Já může být průhledná koule s viděním 360 stupňů, kterou obklopuje svět (hmota) a nebo to může být koule, která obklopuje svět (hmotu).
- Pokud by bylo já koule obklopená světem v těle, tak by bylo 2x obklopené hmotou a za tou druhou hmotou by se skrývalo to velké vědomí. Byla by koule vědomí, kterou by obklopovalo tělo, tělo by bylo obklopeno vnějším světem, za kterým by se skrývalo velké vědomí.
- Když je já v těle a zároveň obklopuje svět, tak to vypadá asi jako na obrázcích níže.

Obrazový průvodce:











Zrovna čtu článek, který pojednává o tom, jaká všechna těla máme:

Prvé 3 telá slúžia na existenciu v Javi:
Obranné telo (aura)
Javné telo (fyzické)
Merné telo (éterické)
Telá pre existenciu v Navi:
Hviezdne telo (astrálne)
Obrazné telo (mentálne)
Telo obrazného vzájomného spojenia so všetkými žijúcimi štruktúrami (karmické, príčinné)
Telá pre existenciu v Pravi:
Telo Duše (to, čo napája Dušu)
Telo vyššej formy
Telo Ducha
(Inými slovami, telá 1 až 3 predstavujú fyzické Telo človeka, telá 4 až 6 Dušu a telá 7 až 9 Ducha.)

Já člověka se skládá ze tří částí: já těla, já duše a já ducha. Já těla však není to samé, co tělo atd. Je to podobné, jako těla, která máme, ale já může existovat i bez těla a proto to není tělo. Já = uvědomění si kontaktu vědomí se hmotou. Např. když velké vědomí obklopuje hmotu (= přijde do kontaktu se hmotou), vznikne "já vědomí" (tělo ale vzniknout nemusí). Na základě kontaktu vědomí se hmotou může vzniknout tělo, a proto si jsou různá já podobná s různými druhy těl.

Velké vědomí, které má kontakt se hmotou, a vznikne tak jeho "já", je podle mě to, čemu lidé říkají Bůh (podle mě toto velké vědomí není Ďábel). Velké vědomí, které je v kontaktu se hmotou tak, že jsou jedno, a zároveň vědomí nemá žádné "já", co ale má je záměr, je podle mě Konstruktivní síla Vesmíru. Velké vědomí, které je v kontaktu se hmotou tak, že jsou jedno, a toto vědomí je složeno z mnoha "já" (každé já má svou "dimenzi"), ale (jako celek) nemá žádný záměr, je podle mě energie Zdroje. Všechno, co jsem doposud vyjmenovala, je podle mě dobré. Ďábel sice má "já", ale je to bytost (ať už hmotná či nehmotná), není to velké vědomí.

Když přijde velké vědomí do kontaktu se hmotou, tak na základě toho, co nejsem (hmota), přijde identifikace s tím, co jsem. Můžeme tedy říci, že já je identifikace s něčím (tam se počítá i identifikace s ničím - např. s nicotou, prázdnotou apod.). Identifikace třeba s názory nebo s věcmi, které vlastníme, vzahy s ostatními lidmi.. Vše, s čím se identifikujeme, o tom říkáme "tohle jsem já" (tento názor jsem si vybral, tyto lidi jsem si kolem sebe vybral, tyto věci vyjadřují kdo jsem atd.). A nebo naopak říkáme "tohle nejsem já, tohle nechci apod." a tím se identifikujeme s "hranicemi". Já je to, co jsme si vybrali, naše svobodná volba. Když nás někdo do něčeho nutí, tak i když to musíme udělat, nemusíme se s tím identifikovat a nemusíme to zahrnout do našeho já, ač takoví jakoby navenek jsme (protože musíme být).

