..V současném systému..:


Hodně lidí říká, že lepší systém, než ten, co tu máme, není. Po zkušenostech s tím, že by mohlo být i hůř, už tolik nenadávám na systém, který je v ČR (ať už tento systém kdokoli nazývá jakkoli). Vymyslela jsem však systém ještě lepší:

Každý člověk by dostával nepodmíněný základní příjem = peníze na jídlo, bydlení, oblečení (ideálně ve formě stravenek, aby si za to nekupoval třeba alkohol a neměl pak co jíst). Pokud by vznikli různí překupníci, kteří by vyměnili stravenky určené na jídlo za alkohol a daný člověk by pak zemřel hlady, tak by to bylo jeho rozhodnutí (stát se snažil tomuto v maximální možné míře zabránit tím, že zakázal používání stravenek určených na jídlo k nákupu jiných věcí, než jídla, ale člověk má svobodnou volbu neustále, kterou může využít i k sebedestrukci, s tím nikdo nic neudělá). Tedy každý by měl jisté bydlení, jídlo, vodu, oblečení atd. a nemusel by pro to nic dělat (tedy kromě malé povinné práce zezačátku systému dokud by se nezautomatizovala, dodržování maximálního počtu dětí a neznečišťování a neničení přírody - jediné 3 povinné věci rozepisuji níže).

Zaměstnání, která neslouží k základnímu přežití, by byla zrušena (pokud by do nich lidé nechodili dobrovolně). Co nejvíce práce by bylo automatizováno. Lidé by mohli dělat, co je baví (co chtějí). Pokud by i tak existovala nějaká zaměstnání, která nechce nikdo dělat, tak by se ROVNÝM DÍLEM rozdělila mezi VŠECHNY lidi a lidé by se v takové práci povinně vystřídali. Tedy např. by šel každý člověk jednou měsíčně do povinného zaměstnání. I díky tomu by asi mnoho lidí ve svém volném čase rádo vymýšlelo, jak by se taková zaměstnání dala zautomatizovat/eliminovat, tudíž je docela velký předpoklad, že by povinná práce mohla zmizet nadobro.

Díky tomu, že by člověk nebyl k ničemu "společensky nucen", by se přehodnotily všechny vztahy: Každý by se kamarádil jen s tím, s kým se kamarádit chce. Každý by měl sex jen s tím, s kým chce (zánik prostituce, zlatokopek, sexu pro povýšení, porna..) - tedy pokud existuje nějaká prostitutka/pornoherečka, kterou to baví a dělala by to ráda i zadarmo, klidně by mohla pokračovat - svobodě nikdo nebrání. Lidé by se nemuseli bavit s příbuznými (se kterými si nerozumí) jen proto, aby na ně v závěti mysleli. Prostě všechny vztahy by začaly být upřímné = zmizel by v nich finanční či společenský nátlak.

Jediné, v čem by lidé neměli úplnou svobodu, by byl počet dětí (kvůli přelidnění - někdo by totiž mohl na "dostatek" a zároveň "nudu" reagovat tak, že by začal dělat co nejvíce dětí..). Každý by tedy mohl mít omezený počet dětí s tím, že když se někdo dětí dobrovolně vzdá (ne každý chce mít během života děti), jiný může mít dětí více (někdo zase touží po početnější rodině než je běžné).

A do třetice by bylo zákonem zakázáno vyrábění a používání např. plastových pytlíků na jedno použití (místo toho by se vyráběly z kukuřice - životnost dostačující a v půdě se lehce rozloží). Prostě všechny výrobky = odpad by se vyráběly z materiálů, které se dají buď recyklovat, a nebo se v přírodě lehce rozloží. Také by se používaly pesticidy jen v případech, kdy je to nutné, a hlavně by se řešila vyčerpanost půdy (jiný - přírodnější způsob pěstování).

