Autismus a mužský mozek

"Mozek autisty funguje jako vyhraněný mužský mozek: systematičnost výrazně převažuje nad empatií."

V tomto článku bych rád představil pohled na autismus dle Simona Barona-Cohena.

Klasický autismus a jeho „mírnější“ varianta, Aspergerův syndrom, jsou obyčejně definovány dle těchto kritérií:

1.) Problémy v sociálním vývoji
2.) Problémy v rozvoji komunikace
3.) Netypicky úzká oblast zájmů a výskyt repetetivního chování

Tříleté dítě si nedokáže představit, že by někdo jiný uvažoval jinak než ono. Nemá vyvinutou teorii mysli. Autisté vykazují nedostatky ve vývoji tzv. teorie mysli, což je schopnost vcítění se do druhého člověka a uvědomění si, že jiní lidé mají jinou perspektivu, kterou vnímají svět. Teorie mysli se tvoří okolo čtvrtého roku života.



(moje pozn.: To mi připomnělo antikonspirátory, kteří mají také nevyvinutý mozek v určitých oblastech - a ti, když se naučí např. od MSM novou myšlenku/názor, tak říkají "toto jsem si vždycky myslel", ačkoli dřív tvrdili např. opak. Nebo jsem se setkala i s lidmi, kteří říkají "všichni si myslí, že chemtrails neexistují..a neumí si představit, že by mohl existovat někdo, kdo si myslí něco jiného než oni, a ani se neumí vcítit do PRAVÉHO důvodu, proč si to ten jiný člověk myslí = jak si svůj názor vytvořil/jak na něj přišel - prostě pusto a prázdno v jejich hlavě co se týče vcítění se do pohledu druhého. Když se např. jakože "vciťují" = předstírají, že se vciťují, tak se nad druhého člověka povýší a řeknou např. "myslí si, že chemtrails existují, protože je hloupý" - i tak to u některých názorů může být, že se v něčí hlavě vytvořili z tohoto důvodu, ale když druhému řekneš "myslím si, že chemtrails existují, protože jsem chodila v dětství pravidelně na dlouhé procházky do lesa přes několik polí polní cestou a dlouze jsem pozorovala mraky na obloze - a až od určitého roku se obloha změnila a na obloze jsem začala vidět bílé čáry či rozplzlou mlhovou pokrývku místo těch beránkovitých mraků, tak proto si to myslím" = tak vůbec nechápou.. ..a toto podle mě JE hloupý: nedokázat pochopit takto jednoduše vysvětlený názor duhého člověka.. Když mi nějaký antikonspirátor vysvětlí, proč si myslí to, co si myslí, tímto způsobem, tak ho chápu = proč si to myslí, ač s tím jeho názorem třeba stále nesouhlasím. Jenže zeptejte se antikonspirátorů, proč si myslí to, co si myslí (na základě čeho si svůj názor vytvořili).. Neumí/nechtějí na to odpovědět. A pokud na to někdo z nich výjimečně odpoví, tak buď to je fráze typu "všichni přeci ví, že.." a nebo si ten názor vytvořili např. proto, že to řekl nějaký vědec/MSM = a dál sami za sebe nic nezkoumali, nepřemýšleli, nezjišťovali si.. Neříkám, že úplně všichni mají nevyvinutou teorii mysli - většina z nich má asi pouze tu nevyvinutou/nevyzrálou víru, která se zasekla kdesi v dětství.. Ale část antikonspirátorů má i/pouze nedostatky ve vývoji teorie mysli, stejně jako autisti.)

Tradičně byl autismus popisován jako nedostatek empatie: autisté nejsou schopni vcítit se a pochopit myšlení jiného člověka. Výhodou nové teorie je, že k popisu poruch autistického spektra přidává druhou dimenzi, a sice systematizující, v níž lidé s autistickou poruchou většinou dosahují středních až nadprůměrných výsledků.

Systematizujícím chováním je chápána jakákoliv snaha vytvářet systémy, obecněji řečeno vytvářet řád ve svém okolí. Užitečnost tohoto konceptu spočívá v tom, že slouží jako zastřešující pojem pro mnoho různých typických autistických aktivit, jako je vyžadování stejného jídla každý den, vytváření seznamů, sbírání předmětů či třeba dokonalá znalost jízdních řádů.

