Hodně lidí mluví o zlu, ale nikdo neřekne, co to (podle něj) vlastně znamená. Podle mě zlo je:
Každá bytost má nějaký svůj záměr (i kdyby to byla pouze její existence). Každý něco chce nebo nechce, po něčem touží, má nějaký záměr, něco dělá, má nějaké potřeby, o něčem přemýšlí či něco pozoruje či vnímá a podobně. I kdyby bytosti bylo všechno jedno, tak její tělo potřebuje jíst či dýchat. Žádný jogín či duchovně vyspělý člověk není natolik "vyspělý", aby neměl vůbec žádné potřeby, aby vůbec nic nedělal, nic nechtěl (ani žít).. Mnozí si to o sobě myslí, ale pokud někdo potřebuje dýchat, tak asi "svobodný" není!! Pokud někdo nechce žít, tak většinou už nežije (a nikdy se znovu nenarodí). Pokud se člověk narodil, tak to bylo s největší pravděpodobností proto, že chtěl žít. Pokud už je tak "osvobozený", že žít nechce, tak vlastně něco chce = chce nežít. Pokud je tak "osvobozený", že mu nezáleží na tom, jestli bude žít a nebo ne, tak chce, aby mu na tom nezáleželo. I když už člověk žije (tak na co by "měl chtít" / "měl si přát" žít, když už je to splněno?), podvědomí funguje tak, že neustále vyzařuje záměr/touhu a to i když se daná věc právě děje. Poznáme to tak, že někdo si v klídku žije a nepřemýšlí nad tím "já chci žít" (když už to má "splněno" a má třeba dostatek peněz a žije v bezpečné zemi). Jenže jakmile ho například přepadne na ulici vrah, tak se hned ukáže, že ten člověk (neustále) chce žít, i když právě žije. On si tuto touhu možná na čas neuvědomoval, ale kdyby tam nebyla, tak by mu bylo jedno, že ho právě chce někdo zabít. Pokud mu to jedno není, tak stejně velkou touhu po životě, jakou u sebe objevil v boji o život, v sobě nosí neustále, jen si ji tolik neuvědomuje, když mu nehrozí žádné nebezpečí. Pokud by vrah napadl člověka, kterému nezáleží na tom, jestli žije a nebo ne, tak se akorát ukáže "chtění", který i tento člověk neustále vyzařuje a to je "chci, aby mi bylo jedno, jestli žiju a nebo ne". Takový člověk se pak třeba nebrání, nebojuje o svůj život. Ale takový člověk také něco chce a také NEUSTÁLE vyzařuje toto chtění, které se pouze ukáže v dané výjimečné situaci, ale chtění ("chci, aby mi bylo jedno, jestli žiju a nebo ne") v sobě má i tento člověk neustále. Cokoli člověk dělá nebo nedělá, jak se postaví k určité věci nebo nepostaví, co si uvědomuje nebo neuvědomuje, co vnímá a nebo nevnímá - toto všechno je non-stop vyzařující záměr člověka (či to můžeme nazvat "chtěním" ..nechtění = "chci opak toho, co nechci", tedy je to také chtění). I kdyby chtěl člověk cokoli, co mu život přinese, tak pořád vyzařuje "to, co chce" = cokoli. Tedy takový člověk neustále vyzařuje "chci cokoli". Neexistuje žádný osvícený člověk, který by nevyzařoval svůj záměr, protože ten, kdo nic nevyzařuje, neexistuje (neexistuje jeho tělo ani jeho duše ani jeho duch - nic, protože cokoli jakkoli existuje, záměr má, a tedy ho i vyzařuje).
Tak, když už toto máme objasněno, že naprosto každá bytost má nějaký záměr (jinak by vůbec nikde nijak neexistovala, ani ve Zdroji), tak se můžeme přesunout k tomu, co to je zlo:
Každý má nějaký záměr, něco chce, za něčím si jde (a nebo mu je všechno jedno = toto je taky "činnost" či prostě přístup ke světu). Ať už chce jakákoli bytost cokoli, tak pokud nějaká vnější událost či bytost či "náhoda" způsobí, že se záměr/záměry té první bytosti nenaplní/překazí, tak ta první bytost si myslí, že se stalo ZLO. Zlo je tedy vysoce subjektivní pojem. Co je zlé pro bytost č. 1, může být dobré pro bytost č. 2. Například: Člověk vytrhne rostlinu a sní jí, je to pro něj dobré, protože se najedl a už nemá hlad. Ale pro rostlinu byl tento akt činem zlým, protože jí někdo vytrhl ze země a ona díky tomu zemřela. Rostliny totiž chtějí žít, stejně jako zvířata. Zabít zvíře je samozřejmě horší než např. utrhnout list rostliny, ale o tom tento článek není.