Na internetu by mohly vzniknout dvě stránky: jedna typu "co si přeji", kam by lidé psali svá přání a kdokoli by jim na to mohl odpovědět a jejich přání ze svobodné vůle splnit (buď protože dělá danou činnost rád jako koníčka např. rád vyřezává věci ze dřeva a někdo si přeje dřevěného houpacího koně pro svoje dítě a nebo proto, že rád dělá druhým radost ..či obojí). A druhá stránka by se jmenovala "co nabízím" a tam by lidi psali, čeho mají např. přebytek a kdokoli by si to mohl vzít - např. by někdo rád maloval obrazy, tak by je nabízel/vystavoval a komu by se obraz líbil, mohl by si ho vzít.

A tak tedy lidé, kteří například rádi pijí alkohol (což není základní potřeba), by si založili svojí "skupinu", ve které by se snažili například přispět svým vypěstovaným ovocem, které buď někdo z nich nebo všichni společně zkvasí/vypálí (nevím, jak se výrobě alkoholu říká) a pak se o alkohol nějak rozdělí a mohou spolu popíjet. Já bych to tedy nikomu nedoporučovala, protože si myslím, že alkohol není zdravý a domácí výroba tvrdého alkoholu může způsobit slepotu, ale třeba by ten tvrdý alkohol společně vyráběli odborně. V tomto odstavci mi šlo o to, že by se lidi s daným zájmem museli společně domluvit a vše potřebné si zajistit/vyrobit, protože člověk, kterého to nezajímá, nemá motivaci na tom pracovat (to je to, co je v tomto systému špatně, že člověk, kterého něco nezajímá, je nucen to dělat kvůli přežití, například vyrábět alkohol ač je abstinent a pak to nedělá s tou láskou, nadšením, ani jeho výrobek nemusí být tak kvalitní, jako kdyby to byla přímo jeho vášeň ..napsala jsem nemusí=člověk toho pro peníze/přežití udělá hodně a vášeň zahraje i když mu to nic neříká - otroctví je ale podle mě mrhání energií).

Lidé, kteří se rádi dívají na porno, by museli sami nějaké natočit a to by pak vyměnili s jiným člověkem za to jeho.. V tomto systému to je převrácené: někdo se rád dívá na porno, ale třeba odsuzuje pornoherečky.. V mém systému by to tak asi nebylo, odsuzovat by to mohl tak maximálně ten, kdo s tím nemá nic společného (ostatní by byli až moc "zapojeni" nato, aby to mohli odsuzovat). Nejlepší je ale neodsuzovat nic, vzniká tím špatná energie.

Podle mě má člověk největší motivaci uvnitř = co on sám chce dělat. Tedy by to za něj/pro něj neměl dělat nikdo jiný z donucení.
Například: děti místo stupidního sezení ve škole po mnoho let, by se povinně naučili jen číst, psát a počítat (a zbytek by se učili sami podle toho, co je zajímá) a v čase, který by dítěti zbyl, by si mohlo začít pomalu postupně stavět dům (takže až by bylo dospělé, tak by mělo hotovo). Samozřejmě záleží na domluvě - některé dítě by třeba upřednostnilo, kdyby mu dům postavili rodiče a ono by zase postavilo dům svým dětem, až by bylo dospělé.. Ideální ale je, aby se každý člověk naučil postavit si dům, vypěstovat jídlo.. Protože tím by byl sebevědomější (a myslím si, že je reálné, aby dítě stavělo dům, protože v Rusku prý vznikla nějaká škola, ve které i holky kolem 10ti let staví budovy - tam právě dělali ten experiment s tím, že se děti učí to, co je zajímá, a žáci se naučili za 1 rok to, co se v běžné škole naučí za 5-8 let.. Nevím už odkaz na tu školu, četla jsem o tom dávno a dřív jsem měla odkaz, je to ale jedno, kdo umí logicky myslet, ten si asi odvodí podle sebe, že např. já = a asi většina lidí jsem zapomněla skoro všechno, co mě ve škole nebavilo/nezajímalo a co jsem k ničemu nepotřebovala. Kdybych se to nikdy neučila, tak bych na tom byla stejně. Pamatuji si jen to, co mě zajímá (a může mě zajímat i malý všeobecný přehled jako že žijeme v Evropě, s kým sousedíme atd. proto, abych se před ostatními lidmi neztrapnila).

