V tomto článku se píše:

Celý vesmír se na nehmotné úrovni skládá z energie. Pro nás je důležité rozlišovat dvě základní polarity, což je Vysoce konstruktivní energie (Sattva), a Destruktivní energie ( kteoru lze dělit na složky Raja a Tama).

Sattva představuje duchovní čistotu, složka Raja představuje akci a vášeň, složka Tama představuje duchovní nevědomost a pasivitu.


Když to zkombinujete s tímto videem o traumatu (zapněte si titulky):


Tak z toho vyplývá, že jelikož se (dle videa) traumatická odpověď dělí na dva druhy (přehnaná/nesprávná akce vs. přílišná pasivita, která zlu ustupuje/nechává mu prostor působení), tak útočná energie (která způsobí trauma) změní část Vaší energie na destruktivní (buď té či oné povahy). Existuje způsob, jak snížit šanci, že se vám stane něco zlého - a to je, že se naučíte ovládat své tělo, myšlenky, emoce.. tak, aby útok vaši energii pokud možno nezměnil. Zlo útoči tam, kde dopředu předpokládá úspěch, a tedy čím silnější v nějaké oblasti jste, tím více si zlo útok rozmyslí (bohužel tato "taktika" zlé lidi jakože prý "provokuje", a tak při začátku praktikování můžete pocítit extrémní nárůst útoků zla - to se vás zlo jen snaží z nastoupené cesty odradit). Není to však nikdy vina oběti, že si někdo vybral být zlý a zaútočit (takže i když je někdo slabý nebo ovládat svoje tělo a energii proti útoku zla neumí, nemůže za to, že se mu stalo něco zlého).


Setkala jsem se s "teorií", že už jenom to, že někdo "dá možnost" výběru dobra vs. zla nebo "dá (svou slabostí) příležitost" k úspěšnému útoku, je samo o sobě zlé. Sice na tom názoru něco trochu je (že dávat na výběr "chceš něco co ti uškodí nebo chceš něco dobrého" - je samo o sobě zlé, když je jasné, že každý potřebuje i chce to dobré a ne to zlé*), ale zároveň když mi dá někdo "příležitost" udělat něco, co dělat nechci, no tak to přeci dělat nebudu! (=problém vyřešen) Takže za to, že si někdo vybral udělat zlý skutek, si může každý sám (a nemůže za to "naskytnutá příležitost"). Že by byl ten, kdo poskytl příležitost, sám o sobě zlý, to si nemyslím (protože když např. někomu věřím a nechám na stole ležet peněženku, zatímco si odskočím na wc, neznamená to, že bych chtěla, aby mi kradl!). Ponoukání někoho ke zlým činům je zlo, ale důvěra je dobro. Navíc kdo by chtěl mít kolem sebe lidi, před kterými by se musel chránit, např. tím, že se musí neustále zdokonalovat (např. každý den musí fyzicky cvičit, aby měl dostatečně silné tělo, jinak by ho zmlátili, kdyby polevil a zeslábl..) - to nejsou přátelé, ale nepřátelé. Ano, i nepřítel může být motivací např. pro cvičení fyzického těla, ale pokud si myslíte, že existence nepřítele je potřebná, protože bez něho byste se celý den váleli na gauči a tělo by zemřelo na obezitu, tak si představte, že svět nabízí hezké zážitky, u kterých se protáhne tělo (např. výlety do přírody), což už samo o sobě je cestou i cílem (takže nepřátelé potřební nejsou!!).
* Když dáme člověku na výběr mezi dobrem (věčným konstruktiním životem, láskou atd.) a zlem (=může ukrást energii a cítit se chvíli dobře, ale za to jeho duše přestane existovat), tak ten, kdo dává na výběr tuto možnost, to s dotyčným asi dobře nemyslí.. Svoboda je dobrá, to ano (sama nemám ráda nedostatek svobody), ale každému chybí svoboda vybrat si dobro (a svoboda vybrat si zlo nikomu nechybí..). Například tělo potřebuje odpočívat, ale zaměstnavatel požaduje práci přes čas - dobro je si odpočinout a zlo, které zabíjí tělo, je neodpočívat. V tomto případě, když nemáte svobodu práci odmítnout, vám chybí svoboda vybrat si dobro (takto jsem to myslela). Zatímco když vám někdo řekne, že si nemůžete vybrat utrpení, sebezničení a podobné (když o toto nestojíte), tak vám svoboda vybrat si něco hrozného, nechybí..