Když se dívám z nezaujatého hlediska na cokoli, co se kdekoli děje, tak mohu říci, že objektivně zlo neexistuje. I kdyby zanikl celý vesmír, tak to může být dobré pro nový vesmír, který ten původní vesmír nahradí (tam, kde něco skončí/zanikne, něco nového začíná/může vzniknout). Tím neříkám, že by se člověk neměl proti zlu bránit nebo by si měl nechat všechno líbit. Já si naopak myslím, že zlo by nemělo vůbec existovat (tzn. že reality jednotlivých bytostí by do sebe tak dobře zapadly a pasovaly, že by ani subjektivní zlo neexistovalo, protože by každý měl naprosto vše, co chce a co potřebuje). V takovém světě by si rostlina řekla "už mě to tady nebaví, chtěla bych se narodit jako brouk, ať se mohu trochu hýbat" a v tom by přišel člověk, který by jí vytrhl i s kořeny a snědl (pro člověka by to bylo dobré = najedl by se a rostlině by bylo umožněno její přání = převtělit se). Neříkám, že se rostlina převtěluje do brouka, jen říkám, jak by asi tak fungoval svět, ve kterém neexistuje zlo.
Tedy můžeme říct, že zlo objektivně s největší pravděpodobností neexistuje. Zlo subjektivně existuje (ve smyslu, že se bytosti může stát něco zlého = něco, co ona nechce či něco, co jde proti jejímu záměru/jejím záměrům, který/které její podvědomí neustále vyzařuje). Ale existuje nějaká bytost, která je zlá? Definice zlé bytosti by asi byla "Je to bytost, která záměrně způsobuje zlo druhým.". Proč by to ale nějaká bytost dělala? Většinou se děje to, že bytost č. 1 chce jednu věc a bytost č. 2 chce něco jiného, přičemž se jejich záměry kříží/jsou v konfliktu. Když se stane věc č. 1, tak bytost č. 1 bude mít radost a bytost č. 2 zažije zlo. Když se stane věc č. 2, tak tomu bude naopak. A pokud se stane věc č. 3,4,5,..., tak zažijí obě bytosti, jak bytost č. 1, tak i bytost č. 2, zlo. Tedy občas se stane, že se vyzařování dvou a více bytostí překříží/střetnou/dostanou do konfliktu. Kvůli tomu, že si chce každá bytost prosadit to své, ale není zlá. Možná že by definice zlé bytosti mohla být, že tato bytost má užitek vyloženě jenom z toho, že omezí splnění záměru jiné bytosti (například by díky subjektivnímu zlu došlo k výronu energie, který by tato zlá bytost konzumovala)? Taková bytost by se tak buď narodila, že to musí dělat (to je tady na Zemi každý kromě rostlin, protože zvířata konzumují rostliny či jiná zvířata, aby jejich tělo fugovalo, a stejně tak to dělá i člověk). Jen rostliny konzumují Sluneční svit a kyslík/CO2, tedy nekonzumují jiné bytosti. Jelikož lidé ani zvířata nejsou zlí kvůli tomu, že tělo na Zemi funguje tímto způsobem, tak ani bytost, která má takové tělo, že konzumuje energii vyvolanou subjektivním zlem, není zlá, pokud se tak narodila a nemůže za to.
Pokud by si někdo vybral to, že chce ubližovat druhým - tak je otázka, z jakého důvodu si toto vybral. Většinou za tím je nějaký jeho mindrák (například že v dětství někdo silnější ubližoval jemu). Taková bytost by také nebyla zlá, protože její zlé chování by bylo pouze reakcí na to, že zažila subjektivní zlo. Tím neříkám, že by taková bytost nepáchala zlé činy a že to, co udělala, by bylo v pořádku. Zlý čin subjektivně existuje, zlá bytost ne.