Druzí lidé se snaží vytvořit naše "já" tak, že nás hodnotí a sledují, co děláme, a přiřazují tomu význam "ty jsi takový, on je zase jiný" atd. Když se někdo nechá oblbnout, tvoří si svoje já na základě okolí. Jenže okolí neví, co jsme si my sami vybrali a jací jsme pouze proto, že musíme (např. když chceme žít, musíme chodit do práce - to je z donucení a o daném člověku se dá říct pouze to, že on je takový, že chce žít, nic jiného se z toho vyvodit nedá - ale lidé říkají "ty jsi policista" nebo "ty jsi dobrý protože hodně přispíváš společnosti tím, že jsi hasič a zachraňuješ životy" a "on je zlý, protože to je zloděj" ..přičemž všichni mohou pouze chtít žít a pro jednoho byla okolím nastavená nejsnažší cesta k tomuto cíli krást a pro jiného zachraňovat životy - okolí manipuluje a pak říká "to jsi ty". O obou by se dalo říct, že chtějí žít a zároveň si vybírají tu nejkratší cestu k cíli. Okolí ale o jednom říká, že je dobrý, a o druhém, že je zlý, přičemž mohou být oba stejní). Pokud někdo dělá práci proto, že ho to baví, a dělal by to i zadarmo (pokud by měl jídlo atd. zdarma), tak se s tou prací může identifikovat* a dá se to zahrnout do jeho "já". Jenže okolí neví, jak to kdo má, pokud dotyčného dobře nezná - toto ví nejlépe každý sám.

*V tomto systému (kapitalismus) když byste dělali něco i zadarmo, tak vám za to nikdo platit nebude (pokud si to nějak nezařídíte např. tím, že si potřebujete vydělat na základní potřeby, jelikož jídlo zdarma nedostanete). Ale z principu kapitalismu, pokud někdo něco udělá i zadarmo, tak proč by mu za to někdo (dobrovolně) platil? Když nemusí? (když tedy opominu jako důvod karmu či vyváženou výměnu energií či vděk) Tak v kapitalismu se člověku platí za to, co nechce dělat (tedy co není on, co si svobodně nevybral). Čím více někdo něco nechce dělat, tím více "musí" dostat zaplaceno, aby to udělal. Většinou čím má člověk vyšší plat, tím víc je "zaprodaný" (tedy pokud se s tím identifikuje, když se neidentifikuje, nemůže se zaprodat - viz další odstavec). Člověk v kapitalismu je tedy placen za to, co ho nebaví a co nechce dělat, protože to, co dělá dobrovolně, za to ho nikdo platit "nemusí", a proto taky většinou neplatí, a buď za to má málo nebo nic a dělá to jako koníček. Čím více peněz člověk v kapitalismu vydělává, tím více dělá to, co nechce (v pracovním čase) a tím více může dělat to, co chce (ve volném čase). A lidi v kapitalismu se identifikují (i sami sebe) s tím, co dělají za práci! a identifikují s tím i druhé..

Každý může mít já jakékoli chce (může být čím chce, je to jeho svobodná volba - a jelikož tím "být čím chce" CHCE být, tak bude spokojen - ať už je to, co si vybral, z pohledu okolí dobré či špatné, on sám bude spokojen - každému může být okolí jedno a je taky záhada, proč někdo řeší někoho druhého, pokud o to tedy ten dotyčný druhý nestojí - když jsem nespokojená s někým druhým, který ode mne žádné rady nechce, tak jsem NESPOKOJENA = zažívám něco špatného/nepříjemného - je to podle mě zbytečné). Možná se to neprojeví v realitě, ale v duchu si každý může vybrat jaký je. Z toho plyne dobrý pocit a tudíž může být každý spokojen. Když se někdo narodí např. se vzhledem, který se mu nelíbí, ale ví, že ve skutečnosti tak vypadat nechce nebo že vypadá jinak (např. na úrovni duše), tak se s tím vzhledem nemusí identifikovat (i když to je asi těžké, když celý život nezná nic jiného a musí svoje "já" čerpat ze vzpomínek na životy minulé či ze vzpomínek jak vypadá jeho duše). Ale např. když někomu nabídnou velkou sumu peněz, aby něco udělal, tak o takovém člověku většinou okolí řekne, že se zaprodal. Když se s tím ten člověk neidentifikuje (a zároveň to není něco, co někomu ublíží), tak zaprodaný není, protože to není on, on jenom někomu plní přání a za to, co dělá, nese zodpovědnost ten, kdo mu za to zaplatil - to je ten, kdo to chce. Člověk, který to pro někoho dělá je buď takový, že má rád peníze a nebo rád plní druhému jeho přání (a zároveň ho neodsuzuje) a nebo oboje. Na obou věcech není nic špatného. Lidé mnohdy tyto věci zaměňují (že "otrokář" je ten dobrý a "podřízený", který vykonává jeho vůli je ten špatný), ale je pravda, že pokud někdo kvůli penězům někomu ublíží, tak se zaprodal (a míra zaprodání závisí na tom, jak moc má/měl na výběr - když někdo na výběr nemá, tak se ani moc nezaprodal). Protože když chce někdo žít a někdo mu vyhrožuje, že ho zabije když neudělá něco, co nechce, tak za to opět nese zodpovědnost ten, kdo vyhrožuje a ne ten, kdo to případně udělá, protože člověk, kerému je vyhrožováno, je takový, že chce žít (a to, že této jeho vlastnosti někdo zneužil, není jeho starost). (A podle mě je i jedno, jestli ten, komu je vyhrožováno, se podřídí a udělá něco špatného a nebo se nepodřídí a raději se nechá zabít - podle mě nese zodpovědnost ten, kdo vyhrožuje, jelikož bez něj by ta situace vůbec nenastala, no a když jsem díky někomu v situaci, ve které být nechci tak co? Tak se pro moje já ta situace prostě nestala.) Když by lidé přemýšleli takto, nebyly by žádné problémy.