Nebo je zde sporný bod týkající se toho, když někdo "upíše duši" proto, že chce někomu pomoct (=vydírání). Např. zlo mučí blízkého člověka a nabídne dohodu, že výměnou za upsání duše mu dají pokoj. Já bych toto pro nikoho neudělala, protože přidání se ke zlu = věčný zánik, ale pokud by to někdo udělal, můžeme o něm říci, že byl zlý nebo že si zlou stranu vybral ze svobodné vůle? Toto je podle mě sporný bod, který nabourává představy o dobrovolném upsání duše (a o tom, že existuje "dohoda o svobodné volbě mezi dobrem a zlem"). Přeci pokud se někdo přidá ke zlu, musí být sám zlý (v tomto případě zlý ale nebyl). ..Tedy zlý je z celkového pohledu, protože kvůli záchraně jednoho blízkého člověka obětoval sám sebe (=1 člověka) + po upsání duše musel konat zlo (=ubližovat dalším lidem..), takže "celková bilance" je, že 1 člověka zachránil a 1+ lidi zabil = spáchal víc zla než dobra. Úmysl mohl mít dobrý, jen byl hloupý (že si to neuměl vypočítat)? Nebo naopak to, že toto "neuměl" vypočítat/odhadnout znamená, že v něm bylo přítomné zlo?

Je volba zla vůbec svobodnou volbou a nebo je destruktivní energie něco, co na člověka může někdo zlý "přehodit"/silou proti jeho vůli vnutit (a pokud on se neumí dostatečně bránit, začne být také zlý)? Tedy že by zlí lidé nezvolili zlo dobrovolně, nýbrž byli prostě příliš slabí.. Určitě existují lidé, kteří si zlo sami vybrali (byť jen díky své "hlouposti"). Existují ale i lidé, kteří čelili extrémnímu zlu, které je "nakazilo"? Na tuto otázku nemám odpověď, ale myslím si, že když někdo zlý být nechce, tak ho k tomu nemůže nic donutit. Může být po určitou dobu traumatizovaný a může mít zmanipulované/zlem ovlivněné chování, ale když chce, vždycky se z toho dostane. A v tom je právě ta pointa "když chce, začne se snažit zjistit, jak se z toho vymanit atd.". To opět neznamená, že když se někdo nesnaží ze všech sil, že chce být zlý a může si za to (že se ho někdo snaží přimět, aby byl zlý) sám, ale z hlediska celkového času se prostě lidé, kteří nechtějí být zlí, snaží před destruktivní energií chránit a vymanit se z ní (tím se právě pozná jejich svobodný výběr). Pokud by bylo zlo příliš velké či pokud by nebralo na jejich svobodnou volbu žádný ohled a působilo by "nekonečně dlouho", tak by bylo možné, že by někdo byl destruktivní proti své vůli, ale to se z celkového pohledu asi moc neděje (protože zlo se zaměřuje spíš na lidi, u kterých je šance, že by mohli chtít být zlí, než na někoho, u koho je jasné, že si to nezvolí). Otázka je, jestli se bude zlo "snažit převrátit" na svojí stranu lidi, kteří absolutně nemají zájem, poté, co dostane na svojí stranu všechny lidi, kteří by zájem měli. To už by pak totiž nebyla svobodná volba, jenže zlo je zlé = ze své podstaty tedy musí svobodnou volbu (dobra) brát. Filozofická problematika dobra vs. zla je vcelku komplikovaná, protože pokud by zlo tedy svobodnou volbu dobra bralo (=zlo je přeci zlé, tak nebude dobrou alternativu nabízet/poskytovat), tak bychom nemohli potrestat "viníky", protože by za to, že je zlo "donutilo" být zlí, přeci nemohli. Ale přesto za to většinou viníci můžou a tedy by měli nést následky.

