další vztah, tak jsem se pak do něj znovu zamilovala poté, co se rozešel s holkou, a dali jsme se dohromady. On mi ale řekl, že chce svobodu a že bude spát i s jinýma holkama. Říkala jsem si, že už jsem se s ním vyspala, tak počkám, jestli se chce jen svobodně cítit (jakože může) a pak by to dělat nechtěl, že ho to láká pouze jako zakázané ovoce, a nebo jestli to dělat doopravdy chce. On chtěl polygamní vztahy doopravdy a tak jsem mu řekla, že takového kluka nechci, a on mi řekl, že než aby mě ztratil, tak to dělat dobrovolně nebude, protože jsem pro něj důležitější než sex s různýma holkama. Pak se ale začal chovat divně a vypadalo to, jako by to ani nebyl on, ale kluk Z. Třeba zamknul dveře, nutil mě, ať mu ho vykouřím a říkal mi, že to je asi má duchovní osvěta. Občas mluvil jako kluk Z a měl stejný výraz tváře. On sám nevěděl, co se děje, ale v té době se blížil (či zažil?) duchovní osvícení. Pak říkal, že osvícení je blbost a že je to naopak nesvoboda (a né vnitřní svoboda, jak si všichni myslí). Toto je zase můj názor: Osvícení = illuminace = lepší prostor pro to, aby do vás mohli vstupovat illumináti a ovládat vás. Já jsem také duchovní knihy o osvícení četla, užívala jsem si pěknou atmosféru toho duchovna, ale díky tomu, že jsem duchovno považovala pouze za zábavu, jsem se o osvícení nějak nesnažila. Jenom asi dvakrát jsem to zkusila (se tomu odevzdat atd.) a útočila na mě špatná energie, tak jsem s tím hned zase přestala.

S klukem A jsem jednou zažila, že jelikož jsem s ním prožila větší lásku/zamilovanost, tak díky tomu se mi zdál sen, ve kterém jsem viděla, co se mi dělo do 3 let (nepamatovala jsem si žádné vzpomínky do 3 let a dle toho snu jsem si nic nepamatovala proto, že to bylo tak hrozné, že jsem to raději zapomněla). Dle toho snu jsem jako mimino vnímala věci, které člověk běžně nevnímá. Máma se nade mě sklonila, přes oči se jí objevily dva kulaté černé stíny, a najednou začala mluvit mužským hlasem "Jsem ...podivné mužské jméno..., jsem černokněžník a žiju v ... dimenzi (to byla posmrtná dimenze pro ty, kteří nešli do světla, či to mohla být určitá úroveň astrálního světa). Tento systém mi tě přidělil na starost, nemůžu tě zabít, ale udělám ti ze života peklo." Toto se mi zdálo ve snu, a i když jsem to jméno vnímala zřetelně, tak jsem si to nikam nezapsala a už si ho nepamatuju. Také nevím, proč říkal, že je "černokněžník" a neřekl "černý mág" či "čaroděj" či tak něco - "černokněžník" je neobvyklý název. I když jsem byla mimino, tak jsem v tom snu mluvené řeči ČJ normálně rozuměla, úplně stejně jako jí rozumím teď. Od té doby do mámy pravidelně vstupoval (a dělal věci proti mně) a i když máma původně nebyla zlá, tak její osobnost se postupně čím dál více "smíchávala" s osobností toho muže. Tedy se máma postupem času stala docela zlou (a začala být fyzicky ošklivá), ale nemohla za to (i když jak se to vezme - pokud by byla nějak psychicky silnější/nezaprodaná do systému, tak by do ní asi nemohl vstoupit). Táta na to nereagoval, protože byl zbabělý a nechtěl se zaplést s temnými silami, na které ještě k tomu nevěřil, že existují. Tedy dělal, že se nic neděje, že nic nevidí. Když jsem byla trochu starší, tak jsem se rozhodla, že se půjdu podívat do té posmrtné dimenze, abych mámě pomohla. Řekla jsem té blonďaté kamarádce, se kterou jsem si hrávala, že se něco děje s mojí mámou, a šly jsme se do té dimenze společně podívat. Tedy nejprve když jsem byla sama a šla jsem spát, tak jsem opustila tělo (astrální cestování), pak jsem vyšplhala na nějakou horu a přešla jsem propast, a pak jsem byla v té posmrtné astrální dimenzi. Kamarádka tam také díky AC dorazila a sešly jsme se tam. Nejprve jsem viděla dva malé kluky (jeden trochu starší než druhý), kteří se koupali a čekali na mámu (oni normálně rostli v té astrální dimenzi, takže vypadali na tolik, kolik by jim právě bylo let). Máma v realitě poté, co jsem se narodila, šla 2x na potrat (to jsem věděla, tedy se mi to mohlo do snu promítnout, a nebo tam ty nenarozené děti v astrální úrovni opravdu žijí?). Všechno se odehrávlo v podzemí: Pokračovala jsem dál - nejdřív bylo vězení - vězeňské cely. Byli tam i nějací vězenští dozorčí, kteří mě neviděli, když jsem zvýšila vibrace. Pak jsem se dostala do (podzemní) chodby, která rozdělovala lidi do "zaměstnání" (něco jako metro). Většina lidí byli nevědomí a dělali základní práce, a ti vědomější pracovali pro systém na vyšších pozicích. Ti "nejvyšší manageři" dělali to, že mluvili (mluvili normální řečí o nějakých blbostech, ale ve skutečnosti zároveň s tím, jak mluvili, říkali nějaká tajná zaříkávadla=dělali magii, ta zaříkadla měla mezi lidmi odhalit lidi s vyšším vědomím (či nějaké speciální jedince), které se pak snažili zlikvidovat). Tedy oni chodili a mumlali/mluvili o nějakých "problémech" (jako to dělají např. v televizních zprávách, jen s tím rozdílem, že museli mluvit přímo na toho daného člověka = museli u něj fyzicky být) a toho, kdo byl nějak výjimečný, jim to magické zaříkávání nějak odhalilo. Potkala jsem toho černokněžníka, který mě nepoznal, jen u každého mumlal ta zaříkávadla. Snažila jsem se mu vyhnout, ale nakonec mě odhalil a začal mě pronásledovat. Spolu s tou kamarádkou jsme se ale nedaly a nějak se nám ho podařilo setřást. Pak jsme šly v této dimenzi do normálního světa, a tam jsme viděli, že stejně jako někdo mluví a zároveň tím mumlá zaklínadla, tak že např. učitelky ve školce zároveň s tím, jak jsou s dětmi běžně v parku, je zároveň i skrytě učí magii (=že je svět, který je běžně vidět, a zároveň jakoby "za ním/pod ním" současně probíhá "skrytý" svět). Děti už např. ve 2 letech v tom světě, kde dělalo 90% lidí magii, uměly rozumět řeči, mluvit, číst, psát a učili se kouzlit, byly docela drsné. Většina dětí byla "zlá" už ve věku 2 let (ve smyslu rozjívená, destruktivní směřování života a sklon k magii a ubližování druhým). Pak jsem se nějak probudila. V jiném snu se mi někdy jindy zdálo, že na mě toho černokněžníka poslali ilumináti (ale poslali ho jakoby zpátky v čase - že se se mnou poprvé setkali až v dospělosti a řekli si, že na mě pošlou tohoto černokněžníka hned od doby, kdy jsem byla mimino).

Máma se v dětství chovala divně tak, že na mě pořád řvala kvůli blbostem a hodně často říkala větu "já jsem oko, které všechno vidí" (to byla její mantra, kterou mi neustále opakovala). Tak jsem v dětství zkusila něco udělat (co by se jí nelíbilo), když nebyla doma, a schovala jsem to, a pozorovala jsem její reakci, jestli to tedy bude vědět. Nic nevěděla, a tak jsem zjistila, že lže (že nevidí všechno). Už opravdu nevím, jestli dělala z prstů pyramidu kolem jednoho oka, když to říkala, a nebo si zakrývala jedno oko (něco u toho dělala, ale zapomněla jsem co). Jednou mi máma řekla, že až mi bude 18 let, tak si pro mě přijedou a odvedou mě (neřekla kdo - asi nějací lidé), protože nás (děti) táta prodal (a díky tomu byl pak bohatý). Po čase začala dávat mobil do sklenice od okurek, protože nás prý sledují, a chovala se takto "paranoidně" divně. Myslela jsem si, že blázní. (ona byla podle mě opravdu někdy psychicky "mimo", ale možná k tomu měla důvod) Když jsem byla ještě dítě, tak se mě opakovaně ptala, jestli mě táta někdy neznásilnil (ta otázka byla sama o sobě divná, říkala jsem si, že bych si to pamatovala, kdyby se něco takového stalo - navíc táta byl hodný a násilný nikdy nebyl).

Pokračujeme v příběhu: Když se kluk A přestal chovat divně, zeptala jsem se ho, proč se tak choval, a on mi řekl, že neví. Měl z toho spíš trauma jako by ho něco ovládlo a on se tak musel chovat. Mluvil na mě podivně a díval se mi do očí, jako by mi programoval mysl, ale ostatním kamarádům zajímajícím se o duchovno to nedělal. Toto mi dělal i bývalý kluk Z když jsme spolu chodili. Kluk A nevěděl, co řekne v příští vteřině a ani, proč to říká. Nedávalo to smysl, proč by to dělal, když k tomu nemá ani žádný důvod. Naopak než se kluk A začal chovat divně (to jsme byli ještě kamarádi), tak se zajímal o duchovno a uměl nějaké věci zjistit (například zjistil, že mám špatné spojení mezi duší a tělem - říkal mi, že jestli to takto půjde dál, tak nebudu moct ovládat svoje tělo - asi ještě u žádného člověka neviděl vážné odpojení mysli od těla - když jsem s ním chodila, tak jsem si u něj zkusila lehnout na postel a uvolnit se, a samovolně se mi škubaly svaly na nohou a rukou - to ale může být způsobeno nedostatkem vitamínů/minerálů). Jednou jsem našla na internetu video Teal Swan a jak mluvila (to bylo ještě před tím, než se z toho úplně dostala, tedy pokud se z toho někdy úplně dostala) a říkala jsem si, že ta holka mluví podobně jako já (=jako by měla něco v mysli naprogramované). Nic jsem o ní nevěděla, viděla jsem ji poprvé. Tak jsem si vyhledala její životopis a ona v něm říkala, že byla vězněná u nějakých iluminátů! (u nějaké sekty, to bylo asi něco jiného, než co jsem zažila já) Tak jsem to její video pustila klukovi A, jestli si něčeho divného všimne (ale nic jsem mu k tomu puštění videa neříkala, že by si měl něčeho všímat atd.). A on hned po chvilce, co mluvila, řekl "ta mluví podobně jako ty, jako by dříve byla u iluminátů". V pozdějších videích už tak ale nemluví a já už mluvím také víceméně normálně. Ale dříve mi kluk A říkal, že mám někdy u sebe špatné energie či že bych měla být více lidská (byla to podobná energie, jak mi připadal kluk Z v bodě 3=reptilián, já jsem ale také nikdy neměla reptiliánské zorničky). Také mi kluk A později řekl, že jsme spolu prožili hodně věcí, na které si vůbec nepamatuji (nebylo to nic špatného, byly to prý dobré/pohodové zážitky, jenom mu připadalo divné, že si vůbec na nic nepamatuji, ale já jsem si zase myslela, že mě asi vnímal ve vyšším stavu vědomí, a tak jsem to neřešila).

Reptiliánské zorničky jsem naživo viděla jednou - kluk Z mi v cizině pořídil štěně, ale já jsem si myslela, že to dělá proto, aby to štěně mohl týrat a mohl tak (psychicky) na mě, tak jsem si zezačátku řekla, že toho psa nebudu mít ráda, aby na mě nemohl. On tomu psovi doopravdy ubližoval (i když ten pes byl polodivoký, takže se možná nedal moc vycvičit a to ho třeba naštvalo a původně mu ubližovat nechtěl, třeba to byl plán, kdo ví). Ale někdy to štěně zvedl za obojek a tak ho škrtil, až ztratilo vědomí. Později, když jsem se do kluka Z opět zamilovala, jsem pochopila, proč to dělal, a měl k tomu nějaký důvod (že jsem od něj chtěla odejít, on to vycítil a byl z toho naštvaný či tak něco), ale teď si ten důvod přesně nepamatuji. Ale tedy už v té cizině do toho štěněte něco začalo vstupovat. Jednou, když jsem s tím psem byla sama, ke mě to štěně telepaticky mluvilo a řeklo mi, že je zlý mimozemšťan ze 6. dimenze (v té době jsem o duchovnu, mimozemšťanech a přechodu do 5D apod. nic nevěděla, ale i teď, když jsem se o to už zajímala, si myslím, že vyšší jak 5 dimenze nemá zlo-někdo si ale zase myslí, že až od 7 dimenze dál není zlo) a že pochází z hvězdy Sírius (našla jsem na toto téma zajímavý článek). Nebo jsem šla s tím malým štěnětem jednou večer na procházku a naproti přes ulici šel nějaký exhibicionista, který vytáhl přirození a začal si ho honit. To malé roztomilé štěně se na vodítku zuřivě rozeběhlo směrem k němu a začalo trochu naštvaně štěkat, tak jsem si myslela, že se tomu ten exhibicionista asi zasměje, ale on schoval přirození a začal strachem utíkat! Jednou mě chtěl nějaký cizí týpek sbalit (někam mě zval) a že si pohladí psa a hrál si s ním, jako že ho to malé štěně kouše. Pak byl ale nějaký divný jako by se mě bál, tak jsem se ho ptala, co je. On mi se strachem ukázal krvavou ruku. Když byl pes větší a byli jsme v ČR, tak se mi stávalo běžně, že když mě nějaký ožrala chtěl obtěžovat, tak se vždy zalekl toho psa, pokud jsem ho měla s sebou (střední pes). Já jsem občas machrovala před kamarády, že to zlé v tom psovi umím zkrotit=hrát si s ním, že mě kouše a že se pereme, vypadalo to drsně, ale nikdy mi ten pes samozřejmě neublížil, když jsem se naučila, jak s tím, co do něj vstupuje, zacházet (chtělo to naprosté sebeovládání myšlenek a emocí atd.). Nikdo z kamarádů to s tím psem neuměl (ale samozřejmě jsem nenechala psa, aby někoho podruhé pokousal). Já jsem to se psem uměla, jenom když jsem se na to soustředila, jinak ne. Když do toho psa zrovna nic nevstoupilo, tak to byl normální konstruktivní pes. Ale když ano, tak někdy ten pes ležel (jako by číhal na kořist) a podivně z hloubi vrčel, přičemž se díval na nějakého člověka, a hodně často na lidi energeticky útočil. Jednou jsem se dostala do vyššího stavu vědomí (do 5D? - viz další odstavec) a viděla jsem různé věci, přičemž když ten pes zrovna ležel a vrčel, tak jsem u něj po dobu asi jedné hodiny viděla místo jeho běžných očí oči reptiliánské (reptiliánské zorničky plus průhledná blána, která mohla pomalu "mrknout"=stáhnout se ze strany na stranu). Zkusila jsem s tím psem v tomto stavu telepaticky mluvit a dozvěděla jsem se jen, že mám být ráda, že si zrovna mě vybral na odebírání energie. Dál se mnou mluvit nechtěl.

