V tomto článku budeme řešit otázku, v jakém případě se člověk (nějakým svým rozhodnutím/činem) přidá (dočasně nebo trvale) na stranu zla. A v jakém případě naopak on zlý není.

V jedné diskusi někdo vyjádřil svoje přesvědčení, že když někdo pracuje pro korporaci (např. jako uklízečka nebo přenáší papíry v administrativě), tak byť konkrétně on nikomu neubližuje, přidal se ke zlu (asi proto, že díky jeho pomoci s úklidem/papírováním, má DS více času na spřádání zlých plánů, než kdyby si museli sami uklízet/věnovat se papírování). Na to jsem odepsala zamyšlení se o tom, že každý, kdo někdy zaplatil daně (byť je za něj odvedl jeho zaměstnavatel), se dle stejné "logiky" přidal ke zlu, protože jim dal peníze, které DS pomohly financovat obchod s dětmi = tedy se na stranu zla už údajně přidalo 999,9% lidí žijících ve "vyspělých zemích" (=ve kterých se musí ze zákona platit daně). Níže vysvětlím, jak jsem na to přišla a že dle této "logiky" by tomu tak bylo (že kdo platí daně, tak se "také přidal ke zlu"). Naštěstí je tento způsob uvažování chybný, takže ten, kdo si někdy vybral raději otročit v zaměstnání než aby zemřel na ulici nebo raději odvádí daně než aby si vybral nechat se zavřít do vězení, se díky tomuto svému rozhodnutí ke zlu nepřidal. Pokud ale někdo naopak není do ničeho nucený a vybere si někomu např. fyzicky ublížit nebo sice nucený je, ale má několik možností, z nichž minimálně jedna by moc/tolik/vůbec neublížila (a on si přesto vybral tu z nucených možností omezeného výběru, která někomu fyzicky ublíží), přidal se ke zlu.

Podle mě je jedno, jak člověk získá peníze=povolení na přežití, pokud nikomu neubližuje. Každý, kdo je na úřadu práce nebo chce sociální dávky, musí přijmout jakoukoli práci, která je ve zdejším systému legální (jinak nemá nárok na podporu, takže může žít krátce na ulici a v zimě zemře / či se může dát na dráhu zločinu a začít třeba prodávat drogy nebo krást / dělat prostitutku či natáčet porno). Pokud mi systém vyhrožuje, že mě zabije, když nebudu 8h denně přenášet papíry (=administrativa, která nějak moc neubližuje) v illuminátské společnosti (ve většině zaměstnání člověk pracuje pro/na illumináty, ať už o tom ví a nebo si to uvědomit nechce, aby se nemusel zabývat morálními otázkami), tak mám na výběr mezi přenášením papírů nebo smrtí. Někdo se nenechá vůbec nikdy nijak vydírat a zvolí smrt a někdo jiný něco pro svoje přežití udělá – budeme ho za to odsuzovat? Podle mě je irelevantní řešit, jestli je lepší se nějak podřídit nebo se vůbec nikdy nijak nepodřizovat. Protože když si představíme, že k někomu přijde zlá osoba s pistolí a vyhrožuje mu, že když nezačne několik hodin denně dělat nesmyslnou činnost (např. přenášení papírů), tak že mu fyzicky ublíží – je lepší ten, kdo se z principu nepodřídí, protože nechce nikdy nijak vyděrači ustupit, a tak raději zvolí fyzické utrpení svého těla – a nebo je lepší ten, kdo spolkne hrdost, a i když by vykonané utrpení nebyla jeho zlá karma (nebyla by to jeho vina), tak má rád svoje tělo a nechce, aby mu ten zlý člověk ublížil, a udělá co je po něm žádáno = nesmyslnou činnost přenášení papíru vykoná? Já opravdu nevím, co je lepší varianta (zvolit utrpení/bolest a nebo se trochu podřídit), ale vím, že je blbé se ptát takto vydíraného člověka, proč si zvolil to nebo ono (to je jako se ptát nějaké ženy proč se raději nechala znásilnit než aby byla zabita, když by měla na výběr pouze tyto dvě varianty – podle mě to je její osobní věc, jestli se rozhodne raději zemřít nebo znásilnit a nikomu do toho nic není). Jediné, na co si můžeme stěžovat, by bylo, pokud by se někdo přidal ke zlu, ale kde je ta hranice: Proč platíte daně, ze kterých může DS financovat obchod s dětmi?? Proč jste si raději nevybrali nechat se zavřít do vězení, nemít žádnou rodinu a žádný život? Řekli jste si, že vy za to nemůžete, že vám někdo násilím proti vaší vůli bere peníze (které pak používá na něco zlého), a tak se prostě musíte podřídit, snažíte se žít dál, a nebo právě teď na internetu čtete články z vězení? Ve vězení byste měli omezený přístup k informacím, mohli byste být vysláni mezi prvními do války, někdo by vám mohl třeba píchnout násilím vakcínu.. Měli byste mnohem menší práva a možnost chránit se proti zlu (ve vězení), tak proč si každý vybral, že daně raději zaplatí (když za klávesnicí jsou všichni "hrdinové")? I ten, za koho odvádí daně zaměstnavatel, si to vybral, protože pokud by je platit nechtěl, tak by z principu nikdy nepracoval pro firmu, která odvádí daně (raději by zemřel nebo by pracoval pouze "na černo" = což by ho také mohlo dostat do vězení..). Nebo další příklad – DS potlačuje volnou energii a vy to víte – přesto používáte auto na spalovací motor/jezdíte vlakem/autobusem místo toho, abyste z principu chodili pouze pěšky či jezdili na kole, proč? Že by to bylo tak, že vy za to nemůžete, že DS potlačil technologie, a tak využíváte co jde, protože to není vaše vina? Jak je možné, že jste dokončili vymývání mozku=školu, proč jste do ní neodmítli chodit? (a nešli jste raději do pasťáku pryč od rodičů či k psychologovi, který by vás zfetoval prášky tak, že byste o sobě nevěděli, a bylo by vám jedno, kde se právě nacházíte - jestli ve škole nebo někde jinde..)
Nedávno jsem o tomto psala článek (stačí začít číst od tučného „Důležité je určit, kdo za to může…“).

Navíc lidé, kteří kritizují někoho za to, že pracuje pro korporaci (na někoho ta práce prostě "zbyde", protože kdyby měli všichni dost peněz na to, aby nemuseli pracovat tam, kde nechtějí, tak všechny korporace zdraží ceny produktů, což sebere peníze plošně všem, a ten, kdo měl peněz nejmíň, bude muset volit mezi smrtí a prací, kterou by si svobodně nevybral - když si někdo zvolí smrt, tak ze světa "vypadne" a volbu bude muset učinit ten, kdo je další na řadě a tak dále..), by mohli tomu, kdo byl do zaměstnání u DS společnosti donucen (ale pracovat tam nechce), dohodit konstruktivní zaměstnání nebo mu každý měsíc posílat peníze na přežití. Tak by dokázali, že s ním mají dobrý záměr (=aby žil), zatímco když mu radí, že by se měl nechat raději zabít (ještě když oni pokrytecky platí daně místo toho, aby se tedy sami nechali raději zavřít do vězení), nemusí to s ním myslet úplně dobře (možná je za tím jiný skrytý záměr = třeba ho jenom nemají rádi nebo dotyčný umí odhalit chyby v jejich charakteru, takže se ho podvědomě chtějí zbavit = možná mají až takto špatný charakter..). Nebo kdyby řekli, že oni by v takové situaci udělali "lepší rozhodnutí", můžou si to s ním vyměnit (tedy ten, koho kritizují, bude pracovat místo nich v konstruktivním zaměstnání - téměř každý se dokáže naučit téměř všechna povolání) a oni půjdou na jeho místo, přičemž se tedy rozhodnou nechat se zabít. Budou si moci (po smrti) říkat, že byli "ti dobří" (ačkoli dlouho nežili), ale k čemu jejich oběť byla / jak to pomohlo? Jak to je vlastně možné, že lidé, kteří by si (údajně) raději vybrali ve vyhrocené situaci smrt, v pohodičce žijí? Někteří tedy již doopravdy z tohoto důvodu nežijí, ale z těch, kteří ano a mají se docela/dost dobře, má většina jednu společnou vlastnost - kritizují ty, kteří se raději v něčem podřídí, než aby zemřeli - proč? Protože oni potřebují získat sílu/energii, která jim pomůže k tomu, aby byli od DS co nejdále to jde = aby se vůbec nikdy nedostali do podobné situace, ve které by museli reálně volit mezi několika špatnými možnostmi. Takže oni řeknou "já bych se nikdy nepodřídil a raději bych zemřel a ty ses přidal ke zlu, když sis vybral raději malé podřízení než smrt", čímž lidem se svědomím odebírají energii, kterou použijí právě na vyhnutí se nevhodným životním podmínkám (takže pak i věří tomu, že se jim vesmír za jejich dobrou duši/charakter odměňuje/pomáhá jim, a protože jsou tak "dobří", tak se nikdy ani nedostanou do situací, ve kterých by byli k této volbě donuceni..). Mít svědomí je samozřejmě dobré, ale oni "vnucují" vinu či lépe řečeno falešné svědomí, což druhé manipuluje, a takto ostatním i ubližují. Ani si neuvědomují, že jsou energetickými upíry, takže by se dalo polemizovat, jestli ONI vůbec jsou na straně dobra..
I mně se v životě stalo, že jsem si říkala "nikdy bych se nepodřídila a raději bych zemřela, kdyby mě chtěl někdo znásilnit" (jednak smrt v takové situaci vůbec nemusí být na výběr, a za druhé bolest při reálné události je mnohem horší než představa = při představě čehokoli člověk bolest necítí, takže se reálné rozhodnutí ve skutečnosti může lišit od toho, co si člověk dopředu myslel, že by udělal). Vždycky jsem odsuzovala lidi, kteří ze svobodné vůle podporují DS (což jsou např. všichni, kdo mají rádi/zastávají kapitalismus). Ale ani tehdy, když jsem si myslela, že já bych se nikdy nepodřídila, jsem neodsuzovala toho, kdo si vybral něco jiného (je to přeci každého věc, co udělá/co si vybere, když k němu přijde násilník. Násilník=zlo, ale pokud oběť nedělá nic zlého, pouze se podřídí silnějšímu násilníkovi raději než aby si nechala ublížit, tímto se přeci z oběti nestane zlý člověk..).

