V tomto článku chybí léčba, ale našla jsem o tomto tématu dvě zajímavá videa přímo od lidí, kteří tou nemocí trpí. DID je psychická nemoc = disociativní porucha identity / multiple personalities disorder / disociative identity disorder. Dřív si každý myslel, že "schizofrenie" je to, že má člověk více osobností (ale ne, schizofrenie je něco jiného a "více osobností v jednom těle" je DID).

I na wikipedii se píše:

"Pojem schizofrenie je často nesprávně chápán jako slovo označující nemoc, v jejímž průběhu člověk trpí „rozpolcením osobnosti“. I když někteří nemocní, u nichž byla schizofrenie diagnostikována, mohou slyšet hlasy a vnímat je zřetelně jako samostatné osoby, schizofrenie nespočívá v tom, že by nemocný přebíral roli několika různých osobností. Toto zmatení vzniklo částečně v důsledku doslovné interpretace Bleulerova pojmu schizofrenie."

"Disociativní porucha identity (DID) je duševní porucha v disociativním spektru charakterizovaná nejméně dvěma odlišnými a relativně trvalými identitami nebo stavy disociované osobnosti, které střídavě řídí chování člověka a je doprovázeno zhoršením pamatovat si důležité informace, nesouvisí s běžným zapomínáním."



(u tohoto videa doporučuji zapnout titulky s automatickým překladem do čj - překlad je dobrý a minimálně v první polovině je zapotřebí rozumět každému slovu)


(u tohoto videa jdou zapnout titulky s automatickým překladem do čj - v pravém dolním rohu videa jsou titulky a pak v pravém dolním rohu videa nastavení)


(tento kluk má na svém youtube kanálu mnoho videí zabývajících se touto tématikou)


DID může (a nemusí) souviset s nemocí KPU/HPU (Kryptopyrroluria).

Našla jsem článek vztahující se k tomuto tématu: ztráta duše.


Zajímavost:

Změna barvy duhovky v případě disociativní poruchy identity

Člověk, který trpí disociativní poruchou identity (mnohočetnou poruchou osobnosti), zjednodušeně řečeno v jednom těle ukrývá několik osobností nebo částí osobnosti.

Spouštěčem této poruchy bývá těžká traumatická situace, kterou postižený prožil. Vlastní osobnost takovou událost vnímá jako příliš bolestnou na to, aby ji v konkrétním okamžiku mohla snášet sama, a tak postižený člověk během traumatu zcela potlačí svůj normální stav vědomí. Upadne do určitého druhu hlubokého transu a aktuálního dění se potom účastní většinou jen pasivně. Vzpomínky na prožité události tak nejsou stále přítomny, nýbrž bývají zasunuty za jakousi amnestickou bariéru, což znamená, že vlastní vědomí neumožní na tyto zážitky vzpomínat.

Pokud se osoba opakovaně dostává do podobné traumatické situace, může být tento odštípnutý fragment vzpomínky prostřednictvím odpovídajícího spouštěče, který je propojen s původním zážitkem, stále znovu vyvoláván do vědomí. V extrémním případě, to znamená při pokračující dlouholeté traumatizaci, se vytvářejí oddělené alternativní „samostatné osobnosti“.

Někteří lidé v sobě ukrývají až sto různých osob, které se často navzájem znají. Zpravidla ale hlavní osoba o existenci mnoha identit ještě neví a v průběhu života nebo terapie je teprve musí poznat. Každá z osobností má zcela jiné potlačené zkušenosti a vyvíjela se vždy v jiné krizové situaci, aby dokázala adekvátně zareagovat na okolní prostředí. Na základě toho se od sebe v jistých ohledech velmi silně odlišují, a proto mohou vykazovat různé příznaky, alergie nebo případně závislosti. Z toho důvodu je léčba nemocných velmi náročná.

Oči jsou těmito změnami postiženy také, a to například v podobě ametropie, zdvojených obrazů, úplné nevidomosti nebo výpadků zorného pole spojených s migrénami, které doprovázejí přechod na jinou osobnost. Během tohoto přechodu se může měnit i barva očí. Příčinou této změny je jeden podstatný faktor: stres a s ním spojené rozdílné působení sympatiku na oči.

Stres dokáže vyvolat lehkou změnu barvy očí dokonce i u psychicky zdravých lidí. Je-li tělo vystaveno zátěži, mění se produkce melaninu v důsledku vyššího výkonu sympatického nervového systému. Podle hustoty pigmentu se potom barva očí může jevit jako světlejší nebo tmavší. Přesný průběh změny barvy duhovky se zatím nepodařilo zcela vysvětlit. Vycházíme z toho, že za změnu jsou zodpovědné hormony a procesy se podobají těm, které nastávají v průběhu podávání analog prostaglandinů.

Dlouhou dobu se mělo za to, že změnu barvy očí u sebe vidí jen samotní pacienti trpící disociativní poruchou identity, stejně jako si například lidé s anorexií připadají stále tlustí. Tato teorie je ovšem již vyvrácena, protože fenomén změny barvy očí popsalo mnoho různých terapeutů a psychiatrů.

(Zdroj.)