V tomto článku popisuji, že ve společnosti to funguje tak, že "silnější" rozhoduje o všech slabších.

Kdysi jsem se zamýšlela nad tím, co je lepší udělat, když by na mě někdo mířil zbraní a řekl mi, že např. musím udělat to a to (=něco, co nechci), tak jestli je lepší ho poslechnout s tím, že jakmile bych to udělala, změnila bych tím nějakou svojí vlastnost = už bych to nebyla úplně já = nějaká část mě by tak jako tak "zemřela". A nebo je lepší "ponechat" si svojí svobodnou vůli i za cenu smrti/nějaké jiné újmy?
Příklad: někdo na holku pannu namíří zbraň a řekne jí, že se s ním musí vyspat (nebo jí rovnou pomocí svojí fyzické síly znásilní) - holka to může přetrpět s tím, že se jí na fyzické úrovni změní telegonie a nebo se může nechat zastřelit. Z dlouhodobého hlediska to vychází tak, že pokud se holka nechá raději zabít, tak hmota jejího těla nepokračuje do dalších pokolení, protože nebude mít děti. Pokud se nechá raději znásilnit, tak hmota jejího těla bude pokračovat do dalších pokolení "smíchaná" s hmotou násilníka (díky telegonii) + bude pokračovat i její psychická újma, kterou může na nevědomé úrovni přenést trochu i na dítě. Tedy bude pokračovat, ale nebude to úplně "ona".. Buď bude na fyzické úrovni ve smyslu svých potomků "pokračovat", ale změněná tím (silnějším) násilníkem a nebo nebude pokračovat (na fyzické úrovni) vůbec.
Další příklad: člověk někde žije a ke svému životu potřebuje peníze, musí si najít práci (aby mohl získat peníze), ale mezi nabídkami, ke kterým má přístup (a pro které má např. kvalifikaci), jsou pouze takové práce, se kterými vnitřně nesouhlasí. Takový člověk má zase dvě možnosti: buď nepracovat a zemřít hlady a nebo nastoupit do práce a přetvařovat se a dělat delší čas něco, co nechce (=už to nebude úplně on v tom smyslu, že jeho činy po dobu 8h denně od pondělí do pátku nebudou jeho ale bude skrze něj konat někdo jiný/vůle někoho jiného, finančně silnějšího). Je lepší zemřít a nebo se vzdát svých činů+času po delší dobu = být otrokem?
Poslední příklad: člověk žije mezi úzkou skupinou lidí, která něčemu věří, a pokud tomu nezačne taky upřímně věřit, tak ho zabijou (tito lidé ho znají, takže by poznali, pokud by tomu nevěřil doopravdy ale pouze to předstíral). Tady už se jedná o brainwashing (ať už otevřený nebo skrytý) či změnu názorů či změnu osobnosti. Člověk může buď rovnou fyzicky zemřít a nebo sice dál žít, ale změnit se tak, že už to nebude on, ale bude někým jiným = je to, jako by zemřel, resp. jeho vlastnosti/charakteristika osobnosti zemřou.

V této realitě to funguje tak, že silnější rozhoduje o všech slabších (než je on sám). Toto nemusí být pouze špatné (jako příklady uvedené výše), ale může to být třeba i to, že mě osloví turista na ulici a zeptá se na cestu. On tu vědomost/znalost nemá = je v tomto ohledu slabší. Já jí mám a tedy jsem silnější. Jaký směr mu ukážu, tam (dobrovolně) půjde = jako silnější (v této jedné věci) za něj (v této jedné věci) rozhodnu (byť v dobrém slova smyslu, že mu dobře poradím a nebo mu můžu záměrně poradit špatně a poslat ho jinam = o tom je síla, že rozhoduji, tudíž mohu pomoci a nebo uškodit, je to v ten daný okamžik na mně*).
Oblastí, ve kterých může být člověk silnější, než někdo jiný, je hodně moc. Proto je někdo silný v jedné oblasti ale v jiných oblastech je slabší atd. Ani to nejde být silný ve více oblastech, protože když se zaměřím na jednu oblast tak, abych v ní byla dobrá, automaticky "ztrácím čas", který bych mohla věnovat na "tréning"/zlepšování jiných oblastí. Proto je to ve světě jakž-takž vyrovnané (i když jsou mezi lidmi v různých oblastech někdy propastné rozdíly..).
Navíc tady hraje roli ještě jeden důležitý "princip". A to je motivace - kdysi jsem s někým hrála pc hru a ten člověk už ji znal a měl náskok, vždy nade mnou vyhrál. Právě proto mě ale bavilo proti němu hrát, protože jsem se každým kolem zlepšovala. Moje motivace i výdrž byly natolik velké, že jsem se to nakonec naučila tak, že jsem nad ním pak už vždy vyhrála (pak se moje motivace snížila a už jsem se moc nezlepšovala, pak mě to i přestalo bavit hrát úplně). Jakou motivaci měl ten člověk hrát proti slabšímu, nevím, mě to bavilo když jsem prohrávala, pak už tolik ne. Ale třeba neměl s kým jiným hrát.. (to patří také do tohoto principu):
Tedy, někdo je v něčem silný, na světě se rodí stále noví lidé, a ti slabší (kteří se zaměří taky zrovna na tuto oblast, že je to třeba baví), mají velkou motivaci se zlepšovat, trénovat atd. Ten, kdo je silný, se moc nezlepšuje, spíše stagnuje, ale pokud nemá v dosahu silnější hráče ve "své" oblasti, tak hraje s těmi slabšími, a tím je vlastně "učí" jak být silnějšími.. Takže nakonec vždy někdo z těch slabších tohoto původně silnějšího překoná, a tak to jde dále (ten nový "šampión" zase začne stagnovat a noví slabší, kteří se zaměřili tímto směrem, začínají sílit..říkáme tomu "stárnutí", ale je to pouze tento princip).

