Satori dýchání je jiné pojmenování metody REBIRTHING
Potlačené či ukrývané city mají toxický účinek na naše duševní i tělesné zdraví. Uvolnění těchto emocí slouží jako první krok v procesu odpuštění. Zadržované emoce dokážeme nejrychleji a nejúčinněji uvolnit Satori dýcháním (Satori je japonské slovo značící vhled či probuzení).
Satori dýchání se obvykle provádí vleže na zádech a zahrnuje dýchání za plného vědomí kruhovým způsobem. Jinými slovy, uvědoměle dýcháme tak, že mezi nádechem a výdechem neděláme žádnou přestávku.
Člověk dýchá 40-60 minut, někdy dlouze a zhluboka do břicha, jindy zase mělce do horní části hrudníku. To okysličuje tělo do takové míry, že z buněk uvolňuje potlačované emoce, který vykrystalizovaly v buňkách do energetických částic. Jak se tyto částice uvolňují, člověk si často uvědomuje tyto staré pocity v současnosti.
City se mohou projevit jako čisté emoce, například jako smutek, zloba nebo zoufalství, bez souvislou s jakoukoli vzpomínkou. Nebo naopak, vzpomínka na nějakou událost, nápad, asociace nebo chybný dojem, který způsobil emoci, která byla potlačena, se může velmi jasně vyjevit. Může vyplout na povrch ve formě symbolu nebo metafory. Na druhé straně vůbec nemusí dojít k vědomému vybavení čehokoli. Zkušenost z každého dýchání může být jiná a nelze ji dopředu předvídat.
Jak emoce přicházejí, člověk se jimi prodýchává, což mu umožňuje nejenom plně prožít, ale také je uvolnit. Často zadržujeme dech, když se pokoušíme udržet emoce pod kontrolou, proto nám jejich prodýchání dovolí procítit je a uvolnit. V některých případech je člověk vyjadřuje slovně nebo pohyby dýchání. Bez ohledu na to, jak se emoce uvolnily, téměř vždy se v důsledku tohoto procesu dostavuje pocit dokonalého klidu a hlubokého míru.
Tato jednoduchá technika poskytuje dramatický a dlouhotrvající léčebný účinek. Bez váhání doporučuji tuto práci každému, kdo vážně chce vyčistit svoji tajnou emocionální schránku.
Účinky Satori dýchání jsou nesmírně hluboké právě proto, že k nim dochází uvnitř každého člověka bez jakéhokoli řízení, zásahů, vedení či manipulace ze strany terapeuta. Ten je tady především proto, aby dodával pocit bezpečí a podpořil ty, kteří dýchají, aby se pohybovali skrz své pocity – což může být někdy hrůzostrašné – namísto aby je znovu potlačili. Z toho důvodu také nedoporučuji, abyste prováděli tuto terapii sami.
Uvědomělé nepřetržité dýchání se také označuje jako znovuzrození (rebirthing). Vědci zjistili, že dýchání nám poskytuje přístup ke vzpomínkám a emocím, které se dostaly do našich buněk během našeho nitroděložního života, během procesu zrození a krátce po něm. Zrození přestavuje naše první závažné životní trauma, protože při něm si vytváříme hluboké představy o boji, odmítnutí, bezpečnosti a přijetí. Tyto představy se často stávají přesvědčeními, které doslova řídí náš život. Když někdo znovu prožije svoje zrození a uvolní si traumata a přesvědčení, jež se v té době vytvořila, jeho život se dramaticky změní.
Další přínos Satori dýchání vyplývá ze skutečnosti, že integruje nové energetické vzorce na našich existujících energetických polích a podle toho také restrukturalizuje naše jemná těla. To znamená, že když posunujete svoje vnímání, docílíte vhledu nebo uvolníte staré emocionální vzorce, dýchání je integruje do databáze vašeho těla. Přirovnáme-li to k funkci počítače, pak dýchání slouží k převádění dat průběžně ukládaných v krátkodobé paměti počítače k trvalému uložení na harddisk.
To také vysvětluje, proč se Satori dýchání stává tak důležitým pro proces Radikálního odpuštění. Plní tento úkol nikoli na počátku procesu s cílem emocionálního uvolnění, ale i později, kdy se mění váš systém přesvědčení a všechny z toho plynoucí změny energetických polí vyžadují integraci. Proces integrace zakotvuje změny v našich tělech a pomáhá předcházet možnému návratu do starých kolejí.
Navrhuji, abyste absolvovali 10-20 dýchání řízených terapeutem během určité doby, která může činit i jeden rok. Poté už byste pravděpodobně mohli provádět toto dýchání sami.
Tento článek pochází z knihy Radikální odpuštění, jejímž autorem je Colin Tipping. Kniha vyšla v českém překladu v roce 2006 v nakladatelství Medium.
(Zdroj.)