https://www.csfd.cz/film/714219-jeho-temne-esence/prehled/

Tento seriál je hezky zpracovaný (i když si myslím, že dospělý člověk by na první pohled asi řekl, že to je seriál pro děti - ale po jeho shlédnutí by ho dětem asi nepustil). Seriál vypadá jako pro děti, ale zabývá se těžkými tématy, takže pro děti podle mě moc není. Pokud máte rádi magický svět v seriálech a nějaké hlubší/skryté myšlenky či poselství, bude se vám tento seriál líbit.

V seriálu je řečeno a ukázáno hodně věcí SPOILER (je to o temné hmotě a průchodech mezi světy = asi něco jako paralelní vesmíry). Jsou tam i únosy dětí a když dítěti nějakým podivným způsobem odebrali duši, tak získali energii, která otevřela portál do jiného světa (jak se ten portál v seriálu tvořil, tak mi trochu připomínal něco, co se v realitě jednu dobu tvořilo nad Cernem). Taky je to o duši a že byla do určitého věku proměnlivá (proto potřebovali děti), až se v pubertě ustálila na určitou podobu, která vypovídala o tom, jaký ten člověk je (ten, kdo pracoval pro ovládací struktury měl většinou duši hada, pavouka nebo hmyzu). Na dospělých se usazoval prach (což když se hl. postavy dostaly do našeho světa tak tady tomu naši vědci říkali temná hmota), děti prach odpuzovaly, no a tento prach možná způsoboval, že byli někteří lidé v dospělosti hříšní. V seriálu to ale nebylo dokončené (jak to s tou temnou hmotou vlastně je) a to proto, že nebyl dotočen do konce, viz níže.

Bohužel seriál skončil druhou sérií ze tří (skončil tím, že se chystá velká finální válka mezi dobrem a zlem, která buď osvobodí všechny bytosti ve všech paralelních vesmírech a nebo všechen život zanikne). Třetí sérii si lze přečíst pouze jako knihu zatím a tu jsem ještě nečetla, jestli bude 3. série dotočená, se ještě neví. Ale kniha bude asi stačit.

KONEC SPOILERU

Minimálně dvě místa ze seriálu jsem letmo zahlédla před několika lety ve snech. No a tento seriál mi v něčem trošku připadá, jako by obsahoval něco z mého podvědomí. Myslím si, že někdo (možná UI nebo tak) může mít nějakou technologii, pomocí které může psát scénáře filmů/seriálů z kolektivního či individuálního podvědomí. Pokud narazím na film/seriál, který je z mého/konstruktivního kolektivního podvědomí, tak se mi líbí, ale pokud je vytvořený z cizího individuálního podvědomí nějakého globalisty, tak mi většinou nic neříká. Tento seriál nebyl celý z mého podvědomí, pouze jeho malá část.
Nevýhoda seriálů vytvořených z podvědomí je v tom, že i když přinášejí zajímavé věci/myšlenky, tak to všechno znám (když už to mám ve svém podvědomí / když už jsem to vyčetla z kolektivního podvědomí). Např. film Lucy nebo seriál Alice in Borderland - obojí jsem viděla až poté, co jsem něco zažila / dozvěděla se. Takže obojí (co jsem zažila/zjistila) bylo sice pak vidět ve filmu/v seriálu a to bylo velmi zajímavé, ale nedozvěděla jsem se tam nic moc nového. No a u filmu Lucy i seriálu Alice in Borderland se čeká na druhý díl / druhou sérii. U obojího jsem nic nového (v této oblasti) nezažila = no a i když např. pokračování Lucy už mělo být natočené, tak nebylo! Prostě jako by ten, kdo tyto scénáře do TV píše, musel počkat, až to někdo bude mít v podvědomí, ze kterého to okopíruje (a jinak sám nic vymyslet neumí). Proto mě přestávají filmy a seriály bavit, protože i ty nejlepší mi vždy ukáží pouze to, co už vím - a to, co nevím, prostě ještě není natočeno a maximálně to natočí zase až poté, co to budu vědět (a vymluví se na nějakou výmluvu, proč se např. natočení další série pozdrželo).

Já tento seriál doporučuju, ale jelikož jsem sama trošku zkoumala černou hmotu, tak jsem na něco přišla - a ono to je v seriálu. Proč ho nemohli natočit v době, kdy jsem to nevěděla (abych to nemusela složitě zkoumat..)? Myslím si, že mnohé lidi může seriál obohatit, ale pokud toho víte hodně (myslím opravdu hodně), tak seriál (stejně jako film Lucy a seriály Promised Neverland a Alice in Borderland a další) odhalí pouze maximálně to, kam v realitě postoupilo kolektivní podvědomí (a víc neukáže). A další řada prostě ještě nebyla natočená (stejně jako tomu je u všech ostatních seriálů vycházejících z kolektivního podvědomí). Takže ten, kdo toho sám hodně zažil (takže má principy určitých věcí ve svém podvědomí) a nebo umí číst z kolektivního podvědomí/z reality, nezjistí z filmů/seriálů nic, co by sám už (dávno) nevěděl.

