Nejvíce se mi na toto téma líbí přednáška Andrease Clause: Je finanční kolaps nevyhnutelný? Jak jej přežít? (přednáška platí nezávisle na aktuálním roce = dokud tu máme tento finanční systém, přednáška je aktuální)

Máme tu finanční systém, který je trochu "mimo" - nové peníze vznikají na základě půjček, tedy aby vznikly první peníze, tak si banka musela půjčit 100M dolarů, a jelikož to je půjčka, tak by měla vrátit 100M dolarů + úrok. Jenže ten úrok nebyl vytištěn = ty peníze neexistují, tak jak je může vrátit? Když bylo vytištěno pouze 100M dolarů, které si banka jako první půjčila, tak nemůže vrátit víc než 100M dolarů, když víc jak 100M dolarů v oběhu není. Tedy banka si "musí" půjčit znovu, půjčí si zase dalších např. 100M dolarů, zase dá peníze do oběhu a celkem už si půjčila tedy 200M dolarů - tedy má vrátit 200M dolarů + úrok, ale opět je v oběhu jen 200M a ten úrok prostě nebyl vytištěn=neexistuje=nedá se v penězích splatit. Ale banka dělá, jako by nic, a z těch 200M dolarů "splácí" těch prvních 100M dolarů + úrok. Těch prvních 100M dolarů + úrok dejme tomu splatí (když k tomu použije ty další peníze, které si půjčila), ale později bude věřitel vyžadovat splacení těch druhých 100M dolarů, načež si banka opět půjčí a tak to jde dál a dál.. Reálně se dluh nedá nikdy splatit, když tolik peněz, kolik je potřeba ke splacení dluhu, nebylo vytištěno=ty peníze v oběhu nejsou! Takový finanční systém je logicky odsouzen k zániku, až jednoho dne "bublina" praskne.

Jelikož ale lidi doposud nevymysleli nic lepšího, tak tu máme systém, který je sice postavený na hlavu, ale zatím se nezhroutil. Mimo jiné v tomto finančním systému neustále narůstá inflace (to jak si banka musí neustále půjčovat další a další peníze, tak jich je v oběhu víc a víc, až se pak vždy udělá nějaká měnová reforma, a jede se od znova - jednou ale z logiky věci přijde čas, kdy už žádná měnová reforma nebude stačit na zachránění tohoto "podivného" systému, zatím však měnové reformy či bankrot jednotlivých zemí, k udržení stačili). Toto by se měly učit děti na ZŠ, jelikož to mnohdy ani VŠ vzdělaní lidé nevědí.

Na druhou stranu - když se podíváme na to, jak funguje svět, tak když si člověk něco přeje, většinou se mu to za nějaký čas splní. A když lidi vyrůstají v tom, že peníze=svoboda (člověk si může koupit co chce, dělat co ho baví atd.), tak chtějí všichni lidi peníze. Z hlediska vesmíru se jim to tedy musí splnit = do oběhu se musí tisknout nové a nové peníze. Tedy finanční systém nemůže být jiný, než že do něj peníze neustále přibývají. Jednou jsem si chtěla zhmotnit 200 tisíc Kč u sebe doma ve skříni, tak jsem se na to soustředila a dávala jsem tomu energii, ale nic se nezhmotnilo, tak jsem šla spát. A během dalších dnů jsem se na Novinkách dočetla, že se někde v Rusku na letišti objevilo na paletách 200 miliónů EUR, které nikomu nepatří (hledal se majitel). Kolega v práci když to četl, tak na mě něco ze srandy říkal, že jsou ty peníze asi moje. Toto mohla být i náhoda (protože když jsem si to chtěla zhmotnit ve skříni, tak proč by se to mělo objevit v jiné zemi, v jiné měně a v násobku obnosu?). No ale podle mě je ten obecný princip, že když si člověk přeje peníze, tak mu je někde daleko vytisknou, on jde do práce a ty peníze se k němu nějak dostanou, jasný.

