Na základě svých zkušeností (viz dále v tomto článku) si myslím, že je docela zbytečné (až na vyjímky pro lidi, kteří umí myslet) psát nějaké články - ale když mě napadlo téma tohoto článku, tak se mi najednou z ničeho nic zrušil na hodinu program, který jsem si naplánovala (=mám hodinku volno), takže to beru jako znamení od Vesmíru, ať tento článek napíšu. Nebude v něm nic převratného, pouze taková špička ledovce, ale stejně..pokud je toto pouze špička ledovce, tak ten, kdo umí přemýšlet, si může zkoumat dál.

Kdysi jsem byla (také) rozumově naprogramovaná tak, abych popírala realitu. Například jednou jsem se setkala s někým, kdo vůbec nebyl podobný svému otci (a ani jeho sourozenec ne). Přemýšlela jsem nad tím, jak je to možné, ale nakonec "rozum zvítězil" a řekla jsem si "kdyby byli adoptovaní, tak by jim to rodiče, přeci když už jsou dospělí, řekli" a podobné myšlenky (např. že kdyby jejich máma byla těhotná s někým jiným před svatbou, tak by se to neutajilo). Bývalý ilum. se se mnou o tom jednou bavil (nějak na to přišla řeč..) a řekl mi k tomuto "pokud dva sourozenci vůbec nejsou podobní svému otci, tak to znamená, že to není jejich otec" - pak se mě ptal ještě co o té rodině vím a z těch dalších "bodů" vyplynulo, že pravděpodobně ta žena otěhotněla s někým jiným a manželovi to tajila (jistě to samozřejmě nevím). Po mnoha letech se mi o tomto zdál sen (protože jsem potkala někoho v něčem trochu podobného) a v tom snu se mi spojilo vše (všechny "body") a ukázalo se mi celkem přesně, jak to je/bylo (jaká je pravda). (Býv. to odhadl dobře, ale zjistila jsem i důležité podrobnosti navíc - i když samozřejmě jak to přesně bylo ví nejlépe ti lidé, kterých se to přímo týká = ten manželský pár. Tzn. neříkám, že to vím lépe než oni nebo že mám určitě pravdu ve svém odhadu - zatím je to ale nejlepší odhad, který mám, takže mu věřím do té doby, dokud se neukáže, že to bylo jinak. Ve skutečnosti mi je ale teď jedno, jak co bylo, co se týká těchto lidí, protože s nimi již nejsem delší čas v žádném kontaktu. Píšu to pouze jako příklad toho, jak můj rozum "převálcoval" to, co bylo očividné do něčeho, co je společensky či pouze mé povaze příjemnější..já nemám ráda podvádění, lež a podobné věci, takže to můj rozum mohl změnit čistě pouze kvůli mně, protože bych se v té době cítila hůře, kdybych znala krutou pravdu, kterou "děti" těch rodičů nevěděli a nemohla bych jim to ani říct.)

Další zkušenost (to už bylo taky docela dávno, nevím, jestli ten obchod ještě existuje nebo jestli se třeba nezlepšil..) se mi stala s reklamou - viděla jsem reklamu na nějaký poměrně zdravý fast food (bez éček, měly tam i taková ta smoothie z čerstvého ovoce..). No a na obrázcích těch jídel to vypadalo lákavě. Objednala jsem si tam nějakou polévku do kelímku a pochutnávala jsem si na ní (vnímala jsem jí podobně jako na svítící fotce nad fast foodem). Když mě jiný bývalý než v předchozím příkladu u jídla vyrušil s tím, že to vypadá hnusně, ochutnal a řekl, že to chutná docela uměle a vodově. Já si do toho jídla přidala svojí energii a svoje nadšení, že to je konečně zdravý fast food. Takže jsem to jídlo vnímala (tu chuť) jinak, než ve skutečnosti vypadalo a chutnalo. Po nějaké chvíli jsem to pak začala vnímat bez vlivu té reklamy a zjistila jsem, že to jídlo je ošizený odpad (sice nemělo éčka a nebylo škodlivé, ale bylo to vodové a nic moc chuťově). Byla jsem naštvaná, že mi někdo ukázal pravdu, protože mi tím zkazil ten dobrý pocit/zážitek/mnou vytvořenou chuť (která v tom jídle ve skutečnosti nebyla).

