Článek vznikl jako komentář. Trošku jsem to upravila.


To je proto, že člověk nezná sám sebe (když zná, tak i zamilovanost může trvat nekonečně dlouho). Jelikož dotyčný nezná sám sebe, tak "člověk míní, pánbůh mění" (aby se poznal).

Já to mám tak, že mám ráda toho pravého a na základě té lásky pak i všechny ostatní lidi. Čím lepší je vztah, tím více lidí a tím silněji mám ráda a pak je mám ráda vlastně stejně jako toho pravého. Takže ten tvůj "ideál", ale dosažený opačnou cestou. Moje cesta má tu nevýhodu, že když se rozejdem, tak pak nemám ráda nikoho (i když tak to většinou není, ale je to to nejhorší, co se může stát, když ta láska ke všem vychází z toho vztahu). Je to motivace pro všechny lidi, aby mi přáli ten vztah, protože z toho budou mít užitek, zatímco když se mi tolik dařit nebude, tak oni z toho tak velký užitek mít nebudou. Zdá se mi to fér a nehodlám na tom nic měnit. (tedy až na to, že je lepší nebýt omezený tím, jestli mám nebo nemám vztah, v lásce k lidem obecně, ale to přijde samo na základě odžitého času)

Ono to totiž je (v 3D světě) tak, že se jednota rozdělila na dvě polarity (ne na dobro a zlo to je pokroucená 3D realita - ale rozdělila se na mužskou a ženskou polaritu). A z lásky (kterou bych pocitově nazvala hlubokou zamilovaností) těchto dvou polarit vychází vše, co se v takovém světě děje. Jelikož vše vychází z motivace a motivace = polarizovaná láska. Pak existují ještě světy "v jednotě", tam mužská a ženská polarita není, a díky těmto světům existuje bezpodmínečná či nepolarizovaná láska. Ta je motivující pro toho, kdo tuto lásku dostal (ne pro toho, kdo ji cítí) a to tak, že se díky ní "vyléčí" a díky tomu vyléčení u něj vznikne motivace něco nového či jiného dělat. Motivace vzniká jako nepřímý důsledek této lásky. Bezpodmínečnou lásku je dobré dávat světu, pokud to člověk umí, protože jedině díky ní se může cokoli doopravdy změnit. Polarizovaná láska "pouze" tvoří. Když někdo dostane bezpodmínečnou lásku, je pro něj někdy pak díky jeho uzdravení lehčí si najít partnera nebo prostě cítit polarizovanou lásku a něco jejím prostřednictvím tvořit.

V dnešní společnosti se odsuzuje zamilovanost hlavně proto, že zamilovaný člověk má mnohem větší moc (dělat cokoli chce). Samozřejmě to nikdo neřekne takto napřímo, ale lidé říkají, že jen ta trvalá láska je ta skutečná či že jen vztah po vyprchání zamilovanosti má tu pravou hodnotu atd. Souhlasím s tím, že tento svět potřebuje co nejvíce bezpodmínečné lásky, ale nesouhlasím s potlačováním zamilovanosti. Totiž kdyby zde bylo více bezpodmínečné lásky, vzrostla by po celém světě i zamilovanost, jelikož ta se objeví, když jsou zranění vyléčena. Lidé chtějí vyléčit zranění a chtějí změnu k lepšímu, ale zamilovanost, která z toho jako důsledek plyne, jelikož je to ZÁKLAD 3D světa, odsuzují. Zamilovanost se také řídí určitými pravidly, bezpodmínečná láska nikoli. Když jsou pravidla u zamilovanosti porušena, tak vznikne bolest. U bezpodmínečné lásky bolest nevzniká. Přesto mám o trochu raději zamilovanost než tu "stálou" lásku, o které všichni tak básní.

