Napíšu vám ze své zkušenosti ze života, co funguje mně (sama jsem to vymyslela či na to během života došla). Začněte, až budete mít min 1 den volna (např. o víkendu, ideální jsou dva dny volna po sobě): Den předtím jděte spát v 21, maximálně v 22 hodin. Ráno vstanu až se sama od sebe probudím (jelikož jsem šla spát v 9 nebo v 10 večer, tak se vzbudím sama od sebe kolem 7 hodiny ráno - kdybych se vzbudila později, tak si z toho nic nedělám = tělo se vyspí, kolik potřebuje). Když se vzbudím takto sama od sebe, tak hned nemám hlad. Pomalu se obléknu a u toho rozmýšlím, kam půjdu. Někam vždycky rovnou jdu (za nějakým účelem) - takže např. chtěli jste jíst zdravě a jediná zdravá výživa na druhém konci města má v sobotu otevřeno do 11? Super! Máte kam jít = máte cíl cesty a i pokud máte auto/permanentku na mhd/kolo, půjdete pěšky. Nebo víte, že v Kauflandu mají rajčata v akci, ale zrovna tento supermarket máte (v docházkové vzálenosti) nejdál? Super, tak tam jděte! Nebo nemáte rádi supermarkety a chcete podporovat farmářský obchod/farmářské trhy, který je celkem daleko a mají tam otevřeno jen do 12? No vždyť jste se vzbudili v 7, tak na co čekáte? Vydejte se na cestu. Nebo jste si třeba chtěli vypůjčit tu jednu dobrou knihu v knihovně (ale chodit do knihovny jen pro jednu knihu..ještě když tam mají otevřeno jen do 10 hod dopoledne..) - žádné výmluvy = běžte. Či už delší dobu potřebujete zajít na poštu vyzvednout/odeslat dopis/balík.. Možností je opravdu hodně, co Vám udělá radost buď proto, že to už dlouho odkládáte a konečně to budete mít za sebou (např. návštěva úřadu) a nebo protože jste si na to, co chcete zrovna Vy osobně, ještě neudělali čas (např. nákup knihy, nákup zdravého jídla..).

Vydejte se tedy na cestu za něčím, co Vám udělá radost a jděte RYCHLÝM KROKEM. Pokud jste hodně rozespalí, tak ze začátku můžete jít pomaleji, ale jakmile se probudíte a rozhýbete, můžete zrychlit. Na mapě si můžete vyhledat trasu pěšky (zobrazí se Vám počet km a celkový čas, za který vzdálenost ujdete). Neměli byste rozhodně chodit víc jak 5 km celkem (nezapomeňte, že jdete TAM A ZPÁTKY..), jinak se hned po ránu odrovnáte a pak už budete celý den jen ležet, ideální jsou 3 km, ale i např. 1-2 km stačí, pokud je Váš cíl prostě zrovna tento den v kratší vzdálenosti. NIKDY SE NEHÝBU PRO ZHUBNUTÍ, ale vždy pro nějaký vnější cíl, který mi dělá radost - příp. pro radost z pohybu (pokud např. ráda plavu/tančím/jezdím na kolečkových bruslích). Jdu tedy rychlým krokem tak, aby mi chůze za cílem dělala alespoň trochu radost, tzn. neženu se. Většinou pokud mi mapa ukáže, že těch 5km bych měla ujít za 1h, ujdu to za 45 min (někdy i méně). Takto poznám, že jsem šla rychlým krokem.

DŮLEŽITÉ je mít vhodnou obuv, která je pohodlná a netlačí (a je vhodná pro chůzi na delší vzdálenosti). Když jsem začínala, tak jsem si nevypočítala vzdálenost, vzala jsem si běžné boty a šla přes těžší terén 6km hodně rychlou chůzí a jakmile jsem se doma zastavila, tak jsem zjistila, že jsem si skoro zničila nohy (a uhnala jsem se). Takže takto ne, protože takhle byste dalších několik dní museli posedávat. Pokud nastane den, kdy vyloženě opravdu nic nepotřebuji a po ničem netoužím (tedy nemám kam jít), tak nikam nejdu (ale místo toho uklízím nebo vařím velké jídlo do zásoby = tedy nesnídám hned, ale opět až za ty 1-2h od probuzení) a zacvičím si pak místo toho večer (viz dále).