Jednou jsem měla období, kdy se mi odblokoval mozek a já zažila něco jako zažila hlavní hrdinka ve filmu Lucy. To jsem cestovala do různých dimenzí, realita se kolem mě různě měnila, mohla jsem částečně myslí ovládat hmotu atd. Během toho zážitku jsem věděla, že jednou něco takového čeká každého, a slíbila jsem si, že o tom nebudu psát, abych lidem nezkazila překvapení. Taky jsem věděla, že kdybych psala přímo v tom stavu nějaké poselství pro lidi, tak by mi nikdo nerozuměl. Dostala jsem se do stavu vědomí, ve kterém neexistovalo zlo, a tomu jsem říkala 5D (nevím, jestli jsem byla v 5D, jestli se tam dá reálně dostat a nebo je přechod do 5D podvrh/slepá ulička připravená na lidi, ale pro sebe jsem si to tak pojmenovala). Mohla jsem se zeptat na jakoukoli otázku a ihned jsem věděla odpověď. Zajímavé bylo, že se u mě jednoho dne, když jsem byla nějaký čas v tom stavu, objevil kluk Z (potkala jsem ho poblíž bydliště). Nebyla jsem s ním v kontaktu mnoho let a ani jsem na něj nemyslela - nebyl důvod, proč by se u mě měl objevit. Ale jak tam najednou byl, tak jsem s ním zaflirtovala (protože se objevil v mladší verzi sebe, byl snad dokonce mladší, než když jsme se seznámili, a byl v pohodě=byl hodný). On se mi pak uměl vcítit do duše a zažila jsem s ním (při pohledu do očí) takové souznění, jako asi s nikým. Každopádně nevěděla jsem rozumem jistě, jestli to je on (mohl to být někdo jemu hodně podobný, když to byl člověk jiného věku, než kolik bylo aktuálně tomu klukovi Z), zároveň jsem vnitřně věděla, že to on je. V tomto stavu se mi ale běžně na ulici stávalo to, že se ke mně např. blížil malý kluk, který čím blíže byl u mě, tím více "zestárl/vyrostl", když mě těsně míjel, tak byl v mém věku, a jak se ode mě vzaloval, tak se z něj stával stařec (smrt = je tak daleko, že už ho nevidím). Bylo to naprosto reálné (připadalo mi, jako by tento svět byl dokonalý hologram a takto se mi ukázalo, že informace, jak kdo bude tělo vypadat v konkrétním stupni stárnutí/opotřebení, tam jsou již dopředu nahrané). Navíc to mělo i symbolické poselství. Viděla jsem to jako cokoli, co běžně vidím (pokud by to byla halucinace, tak by trvala asi měsíc a navíc bych ji mohla sama na základě svého rozhodnutí ukončit = po nějaké době jsem se dobrovolně rozhodla vrátit se do běžného stavu vědomí a stalo se tak).

A tady je v mém životě první logický nesoulad: Kdyby byl kluk Z (napůl) reptilián nebo kdyby byl zlý, tak by se nemohl dostat do vyšší dimenze než 4D a nemohl by existovat v tom stavu vědomí/v té dimenzi, kde neexistuje zlo.

Pak jednou (deset let poté, co jsem se rozešla s klukem Z a co jsme nebyli v kontaktu a když už jsem si na něj někdy vzpomněla, tak ve zlém, ale spíš mi byl velkou většinu času ukradený), jsem jela do podivné práce a skrze kluka, který seděl opodál, jsem viděla obličej bývalého kluka Z. Jak jsem ho uviděla, tak jsem se do něj zamilovala, protože se na mě díval s láskou (a protože jsem díky traumatu měla rozdělenou osobnost na tři části, tak převládla ta část, která je do kluka Z zamilovaná, další část se ho bojí a nechce ho v žádném případě a třetí část nezajímá a taky ho nechce). Přestupovala jsem do jiného vlaku a koukala jsem se na kluky, kteří v něm seděli, až jsem uviděla, že se na mě taky jeden kouká, tak jsem si sedla do stejného kupé, ve kterém jsme byli sami. On na mě začal mluvit a jako by mluvil někdo skrze něj, povídala jsem si (asi) s tím bývalým klukem Z (i když tam přes toho kluka mluvilo možná více lidí-hrálo tam roli i to kolektivní vědomí, ale tentokrát nebylo bezcitné jako jsem popisovala ten bod 3). Ten kluk mě i doprovodil a více lidí na mě takto během toho období mluvilo, až mi spousta věcí došla (ale asi ne všechno). Např. když jsem začala chodit s klukem Z, tak jsem na něj jednou čekala, někdo ke mně zezadu přišel a zakryl mi oči a přitisknul se zezadu ke mně, měl velké přirození a trochu mu stál, myslela jsem si, že to je kluk Z, ale když jsem se otočila, tak k mému překvapení za mnou stál jeho otec! Nikomu jsem o tom tenkrát neřekla, ale myslela jsem si, že jeho otec je úchyl. A ono to bylo tak, že mají společné kolektivní vědomí, takže to vlastně byl zároveň i ten můj kluk.. Dále když jsem začala chodit s klukem Z, tak než jsem za ním odjela do ciziny, viděla jsem jeho tvář v tváři cizích lidí/převážně kluků v daném věku/, jak se na mě dívá. Nejdřív jsem si myslela, že jsem do něj zamilovaná a tak ho všude vidím, pak jsem se ale zamilovala do bývalého kluka Y a stále jsem kluka Z skrze lidi viděla, ač jsem už do něj zamilovaná nebyla. Když jsem za ním přijela, tak mi vyprávěl, co jsem během té doby, co jsme byli každý v jiné zemi, dělala. Věděl to přesně a tak jsem si myslela, že mě dal asi sledovat (což mi potvrdil). Ale nyní jsem zjistila, že illumináti umí vstupovat do druhých lidí a "dívat se jejich očima" a dokonce umí skrze druhé lidi mluvit (když chtějí a také záleží, jak je daný člověk silný či jestli jim to dovolí pokud silný je). Dále umí komunikovat s "vyšším já" člověka a když jsem si kdysi představovala, že bydlím u moře s hezkým klukem, tak kluk Z se pak přestěhoval k moři a změnil se mu trochu vzhled a vypadal tak, jak jsem si kluka představovala a i to prostředí vypadalo stejně jako v přestavě, tak toto nebyla náhoda - ta představa se odehrávala na astrální úrovni, kam illumináti vědomě chodí a umí s tím pracovat (asi).

Tedy poté, co jsem se po 10 letech, co jsme vůbec nebyli v kontaktu a nezáleželo mi na klukovi Z (původně jsem o klukovi Z napsala pouhé tři odstavce hrubého shrnutí příběhu/vztahu, protože jsem chtěla, aby se lidé dozvěděli o případných iluminátech, ale to, co se tam stalo, nebylo důležitou součástí mého života, a tak jsem tomu původně nechtěla dávat v mém živoním příběhu nějaký velký prostor = nebylo to pro mě důležité), jsem se do něj opětovně z ničeho nic zamilovala. Zjistila jsem, že jsem v sobě měla potlačenou část osobnosti, která je do něj zamilovaná (a která vyšla na povrch zrovna poté, co jsem se zbavila posledních pár společných věcí, včetně posledních společných fotek s ním, které byly uložené na vzpomínkovém externím harddisku a bylo to zároveň i poté, co jsem si na něj udělala rituál s růží). Díky tomu rituálu jsem přestala cítit špatnou energii, která na mě útočila skrz to zahojené kousnutí na ruce vždy, když jsem psala na internet něco, "co se nemá". Já jsem totiž po rozchodu všechny společné věci ihned vyhodila, ale pár věcí, např. nějaké společné fotky jsem uložila na vzpomínkový externí harddisk, na který jsem se během těch 10 let podívala pouze jednou, a to za nějakým účelem (ne že bych na kluka Z vzpomínala). Tedy jsem ten harddisk normálně vyhodila, jako by se nic nedělo - ty fotky pro mě nebyly vůbec důležité, stejně jsem se na ně podívala jen jednou během 10 let, tak na co je mít. Pak jsem se do kluka Z nečekaně (znovu) zamilovala, a i proto jsem tomu období svého života, dala ve svém životním příběhu více prostoru. Teď popíšu, jak to vidí ta část mé osobnosti, která je do kluka Z zamilovaná. Tedy když mi bylo 5 let, tak jsem se rozhodla, že si najdu toho kluka, který se nejvíce podobá té "čisté mužské esenci/podstatě". Jelikož mužská podstata = vědomí, tak mužská část stvoření je ve své podstatě bez těla. Když už si nějaké tělo "vytvoří", tak se to tělo může různě měnit (dle kvality energie, kterou vědomí vede). Reptiliáni (na hmotné úrovni) neexistují, jelikož reptilián=frekvence vědomí. Reptilián je nedorozumění mezi vysílačem a přijímačem (=někdo je dobrý, ale já si myslím, že je zlý a tak ho uvidím jako reptiliána). Vše je ale dobré (na úrovni duše = 5D a výš) a proto od 5D a výš reptiliáni existují pouze jako vzpomínka na omyl ve stvoření. Z toho vyplývá, že kolem mě se v těch 5 letech objevilo to vědomí mužské esence, které bylo mojí druhou polovinou, a které se mohlo "zhmotnit" do různých forem. Ten kluk, který byl tomu vědomí mojí osobní mužské polarity nejblíže, byl (pravděpodobně) kluk Z. Když jsem chodila s klukem Y, tak kluk Z byl celou dobu v něm, a proto si po rozchodu kluk Y na ten vztah, který trval dohromady 8 let, téměř vůbec nepamatoval. Tedy jsem byla zamilovaná do kluka Z, který byl na nějaký čas "uvnitř" těla kluka Y, ale nevěděla jsem o tom, že ten kluk v sobě má někoho jiného. Kluk Z to ale věděl. Když jsem byla v cizině s klukem Z, tak jsem byla zamilovaná do kluka Y, a to byl prvotní důvod, proč jsem se chtěla vrátit do ČR. Kluk Z věděl, že jsem zamilovaná do kluka Y a zároveň věděl, že to byl ve skutečnosti on, a tak mě tam držel pro moje dobro (pro mojí svobodnou vůli = protože věděl, že chci ve skutečnosti jeho). On věděl, že kdyby mi řekl, že umí vstoupit do těla někoho jiného a celou dobu jsem chodila vlastně s ním, tak bych mu nevěřila a možná by mě to od něj dokonce odradilo. Když ale viděl, že i když mě tam drží násilím a snaží se mi ukázat, že to byl celou dobu on, tak já na to dobré, co dělá, nereaguju, protože chci pryč a jsem zamilovaná do "někoho jiného" a tak mě nezajímá, co on dělá/nedělá a znovu se do něj takto nezamiluju. Tak mě nechal odejít s tím, že mi řekl pár věcí, které jsem pochopila např. až za těch 10 let. Po mém návratu do ČR opět vstoupil do kluka Y a uklidňoval mě, ale postupně začal jeho tělo opouštět. V těle kluka Y se tím "začalo uvolňovat místo" a začaly místo kluka Z do něj vstupovat nějaké zlé bytosti (to byl tenkrát fakt, že než jsme se rozešli, tak do něj čím dál více něco zlého vstupovalo a on o tom nevěděl). Potom tento kluk Z vstoupil do kluka A a tím se vysvětlilo, proč poté, co jsem se do kluka A zamilovala, mi říkal, že to není on, ať vnímám, co je uvnitř něj. Tak jsem mu říkala, že to vnímám, a právě proto jsem se do něj zamilovala (pro to, co je uvnitř něj). A on mi říkal, že to, co je uvnitř něj, není on (=kluk A) a ať do něj (do kluka A) nejsem zamilovaná (to mi říkal přímo ten kluk A). Tak jsem byla zklamaná, že nechce, abych do něj byla zamilovaná, a odmilovala jsem se. On mi tím ale chtěl říct, ať nejsem zamilovaná do kluka A, protože on je kluk Z (uvnitř kluka A).

