Před časem jsem narazila na popis psychické nemoci/poruchy osobnosti, která mi v určitých bodech nesedí. Jedná se o Schizotypní poruchu a Schizoidní poruchu osobnosti.

Níže se budu věnovat pouze sporným bodům v popisu obou nemocí/poruch:

1.) Často mohou raději trávit čas sami se sebou, než se stýkat nebo být ve skupině lidí. Raději je o samotě a zabývá se svými věcmi; mívá bohatý a specifický fantazijní život. = toto mi připomíná typického introverta

2.) Vypadá lhostejně k chvále nebo kritice ostatních. = nevidím důvod, proč by se měl kdokoli názorem někoho druhého řídit nebo na něj jakkoli reagovat (když chce, může, když nechce, nemusí)

3.) Mají nesprávnou interpretaci náhodných událostí a vnějších událostí, které mají pro danou osobu zvláštní a neobvyklý význam. = takže když se někdo snaží v realitě vyčíst "znamení", spadá to sem (číst znamení v realitě je sice neobvyklé a dá se v tom i lehce "ztratit soudnost" to přiznávám, ale lidi, kteří to umí, jsou v některých společnostech naopak vysoce cenění)

4.) Lidé s touto poruchou mohou být neobvykle pověrčiví nebo zaujatí paranormálními jevy, které jsou mimo normy jejich subkultury (jako příklad byla dána u člověka, který se nachází v naší společnosti, jasnozřivost a víra že existuje telepatie). = autor daného výroku tím chce říct, že když se někdo narodí v domorodém kmeni v Africe, který věří na telepatii, tak je to v pořádku, že na ní člověk věří - ale běda, jakmile někdo, kdo se narodil v západní společnosti, věří na telepatii = pak je to blázen (že by se někdo obtěžoval zjistit, kde je pravda a člověk, který věří tomu, co je pravda, je normální a když už tak ten, kdo věří lži, je blázen, tak to ne..člověk má dle autora výroku dané, že musí být "ovcí", která bučí tak, jak káže stádo)
- Tento bod mě tenkrát asi nejvíce naštval, a proto jsem se rozhodla napsat tento článek. Přímo se tam totiž ještě píše:
Zvláštní víry nebo magické myšlení, které ovlivňuje chování a je v rozporu s subkulturními normami (např. Pověrčivost, víra v jasnovidnost, telepatie nebo „šestý smysl“; u dětí a dospívajících bizarní fantazie nebo zaujetí).

5.) Neobvyklé vjemové zážitky, včetně tělesných iluzí. = pod tím si lze představit kde-co, třeba i psychosomatika = spojování svých pocitů/životních postojů s tělesnou nemocí..ale to jenom hádám, třeba tím mysleli úplně něco jiného

6.) Obtížné přizpůsobení se společenským konvencím. Používá často svou, zcela svéráznou logiku a představu o tom, jak mají věci fungovat. = záleží, jestli ty společenské konvence jsou dobré nebo špatné; tedy jaká ta společnost je (podle toho je buď dobré a nebo špatné se společenským konvencím přizpůsobovat - na tomto bodu mi opět vadí to, že se předpokládá, že se člověk MUSÍ přizpůsobovat společenským konvencím a nebo si autor výroku nepřipouští, že by některé společenské konvence mohly být destruktivní? Co takhle když žil někdo v období 2. světové války, určitě by mu mohlo pomoci přežít, když bude zvedat pravou ruku, ale z dnešního pohledu, a řekla bych i z obecně správného pohledu, by psychicky zdravý jedinec tu ruku nezvedal..a nebo zvedal jenom na oko aby přežil; ale myslím to tak, že naopak ten, kdo "se nechal strhnout davem"/"dobou"/"společenskými konvencemi" a opravdu niterně začal věřit v destruktivní věci, které WW2 přinášela, byl podle mého názoru psychicky nemocný člověk a psychicky zdravý jedinec destruktivním společenským konvencím prostě nevěří, a tím pádem se mu do nich obtížně přizpůsobuje. Psychicky zdravý člověk má svůj vnitřní kompas, jak by co mělo fungovat. Samozřejmě myslím konstruktivní kompas = svědomí.)

