Nejdřív asi začnu tím, proč jsem vůbec kouřila: nevím. A proč jsem přestala: nevím. :-)

Když jsem byla malá (asi 8 let), tak jsem jednou seděla u táboráku, vzala jsem duté stéblo trávy a zkoušela "kouřit". Chtěla jsem vědět, proč to někdo dělá. Nepřipadalo mi to špatné, ale ani dobré/zajímavé. Ve 14 nás učili kluci ze školy kouřit (protože jsme to s kamarádkama chtěly vyzkoušet/naučit), ale mě to nešlo, takže jsem se to nenaučila. Když mi bylo 16, tak jsem jela na první rande s klukem, kterého jsem si sama tak nějak vybrala, a po cestě mě v metru sexuálně obtěžovala nějaká žena, která vypadala jako chlap. Stála jsem v metru a držela jsem se za madlo, když se ke mně někdo zboku přitiskl. Ten člověk vypadal jako starší chlap, tak jsem si řekla "jo, zase mě nějaký nadržený muž obtěžuje" a nevšímala jsem si toho (jelikož jsem na to byla zvyklá - mě v Praze na ulici atd. někdo zval každý den na rande, či měl nějaké úchylné poznámky nebo mě oslovovali podivní "fotografové" jestli nechci být modelka, na diskotéce se mě snažili cizí kluci osahávat a v metru taky, někdo se rovnou ptal jestli se s ním nevyspím za peníze atd. - když je ve městě hodně lidí, tak se to děje běžně - navíc jsem od mala byla zvyklá, že nemám svobodnou vůli a musím plnit různé povinnosti např. chodit do školy i když nechci, tak jsem toto brala jako další věc, na kterou si člověk bez svobodné vůle prostě musí zvyknout a přejít to, nějak to vydržet). Jenže nějak mi to nedalo a otočila jsem se, podívala jsem se na toho pána ještě jednou. A s hrůzou jsem zjistila, že pod plandavým tričkem se rýsují prsa. A opravdu, ona to byla žena! Nějak mě to rozhodilo tak, že jsem ztuhla a nemohla jsem se pohnout, jelikož ta žena vypadala jako chlap a třela se o mojí nohu svým přirozením. Do další zastávky zbývala asi minuta, takže jsem odpočítávala čas, ale ona stihla i za ten krátký čas asi vyvrcholit. Měla jsem z toho trauma a abych se uklidnila, tak jsem si koupila krabičku cigaret a hodně jsem jich najednou vykouřila. Opravdu mi to pomohlo (ulevilo se mi). Nechápu, jakto, že jsem najednou uměla kouřit, když mi to předtím vůbec nešlo.. Navíc kolují historky, jak rodiče odnaučili puberťáka kouřit tak, že ho donutili vykouřit hodně cigaret za sebou, já jsem se tak kouřit naopak naučila. Od té doby jsem kouřila pouze o víkendech, když jsem šla někam na diskotéku apod.