Samozřejmě, i lidé netrpící autistickou poruchou mohou mít větší dominanci v jedné z těchto dimenzí. Poruchu autistického spektra však můžeme předpokládat, pokud je rozdíl mezi E-S výrazně vychýlen ve prospěch S.

E-S teorie posléze Barona-Cohena přivedla k ještě radikálnější myšlence, že jsou to možná rozdíly mezi pohlavími, které mohou vysvětlit vznik autismu. Je totiž faktem, že autistickou poruchou jsou nepoměrně více postiženi muži. Mezi všemi lidmi trpícími autismem je poměr mužů k ženám 4:1, a pokud se vezme autismus bez přidružené mentální poruchy, tak je poměr dokonce 9:1.

aron-Cohen se tedy domnívá, že autismus je extrémním případem tzv. mužského mozku, u nějž je výrazný nepoměr mezi dimenzí S a E ve prospěch systematizace. Vychází přitom z výzkumů, které ukazují na v průměru lepší schopnost mužů oproti ženám v úlohách vyžadujících systematické a mechanistické uvažování, větší zájem o exaktní vědy či třeba váhově větší mozek. Ty samé rozdíly pak nalezneme ještě více zvýrazněny při porovnání běžné a autistické populace.

Samozřejmě, otázkou stále zůstává, jaký je původ těchto rozdílů, neboli klasický problém dědičnosti a výchovy. Je docela možné, že „mužský“ či „ženský“ mozek jsou produktem socializace, tedy chlapci a dívky jsou vychováváni dle určitých rolí a v současné době (pokud vůbec někdy) nedokážeme posoudit, co bylo skutečně příčinou a co je důsledkem.

(Zdroj.)


Proč jsou Aspergeři stále unaveni?

Autismus je také zvláštní, pokud jde o myšlenkové operace v mozku. V tomto ohledu bychom mohli porovnat mozek s převodovkou. Pokud jsou neurotypici * vybaveni automatickou převodovkou, která provádí řazení automaticky a plynule, lidé s autismem musí manévrovat ruční převodovkou. Ve skutečnosti musí s každou informaci zacházet vědomě, s využitím kognitivní gymnastiky, což mimo jiné vysvětluje dlouhé zpoždění zpracování informací. Když je člověk autistický, vše proniká očima, ať už je to dotek, obraz nebo zvuk. Přicházející informace jsou zpracovávány jednou mozkem, který zpracovává pouze to, co uznává, že již viděl a ke kterému musí přiřazovat reakční schémata. Je zřejmé, že na řízení „manuálního“ mozku je vyvíjeno od člověka neustálé úsilí: mnoho autistů vyčerpá rychle a někteří budou trpět celé dny např. bolestmi hlavy. Je třeba si uvědomit, že když autista není schopen říct „cítím se špatně“, přesto jeho tělo trpí.

Situace, které mě vyčerpají:
1.) Jakákoli interakce. Komunikace mezi jednotlivci pro autistickou osobu nikdy neprobíhá přirozeným způsobem, je to konstantní a intenzivní intelektuální cvičení. Během komunikace se kromě slov vyskytuje množství nonverbálních informací k dešifrování, kromě manuálního přizpůsobení vlastního neverbálního tak, aby byly v souladu s mluveným slovem. U osob, které nemají autismus, tyto otázky nevznikají, neboť pro ně je tato funkce automatická.
2.) Hlučné místa, nabitá podněty nebo informacemi. Pro autistickou osobu jsou všechny informace vnímány se stejnou intenzitou: zvuky, pachy, vizuální podněty, tělesné pocity … Jeho mozek neřídí informace. Například na hlučném místě budu mít potíže s upřednostněním zvuků. Všechny vnímá se stejnou intenzitou. Pokud se konverzace koná na hlučném místě, osoba bez autismu automaticky filtruje. To znamená, že jeho mozek bude procházet hlukem v pozadí, aby se soustředil na hlas svého partnera. V případě únavy může filtrovat méně dobře. V mém případě, unavená nebo ne, je pro mě velmi obtížné rozlišit slova mého partnera. Vyžaduje to vědomé a intenzivní úsilí. Často používám čtení ze rtů jako doplněk.
3.) Neočekávaná změna:každá změna jakéhokoli druhu je zdrojem obav pro někoho s autismem. Mozek musí vědomě a ručně dešifrovat tyto nové informace. Když je změna předvídatelná, mám čas se připravit na to, abych učinila duševní přípravu nezbytnou pro to, abych tyto nové informace přijala co nejklidněji. Když však dojde k nečekané změně, není čas na přípravu. V tomto případě, pokud jsem ve formě, zvládnu to, ale za cenu intenzivního úsilí. Poté si musím vzít malou dobu na zotavení (několik hodin). Na druhou stranu, pokud jsem unavená, změnu nezvládnu a bude mi trvat mnohem víc času, než se zotavím (den nebo více).

