Když někomu vadí, že je na něm jeho partner závislý, tak ho nemá doopravdy rád (může ho mít rád jako člověka nebo jako kamaráda, ale z hlediska zamilovanosti či mužsko-ženské energie to pro něj není "ten pravý"). Protože až pozná vztah, kde bude mít partnera doopravdy rád, tak mu najednou nebude vadit, když by byl na něm partner závislý. Nebude se cítit tak, že ho partner svou závislostí chce k sobě připoutat, omezovat jeho osobní svobodu nebo ho nějak svazovat.. Někomu závislý partner prostě neimponuje, protože se tím ten člověk před ním jakoby ponižuje. Pokud mám někoho ráda a přitahuje mě, tak ho mám ráda (a alespoň trochu mě přitahuje) i když se mu zrovna nedaří, cítí se nejistý, ponižuje se přede mnou.. Člověk, kterému závislý partner neimponuje, chce spíše než milostného partnera, silného (obchodního) spojence. Když se zeptáte člověka, kterému vadí to, že je jeho partner na něm závislý, proč mu to vadí - tak Vám většinou řekne, že mu to vadí proto, že chce mít osobní svobodu a soukromí (=chce mít prostor najít si případně jiného či "lepšího" partnera, protože si neumí představit být s tímto "navždy"), případně nechce, aby ho měl jeho partner tolik rád (protože on mu to nemůže vrátit a díky tomu se cítí blbě, když vnímá, že ho má rád míň).

Závislost na partnerovi vzniká proto, že jeden z partnerů vnímá, že ho ten druhý nemá tolik rád a "tak ho hodně chce" (protože ho nemá). Když něco mám, nepotřebuji to už chtít. (a ne, nemyslím si, že se lidi v partnerství "vlastní", ale když si mohu říct "mám kluka", protože si tím jsem i z jeho strany jistá, že se mnou chce být, tak je to něco jiného, než když si ani tímto "základem" ve vztahu nejsem jistá - to pak ani není vztah) Když jsem byla na nějakém klukovi "závislá" (no spíše jsem na něm až moc "visela"), tak to bylo z tohoto důvodu, že pro něj jsem nebyla až tak důležitá - a obráceně, když byl někdo "závislý" na mě, tak to bylo proto, že jsem ho nechtěla. Z mé zkušenosti (z dlouhodobého hlediska) má však i ten "závislý" partner v něčem pravdu: Na jednom klukovi, se kterým jsem chodila, jsem byla závislá a on mě asi moc nechtěl, pak se on se mnou rozešel. Po letech jsme se ve snu navštívili a byl závislý on na mě s tím, že jsem naopak byla "lepší" (než holky, na které "má" a já jsem ho už nechtěla). A opačně jsem zase jednou já nechtěla kluka, se kterým jsem chodila, on na mě díky tomu byl závislý, já se s ním rozešla, a pak jsem ho po letech začala chtít (a nebyla jsem si jistá, jestli na něj vůbec "mám"). Toto se (asi) dle mé zkušenosti nevztahuje na kamarády, protože do mě byli min 2 dlouholetí blízcí kamarádi zamilovaní, byli na mě závislí, já si s nimi nikdy nic nezačala, a ani jsem je nikdy nezačala chtít (naopak jsem se s nima kvůli tomu přestala kamarádit a byla jsem ráda, když do mě přestali být zamilovaní a našli si jinou holku). Zkušenost s tím, že bych se já zamilovala do nějakého svého kamaráda a byla bych na něm závislá, nemám.