Po čase jsem zjistila, proč mě muži tolik obtěžují. Oblékala jsem se většinou vyzývavě (výstřih nebo krátká sukně), ale takových holek chodí plno. Byla jsem hezčí než ostatní holky, ale takové holky by si měli muži spíš vážit a hezky jí zvát na rande a ne ji urážet nějakými poznámkami. Jako prostitutka jsem nevypadala (jenom asi 5x v životě jsem jí mohla trošku připomínat, ale jinak ne). Mě ale obtěžovali muži i když jsem vyšla v teplákách a vytahaném svetru a v neučesaných vlasech stáhnutých do drdolu, nenamalovaná. Prostě stačilo jen vyjít ven. Zjistila jsem, že to bylo tím, že jsem měla hodně energie a ostatní lidi jí měli málo, tak se jí snažili ukrást. Navíc jsem byla stydlivá/neprůbojná a to je přitahovalo (jako lovce přitahuje kořist, která se nechá snadno zabít a lovec se nají "bez práce"). Někdy, když mi to slušelo, tak když kluk viděl, že "na mě nemá", tak mě obtěžoval jenom z toho principu, že když mě slušně požádá o schůzku, tak bude odmítnut (to měl jisté když jsem byla skoro pořád zadaná), ale když mě bude obtěžovat, možná se mu podaří sáhnout si (pro něj bylo obtěžování výhodnějším chováním - z jeho pohledu "měl na výběr" buď zdvořilé odmítnutí nebo "zisk: sáhl jsem si"). Já tedy nevím, co to je za "zisk", že si někdo sáhne na cizí zadek/prsa, ale někdo to bere jako úspěch, stejně jako lidé berou jako úspěch jakékoli "podrobení si cizí vůle". Někteří lidé touží po moci, což není nic jiného než odebírání energie druhým, ale ti lidé, kteří chtějí mít moc, to chtějí proto, že v mládí měl někdo moc nad nimi, oni se cítili bezmocní, a aby ten pocit bezmoci "vyhnali" ze své mysli, tak si chtějí dokázat, že (už) moc mají. O tu energii jim jde až na druhém místě (většinou). Taky jsem byla otevřená (otevřené srdeční centrum) a to lidi brali asi jako nějakou pozvánku do mého života (což není pravda - já jsem otevřená proto, že mi nevyhovuje být uzavřená = omezuje mě to). Rozhodně se nechci bavit s každým, koho potkám (a nemám na to ani čas, když mě neustále někdo zastavoval a zdržoval na mé cestě či snad odváděl z mojí cesty, tak mě to rozhodně netěšilo). Navíc si od mala myslím, že duchovně vyvinutí lidé (tedy přesněji jsem si jako malá myslela, že "normální lidé, kteří tady nejsou") mají otevřené srdeční centrum, protože to je prostě normální neuzavírat se (před světem). Jenou se mi o té srdeční čakře zdál sen, který mi to možná celé vysvětlil.

Postupem času se mi podařilo mojí energetickou hladinu snížit (a díky tomu mě přestali obtěžovat lidé, nejčastěji muži na ulici). Také jsem kouřila čím dál víc, a když už jsem chodila do práce, tak jsem kouřila každý den o pracovní přestávce, protože mě to uklidňovalo. Čím víc stresu, tím víc jsem kouřila. Čím víc jsem byla v pohodě a mohla jsem si dělat to, co chci (když se mi do života nepletli ostatní lidé a povinnosti jako práce, rodina, cizí lidé atd.), tím méně jsem kouřila, někdy jsem dokonce "zapomněla" kouřit (zapomněla proto, že mi nevadilo, že kouřím, stal se z toho takový zvyk nebo rituál, a tak jsem se divila, když jsem to zapomněla udělat). Postupem času mi cigarety přestaly chutnat (vyzkoušela jsem všechny značky), a tak jsem přešla na doutníky (ty mi chutnaly). Doutníčky jsem kouřila stejně jako cigarety (=tzn. vtahovala jsem je do plic).