Poté, co jsem se opětovně zamilovala do kluka Z, jsem s ním prožívala "románek na dálku" podobný, jako je vidět ve filmu In your eyes. Měla jsem s ním telepatické spojení a zažívala jsem s ním pěkný vztah (jeden z nejlepších, co jsem zažila). Ale nevěděla jsem, jestli to je skutečné a jestli si to jenom nevymýšlím? A tak jsem mu řekla, že pokud to je skutečné, tak ať si mě přidá na facebooku do přátel. Bylo to tak, že jsem se po např. roce přihlásila na facebookový profil (facebook totiž nepoužívám) a vyhledala jsem si ho, jestli vůbec má profil na facebooku. V té době jsem žádnou novou žádost o přátelství nedostala. Když jsem zjistila, že profil na facebooku má, tak jsem mu telepaticky řekla, ať si mě přidá do přátel. Ani jsem se nechtěla opětovně podívat na můj profil na facebooku, protože to dle racionálního uvažování nemělo smysl. Ale za pár dní jsem se podívala, když už jsem si to slíbila. A měla jsem tam novou žádost o přátelství - od něj! Tak jsem si ho přidala a podívala jsem se na jeho profil - vypadalo to, jako by ten profil byl nově vytvořen a to speciálně pro mě. Po pár dnech jsem ale zjistila, že prý existuje aplikace na mobil, která pošle upozornění někomu hned, jak se někdo podívá na jeho facebookový profil - takže pokud tuto aplikaci má a já si po 10ti letech poprvé vyhledala jeho profil a snažila jsem se na něj podívat, tak mu mohlo přijít upozornění, on si na mě mohl vzpomenout a nachvilku si mě "jen tak" přidat do přátel, aby se kouknul, jak se mám. Mohla jsem tu jeho žádost o přátelství tedy vyvolat já (a nebyla by v tom žádná "záhada").

Jak jsem do něj byla zamilovaná a byla jsem s ním v "tajném telepatickém vztahu", tak jsem mu jednou říkala, že mi je líto, že jsem všechny fotky s ním vyhodila (hluboce jsem toho litovala). No a jednou jsem s ním prožívala na dálku intimní chvilky a když jsem byla skoro v nejlepším, tak mi řekl "počkej, já musím nachvíli odejít (z telepatického spojení), protože ti nachystám překvapení". Říkala jsem si, proč zrovna teď, to to nemůže chvíli počkat? Za chvilku se vrátil a tak se mohlo pokračovat. Pak mi v jednu chvíli řekl "tvůj kluk už jde/už se vrací" a zároveň jsem v mysli uviděla obraz/vizi toho, kde se přesně můj kluk nachází (a dle času za jak dlouho odemykal dveře to sedělo). Přitom mi kluk zároveň řekl "tvůj kluk ti nese to překvapení ode mě" a přerušil telepatické spojení. Tak jsem si říkala, co to je za blbost, aby mi kluk A nesl překvapení od kluka Z? A proč by mi chtěl dát dobrovolně nějaký dárek od jiného kluka? Nedávalo to smysl. No kluk A odemkl dveře a hned povídá "to nebudeš věřit, co se stalo!". Tak jsem byla zvědavá, co. A on, že se byl vyfotit (asi běžná "pasová" fotografie), když v tom do něj vstoupil (po dlouhé době zase) ten můj bývalý kluk Z a na fotce se nuceně vyfotil s jeho výrazem tváře - tu fotku mi ukázal, řekl mi, že si jí můžu nechat, což jsem si jí nakonec nenechala, ale podívala jsem se na ní - a opravdu na ní byl zachycený kluk A, který se tvářil ÚPLNĚ PŘESNĚ jako se běžně tvářil kluk Z a ta podoba ve výrazu tváře s klukem Z na té fotce byla "dokonalá".

Dále pro teorii kluka, který může vstupovat do lidí okolo mě hovoří to, že když jsem byla v pubertě, tak když jsem šla na diskotéku, ač moji kamarádi (i kamarádky) museli/y platit vstupné, já měla vstup zdarma. Řekli byste si, asi to byla hezká holka, tak jí vyhazovači častěji (=pokaždé) pouštěli dovnitř "jen tak" bez placení. Jenže někdy se mi stalo, že mě jako obvykle pustil vyhazovač do klubu zdarma, ale u toho řekl "Dobrý večer, ...(moje jméno)". Tak jsem se ho tenkrát ptala, jak ví, jak se jmenuju (neobvyklé jméno, těžko by si ho někdo tipnul), a on mi řekl, že jsem tam byla minulý rok na Silvestra, ukázala jsem mu tenkrát občanku, ze které si zapamatoval moje jméno. Opravdu jsem tam byla poprvé v životě na Silvestra a pak podruhé když se stalo toto - tedy jsem nebyla žádný pravidelný návštěvník, občanku jsem poprvé ukazovala, ale ze své zkušenosti z různých prací/brigád, kde se člověk setká s mnoha lidmi, vím, že je těžké zapamatovat si nějakého štamgastu/jeho jméno, natožpak si pamatovat jméno člověka, který tam byl jednou, a to cca rok zpátky! (teorie o tom, že do něj vstoupil někdo, kdo mě zná, se mi zdá logičtější - já sama jsem se naučila vstupovat=jako vědomí - ve snech či v představě - do cizích lidí, ale záměrně to nedělám)

S klukem Z jsem ale nezažívala jen špatné věci: například když jsme spolu byly asi půl roku, tak skoro každý večer brečel a litoval všeho, co udělal lidem špatného (prý udělal hrozné věci, asi o kterých ani nevím? To už snad nic horšího být nemůže než to co vím). Že půjde jistě do pekla (po smrti věřil že se ilumináti nereinkarnují, ale jdou buď navždy do nebe nebo do pekla). Vypadalo to, že opravdu lituje svých činů a má svědomí, které ho tíží (spíš než to, že se bojí pekla).

Jednou jsme měly večer sraz s kamarádkou, se kterou jsme se seznámili společně s klukem Z a jejím přítelem. Já byla sama doma a kamarádka nikde, nezvedala telefon (kluk Z mi ke konci koupil telefon na kredit, když už jsem od něj přímo neutíkala), už jsme se měly asi před půl hodinkou sejít. Najednou ještě k tomu zhasla světla v celém tom seskupení apartmánů, kde jsem bydlela. Připadalo mi to strašidelné a chtěla jsem jít kamarádku hledat, jestli se jí něco nestalo (věděla jsem, kde bydlí). Kluk Z měl u všech kalhot vzadu děravé kapsy, a to bylo proto, že v nich nosil časo nůž, aby mohl na někoho zaútočit zezadu, když se k němu ten dotyčný obrátí zády a nebo aby mohl když bude jakože podávat ruku, tím nožem seknout (jako někdo bojuje čestně a je na to hrdý, tak ilum. jsou hrdí na to, když zaútočí co nejzákeřněji). Jelikož byla všude tma, kamarádka nikde, přítel se měl už taky vrátit z práce, tak mě nenapadlo nic lepšího, než si vzít do zadní kapsy jeden z těch zasunovacích nožů, které kluk Z nosil (měl asi tři a jeden z nich neměl u sebe a nechal ho v bytě pohozený). Tak jsem si dala do zadní kapsy ten nůž a vyrazila jsem. Hned u vchodu jsem ale potkala svého kluka, tak jsem s ním šla zpátky do bytu a říkala jsem mu přitom, že je strašidelné, že je zhasnuté venkovní osvětlení, ač proud funguje, a kamarádka nezvedá telefon, i když jsme se měly už před nějakým časem sejít. On si všiml toho nože v mé zadní kapse od kalhot a dostal hysterický záchvat, že jsem si na něj vzala nůž a chci ho zabít. Ten nůž mi vzal, otevřel ho, a trochu s ním u toho mluvení máchal. Jelikož jsem toho všeho měla v té době už dost, tak jsem si pomyslela, ať už to ukončí, zabije mě, ať mám konečně klid. On se v tom hysterickém záchvatu ke mně blížil, ale pak řekl "tak to tedy ne" a jakoby se snažil svojí vůlí pohnout rukou (vypadalo to, že nemůže ovládat své tělo a vůlí se snažil odvrátit ruku na stranu) a silou vůle tedy pohnul rukou místo na mě na sebe a řízl se do druhé ruky (tekla mu normální lidská červená krev). Tím ho ten amok přešel a později jsem mu vysvětlila, že jsem ten nůž neměla na něj, ale na obranu, protože mě nic lepšího nenapadlo než to, co mi říkal/co mě učil. Kamarádka se pak ozvala že potkala nového týpka tak s ním byla na rande a zapomněla na čas.

Jak si ta moje část osobnosti, která je zamilovaná do kluka Z vysvětluje to, co jsem s ním zažila špatného? V tomto stavu nevěřím, že na světě existuje zlo. A tak si myslím, že pro každý zlý čin, musí být nějaký důvod (např. programování iluminátů v dětství aby dělali nějaký plán). A tím pádem za to ten člověk moc nemůže, jelikož každý, kdo dělá zlo, tak činí proto, že jemu někdo v minulosti ublížil (on z toho má nějaký blok/mindrák a díky tomu ublíží někomu jinému) a nebo člověk nemá zlý záměr a někomu ublíží omylem. V jiném stavu vědomí ale zlo vnímám (že existuje, či ho vnímám reálněji).

Nakonec jsem zjistila, že zamilovanost do kluka Z byla způsobená pravděpodobně tím, abych nenapsala svoji zkušenost s "ilumináty". Protože když jsem se to chystala napsat, tak se objevila (že je skvělý a neměla bych o něm psát něco špatného), a když jsem to napsala, tak zase zmizela. I právě proto jsem to napsala (aby ho nic nenutilo do vztahu se mnou - že na něj něco vím, co můžu napsat na internet a to ho "vydírá", aby se mnou chodil nebo na mě něco hrál). Když už jsem napsala vše, co vím/co jsem zažila, tak už ho nemá co "vydírat" (i když mým záměrem nebylo někoho vydírat). Pokračovalo to tak, že když jsem dopsala tento příběh, tak zamilovanost na chvíli zesílila a něco mě přemlouvalo, ať to smažu, a když jsem na to nedala, tak najednou po takové době, co se mě ta zamilovanost držela, sama zmizela. Bylo to tak, že jsem v noci cítila, jak mě nějaká hřejivá energie "leze" přes první čakru. Ač ta energie byla hřejivá, tak to bylo nepříjemné (jako by mě nějaký úchyl oblejzal) a to "lezení" energie jsem cítila zřetelně - když ta energie odlezla pryč, tak jsem přestala být zamilovaná. Bylo mi to trochu líto, že už neprožívám ten krásný euforický stav, ale šla jsem spát a druhý den jsem někam jela. Ráno jsem se probudila jako přejetá či jako bych měla kocovinu (psala jsem tento článek do 4 do rána, tak jsem si řekla, že to bude asi tím). Když jsem se tak nějak konečně probrala, tak jsem šla na autobus. V autobusové frontě se mi udělalo špatně (jako bych nemohla dýchat a měla jsem sevřený krk jako by mě někdo škrtil a motala se mi hlava, měla jsem pocit, že musím rychle odejít). Zajímavé bylo, že přede mnou v té frontě byl pár s malým dítětem a to dítě, když mi bylo špatně, řeklo: "bubak", "bubák" a rodič na něj "zase vidíš bubáka?" a dítě vstalo, ukázalo prstem na prázdné místo, kde na nástupišti nikdo nestál, a řeklo "bubáci" "tam jsou bubáci" a rodiče "no jo, bubáci" a nevšímalo si toho. A dítě začalo křičet "bubáci, bubáci" a ukazovalo na to prázdné místo. Snažila jsem se zkusit, jestli tam něco neuvidím, a nic. Jen nástupiště, lavičky atd. Je ale pravda, že jak se mi motala hlava, tak jsem se bála něčeho (nevím čeho) a vycházelo to z toho směru/místa. Když jsem se však snažila tam něco vidět, tak to zlé, čeho jsem se bála, odešlo (dítě přestalo křičet že něco vidí a mě se v tu samou chvíli ulevilo - přestala se mi motat hlava a dýchalo se mi lépe).

Kluk Z se mě vlastně, než jsem s ním začala chodit, na něco zeptal (asi aby ctil svobodnou vůli) - byl oblečený celý do Lacoste a ukázal na toho vyšitého krokodýla a zeptal se mě, jestli mi nevadí, že je oblečený celý do této značky/že je to jeho druhá kůže/ či tak něco. Ta značka se mi sice tenkrát moc nelíbila (připadala mi taková snobská, líbily se mi skate značky), ale řekla jsem mu, že mi to nevadí (proč by mi mělo vadit, že si nosí něco, co se mu líbí?). A pak, když jsme spolu chodili, mi říkal, že jeho oblíbené jídlo v restauraci je ten krvavý jehněčí steak, ale médium (z poloviny krvavý a z poloviny upečený). To mi říkal asi 10x s důrazem na to medium/půl na půl a to jsem nechápala, co mi tím chce říct (proč o tom pořád mluví). Jíst normální jídlo jsem ho ale také viděla, přičemž jedl pořád maso (např. upečené kuře). Pak ale jíst přestal a jedl jen ty steaky a nebo nic. To bylo divné, ale lidi, kteří berou drogy, prý moc nejí. Já jsem to moc neřešila, protože jsem na konci tak celkově pochybovala o tom, jestli je člověk, tak jsem ho párkrát z blízka zkoumala, ale nic divného jsem na jeho vzhledu nenašla. Taky na něm bylo divné to, že když šel nakupovat, tak vůbec nevěděl, co je hezké/ošklivé (ani na to neměl svůj názor že by se mu třeba něco líbilo nebo nelíbilo, cítil se v tom atd.). Takže v obchodě vždycky odchytil prodavačku, působil na ni svou myslí ("šarmem") a zeptal se jí, co se nosí, v čem když půjde, tak si o něm budou lidi myslet to nebo ono? A ta prodavačka mu to všechno vždy řekla a vybrala mu co nejlepší oblečení, aby se hodilo do toho jeho scénáře, jak chce působit. Kdyby mu dala pytel a věřila by, že to je to nej, tak jemu by na tom pytli nepřipadalo nic divného a oblékl by si ho - a to je právě to divné, jak to, že někdo nemá svůj vkus. Na druhou stranu on si zase myslel, že žádný člověk nemá svůj vkus, protože jsou lidé zmanipulovaní reklamou a tím, co se má nosit, a že ve skutečnosti nic jako "můj vkus" neexistuje. Což by mohla být také pravda, když na člověka od mala působí jeho rodina, škola, média atd. Přesto si myslím, že já svůj vkus mám, i když neumím přesně definovat, co v tom vkusu je to "moje". Další divná věc byla, že uměl základy od mnoha jazyků (hlavně co se týče dokonale přirozené výslovnosti a vzhledové stylizace pro daný národ) a kdekoliv byl, tak tam i mimoděk "plnil" jakýsi plán, nejčastěji to byla hra na nadutého/rozežraného Němce - oblékl se tak, aby vypadal jako Němec a mluvil na mě německy s tím, že strkal do lidí a choval se hulvátsky (a dával důraz na to, že je Němec a proto se tak chová). Jindy si ale hrál na Itala, Rusa nebo Angličana atd. (u těch ale dělal zase jiné scénáře). Nevím, proč to dělal (to mi neřekl), třeba se tím jenom bavil, ale dělat to každý den? To už pak není moc zábavné. O plazech, hybridech a ovládaných lidech z astrální úrovně jsem našla info např. zde (když v odkazovaném článku kliknete dole na "Další", tak se dostanete na pokračování toho článku). Ještě existuje jedna teorie a to, že každý člověk má v sobě zakrnělý "plazí mozek" a když jde někomu o život, tak se ten mozek aktivuje a pak by mohl jednat chladně a někdo, kdo je ve vyšším stavu vědomí, by u něj viděl plazí zorničky atd? Tedy by se do toho stavu mohl dostat každý a nic jako reptiliáni by neexistovalo. I když dle indícií pravděpodobně existují jako samostatný druh.

