Někdo si myslí, že každý tvoříme svojí vlastní realitu = že každý tvoří to, čemu věří. Tedy pokud věří tomu, že nad svojí realitou nemá až tak velkou moc, no tak ji nemá. To lze jednoduše vyvrátit příkladem lidí, kteří velice (až fanaticky) věřili tomu, že vakcína je lék (a že není škodlivá), ale po jejím užití zemřeli. Pokud jste ve zdroji jako jedna částečka zdroje, tak můžete vytvořit svůj vlastní vesmír (ale i tak se způsob tvorby vesmíru v něčem shoduje napříč všemi konstruktivními vesmíry = a nelze z toho uhnout, jak v praxi ukázal experimentální vesmír..z něhož vzešli reptiliáni a vzniklo zlo, které v konstruktivních vesmírech běžně vůbec neexistuje!!). Takže stvoření jako celek (vy jste jen jednou částečkou nekonečného zdroje když jste ve zdroji..) je konstruktivní = má pár konstruktivních pravidel, která se nedají změnit/porušit/obejít. Pokud by to někdo udělal, vzniklo by další zlo, utrpení či jiné hrozné věci. Takže svoboda existuje, protože se všechny svobodné bytosti dobrovolně shodly na dodržování základních pravidel (někdo jim říká "Zákony Vesmíru"). Málokdo si totiž vybere utrpení a vlastní zánik.. A pokud si to někdo vybere, tak jen dočasně, protože pak zanikne (a už si dál nic vybírat nemůže..).

V tomto článku jsem psala, že konstruktivní společenství lidí vytváří kolektivní pole dobra, které pak podporuje u všech jednotlivců dobrá rozhodnutí (=je pak pro každého snadnější rozhodovat se správně, neboli v souladu s Vesmírnými Zákony). Pokud chce být někdo "naprosto svobodný" = konstruktivními zákony se neřídit, tak si může vyhradit část reality, ve které budou žít všichni jedinci tohoto typu pospolu (a tato realita bude izolovaná). Já v ní žít nechci, protože moje svobodná vůle se shoduje s konstruktivní energií vesmíru (necítím se nějak "omezovaná" konstruktivními zákony). Proto je i docela možné, že dojde k rozdělení realit (pokud by si nějaké bytosti zvolily sebedestrukci). Zlo totiž může existovat jen pokud někomu odebírá energii, takže pokud nebude mít ke konstruktivnímu vesmíru přístup (=nebude mít komu ubližovat), protože bude izolované, po čase mu dojde energie a úplně zanikne. Původně jsem si myslela, že by si toto nikdo svobodně nevybral, ale pokud se někdo takový přeci jen našel, tak se může oddělit do ne-konstruktivní vyhrazené části vesmíru (dokud on sám nezanikne). Já mu bránit nebudu, jen budu ráda, že už zlo nadále nebude odebírat energii jakékoli konstruktivní bytosti. Je možné, že se někdo oddělí do "reality, která nechce dodržovat konstruktivní zákony vesmíru", ale pak změní názor a reinkarnuje se do konstruktivního vesmíru (tedy všechny bytosti, které se tak původně rozhodly, nemusí nakonec zaniknout, pokud se změní/vyvinou/polepší).

Podle jednoho názoru žije každý ve své simulaci, která se mění dle toho, čemu on věří. Tedy jak jsem dávala příklad s očkováním, tak já věřím, že očkování je škodlivé (bez ohledu na víru dotyčného), a proto bych já v mé realitě viděla, že člověk, který věří na to, že očkování je zdravé, po naočkování zemřel na následky očkování; ale on by v jeho realitě nezemřel, nýbrž by se těšil dobrému zdraví (=oddělili bychom se do paralelních realit). To by znamenalo, že já bych ve své realitě vždy viděla jen to, čemu věřím = nikdy bych nemohla na nic změnit svůj názor/svojí víru. Pokud bych ale věřila tomu, že žijeme v kolektivní realitě, a tudíž moje víra se 1000% neplní, tak bych mohla měnit/upravovat svoje přesvědčení podle toho, co vidím. Tedy ten, kdo věří, že si 1000% realitu tvoří sám ve své simulaci svojí vírou, by žil ve svojí simulaci a ten, kdo věří, že žije ve společné realitě, by žil ve společné realitě. Nemůžu otestovat, jestli by mi fungovalo 1000% tvoření vlastní reality ve vlastní simulaci (že bych si třeba stoupla před jedoucí vlak a věřila, že se mi nic nestane), když tomuto nevěřím. Ale myšlenka/přesvědčení č.1 "moje víra tvoří realitu" a zároveň z toho vyplývající přesvědčení/myšlenka č.2 "když nevěříš, že tvoje víra tvoří tvojí realitu z 1000%, tak ji logicky z 1000% netvoří" je (pouze) MYŠLENKA jako jakákoli jiná. Proč by měla být myšlenka č.1 axiomem (=nadřazená) pro všechny ostatní myšlenky? Jakože "tato myšlenka popisuje pravdu" a všechno ostatní se od ní odvíjí..

