Tento sen se mi zdál v noci 29-30.12.2018.

Ve snu jsem byla jen tak v prostoru a vnímala jsem vědomí tomáše marného, které bylo spojeno s větším vědomím (asi s "vědomým polem" stránek tadesco.cz) a tato spojená vědomí ze mě vytáhla a odstranila pryč jednu mou část naprogramovanou/spojenou s ilum. Jenže tato část byla moc velká (víc než 500% z 1000% těla, řekla bych cca 600% těla), a tak jsem bez ní nemohla žít a zemřela jsem.

Smrt probíhala tak, že pro mě najednou "přestávalo existovat" moje tělo (asi jsem ho přestávala vnímat). Nejdřív bylo těžké a také jsem vnímala černou energii, ale nic mě nebolelo. Jenom jsem cítila veliký zmatek (co se děje). Pak se rozpadlo moje "já" = má osobnost. To bylo na tom asi to nejhorší, ta mentální smrt (ten zánik mysli). A také to bylo to nejdivnější, jelikož bez toho nejsem zvklá (a asi ani schopná) fungovat.

Přeci jenom ale po smrti něco zbylo a byla to "modrá energie", která nebyla z tohoto světa/matrixu. Bylo to mé vlastní vědomí a energie. Tato původní bytost byla během života obklopena hmotou, která ale před chvílí zemřela, a tak už zbyla jen ta bytost. Bylo mi líto, že už se nemůžu sebevyjádřit, protože nemám tělo ani mysl.

A tak jsem se rozhodla, že využiju sílu vůle a tento osud zvrátím. Jelikož jsem měla nekonečně energie, tak jsem ohnula časoprostor a vytvořila jsem si tělo (no ve skutečnosti jsem ve snu obnovila spojení s mým tělem). Snažila jsem se rozhýbat své tělo a probudit se, podařilo se mi to s větším úsilím.

Další dny mi nebylo dobře, takže jsem asi opravdu měla něco s tělem (mohlo na mě něco "lézt" = nemoc, a nebo jsem možná měla noční hypoglykémii či pouze spánkovou paralýzu). O pár dní později jsem díky tadescu narazila na video, ve kterém byla natočená reálná vražda (je tedy i možné, že to byl věštecký sen).

Smrt je podle mě nepřízeň okolí/hmoty/mysli/(něčeho) tak velká (např. velké bolesti), že se člověk sám raději rozhodne "odejít jinam", než aby to prožíval (sem může patřit i zklamání ve vztazích, bankrot podnikatele atd. - pokud by to někomu "zničilo život", a člověk to může tušit i dopředu, co by ho čekalo, tak někdy nečekaně zemře, aby to nemusel zažít - to se mi málem stalo předtím, než jsem jela za ilum.). A nebo to je smrt těla (tak velké poškození těla, že tělo nemůže dál žít, a tak si "vnitřní bytost" vytvoří tělo nové někde jinde, ve kterém pokračuje - pokud má nějakou touhu, např. touhu po životě, po sebevyjádření, něco, co by chtěla zažít atd.).
Oba "typy" smrti mají společnou touhu po životě (např. touhu po životě v lepších/ideálních podmínách) = dle toho, jak je velká touha po životě, takovou má člověk konstruktivní energii, a takové si vytvoří (budoucí) tělo. Jak velkou má člověk konstruktivní energii, takový má život (pokud je "okolí nepříznivé", tak konstruktivní energie člověka zrovna nemusí být vidět, ale jeho touha mu vytvoří tělo další a další, až jednou narazí na "dobré podmínky pro život"). Každý sám to nakonec vidí (u sebe), jak velkou konstruktivní energii má.