Dále tento kluk často říkal, že ví, KDO JE (z myšlenek jsem přečetla, že tím myslí Bůh, ale že by mi řekl, kdo si myslí, že je, to ne). A věřil v Boha (toho dobrého), neuctíval satana. Ve své víře prožíval dobrou energii, lásku atd. Také nechtěl uprchlíky v Evropě. Tedy těmito dvěma věcmi (neuctívání satana a nechtění přívalu uprchlíků) se lišil od toho, co jsem se o iluminátech dočetla na "konspiračních" internetových stránkách (jinak to ale bylo podobné). Ze spaní mluvil hebrejsky, ač hebrejsky prý mluvit neuměl (a naštval se, když jsem mu řekla že mluví ze spaní, že bych o něm mohla zjistit něco, co nechce, abych věděla). Já ale hebrejsky nerozumím, takže nevím, co říkal. Jednou jsem se ho zeptala, jestli byl do mě tenkrát zamilovaný (když jsme se spolu poprvé vyspali a on se pak ke mně choval hnusně, tak jsem si myslela že se zamiloval a byl zhrzený že s ním nechci chodit) a on mi řekl, že tenkrát spal s holkama proto, aby z nich udělal slušně řečeno lehké holky (a vlastně s nima spát nechtěl - tak to vysvětlilo to, že mě při tom připadalo, že ani on se mnou spát ve skutečnosti nechtěl - plnil zase nějaký "plán"). On se vyspal s hodně holkama (vždy to vypadalo, že snad se všema, v místě, kde bydlel), ale s každou spal pouze jednou (a pak na ní byl hnusný, aby pochopila, že s ní podruhé spát nebude).

Divné bylo to, že si mě kluk Z chtěl vzít za manželku (a to i proti mé vůli) a přitom mi jasně říkal, že iluminát si nemůže vzít holku, která není z iluminátské rodiny (není dědičně/pokrevně iluminátům příbuzná). Že jeho rodina mu vybrala už v dětství manželku, která byla celý život na to manželství připravovaná, ale jemu se nelíbí (asi protože nemá blond vlasy), a tak si vybral místo ní mě. On se musel oženit, než mu bylo 21 let a musel i rychle zplodit se svou manželkou syna (museli to tak dělat v jeho rodině všichni bez ohledu na cokoli). Jednou jsem se ho ptala, proč mi říká ty věci o iluminátech a to zlé co udělal atd. a on mi řekl, že chce mít upřímný vztah a nechce se přetvařovat. Že manželkám se sice neříká, na kterém plánu zrovna někde ve světě aktuálně pracuje, ale to celkové mi chtěl říct, abych byla aspoň trochu v obraze a nemusel se neustále přetvařovat. Tak jsem mu řekla, že tím si to zkazil, protože normální člověk (holka) přeci nebude chtít chodit s někým, kdo je zlý (ale samozřejmě je lepší říci pravdu s tím, že spolu chodit nebudeme, než přetvářka). Když jsem odjela, tak se pak vrátil do ČR co nejkratší čas předtím, než mu bylo 21 a vzal si holku, která podle svatební fotky vypadala tak, jak mi popisoval tu pro něj od dětství vybranou.

Zajímavé také bylo, že po návratu do ČR jsem jednou pomyslela na to, co bych dělala, kdyby za mnou kluk Z přišel a přímo mě kontaktoval. A viděla jsem v představě/vizi, že bych se ho bála a chtěla bych od něj utéct, tak by mi úplně zčernaly oči (jako úplně černé zorničky=ty jsou černé normálně, ale i duhovky a bělmo), pak bych vyskočila na stěnu budovy a po té bych "utíkala"/šplhala po čtyřech (to fyzicky není možné). Věděla jsem, že tím by ve mně převládlo "zlo" a už by nebyla cesta zpátky. Proto jsem doufala, že za mnou nepřijde (a naštěstí nepřišel). Zajímavé na tom je to, že jsem se až mnohem později dočetla, že kdo má v sobě "black goo", tomu můžou přesně takhle úplně oči zčernat a to asi tehdy, když to black goo převládne: článek1, článek2.

Další zajímavá věc o klukovi Z bylo to, že když jsme spolu začali chodit a seděli jsme v hospodě u stěny, tak jsem mu něco říkala a on mi řekl, ať o tom teď nemluvím, protože "zdi mají uši" (že ve zdech je nějaké odposlouchávací zařízení). Opět na tzv. konspiračních webech jsem se později dozvěděla, že skrze elektrické vedení ve zdi se dají odposlouchávat rozhovory, to se mi teď ale nechce hledat, kde jsem to četla. A dále jednou vypůjčil kluk Z z videopůjčovny film na večer: Pokoj 1408. Když jsme se na tento film dívali, tak mi připadalo, že přesně popisuje (obrazně) to, co právě prožívám. Jednou mě vzal kluk Z na procházku mimo ta "odposlouchávací zařízení" a řekl mi, že všechno kolem, je uměle vytvořeno. Nevěděla jsem, jak to myslí, ale po chvíli si asi řekl, že to je zbytečné mi něco takového vysvětlovat, a tak mi řekl, ať to neřeším.

Po návratu do ČR mi bylo chvíli líto, že lidi nechtějí vědět o iluminátech a také, že když už něco jako ilumináti existuje, tak zde nejsou centra, kde by lidem "odprogramovávali mozek". Za běžným psychologem jsem nešla proto, že by mi buď nevěřil a nebo pokud by mi náhodou věřil, tak by z toho byl pak asi špatný (co se děje: skryté řízení světa). Jelikož jsem nemohla moc normálně fungovat (a nikoho to nezajímalo, tady byl systém jen "běž pracovat a podávej výkony"), tak jsem "šla dál" bez ohledu na minulost - vytvořila jsem si novou osobnost tím, že jsem si vsugerovala "ilumináti neexistují atd." a tuto osobnost jsem "zapnula" např. v práci. Tedy jsem měla 3 osobnosti, jedna byla vždy do někoho zamilovaná, druhá se ilum. bojí a je proti nim, a třetí takovéhle věci nezajímají. Tu první osobnost mám pojmenovanou jako "duše", druhá je "tělo" a třetí je "vědomí". Nebo takto mi to alespoň připadá, že to nejsou cizí/naprogramované osobnosti, ale původní jedna osobnost se skládala ze 3 částí, které byly spojené, a jenom se díky traumatu rozpojily. Během doby jsem měla někdy panické záchvaty nebo nevysvětlitelný strach, ale postupně jsem to překonala a už se cítím dobře/normálně (jinak bych tento článek nenapsala, protože já s ostatními mluvím pouze o tom, co už mám zpracované a není to aktuální "problém", který by mě nějak trápil).

Ještě jsem nepopsala svoje pracovní zkušenosti: Když jsem se vrátila do ČR, tak jsem si jako "absolvent" hledala první práci (v ČR). Nejprve jsem to zkoušela upřímně, ale z prvních dvou pohovorů mě vyhodili a dělali si ze mně legraci (protože jsem nejela s nimi v jakémsi "systému" přetvařování se, byla jsem v pohodě a upřímná). Pak jsem si tedy řekla, že práci potřebuju a tak se budu přetvařovat. Půjčila jsem si v knihovně knížku o tom, jak se chovat při pohovoru (jaké fráze říkat atd.) a takto připravená jsem tam šla s tím, že jim nakecám, co bude potřeba. Pro jistotu jsem ale měla v záloze jednu věc: kluk Z mi řekl, že kdykoli budu potřebovat např. aby mě přijali do práce, tak mám říct, že jsem byla v ... cizí zemi (název té země). Dorazila jsem na pohovor a paní z mých (otřepaných) frází nebyla vůbec nadšená. Nudila se a vypadalo to, že mě zachvíli pošle pryč a nepřijme mě. Tak jsem jí řekla "a takovouhle dobu jsem žila v ..." a ona na to "opravdu?!" - tam to miluju, jezdím tam 2x ročně na dovolenou, někdy i vícekrát! Pak už jsme si kamarádsky povídaly o té cizí zemi a hned mi řekla, že mě přijímá (a vysloveně řekla, že mě přijímá kvůli tomu, že jsem byla v této cizí zemi, tak další kandidáty už na pohovor zvát nemusí), že místo je moje! Tak jsem koukala, že to fakt zafungovalo. V této velké bance jsem pracovala 6 let než jsem dala výpověď (protože mě monotónní chození do práce a dělání "toho, co mám nařízeno" jen kvůli penězům, nebaví). V této práci byla většinou nudná rutina, stále mě povyšovali a zvedali mi plat, jednou jsem vymyslela program, který by mohl dělat práci místo lidí (ten program měl hodnotu 3-10 milionů Kč a externí firma, která měla něco méně složitého bance dodat a pracovalo na tom min 20 programátorů, to nezvládla naprogramovat). Chtěla jsem ten program udělat pro lidi (včetně mě), aby místo např. 8 hodin denně trávili v práci jen 2 hodiny denně, protože práce bude přeci hotová = výkon odveden, tak by měli ti lidé pobírat stejný plat. Jenže to takto prý nefunguje a když ten program zveřejním, tak banka mnoho lidí vyhodí a nechá si tam lidí méně (na 8 hodin za stejný plat) s tím, že budou ten program využívat. To pak člověka přejde motivace, v takovémto systému něco vymýšlet. Takže program nepomohl, musela jsem stále pracovat 8 hodin denně. Já jsem tedy svůj program používala a reálně jsem pracovala 2 hodiny denně a zbytek jsem trávila na internetu, ale musela jsem v té ošlivé klimatizované budově sedět. Tak jsem se pak učila "robotizaci těla" - tzn. aby tělo umělo vykonávat činnost jako robot, automaticky. Práce byla každý den podobná a i s většími obměnami, to uměl "biologický robot" zautomatizovat. Když už jsem tam nechtěla pracovat, tak mi to bylo tak nějak jedno, jela jsem na automatiku s tím, že jsem ty dvě hodiny pracovala a na 6 hodin jsem šla do nedaleké kavárny, kde jsem si četla knížku s tím, že když se na to přijde, tak mě vyhodí (což by mi nevadilo). Nebo jsem se chodila do parku v plavkách opalovat, udělala jsem si u toho piknik a četla si knížku nebo jsem šla někdy navštívit kamarádku, která bydlela nedaleko.. Párkrát jsem se takhle vypařila, i když jsem měla být na schůzce - myslela jsem si, že to bude asi průšvih. Ale nikdo nic neříkal! To bylo divné, ale neřešila jsem to a řekla jsem si, že to aspoň tak mohu dělat dál a nic se neděje. Jednou jsem šla pryč, zrovna když začínala schůzka, a procházela jsem kolem konferenční místnosti: viděla jsem sama sebe (svoje tělo) na té schůzce, jak mluvím jedu na "autopilota", nikdo nic nepoznal! Kdybych byla v astrálním těle (=mimo fyzické tělo - takže fyzické tělo by bylo na schůzce), tak nedává smysl to, že jsem byla doopravdy opálená - i kolega si myslel, že jsem začala jezdit často k moři, protože jsem začala být opálená, ale já se opalovala v tom parčíku. Takže jsem musela odejít s fyzickým tělem a ne jenom astrálně.. Jako nejlepší vysvětlení mi přišlo to, že mě kolegové znali a věděli, že na schůzku vždy dorazím, a tak pomocí své "víry" vytvořili mé "falešné" tělo. Na konci tohoto zaměstnání jsem si řekla, že začnu poctivě pracovat a byla jsem od rána do večera na svém místě. A šéf za mnou přišel, kde jsem včera byla, že mne hledal. A takto to bylo mnohokrát, až jsem zjistila, že i když sedím celý den na svém místě před počítačem, tak mě šéf nevidí! Měla jsem kolem sebe 3-4 kolegy a většinu dnů jsem tam byla sama. Když jsem se s nima konečně potkala, tak jsem se jich ptala, kde byli a oni že byli celou dobu tady, ale mě celé ty dny neviděli! Takže když jsem tam nebyla, bylo to v pořádku a všichni mě viděli, ale jakmile jsem tam byla a poctivě pracovala, tak mě nikdo neviděl. To bylo podivné, ale vypadalo to, jako by se nějak "rozhodily reality", protože ti kolegové se tam vždy např. na půl hodinky objevili a když jsem zvýšila vibrace, tak už jsem je neviděla (a oni mne také ne).