Setkala jsem se například s názorem, že na Ukrajině sice je Nacismus, ale ti lidé trpěli hladomorem a právě v té době jim byla nabídnuta nacistická ideologie s tím, že když se k ní přidají, tak hladomor skončí. A že nacisti jsou vlastně chudáci, s kterými bychom měli soucítit. Pokud budeme první větu považovat za pravdivý předpoklad, tak se dá lehce říci, že když byli lidé dané země tak "flexibilní" v přijetí destruktivní ideologie kvůli přežití, tak by měli být stejně flexibilní i nyní ve vzdání se ideologie/přijetí jiné ideologie, když jim tato ideologie v přežití již naopak brání. Z toho se dá vyvodit závěr, že to nejsou chudáci, kteří by za nic nemohli (protože kdyby přijali zlou ideologii pouze kvůli přežití aniž by sami byli zlí, tak by se jí lehce a s radostí vzdali). Podobnými způsoby lze určit míru zavinění (jestli s někým máme soucítit a snažit se ho pochopit; a nebo je zlý a měl by být za spáchané činy souzen?).
Někdo zase tvrdí, že výmluva "jen jsem dělal svoji práci" není platným argumentem - já s tím nesouhlasím a myslím si, že to je docela platný argument (říká tím, že mu někdo vyhrožoval smrtí, když nebude plnit jeho vůli), ale.. Když dostane doktor příkaz píchnout někomu novou genovou terapii (na kterou ještě k tomu nebyl provedený dostatek studií), tak je jeho POVINNOSTÍ (=je to jeho práce) zjistit si o tom co nejvíce informací z různých zdrojů. Daly se lehce dohledat studie a laboratorní rozbory, které prokazovaly škodlivost vakcín (a že obsahují např. škodlivý grafen, mění geny..); příp. mohl svojí studii zdravotník provést sám (pokud měl k dispozici mikroskop a různé šarže "vakcín"). Dále má mít člověk, který je doktorem, nějakou minimální inteligenci (která je zapotřebí pro správné vykonávání tohoto povolání) = měl by mít schopnost správně vyhodnotit, které informace ohledně nových vakcín jsou pravdivé a co je naopak lež. Tedy doktor nese zodpovědnost za to, že to někomu vůbec píchnul, a i když za ním přicházeli lidé dobrovolně, měl je o účincích minimálně poučit (či ideálně zákrok, který poškodí jejich zdraví, odmítnout vykonat). Pokud by nějaký doktor sice věděl pravdu, ale byl by v takové situaci, že by při odmítnutí píchat škodlivé vakcíny ztratil práci a zároveň něměl šanci najít si práci jinou = tedy by v takovém případě sám zemřel; tak jelikož vakcíny byly DOBROVOLNÉ (část viny za jejich obdržení nese i člověk, který na to dobrovolně šel - protože když si nechává do těla něco píchnout, měl by si předtím o tom ve svém vlastním zájmu zjistit co nejvíce informací z různých zdrojů..), pokud by doktor neměl jinou možnost, mohl vždy před vpichem říct, že on sám k tomu dohledal, že tato injekce daného člověka pravděpodobně zabije a při podpisu papíru o dobrovolnosti se píchaného zeptat "Opravdu si přejete spáchat sebevraždu/eutanázii vpíchnutím této látky do Vašeho těla?". Tím by zmírnil až skoro zrušil dopad "viny", jelikož byl vydírán (zároveň by v takovém případě ale ihned upustil od škodlivého jednání, pokud by mu za to přestala hrozit smrt). Člověk, který si nechal vakcínu píchnout, může namítnout, že on věřil na prvním místě doktorům, kteří tu jsou od toho, aby si studie vyhledali.. Jenže kdo věří zaměstnanci (=který je systémem vydíraný, že když nebude dělat zlou práci, tak bez peněz zemře) v takovémto systému (který zde máme), má nízkou inteligenci. Za nízkou inteligenci těla nikdo nemůže, ale každý během života mohl zkušenostmi zjistit (tím, že si něco myslel a po čase se ukázalo, že to nebyla pravda a toto se mu neustále opakuje), že má hloupý rozum - a v takovém případě (kdy jeho rozum opakovaně předpovídá špatně výsledek) svému rozumu věřit nemůže a má věřit intuici. Někteří lidé byli v práci vydíráni, že když si nevezmou injekci, tak dostanou výpověď. V takovém případě se "míra viny" odhaduje podle toho, jestli konkrétní člověk měl ve svém okolí příležitosti najít si jiné zaměstnání nebo jestli by dostal dostatečně vysokou podporu v nezaměstnanosti a pak následující sociální podporu na to, aby přežil - a nebo nedostal.. (ne každý dostane tak dostatečně vysoké sociální dávky, aby vůbec mohl přežít) Lidi, kteří si nechali vakcínu píchnout, nemusíme "soudit" (protože ti uškodili sami sobě = následky svého činu pocítí = nemusí je nikdo "trestat"). Po smrti se dostanou (díky nano-čipům ve vakcíně) do pekla, ale i toto peklo je zařízené tak, že toho, kdo je vnitřně duševně čistý, ono samo "vyvrhne", takže se z něj daný člověk nakonec dostane pryč. Navíc je nyní v zájmu očkovaných lidí, aby se přidali na stranu dobra a volali po odsouzení "covid zločinců", jelikož to je jejich jediná šance na to, aby se dostali do med-bed, která jim čipy zruší (a tedy se pak po smrti do pekla ani na chvíli nedostanou - ona ani "chvíle" v pekle není žádný med..).

