Na přednášky téměř vůbec nekoukám, ale tyhle mě bavilo shlédnout, asi proto, že se to shoduje s mým světonázorem: když jsem byla malá, tak jsem si párkrát hrála s vícero panenkama na jejich vzájemné vztahy a myslela jsem si, že naše těla jsou taky takové "panenky", pomocí kterých si někdo hraje hru na "život").

1.přednáška: hra
- tato přednáška je takový úvod do problematiky "hra" (života) - své zážitky na toto téma jsem napsala do článku Hra, ale tento můj článek je spíš pokročilejší, na úvod stačí shlédnout 1.přednášku viz výše a článek Hra číst případně později).

2. přednáška: tvorba reality
- přednáška o tvoření reality - o tomto tématu je tento web a shodou okolností se můj názor shoduje s tím, co je řečeno v přednášce


Tedy jsem se na obě přednášky dívala stylem: "jo, to si taky myslím", "to bych řekla", "hm to je taky pravda", "ten mi snad čte myšlenky (u tvoření reality)" apod. - nic nového jsem se nedozvěděla, ale sledování ve mě vyvolalo dobrý pocit, protože jsem snad se vším souhlasila. Jestli mi byl ten pán sympatický, to nevím - to černé tričko a kratší sestřih ve druhé přednášce se mi moc nelíbilo, ale s obsahem souhlasím a to je pro mě hlavní. Já samozřejmě chápu smysl u té první přednášky (co tím chtěl říci) - proto jsem měla dobrý pocit, ale že bych nějak praktikovala pozorovatele..to moc ne. Naopak si myslím, že takové ty duchovní nauky o tom, být jen pozorovatelem života, jsou slepými uličkami (ale i v té první přednášce si myslím šlo více o neztotožňování se než vyloženě o pozici pozorovatele - pro někoho to je to samé, podle mě je v tom malý rozdíl, leč velice podstatný, a to v té první přednášce podle mě dostatečně nezdůraznil). V tom je celé "tajemství" (pokud někdo 1.přednášku nechápal) - být do života zapojen (i např. citově), nebýt jen pouhým pozorovatelem (bez citů, přání a cílů), ale neztotožňovat se (např. hlavně s emocemi). Teda aspoň takhle to praktikuju téměř celý život já a funguje to (to duchovní učení "být pozorovatelem" jsem na krátký čas kdysi vyzkoušela a byla to velká změna k horšímu - proto to nikomu nedoporučuju - ač se "objevily" nějaké malé "schopnosti", tak oproti schopnostem, které se objeví při tom mém původním postupu, to bylo nic, A NAVÍC TO MĚLO I ŠPATNÉ "VEDLEJŠÍ ÚČINKY" - pro některého člověka, který nic moc nadpřirozeného nezažil, MOŽNÁ (ALE PODLE MĚ NE) může být i pozorovatel dobrá duchovní praktika, která ho posune k lepšímu - znala jsem pár takových lidí, kteří pozorovatele již delší dobu praktikovali, a zdálo se u nich, že je to pro ně vhodné - a i přesto "nevěřím", že by to mohlo být pro někoho opravdu vhodné, když z vyššího pohledu to je slepá ulička). Každopádně nechci tu nic zatracovat, protože když je někdo v jiné životní situaci, a je tělesně a psychicky jiný než já, můžou pro něj být vhodné jiné věci (to musí posoudit každý sám za sebe, co je pro něj vhodné). Můj osobní názor na pozorovatele je ale spíše špatný. A za každou cenu/na sílu se s ničím neztotožňovat je podle mě také špatné - to neztotožňování se musí být podle mě co nejvíce nevědomé. Jakože to neztotožňování se má člověk natolik zautomatizované, až se to děje samo bez snahy, a pak se může hluboce se vším ztotožnit, ale nevědomě ztotožněný není. Přičemž to automatické neztotožňování se musí mít platné předtím, než vstoupí do tohoto světa (do hry). A ani by se o to "zautomatizování" neztotožňování se neměl snažit, protože by takový prostě měl ve svém základu být. (to jsem velice krkolomně popsala Zdroj - jak ve 2.přednášce mluvil o spojení se svým Zdrojem).
Zjednodušeně: jdete si s někým zahrát Člověče, nezlob se. Než hru začnete hrát, tak jste sami od sebe takoví, že se hrou nejste ztotožnění, automaticky to tak máte (nemusíte pro to nic dělat, takoví prostě jste, je to vaše "původní" vlastnost). Začnete hrát a můžete se se hrou ztotožnit jak chcete, stejně podvědomě/ve hře nevědomě víte, že sedíte ve svém pokoji a hrajete deskovou hru. A "duchovní učení" v té hře nám říká "neztotožňuj se s emocí např. to mě fakt naštvalo, on mi vyhodil figurku!". Přičemž když v té hře si začnete říkat "jsem jenom pozorovatel, nic se mě netýká, nic neřeším", tak můžete prohrát, protože už to nebudete vy, kdo ovládá figurku správným směrem, když se plně soustředíte na to "být pozorovatelem", nemáte sílu/prostor soustředit se na hru (to jsou ty "nežádoucí účinky"). A naopak, když se budete na sílu snažit neztotožňovat se s žádnýma emocema, které hra vyvolává, budete si to chtít "zautomatizovat", tak se vám ta hra asi taky nebude hrát úplně nejlíp. Takže co dělat? Nic. Stačí se uvolnit a užít si hru, hrát podle sebe (protože jedině tak to člověka baví) a jelikož stejně podvědomě víte, že sedíte ve svém pokoji a hrajete deskovou hru, tak vám žádné nebezpečí nehrozí (tedy pokud se se hrou neztotožníte natolik, že po prohře budete chtít vyskočit z okna, ale to snad psychicky zdravému jedinci nehrozí).
PS. dokonce i ten, kdo do "hry" nepřišel až po začátku hry ze zdroje, ale byl "vytvořen ve hře", pochází ze zdroje, protože život vznikl tak, že se jedna částečka zdroje rozdělila na dvě poloviny a vytvořila přírodu, lidi atd. sama ze sebe = tedy z jedné částečky Zdroje = všechno ve hře pochází ze Zdroje, i všechny postavy, které hra vytvořila.

A ještě mě napadla jedna věc. Některým lidem jde o to, aby se probrali zpátky "do svého pokoje, ve kterém hrají Člověče, nezlob se" a odtotožnili se tak od hry. Takovýto "pozorovatel" může naopak lépe hru vyhrát, jelikož se s ní už vědomě neztotožňuje, jen tak ho něco ve hře nerozhodí, zná "z pohledu z výšky nad hrací plochou" všechny pravidla hry, plánek hry atd. Do takového stavu jsem se ještě nedostala a pokud někdo "pozorovatelem" a "neztotožňováním se" myslí toto, tak v tom případě má pravdu, že takto by utrpení ve hře zaniklo. Proč to někomu jde a jinému ne? Někdo se nedívá na filmy, se kterými se neumí ztotožnit (např. já:), protože ho to nebaví. Nehraje hry, které ho nevtáhnou do děje.. Takový člověk, kdyby se "odtotožnil" úplně a začal by vnímat, že pouze sedí ve svém pokoji nad deskovou hrou/před počítačem, tak by hru vypnul, protože by ho v tu chvíli přestala bavit. No a pro takové lidi asi není dobré se něco takového učit, tedy pokud je hra baví a chtějí ji hrát.

...