Ranní procházka by měla zabrat 0,5-2h (tam počítám i čas strávený v obchodě). U chůze poslouchám ráda v MP3 přehrávači svoje oblíbené písničky. Během této doby se tělo rozehřeje, člověk díky splnění cíle (a dobré hudbě) dostane dobrou náladu, a co je z hlediska tohoto článku nejdůležitější, tělo se nastartuje na spalování (alespoň já to tak mám - jakmile je tělo v módu spalování, tak to cítím - tento pocit se časem také naučíte rozlišovat ..a o to jediné v tomto článku jde, ale k tomu se dostaneme). Po návratu z procházky se nasnídám (jím tedy snídani 1-2 hodiny od probuzení: přesněji vstanu, mohu zapít nějaké vitamíny vodou a jdu ven, za 1-2 hodiny až se vrátím, tak se nasnídám). Snídani dělám tak, že s předstihem koupím v bioobchodě kvalitní žitný kváskový chleba (bez droždí a bez konzervantů, protihrudkovačů mouky apod.), nakrájím ho na plátky a dám do mrazáku po 2 plátcích u sebe zamrazit. Každé ráno pak rozpeču v troubě 4 minuty na 180 stupňů Celsia z jedné strany dva plátky chleba a u toho dám na plotnu/do vařiče vajec vařit 2 DOMÁCÍ vejce. Jakmile se chleba z jedné strany opekl, obrátím ho a potřu každý plátek 1 lžičkou kvalitního (NErafinovaného atd.) panenského KOKOSOVÉHO oleje a posolím špetkou černé soli (černá sůl má v sobě síru, a proto je zdravá - mimo to je s kokosovým olejem chutná, já totiž kokosový olej sám o sobě nějak nemusím). Dám zase péct na 4 minuty na 180 stupňů Celsia z této potřené druhé strany. Mezi tím se udělají vejce (jak kdo má rád = tvrdost vajec). Vejce oloupu a nakrájím na opečený chleba. Toto mi jako snídaně akorát stačí a je důležité jíst (domácí) vejce, protože obsahují (živočišné) bílkoviny, něco co obsahuje pomalé sacharidy (chleba) a KVALITNÍ panenský olej (kokosový je zdravý, tak proto jím zrovna ten). Pokud budete tuto snídani jíst každý den, tak vůbec nevadí, že jíte pořád to samé dokola (pokud Vám to chutná - mě jo), protože to je zdravé. Když mě to přestane bavit jíst pořád dokola, tak si potřu výše uvedeným způsobem připravený chleba např. kozím tvarohem/žervé a navrch dám černé olivy (pokud mám na ně velkou chuť = pravděpodobně nedostatek železa). Nebo když mi zbyde při pečení masa ochucený výpek=olej, tak si ho schovám do lednice a namažu místo kokosového oleje na chleba tento po domácku získaný živočišný tuk. Nebo mohu rozmačkat avokádo a namazat na chleba avokádovou pomazánku.. (Základem jsou ale domácí vejce a kvalitní kokosový olej, obměny jím výjimečně.)