Situace, při kterých načerpám sílu:
- Klid, samota nebo přítomnost několika blízkých a známých lidí:zatímco neurotypičtí lidé načerpávají sílu navzájem ve společnosti druhých, autista usiluje o osamělost, pryč od podnětů, sociálních interakcí a všech informací, které nemůže kontrolovat. Mít útulné místo, kam se uchýlíte, je pro autistu zásadní. Dny strávené doma v pohodlném oblečení s minimem podnětů a sociálních interakcí mi umožňují dobíjet baterie.
- Turistika a kontakt s přírodou:příroda nabízí širokou škálu vzrušujících pocitů. Jak jsme viděli, autismus zachycuje všechny informace, které pronikají do mozku s vysokou intenzitou. Proto pro mě, která miluje přírodu, se mé pocity zvětšují desetinásobně a přináší mi mnoho pohody. A jelikož jsem neúnavná při chůzi, dobíjím si baterky pěší turistikou.
- Věnovat se svým zájmům:autista má velkou schopnost koncentrace, když se věnuje činnosti, kterou miluje. Může trávit hodiny, aniž by se cítil unavený, ignoruje vše ostatní. Jsou to pro něj aktivity, které mu vrací sílu. Když se věnuji činnosti, která mě zajímá, jako je čtení knihy, nebo kreativním věcem, nic jiného neexistuje. Nevidím čas, který by uběhl, zapomínám jíst, spát nebo dokonce jít do koupelny. To může změnit zdravý životní styl, pokud nevíte, kdy přestat, ale je to další příběh …
- Spánek:Občas jsem mívala vždy potíže s usnutím (nyní o něco méně), mám naštěstí skvělý spánek, hluboký a obnovitelný. Dobrý spánek mi pomáhá dobíjet baterie.

(moje pozn.: Toto mi spíš připomíná introverty - jak víme, mozek introvertů a extravertů využívá odlišné neuronové dráhy v mozku* - a vypadá to, že mozek autistů funguje na stejných drahách jako mozek introvertů..i když tedy kontakt s přírodou a spánek dobíjí baterky snad každému: jak introvertům, tak extravertům, a autistům i jakkoli jinak nemocným lidem samozřejmě taky. No ale tuto poznámku sem píšu proto, že jsem se na youtube setkala s jedním kanálem, který točila přímo žena s aspergerovým syndromem, která vypadala docela normálně a uměla fungovat ve společnosti, tzn. neměla nemoc nějak vážnou. A ta na svém kanále prosazovala názor, že všichni introverti a hypersensitivní lidé jsou ve skutečnosti autisti, což ..i dle tohoto úplně celého článku.. očividně není pravda: hypersensitivní lidé se umějí dobře vcítit do druhých a většina introvertů taky..