* Lidé se tedy dělí na ty "dobré" (kteří využívají svojí sílu=aktuální možnost rozhodnout v určité oblasti o osudu slabších pro jejich dobro=pro dobro těch slabších=pro pomoc slabším) a na "zlé" (kteří využívají svojí sílu=aktuální možnost rozhodnout v určité oblasti o osudu slabších pro likvidaci slabších).
Pokud se rozhodnu slabším pomoci, jistě tím způsobím (dříve nebo později), že z těch slabších se stanou silnější lidé (v nějaké oblasti) než jsem já (a budou zase rozhodovat oni o mně). Oni mi potom to dobro mohou vrátit, ale nemusí (mají svobodnou volbu). Pokud se rozhodnu slabším uškodit (lépe řečeno je likvidovat), tak to může skončit tak, že je zlikviduju, a tím pádem budu "stále nejlepší" a nikdo nebude moci zlikvidovat mě, ale jelikož se rodí stále noví a noví lidé, já nemohu být nejlepší ve všech oblastech a nepodaří se mi zlikvidovat všechny, tak je tu velká šance, že někdo, komu jsem uškodil, ale nepodařilo se mi ho zlikvidovat úplně, zesílí v nějaké oblasti nade mě, začne rozhodovat on o mně, a pomstí se mi (ale nemusí se mstít, má svobodnou volbu). Je možné, že se někomu nepomstíte, on zesílí zpátky nad vás, ale vaše dobro ho nezměnilo, a opět se vás pokusí zlikvidovat.

V prvních třech příkladech ve 2. ostavci to jsou všechno příklady "likvidace" slabšího (ať už si ten slabší v rámci možností vybere cokoli, jeho já/část jeho já je zlikvidováno - proto podle mě není až tak důležité, co si v takové situaci slabší vybere, co udělá nebo neudělá - má to význam, ale ne až tak důležitý/zásadní, jak se mezi lidmi různě prezentuje). Důležité je to, co uděláme, když máme moc rozhodovat ve své síle - rozhodování při naší likvidaci někým silnějším má sice taky vliv, ale ne tak velký, jako když se rozhodujeme (hl. o sobě) ve své síle = ano, silnější sice rozhoduje o slabších (a v tomto směru je pouze důležité, jak je na tom z obecného hlediska = "do jaké skupiny spadá", tedy jestli je "dobrý" a nebo "zlý"), ale taky především rozhoduje o sobě, na rozdíl od těch slabších, kteří tu možnost nemají - tedy pokud jim ji ten silnější nedá!). Opravdu, silnější má tu moc, nerozhodovat o slabších a ponechat jim svobodnou vůli (a nebo o nich rozhodovat jen pokud o to ti slabší stojí, pokud o to sami požádají, jako byl ten příklad s turistou, který se ptá na cestu).

Nemám nic proti tomu být silný/silná, dokonce i kdyby byl člověk na světě sám (a neměl by se tedy s kým srovnávat), tak je lepší být např. fyzicky silný, zdravý, moci běhat třeba po lese, plavat někde v přírodě, než být slabý a nemoci se do toho lesa ani doplazit.. Takže síla není pouze o srovnávání se s někým / o soupeření, je to základní lidská vlastnost potřebná k životu. To, že jí lidé používají k soupeření/k ovládání druhých lidí, je pouze způsob, jakým se rozhodli tuto svoji schopnost využívat. Dám teď příklady dobrého ovlivňování druhých lidí:
Příklad: kluk se holce dvoří a dává jí přesně to, co ona potřebuje (a to tak, že to ona jakoby "nemůže odmítnout"), a nabídne jí sňatek - vezmou se a mají dítě - tato holka je ovlivněná tímto klukem (telegonie), hlavně tedy její potomci, ale není to proti její vůli.
Další příklad: rodiče dětem vštěpují dobré vlastnosti jako čestnost, poctivost, nelhat, nekrást.. Dítě nemá možnost vybrat si, zda chce to, co mu rodiče vštěpují, přijmout za své a nebo ne = je to takový "dobrý brainwashing" (i když něco se dítěti "musí" předat v tom smyslu, že reálně totiž nejde vychovávat dítě tak, aby od rodičů nic nepřejalo, takže je lepší mu předat něco dobrého než ho likvidovat samozřejmě..).