Tuto snídani jím nejdříve v 9-10 hodin (do té doby se tělo nastaví na spalování). Tato snídaně není drahá - když si to rozpočítám na jeden den, tak stojí 15-20Kč (podle mě někdy i méně, záleží, jak výhodně se Vám podaří kvalitní suroviny nakoupit). U snídaně/po snídani mohu vypít např. 0,5-0,8l BEZKOFEINOVÉHO čaje (či čaje, který moc kofeinu neobsahuje - tedy že v něm kofein necítím že by na mě nějak působil). Čaj si dle chuti osladím, ale zatím čím déle dodržuji tento životní styl, tím méně cukru potřebuji k oslazení čaje. Po snídani většinou piju čaj a odpočívám = dělám něco na počítači. Pak si uvařím/ohřeju předem připravený oběd. K obědu jím v "ideálním případě" pokrm ze zeleniny, který jsem si sama připravila: Osmažené plátky brambor, syrové kostičky cukety, osmažené kostičky lilku na cibulce, syrové nakrájené žampióny, syrové nakrájené papriky, syrová nakrájená rajčata, syrový nakrájený pórek/zelená cibulka..(příp. další zelenina dle chuti) - dám do skleněného pekáče, zaliju rostlinnou smetanou/mlékem, osolím černou solí, okořením a nechám tak hodinu (a déle) péct (dá se to péct buď zakryté skleněnou pokličkou na vyšší stupeň kratší dobu a nebo odkryté na nižší stupeň delší dobu). Na to zalití mohu použít kokosové mléko či mandlovou/kešu smetanu, rajčatový protlak.. co mi chutná. Olej na osmažení brambor a lilku s cibulí používám vždy panenský avokádový (protože je nejzdravější a i je hlavně nejlepší chuťově). Jídla mohu udělat jednou za pár dní dost na několik příštích dnů do zásoby. Na oběd se najím dle toho, jak potřebuju / jaký mám hlad (mohu sníst klidně 1kg jídla, množství se meze nekladou, ale nemohu se přejíst = to není zdravé). Nijak se tedy neomezuju, ale nepřejím se. Zeleninu střídám různé druhy (dávám tam i např. květák, brokolici, hrášek, kukuřici, mrkev.. - na co mám zrovna chuť). Mohu si takto připravit pro změnu někdy i polévku: uvařit v hrnci zeleninu ponořenou ve vodě (vody o trošku míň než zeleniny) a pak to rozmixuji a dochutím. Když snídám v 10 hodin, tak oběd jím většinou ve 13-14 hod (až když mám hlad).

Po obědě (až se oběd trochu stráví = ne hned) v tomto volném dni můžete jít buď do lesa na procházku či se jít opalovat, koupat se k vodě nebo např. jezdit na kole (či jiný sport pro radost z pohybu). Něco, co Vám udělá radost = nějaký koníček. Kdo např. rád hraje hry na pc nebo čte knihy, tak může dělat to, pokud je venku špatné počasí. Nemusíme se celý den jenom hýbat.

Kolem 17-18 hod si připravím smoothie (např. banán, pomeranč, kiwi, mandarinka, meloun.. jakékoli moje oblíbené ovoce na které mám chuť rozmixuji s vodou). Smoothie vypiju kolik chci. Pokud na něj moc nemám chuť, tak např. vypiju 1 skleničku a pokud na něj chuť mám, tak vypiju 0,75l či víc třeba. Množství vody vs. ovoce dávám dle chuti (buď dávám vody o trochu míň něž ovoce a nebo naopak o trochu víc než ovoce = dle toho, jak velký mám hlad vs. žízeň). Pokud jsem ráno nikam nešla (a neušla jsem ty 2-5km) a nebo jsem se nehýbala odpoledne (pokud intenzivně uklízím, tak to beru jako pohyb), tak před touto večerní svačinou cvičím 10min na vibromasážním stroji (což je ekvivalent 30ti minutového běhu, ale zapojí to všechny vnitřní svaly břicha = lepší než běh).

Večer už pak necvičím a jako "druhou večeři" kolem 20h či i později až dostanu hlad jím cokoli na co mám chuť (knedlíky se svíčkovou omáčkou, maso nebo naopak raw stravu, mám ráda i kozí mléko či bio rýžový jogurt, zmrzlinu..). Tělo si řekne, ale musí to být bez éček atd. a měla bych jíst do polosyta = není zdravé se nacpávat před spaním. Kromě těchto jídel jím i někdy jídla během dne navíc (=svačiny) a to když jsem např. v práci a zaměstnavatel mě vysává či se setkám s nějakým takovým člověkem, tak jím to, na co mám v tu chvíli chuť (ale pokud možno zdravého = bez éček atd.). Nejím výrobky z kravského mléka = nahrazuji kozími výrobky (pokud Vám jejich trávení nedělá vůbec žádné obtíže, nahrazovat asi nemusíte, ale s výrobky z kravského mléka to nepřehánějte).