Navíc si představte, že dobro žádnou práci nenabízí (pracovní místa poskytuje pouze DS..), takže dobro by vás nechalo zemřít (byť jenom proto, že nemůže pomoct, protože zlo je příliš silné..) - myslíte si, že by po vás dobro chtělo, abyste si vybrali raději smrt než práci pro korporátní společnost (v případě, že dobro žádnou práci nabídnout nemůže)? Co by vám dobro asi tak přálo - smrt??
Ještě mě napadlo:
Globalista vám vezme půdu i jídlo z obchodů (+zničí všechny rostliny i možnost jejich pěstování doma v květináči – např. něco, co zamezuje růstu rostlin, vypustí do vzduchu) a dá vám k jídlu „na výběr“ pouze různé druhy brouků. Je „lepší“ ten, kdo se z principu nepodřídí/zrovna k broukům má extrémně velký odpor (i když by se podřídil rád) a raději zemře hlady; a nebo je „lepší“ ten, kdo z hladu či pudu sebezáchovy ty brouky sní? Měli bychom odsuzovat toho, kdo (bez možnosti jiného výběru) ty brouky snědl/nesnědl a zajímá vůbec někoho o něm samotném z hlediska sebepoznání, jestli by brouky z hladu jedl a nebo by raději zemřel..? Mně to je třeba (u mě i u ostatních, co by si kdo vybral) jedno – nemyslím si, že bych byla lepší/horší při výběru jakékoli z těchto dvou „variant“ a upřímně mě to NEZAJÍMÁ (co bych si v takové situaci vybrala nebo nevybrala). Já to o sobě nepotřebuju vědět (co bych si vybrala v nějaké extrémní situaci ze dvou či více špatných možností), protože mým cílem je žít spokojený život (bez brouků). Takže než aby se dvě skupiny lidí mezi sebou hádali (i když ta skupina, která si vybrala raději smrt se hádat nemůže, protože už není naživu = každý, kdo je naživu, se někdy nějak podřídil/udělal něco, co by si svobodně nevybral, pro přežití), měli by spíš všichni ukazovat na ZLO (což je ten, kdo zničil potraviny a „nabízí“ pouze brouky – nikoli ten, kdo se z hladu podřídil a brouky je donucen konzumovat..), než se obviňovat mezi sebou (kdo se podřídil víc a kdo méně). I mně jsou sympatičtější lidé, kteří se podřizují co nejméně a kteří by zvolili raději smrt (jestli mezi ně patřím, to netuším – ze zkušenosti vím, že se podřizuji/nepodřizuji podle aktuální nálady = někdy si vyberu to a jindy ono a to pouze podle SEBE – ne kvůli okolí; tedy mi je jedno, jestli se někomu moje volba líbí/nelíbí). Ale i když jsou lidé, kteří by si zvolili raději smrt, sympatičtější, z hlediska výhry dobra ten, kdo se nepodřídí a zemře, už nic nemůže vykonat (protože tu není, tak zlo asi neporazí, že?). Jenom ten, kdo se podřídil, může pak (pokud se mu podaří nabrat dostatek sil, což není zaručeno..) bojovat proti zlu.

Pokud by někdo chtěl prověřit svoje reakce/výběr v extrémně nepříznivých situacích, tak by zašel za nějakým sadistou, který by mu vyhrožoval smrtí, mučil ho atd. dokud se nepodřídí. Pokud by dotyčný věděl, že to je jen zkouška, která pomine, tak by jí samozřejmě prošel, a proto by si musel vymazat paměť. I tak ale pokud by ta trýzeň měla přestat poté, co „zkouškou projde“, tak by to na podvědomé úrovni tušil, a proto by výsledek nebyl opravdový. Opravdového výsledku byste mohli dosáhnout pouze pokud by zlo trvalo nekonečně dlouho = zlo by definitivně vyhrálo; ale v takovém případě by vám znalost výsledku k ničemu nebyla, protože byste už jen nekonečně dlouho trpěli a nikdy by to nepřestalo = nikdy byste se nedostali „zpátky“ do konstruktivního světa. Proto nechápu lidi, kteří si myslí, že matrix je nějaká „zkouška charakteru/duše“, kterou když projdou, tak matrix asi zmizí.. Ne, každý je na úrovni duše chytrý, takže všichni, koho by taková zkouška lákala (k inkarnaci), udělají toto krátké zamyšlení a nápad zavrhnou (protože je logicky neproveditelné vrátit se po úspěšném splnění "zkoušky" zpět). Z toho důvodu nezkoumám, co bych si já nebo kdokoli jiný v nepříznivých podmínkách vybral/a (pokud se dotyčný/á nepřidá ke zlu), nýbrž se zaměřuji na odstranění původce zla (tedy odstranit i takovéto zvrhlé „zkoušky“) a na zařízení dobrého života pro všechny. Kdo chce (i přesto, že nesmyslnost takového počínání již nyní zná) absolvovat nějakou „zkoušku“, co by si vybral ve velmi zlých situacích, myslím si, že příležitostí má v tomto zlém světě dost, stačí se dostat do nepříznivé finanční situace nebo vyhledat nějaké zlé lidi – já v tom nikomu nebráním, pouze říkám, že (pokud nevyhraje zlo) výsledek nebude platný; a pokud byste chtěli zjistit OPRAVDOVÝ/platný výsledek, tak si přejete výhru zla = přidali jste se ke zlu, „gratuluji“.

Možná si někdo řekne „budu kritizovat ty, kteří jsou slabší a zároveň se podřídili víc než já, protože oni mají menší možnosti bojovat proti zlu než jaké mám já – tím, že jim vezmu energii, zesílím, a tuto sílu použiju pro výhru dobra“. No mě energii nevezmete a když já něco kritizuji (např. bioroboty), tak většinou kritizuji ty, kteří dělají něco hodně špatně (aby to změnili), nebo kritizuji toho, kdo se přidal ke zlu, nebo kritizuji lidi, kteří napomáhají výhře zla. Ten, kdo je donucený udělat něco, co nechce (kvůli přežití), ale nepatří do žádné z těchto kategorií. Protože když se nepodřídí a někdo mu ublíží (i kdyby jeho tělu ublížil jenom hlad kvůli nedostatku peněz díky tomu, že nikde nepracuje) – tak tu energii, kterou mu někdo (ublížením jeho tělu) vzal, dostane zlá strana (=zlo je o tuto energii silnější). Pokud se dotyčný „podřídí“, tak záleží, jestli díky tomu vznikne ublížení větší/menší, než jak by bylo ublíženo jemu, když by se nepodřídil (tzn. pokud podřízením se vygeneroval menší ublížení = energii, která putuje ke zlé straně, tak udělal to nejlepší, co v dané situaci mohl). Udělali všichni vždy jen to nejlepší? Asi ne. Ale ani za to by se neměli lidé obviňovat (místo toho by měli pracovat na nápravě, aby se v budoucnu rozhodovali lépe), protože i přehnané oprávněné výčitky jim odebírají energii, která putuje ke zlé straně.