Říká se "Kdož jsi bez viny, tak hoď kamenem." což v překladu znamená "Všichni jsme zlí a zlé bytosti musí táhnout za jeden provaz, a proto nebudeme zlo trestat." a "Potrestat zlo může jen ten, kdo je sám čistý.". Sice zlá bytost nemá úplné "právo" na někoho jiného zlého ukazovat prstem a odsuzovat ho; ale opak je pravdou, tedy všechno zlo by mělo nést následky svých činů (přičemž je jedno, jestli dotyčného "potrestá" někdo dobrý a nebo zlý - jen je důležité dodržovat pravidlo, že všichni zlí by měli být potrestáni v adekvátní míře své vině + svému vnitřnímu zlu = takže vyšší trest než zlo, které spáchali..ale ne nepřiměřený trest). To pořekadlo z bible vymysleli pravděpodobně illumináti, takže to je samozřejmě lež a platí opak.
Také když se někdo zlý snaží ublížit, ale narazí na někoho, kdo je odolný a např. díky zkušenostem nebo disociaci mu nižší míra zla nic moc nedělá, tak si ta zlá osoba myslí, že i když se sice snažila, tak reálně žádnou škodu nezpůsobila, a tedy ji nečeká žádný trest. Ale (asi na astrální úrovni) existuje taková "tabulka" (=něco jako celá uroveň reality), která ukazuje, že tato akce způsobí běžné konstruktivní bytosti takovouto škodu (a dle toho se "vypočítává" výše trestu, nikoli podle škody reálné). Pak tu máme zase naopak "woke hnutí", a tito se cítí ublížení, i když jim nikdo nic nedělá, a podle jejich převrácené "logiky" bychom měli trestat konstruktivní lidi, kteří destruktivním lidem způsobují svou přítomností/energií bolest (určitě by měl mít každý svobodu bavit se jenom s kým chce a tím by se tento problém vyřešil). Nebo když je někdo traumatizovaný, tak může někdo něco opravdu nevinně říct (aniž by to myslel špatně), ale traumatizovanému se tím připomnělo trauma a trpí - také za toto nelze nikoho trestat.