Aktualizace: ještě vyšel na Alušce zajímavý článek a zde je další článek o prospěšnosti chůze.


No a jakto, že jsem hubená, když tolik jím? Zaprvé mám vždy co dělat (ještě jsem se v životě nenudila). Naopak svoje záliby, koníčky, projekty.. nestíhám, takže pořád něco dělám (v noci spím a odpočívám - ve spánku se pokud možno taky neomezuji). Neustále tedy do něčeho dávám energii a čekám, jestli přijde někdy den, ve kterém budu mít vše hotovo. Proto můžu relativně hodně jíst a netloustnu = neukládá se mi jídlo do tuků, protože tu přijatou energii rovnou do něčeho dávám. Když něco dělám, tak se na to soustředím a dělám to na 1000% (tedy do toho dávám energii plně a všechnu, ne jen tak napůl).
Zadruhé (a to je velmi důležité) nejím konzervanty, řepkový olej, éčka, kvasný ocet lihový, droždí, kravské mléko které mně osobně nedělá dobře protože na něj mám alergii, moc nejím obyčejný cukr.. Tedy vyhýbám se (pokud možno) nezdravým složkám v potravinách, které si tělo, když si neví s odpadními látkami rady když je jich moc, ukládá do tuků (=obaluje je tukem). Všimla jsem si, že více tuku mají lidé, kteří se nedívají na složení potravin (ono zajistit si v dnešní době kvalitní a zdravé potraviny je samo o sobě makačka, při které se hubne..). Ale kdo se nedívá na složení potravin a jí cokoli, tomu se podle mě víc tvoří tuky z toho důvodu, že do nich tělo "schovává" toxiny, se kterými si zatím neumí poradit.
Zatřetí - když mám v práci stres nebo se setkám s destruktivním člověkem, tak mi to nevadí = on mi odebere přebytečnou enegii, která by se mi jinak uložila do tuků! Pokud mi chce něco vzít=energii (a já zrovna před chvílí snědla něco, co obsahovalo např. kvasný ocet lihový - protože jsem nic bez něj nesehnala), vytlačím na kraj své "aury" tu nízkou energii např. octa/droždí/éček a destruktivní člověk stejně prahne po destruktivní energii, takže si jí vezme (je to trochu brutální postup, ale funguje to). Samozřejmě nevyhledávám destruktivní lidi záměrně a nejím odpadní jídlo abych to mohla někomu "poslat", ale "když to někdo chce a já o danou složku nemám zájem", tak např. tomu stresu v práci (což je energetické pole) nadhodím tu složku potravy=ten toxin, který já nechci. Ten stres by si stejně ze mě něco vzal (je to jeho svobodná vůle, ač tím porušuje svobodu druhých), já mu "předhodím" to nejhorší, co v sobě mám a zbavím se toho. Všechno zlé je pro něco dobré.
A to nejdůležitější nakonec - jelikož nepiju alkohol, kofein a nekouřím (a nepiju energy drinky), tak poznám, kdy moje tělo spaluje. V jakém je módu (jestli "nabíracím" nebo "hubnoucím"). Alkohol, kofein atd. znemožňuje mozku poznat "mód" těla. Dokonce si můžu dát i 150g balení chipsů každý den aniž bych přibrala, pokud cítím, že jsem v "hubnoucím" módu. I když chipsy jsou tak na pomezí toho, co je zdravé, protože sice kupuju ty se slunečnicovým olejem, který ale není panenský = je rafinovaný (a tudíž není moc zdravý). Sladké téměř vůbec nejím (protože mi nechutná), ale když už na něj mám chuť, tak je to vždy v době, kdy po něm neztloustnu. Nejím podle ostatních (co jedí ostatní nebo v kolik jedí ostatní) ale vyloženě jen podle svého těla (a rozumu). Když prožívám nějaké silné emoce, můžu víc jíst (abych je zajedla) a ty emoce "si vezmou své" = spálí mi ty kalorie v potravinách. Naopak když cítím, že moje tělo nabírá (to se cítím těžce), tak prostě (pokud nemám vyloženě hlad) třeba půl dne nejím = přerušovaný půst (tělo si o něj samo řekne tím, že je plné a přecpané).