Někteří lidé si čistí energii, žijí na samotě u lesa a vyhýbají se DS. Proti ničemu z toho nic nemám, také to tak v ideálním případě dělám. Oni se vyhýbají DS, a proto se nedostanou do nepříjemné situace, ve které by se museli rozhodnout, jak se zachovat (protože žijí např. na vesnici). Pak si ale někde přečtou, že DS udělalo to či ono a nějaký člověk u toho byl – a tito lidé, kteří tenkrát přeci sami mohli přijít k DS zjednat nápravu – začnou svědka zlé činnosti kritizovat, že měl zajít na policii nebo sjednat nápravu nějak jinak.. Pokud žiju poklidný život v přírodě a vybrala jsem si žít daleko od DS, tak je přeci pokrytecké kritizovat někoho, kdo je u zla blíž, takže se stal svědkem. Protože právě tou SVOJÍ VOLBOU vyhnout se DS jsem se v minulosti již rozhodl/a, že nikomu nepomůžu (protože ani nebudu svědkem zlé činnosti)!! Já proti životu daleko od DS nic nemám, pouze říkám, že nedává smysl, když někdo takový (kdo si vybral nebýt svědkem = nepomoct) kritizuje, proč svědek např. nepomohl (vždyť jsou oba na úplně stejné úrovni).
Pokud někdo medituje a žije ve vysokých vibracích daleko od DS, tak proti tomu nic nemám, pokud nenařkne svědky událostí, že měli něco udělat jinak, protože „on by to udělal správně/dobře/lépe“ (no tím, že se rozhodl být co nejdál od DS, aby si udržoval vysoké vibrace, se on sám UŽ rozhodl, že NIC neudělá). A já ani nikomu neradím, aby proti DS obyčejný člověk nějak zasahoval (stejně by nic nezmohl a zbytečně by zemřel). Jenom se má podívat sám na sebe a vyhodnotit, že když on nic neudělal, je zbytečné z něčeho obviňovat svědka událostí (byť jenom z toho, že se vůbec stal svědkem událostí = že si např. „dostatečně nenavýšil vibrace natolik, aby se DS vyhnul“ nebo ve skutečnosti spíš že byl hezčí/chytřejší/měl větší psychické schopnosti, takže si ho DS vybral..hloupého nezajímavého člověka DS k ničemu nepotřebuje). Lidé bez schopností se DS snáze vyhnou, ale proč obviňují někoho (z pohledu DS) „schopnějšího“ z toho, že ho DS zacílil, to opravdu nechápu.

Můj názor se shoduje s indigovou dívenkou (a přišla jsem na to sama nezávisle na ní), že ke zlu se přidal ten, kdo někoho zavraždil, např. píchal vakcíny (nebo páchal zlé činy, např. propagoval očkování v TV) - protože oběť ani svědek nemůžou za to, co si někdo zlý vybral, že udělá. Souhlasím jenom tedy s tím rozdílem, že jsem četla knihu „Byla jsem otrokyní v satanské sektě“ (nebo to byla jiná kniha o mk-ultra?) a tam dítě mučili a nutili ho (drželi mu ruku) zavraždit jiné dítě = v takovém případě si nejsem jistá, jestli se přidalo ke zlu, když to bylo nedobrovolné, i když to pak pod hrozbou mučení asi zopakovalo už samo.. Stejně tak pokud někdo odmala vyrůstá pouze mezi satanisty, kteří mu vymývají mozek (od mala ho učí, že satan je dobro a že by měl odevzdat duši), tak si nejsem jistá, jestli když takový jedinec pak v dospělosti řekne, že chce odevzdat duši, tak jestli to bylo jeho svobodné rozhodnutí nebo měl pouze hodně vymytý mozek.. Protože jsem viděla video, ve kterém děti ve škole jedí brouky a nějak se tomu nebrání jenom proto, že to dělají všichni ostatní.. Ty děti nevypadaly bioroboticky, podle mě se totiž všechny děti přirozeně od okolí učí napodobováním.
Mám určité svoje morální zásady, ale kde je přesná hranice přidání se ke zlu, nevím (vím to pouze přibližně). A v tomto článku (někde níže) popíšu i zajímavý příběh z dokumentu, který jsem viděla, díky čemuž jsem zjistila, že moje hranice možná není přesná (ve smyslu, že bych neměla tolik odsuzovat - zažila jsem už kritiku, že zlo odsuzuji příliš málo = že bych měla mít hranici mnohem přísnější..; ale oproti tomu i takovou, že jsem zlá, protože odsuzuji pedofilii). Jelikož jsem potkala různé skupiny lidí a každý druhým vnucuje jiné nesmysly, řídím se vždy jen a pouze podle sebe. Nyní si díky tomu dokumentu sice uvědomuji, že bych někoho i mohla odsoudit nesprávně, ale jsem asi raději přísnější než abych omylem zlo tolerovala, tedy tu svojí hranici nedokážu posunout ani kdybych se o to snažila (i já mám "obranné mechanismy" psychiky, o všem se dále dočtete a bude vám to pak jasnější).


Před pár dny jsem dala do playlistu:
Tuto písničku jsem sem dala pro toho, komu o mně, z důvodu svého špatného charakteru, naskakují špatná/é hodnocení/myšlenky – já taková nejsem, že bych něco dělala kvůli tomu, že bych byla bláznivá, kvůli zahnání nudy nebo k upoutání pozornosti - pouze jsem dovolila projekci z toho důvodu, abych mohla modifikovat+poslat zpátky energii..modifikovat proto, aby se to toho, kdo "nesplňuje kritéria konkrétního zla", nedotklo. A v další písničce zjistí následek.
A to, co jsem (dle aktuálních energií) předpověděla, se také stalo (akorát jinde, než kde jsem předpokládala). Ono vlastně to, co se stalo, bylo zároveň i následkem tohoto příspěvku, protože ten znamenal, že KAŽDÝ, do nesplňuje určitý "level" dobrého charakteru, ode mě už nedostane ani trošku energie (nebudu ho energeticky podporovat). Dříve jsem (energeticky) podporovala každého, kdo fandil vítězství dobra (bez ohledu na jejich charakter). Nyní se pro dobro budou muset rozhodnout i když "za to" nedostanou žádnou odměnu. - Ono to bylo tak, že některým lidem vadily moje komentáře (proč je uvedeno ob jeden odstavec níže), ale díky tomu, že ode mě měli energii, se "překonali" a nestěžovali si (i když jejich mysl jim to ospravedlnila jakože z toho důvodu, že chtějí být slušní, nechtějí se hádat apod.; tak pravý důvod byl tento). Díky tomu, že nastala změna a energii ode mě přestali dostávat, tak už "vystoupili" a sdělili, že se jim něco už delší dobu nelíbilo. Tím jsem zjistila, že mnou vymyšlený postup opravdu funguje.
Já můžu dávat energii komu chci, a i když někdo fandí výhře dobra, pokud má větší charakterové vady, nechci ho podporovat (abych nepodporovala zlo, byť jen "malé"). To ho může postrčit k tomu, aby na sobě zapracoval, ale i když se rozhodne zůstat beze změny, je to jeho věc. Pokud by kvůli tomu, že již není tolik energeticky podporován, přestal sledovat stránky věnující se výhře dobra (jak vyhrožoval, že "kvůli mě nějaký web přestane číst"), tak by se tím nepřidal na stranu zla (nýbrž by šel třeba místo čtení webu do přírody, která mu dá energie víc = šel by tam, kde je to také konstruktivní a kde doplní deficit energie, který mu nyní chybí). Je to jeho věc, co se rozhodne dělat ve volném čase, ale nebyla by to moje "vina"/chyba, že se ON SÁM rozhodl nečíst web, na kterém může moje komentáře prostě jednoduše přeskakovat=nečíst.

Celý život umím dopředu vytušit, co si bude někdo konkrétní (nebo jen někdo s určitou povahou obecně) v budoucnosti myslet nebo co udělá. Ačkoli jsem to dopředu věděla, nikdy jsem nezasáhla a nezabránila tomu, protože jsem věděla, že když zabráním tomu, aby se se mnou někdo přestal bavit (což by se stalo kvůli jeho chybám, které si nechce připustit), tak bych věděla o tom, že se (dál) bavím s někým, kdo pro mě není dobrý. Takže jsem chtěla, aby se lidi rozhodli upřímně sami za sebe (i když jsem měla tu "moc" něčemu předejít). Vždy mě ale zajímalo, co by se stalo, kdybych zasáhla a budoucí hádce zabránila? Jak bych se cítila a co by se změnilo? Tak jsem to nyní poprvé vyzkoušela a zjistila jsem, že ono to vychází asi tak "nastejno" (jestli bych počkala na budoucí slovní obvinění a nebo jsem to urychlila). Samozřejmě když jsem to urychlila, tak to probíhalo trochu jinak (místo obvinění z "A" proběhlo obvinění z "B"), ale výsledek je asi podobný (necítím rozdíl).