Pokud někdo, když je silnější než druzí, nechává druhým svobodnou volbu, jestli se od něj chtějí nechat konstruktivně ovlivnit a nebo ne, tak se počítá mezi "dobré" lidi (není "neutální" nebo tak něco..) - příklady ponechání svobodné volby slabším:
Příklad: kluk ukáže holce, jaký je (jaké má vlastnosti atd.) - postupně se s ní dobře seznámí a pak jí řekne "vyber si, jestli chceš mě a nebo někoho jiného a nebo nikoho".
Další příklad: úřad práce se zeptá člověka, co by chtěl dělat, co ho baví, jak by si práci představoval, a pokud nejsou žádné takové vhodné nabídky práce k dispozici, tak mu dá peníze "jen tak", ať ten člověk bez starostí přežije a ve volném čase může dělat to, co ho baví (když už to nemůže dělat v práci).

Stejně tak pokud někdo čeká, až se na něj někdo ze své svobodné vůle obrátí, a teprve pak ho začne likvidovat (tzn. dá mu svobodnou volbu), počítá se mezi "zlé" lidi (i přesto, že dal slabším svobodnou volbu). Vtip je v tom, že "zlý" člověk, který chce slabší likvidovat, jim pravou svobodnou volbu dát ani nemůže, protože kdyby jim řekl "chceš, abych tě zlikvidoval?", každý mu odpoví, že nechce. Takže pokud tento člověk chce likvidovat slabší, nemůže jim z principu dát opravdovou svobodnou volbu (jinak by se jeho plán nikdy neuskutečnil).

Jistě mnozí lidé namítnou, že se o slabší vůbec nestarají (ani v dobrém ani ve špatném) a svojí sílu využívají pouze na rozhodování se o sobě samém: pokud se někdo o druhé nezajímá (třeba co si o něm kdo myslí, nesnaží se nikoho ovlivnit atd.), stejně slabší ovlivňuje (tohoto účinku se nejde "zbavit"), a to svým příkladem. Pokud tedy někdo jakoby o druhých nijak nerozoduje, ale jde "dobrým příkladem" (=žije konstruktivní život), je dobrý. Pokud někdo o druhých jakoby nijak nerozhoduje, ale žije destruktivní život, je druhým "špatným příkladem" = je zlý. Pokud někdo o slabších jakoby nijak nerozhoduje a zároveň žije v izolaci, takže nemůže být dobrým/špatným příkladem pro druhé, tak platí to, že pokud nikomu (=tedy ani sobě) neubližuje, je dobrý. Chci tím říct, že není žádná "šedá zóna", neutralita, "jsem mimo toto hodnocení" a podobně. Každý se řadí buď do jedné nebo do druhé skupiny.

Tady se dostáváme ke světovému dění, ve kterém v souhrnu existují pouze dvě strany: lidi, kteří slabším pomáhají a dělají pro ně dobro a lidi, kteří slabší likvidují. Lidi, kteří slabší likvidují, mají za cíl smrt nebo zotročení slabších (aby se slabší nikdy nemohli dostat "nad ně" a pomstít se jim/ze své svobodné vůle jim ublížit). Úplné zotročení je podobné jako fyzická smrt, protože ten, kdo pokračuje v životě, je někdo úplně jiný než ta původní osoba před zotročením. Většinou někdo někoho zotročuje proto, že se ho snaží "předělat na sebe".

Jelikož silnější ovládá slabšího, tak na "vrcholu pyramid" dobra i zla stojí pouze pár lidí/bytostí, kteří ovlivňují všechny "na své straně" pod sebou, a zároveň proti sobě ty dvě strany bojují (=boj dobra se zlem = pár lidí na vrchlou pyramidy dobra bojuje proti pár lidem/bytostem na vrchlou pyramidy zla). Pokud by vyhrálo "zlo", tak jelikož cílem "zla" (=každého zlého jednotlivce) je zlikvidovat všechny slabší, ve chvíli vítězství zla by nejsilnější zlý člověk/bytost zabil všechny ostatní (dobré i zlé). Na vrcholu pyramidy zla stojí 6 padlých andělů - tedy by vyhladili/úplně zotročili celé lidstvo.