Když bude každý za zpáchané zlo potrestán, měli bychom se před zlem chránit?
Je pravda, že když se před zlem chráníme, tak ten, kdo se chránit nemůže nebo nechce, je snadnější obětí (a tudíž zla "schytá" více). Jenže i když bude každý dle své míry provinění potrestán, k čemu "povolovat" / "umožňovat" ještě víc zla.. Lepší je se chránit a zároveň poradit/pomáhat s ochranou i ostatním. Pokud by se podařilo ochránit se před zlem každému, tak by zlé bytosti "vyhladověly" (protože by nemohly škodit), a díky tomu by zanikly (nebo by se musely přeorientovat na konstruktivní způsob života). Aneb JIŽ I NAŠE OCHRANA JE PRO NĚ TRESTEM (protože bez potravy trpí..). Takže za mě je lepší se chránit jak jen to jde.


Ať už to je se zlem (z filozofického hlediska) jakkoli, pokud budeme mít funkční systém, jak se zlu bránit (jak to vyřešit), nemusíme nad tím bádat (protože mě osobně zlo moc nezajímá, ale jenom kvůli poznání nepřítele se jím musím zabývat). Někdy lidé mluví o boji dobra se zlem a mají určité představy, které se dají vyvrátit (které jsou nelogické), ale jelikož sama nemám všechny odpovědi (co se týče zla), nemohu se nad ně nějak moc povýšit (podle mě myslet si, že jsem v něčem lepší..pokud to je pravda..tedy pravdivé povyšování se, je správné - vadí mi pouze nepravdivé povyšování se a nebo sice pravdivé povyšování se, ale v kombinaci s pohrdáním). Tedy mohu sice lidem to, co si myslí (ohledně zla) špatně, vyvrátit, ale nemám pravdivou alternativu výkladu, kterou bych jim mohla poskytnout. Proto o tom s nikým moc nepolemizuji.
Řešení=systém, jak se se zlem vypořádat, však mám. Důležité je určit, kdo za to může (aneb "čí je to vina").

- Když někdo přiloží někomu pistoli k hlavě a řekne mu, ať sní svoje oblíbené jídlo (když má zrovna hlad) nebo ho zabije, tak ho zlo "donutilo" udělat něco, co by ten člověk stejně ze svojí svobodné vůle chtěl udělat. Nikdo by neměl nikoho do ničeho nutit, ale takovéto nucení je asi "nejmenší zlo".
- Když někdo přiloží někomu pistoli k hlavě a řekne mu, ať po sobě umyje nádobí (což dotyčný sice dělá nerad, ale stejně by to udělal, protože nechce žít ve špíně), tak ho zlo "donutilo" udělat něco, co by ten člověk stejně ze svojí svobodné vůle udělal (byť ne úplně rád). Takovéto nucení je opět "malé zlo".
- Když někdo přiloží někomu pistoli k hlavě a řekne mu, ať se s ním vyspí (což by ze své svobodné vůle neudělal = znásilnění), tak je to velké zlo.
- Když někdo přiloží někomu pistoli k hlavě a řekne mu, ať někoho zmlátí, jinak ho zabije (z fyzického zmlácení se jiný člověk uzdraví, zatímco ze smrti by se vydíraný člověk neuzdravil - z pohledu celku je menším zlem nechat se vydírat) - opět je to velké zlo.
- Když někdo přiloží někomu pistoli k hlavě a řekne mu, ať někoho zabije, jinak on sám zemře (tak je z celkového pohledu jakoby jedno, jestli zemře vydíraný člověk, který vykonat zlý skutek odmítl, nebo se nechá vydírat a někoho zabije aby přežil) - opět je to velké zlo, ale buď zemře 1 člověk nebo zemře 1 člověk. Jakákoli z těch dvou smrtí je vina zla, které vydíralo (=původce!!).
- Když někdo přiloží někomu pistoli k hlavě a řekne mu, ať zabije dva či více lidí, jinak on sám zemře (tak je z pohledu celku lepší, aby se nepodřídil, protože to je 1 smrt vs. 2+ smrti) - opět je to velké zlo, za které může původce. Pokud si vydíraný vybere svoje přežití, i když on sám pro záchranu světa nic moc nedělá, zatímco zabije 2+ lidí, kteří jsou konstruktivní straně užitečnější, tak vykonal také celkem velké zlo. Pokud si vydíraný vybere svoje přežití, i když on sám pro záchranu světa nic moc nedělá, zatímco zabije 2+ lidí, kteří pro záchranu světa taktéž nic moc nedělají, tak vykonal docela velké zlo. A pokud si vybere svojí smrt (i když pokud by žil, tak by v budoucnu zachránil před zabitím zlem 1000 lidí), opět si vybral zlo. Budoucnost moc lidí nezná, takže je těžké určit, kdo je (z celkového pohledu) konstruktivní straně jak moc potřebný (kdo by reálně pomohl nejvíce lidem, kdyby přežil). Takže určit vinu vydíraného je i v takto "jasných" počtech těžké. Podobné platí i pro bod předchozí.