Důležité je ale spíš to, jaký byl záměr někoho, kdo se obrátil proti mně - v jeho mysli si to asi ospravedlní všelijak, ale pravdivý důvod lze snadno odhadnout. Když bude zaveden základní příjem, tak podle čeho se budou lidé rozhodovat, s kým se kamarádit/bavit? Každý se rozhoduje svobodně sám za sebe, ale co když si někteří lidé myslí, že když budou "hodně dobří" = v dobru "lepší" než ostatní, např. budou mít vyšší vibrace, tak se s nimi MUSÍ někdo (konkrétní) bavit. Jelikož má ale člověk omezenou kapacitu přátel, tak když si vybere dostatek lidí, s dalšími se už bavit nestihne (i když jsou také dobří). Tedy někteří lidé předpokládají, že když budou "nejlepší", tak se s nimi "musí" bavit. No a aby byli jakože nejlepší, tak shodí druhého (např. že je zlý, má nízké vibrace apod.), aby získali přízeň. Tedy tvrdili, že by se se mnou nikdo neměl bavit (což jsem právě předpokládala, že se stane, a rozhodla jsem se tomu předejít, což událost urychlilo a probíhala trochu jinak), ale neuvědomují si, že i když by měl někdo doopravdy nižší vibrace než dotyčný/á, tak stejně si někdo může vybrat, že se bude díky svobodné volbě bavit s tím, kdo má vibrace nižší (tzn. může si vybrat toho s nejvyššími vibracemi, ale taky nemusí).
Někteří lidé zase mají v hlavě program, že když se někomu stalo něco zlého, tak MUSÍ soucítit (jinak by nebyli „dobří“) – pak když někdo píše o více zlých věcech, tak už je tolik soucítění přestane bavit (já když soucítit nechci, že mě to třeba už nebaví, tak nesoucítím a jsem se sebou v pohodě), tak by si ale kvůli omezujícímu myšlenkovému programu o sobě museli pomyslet, že jsou zlí, a tak raději shodí pisatele (např. jako blázna nebo že to píše kvůli zviditelnění se / mohl si za to sám apod.), a pak mají odůvodnění pro nesoucítění, aniž by se kvůli tomu cítili provinile. Samozřejmě když píšu, tak vnímám, že někdo s tímto bude mít problém, ale rozhodla jsem se kvůli takovým lidem neomezovat (i když svým psaním nikomu nechci ublížit), protože já nemůžu za to, že mají v hlavě špatné myšlenkové programy.
Během života se mi párkrát stalo, že jsem někomu, kdo byl starší než já, něco řekla (nějaký zážitek, aby se dozvěděl o illuminátech) a daný člověk mi věřil, ale pak se ukázalo, že on má ještě větší trauma, protože žil za komunismu a traumatizovala ho nemožnost se svobodně vyjadřovat. Pokud totiž víte, že někteří lidé, se kterými máte zážitky, jsou zlí, máte jiné trauma než když si myslíte, že žijete mezi hodnými/milujícími lidmi, kteří vás ale třeba nějak omezují/skrytě manipulují (a tváří se, že je to normální/v dané společnosti to tak dělají všichni). Proto věřím, že hodně lidí zažilo v životě nějaké trauma, a pokud chtějí, můžou o tom psát svobodně na internetu; pokud nechtějí, nemusí = JE TO JEJICH VOLBA. Pokud se rozhodli o svých zlých zážitcích nepsat (a jsou s touto volbou v souladu), proč jim vadí, že někdo jiný píše? To je jako kdyby mě vadilo, že někdo druhý nepíše („když já jo, tak on/a musí taky“). Připadá mi to, jako kdyby také toužili po soucitu, ale jelikož si zakázali takto psát (aby se neztrapnili/nezatěžovali okolí), tak jim pak vadí někdo, kdo si to nezakázal (a kdo dostal to, po čem oni také touží, zatímco oni to nedostanou).

Chápu, že někomu vadím, protože jsem zjistila, že se hrnu do odhalování zla, které je skryto v druhých (ale doopravdového zla, nikoli falešné obviňování). Někdo mě nemusel proto, že jsem poukázala na rozpor v jeho vidění světa + na obranné programy jeho psychiky. Ten mě tedy odsuzoval z důvodu svého traumatu, ale pokud někdo používá manipulační techniky, má zároveň i špatný charakter.
V DS korporaci jsem totiž dostala úplně totožný typ ponižování (tam ale i výsměchu) za to, že jsem byla proti 5G. Úplně stejný typ manipulace (že jsem blázen, a proto by mě neměl nikdo brát vážně, a že jsem zlá, protože bráním pokroku). I falešné "soucítění", např. že jsem chudák, který neví co mluví, protože má psychické potíže, a tak by se mnou měli mít soucit (ale nezamýšlet se nad mými slovy) - což je jen druhá strana téže mince (=někdo předstírá, že je "se mnou" jakože mě "brání", ale "soucitně" tvrdí, že by mě neměl nikdo brát vážně, takže sleduje stejný cíl jako ten, kdo použil výsměch nebo ponížení). Takže někdo je "duchovní", raději by se údajně nechal zabít, než aby pracoval pro korporaci, ale úroveň jeho charakteru je shodná s nižšími poskoky DS.. Jak je to možné? Moje vysvětlení pro toto je, že každý se v matrixu může setkat se zlými lidmi/destruktivní energií, přičemž charakter je to, co JEHO určuje (není definovaný tím, co mu kdo udělal nebo s čím se setkal - když jsem psala o svých zážitcích, tak někdo napsal, že se odhaluji, ale já popisovala slova/činy zlých lidí a to, co se někdo druhý rozhodl udělat, se mnou přeci nemá nic společného..). Když se někdo snaží vyhnout všemu destruktivnímu, tak je to jedině dobře, ale pokud má zároveň špatný charakter, vůbec k ničemu mu to nebude. Jen se dočasně vyhýbá problémům, ale to jednou pomine, a pak se bude muset spolehnout na svoje hodnoty/nitro/charakter a odhalí se.


Ještě mě napadla další volba – buď zaměstnání v korporátní společnosti jako uklízečka nebo kdyby někdo nechtěl, tak by ho nezabili (a sebevražda je destruktivní, takže ta jako "možnost" nepřipadá v úvahu), ale odvezli do tunelu, kde by žena musela např. dokola rodit děti pro rituály – co byste si vybrali a při výběru které z těchto dvou možností se podle vás přidal člověk ke zlu? V obou případech pomáhá (uklízením/rozením) proti svojí vůli DS. Proč si vůbec někdo myslí, že ten, kdo je proti svojí vůli donucený něco udělat, se přidal ke zlu? Vždyť taková víra škodí jen vám samotným, protože když se dostanete do situace s omezeným výběrem, budete si pak vyčítat, že jste se přidali ke zlu a už nemáte naději NEBO se necháte těsně před výhrou dobra zabít..