Pokud by se někdo narodil takový, že by ho bavilo/dělalo by mu radost působit zlo (tedy nemusel by to dělat), tak by za to opět nemohl, protože se tak narodil. Každý dělá to, co ho baví (tomu se říká vnitřní motivace). To neznamená, že bychom měli nechávat psychopaty na svobodě, ať dělají, co je baví.. Jen říkám, že pokud se tak člověk narodil, tak za to nemůže a tím pádem není zlý. Zlý by byl někdo, kdo by si vybral být zlý, aniž by to potřeboval např. ke svému přežití či splnění svých záměrů/tužeb, aniž by z toho měl jakoukoli výhodu či přínos a aniž by měl nějaké trauma/vnitřní zranění, na základě kterého by se tak rozhodl. Tedy byl by původně dobrý a rozhodl by se být zlý. Takový člověk podle mě neexistuje, protože tam, kde není motivace, není ani čin. Když někdo nemá motivaci, "nemůže" se rozhodnout pro danou věc. Pokud by se totiž rozhodl "z hecu" či "kvůli sázce" či "proč ne", tak "z hecu" a "kvůli sázce" by měl motivaci, že si připadá méněcenný a chce si zvýšit sebevědomí = vnitřní zranění. Motivace "proč ne" v sobě vždy skrývá pravou motivaci a tou většinou v tomto případě je, že nám někdo něco vnucuje = tedy by to nebylo jeho rozhodnutí, ale někdo by ho k tomu přemluvil = nebyla by to jeho svobodná volba. Dokonce i motivace "ze zvědavosti" není zlá.
A to se dostávám k tomu, jak je to s upsáním se ďáblovi (jako to dělají například nějaké celebrity). Nevím, jestli to je možné a nebo není (=jestli to funguje), ale ze své podstaty to je blbost. Hned vysvětlím proč. Ďábel prý usiluje o lidskou duši, kterou mu člověk musí "upsat" dobrovolně. Dobrovolně = ze své svobodné vůle. Tedy pokud člověka někdo donutí (i kdyby to byl např. nedostatek peněz či že mu někdo brání, aby se plnily jeho záměry = tedy že člověk po něčem touží, co nemá), tak to je právě to nucení/manipulace. Svobodná volba není vnucená pod tlakem a za nevhodných podmínek a svobodná volba nemůže být zmanipulovaná (=zmanipulovaná volba není svobodná volba). A teď mi řekněte, jakou motivaci mají celebrity k tomu, aby upsaly svou duši? No většinou touží po úspěchu/po penězích. To je nedostatek něčeho, co chtějí. A proč člověk nemá to, co chce? Protože mu v tom někdo brání = je na něm pácháno subjektivně zlo. Protože ve světě, kde se záměry jednotlivých bytostí nekříží, se okamžitě zhmotní cokoli si bytost přeje. Pokud tedy někdo podepsal nějakou smlouvu kvůli tomu, že chce něco, co nemá (např. slávu nebo bohatství), tak ji podepsal za nevýhodných podmínek. Dále někdo říkal, že o tom některé celebrity neví, co podepsali, tzn. že jim o obsahu smlouvy někdo lhal. Je toto svobodná volba? Není. Svobodná volba může být jedině tehdy, když člověk ví, co dělá (= když ví, co podepisuje). V normálním světě když si nepřečtete smlouvu a podepíšete nějakou blbost, tak ta smlouva stejně platí. Ale ďáblu prý musí lidé odevzdat duši ZE SVOBODNÉ VOLBY. Tedy pokud k tomu použije násilí a nebo lest, tak to nebyla svobodná volba.
