https://www.csfd.cz/film/481213-pribeh-sluzebnice/prehled/

Tento seriál se mi zdál trochu víc depresivní, ale obsahoval v sobě některá poučení. Popisuje život ve vymyšleném totalitním systému a některá ta poučení se týkají například toho, že když někdo někomu vnucuje "bibli", "boží záměr" a podobné, a chce, aby jeho kecům začali druzí lidé věřit, tak to dělá většinou proto, že sleduje svůj vlastní záměr. Tak to máme dnes s kde čím, jenom to není tak vidět (pokud nějaká firma například přehnaně vnucuje zaměstnancům heslo "náš zákazník, náš pán" je to určitě samo o sobě dobré heslo, ale většinou by se to dalo přeložit jako "majitel firmy chce vydělat co nejvíc peněz a ty jako zaměstnanec mu k tomu dopomůžeš bez toho, aby se s tebou spravedlivě rozdělil o zisk"). Vlastně jsem v seriálu viděla více paralel s reálným životem v současné společnosti, a proto mě zaujal.

Další velké téma v seriálu bylo nastolené následovně:
Pokud by některé ženy nemohly mít děti a žili bychom v tak dobré společnosti, že by neexistovaly dětské domovy ani děti v nouzi (všichni by žili v dostatku a o své děti by se každý dobře staral a nebo by se rodilo málo dětí = byl by nedostatek dětí), nebyla by tedy možnost přirozeně vzniklé potřeby, aby dítě někdo adoptoval, měla by žena záměrně porodit dítě například pro svojí kamarádku? V seriálu bylo toto téma naznačeno nepřímo (jelikož tam lidé vůbec neměli svobodnou vůli, a tak si v tomto nemohli vybírat). Pokud by ale člověk svobodnou vůli měl, tak i kdyby měla žena například 5 (nebo 10, 15..) dětí, chtěla by se byť jen jednoho svého dítěte vzdát, aby ho mohla vychovávat nějaká jiná žena, která děti mít nemůže? A není pro každé dítě nejlepší, když je v dětství vychovávané svou biologickou mámou? (pokud je ta máma psychicky zdravá, má prostředky k zaopatření potřeb dítěte a má to dítě ráda) Pokud by byly dvě ženy dobré kamarádky, tak by se mohly každý den navštěvovat, ale stejně by musela být jen jedna "máma", která o dítěti rozhoduje (jakým způsobem bude dítě vychovávat, co mu uvaří atd.). Existuje něco, co druhému člověku nemůžeme dát, i kdybychom z dobré vůle chtěli a měli toho nadbytek? A nebo je tu "všechno pro všechny" a kdo je v nouzi, tomu bychom měli pomáhat??

SPOILER
Velmi zajímavá byla v seriálu paralela (možná vznikla nechtěně), kdy kamarádka hlavní hrdinky byla (stejně jako všechny služebnice) 1x měsíčně znásilňována (kvůli otěhotnění). Někdo nemohl mít vlastní děti, a tak ji násilím donutil, aby otěhotněla a dítě bezdětnému páru pak odevzdala. Celou dobu tam bylo vidět, že to je velmi špatné, tato žena proti tomu bojovala a vnímala to jako veliké zlo. Pak tam byl střih do minulosti, a tato stejná žena kdysi, když byl v seriálu ještě "dnešní systém" tzv. kapitalismus, DOBROVOLNĚ PRO PENÍZE přijala spermii od muže z bezdětného páru (=nechala se uměle oplodnit), otěhotněla, porodila dítě, a sama jim ho předala. OK, nebyla znásilněná - to byl jediný rozdíl. Je to podstatný a velký rozdíl, to ano. Ale kdyby ji někdo násilím uměle oplodnil a nutil jí nosit v sobě cizí dítě, které po porodu odevzdá, podle mě by proti tomu tato seriálová postava bojovala podobně (myslela by si, že to je násilí a zlo). V čem by se pak tyto dvě situace lišily? V kapitalismu by to udělala "dobrovolně", protože by za to dostala finanční kompenzaci (=papír, který může vyměnit za to, co si přeje ..tedy svět by "výměnou" splnil zase nějaká její přání), v diktatuře by výměnou nic nedostala (i když tedy v té diktatuře měli zajištěné jídlo a holé bydlení zadarmo nějakým přídělovým systémem, zatímco v kapitalismu si obojí člověk musí platit - tedy v diktatuře by "naoplátku" dostala bez možnosti výběru jídlo a holopokoj, v kapitalismu by si mohla vybrat, jestli si za ty peníze koupí jídlo a bydlení dle svého vkusu, přičemž peníze by jí vystačily na 5 let, a nebo jestli ty peníze raději propije či si nakoupí nové módní oblečení, dovolenou apod.). Tím nechci říct, že diktatura je lepší než demokracie nebo kapitalismus - chci tím říct, že mezi různými systémy nevidím tolik rozdílů (systém v seriálu byl mnohem horší než to, v čem nyní žijeme - o tom nepochybuji, ale principielně mezi různými systémy zas tolik rozdílů není).
Také tam byla scéna se známou hlavní hrdinky, která se výrazně zastávala toho diktátorského systému (i když těm kecům nevěřila) a když se jí hlavní hrdinka zeptala proč, tak jí vysvětlila, že v předchozím systému (kapitalismus) byla závislá na drogách a přežívala na ulici (možná i prodávala své tělo každý den), zatímco v novém systému je čistá, má kde bydlet a co jíst, a spát musí povinně s pánem domu pouze jednou měsíčně v plodných dnech, a tudíž si hodně polepšila. V seriálu bylo pak někým jiným řečeno, že každý systém je výhodný/dobrý jen pro někoho a pro někoho je "špatný".. Bylo překvapením, že v seriálu ukázali, že může existovat malé procento lidí, kteří by se měli v té nejhorší diktatuře lépe než v současném systému.