Dále jsem pracovala na brigádách tak, abych měla co nejvíce volného času. Dostala jsem se ale i na podivné brigády (=přemlouvání k natáčení porna) a na jedné z těch brigád bylo zvláštní to, že mi řekli, ať si lehnu do takové hnusné místnosti na otrhanou matraci na zemi a dívám se tři minuty do kamery, která bude snímat mé oči. Ta místnost pro mě byla takový "spouštěč" toho špatného, co jsem zažila v té cizí zemi. Takže jsem dostala úzkost a navodil se u mě stav, že mě zachvíli zabijou. Řekli mi, že to je proto, že se jim ta kamera rozbila, proto jí trošku rozmontovali a proto ta kamera bude vypadat trochu podivně/jinak než jsem zvyklá, že vypadá kamera. Budu tam sama ležet a kamera mě má snímat ty tři minuty prý proto, aby vyzkoušeli, jestli správně funguje, a za ty tři minuty dostanu 1000 Kč v hotovosti (samozřejmě na konci dne dostanu i ty další peníze, na kterých jsme dohodnutí za focení, které bylo v tom samém domě, ale v luxusně zařízených pokojích). Řekla jsem si, že 3 minuty nic nejsou a i kdyby tam bylo něco podivného, tak to chvilku vydržím, ale jak se u mě spustil ten strach na základě těch špatných zkušeností, tak mě ty tři minuty připadaly dlouhé, jelikož jsem počítala každou sekundu. Ta kamera byla opravdu divná, protože vypadala jako nějaká supermoderní technická věc a mé zorničky zkoumali podle mě proto, že chtěli zjistit, jak se budou chovat při strachu ze smrti (nic do mě ta kamera nenahrávala, jenom filmovala-si myslím). Ale byla jsem ráda, když jsem to měla za sebou a dostala jsem slíbené peníze. Pak jsem se za čas dostala k další podobné brigádě, kde jsem se necítila dobře, a tam mi paní dala podepsat smlouvu, na které bylo na druhé straně anglicky něco jako že souhlasím, aby se všechny materiály z kamer, které byly různě umístěné ve všech místnostích i zde u "vstupního pohovoru" použily pro účely výzkumu pořádaného lidskými a nelidskými bytostmi. Opravdu tam stálo "for human and non-human beings" - paní byla trochu zaskočená, že jsem asi první, kdo tu smlouvu čte i z druhé strany to menší písmo co tam je a ještě tomu plně rozumím i v angličtině - zeptala jsem se té paní: jak lidské a nelidské bytosti? Jaké to jsou ty nelidské bytosti? A ona na mě "tak podepíšete to a nebo ne?" (a nebyla vůbec zaskočená tím, že mají ve smlouvě něco o nelidských bytostech) Porno jsem samozřejmě netočila, jen jsem se jednou účastnila podivného výzkumu, který měl jako zástěrku to, že točí erotický materiál (přemlouvali k pornu a kdo nechtěl, tak se mohl zůčastnit pouze "glamour focení"). Z toho, kde bylo ve smlouvě něco o neliských bytostech, jsem ale odešla a je pravda, že to s tou kamerou mělo smlouvu také v angličtině a docela dlouhou a tu jsem nečetla (smlouvu jsem podepisovala společně s předáním peněz a chtěla jsem jít co nejrychleji pryč, tak jsem se nechtěla zdržovat čtením).

Když jsem byla nějaký čas nezaměstnaná, tak jsem hledala v inzerátech práci a narazila jsem tam na zajímavý inzerát - jako by ho psal robot. Vím, že podobně někdy vypadá i komunikace egregoru, ale u tohoto inzerátu bylo něco jinak a když jsem se zeptala intuice, tak mi přišla odpověď taková, že je to tak podivně napsané, protože tu práci nabízejí přímo mimozemšťani. Nepodařilo se mi pomocí intuice zjistit, jací mimozemšťani(jaký druh), ale dle chladného strojového písma asi dobří nebyli. Každopádně byla jsem zvědavá - chtěla jsem vidět mimozemšťany naživo, a proto jsem se na pohovor přihlásila a šla jsem na něj. Pohovor byl hromadný, měl trvat hodinu, a konal se v centru města ve starém a pěkném domě. Vcházela jsem dovnitř spolu s dalšími lidmi, kteří právě přicházeli a pán nás uvedl dovnitř. Jak jsme šli jejich chodbou, tak jsem ale měla takový "zásek", že jsem viděla kolemjdoucí paní/sekretářku, která v ruce nesla nějaké desky s papíry a propisku, byla oblečená v kostýmku, ale ve skutečnosti byla oblečená jako zdravotní sestřička. Pak další sestřička se nakláněla nad nemocniční vozík, ale vmžiku to "přecvaklo" na "běžnou realitu" a nic tam nebylo jen zeď (žádná paní a místo vozíku byl menší stolek). Jakoby ta realita byla hologramově upravená. Jako by se "za tou" realitou, kterou jsem viděla, skrývala realita jiná, a toto, co jsem viděla (kancelář, židle, stůl), byl jenom hologram. Na pohovoru bylo asi deset až patnáct lidí, všichni kromě mě byly ale úplně vysátí=byli bez energie a vypadali, že jim je všechno jedno, hlavně když dostanou peníze. Nejprve jsme se s pánem, který vedl pohovor, všichni představili. Když jsem se představovala já, tak řekl, "no, na Vás jsem velmi zvědavý", u jiných lidí nic neříkal. Pak ten pán vykládal asi 20 minut nějaký nudný příběh o jejich firmě (jak vznikla, co dělá = že ta jejich firma vlastně nic nedělá), pak se dostal k penězům a náplni naší práce (že budeme peníze dostávat jen tak zadarmo = i proto mě ten inzerát zaujal, ale nepočítala jsem s tím, že bych se u zlých mimozemšťanů nechala zaměstnat, šla jsem tam vyloženě ze zvědavosti jak vypadají atd.). Náplní práce bylo jednou za týden na pohovor/schůzku na hodinku přijít, tak, jako jsme přišli teď (kvůli tomu, že neustále nabírají nováčky, tak aby jim to připadalo bezpečné, mohli jsme s nimi promluvit a říct jim, že jsme s touto prací spokojení atd.) a že na oplátku za peníze samozřejmě musíme taky něco odevzdat = energii. To pro mě byla poslední kapka (poslední, protože ten pán se mi hned od začátku nezdál a měla jsem chuť odejít delší dobu - viz jeho popis dále), zvedla jsem se a odešla jsem. On ještě u mého odchodu říkal, že to věděl či tak něco. Takže ten pán byl vysoký, bez emocí a šel z něj jakoby takový chlad (vyloženě jsem cítila zimu, která z něj vyzařovala). Viděla jsem v něm šediváka, ale vysokého, a v té době jsem nevěděla o tom, že "vysocí šediváci" existují (myslela jsem si, že šediví mimozemšťani jsou vždy malí). A tak jsem to, že je to šedivý a vysoký mimozemšťan, zavrhla. Stejně jsem ale z tohoto pohovoru měla trauma a pak jsem se několik měsíců bála jít na pohovor (z jiných pohovorů jsem trauma neměla, ač může být pohovor někdy stresující = není to pro mě normální mít z pohovoru trauma).

Jo, ještě z jednoho pohovoru jsem měla trauma, ten se stal delší dobu před tímto a byl takový specifický. Už ani nevím, co to mělo být za práci, ale asi nějaká hosteska s větším výdělkem (a nebyl za tím skrytý sex dle inzerátu). Den před pohovorem se mi zdál strašidelný sen o nějakém démonovi a v tom snu bylo varování před infarktem, pak než jsem vyrážela, tak jsem vnímala nějakou zlou entitu v bytě a hrozila mi smrtí. Po cestě na pohovor jsem měla samé překážky: rozkopané silnice takže nejela tramvaj, kratší výluka metra a jako by mi celý svět říkal, ať tam nechodím. Nevím proč, ale nic mne neodradilo od toho, abych na pohovor dorazila. Přišla jsem na pohovor do luxusní restaurace, což už samo o sobě pro mě bylo spouštěčem od iluminátů (nemám ráda luxusní restaurace a prostředí, protože se v něm cítím jako ve "zlaté kleci" jako jsem byla držena v té cizí zemi). K mému překvapení, ten pán, se kterým jsem měla pohovor, po krátké době začal říkat mé spouštěcí slova naprogramovaná od iluminátů. Říkal, ať se tomu poddám (že budu pak šťastná jako je ta holka=ta holka byla dost mimo), ukázal mi nafilmovanou nějakou holku jestli jí prý znám, že byla na jiném ostrově (kluk Z mi říkal, že mají jako hlavní ostrovy dva a to byl zrovna ten druhý ostrov). Udělalo se mi špatně, nemohla jsem se pohnout. Dostala jsem strach, jestli mi něco nehodil do pití, ale pití si vždy úzkostlivě sleduju a pila jsem čistou vodu bez bublinek ze skleněné lahve, kterou přede mnou číšník otevřel, takže jsem viděla, že mi do pití nikdo nic nedal. Přesto mi bylo ale špatně a tak jsem řekla, že si musím odskočit a šla jsem na záchod. Na záchodě jsem zkusila jít na malou, když už jsem tam byla, ale jak jsem byla nad mísou, tak mě začalo vědomí vyskakovat z těla. Byl to strašný stav a říkala jsem si, co budu dělat, že za chvíli omdlím. Po pěti minutách se to ale víceméně uklidnilo, a tak jsem se vrátila ke stolu. Jenže u stolu to zase přišlo! Pak jsem chvíli seděla tak, že tělo sedělo a já jsem byla za ním a nevěděla jsem, co ten pán či mé tělo říká. On si se mnou asi povídal, já se tak napůl dostala do těla, takže jsem ho začala i trochu slyšet a zrovna říkal "já myslel, že to děláš vědomě (že jsi mi řekla, co jsem chtěl vědět=že se mnou spolupracuješ), ale ty se jenom bojíš! Jsi stejná jako tito číšníci, stejný dobytek" či tak něco říkal. Jelikož jsem před tímto pohovorem dostala varování, tak jsem řekla příteli než jsem odešla, ať mě po pohovoru vyzvedne. Prozvonila jsem přítele, on zachvilku přišel, řekla jsem pánovi že už musím jít a šli jsme. Po cestě jsem vyndala baterku z mobilu a sim kartu jsem hodila do nějaké popelnice (byl na ní jen kredit cca 50 Kč). Takže už se nedozvím, jestli mi ten pán zavolal, že mě na práci přijal a nebo ne, ale to bylo tak to poslední, co mě zajímalo. Pořád jsem se necítila dobře, tak jsem řekla příteli, jestli bychom to mohli vzít přes park. Čím déle jsme šli, tím mi bylo hůře, a tak jsem si lehla v parku na trávu. Po chvíli jsem nemohla ovládat své tělo a to sebou cukalo s končetinami - ruce i nohy mi nekontrolovatelně vystřelovaly, zatímco mi šla černá energie směrem od břicha/pupíku do srdce. Věděla jsem, že nesmím uzavřít srdeční čakru, jinak dostanu infarkt. Vypadalo to velice zle, protože jsem tam s sebou škubala tak 10-20 minut a vůbec jsem neovládala své tělo. Přítel nevěděl, co má dělat, ale já jsem mu po cestě řekla, že jsem se setkala s nějakým iluminátem, takže záchranku nevolal. Byl pěkný den, svítilo Slunce a na obloze (téměř) žádný mráček, jen pár bílých takových, ze kterých neprší. Během těch 20ti minut, co jsem propouštěla tu černou energii skrze srdeční čakru, se hodně zatáhlo, vytvořil se černý mrak, foukal vítr a začalo pršet=byla bouřka. Po této události jsem na alternativním webu četla, že někdo v Praze otevřel bránu do jiné dimenze, ale že se mu to nepodařilo úplně a tak to bylo jen do paralelního světa a ne kdo-ví kam. Někdo ale zase v komentáři psal, že to bylo u Karlova mostu a já jsem byla v tom parku daleko a pohovor byl asi dvě zastávky od Karlova mostu. On totiž tento pán se se mnou setkal na pohovoru poté, co jsem svou psychickou silou zabránila průniku jiné (mimozemské) dimenze do Prahy a kvůli tomu se mi tohle stalo. (O tom zabránění průniku píšu v tomto snu, v odstavci "O tomto druhém snu jsem ale psala proto, že se mi zdálo, že při "střetu realit" se snížily vibrace na nějakém místě".) Zrovna po tomto traumatickém pohovoru jsem zažila něco podobného, jako hrdinka filmu Lucy (popisuji v tomto článku v odstavci, který začíná na "Jednou jsem měla období, kdy se mi odblokoval mozek a já zažila něco jako zažila hlavní hrdinka ve filmu").