No a zase se dostáváme k tomu samému - proč by někdo podepisoval smlouvu, kde odevzdá svoji duši ZE SVÉ SVOBODNÉ VŮLE. Tedy musel by vědět, o čem přesně smlouva je. Buď by takový člověk byl hloupý (nechápal by například, co smlouva znamená), tak by to nebyla jeho svobodá vůle. Musel by to chápat. A pokud by to člověk chápal, tak proč by to dělal? Pokud by to udělal například pro peníze. Každý ví, že peníze v jednom životě jsou nic s věčným peklem duše u ďábla. Tedy ďábel by přišel a řekl by "dám ti peníze a až zemřeš, tak se budeš na večnost smažit v pekle a prožívat muka" - rozumíš tomu? Každý člověk, který má mozek, ví, že nekonečné utrpení je MNOHEM horší než aby to "vyrovnalo" např. 50 let života s mnoha penězi. Cokoli, co může někdo někomu nabídnout za zážitky v jednom životě je horší než nekonečné utrpení. Protože "to dobré, co v jednom životě nabízí, skončí", ale "utrpení bude nekonečné". Tedy pokud by někdo podepsal tuto (nevýhodnou) smlouvu, tak musí být hloupý. Ano, prostě rozumově hloupý, narodil se s nízkým IQ. Může ten člověk za to, že se narodil s nízkým IQ? Chce ďábel do pekla dostat všechny hloupé lidi a tak očistit Zemi od hlouposti? Nemyslím si, že by toto byl jeho plán. Spíš bych řekla, že pokud je člověk natolik hloupý, že si neumí odvodit, jestli jsou důsledky plynoucí ze smlouvy pro něj výhodné a nebo nevýhodné, měl by být z podepisování smlouvy vyloučen, protože jí nerozumí. Když někdo nerozumí výhodám vs. nevýhodám smlouvy, které pro něj podpisem plynou, tak smlouvě nerozumí a pokud ji podepíše, nemůžeme mluvit o svobodné volbě.
A tak tedy: Existuje takový člověk, který by znal obsah smlouvy, naprosto všemu porozuměl (tedy i tomu, že tato smlouva je pro něj nevýhodná), a přesto ji podepsal? Proč by někdo ZE SVOBODNÉ VŮLE podepisoval něco, co je pro něj nevýhodné? Kvůli tomu, že má sebedestruktivní sklony? Pokud by se někomu DOOPRAVDY líbilo být mučen (a trpět v pekle), tak by to podepsal vlastně proto, že by to pro něj bylo výhodné. Ale já mluvím o lidech, pro které je smlouva nevýhodná, tedy o lidech, kteří neradi trpí. Pokud má člověk svobodnou vůli, pokud není k ničemu nucen ani manipulován (a nehraje zde roli jeho neznalost obsahu smlouvy či důsledků a uvědomuje si, že je smlouva nevýhodná), tak takovou smlouvu NIKDO ZE SVÉ SVOBODNÉ VŮLE NEPODEPÍŠE.
To, co chce ďábel, je logicky nemožné. Doopravdy. Pokud si člověk nechce ubližovat, není hloupý a zná obsah smlouvy, tak nevýhodnou smlouvu ze svobodné vůle z logiky věci nikdy nepodepíše, není to možné, aby ji podepsal. Tedy smlouvu může podepsat člověk v tísni, hloupý člověk, zmanipulovaný člověk a nebo člověk, který neví, co vše smlouva obnáší (neznalý člověk). Ale nic uvedeného v předchozí větě není svobodná volba! A ďábel chce, aby člověk odevzdal duši dobrovolně a to není možné. Pokud člověk nemá motivaci (a není žádná motivace podepsat nevýhodnou smlouvu = tedy ubližovat si), tak danou věc neudělá. Proto celý "humbuk" ohledně toho, že když stát donutí lidi, aby se očipovali, tak jejich duše propadne ďáblu? Z logiky věci nepropadne, pokud to nebylo dobrovolné (=stát k tomu člověka donutil). Pár lidí už se nechalo dobrovolně očipovat a propadla jejich duše ďáblu? Ne, protože tito lidé zase nevěděli, že pokud se nechají očipovat, tak jejich duše propadne (neznalost = nesvobodná/zmanipulovaná volba). Dokonce i pokud by ďábel řekl někomu, kdo na tyto věci nevěří, popravdě, co ho čeká (a ten člověk by mu nevěřil), není to svobodná volba (ten člověk to sice věděl, ale nevěřil tomu - a při podepisování smlouvy ze svobodné vůle musíme věřit tomu, co je ve smlouvě napsané - že to existuje, že smlouva je skutečná - jinak to opět není svobodná vůle). Pokud někdo něčemu nevěří a "ze srandy" to podepíše, tak dle běžného zákona smlouva platí. Ale ďábel se neřídí dle "běžného zákona", jeho smlouva platí, pouze pokud je podepsaná ze SVOBODNÉ VŮLE. Pokud ji někdo podepíše ze srandy, není to svobodná vůle.