Psala jsem, že zamilovanost může trvat nekonečně dlouho. Každý si totiž myslí, že zamilovanost musí vždy jednou skončit - ale nemusí. Zamilovanost zaniká až sjednocením dvou polarit (muž-žena), takže kdo není hermafrodit, může prožívat zamilovanost ve 3D světě nekonečně dlouho (dokud v tom 3D světě je). A to klidně k jednomu člověku. To je totiž jedno z pravidel zamilovanosti. Tady v té společnosti je ale všechno překrouceno a tak se předpokládá, že v každém vztahu zamilovanost zmizí a naopak do někoho "nového" se člověk zamiluje snáz (dle lidí je to proto, že to je někdo NOVÝ, JINÝ) a lidi tomu věří, lidi podle tohoto žijí! Přičemž je vždy nějaký důvod pro zmizení zamilovanosti (tím důvodem je porušení nějakého "pravidla" zamilovanosti). A když partner poruší "pravidlo" zamilovanosti, tak zamilovanost u dotyčného opravdu zanikne a mou jedinou možností je zamilovat se do někoho jiného, což ale nemění fakt, že když by to pravidlo neporušil, tak by zamilovanost neskončila a naopak by pro mě bylo nemožné, se zamilovat do někoho jiného.

U kluků to je ale se zamilovaností trochu jinak a proto když u nějakého kluka skončí zamilovanost do holky, tak bych to vůbec neřešila - znamená to totiž pouze to, že kluk není dostatečně vyvinutý. Holky totiž žádným vývojem procházet nemusí (tím myslím ženskou polaritu obecně), pouze mužská polarita prochází vývojem. A když něco prochází vývojem, může to dělat chyby. Může to být na začátku "nevyvinuté" či "nedokonalé" a postupně se to vyvíjí směrem k "dokonalosti". Ale jak muž, tak žena mají v sobě obě složky (mužskou i ženskou polaritu). Ženská polarita = tělo (a jakákoli jiná hmota), mužská polarita = vědomí. Vědomí je neměnné a stejné, přesto prochází "vývojem" ve hmotě. Hmota není dokonalá a má mnoho tvarů a forem, přesto žena, jakožto nejvyšší zástupce "ženské polarity" dokonalá je a nikam se vyvíjet nemusí. Naopak muž, jakožto nejvyšší zástupce mužské polarity prochází vývojem a může být tudíž "nedokonalý" či "dělat chyby". Když se chce holka rozvíjet, tak jí v tom nic nebrání, rozvíjí se ale jen její mužská část, které by u holky mělo být méně než padesát procent, a potom taková holka také "může dělat chyby".

Holka má chromozomy XXY (první X je tělo, tělo je vždy hmotné a tím pádem je vždy složeno z ženské energie. Druhé X je identifikace ženy s tím, že je žena, že se za ženu považuje a díky tomu je její psychika naladěna na ženskou energii. Y je vědomí - to je beztvaré a pro všechny stejné, je to vždy mužská polarita). Kluci mají chromozomy XYY (první X je tělo tzn. hmota je vždy ženská polarita, druhé je Y psychika muže, že se identifikuje s mužskou polaritou a poslední Y je vědomí - to je pro všechny stejné, stejně jako hmota je pro všechny stejná). Rozdíl mezi muži a ženami je tedy v tom X či Y uprostřed, tedy že se někdo identifikuje s ženskou či mužskou polaritou (psychicky). To určuje to, jak budou přistupovat ke světu. Muž a žena ke světu přistupují každý z jiného "konce". Muž když něco poznává, tak vidí věc a zkusí zjistit, jestli to je pro něj dobré nebo ne. Vyzkouší to pokud mu to připadá jako něco, co by se mu mohlo líbit. Žena naopak nekouká "co je venku" či "co se jí nabízí, co má ve vnějším světě na výběr", ona se koukne do svého nitra "co by asi tak chtěla" a pak teprve se koukne ven, jestli to tam náhodou někde není. A když ne, tak si počká a nebo to vytvoří (či řekne muži, aby to vytvořil :D), ale zatímco muž nejdřív kouká ven, co v tom světě existuje, a z toho si vybírá, žena kouká sama do sebe, co by chtěla, a dle toho si vybírá. Když muž na sobě pracuje a "prochází vývojem", tak se nakonec vyvine k něčemu podobnému, jak to má žena, ale bude v tom zahrnutý ten mužský prvek (mužská energie). Zatímco žena se nikam vyvíjet nemusí, ona už má hotovo od počátku věků - byla takto stvořena a mimochodem první byla stvořena žena. Až vyvinutý muž a jakkoli vyvinutá/nevyvinutá žena spolu mohou prožívat dobrý partnerský vztah.