Dáme třeba příklad prostitutky: Kluk chce nezávazný sex s opačným pohlavím. Holka to dělá za peníze (takže sex ve skutečnosti nechce když to nedělá zadarmo). O holce prostitutce tedy můžeme říct, že chce peníze a někdy o ní můžeme říct, že je taková, že využije touhy druhého, aby si vydělala peníze - že touhu druhého nenaplní jen tak (že klukovi nepomůže sexem zadarmo jen tak ze soucitu - což by podle mě nebylo dobré pro tu holku, ani pro toho kluka). Dále někdy může chtít holka peníze, a tak může vyzývavým oblečením a energetickým působením v klukovi vyvolat touhu, aby chtěl sex (a jí dal peníze). V takovém případě se o klukovi nedá říct nic (kromě toho že se nechá snadno ovlivnit) a o holce prostitutce zase jen to, že chce peníze, a že nevinného kluka kvůli tomu ovlivnila a zneužila pak jeho situace k výdělku. Pokud je nezávazný sex špatný, tak je špatný buď kluk, který ho sám od sebe chce (a díky jeho poptávce a díky tomu, že lidé potřebují peníze, musí vzniknout prostitutky), a nebo nikdo (pokud je to uměle vyvolaná touha, tak nezávazný sex nechce nikdo, jelikož holka chce peníze a kluk nic - holka může být špatná, že kvůli penězům někoho ovlivňuje aby chtěl něco, co normálně nechce, ale kdo-ví, jestli za to může holka a nebo systém kapitalismus). Mimochodem, různí stánkoví prodejci párků, hospody atd. v lidech vyvolávají (jak reklamou tak energeticky) chuť na pečenou klobásku či na pivo úplně běžně a podle mě za to může systém kapitalismus (i když možná, že i ti ovlivňující lidé na tom nesou část viny a i ten, kdo se nechal ovlivnit, na tom může mít nějaký podíl, že s tím nevědomky souhlasil, ale toto ještě moc probádané nemám - a všechny takové ovlivňovací nabídky odmítám, takže o tom ani víc nezjistím). Podle mě jsou prostitutky stejně špatné (ty, co v klukách vzbuzují touhu, kterou by kluci jinak neměli) jako většina podnikatelů, kteří vzbuzují touhu po jejich výrobcích u zákazníků. Proč se ale o podnikatelích mluví v dobrém (pracují, plní přání lidí, dávají lidem práci) a o prostitutkách "co loví" ve špatném, to nechápu, vždyť je to to samé (jediný rozdíl je v tom, že prostitutky nikoho nezaměstnávají a tak nedávají lidem práci). A prostitutky, které neloví, ale dělají to z nutnosti pro peníze, přičemž touhu mají muži sami od sebe, ty jsou zase stejné jako běžný zaměstnanec. Taky dělá něco, co nechce a co mu určí někdo druhý, pro peníze. Přesto se o prostitutkách mluví hanlivě, asi v nich lidé vidí sami sebe.

