Tento sen se mi zdál před chvílí, než jsem se probudila. Ač mám mnoho jiných věcí na práci (a mnoho důležitějších věcí k napsání na web), musela jsem o snu rychle napsat, protože když si sen ihned nezapíšu, tak ho zapomenu. Včera před spaním jsem si četla článek O zlaté dimenzi a přemýšlela jsem nad tím, jak lidem popsat/vysvětlit cestování mezi dimenzemi. Do snu se mi zamíchal i seriál Sliders (=Cesta do neznáma).

Nejdříve se mi zdál sen o něčem ze života (takový mišmaš o problému z minulosti) a pak se to přehouplo do snu o cestování mezi dimenzemi (jako v seriálu Sliders). Byla jsem ve vyšší dimenzi, kde jsem měla kamarádky (převážně holky) a vyprávěla jsem jim svůj příběh, jak jsem se tam dostala. Cestovaly jsme mezi dimenzemi, až jsme se dostaly do jedné, kde to pro mě všechno začalo. Byla to dimenze, ve které mohlo existovat cokoli. Dimenze, ve které se všechny dimenze spojovaly/protínaly. V této dimenzi však platilo právo silnějšího, protože "zlo" ze své podstaty vždy vyhrálo nad "dobrem" (protože je zákeřné a ze své podstaty proto, že když se potkají dvě bytosti - jedna dobrá a druhá zlá - tak ta zlá zabije tu dobrou, která přestane existovat - z logiky věci má "zlo" navrch ..ve skutečnosti ale nemá, protože likvidací všeho a všech se nic nového nedozvíte, připravíte se o to, co by Vám mohli druzí lidé přinést a z hlediska věčného času vyhraje vždy dobro, ač je "slabší").

Přistály jsme tedy někde na louce u lesa a objevil se tam nějaký silný neandrtálec, který byl zároveň vyspělý = uměl magii. Rozumově byl na podobné úrovni jako my, tak jsme si myslely, že si s ním popovídáme - že buď odejde a nechá nás na pokoji (pokud se nechce kamarádit) a nebo si bude chtít popovídat atd. (bude se chtít kamarádit) - ale on neodešel a kamarádit se nechtěl. Nejprve jsme to nechápaly, ale pak nám došlo, že v této realitě to chodí tak, že silnější zabije slabšího (když se nechce kamarádit). Jenže ten neandrtálec nakonec začal z ničeho nic utíkat/zdrhat, což se nám zdálo divné. Ale já si vzpomněla, že toto jsem už zažila, a stalo se to proto, že se k nám blíží větší predátor. Rozhlédly jsme se a opravdu se k nám blížil obrovský dinosaurus Tyranosaurus rex. Začaly jsme tedy utíkat, až jsme dorazily k nějakým budovám. Divily jsme se, jak tu nějací lidé mohou vůbec žít (=přežít)? Ale rychle jsme se šly schovat do jejich pevnosti.

V tomto světě byla na vrcholu hierarchie jako nejsilnější kupodivu lidská společnost, ale byla to otrokářská hierarchická společnost. Každý člen společnosti musel dodržovat přísná pravidla nebo byl zabit. Nebyla tam žádná svoboda, pouze uniformy a plnění příkazů. Když jsem byla jako dítě v této dimenzi, tak jsem se do této společnosti také dostala, ale nenechala jsem se zotročit. Dělala jsem si svobodně co chci, a neplatily na mě žádné výhrůžky ani zastrašování smrtí. Lidé na vrcholu společnosti ve mě viděli nějaký potenciál a věděli, že mám znalosti, které jim nedám, když mě zabijí (a nedám jim je, ani když budu nějak násilně zotročená). Když pochopili, že se mnou nehnou, tak mi nechali svobodu (jako jediné z lidí) a čekali, co se ode mě dozví. Já když se chovám svobodně, tak říkám ostatním lidem to, co si myslím (a co vím).

A měla jsem před sebou tedy zajímavou volbu - jelikož jsem věděla, že moje vědomosti budou použity ke zlu / zotročování lidí - tak jsem se musela rozhodnout, jestli se vzdám své svobody (sama dobrovolně) a nic nikomu neřeknu a nebo jestli budu sama sebou s tím, že k čemu někdo použije něco, co se ode mě dozvěděl, je jeho zodpovědnost, a pokud bude páchat zlo, tak on za to ponese následky? Logická volba by byla dobrovolně se vzdát toho, že své znalosti někomu řeknu (pak už by to nebyla nesvoboda, když bych se rozhodla dobrovolně kvůli "vyššímu dobru"). Jenže já jsem věděla, jak cestovat mezi dimenzemi a že tato je složena ze VŠECH (=tedy se odtamtud dá dostat i do těch dobrých / vyšších dimenzí). A že k tomu, abych se odtamtud mohla dostat, se musím chovat svobodně se vším všudy (a tedy říct své znalosti). Pro "mé vyšší dobro" jsem se zase musela rozhodnout žít striktně podle sebe.