Poznámka: Žena (to je to prostřední X, které se identifikuje s ženskou polaritou, tedy hmotou) nedělá chyby proto, že velké vědomí vytvořilo tělo (hmotu ženy) dokonalé a jelikož se s ním žena identifikuje a tělo (hmota) chyby nedělá, tak ani žena chyby nedělá. Zatímco muž (to je to prostřední Y, které se identifikuje s mužskou polaritou) dělá chyby proto, že se neidentifikuje s tělem, ale s vědomím, čímž vznikne rozum a ten se učí a dělá chyby. Samozřejmě žena má také rozum a žena je také vědomí které se pouze identifikuje s hmotou a to, co je dokonalé je ta hmota, která nemá vědomí a tudíž (vědomě) "neexistuje" - vypadá to složitě, ale jsou tu jen dvě polarity, které se různě střídají a mělo by z toho vzniknout to, že žena (pokud se chová intuitivně a pocitově) chyby nedělá. Například, když se kluk rozejde s holkou a lituje toho rozchodu, může se pak sám sebe zeptat, "kdybych si mohl vybrat jednu holku na světě, byla by to tato?" - pokud je odpověď ne, tak nemá čeho litovat a pokud je odpověď ano, tak udělal chybu. Ale holka si vybírá z těch kluků, kteří o ní projeví zájem. A z nich si vybírá toho, kdo je "nejlepší či nejvhodnější či do kterého se zamiluje" (protože ten, kdo je "nejlepší" dal nejvíce energie do toho, aby byl nej, a dělal to proto, že aktivně toužil po vztahu "nejvíce" a zároveň i nejvíce aktivně konal). Když má o holku zájem jeden kluk, tak pokud je pro ni dost dobrý (je dost vyvinutý), tak s ním může začít chodit a když není, tak nezačne (v tomhle se moc nedá udělat chyba). Ale kluk si vybírá jinak (jakoby ze všech holek si vybírá, kterou osloví, zatímco holka si vybírá z těch, co ji oslovili - i když i u kluků je určitý mechanismus, který to selektuje).

(v dnešním světě se samozřejmě preferuje u žen mužská energie, hlavně v práci, a to pak už je zas ten pokřivený svět a pak to může vypadat jinak než jak jsem to popsala, ale o tom se mi nechce psát)

Každopádně veškerá náboženství vymysleli muži a byly původně udělané PRO MUŽE, protože to muži se vyvíjí. Pokud je ale nějaká holka díky tlaku společnosti či kvůli práci v "mužské energii", tzn. mužská energie u ní převládá z více než padesáti procent, pak do ní kluk může přestat být zamilovaný kvůli tomu, že by byl zamilovaný do muže. To se ale tak často nestává, protože když už se muž zamiluje, tak do ženy která v mužské energii není, a co by se muselo stát, aby v ní začala být, to je hodně věcí a je to nepravděpodobné. Tedy do žen v mužské energii se spíš žádný muž ani nezamiluje a pravděpodobnost toho, že se žena změní ve vztahu na mužskou energii je velice malá a když už by k tomu došlo, tak by to byla vina systému (či něčeho co ji k tomu dotlačilo) a ne ženy samotné (ženy v ženské energii prostě chyby nedělají, protože to ze samotné jejich podstaty nejde - a přeprogramovat je uměle na mužskou energii může pouze okolí když se o to hodně snaží).