Tím neříkám, že by člověk měl něco takového podepisovat, i když to dle "zákonů" ďábla (které si on sám určil), neplatí. Rozhodně si nemyslím, že by bylo dobré si s něčím takovým zahrávat nebo s tím být v kontaktu.. Člověk má dělat to, co je v souladu s jeho záměrem (a to podepisování nevýhodných smluv není a není to ani podepisování smluv, se kterými nesouhlasím, ze srandy).
Ještě jsem se chtěla vyjádřit k tomu, proč si někteří lidé myslí, že je dobré zbavit se všech tužeb a podobné. Pokud člověk touží po "čemkoli, co je a co přijde", tak na něm nemůže být pácháno subjektivní zlo (ať už mu zkříží cestu kdokoli či mu někdo udělá cokoli špatného, jemu to nevadí, protože chce "cokoli"). Pokud to tedy ten člověk tak doopravdy (i v podvědomí) cítí - to, že si budu opakovat "chci cokoli, co se děje i co přijde" nezmění to, že když se mi něco nelíbí/něco nechci, tak to jenom díky tomu, že si toto říkám, chtít nezačnu.. Další lidé zase preferují svět pouze pozorovat - to je vyloženě "technika", která vznikla na základě "nechci prožívat utrpení" = "chci netrpět". Opět, i když pozoruji a neúčastním se, tak je možné, že se jednoho dne "proberu" a uvědomím si, že můj život je v troskách a já jsem sice netrpěla, jenom jsem vše nezúčastněně pozorovala, ale stále mi to vadí (že můj život je horší a horší - i když chci, aby mi to nevadilo). Nebylo by lepší si přiznat, co v životě chci a co nechci, a podle toho si ten život zařídit (aby v něm člověk trpěl co nejméně), než vše přijímat či vše jen pozorovat? Když už přijímat a pozorovat, tak U TOHO současně žít tak, jak se mi to líbí/jak chci. Přeci nepůjdu skočit ze skály proto, že "chci cokoli"/"nezúčastněně pozoruji cokoli", tak je to vlastně jedno, jestli skočím ze skály a nebo se k sobě budu chovat hezky.. I tak se člověk musí v životě rozhodovat a vybírat si, co chce a co nechce (jestli na mostě zahne autem do strany a skončí v rybníku a nebo pojede rovně po silnici, jestli si půjde koupit jídlo a nebo bude o hladu - jak by se měl rozhodovat člověk, který údajně nemá žádné tužby - podle čeho by se rozhodl? Je to pěkná lež, že někdo "chce cokoli" či "vše jenom pozoruje", protože takový člověk by nemohl učinit žádné rozhodnutí, pokud by byla z jeho pohledu všechna rozhodnutí rovnocenná - leda že by se rozhodoval jakoby náhodně, a jednou by například kolegyni v práci z ničeho nic políbil, druhý den by jí dal facku.. Jeden den by si udělal koupel ve vaně a hýčkal svoje tělo a druhý den by se bičoval - a vše by jen pozoroval/přijímal, protože vše je z jeho pohledu pro něj přeci rovnocenné, že? Vždyť on nic nechce, je mu všechno jedno, co se bude dít. I tak zvaně "náhodné" volby by ale o tom člověku něco vypovídaly v tom smyslu, že by něco podvědomě preferoval a něčemu jinému by se spíše vyhýbal. Ponechat si pouze jeden záměr, a to "chtít cokoli" / "vše nezúčastněně pozorovat", není možné. Člověk si může ponechat pouze jeden záměr, ale musí to být záměr, podle kterého se lze rozhodovat. Podle záměru typu "vše je rovnocenné" se rozhodovat nedá, a tudíž takový záměr sám o sobě k životu ve 3D nestačí - v jiných dimenzích by třeba stačil. Stejně je podle mě dobré, mít záměrů více, ale to je každého věc, co preferuje. Já jenom tvrdím, že mít jediný záměr, podle kterého se nedá rozhodovat, ve 3D nelze.).