Vsuvka - nějaký jiný člověk, když žije podle sebe, tak možná neříká věci tomu, kdo by to mohl zneužít, ale já říkám všechno všem (taková jsem) s tím, že kdo to nechce vědět, nemusí mě poslouchat (případně tomu věřit), a pokud to chce někdo zneužít, je to jeho problém a ne můj. Že pokud má někdo zájem o to, co umím a vím, tak pokud mi nějak neubližuje, řeknu komukoli cokoli, protože to je jeho přání = jeho zodpovědnost. Nebráním nikomu, aby se mu plnilo přání, protože tím se člověk vyvíjí. Pokud by ale svým přáním přímo ubližoval mě nebo někomu jinému, tak má smůlu. Jenže když tím nikomu neubližuje, ale v budoucnosti se rozhodne ublížit, tak to neberu jako svou zodpovědnost a to i když se to dá předpokládat. Protože i když je jen 0,00000...001% šance, že se člověk změní k dobru a znalosti nezneužije, tak je mojí povinností mu tu šanci umožnit (pokud je šance na změnu čistá 0, tak v takovém případě bych mu nic neřekla, ale takového člověka, co by se už nemohl změnit uvnitř k lepšímu, jsem nepotkala). Většinou je šance na změnu 1-2% u lidí, kteří jdou destruktivní cestou, menší šance se hledá těžko a na nulovou jsem ještě nenarazila. Budoucnost totiž není daná a tvoří ji ROZHODNUTÍ člověka, a proto pokud chce někdo něco zneužít v budoucnosti, pokud není 1000% dané, že to udělá, a existuje možnost, že by se v něm hnulo svědomí, a tudíž se on může rozhodnout jinak, dostane šanci (ode mě). Když ji nevyužije, tak ten člověk sice někomu ublíží, ale to on za to ponese následky (z hlediska zákonů Vesmíru).

A tedy jsem se rozhodla "spolupracovat" s těmi zlými lidmi (ač to z mé strany spolupráce nebyla - já si žila co nejvíce svobodně, protože jedině tak se dá dostat do vyšších dimenzí). Jak se dostat do vyšších dimenzí? Jedině tak, že ať je člověk kdekoli (pokud je v dimenzi, která se neskládá ze všech, tak bude zabit a po smrti se ocitne v jiné dimenzi - ale pokud je v dimenzi, která se skládá ze všech, tak se posouvá jinam bez smrti), tak jedná svobodně sám za sebe (a tudíž se dá "využít").

Funguje to tak, že v té dimenzi, ve které mohlo existovat cokoli, je člověk jako kulaté vědomí. On svým rozhodnutím v každém okamžiku určuje, co se na něj "napojí" nebo "nenapojí" na energetické úrovni (a tudíž co ho potká v budoucnosti). Malá nevýznamná rozhodnutí (jako jestli si teď vyčistí zuby a nebo si dá ještě večeři a příp. co si dá k večeři) ovlivňují jeho budoucnost a pokud to člověk umí vnímat, umí s tím pracovat. Když žije naprosto podle sebe (svobodně), tak se každým okamžikem "posouvá" do vyšší dimenze, až ty zlé lidi v nesvobodné hierarchii za čas opustí.

Kdyby někdo přišel do nižší dimenze proto, že chce těm lidem v nižší dimenzi pomoci (a nechce tedy "stoupat vzhůru" a opustit je), tak nevím, jak by se měl chovat - podle mě opět svobodně proto, že v takovém případě ho to z vyšší dimenze přirozeně posune zase zpátky na chvíli k nim (protože to v sobě má takový člověk zabudované ve svých přáních). Podle mě by nepomohlo, kdyby se někdo choval tak, jak chtějí oni, aby nikdo ničeho nezneužil nebo aby nebyl zabit a mohl pomáhat, i když kdo ví. Možná by to taky šlo (že by působil svým vědomím = výškou svého vědomí, ale ne činy ani příkladem).

V realitě se mi stalo to, že jsem se musela v tomto směru také rozhodnout. Buď být sama sebou a nebo předstírat kvůli tomu, aby mě nemohl někdo "využít" ke svým cílům. Když bych předstírala, tak by mě vlastně matrix využil (a to proto, že bych se nedostala do vyšší dimenze a tudíž by ze mě odčerpával energii, kterou by použil pro své cíle, mnohem déle). A když bych nepředstírala, tak pokud mě bude někdo dlouho pozorovat a zjistí, jaká jsem, tak může "nasměrovat" lidi nebo okolnosti tak, abych udělala (dle svého nejlepšího přesvědčení a svobodné vůle) to, co se mu bude hodit pro nějaký jeho cíl. Tedy i v životě jsem se rozhodla žít tak, že si dělám co chci (bez ohledu na to, jestli toho někdo "využije" a jak). Rozhoduji se ale svobodně (takže i když si někdo myslí, že mě "zná", tak ho může moje rozhodnutí jakkoli překvapit).

Jako příklad ze života bych uvedla tento sen, kdy nějaký politik jedná dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (a tudíž do Země nevpouští migranty, protože toto je zrovna jeho přesvědčení), a přesto se hodí pro "vyšší cíl" iluminátů, takže ti mu umožní (dočasně) vládnout v nějaké zemi, ve které potřebují migraci pozdržet..