Celou dobu jsem věděla, že nejsem závislá na nikotinu (ten mi naopak v těch cigaretách/doutnících vadil/překážel a kdyby tam nebyl, byla bych raději). Možná jsem byla trošku závislá na dehtu, ale důvody, které se mi na kouření líbily (proč jsem to především dělala), byly tyto:
1.) 10 minut jsem se soustředila pouze na dech (a odpočívala/uvolnila se) = meditace, vypnutí mysli
2.) když jsem vydechovala, tak jsem si představovala, že vše špatné (stres atd.) ode mě odchází = vizualizace (jelikož jsem vydechovala dým, tak jsem to i fyzicky viděla, že ode mě to "špatné" odchází, a vizualizace tak měla pevnější základy a větší víru)
3.) když se někdo nadechuje přes doutník nebo cigaretu s filtrem, tak musí překonat menší "odpor", což na mě mělo relaxační účinek (to dýchání přes menší "odpor" bylo podle mě skvělé - úplně dole je v bodě 3 odkaz, ve kterém bude další odkaz, ve kterém se dozvíte proč)
4.) sama od sebe jsem jen tak věřila, že při nadechování dýmu do plic a jeho vydechnutí, mě to čistí od špatných energií a že to pomáhá od "zlých duchů" (něco jako vykuřování domu - dým do sebe natáhne vše špatné co bylo uvnitř a jelikož to dým zachytí, tak to musí s dýmem vyjít výdechem ven ..podobné jako bod 2, ale tady ten bod měl i využití takové, že jsem dým používala jako štít, když jsem se setkala s někým, kdo měl nízké vibrace, tak dým mezi námi vytvořil "clonu", za kterou jsem se mohla schovat/přes kterou ty nízké vibrace neprošly, protože se zachytily v tom dýmu)
5.) když jsem se chtěla setkat s někým, kdo měl nížší vibrace, tak jsem předtím (a během schůzky) kouřila, abych si vibrace snížila na jeho úroveň - pak jsem si s ním lépe rozuměla (jinak bychom se asi ani nesetkali a nebo bychom si vůbec nerozuměli)
6.) když jsem byla nervózní a nevěděla jsem, co s rukama, tak cigareta dobře zabavila
7.) toto jsem nevěděla jistě, jestli to tak funguje, ale měla jsem ráda ten dehet (ty černé splodiny), protože mě to pomalu "přidušovalo", což dle mého názoru způsobilo, že si tělo zvyklo lépe hospodařit s kyslíkem (ale opravdu nevím, jestli to takto funguje)
8.) svoje tělo jsem zvykla na určitou míru toxicity v plicích s tím, že když by někdy byla "otrava ve vzduchu" (např. hodně chemtrails), tak stačí jen přestat kouřit a tělo už bude zvyklé, si s toxicitou v plicích poradit (zatímco když by zvyklé nebylo, tak by mi to mohlo dělat problém)
9.) myslela jsem si, že cigarety/doutníčky jsou napojeny na egregor (asi to bude tzv. "egregor tabáku") a lidé, kteří tabák kouří, s ním mohou navázat kontakt a dostat ochranu - u tohoto egregoru jsem nevěděla, jestli je dobrý (myslela jsem si, že asi nebude, když kouření škodí zdraví), ale mě nikdy nic špatného neudělal a ochranu mi poskytl (mě dokonce ani kouření tabáku na zdraví neškodilo)
10.) myslela jsem si, že každý člověk žijící v matrixu musí mít nějakou neřest a že když žádnou nebudu mít, tak se v systému neudržím. Často jsem se setkala s lidmi, kteří do mě "prudili" věci jako jaktože nepiju alkohol, nehulím trávu, proč jím zdravou stravu když stejně všichni umřeme apod. A těmto lidem bylo nejjednodušší odpovídat, že přeci kouřím (a kouřit před nimi jednu za druhou). Navíc když mi někdo nabízel trávu se slovy "tak si přeci dej aspoň trochu", tak je lepší odmítat s doutníkem v puse, že už mám ten otvor "zabraný", protože v opačném případě jsem musela poslouchat poznámky typu, že se mnou není sranda či že kazím partu, neumím se uvolnit apod. (Samozřejmě je lepší se s takovými lidmi nebavit a nepřicházet s nimi vůbec do styku a problém je vyřešen.)
11.) dělalo mi dobře, když nějaký kamarád/kamarádka přijímal/a to, že kouřím, v pohodě (jakože jsem dělala něco "zakázaného" či co se nemá, co bylo od druhého přijato, že proti tomu nebojoval nebo mě nezavrhl) a v pubertě mi zase dělalo dobře naopak to, že dělám něco "zakázaného" (co rodiče nepřijímají a asi by se jim to nelíbilo), ale já to stejně mohla tajně dělat (tedy se mi líbilo to nepřijetí a to, že i přes to nepřijetí, to můžu dělat = že mám svobodnou volbu)