7.) Zvláštní myšlení a řeč (např. Vágní, nepřímé, metaforické, nadměrně zpracované nebo stereotypní). Často se vyjadřuje velmi zvláštním způsobem - rozvláčně, spletitě a pro běžného člověka jsou jeho sdělení obtížně chápatelná. = do posledního bodu "pro běžného člověka jsou jeho sdělení obtížně chápatelná" může patřit každý nadprůměrně inteligentní člověk..ačkoli pro chytrého člověka je hračka vysvětlit/říct něco jednoduše (musí to být ale v rámci možností a schopností chápání toho, komu to vysvětluje)

8.) Chování nebo vzezření je podivné, výstřední nebo zvláštní. = opět široký pojem, ale tipla bych si, že pokud by jeden člověk útočil na jiného člověka nějakou skrytou zbraní (doopravdy, nebyla by to pouze paranoia té oběti, když už se bavíme o těch psychických nemocech) a oběť by se proti tomu útoku nějak chránila (a zrovna tak, že by to bylo zřetelné i pro okolní lidi - zatímco útok by okolní lidé neviděli, protože by byl dobře zakrytý), tak pokud by té oběti pomohlo dát si třeba alobalovou čepičku na hlavu a dala by si jí, spadala by do této kategorie
- Přitom můj názor je ten, že pokud dělám něco, co má smysl a co je pravda (a co pomáhá), tak pokud to ostatní/běžní lidé nechápou a nerozumí tomu, je lepší to i přesto dělat (a vypadat jako blázen nebo podivín) než se přizpůsobit okolí..a to pouze z toho principu, že moje zdraví/pohodlí/přežití je důležitější než to, jestli vypadám před cizími/blízkými/známými lidmi dobře.


Toto jsou jenom některé body, které tyto poruchy popisují, takže i když by někdo některé tyto body splňoval, neznamená to, že by byl diagnostikován (protože pro diagnostikování musí člověk splňovat min počet bodů i z těch, které jsem zde neuvedla, a ještě k tomu v určité míře = vygooglujte si to, koho to zajímá). Proč o tom píšu je to, že do popisu některých bodů těchto dvou poruch by mohli spadat i lidé, kteří jsou psychicky zdraví (tito lidé by však dle všeho nebyli diagnostikováni, a proto to není nějaký vážný problém). Spíše mě zaráží, že jsou některé body koncipovány tak, že to nedává logiku a že předpokládají (alespoň já z toho mám ten dojem), že člověk, který má vlastní hlavu a který se bezmyšlenkovitě nepřizpůsobuje lidem v okolí, je je nějak vadný. Ano, člověk má od přirody geneticky danou určitou míru "stádovitosti", ale lidi, kteří se z těchto vzorců vymanili, naopak beru jako vyvinutější, zatímco některý psycholog by je skoro mohl označit za blázny.

Člověk, který raději tráví čas o samotě a má bohatý fantazijní život, může být normální introvert. Dále podle mého názoru mají lidi různé názory na své okolí/lidi ve svém okolí atd. a tyto názory mají právo říkat, ale já se jejich názory řídit vůbec nemusím a dokonce mě jejich názory nemusí vůbec zajímat (tím pádem se mě ani nedotknou ani na ně nereaguji). Já třeba dám na názory lidí, které si sama vyberu (že se jim dá věřit, myslí to se mnou dobře, jsou chytří, mají často pravdu atd.). Ale už se mi párkrát stalo, že jsem se dostala do společnosti lidí např. s primitivním smýšlením, a když jsem neudělala, co chtěli, tak si na mě (asi za trest) vytvořili negativní názor. Na takové názory ale nedám ani kdybych byla jediná proti početné skupině (se stejným negativním názorem na mě), protože mě prostě zajímá pravda (a ne který názor je početnější). Taky už se mi v životě stalo, že jsem se setkala s různými (pro mě podivnými) názory na mě, ale když daný člověk zjistil, že jsem silnější a že si jeho manipulaci nenechám líbit, tak svůj názor změnil a najednou jsem byla nejlepší.. Jak bych mohla názorům takového člověka věřit?
(abych nepsala pouze obecně, tak dám příklad: třeba mi na někom vadilo, že je promiskuitní a někdo další mi na to řekne "to ti vadí proto, že si to projektuješ = ty sama chceš být promiskuitní, ale potlačuješ to"..no tak jsem prozkoumala své nitro, jestli mě láká být promiskuitní, a zjistia jsem, že ne = názor toho člověka na mě byl mimo realitu tzn. nebyl pravdivý..pokud zjistím, že ten člověk staví většinu až všechny své názory na podobných nesmyslných teoriích, tak na jeho chválu/kritiku úplně přestanu reagovat, protože pro mě přestane mít jeho názor význam)
Nebo jeden příklad za všechny - ve škole/v práci: když uděláš, co chceme, chválíme tě a jsi skvělá; když neuděláš, tak jsi špatná a bububu strašíme tě např. špatnými známkami (to je manipulace typu "metoda cukru a biče" a člověk, který je k tomuto lhostejný, naopak dělá dobře a je to známka toho, že se sebou nenechá manipulovat). Místo toho, aby se škola/práce zeptala "chceš toho dělat? zajímá tě to? baví tě to? pokud chceš dělat něco jiného, tak co?" a přiřadila člověku něco dle jeho výběru, tak místo toho se používá metoda cukru a biče s tím, že ten, kdo na tuto metodu nereaguje/je vůči ní imunní (ať už proto, že to svou inteligencí prokoukl, nebo má prostě silnou osobnost), je ten špatný (=vadný/blázen)..

