Tento obrázek graficky vyjadřuje (i když ve velmi zjednodušené podobě) různost cest vedoucích na vrchol kopce a je z něj názorně patrné, jak se vzrůstající frekvencí vibrací se k sobě cesty přibližují a těsně pod vrcholem zcela splývají. Upozorňuji znovu, že se jedná o silné zjednodušení a o názorný model, protože skutečnost je nepoměrně složitější a rozmanitější, ale to je již zcela mimo mé grafické možnosti a pravděpodobně nejen moje.

Ve skutečnosti cesta neplyne po plynulých obloucích, ale tyto zdánlivě plynulé křivky se opět skládají z jakési sinusoidy (podobné sinusoidě hlavní – fraktálové uspořádání) a rovněž není ani zcela přímá, ale také se často klikatí dle „osudu“ každého konkrétního jedince. Klikatou sinusoidu skládající se ze sinusoidy si umím představit, ale bohužel ne již graficky vyjádřit. Ta nepravidelnost mívá za následek, že zvolení jedné cesty může v první fázi znamenat rychlejší postup než při zvolení cesty jiné, což se však zase v dalších fázích vyrovnává následným zpomalením a stále je nutno brát do úvahy nekonečnou rozmanitost jednotlivých cest.

V rámci značného zjednodušení a zjednodušující kategorizace jsem se pokusil zredukovat nekonečně mnoho forem a podob cest na tři základní druhy. Pojmenoval jsem je cesta poznání, cesta lásky a cesta síly. Tyto tři cesty jsou si zcela rovnocenné a nejsou vůči sobě v žádném hierarchickém postavení. Přepokládám, že cesta poznání a cesta lásky nepotřebují žádný zvláštní výklad k tomu, aby víceméně každý pochopil, co je jejich základní náplní, a tak pouze připomenu, že cesta poznání není pouze o knihách, přednáškách či seminářích a zrovna tak cesta lásky není pouze o lásce k osobám blízkým. Více jsem se těmto tématům věnoval v minulých (relativně nedávných) článcích, a proto je zde nebudu podrobně rozvádět.

Co však považuji za nutné rozvést je to, co si představit pod pojmem cesta síly. Rozhodně není míněna síla fyzická. Jedná se o určité síly a schopnosti, které nejsou vlastní většině lidí (i když situace se nyní poměrně rychle mění) a pro něž by se snad dalo použít označení parapsychické síly a jsou jimi například jasnovidectví, vidění aury, telepatie, léčitelství, různé druhy senzibility, telekineze, materializace, levitace apod., přičemž u jednotlivých lidí se tyto síly projevují většinou v různých kombinacích. Přibližně se dají tyto síly definovat jako schopnosti mimosmyslového získávání informací a mimosmyslového (mentálního) ovlivňování reality.

Při zkoumání této problematiky jsem došel k závěru (samozřejmě jako vždy připouštím jeho omylnost), že druh cesty si vybíráme pro konkrétní inkarnaci a možná dokonce i pro určitou skupinu inkarnací. Ačkoliv se mi zdá, že slovo „archetypální“ je nadměrně používané a ne vždy ve vhodných případech, tak se tomu v daném bodě neubráním. Výběr druhu cesty duchovního rozvoje je jakýsi archetypální rituál znázorněný Homérem v Paridově soudu, kdy Paris dostává na výběr moudrost (Pallas Athéna), lásku (Afrodita) a sílu (Héra). Paris si vybírá lásku s tím, že dochází ke klasickému nepochopení toho, co láska skutečně je, k její redukci na lásku mezi mužem a ženou a s tím spojenou tragédií mnoha lidí. Nic nového pod sluncem v dobách následujících, ale s vysokou pravděpodobností i v dobách předcházejících.

Každá z uvedených cest má své příznivce a obhájce (zejména z řad těch, kteří po konkrétní cestě jdou) a každá má své přednosti a úskalí. Optimální jako vždy je syntéza všech tří cest, což však není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a pokud se to někomu daří, je to s velkou pravděpodobností znakem jeho pokročilosti. Nejbojovnějšími obhájci své cesty jako cesty jediné a postačující se mi dle projevů (zejména na internetu) jeví zastánci cesty lásky (prosím v žádném případě nezaměňovat s tzv. pravdo-láskaři). Moje osobní přesvědčení je takové, že nejvhodnější je komplexní přístup.