Lidé potřebují stále nové a nové peníze (protože musí každý měsíc platit nájem, jídlo, oblečení, svoje koníčky atd.) - tedy se musí nové a nové peníze stále dokola tisknout, protože někdo si peníze zase šetří, někdo společnosti nemá co nabídnout a přesto po penězích touží.. (a musí se splnit všechna přání, bez ohledu na to, jestli člověk má/nemá co nabídnout na oplátku ..tedy pokud jsou ta přání konstruktivní=v souladu s jeho duší)

Podle mě by si naopak lidi měli ujasnit, jestli když někdo po něčem touží, tak jestli mu každý musí splnit jakékoli přání (jenže co když to je pedofil/sadista či by jeho přání nějak jinak ubližovalo lidem/zvířatům?). Z toho plyne, že asi ne každé přání chce společnost někomu splnit. A co když si někdo přeje např. nové boty, neumí si je vyrobit sám, ale není zde nikdo, kdo by se chtěl výrobě bot dobrovolně věnovat? Je to "neškodné přání" a nebo tím přáním někomu ubližuje, když ho nutí do něčeho, co dělat nechce? Kdyby se s někým dohodnul "já neumím vyrobit boty, ale ty to umíš jenom se ti do toho nechce - ale já zase umím ušít tričko a taky to nedělám, protože se mi do toho nechce, tak co kdybych já začal šít lidem trička a ty bys začal vyrábět boty - takto se každému splní to, po čem touží, i když se nám do toho nechce a budeme mít z té činnosti za čas depresi/únavový syndrom" ..tak asi nějak tak bych viděla, že funguje tento systém.

Podle mě by ale měl člověk dělat jenom to, co sám chce. Tedy že by se měla veškerá práce zautomatizovat a stroje by vyráběly všeho dostatek pro všechny. Tím pádem by lidi nemuseli pracovat (každý by mohl dělat to, co ho baví) a jediné, co by museli vyřešit, by byla porodnost. Každý, kdo touží po dítěti, si ho může pořídit (protože všechna přání se lidem plní). Na druhou stranu kdo žil někdy ve velkém městě, tak třeba se mu to líbilo, ale já raději nebudu mít děti a budu žít na samotě, než sice děti mít, ale mačkat se s ostatníma lidma na malém prostoru. Ono totiž přání se lidem splní, ale zažijí i jeho následky. Velká většina lidí chce děti = mají je a pak se společně mačkají. A nebo musí rodiče zemřít, aby uvolnili prostor nové generaci. Já děti také chci, ale pořídím si je, až vymyslím, jak to udělat "přirozeně" bez mačkání se a bez umírání.

Podle mě se vesmír neustále roztahuje a kdyby žil člověk 1000 let, tak by si za tu dobu mohl přirozeně pořídit jedno dítě, protože zhruba za ten čas se ve vesmíru na toho jednoho nového člověka roztáhne prostor (sice se ten prostor neroztáhne tak, že by se přímo Země zvětšila - i když, nikdo neví pokud zde nežil tak dlouho), ale dítě může vycestovat do vesmíru a najít si tam volné místo = to místo, které za těch 1000 let nově vzniklo. Takže člověk by se měl ještě k tomu naučit cestovat po vesmíru, nebo se alespoň umět teleportovat (např. pomocí svojí mysli, ale i přístrojem by to bylo lepší než nic).

Tak takto si představuji správný život (správnou civilizaci), ale většina lidí se raději smíří s tím, jak to tu funguje (dluhy, smrt), než aby "snila". Což je praktické, pokud toho, o čem člověk sní, nemůže dosáhnout (ale všechna přání se plní..). To by otevíralo další diskusi a to, jestli je lepší užít si v přítomném okamžiku alespoň to, co jde, a nebo raději do toho nejít a nezažít nic, než zažívat něco, co se mi nelíbí? To asi záleží - někdo už zažil mnohokrát jednu činnost, kterou si "užil" do sytosti a pak se dostane do bodu, kdy je pro něho lepší nezažít nic, než aby zažíval tu činnost, která mu nevyhovuje. A někdo jiný si řekne "alespoň tohle je lepší než nic" (zažiju alespoň malou radost a to je lepší než nic) a tak do toho jde.