Když něco nedodržím tak, jak bych si představovala, tak si z toho vůbec nic nedělám - netrestám se ani si neříkám "teď budu tlustá", naoplátku nehladovím. (Takže neprožívám jojo efekt ani žádné výčitky = neprogramuji svoje podvědomí na strach z přibírání = neprogramuji ho na přibírání - to pro mě neexistuje.) Když jsem někdy unavená, tak prostě spím nebo odpočívám (a několik dní necvičím/vůbec se nehýbu = do+z práce jezdím autobusem a po práci sednu k filmu).

Ještě popíšu, jak vypadá pracovní den:
Když ráno nestihnu autobus do práce, tak jdu 3-4km rychlou chůzí pěšky (rychle, abych to stihla včas). V práci sedím (kancelář) a dle hladu jím chlebíčky a bagety, občas si dám velký řízek. Pracovní stres to "stráví". Když v práci není stres a cítím se tam dobře, tak si do přepravky na jídlo vezmu s sebou ty opečené chleby s vejcem a někdy i ten zeleninový oběd (takže vlastně jím pak v práci stejně jako o víkendu). Pokud jsem nešla pěšky ráno, tak jdu pěšky z práce (výjimečně obojí, když mám hodně energie) ..záleží, jestli si cestou do práce/z práce potřebuji něco zařídit, např. skočit do obchodu (=to pak kvůli tomu nemůžu jet autobusem). Pokud jsem do i z práce jela MHD, tak si hned po příchodu z práce zacvičím na vibromasážním stroji. Cca 1-3x v pracovních dnech jdu během jednoho týdne před/po práci na cca 60-90min někam cvičit pro radost z pohybu (např. mě baví plavání pod vodou a další). No a k večeři jím cokoli na co mám chuť (stejně jako o víkendu) - v pracovní dny někdy vynechám smoothie (protože není čas na jeho přípravu). Tedy pokud v práci nestíhám a je tam stres, tak jím to nejméně nezdravé, co se dá v práci sehnat, ale snažím se si tam nosit svoje jídlo (a to pak jím v práci to samé, co bych jedla, kdybych měla volno - to je takový ideál).

Pro mě ale není nejdůležitější štíhlá postava (pokud zrovna nedělám modelling apod. = pokud mi vzhled nevydělává peníze na to abych mohla žít), nejdůležitější je, abych se cítila dobře. Takže pokud si chci přečíst knihu, tak pojedu autobusem do práce a z práce (a při jízdě si budu číst), pokud zrovna nepotřebuji nikam cestou do/z práce chodit (mám nakoupeno atd.). Nepohybuji se abych hubla, to je moje zásada. Myslím si, že si člověk lépe udží hezkou postavu, pokud se bude 10 let jenom válet (když ho pohyb nebaví), než kdyby cvičil jen proto, aby zhubnul/aby měl hezkou postavu. Moje podvědomí totiž pracuje se mnou a ne proti mně, když jsem sama na sebe hodná = dělám to, co mi přináší dobrý pocit a co tělo vyžaduje/chce. Pokud tělo vyžaduje/chce pohyb, tak se pohybuji pro radost z pohybu (ale ne proto, abych zhubla nebo abych si vypracovala postavu). Myslím si totiž, že když někdo "cvičí, aby zhubl" (a nebaví ho to), tak podvědomí dá příkaz tělu, ať např. víc ukládá tuky (jestli to tak ale doopravdy je, nevím, protože jsem to nikdy nezkoušela=cvičit pro hubnutí). Jediná vyjímka, kdy dám tělu zabrat (ač se mi třeba úplně nechce), je když něco chci (např. si něco koupit), tak např. makám v práci, abych na to měla peníze a pak jdu pěšky do obchodu/na poštu/do zásilkovny, abych si to koupila/vyzvedla. Tady ani není zatím jiná možnost, protože kdybych šla do práce až se tělu bude chtít vstávat a jenom tehdy, až se tam