*Jak funguje introvert: Teorie Marti Olsen Laneyové rozlišuje extroverty a introverty na základě odlišné potřeby neurotransmiterů dopaminu a acetylcholinu.
- Dopamin nám umožňuje zažívat okamžitý pocit štěstí a vzrušení, díky němu riskujeme a zažíváme nové věci.
- Acetylcholin naopak přináší relaxaci, pozornost a pocit klidu.
..Extroverti jsou vůči dopaminu méně senzitivní, a proto vyhledávají jeho vyšší dávky prostřednictvím akce, nových zážitků nebo poznáváním nových lidí. Introverti sice dopamin také potřebují, ale pociťují jeho příliv silněji a jsou jím daleko dříve zahlceni. Přesycení dopaminem pak může vzbuzovat nervozitu až úzkost.
..Pokud čteme, relaxujeme nebo se na cokoliv plně soustředíme, přináší nám pocit štěstí naopak acetylcholin, ze kterého profitují introverti. Acetylcholin vrací introverta do pohody po náročném večírku a přináší mu pocit harmonie. Extroverti naopak registrují přínos acetylcholinu velmi nepatrně, a proto jim může činit větší problémy naučit se relaxovat, meditovat, být v klidu.
Podle Laneyové se introverti a extroverti liší mimo jiné i ve zpracování informací. To může vysvětlovat, proč se extroverti s větší lehkostí vyjadřují mluveným slovem, zatímco introverti informaci déle zpracovávají a tíhnou více k psaní:
- Extrovertní mozek totiž používá kratší dopaminovou dráhu procházející mozkovými centry zaměřenými na smyslové vjemy chuti, hmatu, zraku a sluchu. Introvert používá v mozku acetylcholinovou dráhu, která je o něco delší. Tato dráha prochází několika různými centry a ovlivňuje délku odpovědi a případné prostoje.)

Často jsem si všimla, že mám pozorné pozorování a paměť na detaily nebo vzpomínky. Manipulace s informacemi ručně, kousek po kousku, samozřejmě mi dává mnohem větší pozornost na detaily. Jsem obecně velmi dobrý v tom, že vidím to, co ostatní nevidí. Myslím, že toto je jedno z výhod Aspergerova syndromu.Pokud se mi někdo svěří, může si být jistý, že ho poslouchám. Často se stává, že přátelé, kteří se mi svěřili, se divili, když jim připomínám slovo po slovu, události a podrobnosti, které mi jednoho dne řekli. Jsou šťastní, že je někdo opravdu poslouchá. To může být silný bod přátelství.. Další síla ručního řízení mozku je, že člověk je přirozeně vyškolený k myšlení, k položení otázek. Chceme-li porozumět situaci, která nám uniká, společenské interakci, nemáme jinou možnost než pokoušet se ji uchopit kognitivním uvažováním. Svět kolem nás je nepochopitelný a máme velkou potřebu porozumět mu.

Závěr: Člověk s Aspergerovým syndromem není méně vitální než ne-autistické osoby, ale jeho atypické funkce mozku vedou k výdeji většího množství energie každý den. Výsledkem je, že se unavuje mnohem rychleji, pokud neví a nerespektuje své limity. Doufám, že tento článek pomůže lidem s autismem lépe se navzájem poznat nebo rozpoznat navzájem a ne autistickým lidem, aby jim pomohl pochopit, čím prochází člověk s autismem. Záměrem tohoto článku není ukázat, zda je jeden člověk lepší než druhý, ale překlenout propast mezi autistickými a neautistickými lidmi, aby každý z nich mohl lépe porozumět druhému a tak mohli lépe vzájemně komunikovat.

(Zdroj.)


Elementární analýza vlasů u dětí s poruchami autistického spektra.

Autismus je neurovývojová porucha, která se vyznačuje závažnými problémy s komunikací, sociálními dovednostmi a opakovaným chováním. Diagnostikuje se především do tří let věku dítěte. Příčiny autismu jsou vícefaktorové. V současnosti se přijímá, že jde hlavně o genetické, epigenetické faktory a o vlivy z prostředí. Mnoho oblastí mozku vykazuje u autistických dětí abnormality, včetně mozečku, hipokampu, temenní a prefrontální kúry.

Čím dál větší roli na epigenetické změny u autistických dětí se připisuje vlivu narušené minerální rovnováhy. Když přicházíme na svět, připadá až jedna osmina naší tělesné hmotnosti na mozek. Spotřebovává také více než jednu třetinu energie, kterou máme k dispozici. Během růstu se tyto poměry mění. Ale nervové buňky jsou nejvíce „žravé“ v předškolním věku. U čtyřletého dítěte je až polovina energie získaná ze stravy určena pro mozek, v němž tehdy vzniká rekordní počet spojení. Právě tehdy bychom se měli postarat o dobrou mineralizaci našeho dítěte.