Když poukážete u zarytého křesťana na zjevné nesmysly/rozpory v jeho víře, tak bude prskat (a stejně se nezamyslí/názor nezmění). A stejně tak když u KOHOKOLI napíšete/řeknete něco, co by mu narušilo jeho vidění světa (které očividně nějaké "mouchy" obsahuje, protože pokud by mu bylo všechno jasné, žádný rozpor by nikdy nevzniknul a to ať už by se setkal s kýmkoli), tak když se jedinec zamýšlet nechce (=nechce nic řešit), mohl by si prostě přiznat, že jeho víra sice úplně nedává smysl, ale poskytuje mu útěchu (=cítí se díky ní dobře), takže z tohoto důvodu nic měnit nechce. Byla by to jeho věc (=jeho svobodné rozhodnutí). Pokud ale člověk nechce přijmout zodpovědnost za to, že se sám rozhodl, že nechce vědět pravdu, musí obvinit toho, kdo na rozpor v jeho myšlení poukázal, např. ze špatné energie (věřím, že ji opravdu cítí, ale z toho důvodu, že byl/a donucen/a vnímat destrukci ve své mysli, kterou se běžně snaží přehlížet), a tím si ospravedlní (=obranný mechanismus psychiky), proč se bude něčemu vyhýbat (aniž by si musel/a uvědomit svojí podobnost s bioroboty, kteří taktéž utíkají od nepříjemných pravd, které jsou v alternativních médiích). Kdyby neodsuzoval/a bioroboty, tak by možná klesnul/a na jejich úroveň vědomě, ale když někoho/něco odsuzuje, tak si poté nemůže přiznat, že je tomu něčemu/někomu nějak podobný/á, a musí uvědomění si daného vzorce chování u sebe potlačit nebo ospravedlnit obranným mechanismem.
I mně se stalo, že jsem měla obranný mechanismus nebo nějakou nevědomost. Já jsem si tedy většinou uvědomovala, že mám tento obranný mechanismus (a proč) a byla jsem s tím víceméně ok. Proto mě nikdy nepřekvapilo, když mi někdo odhalil "překvapivé" vzorce mojí psychiky, protože o všem dávno vím - byla to zívačka. Dále díky mnoha různým zkušenostem (s jinými skupinami, ale podobným charakterem lidí) mě nerozhodí (ani moc nepřekvapí) něco, co by někoho jiného vyvedlo z rovnováhy. Např. jsem vnímala, že nějaká žena si myslí, že když budu psát hodně komentářů, tak někdy někde udělám chybu a ona mě pak bude moct obvinit z toho, že jsem něco měla udělat jinak + doufala, že v očích druhých "klesnu" už jenom tím, že píšu dlouhý text nebo více komentářů.. Byla prča, že když jsem v poslední době psala komentář, tak jsem vnímala myšlenky nějaké ženy o tom, že počká - ať píšu co nejvíc, abych se (dle jejího přání) "odkopala". Samozřejmě to mohla být i jiná žena než některá z těch, které na mě reagovaly, protože ženy operující ze "zvířecího/pudového pohledu na svět" (=sehnat zabezpečovatele, rozmnožit se a nepřemýšlet) prožívají "kolektivní ženskou energii", tzn. že mají (jenom mezi sebou v rámci určitých programů) empatii, takže některá projeví záměr jiné ženy.
Aktualizace: Už jsem pochopila způsob uvažování "proč si někdo myslí, že pomoct DS s úklidem/papírováním, znamená přidat se ke zlu" - každý konstruktivní člověk se má všemu zlému/DS (mají destruktivní vibrace, to je pravda) co nejvíce vyhýbat a dělat všechno proto, aby od nich byl co nejdál. Tedy volba "udělat pro ně něco nebo mi nějak ublíží" vůbec nevznikne. Jenže u každého tato volba přeci vznikla! (bylo to platit daně vs. nechat se zavřít do vězení) A každý se již rozhodl, že než aby si nechal omezit svobodu pohybu, nemožnost vybrat si jídlo, žít v podmínkách, které mi určí DS vězení - tak raději daň zaplatil (a to i když "za něj" odvádí daně zaměstnavatel = má přeci na výběr pracovat pouze "na černo", pokud mu svědomí říká, že by nikdy neměl nijak pomoci DS, jinak se tím přidal ke zlu..ale on si vybral zaměstnání, ve kterém se daně odvádí = vybral si pomoci DS/zlu raději než aby mu ublížili - pak tuto volbu..protože jí udělal nevědomě a "svědomí" nebo spíš špatné přesvědčení ho trápí..odsuzuje u ostatních a irrituje ho, když se někdo v něčem podřídí zločinci než aby byl zabit). Mě vadí pouze pokrytectví, kdy jsem sám tuto volbu udělal, ale ostatní za podobnou věc odsoudím. Ale on to je asi "pouze" obranný mechanismus psychiky, aby člověk sám se sebou mohl žít (když jeho rozum obsahuje nesprávný program), tak si svojí volbu ani neuvědomí a tím se tento rozpor vyřeší.
A tady se dostáváme k tomu (na základě kurzívy výše), že někteří lidé mají (opět nesprávné) přesvědčení, že když je někdo nevědomý (např. si vůbec ani neuvědomí, že se ve společnosti, kde pracuje, děje něco podivného), tak je to dobrý chudák (=oběť). Zatímco když si někdo zla všímá, tak je zlý, protože přeci měl zasáhnout/odejít! Jak je možné, že ten, kdo se rozhodne dát si klapky na oči, uši..je hodnocený jako údajně "lepší" než ten, kdo situaci umí správně vnímat a vyhodnotit?
Já zažívám v životě oba stavy - když je zla hodně nebo jsem prostě ve stresu, tak se kolem mne může dít skoro cokoli a nic nevnímám (řev bych vnímala, ale myslela jsem to tak, že ničeho podezřelého si nevšímám=neřeším). Sama jsem se tak rozhodla, protože když s tím člověk nic nemůže udělat (a nemůže ani odejít), tak na co prožívat víc traumat než už mám.. No a když se cítím lépe, tak někdy naopak věci prověřuji a aktivně (nenápadně) pátrám, abych zjistila, jak co je (jenže to jde těžko zjistit, takže většinou mám jen nějaké domněnky). Od biorobotů se můj přístup liší tím, že bioroboti nepátrají NIKDY a liším se i od "hodných" sluníčkových lidí, kteří sami nic vnímat nechtějí, ale když někdo popíše něco zlého (čeho by si oni sami ani nevšimli), tak jsou velmi "chytří" ve svých radách o tom, jak by oni udělali správnou věc. Co nikomu asi moc nedochází je, že já jsem popisovala divné věci, které se BĚŽNĚ dějí = tzn. můžou je vnímat i obyčejní lidé, a pokud někdo nežije na jiné planetě, tak se s něčím minimálně alespoň trochu podobným už v životě setkal (a pokud si myslí, že ne, tak to nechtěl ani vnímat, natož cokoli řešit..a někdo takový mi nebude kázat o tom, že on by udělal správnou věc = tomu jsem předešla). Proto moje psaní některé lidi tak irritovalo, protože kromě mě u daných událostí samozřejmě bylo i pár svědků z běžných lidí, kteří si ale nebyli ani schopní cokoli uvědomit (dát si 1+ 1 dohoromady) a soustředili se pouze na přežití/vydělávání peněz. Např. jeden běžný člověk v exekuci byl u toho samého, co já, ale daný jedinec se snažil v práci povýšit (aby získal vyšší plat a co nejrychleji splatil dluhy), okolí neřešil (všechno vypouštěl). Takže i běžní lidé (i když dluhy nemají) se někdy dostanou do podivných situací, ale většinou použijí zmanipulovaný rozum jako obranný mechanismus a nějak si to vysvětlí/omluví (aby věřili, že se nic neděje/že je vše v pořádku). Když někdo píše o zkušenostech, které se zde celkem "běžně" (asi ne všude, to netvrdím) dějí, tak lidem musí dojít, že jsou dvě možnosti - buď si vymýšlím/jsem blázen a nebo náhodní svědci z lidu nemají kapacitu na to si něco vůbec uvědomit = ani to nepoberou. A možná, že i lidé, kteří čtou alternativní weby a o DS toho ví dost, by nevěřili, že se něco může dít blízko nich (a ani by to nedokázali rozpoznat, natož zasáhnout, jak si pěkně z dálky představují, když tam u toho nejsou..). Proto jsem jim napsala, že kdo chce, má nyní možnost = může zajet např. do Prahy a sám začít pátrat (a zasahovat). Kdo se přihlásil? Nikdo. Ale keců maj "jak oni kdyby u toho byli, tak oni by.." = můžete, máte přeci možnost tam zajít.. Samozřejmě by mohlo být nebezpečné = smrtelné pro toho, kdo by šel sjednat nápravu k DS, takže po nikom nechci, aby to zkoušel, ale když to sám nedělá, neměl by odsuzovat druhé (nebo jim radit, jak na to).
Popíšu příklad ze života: Byla jsem v jednom zaměstnání a bavila jsem se s bývalým vojákem (který byl už v důchodu a kulhal, tedy už určitě nebojoval). On toho věděl dost o illuminátech (měl to načtené, asi z alternativních webů) a přinesl mi ukázat velký vojenský nůž cca 20cm a zároveň vystřelovací (nevím, jestli jsem někde nečetla, že toto je zakázané) a ten nůž nečekaně otevřel směrem na mě (tak, aby mi to nic neudělalo). Byli jsme sami a jak ten nůž vystřelil blízko směrem ke mně, tak jsem ani nemrkla, nelekla jsem se, neuhnula jsem, nic = ani jsem nehnula brvou. A on (jako komentář k tomu) řekl, že nelžu, že jsem opravdu byla u illuminátů (a ten nůž zase schoval). Mně se díky tomu pak tenkrát přehodila osobnost na mužskou, protože to nebyla obvyklá situace. Ale v jiném zaměstnání opět (jiný) starší kolega bývalý voják popisoval vojenský nůž (=jak ho použít), tentokrát ale nejenom mě: Jedna kolegyně mi to vyprávěla a rozumem si to odůvodnila, např. že je senilní, a nepřipadalo jí na tom nic divného, zatímco jiná zaměstnankyně přiběhla vyděšená, že si to, že jí někdo popisuje, jak bodnout a zabít člověka, vykládá jako že jí vyhrožuje smrtí (byla z toho vystresovaná). U mě toto nevyvolalo žádnou reakci (také za mnou přišel), ale "ze slušnosti" jsem se jakože podivila že je drsný, aby byl spokojený (že mu dávám uznání/respekt)***, i když mi to bylo jedno, ale chtěla jsem mu udělat radost, protože se několikrát snažil mě např. vtipem rozveselit, tak abych mu to oplatila). No takže tady máte stejnou situaci a tři různé lidi, přičemž jenom dva si uvědomili, že by za tím mohlo být něco víc (např. vyhrožování) nebo že to prostě není normální. Pokud to někomu normální připadá, tak mu to neberu, ale dokonce jeden muž si stěžoval na vyhrožování+lehčí napadnutí od toho samého (a dožadoval se toho, že toto není normální). V DS společnostech (kterých je opravdu hodně = ne všechny jsou korporacemi, některé se tváří "běžně") se můžete s divnými věcmi setkat. V jiné společnosti zase pouštěli na očkované (i neočkované) zaměstnance silnější signál a ti by pak šli klidně i zemřít za "pravdu", že Putin je zločinec. Prostě různých věcí, které se v mk-ultra vydávající se za "zaměstnání" dějí, je dost, a měli byste se připravit (aby vás to nepřekvapilo), protože pak to lépe zvládnete (zatímco když vás to vykolejí do silných emocí, tak bude jednodušší vás zmanipulovat). Běžný člověk si myslí "to se mi nestane", ale opravdu čím dál více běžných lidí se stává obětí mk-ultra, protože to jednak pouští plošně (např. signálem) a existuje i hodně tzv. "zaměstnání", ve kterých pouze zkoumají lidské reakce/psychiku (obranné mechanismy/možnosti manipulace), takže už to není tak vzácné se s něčím takovým reálně setkat.. Lidé by měli být rádi, že riskuju a něco poměrně aktuálního píšu, ale asi bude muset stačit tento jeden shrnující článek a zbytek věcí si zjistí sami pomocí SVÝCH dalších zkušeností. Chytrému napověz (např. jedním článkem a to mu stačí) a hloupého nech, ať se naučí plavat sám (tomu by nepomohlo ani to nejdelší vysvětlování a ta největší snaha).
*** Já jsem celkem zvyklá, že si část mužů myslí, že ženy nemají svobodnou vůli a že ženy cítí pocity (např. náklonnost, zamilovanost, lásku) podle toho, co se jim nejvíc vyplatí (to je popsáno ve 3. odstavci zezdola). Tedy takový muž kolem sebe vidí, že žena si vybírá toho nejlepšího a má ho jakože "ráda", ale má v sobě pouze program splodit děti a to je celé. Tito muži ví, že na takové ženy platí vyhrožování, nátlak apod., a proto to dělají (jelikož nevidí nic, co by v sobě ženy, kromě programů, měly). Ono to tak někdy i je, že ženy v kapitalismu nemají svobodnou volbu a některé si podvědomě vyberou někoho, kdo je zabezpečí, a cítí z něj dobré pocity = mají ho rády (ale kdyby o peníze přišel, tak jejich tzv. láska vyprchá a budou chtít někoho jiného). Takže zčásti mají takoví muži pravdu, což je ale neomlouvá k používání nátlaku nebo vyhrožování, aby někoho "sbalili".. Tento ještě k tomu bojoval pro peníze (za život se mu strana, za kterou bojoval, dokonce obrátila). Takže muži, kteří přijali, že peníze vládnou, vnímají ženy podřazeně (jako že mají ještě méně svobodnou volbu než muži), a podle toho se chovají. Kupodivu mají takoví muži o trochu lepší inteligenci než lidi, kteří si myslí, že jsme svobodní, protože na to přišli dobrým pozorováním a samostatným přemýšlením (a většinou když např. mě poznají lépe, tak i změní názor, že ne všechny ženy jsou takové). Jeden kluk odmítal hezké holky od určité kategorie proto, že si myslel, že ženy nemají vůbec žádnou svobodnou volbu rozhodování a že ty nejlepší patří nejbohatším/nejmocnějším (a nedá se tím nic dělat). Dokonce že si ženy myslí, že to je jejich svobodná volba - zvolit si toho, kdo vyhraje nad ostatními muži (jako je tomu u zvířat) a že je normální, když muži mezi sebou bojují (kvůli ženě/ženám) a někdy se přitom i zabijí. Takže proto mě takové chování nepřekvapuje a jelikož to zjistili na základě zkušeností, tak i když to mají špatně, nelze jim to úplně vyčítat (ale s takovým klukem bych si nic nezačala, protože člověk se od zvířat liší a takovéto názory jsou jen výmluvou pro zlo).