Aktualizace: Tak jsem přečetla knihu (3. díl) a v knize bylo mnoho věcí z minulosti (z 1. a 2. dílu, když se na to odkazovali/vzpomínali) jinak, přesto celkový příběh seděl a pokračoval - celkově v seriálu a knize je ukázaných hodně věcí (v knize je např. i návod na astrální cestování). Některé věci tam jsou nepřesné nebo jinak než v realitě a na jiné věci z přítomnosti i budoucnosti ukazuje kniha skrz podobenství nápadně přesně. Autorka má velký přehled o různých tématech a kniha v nich sem tam poučuje. Že by tam bylo ukázáno to nejdůležitější nebo něco převratného, to asi ne. Ale pár zajímavých věcí se člověk v seriálu a knize dozví. Tedy celkové hodnocení je, že koho podobné věci baví (fantasy) nebo toho moc o světě neví, tomu to může prospět. Ale jinak se tyto věci dají zjistit i jiným způsobem a že by tam bylo popsáno to úplně nejdůležitější, tak to tam podle mě moc není (možná tak z části). Jsou tam ale podobenstvím ukázány asi 2-4 věci z přítomnosti/budoucnosti, u kterých jsem koukala (že to autorka tak dobře předpověděla). Tyto věci podle mě ale nejsou úplně ty nejdůležitější (i když jsou důležité) + je v knize naznačena jedna důležitá zavádějící informace (ta už patří k těm nejdůležitějším informacím), že temná hmota = zdroj, přičemž podle mě temná hmota-antihmota=falešný/nepravý zdroj. Takže kniha/seriál v některých věcech vyloženě i lže. I když ten jejich "Nejvyšší" = zlý pocházel z vyšší dimenze (i vyšší prostorové dimenze jsou zmíněny a to pravdivě popsány jak tvarově ve 3D vypadají), takže pokud by pocházel z falešného zdroje, tak to by asi tak sedělo. Musíte prostě dobře hledat (a porovnávat, umět to vyložit), abyste odlišili pravdu od fikce (v knize a seriálu).

DALŠÍ SPOILER
Například tam psali něco jako, že když má DS vaši DNA, tak vás mohou zabít na dálku (ať už jste kdekoli) pomocí skalární zbraně či nějakého záření/paprsku. A nedávno vyšel článek: Dejte nám svou DNA z krve a my vás necháme cestovat. Pak tu máme testy na "covid", které by se daly využít ke sběru DNA..

Astrální cestování (ukázka z knihy)

"Zářící proud ji fascinoval. Bylo by tak snadné upadnout do transu a nechat myšlenky plynout spolu s ním… A než se nadála, bylo to tady. Znenadání se vytrhla k vědomí a zjistila, že její tělo se pohodlně opírá o plošinu a ona z něj vystoupila. V první chvíli propadla panice. Byla kousek nad plošinou, mezi větvemi opodál. A také s proudem Prachu se udála nějaká změna, protože místo aby poklidně plynul, hnal se teď kupředu jako rozbouřená řeka. Zrychlil se, nebo je to tím, že ona sama vnímá mimo tělo čas odlišně? Tak či onak si uvědomovala nebezpečí, které jí hrozilo. Záplava ji mohla kdykoli strhnout s sebou a jí bylo jasné, že jejímu proudu nedokáže odolat. Rozhodila rukama, aby se zachytila něčeho pevného – jenže žádné ruce neměla. Nebylo jak se držet. Byla už bezmála nad úděsnou hloubkou volného prostoru, čím dál víc z dosahu těla, které si sobecky v klidu pochrupovalo na plošině. Pokusila se vykřiknout, aby se probudila, ale nevyšel z ní ani hlásek. Tělo podřimovalo dál a vědomá část její bytosti bezmocně odplouvala ven z koruny stromu a dál na volné nebe

Ať se bránila sebevíc, nevymkla se proudu ani o píď. Unášela ji síla hladká a mohutná jako tah vody valící se přes jez, a ona viděla, že i částice Prachu jako by v jednom místě přepadaly přes neviditelnou hranu. A při tom všem ji nepřestávaly unášet pryč od jejího těla. Zoufale hodila svému fyzickému já pomyslné záchranné lano. Pokusila si vybavit, jaké to vlastně je být naživu, všechny počitky, ze kterých sestává vědomí existence. Co přesně cítí, když se jí kamarádka Atal dotkne měkkým konečkem chobotu na krku. Jak chutnají vejce se slaninou. Rozjařující napětí ve svalech, když šplhá po skále. Citlivý tanec prstů na klávesnici počítače. Vůně pražící se kávy. Teplo postele za chladné zimní noci. Postupně se uprostřed proudu zastavila. Pomyslné lano ji pevně drželo a ona visela na obloze a cítila sílu a tíhu částic, které se valily proti ní. A vtom se stalo něco podivného. Postupně, s každou další vzpomínkou na smyslový vjem (chuť ledového koktejlu v Kalifornii, chládek citroníků, pod nimiž seděla v restauraci v Lisabonu, ztuhlé prsty, když v zimě seškrabává námrazu z okna auta) proud částic polevoval. Jejich tlak slábl

Ale vyhýbal se jen jí. Všude kolem, po stranách, nahoře i dole se řítil stejně prudce jako dřív. Jen kolem ní jako by se vytvořila maličká tišinka, kde částice odolávaly okolnímu proudu. Takže jsou přece vědomé! Vycítily její strach, zareagovaly na něj a začaly ji unášet zpátky k jejímu opuštěnému tělu. Když ho znovu uviděla, těžké, teplé a bezpečné, srdce se jí prudce sevřelo neslyšným vzlykem. A vzápětí se spustila zpátky do něj a procitla. Zhluboka, roztřeseně se nadechla. Zapřela se rukama i nohama o hrubá prkna plošiny. Ještě před minutou div nezešílela hrůzou a teď si blaženě vychutnávala extatickou radost z toho, že už zase patří ke svému tělu, k zemi a všemu, na čem záleží."