No a poslední práce, kde se mě snažil někdo zabít: Než jsem se dostala z té cizí země, tak jsem uzavřela smlouvu s nějakou temnou bytostí. V cizí zemi jsem mluvila se šéfovou v práci, přes kterou mluvila nějaká temná bytost (měla černé kruhy kolem očí a i v puse měla černý stín). Takže jsem jí řekla, že se odtamtud chci dostat a ona mi řekla, že mi pomůže. Pak mi řekla, že budu pracovat v nějakém bordelu, který bude mít dvě patra. Moc jsem jí nerozuměla, ale všechno jsem jí odkývala. Po dlouhé době, co jsem byla v ČR, mě samotnou napadla myšlenka, že bych mohla pracovat v nějakém bordelu jako tanečnice, že by to mohlo být zajímavé (ale nevěděla jsem, proč mě to láká). Našla jsem pak na internetu nějaký inzerát, tak jsem přišla do bordelu, který měl dvě patra a já tancovala v ohrádce v tom horním patře jako gogo tanečnice (oblečená). Pracovala jsem tam asi půl roku, práce mě bavila, ale bohužel tam tomu vládla temná bytost, která do mě poté, co jsem podepsala smlouvu, někdy vstoupila (šla jsem naproti zdrcadlu a viděla jsem svůj odraz-tělo úplně černé a i jsem se necítila vůbec dobře, tak jsem se zeptala kolegyně, jestli na mě vidí něco divného a ona že ne - kouknu do zrdcadla znovu a už jsem byla zase normální). Jakmile jsem podepsala smlouvu, tak se mi zdály sny o tom, že už nemůžu odejít, dokud si neodpracuju to, co mám - honili mě nějací dva muži s pistolí ve snu, když jsem chtěla v práci skončit. Pak se stalo to, že kdykoliv jsem šla spát, tak jsem se objevila v tom (nakonec jsem zjistila, že to není bordel ale noční klub a žádné prostitutky tam nejsou) klubu a musela jsem tancovat, nedalo se odatmtud odejít, protože vždycky když jsem vyšla dveřmi, objevila jsem se ve vchodových dveřích na druhé straně místnosti a opětovně jsem do ní tedy vcházela. Byla jsem "zajmutá" v astrální rovině, až mě z toho kluk A zachránil (po delší době snažení). Jednou jsem přišla ráno z práce, lehla jsem si vedle svého kluka, který se probudil, a jak jsem se uvolnila, tak ten můj kluk viděl, tak ze mně vystupuje/vstává z postele černá postava a jde pryč. Jednou v práci jsem s tou bytostí komunikovala a řekla jsem jí, ať mi zhmotní peníze a ona to udělala. V této práci se mi stala zajímavá věc ta, že jsem si tam povídala s jedním pánem (mimo tanečnice jsem mohla dělat i nápojovou hostesku/konzumentku=někdo mě pozve na pití a já z toho dostanu provizi, chvíli si s ním povídám) a ten pán říkal, že se chce dostat mezi svobodné Zednáře, ale co bylo divné bylo to, že říkal, že je z Pražského království a popisoval úplně jinou dimenzi, než kterou znám. Jelikož jsem byla zvyklá na ilumináty a jiné dimenze, tak mi na tom nepřišlo nic divného a popovídala jsem si s ním. Jednou se mi pak smíchala ta jeho dimenze s touto realitou, ale to byla jen chvilka, kdy jsem to, co on zažívá běžně, na chvilku zahlédla. Ten pán asi věděl, že přišel z jiné dimenze-či že žije ve své dimenzi (podle toho, jak mluvil).
Když jsem měla svého prvního zákazníka, který mě pozval na pití, tak to probíhalo následovně: nechtěla jsem se s žádnýma klukama kvůli pití bavit, ač z toho byl slušný zisk. Tancovala jsem a doposud mě nikdo na nic nepozval, tak jsem byla ráda. To jsem byla v práci podruhé, a najednou se mi udělalo z ničeho nic špatně. Slyšela jsem v hlavě silný hlas intuice (intuice na mě normálně nemluví, ale toto byla vyjímka), který mi říkal, ať rychle vypadnu (ať řeknu šéfové, že mi není dobře a odejdu domů). Šla jsem za šéfovou a ta mě posadila ke stolu a řekla mi, ať si nachvíli odpočinu a pokud mi nebude do půl hodinky dobře, tak mě pošle domů. Seděla jsem u stolu, přičemž ke mně přišel první zákazník, který mě chtěl pozvat na pití. Řekla jsem mu, že mi není dobře, a on dal kolem mě ruce a z nich šla nějaká energie a hned mi bylo dobře. Jenže ta energie se u mě držela a nebyla mi příjemná, snažila jsem se jí odstranit, protože tak divně vibrovala. Později jsem zjistila, že se mi udělalo špatně proto, že se ke mně blížil tento "zákazník" s cílem mě pozvat na pití, a mě se Z NĚJ udělalo špatně už takhle dopředu, z toho jeho záměru. Když už mi bylo dobře, šla jsem zase tancovat a při tanci jsem se ze sebe snažila "setřást" tu energii. Když jsem se vrátila ke stolu, tak mi tento pán vyprávěl, že se zajímá o ezoteriku/duchovno a ptal se mě, co všechno vím (asi aby zjistil, na jaké úrovni vědění jsem či tak něco). Věděla jsem toho ale víc, než na co se byl schopný zeptat (=byla jsem na "vyyší" úrovni vědomostí než on), a to ho znejistělo. Když se mi z něj opětovně začalo dělat špatně, tak mi řekl, že chci určitě ještě zase dát od něj tu léčivou energii, tak jsem mu řekla, že to rozhodně v žádném případě nechci a co že to je za energii, jestli je on nějaký léčitel? A on mi řekl, že to je přece energie Reiki! Tak jsem mu řekla, že si myslím, že reiki je špatné že je to pyramida a on mi řekl, že dělal dříve černou magii, ale už s tím prý přestal. Pak se setkání obrátilo k horšímu, protože řekl něco jako "vždycky to musí být holka" - "ty máš vize, viď, nebo nějaké jiné schopnosti?", pak mi řekl, že mě má na starosti (asi od systému) a ať si to neberu osobně, že jeho už to taky nebaví. A pak začal útočit na má slabá místa (nic mi to ale nedělalo-smála jsem se mu, že mi to nic nedělá, že má smůlu, čímž jsem ho ještě víc vyprovokovala). Až zjistil, které slabé místo mám, a tam se začal strefovat, tak jsem od něj odešla, že už se s ním bavit nebudu. Šla jsem si odpočinout nachvilku do šatny. Před šatnou jsem procházela kolem vyhazovače, který mi řekl tu stejnou větu (i stejným tónem), co tento pán, než jsem od něj odešla! Jakoby mluvil skrze něho. Pak jsem se tomuto pánovi vyhýbala a on za mnou pořád lezl. Vždycky ke mně přišel, mluvil že mě chce na něco pozvat či proč se s ním nebavím, a zároveň z něj sálala destruktivní energie na mě (takže jsem se s ním vůbec nebavila a vždy jsem odešla/utekla). Jednou ke mně takto přišel, když jsem seděla u stolu s kolegyněmi. Tak jsem si řekla, že už nebudu utíkat a budu mu stále dokola říkat, že se s ním nechci bavit. Jenže, jak z něj sálala ta destruktivní energie, tak já jsem jí jakž-takž uměla odrazit ode mě pryč, ale tím spadla na ty kolegyně a všechny tři kolegyně najednou začaly z ničeho nic brečet! A on řekl "no podívej, co jim děláš!" Odešel od nás asi jen díky tomu, že vyhazovači evakuovali celé horní patro, že se uzavírá a mohou v něm zůstat jen zaměstnanci, tedy jeho vyhodili také, a toto patro bylo pak až do konce směny pro veřejnost uzavřené (neřekli proč, uzavřeli ho "jen tak", což bylo ale dobře). Tento pán mi od začátku někoho připomínal, ale nevěděla jsem koho, až mi jednou došlo, že to je ten "černokněžník" z posmrtné dimenze, jak ho na mě poslal systém/ilumináti (popisuji zde v tomto článku v odstavci "S klukem A jsem jednou zažila, že jelikož jsem s ním prožila větší lásku/zamilovanost") a po roce 2012 se mohly nějak protnout reality a proto jsem se s ním setkala osobně. Vzhledově vypadal stejně jako ten černokněžník ve snu, ale jak jsem ho viděla naživo v realitě, tak jsem si to nespojila, když by měl být v "posmrtné dimenzi".
V této práci jsem také zažila tuto dobrou věc.
V této práci bylo také zajímavé to, že když tanečnice procházely pro vypůjčení si kostýmků po schodech, tak musely projít přes několik mříží (to asi proto, že do některých pater se mohli omylem "zatoulat" opilí zákazníci, tak aby se ti zákazníci nedostali tam, kam nemají) a v chodbě v patře za mřížemi, kam už zákazníci neměli přístup, bylo takové světlo, které umělo osvítit DNA (v té chodbě byla tma a svítilo tam na místo, kde se prochází, pouze takové slabé světlo do modra, což nebylo to samé modré světlo jako je na záchodcích na diskotéce, které má zabránit narkomanům v hledání žíly, ale pod tímto světlem byla vidět DNA člověka, který tudy procházel).