V poslední době se v případě dětí s ASD přisuzuje značná pozornost epigenetickým změnám vedoucím ke snížené expresi genů kódujících reelin. Jde o bílkovinu sehrávající klíčovou roli v neurologickém vývoji, stejně jako u poporodní synaptické plasticitě. Reelin sehrává roli v patogenezi poruch autistického spektra (ASD). Exprese genu Reelin (RELN) je u dětí ze spektra autismu výrazně snížená jak v mozku, tak i na periferiích. Hypermetylace promotora genu RELN objevená u autistických dětí je také často posmrtně objevena v mozcích pacientů se schizofrenií a bipolární poruchou,
Obecné nedostatky zinku a hořčíku a s tím spojená zvýšená hladina těžkých kovů, jako je hliník, olovo, arsen a rtuť, se zdají být kritické pro neurovývojové procesy tohoto období. Mohou mít zásadní vliv na epigenetické změny.

Na polymorfismus našich genů nemáme vliv, dědíme ho po našich rodičích. Ale na epigenetiku ano, nejdůležitější je v tomto případě dobrá mineralizace, především díky správnému jídelníčku. Víme ovšem, že u autistických dětí je častým způsobem vybíravost v jídle a když k tomu přidáme eliminační diety, je kontrola mineralizace klíčovou etapou v procesu terapeutické podpory.

Právě elementární analýza vlasů EHA nám ukáže hladiny minerálů, jako jsou vápník, hořčík, sodík, draslík, železo, měď, zinek, chrom, selen a mnoho dalších. Ale také hladiny těžkých kovů. Víme už, že minerály jsou klíčové pro náš metabolismus. Vápník je např. nezbytný pro správnou mineralizaci kostí a zubů. Ale málo kdo z nás ví, že může docházet k takzvané transmineralizaci, kdy vápník přechází do tkání, kde může napáchat mnoho škod. To se krom jiného týká mineralizace aterosklerotických plátů. Přebytek vápníku v mozku zase nedovoluje našim dětem, aby se zklidnily. Musíme se tedy postarat nejen o odstranění těžkých kovů, které zpomalují metabolické procesy, ale také dobrých prvků, které se ocitly tam, kde neměly, jako je třeba vápník.

Všechny prvky působí v párech a ovlivňují se. A tak může nadbytečné množství jednoho prvku snížit vstřebávání jeho protějšku. Hořčík je antagonista rtuti. Správná hladina hořčíku nás chrání před ukládáním rtuti v našem těle. Jiným příkladem je také vysoký příjem vápníku snižující vstřebávání zinku ve střevech.

Jaké jsou nejčastější faktory vedoucí k narušení minerální rovnováhy:
- Jídelníček chudý na minerální látky.
- Střevní dysbiózy, které vedou k sníženému vstřebávání a trávení.
- Stres, který snižuje hladinu minerálních solí, především hořčíku a zinku.
- Nadměrný příjem těžkých kovů, které v enzymech nahrazují minerály a interferují s jejich vstřebatelností.
- Chronické bakteriální a virové infekce, které vyvolávají vyplachování minerálních solí.
- Toxické přísady do potravin, např. margaríny a rostlinné tuky ztužované těžkými kovy.
- Pitná voda, která může být znečištěna chlórem, hliníkem, fluorem a někdy mědí.

„Děti s hladovými mozky“ je kniha považovaná za bibli tisíců rodin s autistickými dětmi po celém světe. Autorka ukazuje, že nemoci z autistického spektra jsou složitá biomedicínská onemocnění, plynoucí ze značné podvýživy mozku. Nejde zde o nedostatek makroprvků, u těchto dětí je hlavním problémem spíše porucha mineralizace spojená se střevními dysbiózami, prosakujícím střevem, poruchami trávení a vstřebávání. Problém zesiluje vybíravost v jídle a stravovací návyky v rodinách autistických dětí.

(moje pozn.: Návod, jak vyléčit autismus stravou, najdete v této knize.)