K tomuto zamyšlení jsem došla při shlédnutí tohoto videa. Podle tohoto obrázku to vypadá, že žena se může přeměnit na muže (s ukrytou dělohou) pouze braním mužských hormonů (jak je to naopak - muž na ženu - to nevím, děloha asi sama nenaroste, takže tam to bude složitější).

Jak vidíte v prvních dvou odstavcích, tak jsem také během života různě popírala realitu (o tom svědčí i DID = to je totiž "popírání reality, aby člověk přežil"). To, s čím se ale setkávám různě mezi lidmi, nemá obdoby. Já jsem se alespoň zamýšlela nad tím, proč je něco tak nebo onak.. Uměla jsem si spojit dvě věci dohromady.. Většina lidí, ale neumí ani to. Všechno napsané níže jsou SMYŠLENÉ telefonní rozhovory z nějakého neurčitého zaměstnání (jako příklad zaměstnání jsem vybrala zaměstnání "telefonní operátor na lince"):
- V práci telefonní operátorky se totiž setkávám s lidmi, kteří neumí přemýšlet vůbec, či přímo vyžadují, aby byli systémem klamáni (to usuzuji z toho, že když nejsou, tak se velice rozčílí). Část hovorů probíhá tak, že zavolá běžný systémový člověk na zákaznickou linku s tím, že mu kolega přede mnou dal špatnou informaci (někdy mu lhalo i víc lidí, či jeden člověk opakovaně a očividně záměrně). Zákazník se ptá "to mi jako váš kolega lhal?". Já odpovídám "Zaměstnavatel mi zakazuje říct, že komukoli někdo z naší společnosti lhal - jsem v práci a musím říkat pouze to, co mi určil zaměstnavatel - tedy to budete muset vymyslet sám. Když vám někdo řekne očividně záměrně nepravdivou informaci, tak co to je?" - odmlka, zákazník neví - zkouším to dál "co myslíte?" - zákazník říká "no to mi řekněte vy, já nevím". Tak říkám "Dobře, takže teď nemluvím za sebe, ale říkám odpověď, kterou mi určila tato společnost = nyní vám odpovídá společnost XY a ne já: Ne, kolega přede mnou vám nelhal, asi se jenom spletl." Zákazník "dobře, to se mi ulevilo, děkuji vám". Já "myslím si v duchu: ??" ale nahlas řeknu "děkujeme za zavolání, nashledanou".
Výjimečně se setkám s tím, že zákazník dokáže přemýšlet sám za sebe a na otázku "Když vám někdo řekne očividně záměrně nepravdivou informaci, tak co to je?" odpoví "no to je přeci lež!" a dále pokračuje "takže vy mi říkáte, že mi váš kolega lhal?" a já mu odpovídám "znovu opakuji, že zaměstnavatel mi zakazuje říct, že komukoli někdo z naší společnosti lhal - jsem v práci a musím říkat to, co mi určil zaměstnavatel, takže vám toto říci nemohu, ale ani nemusím, jelikož jste na to přišel sám!". Zákazník zmateně "a co mám tedy dělat?" já "společnost XY vám říká, že můžete podat stížnost na reklamační oddělení, kde se Vám k incidentu kolegové vyjádří nejpozději do 30ti kalendářních dnů" "mohu se Vám také jménem společnosti omluvit a nabídnout vám jako kompenzaci náš nový produkt s 50% slevou..", zákazník "já ale nechci čekat 30 dnů a novou službu = platit další peníze navíc nepotřebuju, byť je to se slevou", já "to je vaše rozhodnutí, společnost XY pro vás jako řešení nabízí pouze tyto dvě možnosti, nic jiného", zákazník "co myslíte, že mám udělat? Co byste dělala na mém místě Vy?", já "já bych se do této situace nedostala, protože bych služby společnosti XY NIKDY soukromě ze své svobodné vůle nevyužívala a s touto společností bych tedy vůbec nepřišla do kontaktu" "mohu Vám ale soukromě říct, že podle mého názoru existuje více možností než jen tyto dvě, jak se můžete zachovat - bohužel mi ale zaměstnavatel zakázal o těchto možnostech při hovoru mluvit, protože to nejsou možosti, které Vám proaktivně nabízí společnost XY, ale jsou to věci, na které musíte přijít a učinit příslušné kroky pouze vy sám (pozn. mimo telefonní hovor: tím myslím přestat využívat služby této společnosti=odejít od ní, nebo zažalovat tuto společnost na příslušných orgánech za lež/klamání zákazníka atd.)", zákazník "tak já to nebudu řešit, podávat písemnou reklamaci je moc složité a novou službu s 50% slevou nechci", já "dobře, děkujeme za zavolání a nasledanou".
