Dříve jsem se bála číst o nějakých nemocech, protože jsem věřila, že se ta nemoc pak na mě "přenese" či jsem si mohla vsugerovat její příznaky. Pak jsem ale měla hypoglykémii a jelikož jsem nevěděla, co mi je, tak jsem začala číst o různých nemocech (neměla jsem na výběr). Nakonec jsem si koupila na zkoušku glukometr a zjistila jsem hypoglykémii. Když jsem začala číst o různých nemocech, tak se to jednoho dne "prorazilo" a místo, aby mi čtení o nemocech škodilo, začalo mě to posilovat. Zkušeností jsem totiž ověřila, že když nějakou nemoc nemám, tak jí neonemocním jenom díky tomu, že si o ní něco přečtu. Místo, abych si vsugerovávala příznaky, jsem začala příznaky (a nemoci), které se mě netýkají, vylučovat a díky tomu jsem získávala sebevědomí/dobrou náladu, že mi nic není. Nakonec jsem ale zjistila, že hodně nemocí je propojených (v těle asi souvisí "všechno se vším") a to mi připadalo zajímavé. Proto mi někdy četba o nemocech připadá jako zajímavé čtení, protože když prozkoumáte víc nemocí do hloubky, začnete vidět věci v širším kontextu a uvidíte propojení, ze kterého si někdy vyvodím zajímavé věci.