Díky výzkumům dr. Paula Ecka (považovaného za otce současných dietetických terapií) krom jiného i možností určit v EHA toleranci sacharidů, tedy to, jestli má náš organismus tendence k hypo- nebo hiperglikemii, můžeme při narovnání hladiny minerálů zlepšit práci mozku pomocí jeho dobrého okysličení.

(Zdroj.)


Mozek autisty nevidí rozdíl mezi královnou a sebou samým

Nová studie sledující aktivitu mozku v reálném času znovu naznačuje, že mozek lidí postižených autismem má velké potíže s odlišováním sebe sama od druhých.

Autismus se dlouho považoval za chorobu spojenou s narušeným sociálním vnímáním. Postižení nedokáží reagovat na podněty od svého okolí, které "zdraví" lidé bez problémů rozeznávají - například výraz hněvu či náklonnosti. Míra této společenského "neschopnosti" se samozřejmě může výrazně lišit. Řada nemocných dokáže žít v podstatě samostatně.

Trvalého zájmu se dostává myšlence, že autisté nejsou schopni odlišit sami sebe od jiných. V podstatě jejich problém podle této myšlenky není ani tak v tom, že by nemohly vnímat ostatní, ale nedokáží si vytvořit představu vlastního já. Hypotézou se zabývá celá řada výzkumných týmů, včetně odborníků ve Výzkumném centru autismu na univerzitě v anglickém Cambridge.

Ti se rozhodli myšlenku ověřit při sledování fungování mozku autistů v reálném čase. Vycházeli z poznání, že pokud se zabýváte v myšlenkách sami sebou, ve vašem mozku se zvyšuje činnost některých charakteristických oblastí. Například takzvané ventrální mediální prefrontální kůry (je to neuvěřitelné, ale bude jednodušší komplikovanou zkratku VMPCF).

V Cambridgi sestavili skupinu 66 osob: polovina byli autisté, zbytek kontrolní skupina "zdravých". Položili je pod funkční magnetickou rezonanci a kladli jim jednoduché otázky, které se týkaly jejich názorů a přesvědčení, osobních zálib či fyzických charakteristik. U nepostižených se činnost VMPCF zvýšila, kdykoliv otázky směřovaly jim na tělo. Činnost této mozkové oblasti byla naopak nižší, když se experimentátoři ptali například po britské královně. Ovšem v případě autistů se žádný významný rozdíl neprojevil. Jejich mozek otázky po královně i po nich samých zpracovával v podstatě stejně.

(moje pozn.: Zde si můžete udělat test sociální inteligence/vcítění se do druchých. "Čtení mysli z pohledu očí: Pro každý pár očí určete, které slovo nejlépe popisuje, co si osoba na obrázku myslí nebo co cítí. Tento test je používán jako jeden z diagnostických kritérií pro určení autismu. Lidé s poruchou autistického spektra dosahují mnohem nižších výsledků než běžná populace. Ačkoliv se to může zdát obtížné, možná budete překvapeni, jak dobře jste si vedli."
Nevýhoda toho testu je, že je v aj a dost z těch emocí jde těžce přeložit i za pomoci google překladače.. I tak jsem v něm měla 30 bodů z 36, ale musela jsem se nad přesným významem překladu slova pomocí google překladače hodně zamýšlet. Pokud bych na to neměla náladu/čas a test bych chtěla vyplnit rychle a "odflákla" bych to bez překladače, tak bych měla výsledek určitě nižší, a to pouze kvůli jazykové bariéře..anglicky umím celkem dobře, ale názvy většiny emocí a jejich jednotlivých nuancí, fakt neznám. Kdyby to bylo v čj, tak nad tím přemýšlet vůbec nemusím. Takhle mi to zabralo min dvojnásobek času, než kolik se tam píše, že to běžně zabere..)

Jak uvádí autoři studie, život ve společnosti si žádá, aby člověk chápal svou podobnost s jiným nebo naopak svou odlišnost. Snížená schopnost autistů v tomto ohledu může dobře vysvětlovat značnou část jejich společenského handicapu. Je to další plus pro hypotézu narušeného sebevnímání, ale rozhodně to ve vleklé diskusi o autismu není zásadní slovo. Už proto, že použitá metoda nemůže říct nic o příčinách nemoci.

(Zdroj.)