- V některých případech lidi vyžadují, abych jim lhala: "kolega před vámi mi slíbil, že to bude do hodiny vyřízené", já "maximální lhůta na vyřízení Vašeho požadavku je 7 kalendářních dnů", zákazník "slečno, řekněte mi, že můj požadavek bude vyřízený během dneška, jinak od vaší společnosti odejdu", já "to vám bohužel slíbit nemohu, jelikož jsem si svobodně vybrala, že nebudu lhát", zákazník se hodně rozčílí a nadává, přitom jsem jediná, kdo mu řekl pravdu a kdo mu nelhal (opravu existují lidé, kteří opakovaně volají na linku proto, aby je někdo uchlácholil stylem "už to zachvíli bude vyřízené" nebo "podívám se na to a do 15ti minut Vám zavolám zpátky, jak to vypadá..samozřejmě už nezavolá zpátky" nebo "poslílám urgenci na vedení, jelikož si zákazníků vážíme, tak to pro Vás zařídím..samozřejmě nic nikam nepošle, protože ani nemůže" nebo "velice se Vám omlouváme, ta urgence se asi musela někde zatoulat.." apod. - zákazníci volají stále dokola a stále dokola jsou "uchlácholeni" jakýmikoliv kecy, až se jednoho dne ten jejich požadavek vyřídí a zákazník si řekne "tak to moje stěžování si a tlačení na vyřízení požadavku vyšlo!" = má pocit jakési osobní moci, ale ve skutečnosti je jeho jediná moc ve výběru ze dvou reálných možností, že buď zákazník se zatnutými zuby souhlasí s maximální lhůtou 7 kalendářních dnů a nebo může odejít..toto jsou jediné dvě věci, které má doopravdy na výběr..všechno ostatní jsou lži a krmení jeho falešného ega či jakýsi pocit, že může vyjednávat nebo něco nějakým nátlakem ovlivnit, což nemůže, protože (toto je pouze moje hypotéza, která může být pravdivá a nebo nepravdivá; na pozici telefonního operátora zaměstnanci nemají přístup k těmto informacím) teprve až reálně odejde hodně zákazníků s uvedením toho stejného důvodu, tak vedení změní např. lhůtu vyřízení požadavku na kratší dobu..dokud zákazníci platí a nechávají se uchlácholit, tak se nic nezmění.