Popíšu jeden dokument, který jsem viděla na youtube. Jedna holčička (myslím v USA) byla od narození týraná (a znásilňovaná). Pak sama od sebe (bez nucení) zabíjela zvířata a téměř zabila mladšího sourozence, takže jí v první třídě (když byla násilná ohledně spolužáků) poslali k psychologovi, který k nim domů poslal sociálku, její rodiče zavřeli do vězení a ona šla do nějakého ústavu (namísto toho, aby šla do dětského domova). Věnovali se jí láskyplní lidé a psycholog vždy filmoval jejich sezení, aby monitoroval zlepšení/uzdravení, z čehož pak vznikl tento krátký dokument. Zezačátku to dítě říkalo, že necítí žádné pocity a že je normální ubližovat lidem a zvířatům - projevovala se jako psychopat. Jejím obranným mechanismem bylo, že než aby si přiznala, že rodiče jsou zlí, raději převzala jejich chování za své (a za "normální"). Psycholog jí to nikdy nevyvracel, jenom jí dal na výběr i jinou možnost (možnost dobra). Ukázal jí, jak pohladit zvíře a jak si s ním hrát a pomalu postupně jí zvykal na kontakt s dětmi. Po nějaké době byla ta holka úplně normální, chodila do školy, smála se a hrála si s dětmi, při kontaktu se zvířetem bylo vidět, že cítí lásku atd. Nikdo by to na ní asi ani nepoznal (a to na začátku vypadala docela jako "čistý psychopat", ale na rozdíl od psychopatů byla k sobě i k okolí upřímná = na rovinu říkala, co a proč dělá, jak přemýšlí, co cítí..nebo spíše necítí..a na základě toho jí mohl psycholog pomoct). Zatímco dospělý psychopat lže všem / neodhaluje se, a díky tomu nefunguje léčba (=nezmění se). Je možné, že tato holka neměla psychopatii vrozenou ani zakódovanou v DNA**** (pouze získanou=naučenou), a proto se mohla v dobrých podmínkách změnit. I tak by ale některé dítě získalo DID, jiné depresi/sklony k sebevraždě, další panické záchvaty a ona psychopatii (asi je jedno, kdo má jaké obranné mechanismy, nejdůležitější je, že se ze špatné situace nakonec dostane). Tento dokument mi ale ukázal, že mám moc přísné podmínky co se týká "hranice dobra a zla", protože jakmile někdo zabije zvíře a necítí soucit = je to psychopat, tak k němu přestanu cítit náklonnost (a já bych této holčičce tedy moc nepomohla..). Jak jsem psala výše, asi to je můj obranný mechanismus mít raději laťku trochu výš než se spálit, takže to měnit nebudu (ale svoje mechanismy si uvědomuju, tedy alespoň doufám, že všechny..; a proto u mě nevznikají přehnané reakce, když mi u mě někdo něco ukáže nebo moje přesvědčení konfrontuje - u mě zas ale vznikají přehnané reakce=PTSD na něco, co mi připomene trauma, takže člověk si asi nevybere..).
**** Lidi by ideálně měli projít nějakým prahem a ten, kdo páchal zlo, by byl eliminován. Přičemž ti, kteří mají psychopatii v DNA, ale zatím žádné velké zlo nespáchali, by šli do medbed, která by z nich predátorské DNA odstranila. Takto by se vyřešil problém psychopatie a nesoucítění.