tělu bude chtít jít (mimochodem takto by to mělo fungovat v ideálním světě), tak bych šla do zaměstnání jen občas/výjimečně (spíš bych dělala svoje projekty, které jsou podle mě konstruktivní a přinesou toho světu mnohem víc než destruktivní zaměstnání, takže bych tam nešla vůbec), z práce by mě vyhodili a já bych neměla co jíst a kde bydlet = je to menší zlo něco dělat i když se mi nechce než nic nedělat (jinak bych samozřejmě tělo netrápila - takto má špatnou karmu/energii z toho, že vstanu i když se mi nechce, systém a ten, kdo ho takto řídí a naprogramoval a ten, kdo vyznává právo silnějšího a kapitalismus). Já ani moje tělo nucenou prací netrpí, protože to není moje svobodná vůle = nenesu za to odpovědnost ani následky. Kapitalismus samozřejmě nepodporuji (všude říkám, že podporuji základní příjem a aby se všude vysázely ovocné stromy a zelenina, takže by všude rostlo jídlo v nadbytku a každý by si mohl natrhat, kolik sní = nikdo by nemusel pracovat a každý by dělal to, co ho baví (jelikož je dnes mnoho výroby zautomatizované, tak stroje by dělali práci, kterou nechtějí dělat žádní lidé dobrovolně ze své svobodné vůle) ..pokud by přeci jen ta zelenina potřebovala na jaře zasázet a občas zalít, tak by se na tom všichni rovným dílem střídali = cca 1x za měsíc 8h nucené práce na poli, mě osobně by to vůbec nevadilo, protože bych věděla, že to dělám pro svoje budoucí jídlo - a děti by byly regulované tak, že jeden člověk = max 1 dítě, tedy 1 manželský pár = 2 děti, ale pokud někdo děti mít nechce, tak někdo jiný by mohl mít o to víc dětí (v praxi by to dopadlo tak, že někdo by chtěl mít 10 dětí, tak by jich měl 10 a někdo by nechtěl žádné, tak by žádné neměl - a většina lidí chce 1-3 děti, takže by to prostě vyšlo tak akorát, že by nikdo nestrádal, že by se omezovala jeho svoboda). Ta regulace by tam byla aby se lidi nepřemnožili tak, že by pak zase museli žít v nedostatku místa/půdy/jídla a konkurečním boji o zdroje (to ne, že bych chtěla někoho omezovat). Podle mě je lepší mít místo 10ti dětí 2 a žít v harmonii a dostatku než mít 10 dětí a bojovat s ostatními lidmi o jídlo (=práci) a žít v nedostatku (a v životě trpět nucenou prací=otroctvím=nemůžu si dělat co chci=nemám svobodnou vůli a stresovat se, jestli budu mít na nájem či jestli budou mít moje děti co jíst), ale to bude asi věc názoru.. Někdo třeba může zažívat utrpení, když nebude moct mít 10 dětí, kdoví (i když toto utrpení by takový člověk zažíval i teď v současném systému, protože jen velmi málo lidí je natolik bohatých, aby si mohli dovolit mít 10 dětí..). Já nevím, jaký je pro většinu žen (a mužů) ideální počet dětí, podle mě asi tolik, dokud si člověk sám od sebe neřekne "už další děti nechci" (ale ne z důvodu, že musí chodit do práce a tak už by na další děti kvůli tomu neměl/a čas = to je ..skryté.. omezení v tomto systému, kdy ti nikdo neřekne "další už NEMŮŽEŠ", ale "musíš přeci chodit do práce a tak na další už by nebyly peníze/čas, ale samozřejmě ti svobodnou vůli nikdo nebere.." = BERE). Nehledě na to, že v současném systému si většina lidí může (finančně a časově) dovolit mít sotva 1 dítě a ještě k tomu musí "dobrovolně" soutěžit o práci=otroctví.. To už je úplně postavené na hlavu.