Napsala jsem tento svůj návrh na jedno diskuzní fórum, kde se pohybují spíše charakterově podprůměrní jedinci, a jen minimum lidí tam by takový systém chtělo. Nakonec jsme se s jedním zarytým kapitalistou dopracovali k tomu, že kdyby někteří "nepotřební" či "méně schopní" (dle jeho měřítek samozřejmě) lidé netrpěli v chudobě, tak on by ("chudák") neměl motivaci pracovat a že on si myslí, že je pro svět takovým přínosem, že tu kvůli němu asi máme něco jako kapitalismus.. No ale alespoň se se mnou bavil. Možná jsem ho špatně pochopila.. (tu jeho motivaci: Ještě mě napadlo, že on si o sobě asi myslel, že je velkým přínosem pro společnost a potřeboval mít pocit, že je mnohem více oceňován, než ostatní lidé, aby měl motivaci pracovat. To chápu, ale říkala jsem mu, že v "ideálním" systému by byl OPRAVDU schopný člověk také oceňován mnohem více než běžní lidé, rozdíl by byl v tom, že všichni lidé by měli bezpodmínečně zajištěny základní potřeby. A dále by bylo velice jasně poznat, kdo je skutečně schopný pracovník, takže pokud si to on o sobě pouze myslí, ale není to pravda, tak by se na to v takovém systému přišlo a samozřejmě by žádné výhody oproti běžným lidem neměl. Tedy buď mu vadilo toto a nebo mu dělá dobře, když druzí lidé trpí. Ať tak či tak, není to charakterově moc dobrý člověk.)

Illumináti navrhli kapitalismus s tím, že věděli, že tento systém jednou skončí (z logiky "základů" a "principů", na kterých je postaven). Illumináti si ale myslí, že by měl kapitalismus vydržet ještě (minimálně) 50 let (počítáno od toho roku, kdy mi to řekli). Asi počítali s lidmi, kteří budou systém bránit a s limi, kteří se bojí jakékoliv změny, kterých je také hodně. S tímto jsem při svém odhadu nepočítala a podle mě by kapitalismus měl skončit za 10-15 let od svého vzniku, ale i díky celosvětové propojenosti, kdy se "pyramida" může rozrůstat do "unií"=větších pyramid (např. EU), se nejprve kapitalismus=pyramida musí dostat do celého světa v jednu velkou pyramidu=globální vládu a teprve pak se bude řešit, co dál. Takže to bude trvat asi déle než byl můj odhad (ono už to déle trvá).

Velice úderný a docela chytrý článek proti systému najdete zde (z českých webů tento článek již zmizel, našla jsem ho jen ve slovenštině). A další, humornější článek naleznete zde. Velice podobným tématem se zabývá film Zeitgeist a tento dokument.


tzv. "KARMA" A SYSTÉM (či energetické pozadí systému)

Ono to je totiž tak, že např. nějaký vysoký "manager" (či iluminát či bohatý člověk) dělá něco špatně (ubližuje druhým atd.) a místo, aby se mu to hned vrátilo, tak to špatné (např. špatné emoce) "přejdou" na lidi níže postavené v systému (tedy např. nějaký bezdomovec pak MÍSTO NĚJ prožívá špatné emoce např. z chudoby). Kdyby byl základní příjem (nebo kdyby se chudoba nějak jinak vymýtila), tak by ten "manager" pocítil ihned, že dělá něco špatně. V jeho pojetí vnímání světa "už by neměl svobodnou volbu" (dělat bez následků něco špatného). Pokud chce někdo zjistit, jaký člověk doopravdy je (jestli dobrý nebo špatný), kdyby měl na výběr a nepostihly by ho za to žádné následky, tak musí být nějaký takovýto systém. Ten na vysoké pozici si to vyzkouší, co by si vybral, a pak se mu třeba přestane dařit a stane se on tím "dole", kdo prožívá to špatné za ty "nahoře", kteří si zkouší, jestli by si svobodně bez následků vybrali dobro nebo zlo. Až si to vyzkouší každý, tak snad tento systém skončí (protože už nebude potřeba - nenapadá mě žádná jiná věc, pro kterou by byl takovýto systém "dobrý" - aktualizace, už mě napadla další věc, viz tento článek). Ale na to zjišťování, jaký kdo je (když by neměl následky), se tento systém hodí, protože v něm jsou lidi "jednou nahoře, podruhé dole" (ještě k tomu se různě inkarnují, někdy do chudé rodiny jindy do bohaté), a tak si všichni mohou nachvíli zkusit, co by si vybrali ze "svobodné vůle" bez následků. Na druhou stranu se v této zkoušce skrývá nedostatek - když nejsou následky, tak můžeme říct, že jsou obě varianty - jak dobro, tak zlo - v pořádku?