Když je nějaké dítě v tunelu/u satanistů, kteří ho všemi možnými prostředky nutí zabíjet jiné děti při rituálech, tak se všichni shodli, že to dítě za to (že někoho zabilo) nemohlo = nebyla to jeho vina. Pokud ale někdo nutí dospělého člověka do toho samého, už to (že za to nemůže) o něm řekne málokdo. Samozřejmě mozek dospělého člověka by měl být vyvinutý=dospělý, a tak by měl umět zhodnotit situaci (že když se nechá vydírat a bude zabíjet neustále další lidi, tak je to horší než jeho jedna smrt, a tudíž je z pohledu celku větší dobro, když se vydírat nenechá). Takže dospělé lidi bychom mohli rozdělit na dvě skupiny: 1. ti, kteří byli již od dětství brutálními praktikami satanisty vydíraní, takže se jim mozek do dospělé podoby nevyvinul = ti za to (stejně jako děti) nemůžou a 2. ti, kteří vyrůstali v normálním prostředí a mozek mají dospělý = ti část viny nesou.
No a pak tu máme případ současného systému, kdy dospělý člověk vyroste v tomto prostředí (nikdo ho v dětství nenutí zabíjet jiné lidi, ale ani to tu není "zdravé") a v dospělosti ho nutí v zaměstnání např. lhát. Bez zaměstnání nejsou peníze a bez peněz se zde nedá žít = vydírají ho smrtí (i když "pouze" skrytě). Mozek by měl mít více či méně vyvinutý (dětství měl normální a systém ho začal vydírat až v dospělosti při hledání práce), takže nějakou zodpovědnost za své činy má, ale zároveň i "oběť" jeho lží má mít nějakou soudnost (nemá věřit člověku, který je vydíraný systémovým zaměstnáním). Takže se míra viny určuje opravdu špatně. I když někteří lidé naopak jsou zlí, a proto chtějí systém, který je bude "nutit" konat zlo (které by stejně dělali i ze svobodné vůle) a zároveň za to zlo nebudou odpovědni (když je do toho přeci někdo "jakože donutil"..). Takže jak se v "míře viny" vyznat, když je to opravdu spletité..