- To už jsem odbočila mimo téma, ale chtěla jsem tím říct, že pokud máte svůj vlastní názor a tyto věci si uvědomujete, tak se Vás netýká "karma/špatná energie/následky" za rozhodnutí, které nejsu vaší svobodnou vůlí. Pokud však někdo říká věci typu "lepší systém než kapitalismus neexistuje, a proto ho volím/podporuji/chci" nebo "měl ses líp učit a nemusel bys dělat tuto práci, která tebe (ani nikoho jiného) nebaví" (a přitom si ten člověk neuvědomuje, že kdyby se všichni dobře učili a kdyby se všichni snažili ..a kdyby měli všichni stejně velké IQ.., tak by stejně někdo tu "podřadnou" práci musel dělat - pak by se třeba losovalo a na někoho by to prostě padlo - že problém není v tom, že se člověk málo snažil, ale problém je v tom, že musí soutěžit a být v něčem lepší než druzí, aby se něčemu vyhl či získal nějaké výhody, ale kdyby se všichni snažili a všichni byli stejně dobří, tak systém by si stejně na to "špatné" místo, které potřebuje někým zaplnit, někoho vybral, takže říct větu "měl ses lépe učit" může jedině naprosto hloupý člověk nechápající souvislosti). No ale naopak tito lidé, kteří (ať už z hlouposti nebo spíš z ubohosti svého charakteru) zastávají podobné názory, se zapojují=spoluvytvářejí energetické pole a "dostávají" následky činů tohoto pole v realitě. Pokud je někdo omezený/hloupý a prostě upřímně nevidí, že by mohl existovat i lepší systém než je tento, a tak "podporuje to nejlepší co se dá", nemá tak velké následky z konání daného energetického pole. No ale od toho jsem tu já a další lidé, kteří světu řeknou/ukážou, že existuje i jiná možnost, a jakmile už to pak člověk ví, že možností existuje více, nemůže pro něj nadále platit vyjmutí z následků energetického pole, tzn. už se nemůže "schovávat za to, že nic lepšího nezná" a pak už za své rozhodnutí nese do určité míry následky (do určité míry = do té míry, do jaké je kapitalismus/současný systém špatný; případně dobrý v případě dobrého systému). Pokud člověk nepodporuje žádný společenský systém (ani anarchii), tak by měl jít žít do přírody pryč od lidí (potom se ho nebudou týkat následky nerozhodnosti), jinak se ho týkají následky nerozhodnosti=nepodpory žádného společenského systému, když ve společnosti žije měl by vědět, jaká pravidla společenského soužití by si on sám za sebe přál (tzn. tímto přístupem se následkům nevyhne). Člověk nemusí rozkazovat druhým, jak mají žít (=vnucovat jim nějaký svůj společenský systém), ale měl by vědět, jaké hodnoty on sám za sebe zastává. A pokud uvidí, že někde zastávají stejné hodnoty, měli by to ti lidé "dát dohromady" a žít podle těch hodnot společně (a neprudit s tím ostatní, kteří o to jejich nemají zájem). Kapitalisti by měli žít v kapitalismu, komunisti v komunismu apod. Udělala bych několik států podle různých systémů a každý by si mohl jít žít do takového systému, který by mu vyhovoval (který zastává). Každý stát by však musel být soběstačný, tedy parazitující systém na druhých státech ať už charitou nebo vydíráním/nátlakem (a válečný dobyvatelský systém) by byl zakázaný. Když by byl nějaký systém špatný, lidé by z něj postupně odešli a systém = dané společenské uspořádání by přirozeně zaniklo.
PS. Tyranie a diktátorství by klidně existovat mohlo, ale na jednoho diktátora by se muselo najít mnoho naprosto DOBROVOLNĚ sumbisivních lidí, kteří ho chtějí ze své svobodné vůle na slovo poslouchat (a mají možnost kdykoli odejít, až je to přestane bavit).. Pokud by se tito lidé nenašli = systém by zanikl. Jde mi o svobodu a dobrovolnost a k té je potřeba obou stran (jak "vládnoucích", tak "poddaných").
PS2. Pokud by někomu nevyhovoval žádný známý systém (ani anarchie), tak by navrhl svůj - ono těch kombinací/možností zase tolik není, takže tito lidé by měli podobné nápady (v několika možných kategoriích), a tudíž by se opět shlukovali k sobě (do několika "skupin" = systémů).