Tedy zákazník v příkladu výše se dále ptá "to chcete, abych od Vaší společnosti odešel?" a já mu odpovídám "to je vaše volba, já za vás rozhodovat nebudu - naše společnost ale říká: moc se Vám omlouváme, zůstaňte u nás a neodcházejte, je nám velice líto, že chcete odejít - já osobně vám ale říkám, že za vás rozhodovat nechci a dávám vám svobodnou volbu, ať se rozhodnete podle svého", zákazník v tuto chvíli buď začne nadávat/ve zlosti zavěsí a nebo řekne "dobře, takže váš zaměstnavatel říká, že chce, abych u vás zůstal - zkrátíte tedy lhůtu pro vyřízení mého požadavku?", já odpovídám "můj zaměstnavatel říká, že toto pro vás bohužel udělat nemůžeme, ale prosíme Vás o strpení, velmi si našich zákazníků vážíme", zákazník zase "takže co uděláte pro to, abych zůstal?", já "tato společnost vám může nabídnout dárek v podobě našeho nového výhodného produktu s 50% slevou..", zákazník "tento produkt mě ale nezajímá a nepotřebuji ho, potřebuji mít svůj požadavek co nejdříve vyřízený!", já "společnost XY se Vám tedy ještě jednou omlouvá a prosí o strpení..", zákazník "takže tu lhůtu nezkrátíte?", já "společnosti XY je to velice líto, bla bla, ale prosí vás o vyčkání na vyřešení požadavku s maximální lhůtou 7 dnů", zákazník "proč je lhůta na vyřízení X dnů a ne Y dnů, když konkurenční společnost to vyřeší do Y dnů?", já "bohužel operátoři na lince tyto lhůty neurčují ani nemají přístup k datům proč někdo určil lhůtu takto a ne jinak - mohu Vás odkázat s tímto dotazem na speciální oddělení, které Vám odpoví do 10ti nebo do 30ti kalendářních dnů / záleží na typu požadavku", zákazník "no to si snad ze mě děláte legraci?!", já "velice se Vám omlouváme, že Váš požadavek nemůžeme vyřešit hned..bla bla" .. a takto to může jít "donekonečna".
Jde o to, že když se mě zákazník zeptá "to chcete, abych od Vás odešel?" a já jsem nejprve (než mi to zaměstnavatel zakázal) říkala "to záleží na vás, ale klidně odejděte, je to totiž vaše svobodná vůle", tak když jsem zákazníkovi řekla v té větě "odejděte", on to fakt okamžitě udělal. Když se kolegové osobně identifikují se společností a řeknou "ne, to by mě velice mrzelo, kdybyste odešel, pane YZ" a zákazník "zkrátíte mi tu lhůtu vyřešení požadavku?" a kolega/yně "podíváme se, co by se pro to dalo udělat - píšu nyní dotaz na vedení a Váš požadavek vyřešíme v nebližší možné době (=max do 7 dnů, ale to už do hovoru neřekne a nic nikam samozřejmě nepíše, protože to máme od vedení zakázané)", tak zákazník zůstane (a jenom ve výjimečných případech kdy se 7 dnů kvůli technickým problémům protáhne na 14 dnů až na 2 měsíce / 2 roky, zákazník i přes uchlácholení odchází, ale někdy zůstane i s takto dlouhou dobou řešení požadavku..). Když se ale zákazník dovolá na mě a já mu řeknu, jaká je pravdivá maximální lhůta řešení požadavku, že urgenci psát nesmíme (máme to zakázané) a že se musí rozhodnout sám za sebe = že za něj rozhodovat nebudu, tak ten člověk absolutně neví, co má dělat, a ten hovor pak většinou trvá hodně dlouho.. Lidi doslova spoléhají na to, že jim někdo druhý či nějaká společnost "poradí" = řekne co mají dělat, a oni to pak udělají. A naštvou se, pokud jim druhý odmítne řídit život (namísto aby byli rádi).