Toto není návod, proč začít kouřit, ale jen, že jsem kouření nevnímala jako něco špatného, ale byla jsem s tím v pohodě (viděla jsem na tom "dobré" stránky). A teď proč jsem kouřit přestala: neplánovala jsem přestat, to se stalo samo. Nakoupila jsem si zásobu doutníčků na celý rok a v kouření jsem se vůbec neomezovala. Nevyčítala jsem si to a kouřila jsem, kdykoli jsem měla chuť. Mezitím jsem si koupila extra silný energetický krystal od Alue. Tedy nejdříve jsem si koupila ten klasický skleněný - když jsem otevřela balíček, tak jsem cítila skvělou energii (vnímala jsem to docela hodně), po nějakém čase nošení jsem si na tu energii krystalu zvykla a pak už jsem jí nevnímala. V té době (s tím klasickým energetickým krystalem) jsem kouřila spíše o trochu víc než dřív (víc jsem jakoby "meditovala" a uvolňovala se, což jsem měla spojené s kouřením). Pak jsem si tedy pořídila ten extra silný krystal, který nebyl ze skla, ale z přírodního křišťálu. U toho jsem necítila žádnou zvláštní energii (byla jsem už zvyklá na ten skleněný, který jsem už taky necítila), ale prostě jsem ho nosila, místo toho skleněného, každý den neustále při sobě. Cítila jsem se s ním líp (takový pocit ochrany), ale necítila jsem přímo z toho krystalu něco vyzařovat atd. (ale to se mi stává s energetickými pomůckami běžně, že je cítím jenom na začátku / či když mám energie méně a pak, jak se s nimi sladím, tak už to nevnímám). Byla jsem zvědavá, jestli se v mém životě něco změní, když tu energii ani na začátku skoro necítím a stalo se to, že jsem přestala kouřit - prostě mi i doutníky přestaly chutnat, přestala jsem na ně myslet, mít chuť si jít zapálit - tato oblast prostě z mého života sama "vymizela", já jsem pro to nedělala nic. Nevěděla jsem jistě, jestli je to tím krystalem, až jednou, když už jsem nekouřila dlouho, tak jsem ho kvůli něčemu jinému (už nevím proč, ale na kouření jsem v té době ani nepomyslela) na pár dní sundala - a cca třetí den bez krystalu se u mě začaly z ničeho nic objevovat myšlenky, že bych si dala doutník! Tak jsem si řekla "no jo, já teď nenosím ten krystal" a došla jsem pro něj, začala jsem ho zase nosit. Asi za půl hodiny až za hodinu byly ty myšlenky pryč a od té doby ho pořád nosím a nesundavám (a chuť nebo touhu na tabák nemám). Přestala jsem kouřit po cca 15ti letech kouření, z toho 10 let každodenního kouření (neplánovala jsem přestat, naopak jsem byla smířená s tím, že budu kouřit furt, nevadilo by mi to).

PS. bod 8 se mi doopravdy vyplnil, protože jednou chemtrails zesílily tak, že se nedalo skoro dýchat (v té době jsem kouřila a jeden doutník mě spolu s tím špatným vzduchem zatížil tak, že to tělo obojí nezvládalo, tak jsem na pár dní přestala kouřit a opravdu byly moje plíce schopné zvládat škodliviny ze vzduchu jen tím, že "přešly" z cigaret na škodlivý vzduch a připadalo jim to zatížení normální). A bod 4 - tomu jsem takto věřila, až jsem si právě na Alue (jejíž krystal mě zbavil kouření) přečetla, že to je naopak a že ten kouř do sebe natahuje destrukci, kterou právě člověk s tím kouřem natáhne do plic. Tak nevím, jak to je, podle mě tím jak se vydechuje očišťuje, ale zase je pravda, že při výdechu se nikdy nevydechne úplně celý obsah vzduchu z plic, něco tam vždycky zůstane..

Na závěr napíšu, čím jsem cigarety nahradila:
1.) dechová meditace, popř. solná dýmka
2.) vyloučila jsem ze svého života stres (a změnila k němu přístup - viz toto video ..dají se zapnout cz titulky)
3.) Frolovův dýchací trenažér (endogenní dýchání je opravdu zdravé ..podle mě to dýchání přes "odpor" bylo z poloviny podobné)
4.) inhalátor vodní páry
5.) s takovými lidmi se už nesetkávám
6.) jelikož jsem ze svého života vyloučila stres (viz bod 2), tak nejsem nervózní (a když výjimečně ano, neprojevuje se to na rukou=mám je klidné)
7-11.) nejde nahradit (nahrazovat např. alkoholem nechci)