Na závěr napíšu, že seriál byl takovým naznačením pokračování budoucnosti, kdy se nejprve svět dostal do totálního multikulturalismu spojeného s LGBT, a pak se prostě přestaly rodit děti (lidé začali být "z ničeho nic" neplodní). Pouze pár lidem zůstala plodnost a ti, co nemohli mít děti, začali požadovat, aby jim ty "funkční" ženy porodily děti do jejich rodiny (s jejich mužem), které jim po porodu a po konci kojení prostě přenechají a už to dítě nikdy neuvidí.. Velmi zajímavé téma a "návrat k tradičním hodnotám" se v seriálu zvrtnul. Byly tam i docela ukázány slabosti mužů, kvůli kterým i když se (někdy výjimečně) muži v seriálu snažili o dobrou věc, skončilo to špatně. Protože "pán domu" hlavní hrdinky si nemusel naprosto podrobit svou ženu strachem a podřízeností (nemusel jí mlátit atd.), udělal to proto, že měl touhu střídat sexuální partnerky a jeho žena by byla proti (kdyby měla ve vztahu rovnoprávné slovo). Viděl příležitost (že si nyní může splnit své touhy, když využije svého postavení v novém systému) a využil ji - nic víc za tím, proč to v závěru 2. série udělal, nebylo (jen jeho osobní prospěch, i když ta jeho žena rozhodně nebyla "milá" ..takže si to zasloužila, on dobrákem ale také nebyl a nic se mu zatím v diktatuře "za to, že páchal špatné skutky" nestalo, protože měl v daném systému vysoké postavení - ale už i u něj bylo na konci 2. série naznačeno, že následky jeho chování ho dostihnou - on totiž nevěřil na lásku a neměl hluboký vztah s žádnou ženou).
Nejzajímavější na tom všem bylo, že hlavní záporáci v seriálu (pán a paní domu hlavní hrdinky), byli původně dobří lidé, kteří viděli, že se svět žene do záhuby, a chtěli to změnit. Možná to i na začátku mysleli dobře (pro lidstvo jako celek). Důvodem, proč to nevyšlo, byly slabosti jednotlivých lidí. A hlavním důvodem byla samotná podstata systému - otázka, jestli je dobré, aby plodná žena záměrně otěhotněla pro ženu neplodnou, tedy aby porodila dítě, kterého se pak vzdá, kvůli jejímu přání. Podle mě je správné, že neplodné ženy mohou dítě, které je v nouzi a do té nouze se nedostalo ani nepřímou vinou adoptující ženy, adoptovat. Ale pokud by žádné dítě nebylo v nouzi (což je ideální stav, že by se všechny děti měly dobře), tak by neplodné ženy měly děti hlídat, ale asi by je neměly od někoho dostat do výhradní péče (stejně to nikdy nebudou jejich děti = jejich geny). A to říkám kvůli těm dětem, protože objektivní rozhodování v této otázce bylo těžké, tak jsem si řekla "co je nejlepší pro dítě" - pro dítě je podle mě nejlepší, aby bylo u své (biologické) mámy, pokud ho má ona ráda. Protože i když si řeknete předpoklad "neplodná žena by ho měla ráda úplně stejně", tak pro dítě není dobré, aby nebylo kojeno, a ženě, která dítě neporodila, se mléko neudělá. Pokud už dítě tedy kojí biologická máma, která ho má "stejně ráda" jako neplodná žena, tak při kojení mezi nimi vzniká pouto máma-dítě, které pro dítě není dobré přerušit. Podle mě by ale v "ideálním světě", kde není žádné dítě v nouzi, neexistovaly neplodné ženy toužící nějaké dítě adoptovat. Tak to chodí, že když nějaká žena nemůže mít děti a chce nějakému dítěti být mámou, tak žije zrovna ve světě, ve kterém existují děti v nouzi, které je potřeba adoptovat (a nouzi těch dětí nezavinila svým chtěním ta žena) - prostě se to tak sejde, tomu se říká myslím synchronicita.

...