Ve výjimečných případech se dovolá zákazník, který umí alespoň trochu myslet a s ním se dostávám k dalšímu "levelu". Zákazník "to chcete, abych od Vaší společnosti odešel?" a já mu odpovídám "to je vaše volba, já za vás rozhodovat nebudu - tato společnost ale říká: moc se Vám omlouváme, zůstaňte u nás a neodcházejte, je nám velice líto, že chcete odejít - já osobně vám ale říkám, že za vás rozhodovat nechci a dávám vám svobodnou volbu, ať se rozhodnete podle svého" - zákazník "je to vaší společnosti líto, ale lhůtu mi nezkrátíte?", já "přesně tak (někdy říkám tuto stejnou myšlenku oklikou a ne tak napřímo, protože to tak musíme dělat, například že se společnost XY omlouvá ale nezkrátí, ať má zákazník stpení ale společnost lhůtu nezkrátí a tak)", zákazník "já vím, jak to chodí - okamžitě tedy od Vaší společnosti odcházím a až ztratí díky této dlouhé lhůtě vyřízení požadavku zákazníků hodně lidí, tak tu lhůtu zkrátí a nebo zkrachuje", já "dobře, to je Vaše volba, tuto společnost to mrzí a já osobně vám říkám, že máte svobodnou volbu, takže souhlasím s jakýmkoli vaším rozhodnutím", zákazník se (překvapivě) naštve, že mi jeho rozhodnutí nijak neublížilo, a říká většinou něco o tom, že ztratím práci když všichni zákazníci odejdou či podobné věci.. já "žijeme v systému, ve kterém člověk musí pracovat, aby dostal peníze a mohl si koupit jídlo, aby přežil - takto to tu je nastavené - proto někde pracuji a pokud tato firma zkrachuje, tak budu jednoduše pracovat u jiné firmy, a když zkrachuje všechno, tak bude konec tohoto systému, o což mi jde - já současný systém nevymyslela a zásadně s ním nesouhlasím, proto mám svědomí čisté ohledně otroctví=tedy práce, kterou jsem donucena vykonávat", zákazník většinou absolutně nechápe (resp. ještě jsem se nesetkala se zákazníkem, který by toto pochopil) a nebo se rozčílí (už neuvede důvod, proč ho to rozčílilo, a hovor ukončí).

Pokud by uměli tito fiktivní zákazníci přemýšlet, tak přeci pokud mi někdo tvrdí, že ho mrzí, když zákazník odejde, tak to může být:
a) pravda - firma chce od zákazníků peníze a proto jí je líto, když nějaký zákazník odejde přestane tím pádem platit
(ostatní možnosti jako "pravda, protože jí na zákaznících záleží" jsem vyloučila, protože kdyby měla zákazníky ráda, tak by se ta firma proaktivně sama snažila zlepšovat své služby, např. lhůty řešení požadavků a další věci)

Pokud mi (jako fiktivnímu zákazníkovi) někdo tvrdí, že ho můj odchod mrzí, ale nezkrátí lhůtu řešení mého požadavku, tak to může znamenat
a) nemá peníze/lidi na to, aby najal více zaměstnanců
b) je lakomý a nechce vydávat peníze za více zaměstnanců
c) má (ač to nemusí být na první pohled vidět) monopol, a tak je mu jedno, že zákazník odejde, protože stejně nemá kam (počítá s tím, že zákazník se brzy zase vrátí, protože, na oko a pro divadlo svobodné volby, tzv. konkurenční společnosti jsou kvalitativně dost podobné/řízené stejnými illumináty)
d) firmě tato lhůta řešení požadavku připadá oprávněná a opodstatněná (=složitý technický problém nejde vždy vyřešit rychle..)

Takže já bych se jako fiktivní zákazník zamyslela a řekla bych si "je kapitalismus = firmě jde o co nevyšší zisk, proto může být pravda, že jí mrzí, že jí peníze (ne člověk) chtějí odejít" a dále "můj požadavek není složitý, proto možnost D vylučuji", "tato firma je hodně velká a vydělává opravdu hodně peněz, proto možnost A vylučuji", "jelikož máme kapitalismus, je možné, že B bude pravda (na co by firma vydávala peníze, když nemusí = každá firma bude mít zaměstnanců co nejméně)" a zároveň "když se podívám na současný trh, tak tzv. konkurenční společnosti jsou na jedno brdo a je tu defakto monopol, proto i C bude pravda".