Také mě fascinuje, že v této společnosti se lidé diagnostikují nebo označují (do různých skupin např. psychických nemocí) na základě toho, jak to působí navenek, namísto aby se zkoumalo jejich nitro a příčina: Může být člověk, který nemá emoce nebo mentální kapacitu na to, aby dokázal/mohl reagovat na chválu/kritiku ostatních. A je zařazen do stejné kagegorie bodu číslo 2 jako člověk, který může reagovat, ale sám ze své svobodné volby si vybral, že NECHCE. Má k tomu třeba nějaký důvod, ať už u jednoho konkrétního člověka nebo u nějaké skupiny lidí, že ho jeho/jejich názory nezajímají. Lidé spadající do některých těchto bodů mohou patřit do naprosto odlišných kategorií (jeden člověk může být mentálně retardovaný, druhý člověk může mít extrémně nízké EQ, třetí člověk může být normální akorát žije v destruktivní společnosti, čtvrtý člověk může mít extrémně vysoké IQ, pátý člověk může hledat pravdu..).

Proto se mi zdají tyto definice zavádějící a lehce zneužitelné - avšak jelikož si pod těmi body lze představit velkou škálu věcí, tak v tomto článku (jako jediném) uvedli i konkrétní příklad nemocného chování:
Doma se ve vaně máčí špinavé oblečení spolu se špinavým nádobím, na lustru jsou pověšené boty, které se suší teplem od žárovky apod.
- No a toto chování je opravdu podivné a není úplně normální! Tak proč tu škálu "příznaků nemoci" popsali takovými obecnými nebo zavádějícími slovy, pod která by se vešli i "normální" lidi? Nebo bych spíš měla říct: Pod která by se vešli i normální lidi, kteří nejsou v oblibě systému? Všimla jsem si, že systém nemá rád introverty (např. korporátní společnosti, což jsou společnosti, ve kterých je "systém" nejsilněji znát, značně preferují extraverty). Systém nemá rád ani lidi, kteří mají rozvinutou fantazii, jsou jasnozřiví, nenechají se sebou manipulovat.. Lidi, kteří se obtížně přizpůsobují společenským konvencím, systém dalo by se říci "nesnáší", stejně tak vysoce inteligentní lidi se svojí hlavou, nestádní typy.. A proto tu máme poruchu, do které by se tito lidé v případě potřeby "mohli vejít"? Abych tedy systému nekřivdila, tak přikládám i některé body, které také popisují tyto poruchy, a které jsou zároveň "prosystémové":

1.) Potíže s vyjadřováním emocí. Chybí touha po intimitě a člověk se vyhýbá se blízkým (="nepovrchním") vztahům.

2.) Tito jedinci často pouze pasivně reagují na nepříznivé životní události, namísto aby si šli za svými vlastními cíli.

3.) Často nemají životního partnera/druha/družku.

Z těchto bodů by naopak měl systém radost, a proto bych to zakončila tím, že se diagnostika těchto poruch (přinejmenším v ČR) snaží být spravedlivá, a tudíž zatím normální lidi jako psychicky nemocné (asi/pravděpodobně) nediagnostikuje. Pro jistotu jsem o tom ale napsala článek, jelikož právě hlavně na zahraničních stránkách jsem našla ty manipulace (do ČR to asi ještě nedorazilo, ale jelikož Západ je zdejším vzorem..) - tak dělám spíše pouze takovou prevenci.


(Ještě tady je další zdroj, ze kterého jsem čerpala.)


Akutalizace:
Hned o 2 dny později vyšel článek o psychiatrovi, který na nadpřirozené zážitky nevěřil a považoval je za duševní poruchy - pak se ale ze zvědavosti přihlásil na kurz, díky čemuž sám něco zažil, a tak uznal, že nadpřirozené zážitky nemusí být pouze projevem duševní poruchy. Já si nemyslím, že by tato (nebo jiné) duševní porucha/poruchy neexistovaly, ale mělo by se rozlišovat mezi duchovním zážitkem a duševní poruchou. A u této poruchy bych trochu upravila ty příznaky, podle kterých se hodnotí (tak, aby se to nedalo mylně interpretovat).