Je to, jako když se někdo nepere na potkání s každým, jenom proto, že ví, že by šel do vězení. A tak to nedělá. Kdyby za to ale nebyl žádný postih, tak by byl tím největším rváčem. Tedy společnost díky trestům a vězení jakoby "vymýtí" zlo (přičemž zlí lidé stále existují, jen se musí přetvařovat a krotit svoje chování), ale pak si někdo např. vezme za manžela takového muže, který to zlo v sobě skrývá. V blízkém vztahu ale vždy vyjde po čase na povrch. A ta manželka si může říkat "jak bych to tenkrát jenom mohla poznat/vybrat si správného manžela?" A pak ji napadne "co takhle kdyby se na chvíli zrušily tresty za všechny zlé činy - lidi se začnou chovat přirozeně a já poznám, který muž ani když by mohl, by zlo nepáchal, a takového bych si chtěla vzít". Tak tento systém je pro "ty nahoře" něco podobného - taková prověrka. Jelikož je ale "zlo" vždy pácháno "na někom", tak musí existovat i "ti dole".

Ona je taky otázka, co to je svobodná volba např. mezi dvěmi možnostmi. Protože když je výběr mezi "pětikorunou" a "pětikorunou", tak to není žádný výběr (obojí je stejné, a obojí má stejné následky). Zatímco výběr mezi "pětikorunou" a "desetikorunou" je jasný - desetikoruna je lepší, protože má větší peněžní hodnotu (už zde je výběr, a následky jsou jiné=za desetikorunu se toho dá koupit více). No a když má někdo na výběr ze dvou možností, kde každá má jak plusy tak mínusy (každá jiné), tak už se ani nedá mluvit o tom, která volba je "správná" nebo "konstruktivní". Každá volba je spjata s následky (jinak by to byla volba mezi "pětikorunou" a "pětikorunou" a to by nebyla žádná volba). A když systém odstraní následky tím, že je přenese na někoho jiného, tak ty následky nezmizí - a tím pádem je ten systém špatný a měl by se změnit. Možná, že kdyby ti lidé "dole" nepřijímali špatné emoce od někoho jiného (od těch nahoře) - tedy by neprožívali špatné emoce z toho, že jsou chudí, tak by "těm nahoře" tento systém nefungoval a přestali by ho udržovat (když by jim přestal sloužit) - o tomto nepřímo mluví Iva Adamcová (ona mluví celkově o tom, že člověk má všechno emocionálně přijímat - moje pozn. tím na sebe nepřebírá špatné emoce těch nahoře v systému a díky tomu špatný systém přestane fungovat).


VOLBY

Pokud už tedy někoho volit a nezavést rovnou nějakou formu přímé demokracie* = např. referendum, tak:

Já se rozhoduji pouze podle programu (na systému se mi nelíbí, že zvolený kandidát může program po svém zvolení libovolně měnit bez toho, aniž by byl okamžitě odvolán pro nedodržení slibu, proto jsem doposud nevolila). Podle mě by se měl člověk rozhodovat podle programu a ne podle obličeje, sympatií, osobnosti zvoleného člověka, protože poslanec je pouze ZAMĚSTNANCEM LIDU (je placený z daní = z peněz lidí), má plnit vůli lidu (=program), a tudíž je jedno, kdo to dělá, pokud dodržuje program. I když to takto v současné době zatím nefunguje, tak pokud by lidi volili jen podle programu (který by vítězný politik v současném systému např. nesplnil), tak by pak byli nespokojení při nedodržení jeho slibů, mohly by vzniknout demonstrace, lidi by ho chtěli odvolat, politik by měl ostudu, kterou by udělal nejen sobě, ale i své straně.. A TUDÍŽ BY POLITICI PŘESTALI SLIBOVAT LÍBIVÉ "NEREÁLNÉ" VĚCI A ZAČALI BY SLIBY Z VELKÉ ČÁSTI DODRŽOVAT.