Rozebereme si to. V tomto světě existuje dualita, takže když sem přijde (se vtělit) částečka zdroje, může se
a) rozdělit na dvě duše - mužskou a ženskou
b) inkarnuje se "vcelku" - jako částečka zdroje
Samozřejmě existují i duše, které vznikly v tomto vesmíru (jako jednotky), takže ty nějakou "svojí" duši opačného pohlaví (tím myslím opačné energie - mužské nebo ženské) mít nemusí. Ale když sem přijde částečka zdroje "odjinud", tak platí jen možnosti A nebo B. Pokud bychom věřili tomu, že každý si svojí vírou může stvořit cokoliv, tak by tady platily i možnosti C, D, E, F, G, H.. (bylo by jich nekonečno) Asi proto "existuje" tolik pohlaví :D a další stále přibývají ..
Tedy pokud někdo začne věřit tomu, že to může být nějak jinak (než jak fungují konstruktivní zákony vesmíru), nikomu neublíží a i přesto dokáže svojí vírou změnit realitu vesmíru tak, že se to stane, pak lidi, kteří jsou otevřeni změně svých přesvědčení na základě zkušeností/důkazů (jako jsem třreba já), tomu začnou věřit. Prostě uvidí, že si toto někdo myslí a funguje mu to, tak změní svůj názor (dělají to tak běžně). Když si někdo myslí, že žije v kolektivní realitě (ve které platí nějaké zákony) a zároveň je otevřený změně názorů (o tom, co je pravda) - tak svojí vírou tvoří "vývoj k pravdě" (či zkoumání a zjištění pravdy). Pokud je pravda taková, že "čemu věříš, to tvoříš", tak se k tomu nakonec dopracuje.

Pokud je ale pravda taková, že platí nějaká základní pravidla, která když někdo poruší, tak jeho tvorba trvá tak dlouho dokud někomu ubližuje (nebo dokud se ukradená energie nevyčerpá), tak motto "tvořím vše, čemu věřím" funguje jen dočasně (a z nekonečně dlouhodobého hlediska to pravda není). Resp. platí, že "pokud jsem si vytvořila ze svojí částečky zdroje svůj vlastní vesmír, tak tvořím vše, čemu věřím a co zároveň není v rozporu s obecnými konstruktivními zákony vesmírů - ale pokud chci žít v kolektivní realitě, tak tvořím jen do určité míry to, čemu věřím a co zároveň není v rozporu se zákony tohoto vesmíru a konstruktivních vesmírů obecně".

Každý si to musí zažít na vlastní kůži: Určitě jste už někdy silně věřili, že nějaký člověk je takový nebo makový a on se zachoval úplně jinak. Nebo vám doktor předepsal lék, o kterém jste věřili, že vám neublíží, ale měli jste pak vedlejší účinky. Možná si řeknete "no jo, jenže já nevěřím, že moje víra 1000% tvoří realitu, takže procento neúspěchu mojí víry je vlastně v pořádku". Tak si to zkuste - nachvíli věřte, že vaše víra tvoří 1000%ně realitu - a přitom věřte, že až hodíte kostkou, padne 1. Pokud padne 1, tak věřte, že příště padne 2 a znovu hoďte kostkou. Takto to dělejte minimálně 20x a uvidíte, jestli vaše víra tvoří realitu, a nebo ne. Pokud vám to bude donekonečna vycházet, tak se přesuňte ke Sportce.. A už u této víry můžete zůstat:)
Mně to ale u čísla 2 už nevyšlo.. Takže jsem se zas vrátila k původní víře, že žijeme v kolektivní realitě, kterou každý z nás ovlivňuje jen do určité míry (jinak bychom nežili a logicky ani nemohli žít v kolektivní realitě). Ano, stále věřím, že když je někdo ve stavu "částečky zdroje", tak si může vytvořit vlastní vesmír, ve kterém (kromě pár společných pravidel mezi všemi vesmíry) může vytvořit cokoli. Jelikož si pamatuju, že moje částečka zdroje skočila do již stvořeného vesmíru, tak vím, že toto není můj vlastní / mnou vytvořený vesmír = že jsem ještě s někým dalším v "kolektivní realitě".