Když řeknu "toto je dobré", tak musím mít já, abych to mohl říct (subjekt a objekt). Když řeknu "toto jsem já", tak mám já a zároveň si k sobě jakoby přitahuji to, o čem jsem řekl, že to jsem já. Když řeknu pouze "já jsem", tak by to mělo být teoreticky já, které se identifikuje s bytím (=s trváním a tedy S ČASEM?). Něco co neexistuje (já) se identifikuje s něčím, co neexistuje (čas)..

Když se totiž zamyslíme nad tím, co jsem "já" či kdo jsem "já", tak zjistíme, že já neexistuje. Když řeknu "toto je dobré", aniž bych věděl, kdo to říká (a aniž bych nad tím, kdo to říká, vůbec přemýšlel), tak žádné já není. Když řekneme "toto jsem já" a plně se s tím identifikujeme, tak pak já zaniká. Proto může existovat konstruktivní síla vesmíru, která je s hmotou jedno a nemá já, jelikož při hlubším kontaktu vědomí se hmotou já zanikne. Protože zanikne to UVĚDOMĚNÍ SI kontaktu vědomí se hmotou, stává se to samozřejmostí (a stávají se jedním).

Když se díváme do světa, tak pokud nepřemýšlíme a nevytváříme vztah subjekt-objekt, já není. Až když se obrátíme "sami k sobě", tak já začne existovat. Až když zkoumáme "kdo jsem já", tak je "já", které je hledané. Tedy teoreticky existuje. Ono existuje právě jenom teoreticky, ale kdyby neexistovalo, nebyla by uvědomělá svobodná volba. Člověk, jehož já neexistuje, protože jeho vědomí splynulo se hmotou, se rozhoduje automaticky konstruktivně (tedy podle mě existují dva druhy lidí bez "já" - jedni "nevědomí", kteří v tu chvíli nevědomě plní vůli někoho jiného a proto jejich já dočasně zaniklo a druzí, kteří zániku já dosáhli hlubším splynutím jejich vědomí se hmotou/hlubším ponořením se do hmoty - ti první mohou být destruktivní, ti druzí jsou většinou konstruktivní). I když u těch konstruktivních to je těžké říci, ty hranice jsou tenké, jelikož dochází k změněným stavům vědomí (a takového stavu může např. egregor využít). Když je někdo hodně vědomý a konstruktivní a dojde u něj k zániku já hlubším spojením se hmotou, tak takový člověk se pak rozhoduje automaticky konstruktivně (trochu jiný stav než svobodná volba "já") - to jsem se snažila říci.

Co je to svobodná volba? Svobodná volba "já" je stav, kdy si řeknu "toto chci a toto nechci", "to se mi líbí a to se mi nelíbí". Jenže je ta svobodná volba k něčemu? Aby k něčemu byla, musí to druhého člověka (či druhé lidi) zajímat. Lidé si musí vzájemně dávat prostor k tomu, aby se svobodná volba každého mohla vyplnit. Pokud je to okolí jedno a každý si jde za tím svým (kapitalismus), tak vzniká trápení, kdy se nevyplní to, "co chci". Je to špatné, ale na druhou stranu když člověk prohloubí ten kontakt vědomí se hmotou tak, aby jeho já zaniklo/bylo samozřejmostí, tak potom zjistí, že existují různé roviny/hloubky já (viz já těla, duše, ducha) a tedy i různé hloubky toho, co chci, a dá se s tím pracovat (a systém nebo okolí pak nehraje roli - tedy hraje roli, ale vždy dobrou a to i když jsou okolí má přání jedno či se někomu nelíbí atd.).

Takto jsem popsala, jak se dostat bez jakýchkoli podpůrných prostředků do změněného stavu vědomí - doufám, že se vám to líbilo:) I když článek není úplně ideální (téma "já" mi připadá těžké), tak alespoň tato věc se mi podařila nastínit. Aktualizace: Našla jsem tento článek, který také výstižně popisuje, co to "já" je.