(Jenže dnes se lidem říká, že když zvolili politika, který říkal "líbivé" sliby, které potom nesplnil, že je to jejich vina, že neodhadli dobře jeho osobnost či se od něj nechali "napálit", že jim muselo být jasné, že když je z této strany, tak se bude chovat tak či onak a nebo že ty sliby jsou nereálné.. OMG!! Takové blbosti a hl. přehazování viny - nenechte si to líbit. Nenechte si to líbit = buďte si vědomi, kdo lhal. Byli jste to snad Vy? Ne. Byl to politik, tedy on nese zodpovědnost za svoje činy, nikdo jiný.)
Já bych udělala zákon, že každý politik by ze zákona musel / měl povinnost dodržovat svůj volební program, který by byl maximálně konkrétní např. i s uvedenými částkami pro jím navrhované projekty, které by pak byly placeny přes otevřený účet a i s časovým obdobím do kdy bude to a to zrealizováno. Politik by dostával každý měsíc výplatu po tu dobu, po kterou by se držel programu. Jakmile by se z programu odklonil, tak by byl okamžitě odvolán ze své funkce = nemohl by už nic v politice dělat a rozhodovat a ještě k tomu by dostal finanční pokutu.

Pak tady vzniká problém, že by do politiky vstupovali obyčejní lidé s dobrým programem, přičemž většina lidí např. neumí propočítat výdaje versus příjmy státu tak, aby při takovéto politice stát nezbankrotoval. Proto by ve školách museli všichni projít dobrým matematickým a logickým vzděláním, aby byli kompetentní a proškolení, jak stát nezbankrotovat. A dále pokud by se i přesto stalo, že by většina lidí zvolila program, který by byl ve svém výsledku ztrátový, tak by všichni voliči, kteří daný program volili, byli osobně odpovědní za škody = ztráta by se rozdělila mezi voliče = každý by ze svého zaplatil podíl vzniklé škody. Takto by možná lidé, kteří se bojí odpovědnosti, přestali volit (ale pokud by nad politikou byl dobrý soudnický systém, který by rozpočítal ztráty spravedlivě a opravdu jenom v případě, kdy za to lidé mohli, tak by se poctivý člověk neměl čeho bát). Tou odpovědností voličů za škody by se docílilo i toho, že by k volbám nešel člověk, který "prostě něco zaškrtne" či "protože tuto stranu bude volit nejvíce lidí" či "menší zlo" či "příbuzný říkal, že mám volit to a to".. Každý, kdo by volil, by se o to aspoň trochu zajímal a propočítal si, který program je pro ČR výhodný.

..A samozřejmě, pokud někdo má nějaký program, který chce dodržet, ale změní se např. celosvětová situace tak, že už by nebylo vhodné program dodržet, tak ho musí upravit tak, aby odpovídal situaci při zachování "záměru" programu. To je "vyšší moc" při které by lidi měli chápat, že to jinak nešlo (nikdo by ale neměl "vyšší moc" zneužívat tak, že by se nechal zvolit s jakýmkoli programem a pak by se na vyšší moc při jeho změně odvolával - to se dá odhalit a toto by nebylo tolerováno).

* Ještě lepší, než někoho volit, je taková forma vlády lidu, že místo, aby lidé platili státu daně, tak by byly na internetu navrhnuté různé projekty, přičemž lidé by si je pročetli, a dali by peníze na to, co jim připadá dobré (co oni sami potřebují/chtějí, co konkrétně dobře změní jejich život). Tedy by měli určitý obnos, který by museli dát na projekty obecně (něco jako daně = malou část příjmů), a tyto peníze by rozdělili po libovolných částkách mezi jimi vybrané projekty. Až by nějaký projekt vybral celou potřebnou částku, tak by byl zrealizován. Pokud by člověk žádný pro něj vhodný projekt nenašel, tak by mohl založit projekt/projekty svůj/své.