Použiji opět své oblíbené přirovnání ke sportu, tentokráte pro změnu ke skoku do výšky. Co potřebuje skokan do výšky k dosažení svého cíle – překonání laťky v určité výšce? Zjednodušeně řečeno tři složky – sílu (možno pod to zahrnout rychlost a odraz), styl a mentální složku – sebevědomí. Pokud některé z těchto složek není věnována patřičná pozornost, popř. chybí, není možno pomýšlet na vrchol a myslím, že není nutné to nějak zvlášť rozvádět.


Považuji za vhodné se zmínit o výhodách a úskalích jednotlivých cest, i když se pravděpodobně zdají poměrně zřejmé.

Cesta poznání má určitou výhodu v tom, že pokud se jedná o poznání, které není manipulované a deformované (což zdaleka není tak jednoduché a zřejmé), je jeho součástí i informace o úskalích této cesty a nutnosti komplexnosti rozvoje.

Úskalí této cesty se dá možná nejlépe vyjádřit větou: „Když tomu rozumím, nemusím to milovat“. Jedná se o nepochopení (možná přesněji o necítění) toho, že láska je atribut boha. Výsledkem jednostrannosti této cesty bývají jedinci emočně chladní, bez schopnosti empatie a lásky, pohlížející na své okolí svrchu z výšin svého poznání a z toho plynoucí nezájem o pomoc a práci pro druhé. Bývají to lidé někdy vysoce intelektuálně vyspělí, ale ne moudří.

Cesta lásky má výhodu v tom, že je relativně nejjednodušší, protože nevyžaduje ani zvláštní schopnosti či inteligenci a ani zdánlivě žádnou zvláštní práci. Další výhodou je to, že v případě přílišné jednostrannosti cesty a nepochopení její komplexnosti, ve velké většině případů nepůsobí (na rozdíl od druhých dvou cest) utrpení ostatním lidem a kromě toho, že adept na své cestě příliš nepostoupí, nehrozí mu zhoršení „karmického zatížení“ (do uvozovek jsem tento pojem dal z toho důvodů, že jej raději nepoužívám pro jeho nepřesnost a zde jsem ho použil kvůli zjednodušení).

Úskalí této cesty se dá možná nejlépe vyjádřit větou: „Když miluji, tak tomu nemusím rozumět“. Jedná se o nepochopení (možná přesněji o nevnímání) toho, že láska je atribut boha, ale není bohem. Nechápou plně, že boha nelze omezit, protože bůh je vše, tedy i to, co láska není a pro chápání bytí v jeho celistvosti je toto poznání nezbytné.

Cesta síly má výhodu v tom, že cestu relativně ulehčuje a často (zejména je-li doplněna určitým poznáním) ulehčuje i život ve společnosti. Ne vždy, obzvláště pokud se dotyčný vyskytuje ve společnosti, která těmto silám není z jakéhokoliv důvodu nakloněna. Tato cesta může také usnadnit poznání, protože umožňuje mimosmyslové přijímání informací, případně to smyslové zkvalitňuje (například tzv. fotografická paměť, která dle mého názoru do této oblasti rovněž patří).

Velkým úskalím této cesty je nebezpečí zneužití těchto sil (nejtypičtější případ je magie) a pokušení k jejich zneužití je vystaven pravděpodobně každý. Pády z výšin této cesty bývají velké a těžké, protože zneužití má téměř vždy za následek utrpení druhých. Proto je u této cesty takřka nezbytností doplňovat ji o lásku (abychom neubližovali vědomě) a o poznání (abychom neubližovali nevědomě). Nebezpečím je pocit, že nepotřebuji boha pro své pojetí bytí.


Základním hlediskem při posuzování postupu jedince, po kterékoliv z těchto cest, je to, zda je cesta využívána ke službě nebo zneužívána k ovládání.

Při přibližování se k vrcholu se tyto tři cesty sbíhají. Kdo jde cestou lásky, objeví poznání, kdo jde cestou poznání, objeví lásku. Kdo objeví lásku a poznání, objeví i síly, což neznamená, že je musí začít používat. Kdo jde cestou síly, objeví lásku a poznání. Pokud v určité fázi nedojde ke komplexnosti všech tří cest, vývoj ustrne nebo se výrazně zpomalí.


(Zdroj.)