V jiné práci jsem dělala prodavačku vstupenek v klubu, kde se pořádaly takové malé živé koncerty. Takže jsem seděla u vchodu a když koncert probíhal a noví lidé téměř nevcházeli, tak jsem byla na počítači na internetu a nebo jsem se mohla dívat na ten koncert. Stalo se mi tam pár divných věcí: Chodilo tam pár lidí, kteří na mě při prodeji těch vstupenek sahali. Většinou starší muži a sáhli mi např. na ruku nebo rameno, někdy na hlavu/vlasy (takový ten společenský dotyk při konverzaci, který se ale dělá jen mezi blízkými lidmi a rozhodně ne mezi cizími, mně to bylo nepříjemné). Až jednou jsem přišla na to, že mi tím odebírají energii a řekla jsem si, že až na mě někdo zase sáhne, tak mu řeknu, ať na mě už nikdy nesahá. No a přišel tam jeden z nich, společně se svojí manželkou. Ten pán vycítil, co mu chci říct, asi z mého trochu nevraživého pohledu. A tedy na mne nesáhl a pak manželce řekl "hele, ona už to ví" (mohl tím myslet např. to, že jsem zjistila, že se mu líbím - což jsem nezjistila, a nebo tím mohl myslet to, že už vím to, že to je energetický upír). Pak to pokračovalo tak, že si ten pán s manželkou sedl ke stolu a ač si mezi sebou moc nepovídali, ale ani na sebe nebyli naštvaní, tak jak mi nemohl odebírat energii, "vybuchl" v hněvu a musel jít ven na vzduch. Pak už tam téměř přestal chodit (on tam někdy chodil s manželkou a někdy bez ní, ale sahal na mne při prodeji těch lístků vždycky, tedy i před ní a jí to nevadilo, tak by mne zajímalo, jestli oba věděli to, že on je energetický upír a dělal to záměrně a nebo to byla jen "shoda náhod" a např. zrovna tento den měli mezi sebou s manželkou nějaké nedorozumění a jenom to hrálo do toho, co jsem si myslela).
Pak se mi tam stala další podivná věc v jiný den: přišel za mnou týpek a k mému překvapení mi začal vyprávět svůj minulý život (či spíše vývoj jeho duše - říkal, že byl Templář nebo něco takového, pak - v dalším životě? - se dal na stranu zla, začal sloužit ďáblu a zabíjel lidi v křižáckých výpravách, po čase ale litoval svých činů a chtěl se stát rytířem, který bojuje na straně dobra). Kolega barman mi pak řekl, když ode mě tento týpek odešel, ať ho neposlouchám, že říká hrozné kecy a je opilý (když u mě byl, tak vypadal docela střízlivě). Tak mu říkám "myslíš to o těch Templářích?" a on na to "ne, celou dobu mele jenom o tom, jak chodí do posilovny a jak má velké svaly!". Tak si říkám, to je nějaké divné, a když šel kolem, tak jsem s ním opět navázala konverzaci, ale už to bylo jeho "běžné já", které bylo opilé, a začal mi opilecky vyprávět o té posilovně, ale i tak říkal, že posiluje proto, že je rytíř. Tak jsem se ho zeptala "myslíš jako ten rytíř, kterým jsi byl v minulém životě/životech"? Ale on vůbec nevěděl, o čem mluvím, vůbec si nepamatoval, že by mi něco takového říkal (a tím rytířem myslel gentlemana, který je schopen ubránit holku např. když by jí někdo obtěžoval). Snad ve stejný den, jen později v noci, tam za mnou přišel další (silně) opilý pán a ten si před tou židlí, na které jsem seděla u stolu s počítačem a tiskárnou na vstupenky, klekl, a pak se mi začal klanět s hlavou u země s tím, že mě uctívá (říkal, že poznal, že jsem nějaká světelná bytost). Pak se zvedl a začal zpytovat své svědomí, co kdy mohl v celém svém životě udělat lépe a během toho byl docela i střízlivý. Pak šel zase na bar pro pití a když pak odcházel pryč z klubu, tak šel kolem mě, ale byl silně opilý a vůbec si na náš rozhovor nepamatoval - když pak přišel o pár dní později na další koncert, tak ani tehdy už se se mnou nějak nebavil a nevypadalo to, že si pamatuje na to, co mi říkal. I když to opilí lidé dělají, že zpytují své svědomí, říkají nesmysly apod., tak u těchto dvou bylo zvláštní to, že nachvíli vystřízlivěli a byli schopni si vzpomenout na detaily z celého svého života/či na životy minulé.
No a nakonec jsem se tam jednou dívala na koncert, protože mě už nebavilo být několik hodin v kuse na internetu, už jsem na internetu neměla co dělat. A tak jsem pozorně sledovala ten koncert, až jsem se zaměřila na světla, jak hezky blikají v rytmu hudby, jak se tam barvy mění společně s tóny a je to tak pěkná symfonie těch barev vs. hudby. A po skončení koncertu, když jeden z diváků odcházel, tak mi říká, že to bylo úžasné ty světla/barvy, že takhle dobře osvětlené to pódium ještě nikdy nezažil. Tak mu říkám, že to dělá tamten pán, který má na starosti světla, tak ať jde pochválit jeho. A tento divák mi říkal, že prý ten pán, co má na starosti světla, tam v té pracovně, odkud se světla řídí, celý koncert nebyl, a že jsem to prý řídila (asi pomocí mysli nebo svýma očima) já. To jsem se podivila, ale opravdu byla ta místnůstka, odkud se světla řídí, prázdná a bylo v ní zhasnuto, zaměstnanec nikde nebyl, jako kdyby vůbec nebyl v práci.
V této práci se mi také jednou stalo to, že jsem se tam nudila a jako bych chtěla, aby byla nějaká zábava/akce (ale nevím, jestli to bylo přímo moje přání a nebo to bylo nějak vnucené zvnějšku či zesílená podvědomá myšlenka?). A chviličku nato přišel nějaký pán, který byl trochu divný, tak jsem mu hned přečetla myšlenky, a v nich stálo, že je naštvaný a chce nás obvinit z toho, že přišel o peníze a chce udělat pozdvižení (moc mi to nedávalo smysl, nevypadal rozzlobeně). A ten pán ode mě chtěl koupit vstupenku, tak jsem mu řekla, že já vstupenky neprodávám, protože nemám na starosti peníze/hotovost a že se vstupenka platí až při odchodu společně s útratou na baru. On se mě ptal ještě na pár osobních otázek, tak jsem se s ním nebavila a zahrála jsem to do outu, což se mu nelíbilo. Pak to ale začalo: pán šel k baru, něco si objednal a začal dělat rozruch, měl nějaký problém, něco se mu nelíbilo atd. - nadával. Pak za mnou došel společně s barmanem, kterému říkal, že při vstupu jsem si od něj vzala 200 Kč za vstup a ani jsem mu nevrátila nazpátek a tedy že vstup platit nebude. Já si od něj žádné peníze nebrala a řekla jsem mu, že za těch pár minut, co tu byl, jsem seděla na jednom místě, nikam jsem nešla (ani na záchod) a tedy se může podívat do mé tašky a peněženky, že tam žádné peníze nemám (v peněžence jsem totiž měla svých cca 10 Kč a nic víc). On trval na svém, že jsem mu peníze ukradla, ale podívat se nechtěl, protože prý jsem ty jeho peníze někam chytře schovala. Byl naštvaný a očividně lhal (přišel sem se záměrem uškodit už na začátku a pak svůj záměr pouze realizoval), ale když jsem mu zvýšila vědomí aby se přiznal, tak to na něj nefungovalo a už mu ani nešly přečíst myšlenky, jestli těm svým lžím doopravdy věří a nebo to dělá naschvál (=byl na vysoké úrovni vědomí). Proč to ale píšu je to, že tento pán uměl číst mé myšlenky a to i do budoucna: když byl na baru, tak jsem viděla, jak si od barmana vyžádal propisku a něco na vstupenku (kterou mi bude při odchodu odevzdávat) napsal. Nakonec po mně přestal těch 200Kč chtít, když jsem mu řekla, ať mě prohledá a klidně může zavolat policii, že jsem si jistá, že jsem si od něj žádné peníze nevzala. On tedy začal naštvaně odcházet a já jsem si pomyslela myšlenku, kterou on v mé mysli zesílil, takže byla velice zřetelná. Pomyslela jsem si "Proč bych to dělala? Proč bych si od někoho brala peníze, ani mu nevrátila a ještě bych o tom lhala, no to bych musela být asi *ÍČA!". A přesně v tu chvíli, kdy jsem v myšlenkách vyslovovala slovo *íča mi vrazil do ruky jeho vstupenku, na které byl nakreslený kosočtverec (i se vším ostatním, co k tomu slovu patří) a vítězně se na mě podíval, jako by říkal "šachmat". Byl to takový "match" ve čtení myšlenek, který jsem proti tomuto pánovi prohrála. Zajímavé ale je, že jsem na tohoto člověka? narazila ještě jednou a to ve videu na youtube (v 11:43 začíná tento pán): https://www.youtube.com/watch?v=C-MkGr_GkCY (dokonce i na youtube tak divně pohybuje prsty, když se snaží používat své schopnosti - ten pohyb prstů byl totiž tím důvodem, proč se mi ten pán zdál při vstupu do klubu divný a proč jsem mu přečetla myšlenky) - mohl to být samozřejmě jen někdo podobný a také je divné, že mluvil plynule česky, když ve videu je jasné, že je to cizinec - moc si nepamatuju tváře, takže to, že jsem se setkala s některými lidmi nemohu s jistotou potvrdit (setkala jsem se možná i s jedním českým politikem a pak ještě s jedním vlivným zahraničním politikem - obojí v jiné práci, když jsem dělala tanečnici - a bylo to před tím, než se dostali k moci, takže jsem nevěděla, o koho se jedná a že se z něj zanedlouho stane politik).
A ještě se mi stala v něčem podobná věc v této práci - jednou jsem zkusila zavřít oči a představovat si, že odcházím do zdroje/pryč z tohoto světa/teleportuju se někam jinam. A ono to v jednu chvíli asi fungovalo = na malou chvíli mi připadalo, jako by to šlo a já se doopravdy začala odhmotňovat. Nikdo se na mě nedíval, protože lidi sledovali koncert, ale připadalo mi, jakoby se za rohem někdo zhmotnil (vnitřním smyslem jsem to vnímala). Otevřela jsem tedy oči a do klubu přicházeli dva silně podnapilí muži. Umím číst myšlenky/skenovat lidi a přesto jsem nepoznala, že opilí nejsou a jenom to hrají - divné, protože podle mě je docela těžké věrohodně zahrát opilost. Potáceli se a jeden i padal, tak jsem jim řekla, že opilé lidi do klubu pustit nemohu a ať odejdou. Jeden z nich se mě snažil přemluvit nějakými "běžnými fígly", ale to na mě nefungovalo a trvala jsem si na svém. Tak to přestali hrát, narovnali se, najednou byli normální a střízliví a oba mi ukázali policejní odznak s tím, že potřebují kvůli něčemu (neřekli proč) prověřit lidi v klubu, ale jsou v utajení, a tak o nich nemám nikomu říkat. Tak jsem je pustila dovnitř a pozorovala jsem je, protože se mi to zdálo zajímavé (doposud jsem nikdy neviděla pracovat policajty v přestrojení). Oni zase začali hrát, že jsou opilí a přitom strkali do lidí a trochu je u toho prošacovali a hlavně je skenovali pohledem. Přesně jako já umím skenovat lidi, tak oni to dělali také. Jak lidi tajně "prošacovali", tak jsem se v jednu chvíli lekla, jestli nekradou (jestli jsem do klubu nevpustila zloděje s falešnými policejními průkazy). Sledovala jsem je a zjistila jsem, že doopravdy nekradou, že dokonce jak rukama "prošacují", tak ani na ty lidi nešahají a rukama jezdí pouze blízko u jejich těla a ve "skenování" si pomáhají i rukama (a proto to dělají). Když obešli všechny lidi v klubu, tak bylo vidět, že nenašli to, co hledali, a tak když odcházeli kolem mně, zkusili mě proskenovat také. Já jim v tom nejdříve bránila, ale o to více se snažili, a jelikož jsem jim nechtěla připadat "podezřelá", tak jsem otevřela svou mysl a nakonec jsem jim to dovolila. Oni pak z klubu odešli a připadalo mi, jako by se za rohem "odhmotnili" stejně tak, jako se předtím "zhmotnili" (zkontrolovat jsem to ale nešla). Toto byli podle mě zhmotnění "agenti matrixu", protože "skenovali" lidi podobně jako do dělaly chobotničky ve filmu Matrix (..jen místo chapadel používali ruce).

Ještě jsem si vzpomněla na jednu podivnou práci. Poté, co jsem cestovala různými dimenzemi (při zážitku podobném filmu Lucy), tak když mi došly peníze, přihlásila jsem se do práce, kde jsem měla jenom sedět na veřejném prostranství a počítat, kolik lidí (např. za hodinu) daným místem projde. Ta práce byla na celé odpoledne a kus večera. Přijela jsem na určené (frekventované) místo a sedla jsem si někam, kde na oblast, která se má počítat, dobře uvidím. Už jak jsem na to místo přicházela, tak mi bylo divné, že dané místo bylo v něčem jiné, než jak si ho pamatuji (bylo tam hodně různých lidí, kteří prožívali mnoho emocí - a taky tam bylo dost podivných typů jako jsou např. prodavači drog). Zatímco dříve to místo sice nebylo klidné, ale bylo to tam jakž takž v pořádku, tak teď to tam vypadalo chaoticky, jako by se blížila občanská válka či nějaké povstání. I tak jsem si sedla a začala jsem počítat lidi. Seděla jsem hodinu, dvě - a pořád počítala. Tou monotónní činností jsem se dostala do nějakého stavu (asi "meditativního"). Bylo to, jako bych spala, ale musela jsem mít otevřené oči. A pak se to stalo: čas na hodinách, které jsem měla celou dobu v zorném poli, začal ubíhat rychle - ručičky minut (a posléze i hodin) se rychle přetáčely. V tu dobu se stalo to, že všichni lidé na tom frekventovaném místě "dostali to, co si zasloužili" - tedy za dealery drog přijela policie a dělala jim prohlídku, bezdomovci zašli do mcdonalds na kafe, lidé, kteří vysílali do okolí boj si přitáhli stejně silné rozbojované "protihráče", díky čemuž si přestali dovolovat.. Stalo se toho hodně (v tu dobu jsem četla knihu Sensei ze Šambaly a v té knize se psalo něco jako v překladu do normálního jazyka: "na každou vyslanou energii přijde energie opačná, která to vynuluje = udržování rovnovážného stavu"). Zároveň, když se toto dělo, míchaly se i různé reality (letěl kolem dron, pak tam přijela tramvaj s nápisem "pražské království" a i další "běžnější reality" se míchaly mezi sebou). Jelikož se ručičky na hodinách pohybovaly rychle, tak se i všechno dělo "zrychleně" (z mého pohledu), já jsem si tam odseděla cca 2 hodinky a najednou byl konec směny. Měla jsem odpracováno víc hodin (než kolik jsem prožila), což se mi líbilo, takhle bych si představovala práci každý den. Za tu dobu, když se začaly dít ty podivné věci, se to frekventované místo úplně "vyčistilo" - z rozbojovaného chaotického emočního místa, ve kterém by se bál normální člověk pohybovat, jelikož tam číhali prodejci drog, různé rozbojované skupiny a kdo-ví co, byl tam takový mix všeho možného, se stalo uspořádané klidné místo, ve kterém čas od času prošla skupinka spořádaných občanů (ty rozbojované lidi zahnala policie domů). Opravdu tam začala být dobrá energie, oproti tomu, co tam bylo původně - to byly asi nejhorší energie, které jsem na daném místě zažila. Podle mě to bylo tak, že jelikož jsem odešla do jiných dimenzí, tak jsem přestala "ukliňovat" emoce v Praze. A tak mě systém donutil (na základě finančního nedostatku) se vrátit do práce a ještě mi dal rovnou jako práci vyčistit ty rozbouřené emoce, které vznikly za tu dobu, kdy jsem v obyč dimenzi nebyla. Proto centrum města "láká" lidi s vyšším vědomím chodit tam jen tak "na procházky" nebo "po obchodech", protože svým vědomím přispívají k uklidňování lidí a pomáhají systému, aby tam byl pořádek. Mě ale procházky centrem města mezi hulákajícími opilými cizinci nebaví, a to ani když mám ceny v obchodech téměř zadarmo (pro mě se běžně v obchodech snížily ceny a měla jsem nové oblečení téměř zadarmo, např. 30-50Kč za kus). Když lidé s vyšším vědomím v nějaké zemi nejsou, tak "vládu" převezmou např. drogové kartely či mafie či prostě právo silnějšího. A to už je lepší ten systém, i když se systémem nesouhlasím a změnila bych ho (volbami se podle mě nic nezmění, chce to změnu systému na základní příjem = s takovým systémem bych souhlasila). Když jsem tam seděla při zrychleném čase, tak občas ke mně přišel nějaký člověk a ukazoval mi nějakou kartičku (nevím, co na ní bylo napsané) a já jsem nevěděla, co to znamená, tak se ta kartička v jeho ruce změnila na jinou - stále jsem nechápala, tak se ta kartička změnila na nějakou věc, které jsem rozuměla, co ta věc představuje (znamenalo to, že tento člověk má dobrý záměr a tak na něj nemám posílat tu protichůdnou energii). Co byli tito lidé (vlastně to byli ve všech případech mladí kluci s dobrou energií) zač, jestli uměli cestovat realitami a zhmotňovat věci či pracovali pro systém, to nevím. Z nějakého důvodu ale měli potřebu se u mě "identifikovat", abych je nechala bez povšimnutí projít (což jsem jim splnila). Po skončení této práce/směny mi přišla další nabídka na podobnou práci: odjet počítat lidi do Německa v době voleb před parlamentem (abych uklidňovala situaci kolem nějakého politika), což jsem odmítla, protože firma asi nevěděla, že vím, o co se jedná (že to není obyčejné "počítání", ale je za tím něco víc) a navíc mi za to nabídli žalostně malý plat (když systém ví, že pokud budete mít hodně peněz, tak nic pro systém dělat nebudete, tak vám nabídne plat na hranici přežití, abyste byli nuceni neustále chodit do práce). I při vysokém platu bych ale neuklidňovala situaci u nějakého politika, který je zlý (nevěděla jsem, o jakého politika se jedná, mohl by být i dobrý, jenže dobrý politik podle mě nepotřebuje, aby kolem něj nějkdo vytvářel "pohodovou auru").