Někdy to je tak, že "závislost" na partnerovi plyne pouze z nejistoty (=špatná komunikace) a když si to ti dva mezi sebou vyjasní, že spolu oba chtějí být, tak ta závislost jednoho z partnerů na tom druhém zmizí (protože už se to vyjasnilo, už si je jistý). Je to podobné, jako když je jeden z partnerů na tom druhém závislý, ale tomu druhému to nevadí a chová se k němu pořád stejně dobře, tak to většinou toho závislého partnera po čase přejde, protože získá jistotu. Obecně máme jistotu v tom, že pokud není k závislosti důvod, mám partnera rád/a a nevadí mi jeho závislost, tak tento problém pravděpodobně po čase zmizí (a když nezmizí, tak mi nevadí, takže už to není "problém" - už jenom tím, že problém přestal být problémem, ten problém vlastně zmizel, ač např. určité chování trvá dál). Takto se tvoří realita, že já rozhodnu, že problém PRO MĚ přestane být problémem a okolí se dle toho možná změní (možná proto, že okolí má svobodnou vůli). Někdy ale jeden z lidí "tuší", že se k sobě s partnerem nehodí (resp. že na každého někde jinde čeká osudový partner, který je mu "předurčen") a tak je závislý díky této hluboké nejistotě, a na této závislosti se nic nezmění ani přijetím, ani ujišťováním o nehynoucí partnerské lásce ani ničím jiným - když příčina je jinde - tam pomůže jedině, aby si oba partneři našli toho svého "předurčeného" partnera a pak se spolu rozešli ..proč si jako první mají oba najít jiného partnera a až pak se rozejít? Protože pokud nevědí jistě, že to je pravda, že na ně někde čeká "ten nej" partner, tak podle mě nemá smysl se rozcházet a jistě to budou vědět až tehdy, když ho potkají/najdou..)

Někdo radí "zbav se závislosti na partnerovi" a tím se problém vyřeší. Pracuj na sobě, řeš sebe a zbav se SVÉ závislosti. Ano, to jsem zkusila a podařilo se.. Byla jsem závislá na tom klukovi, pro kterého jsem asi nic moc neznamenala. A tak jsem na sobě začala pracovat a opravdu jsem se stala sebevědomou ženou, která na partnerovi závislá není (vnitřně, na nic jsem si nehrála). Pár let jsem pracovala na svém sebevědomí a podařilo se. No a co se stalo, když jsem přestala být na tomto klukovi závislá? Přestala jsem ten vztah tak moc křečovitě udržovat a zjistila jsem, že jelikož jemu je náš vztah docela jedno, tak on ten vzah udržovat rozhodně nebude (když ho doposud neudržoval a jen spoléhal na mě) a skončilo to tak, že on se pak se mnou rozešel, protože vyšlo najevo, že se mnou celou tu dobu být ani nechtěl, ale bylo to pro něj "pohodlné". Problém se sice vyřešil, ale asi jinak, než bych čekala. Přičemž když jsme spolu chodili, tak ten kluk si opakovaně myslel "nebuď na mě tak závislá, bav se sama beze mě, pak mě budeš přitahovat více, nebudu se cítit omezovaný a náš vztah pak bude jistě lepší" - já mu přání splnila, věřila jsem jeho úsudku, že ho pak budu přitahovat více, on nebude frustrován nějakým imaginárním omezováním.. Ale pravda byla taková, že když kluk nechce např. svatbu, protože se bojí ztráty svobody, tak ve skutečnosti nechce tu holku (neumí si s ní představit budoucnost, či že by ta holka pro něj byla až do konce života ta jediná, že by k ní byl "uvázán" a nemohl by si najít lepší..apod). Takže zbavení se závislosti na partnerovi je sice řešení následků a ne příčiny problému, ale problém to vyřešit může (díky tomu, že vztah je vzájemná vazba, může vyřešení následku - moje odezva - vyřešit problém).

Ve světě máme dvě roviny, jak vnímáme "já". Jedna rovina je "samostatná jednotka, nezávislá na názorech okolí, která se autonomně rozhoduje" a druhá rovina je "já ve vztahu k někomu/něčemu". Vždy, když jsme s někým VE VZTAHU, tak je tam určitá míra závislosti (např. dítě je existenčně závislé na rodičích, ale i rodiče jsou psychicky závislí na blahu a prospívání dítěte; zaměstnanec je finančně závislý na zaměstnavateli, ale zaměstnavatel je závislý na pracovním výkonu zaměstnatnců, protože když se na to zaměstnanci vykašlou, podnik mu zkrachuje). Opravdu je podle mě závislost ve vztahu přirozená (pouze určitá míra závislosti) a ten, kdo tuto závislost chce úplně potlačit/vymýtit, má problém, protože to jednak nejde a druhak to o něm vypovídá, že je trochu mimo.