Určitě můžeme říci, že vina leží na straně původce (tedy ten, kdo je vydírán a nucen, za to tolik nemůže). V současném systému má vydíraný jakoby "možnost výběru" různých zaměstnání, jenže téměř všechna zaměstnání někomu ubližují (buď jemu samému nebo jiným lidem nebo přírodě). Také má ještě k tomu na výběr nenechat se zaměstnat, ale podnikat, takže tato iluze výběru se naopak snaží přesunout vinu z původce (který nutí, manipuluje, navádí) na oběť.. Protože je lehké říct "proč sis nevybral něco jiného" (jako by snad za možnosti výběru, které mu NĚKDO JINÝ poskytuje, byl zodpovědný on sám). Vím jistě, že pokud se vyřeší reálná "míra viny" a zároveň se tento poměr vyslané destruktivní energie přesune k viníkovi (podle míry zavinění), tak se problém zla vyřeší.

Pokud někdo (kdo není obětí jeho činů) někoho nechce pochopit, ale raději obviňuje řadového zaměstnance, který se jenom snažil přežít (a kdyby ho nikdo do zla nenutil, tak by nic zlého dobrovolně nedělal), že za vykonané zlo může v plném rozsahu on (když ve skutečnosti připadá největší vina na původce záměru, který ho do vykonání svého záměru pod hrozbou smrti donutil), tak tento člověk díky křivému/lživému obviňování vytvořil pro sebe vinu (která by se mu měla vrátit). Prvotně by totiž MĚL každý OBVINIT PŮVODCE (=toho, kdo nutí druhé, aby..pro něj..dělali něco zlého = aby konali JEHO ZÁMĚR). Pokud vám někdo konkrétní něco udělal, tak ho nemusíte chápat (není dobré ho ale lživě obviňovat; pokud pachatel sám byl vydíraný = tedy také oběť, byť menší než vy). Ale pokud je obětí někdo jiný než přímo vy nebo vaši hodně blízcí lidé se kterými soucítíte (jenom oběť má "právo" cítit se ukřivděně vůči konkrétnímu člověku, který jí ublížil, i když byl pouze vydíraným vykonavatelem pachatelovy vůle a nikoli pachatelem = přímá oběť a její blízcí za toto nesprávné rozlišení nenese vinu, protože je pod tlakem jí způsobených emocí), tak byste měli přičíst největší podíly viny skrytému pachateli (který skrze druhé nastrčené lidi, které vydírá, prosazuje svůj záměr) a až na druhém místě vydíranému vykonavateli. Někdy spolu však spolupracují dva či více psychopatů (takže i vydíraný vykonavatel koná zlo vlastně dobrovolně a na vydírání se jen vymlouvá, aby se zbavil viny) a v takovém případě je můžete plnou vinou odsoudit všechny.
Pokud si řeknete "nebudu nikoho odsuzovat že je zlý a je to jeho vina, abych nenesl vinu z nesprávného odsouzení", tak budete mít vinu z toho, že jste pravého pachatele neodsoudili. Odsoudit viníka je totiž dobré a potřebné. Každá chyba charakteru by měla zažít následky v míře své chyby, a proto se tomu podobnými úskoky nevyhnete.