Když jsem jednou jela (jako obvykle) z práce domů (to byla práce v bance), tak jsem seděla v tramvaji a zavřela jsem oči. Uvolnila jsem se a relaxovala jsem, možná jsem i začala trošičku jakoby usínat (i když usnout u filmu, hudby nebo v tramvaji se mi nikdy nepodařilo, takže to byly asi jen jiné mozkové vlny, u kterých jsem byla bdělá). Když jsem takhle nějaký čas jela, tak jsem si řekla, kde asi tak jsem? (poslouchala jsem hudbu, takže jsem neslyšela hlášení zastávek a měla jsem strach, abych nepřejela) Najednou jsem na pár vteřin přesně viděla okolí, kudy projíždím (úplně stejně, jako bych otevřela oči). Tak jsem otevřela oči a opravdu jsem tudy právě projížděla. Když jsem dojela domů, tak jsem si zkusila lehnout na postel a uvolnit se, zavřít oči, a pokusit se vidět strop/pokoj "skrze" ty zavřené oči. Nejprve jsem uviděla malou škvírku, asi jako kdybych se dívala přes přivřená víčka (někdy ta škvírka byla do placatého oválu a někdy měla úplně kulatý tvar, tak u té kuličky to asi přivřená víčka nebyla), ale zatnula jsem víčka pro jistotu co nejvíce k sobě (opravdu jsem si nejprve myslela, že v nich mám škvíru). Ta "škvírka" se ale začala zvětšovat, čím více jsem se na ní soustředila a prohlížela jsem si její vnitřek, až jsem po chvíli viděla normálně okolí, jako bych měla otevřené oči. Tak jsem si pro jistotu oči převázala šátkem a zase jsem nejprve viděla tu škvírku, která se roztáhla, až jsem viděla tak, jak vidím běžně s otevřenýma očima. Shodou okolností o pár týdnů později jsem narazila na tuto reportáž.

Co se týče očí, jak mi začaly duhovky svítit zlatě/žlutě, tak se mi pak jednou ve snu zdálo, že jsem začala žít takový docela nudný život modelky (bez kluka, přátel, lásky - jen kariéra) a jelikož mě takový život nebavil, tak do mě asi něco vstoupilo, protože jsem jakoby "já" mluvila, ale něco mluvilo skrze mě: říkala jsem, že jsem byla i na Orionu a oči mi hodně svítily žlutě = šel z nich zlatý paprsek do tvaru kuželu (špička kuželu vycházela z oka a základna kuželu se rozšiřovala směrem od oka do prostroru). V realitě se mi jednou podařilo pomocí očí vytvořit hologram, který plaval jakoby ve vzduchu, ale byla jsem sama a tak nevím, jestli bych to viděla jenom já a nebo by to mohl vidět i někdo další (silně předpokládám, že kdyby tam byl někdo druhý, tak by to neviděl a viděla bych to jenom já - protože to byly ty obrázky, které jsem jako dítě viděla se zavřenýma očima ve tmě - o tom jsem zde nepsala, protože to není tak důležité, ale pokud někdo potřebuje vysvětlit, tak Alue to hezky popsala zde - já měla v dětství ty obrázky plovoucí ve tmě jednoduché, žádné složité tvary - a tyto jednoduché obrázky jsem v dospělosti převedla na "hologram", který jsem viděla před sebou ve vzduchu když jsem měla otevřené oči).

V dospělosti jsem se setkala s "indigovými dětmi" - o víkendech jsem si přes den v létě v parku rozložila deku, vzala jsem si s sebou pastelky a vybarvovala jsem si mandaly. A jednou mne oslovily dvě děti - blonďaté holky. Jedné bylo cca 8 a druhé 4. Myslela jsem si, že je zaujaly ty pastelky a chtějí si taky kreslit, ale moc o to zájem neměly. Byly to ukrajinky a i když uměly česky, tak jsem nevěděla, co ode mě chtějí. Tak mě občas navštěvovaly, když jsem si na dece kreslila a ta mladší holka mi ukázala, jak tvořit berušky. Vždycky si někam sedla, a zachvíli se kolem ní začala objevovat spousta berušek (ano, mohla je k sobě nějak přitahovat..). A ona si s nima hrála a jednou při té hře tu berušku zabila (zmáčkla jí tak, že byla tuhá, rozpláclá, křidélka trčela zpod krovek a nehýbala se). Tak jsem jí říkala, že by na ní neměla tak silně mačkat, že tu berušku zabila. Ta holka se na mě nechápavě podívala, jako kdyby si myslela, že tu berušku snad ona vytvořila, tak jí může zabít (že neudělala nic špatného). A vzala tu berušku do ruky, pohladila jí, a beruška byla zase v plné parádě, živá a fit, rozeběhla se po ruce a pak odlétla! Tyto holky se na ulici vyznaly asi lépe, než já, protože občas na procházku vyrazí třeba nějací důchodci a jeden starý pán pravidelně sedával na lavičce a někdy nás jakoby sledoval, a ty holky věděly, že to je zlé, že nás skrz toho pána sleduje (asi) systém. Když pro ty holky šli jejich rodiče, tak ony nechtěly, aby rodiče věděli, že se spolu bavíme, jinak by to zakázali. Skončilo to tak, že mě na ulici zastavili dva chlapi ukrajinci a něco na mě hrozili, tak jsem se s těma holkama už nemohla bavit a jejich rodiče se pak i s nima odstěhovali pryč (ta starší z těch holek totiž říkala, že se pořád stěhují, protože jejich táta je něco jako mafián/pracuje pro mafii=dalo by se vyvodit z toho, co říkala, ale co to je mafie asi nevěděla ..pravděpodobně mě ty holky oslovily proto, že ode mě chtěly pomoct, protože viděly svůj budoucí život naplánovaný systémem a chtěly to změnit, ale já jim pomoct neuměla).

Červené světýlko: Když jsem chodila do práce v té bance, tak se mi jeden čas začalo stávat, že na mě pravidelně po cestě z práce (např. ob den) někdo mířil červeným světýlkem=laserem na hrudník/srdeční čakru. Nevšímala jsem si toho, protože jsem si řekla, že to budou asi nějací puberťáci, kteří takto míří na všechny kolemjdoucí. Byla zima a měla jsem na sobě zimní bundu a ne tričko s výsřihem, takže to nebylo tak, že by mi někdo mířil na prsa. Nešlo zjistit, odkud to jde, a bylo to většinou v ulici, kde jsem bydlela, tak jsem to neřešila, ač se mě to někdy snažilo vykolejit/rozhodit (protože mi připadalo, že to manipuluje s mou aurou či čakrou či něčím polohmotným, co se týká mého těla) a taky mě znejistělo, že se to děje pravidelně opakovaně. Ale jednou jsem šla nakoupit o zastávku dál než kde jsem bydlela a šla jsem pěšky. A v půlce zpáteční cesty, když jsem v obou rukách nesla nákupní tašky, jsem zase viděla to červené světýlko, které mi míří na hrudník a to jsem byla docela daleko od své ulice.. To už bylo divné, proč to někdo dělá, jestli mi tím chce něco říct nebo mě vystrašit, a tak jsem položila tašky a svým vědomím jsem se přemístila mimo tělo se záměrem podívat se tam, odkud to světýlko jde - odhalit, kdo tím na mě míří. Vědomím jsem nahlédla do jednoho z bytů naproti mě (byl tak 50-100m daleko?-moc neumím odhadovat vzdálenosti co se týče metrů), který byl prázdný (neobydlený), a byli v něm asi dva lidé a pak nějaké bytosti v plynových maskách, které byly oblečené do nějakého oblečení, takže tělo nebylo vidět jaké mají, ale skrz ty masky bylo vidět, že mají černý/černošedý obličej. Ty bytosti byly asi o něco vyšší než lidé a byly mohutnější než lidé (Animus?). Ty bytosti věděli, že jsem je svým vědomím již odhalila (že o nich vím) a tento červený laser na mě od té doby už nemířil. Ale v protějším paneláku naproti bytu, kde jsem bydlela, se objevilo něco jako malá výrazná červená žárovka, která konstantně svítila ve dne i v noci. Tak jsem si pořídila do bytu pořádné silné černé závěsy.

Tajný profesionální voják: Všechny ty podivné práce se odehrály v Praze, takže další podivná věc, kterou jsem v Praze zažila: Dočetla jsem knížku "Amy, chlapec z hvězd" (ta se mi mimochodem líbila) a šla jsem nakupovat na Václavák. Po vystoupení z metra na Můstku jsem viděla v Praze asi prvního uprchlíka (seděl u nějakého domu a měl u sebe transparent o tom, že to je uprchlík asi ze Sýrie?-to už si fakt nepamatuju, odkud, ale myslím, že tam byla napsaná Sýrie). Pamatuju si, že to byl mladý muž, který měl špinavé blond vlasy a nevypadal nějak nebezpečně. Přesto ho lidi obcházeli tak, že kolem něj byla na tom Václaváku tří metrová prázdná "mezera", kudy lidi nechodili, a jinak byla všude, jako obvykle, hlava na hlavě. Tak jsem si říkala, proč ho lidé obloukem obchází? Půjdu tím kruhem středem, abych mu ukázala, že se ho nebojím a neberu ho jako méněcenného. Jenže jak jsem vyrazila do toho prázdného prostoru, ve kterém lidi nechodili, tak jsem ušla 1-2 metry, přičemž mě nějaká energie "odhodila" zpět, do té uctivé vzdálenosti od něj. Nemohla jsem tam prostě jít-divné. Ještě divnější byla cesta nazpátek. V metru jsem hledala místo, kam si sednout. Moc lidí ve vagónu nejelo, ale viděla jsem tam kluka, který mi typově (ne vzhledově) připomínal kluka Z, zrovna jsem měla dobrou náladu, tak mi byl docela sympatický a sedla jsem si k němu. Byl to taky uprchlík, měl 2-3 cm dlouhé hnědé vlasy střižené strojkem a byl trošičku opálený, ale nebyl to Afričan, celkově byl upravený. Metro se rozjelo a tento kluk začal "mávat rukama" stejně, jako jsem to dělala já, když jsem chtěla přetáčet čas (když jsem měla ten zážitek podobný filmu Lucy). Jak máchal rukama, tak se mi začala trochu motat hlava a znejistěla jsem. Byla jsem nervózní a on to viděl, tak mávat rukama přestal a namísto toho vytáhl z rukávu (měl na sobě mikinu/svetr s dlouhým rukávem) nějakou kartičku o velikosti občanského průkazu či kreditky. Na té kartičce bylo napsáno velkým písmem "SARS". Pak tam bylo něco malého, ale nechtěla jsem na něj tak civět a malé písmo jsem na tu vzdálenost nepřečetla. Zapamatovala jsem si "sars", že si to pak na internetu vyhledám, protože jsem nevěděla, co to je. Když mi tedy tento kluk tu kartičku ukázal, tak ji zase schoval, jenže k mému překvapení ji neschoval "do rukávu", ale "do ruky" - on ji prostě zasunul (pod kůži) do ruky a přes tu ruku přetáhl rukáv. Nevěděla jsem, jestli jsem viděla dobře, bála jsem se ho a naštěstí jsme zrovna jeli do mé výstupní stanice, tak jsem z toho metra urychleně vystoupila. Doma jsem si vyhledala, že SARS je těžký akutní respirační syndrom způsobený virem = je to nějaká nemoc. Tak to už mi nedává vůbec žádný smysl. O tomto klukovi jsem si intuitivně domyslela, že to byl tajný voják z podzemní základny, ale proč měl na kartičce napsáno SARS (vím jistě, že to bylo "sars" - to jsem si zapamatovala dobře), to mi nedává žádný smysl. A navíc jak může někdo tak velkou kartičku (o velikosti kreditky) zasunout do ruky v místě, kde jsou žíly? (=zápěstí) Bylo to zezdola na ruce v místě zápěstí, kousíček za tím místem, kde jsou vidět žíly (tam začíná trošku tuk, ale ten kluk byl hubený-nějak moc tuku neměl).

Když jsem si cca v 8 letech začala psát deník, tak jsem si ho po sobě vždycky jednou za rok přečetla (=deník za uplynulý rok) a vždycky jsem se nestačila divit, co za "kraviny" jsem tam psala/řešila. A vždy jsem si myslela, že teď už jsem moudrá/vyspělá natolik, že deník za další rok, který teprve napíšu, bude mnohem lepší. Leč zase za rok, když jsem své výplody přečetla, zdálo se mi to jako katastrofa.. A takto to šlo pořád dál a pokračuje to i v dospělosti, když už místo do deníku píšu na internet. Takže jsem zvědavá, co si za pár let pomyslím o tomto (většinou to předchozí, co se mi zdá jako blbost, vyhodím/smažu, takže pokud někdo tento článek chce kvůli datům zachovat, tak si ho může sám pro sebe zkopírovat a někam si to uložit).

Na závěr bych to ukončila tímto: seděla jsem s klukem Z v hospodě v cizí zemi, když šla kolem holka, se kterou bydlel přede mnou (on mi nakonec řekl, že to ona mu ukradla všechny věci). Vstal od stolu, šel za ní a přátelsky se s ní bavil. Tak jsem si pomyslela "co to, ona mu ukradla všechny věci a on s tím je v pohodě?" Jako kdyby slyšel mojí myšlenku, na ní z ničeho nic zvýšil hlas a napřáhl ruku. Pak se to nějak uklidnilo a pozval ji k nám ke stolu. Když ta holka odešla, tak jsem se ho ptala, jak to, že na ní byl tak milý, když mu ukradla všechny věci a on říkal, že na ní přeci zvýšil hlas atd. Pak mi řekl něco na ten způsob, že s druhým člověkem se stačí na všem jenom domluvit (s jeho vyšším já?). Kluk A mi později řekl něco podobného, že se stačí s člověkem jen domluvit (asi s jeho vyšším já) a nic jiného se ve světě neděje. Což je divné, že by se člověk na všem, co se mu stalo, pouze "domluvil" (ale pokud existuje nějaká vyšší úroveň, jejíž vlastnosti/rozhodování je již naprogramované/hotové, tak by se to dělo automaticky, to je pravda).

U některých zážitků v životě jsem si říkala "wtf" co to (jako) je? Jednou jsem k tomu našla i vhodné obrázky (teď mi zrovna připadají normální, ale to bude asi tím, že je vidím podruhé: obrázek 1, obrázek 2, obrázek 3, obrázek 4.