Byla jsem na nějakém klidném místě a objevil se přítel, který mi řekl, že (v realitě) venku prší a fouká vítr (v realitě opravdu pršelo-trochu jsem se totiž probudila a podívala jsem se z okna).

Pak jsem se přesunula do jiného snu, ve kterém byl bývalý a jeho kamarádi. On mě ze srandy házel do studené vody (do bazénu či nějaké vodní nádrže), ale mě se to nelíbilo. Když jsem mu řekla, ať to nedělá, tak mi řekl, že to je normální, že i malé dítě by tam hodil. Kolem jela paní s kočárkem, on vyndal to dítě a hodil ho taky do vody.

Pak jsem začala chodit po vodě, abych se nenamočila. Nejdřív proto, že tam byly chaluhy a já chodila po nich. Pak jsem zjistila, že když věřím tomu, že to jde, mohu chodit po vodě i jen tak (mimo chaluhy). Bývalý ale nevěří tomu, že je možné chodit po vodě (ani na chaluhách), a tak, aby si to rozumově vysvětlil, nechal zamrznout vodu (nevědomě - nevěděl, že to udělal), a pak viděl, že chodím po ledu a že na tom nic divného není.

Poučení je, že i v realitě mohou nevědomí lidé někdy ovlivňovat realitu tak, aby seděla s jejich přesvědčením (světonázorem) - a přitom o tom ani neví, že to dělají (toho využívá systém a proto takové lidi tvoří a drží v nevědomosti, aby systém udržovali - a proto máme školy, ve kterých dětem říkají, čemu mají věřit). I když asi je lepší mít systém než žít v chaosu, kde si každý tvoří co chce a lidi mezi sebou bojují, kdo má silnější moc, a podle koho to tedy bude. A aby zde jednou byla hezká pohádka, pak by se najednou objevil dinosaurus nebo predátor, pak bych nemohla v noci v klidu spát, protože bych nevěděla, odkud na mě co vyskočí..