Stejně tak pokud "běžný člověk" zastává kapitalismus (=nadvládu peněz), tak tím říká, že je v pořádku když někdo někomu zaplatí, aby místo něj udělal zlý čin. Tedy i běžný celkem hodný člověk, který za plentou "anonymně" volí kapitalismus, nese vinu z toho, že podporuje zlý systém. I pokud k volbám nechodí, ale jenom si to v duchu myslí a fandí kapitalismu, tak z toho má nějakou vinu. Musíme brát v úvahu i to, že lidé jsou (zlem) zmanipulovaní, aby měli rádi kapitalismus, takže to nemusí být jen jejich vina (že ho mají rádi). Pokud se vám zdá kapitalismus v pohodě, tak si uvědomte, že v něm musíte dělat něco, co nechcete (protože díky tržnímu mechanismu vám za to, co byste udělali dobrovolně, v kapitalismu zaplatí téměř nic nebo nic - a čím více něco udělat nechcete, tím víc peněz za to dostanete nabídnuto ..toto je "tržní mechanismus"). Tedy pokud nejste zlí, tak nejvíce peněz vám bude nabízeno za konání zla (a naopak zlým lidem jsou peníze nabízeny za konání dobra). V kapitalismu díky tomuto "mísení" nejde moc poznat, kdo je kdo (kdo je dobrý a kdo zlý), protože většina lidí se v současném systému skrytě nuceného otroctví pouze snaží nějak přežít s co nejmenší újmou (způsobenou komukoli). Jen psychopati si libují na vedoucích pozicích, z nichž tvoří pravidla, která jsou nápomocná jim samým (a tedy i všem ostatním pschopatům). V kapitalismu totiž pokud nepracujete = neděláte něco co nechcete = co vám škodí a co je proti vám, tak "nemáte právo žít". Musíte být užiteční (protistraně), jinak vám hrozí smrt (a to je vydírání) = nemáte prý právo na svobodný život sami za sebe, "musíte být potřební/užiteční" (zlu).
Samozřejmě i v kapitalismu se stane, že děláte něco, co vás baví, a dostáváte za to zaplaceno. Je tomu tak proto, že zde ještě úplný kapitalismus nemáme + nějakou dobu trvá, než se tržní mechanismus vyrovná/srovná (čím delší čas v kapitalismu, tím lépe je vidět, o čem to vlastně je - jde to "salámovou metodou" pomalého vaření žáby, takže si to ani nemusíte uvědomovat, ale v kapitalismu se nůžky mezi bohatými a chudými s postupem času stále více rozevírají). A existují i "zkratky" kdy někdo velmi chudý náhle hodně zbohatl - buď upsal duši a nebo systém čas od času dá někomu příležitost zdarma (koho pak použije jako vzor naděje, že "to je možné, jen se dostatečně nesnažíte/musíte "pozitivně myslet", a tedy to je vaše vina a nikoli vina systému, že chudí stále více chudnou").

Tento článek jsem napsala proto, že běžné pojetí viny různými lidmi bývá víceméně zcestné a mě nebaví se o tom s někým dohadovat; proto jsem sepsala své vyjádření na internet (každý si to může najít a přečíst), čímž se zbavuji "viny" za nepolemizování (neztrácení času a energie) s vygumovanými bioroboty. Opakuji, že každý si může můj názor na internetu najít a přečíst, takže nemusím ztrácet čas v nekonečných debatách s méně inteligentními lidmi. Pokud se mnou někdo nesouhlasí, tak já mu jeho názor neberu (každý si může myslet, co chce = každý má svobodnou volbu). Avšak můj názor je, že by měl každý nést následky za jím zůsobené zlo (a pokud je vydíraný, tak jen do té míry, do které za to může on sám a ne vydírající osoba) a to včetně následků za nesprávné názory (i co se týče názorů na druhé ohledně jejich míry zavinění/nesprávného obvinění vydírané oběti/neobviňování pravých viníků apod.). Samozřejmě matrix je tak spletitý, že se u konkrétního člověka běžně velmi těžko pozná, do jaké míry za co může on sám a do jaké míry je pouze vydírán.. Proto pokud nemáte velmi vysokou inteligenci v kombinaci s časem zabývat se mírou zavinění různých lidí kolem vás..tak je podle mě dobré si uvědomovat jen obecné principy/pravidla vydíraný vs. viník (kdo má jakou vinu v obecných modelových situacích) a ke každému přistupovat tak, že by se mu měla vrátit destruktivní energie/následky/trest jen do té míry, do které bylo zlo jeho svobodnou volbou (a také i do té míry, do které je on sám..=ze svojí svobodné vůle..vnitřně zlý). To je pouze můj názor, který nikomu nevnucuji.

Aliance/Q/SHAEF (dle mého odhadu) umí správně zjistit míru zavinění a trestají viníky spravedlivě. Ještě jsem nebyla svědkem toho, že by někoho odsoudili neoprávněně. Tedy existují lidé, kteří (díky své čistotě/čistými úmysly a záměrem) umí správně určit míru viny zlých osob. Tito lidé se tomu věnují "profesionálně" a umí být objektivní.