Jak můžete sami na sobě odhalit destruktivní vzorce? Tak, že si všimnete, že máte vzájemně se vylučující přesvědčení. Například když vidíte, že násilník přepadl a unesl oběť, zavřel jí u sebe doma a pod hrozbou fyzického ublížení jí donutil umýt nádobí. Tato unesená osoba mu samozřejmě to nádobí raději umyla.. Vy cítíte soucit a naprosto chápete, že je dobře, že se podřídila, protože díky tomu přežila (=dostala se z té zlé situace a pak žila dlouhý a naplněný život). Jenže když má někdo na výběr díky SKRYTÉMU vydírání penězi buď chodit do zaměstnání (např. umývat nádobí v DS hotelu) nebo zemřít, tak to už najednou je zlý, že si vybral přežít.. Proč vůbec rozporuplné myšlenky vznikly? Protože nemáte čisté svědomí. Například TÉMĚŘ každý podnikatel se musí chovat jako predátor = získávat/lovit peníze z ostatních/nevinných lidí. A kolik podnikatelů si to o sobě uvědomí? Samozřejmě zde každý namítne, že když podnikatel dělá něco, čím lidem pomůže, tak přeci nikomu neubližuje (naopak dělá "dobro"). Sice neubližuje, ale pomáhá, jenže pokud zároveň nezastává základní příjem (ale fandí kapitalismu, protože se mu v něm dobře daří..) a nebojuje proti DS (byť jen informováním či děláním něco málo, co zrovna může), tak svým lebeděním v aktuálním systému tento systém podporuje, protože on POTŘEBUJE, aby DS někomu ubližoval, komu pak může za peníze pomáhat = žijí s DS v SYMBIÓZE. Samozřejmě uvědomit si něco takového o sobě je pro lidi stejně těžké jako pro člověka s DID dostat se skrz disociativní bariéry, protože pro obě skupiny je daná věc otázka života a smrti (přežití), aby nic takového nevěděli. Někteří lidé jsou zase natolik pohlceni svojí psychikou, že když se jim cokoli děje, tak mají dojem, že S NIMI všichni MUSÍ soucítit, protože je přeci jasné, že mají pravdu (vůbec nejsou schopni vnímat nic jiného než svůj úhel pohledu = nemají žádnou sebereflexi). Když pak narazí na někoho, kdo je v něčem jiný než oni, tak si opět myslí, že jenom oni to vidí správně (takových lidí je v populaci docela hodně a tento obranný mechanismus jim dává výhodu co se týče přežití, takže to pro ně je docela výhodné - sice jsou omezení/žijí ve lži, ale lépe se jim přežívá). Až když se dostanou do situace, ve které jde o přežití i přesto, že se jejich obranný mechanismus hodně snažil je uchránit od toho, aby se do takové situace vůbec dostali, tak je začne zajímat smysl textu namísto toho, kdo se s kým kamarádí / kdo má jakou moc / jestli je ostatní mají rádi nebo "na jaké straně" je ten či onen. Asi není dobré bavit se s někým, kdo je na straně zla, ale pokud vidím text, tak mě zajímají MYŠLENKY samy o sobě (jestli text je/není pravdivý), nikoli autor (takže i kdyby to psal někdo zaprodaný, ale text byla důležitá pravda, poučila bych se z toho). Bohužel lidé hodnotí druhé na základě svých chybných programů + z hlediska jejich vlastního přežití..takže pokud jim někdo pomůže přežít, je na "dobré straně = s nimi, protože oni jsou vždy DOBRO", zatímco pokud z někoho nic nemají, ale odsouzení ho jako zlého by jim k něčemu pomohlo (např. ke zviditelnění se kvůli vydělání peněz ve svém podnikání), tak to bez okolků udělají - proto jsem jednou (někde jinde než zde na webu) psala, že mi na názorech druhých lidí záleží asi jako na tom, co často splachujeme do záchoda.. A za tím si stojím, protože když ze mě někdo něco získá, tak jsem "nejlepší a hodná", zatímco když mu řeknu NE (nebo by případně něco získal z toho, že mne poníží či něco podobného, hned to udělá), tak jsem najednou "ta zlá". Když se bavím s lidmi, tak to jde většinou jedním uchem dovnitř a druhým ven, usmívám se a kývu - vysvětlení najdete v tomto článku.

Když se zamyslíme do podrobna, tak záleží víc na charakteru než na tom, kde se člověk nachází/jaké má kolem sebe lidi. Člověk s dobrým charakterem může v korporaci něco změnit (např. existují lidé, kteří vyrůstali v horších podmínkách a od mala se setkávali pouze s dravým kapitalistickým světem, takže netuší, že existuje i možnost volby dobra - člověk, který má dobrý charakter a pracuje jako jejich kolega, jim může poprvé v životě ukázat, že takováto volba vůbec existuje..). Pokud by všichni meditovali v přírodě, tak by nikdo (svým dobrým charakterem) neovlivnil bioroboty.. Samozřejmě je lepší žít v přírodě, ale pokud mě systém donutí, abych dělala něco jiného, než to, co bych si svobodně vybrala, tak udělám co nejvíce v dané situaci jde (dokonce to může být i víc dobra než kolik udělá člověk v zaměstnání zla - lze lidem ukázat spolupráci a oni to opravdu ocení, někteří si sáhnou do svědomí nebo změní svoje hodnoty..). Toho, co člověk pracující v systému může dokázat/ovlivnit (co může udělat dobrého) by bylo hodně, a že si tuto možnost někdo vůbec neuvědomil a uvažuje pouze v "módu přežití" = ty mi k něčemu jsi, tak jsi dobrý, vs. ty mi k ničemu nejsi, tak jsi na druhé straně (ode mě), za to já nemůžu (jeho volba). Já psala pro lidi, kteří jsou v produktivním věku a nepodnikají = chodí do zaměstnání, což by jim mohlo pomoct přežít (na co si dávat pozor). Chápu, že důchodce ani podnikatele toto nezajímá (k ničemu to nepotřebují), ale díky tomu, že zrovna nepíšu nic, co by bylo užitečné jim samotným, neznamená, že bych byla zlá..
Ono i "jenom" samotné používání DS finančního systému (tedy používání peněz = placení penězi) podporuje fungování obchodu s dětmi (protože kdyby všichni finanční systém odmítli, tak by sice pedofilové mohli unášet děti, ale minimálně 30% obchodu s dětmi by se tím zamezilo). Přesto každý člověk, který má hlad, jde do obchodu a za peníze si koupí jídlo (raději než aby zemřel hlady). Většina lidí mi uvažováním připadá jako pětileté dítě (když si neuvědomují svoje rozhodnutí podporující DS, ani co s čím souvisí). Prostě je jasné, že člověk má pud sebezáchovy, a pouze kdyby existoval základní příjem, tak by se vidělo, kdo něco zlého dělá dobrovolně (asi proto se jeho zavedení i někteří běžní lidé brání s výmluvou strachu ze zneužití, ale to jsem vyvrátila v tomto článku).

Proč si lidé myslí, že je lepší ten, kdo si vybere poškození svého těla, než ten, kdo raději nesvobodně něco vykoná? Vždyť pokud si vyberete poškození svého těla, budete slabší a budete mít trauma (než kdybyste si to nevybrali), takže se vám zúží budoucí možnosti zaměstnání. Nebo si myslíte, že např. konstruktivní bioobchod vás zaměstná, když se na jedno místo uchází hodně lidí a ostatní poškození nebudou = budou lepší? Je kapitalistický bioobchod opravdu konstruktivní, když zaměstná výkonnější = podle vás "zlejší" lidi, kteří se víc podřizovali, takže se měli dobře = mají dobrou fyzičku a jsou i psychicky lepší, než aby vybral toho "nejkonstruktivnějšího"? Já vím, že na hodně otázek je těžké odpovědět, ale stačí vědět, že základní příjem + volná energie s replikátory zlo způsobené kapitalismem vyřeší (takže nemusíme úplně zkoumat, jestli je tento zaměstnavatel konstruktivní..protože to je jeho volba, ne vaše; stačí mít dobrý charakter a uvidíte, že ovlivníte svět v dobrém, ať budete kdekoli). Nejste zodpovědni za volby druhých lidí (že vás někdo k něčemu nutí / v něčem vám brání / manipuluje / obviňuje / vkládá vinu či falešné svědomí) = to nejste vy..to, co jste vy, je VÁŠ charakter. Také i když něco děláte pro zlého vyděrače, můžete vložit určitý záměr do své energie např. "energeticky nepodporovat nikoho zlého", a jemu pak to, že jste něco vykonali, k ničemu nebude (když vám nemůže odebírat energii). Proto někdo zlý někdy i chce, aby si člověk uvědomil, že je dotyčný zlý, aby pak řešil morální otázky "dává mi peníze vs. nechci podporovat zlo", čímž mu ten zlý dotyčný právě krade energii (z toho důvodu se před ním právě odhalil, aby řešil dilema). Protože když někdo nic nevnímá a věří, že pracuje v konstruktivním zaměstnání, tak tolik jeho energie k DS nejde. Což ale neznamená, že by bylo lepší si nic neuvědomovat (to je pro vás naopak docela nebezpečné). Stačí mít v hlavě jasno (=vyřešené morální otázky), a pak můžete vnímat A ZÁROVEŇ vám zlo nebude odebírat energii.

Samozřejmě neříkám, že je dobré jít po nejvyšší výplatě nebo si říct "hurá, jdu pracovat pro DS a udělám jim osvětu (to je totiž většinou zbytečná snaha..)". Takže když máte na výběr mezi hůře placeným zaměstnáním, které vám připadá konstruktivnější než víc placené zaměstnání, tak já beru to hůř placené, a stejně tak pokud by vám někdo nabízel peníze za činnost, která vás baví, ale dělali byste něco špatného, tak je lepší jít do zaměstnání, které vás nebaví (to kdybyste třeba rádi kreslili a někdo by vám nabídl práci kreslit obrazy pro podestu..tak to by vás asi ani nebavilo = není tedy o čem přemýšlet). Mě např. někdo nabídl práci v TV za 70K (asi bych musela informovat o "covidu"), což jsem odmítla. Nebo mě bavilo programování a jednou mi nabídli 30K+ za programování čteček otisků prstů (mě by nebavilo programovat něco, s čím nesouhlasím). Za sex jsem dostala nejvyšší nabídku 800K, což jsem taky odmítla (ale kdyby mě někdo vyhrožoval smrtí, tak nevím, co bych udělala - tzn. pod výhrůžkou smrti je dobré udělat něco, co nechcete, samozřejmě kromě vraždy nebo něčeho hodně zlého - ale pokud máte peníze na přežití, tak je špatné dělat něco, co nechcete PRO PENÍZE). Teď jsem popsala ten rozdíl, o kterém celou dobu mluvím.
Dalo by se polemizovat o tom, že ten, kdo dělá nějaké dobře placené zaměstnání, které je destruktivní, si může našetřit peníze/investovat, a až přijde krize nebo válka (každých cca 70 let DS něco spouští), tak bude mít větší šanci na přežití (ale zároveň můžou spustit i nečekanou přírodní katastrofu, u které peníze k přežití nepomůžou). Nebo když si někdo našetří a investuje, tak pokud by zrovna nic nespustili, může si zajistit budoucnost v tom smyslu, že se nedostane do strádání, a tedy se vyhne nepříjemným volbám. Většinou ale víc peněz = vyšší výdaje, jen málokomu se podaří z destruktivní činnosti získat něco konstruktivního. Proto destruktivní zaměstnání neradím, ono totiž v kapitalismu ani není CO radit.. (tam je rada velmi těžká = ať uděláte cokoli, je to špatně..buď jste páchali zlo, takže vás popraví, nebo se vaše mzda blíží minimální a vaše svobodná volba (která se v kapitalismu řídí množstvím peněz) je docela malá. Ten, kdo má hodně peněz, je ale získal díky svojí nesvobodě, tedy svobodnou volbu také nemá (musí např. udržovat nějaké obchodní vztahy/"přátelství" s vlivnými lidmi/manželství a dodržovat to, co dělají ostatní bohatí lidé nebo co od něj druzí očekávají..).

Některá žena dělá děti a manžel ji zabezpečuje, takže takovéto otázky nikdy nemusela řešit (i když se prostituuje v manželství, takže toto řeší každý den, ale to si neuvědomuje = považuje to za lásku*). No a taková žena si pak myslí, že má "poslání" vyvolávat "svědomí" v ostatních lidech, protože ona je přeci "posvátná žena" a jakýkoliv pocit ona má, vždycky je to pravda (naprosto věří svým pocitům).. (takže logicky jejím posláním je mluvit druhým do života a přivádět je tak na "konstruktivní cestu", a to podle SVÝCH pocitů, protože ostatní lidé svoje pocity asi nemají.. a když už mají, tak pocity žen jsou víc než pocity mužů a žena která nerodí/má prý nižší vibrace nemůže mít tak přesné pocity apod. - taková žena si spíš nechala dost kvalitně..kvůli zabezpečenému životu..vymýt mozek**)
Každý má svoje pocity, podle kterých se řídí - takže pokud vaše pocity říkají, že se máte řídit podle nějaké ženy, klidně to dělejte (=tím se řídíte podle SVÝCH pocitů, které ale nemusí mít vždycky pravdu..takže to děláte na svoje vlastní nebezpečí, já vám to nedoporučuji/neradím = podle mě máte svobodnou volbu, takže vám neradím nic, musíte si poradit sami). Já nemám pocit, že bych si měla nechat radit od ženy s vymytým mozkem, která ještě k tomu nemá reálné zkušenosti s podobnými situacemi, takže já se podle "vyspělých" žen rozhodně neřídím. Většinou, když mi někdo druhý něco radil, bylo to pro mě špatné a nebo to bylo sice docela dobré, ale existovala i lepší varianta (jenom já vím, co je pro mě nejlepší). Až v základním příjmu lidi nebudou ovlivněni postranními úmysly (byť nevědomými), tedy budou moct poradit opravdu dobře. Výjimečně mi ale pár lidí radou hodně pomohlo (i v kapitalismu), takže je dobré okolí vyslechnout (a pak udělat to, co je pro vás nejlepší, ať už to je uposlechnutí nějaké rady, a nebo uděláte něco jiného/vymyslíte něco svého).
* Já jsem zažila, že se člověk může zamilovat do násilníka kvůli tomu, že mu jeho podvědomí vypočítá, že tak bude mít vyšší naději na přežití (když násilník uvidí, že pro něj žena dělá to nejlepší a doopravdy ho miluje, tak jí třeba tolik neublíží). I kdyby její manžel nebyl násilník, stejným způsobem si podvědomí vypočítá, že když bude milovat nějakého hodného zabezpečovatelského muže, bude mít v kapitalismu vyšší šanci na přežití (a nebude se muset trápit v zaměstnání). Neříkám, že všechna láska je ve skutečnosti vypočítavost, ale někdy tomu tak je.

Člověk, který nemá soucit se sebou, nebude mít soucit ani s vámi - kdo by se opravdu raději nechal zabít než aby udělal cokoli, co nechce (tedy si to pouze mylně nedomýšlí), ten by klidně nechal zabít kohokoli, kdo "není na straně dobra" (tedy kdo se raději v něčem podřídí, aby nebyl zabit). Tím je vysvětleno, proč takoví lidé nemají soucit=odsuzují .. oni by nechali zabít sebe a nechali by zabít druhé (asi mají rádi násilí).
** Proč si člověk myslí, že když má dobrý pocit, tak to znamená, že má pravdu? Každý (i psychopat), kdo si o sobě myslí, že je dobrý / koná dobro (i kdyby vraždil/mučil/užíval adrenochrom), má dobré pocity. Tedy každý, kdo sám sebe přijímá, dostává volnou energii, kterou může modifikovat na svoje záměry = skutky. Jenom lidé, kteří o sobě mají pochybnosti, jsou zmanipulovaní (např. myšlenky, že nejsou dost dobří), mají trauma nebo nízké sebevědomí, této energie tolik nepřijímají. "Logika" lidí, kteří falešně věří tomu, že když k nim energie "proudí", tak mají pravdu / jsou lepší než ostatní, je naprosto tupá, ale je to jejich obranný mechanismus, který jim pomáhá. I když jsem napsala tento článek, tak si myslím, že si svoje obranné mechanismy každý může nechat (popravdě by měl pracovat na postupném odstranění svojí zmanipulovanosti/lží, ale tak, aby se pořád cítil dobře - protože pak, když bude mít lepší charakter, bude mít větší důvod k ještě lepším pocitům ze sebe).

Proč někdo někomu radí, aby si raději nechal ublížit, než aby se (v něčem, co nikomu neubližuje) podřídil? Co když je jeho záměrem to, že chce mít on sám v konkurenčním boji o zaměstnání výhodu (a jeho mysl mu "ospravedlní" vždycky cokoli, protože "on se má rád / on se přijímá", případně díky obrannému mechanismu svojí psychiky si ani neuvědomí, že on sám se v něčem podřizuje DS už dlouho..). Ještě že se "radami" druhých v kapitalismu neřídím, to bych se měla hodně špatně.. (někdy, když vyhodnotím něco, co druhý radí, jako pro mě dobré, tak si samozřejmě poradit nechám = dělám, co je nejlepší) Jako by ale nestačilo, že oběť (i běžný člověk je obětí kapitalismu) má od predátora trauma, my jí ještě přidáme sebedestrukční myšlenky o tom, že se neměla podřídit a raději se měla nechat zabít, že? (a zároveň si o sobě myslíme, že my jsme "na té dobré straně")
Ještě chytré rádce ani nenapadlo, že také záleží na tom, jaký člověk konkrétně je. A to myslím tak, že někdo má hodně věcí, které by chtěl zažít (nadšení), tak ten se asi zabít bez snahy o přežití nenechá.. Zatímco druhý toho zažil hodně a už nemá tolik tužeb (a nezáleží ani tak na věku, jako spíše na "stáří duše"). Lehce se radí někomu, kdo si to, co potřeboval, už zažil (v tomto nebo v minulých životech), ať se člověk lehce vzdá života..když to radí někomu, kdo se teprve do takového stavu větší odpoutanosti na základě mnoha zkušeností, ke kterým (aby je mohl prožít) potřebuje ŽÍT/přežít v budoucnosti přirozeně dostane.. Samozřejmě při přežívání v otrocké práci za minimální mzdu asi nic moc nezažije, takže i tady se těžko radí, ale lidi si neuvědomují, že je rozdíl, když se z principu nepodřizování se lehce vzdá života někdo, kdo touhu něco zažívat nemá tak velkou vs. ten, kdo naopak silně potřebuje nějaký zážitek získat (tomu druhému by smrt vzala mnohem víc energie, jelikož jeho duše je ve 3D víc investovaná).