Pouhou logickou úvahou jsem tedy došla k tomu, že firmě nezáleží na zákaznících ale záleží jí pouze na penězích + jelikož jí záleží pouze na penězích, tak má co nejméně zaměstnanců, na které co nejvíce tlačí, ať zpracují co nejvíce požadavků v co nejkratším čase (a lhůty řešení požadavků má co nejdelší ve smyslu "kolik zákazníci ještě snesou"). Zároveň má tato firma na trhu jakési "jisté" postavení, a tak jí nezáleží na tom, že někteří zákazníci odejdou, protože jiní zákazníci zase od (stejně špatných) konkurenčních společností přijdou. Fluktuace zákazníků probíhá tak, že se zákazník naštve na společnost A a přejde ke společnosti B - zakrátko zjistí, že si vůbec nepomohl, neb je to prašť jako uhoď.. V tom samém čase se jiný, tentokrát stávající zákazník společnosti B, na tuto společnost B naštve a přejde ke společnosti A, načež opět zakrátko zjistí, že si vůbec nepomohl.. Dokud se "neprobudí" většina zákazníků (že by došli na tyto myšlenky), tak se ve společnosti nic nezmění, ale i kdyby všichni lidé na toto došli, tak toho nemusí (ale může, viz bod B níže) moc změnit, protože:
- probuzení (i neprobuzení, ti o tom ale asi zatím nevědí) zákazníci mají pouze na výběr mezi používáním služeb (za podmínek, které si jakákoliv společnost diktuje) a nebo nepoužíváním služeb od těchto kapitalistických společností, kterým jde jenom o zisk (o což jde skoro všem společnostem, jednak už z principu kapitalismu..)
- někteří lidé ale potřebují využívat některé služby např. kvůli své práci/kvůli svému zaměstnání (=zaměstnavatel/společenský status to po nich požaduje) a 999,9% lidí na této planetě potřebuje jíst.. Takže někde to jídlo koupit "musí".
- když lidé začnou nějaké služby nakupovat méně, tak firma vyhodí zaměstnance (=lhůta řešení požadavků se ještě prodlouží) a vyhození zaměstnanci = lidé přijdou o příjem
- jediné, co pomůže, je změna systému: pokud by všichni lidi přestali nakupovat u všech kapitalistických společností, tak by buď
a) vznikly společnosti "nové" (což by mohly být ty staré pouze s jiným názvem), které by se začaly snažit (najaly by více zaměstnanců a vycházely by od počátku zákazníkům vstříc, protože by věděly, že když ztratí důvěru zákazníků, tak zákazníci odejdou úplně, i když nemají kam=jinou konkurenční společnost, prostě přestanou daný typ služeb využívat úplně). Divadlo by takto pokračovalo dál, akorát by bylo více vyrovnané/fér (tzn. zákazníci by přímo ovlivňovali chování firem). To, že firmám jde především o zisk a na ničem jiném jim nezáleží, by se ale nezměnilo = systém přetvářky by se nezměnil. Pokud by nějaká firma získala monopol/nějakou výhodu či převahu, opět by se začala k zákazníkům chovat "špatně".
b) ustanovil by se systém jiný - šlo by se k příčině problému, což jsou peníze a kapitalismus - když by nikdo neměl jako motivaci zisk, tak by všechny tyto společnosti přirozeně zanikly. Pokud nejsou k dispozici replikátory, tak je systém jasný - každý, kdo potřebuje jíst, půjde pracovat např. jeden den v měsíci na pole, zbytek měsíce má volno. Díky tomu, že používáme v zemědělství stroje, není potřeba téměř vůbec pracovat pro zajištění zákaldních potřeb pro všechny (každý by pracoval jeden den v měsíci na poli = všichni bez rozdílu stejně, aby to bylo spravedlivé..pokud by se někteří lidé flákali a nic by za ten den nedělali, tak by byla určena rozumná minimální hranice vykonané práce, kterou musí za ten jeden den stihnout a kdo by se natolik flákal, že by nestíhal, tak by pracoval dva dny..). Kdo by byl v době své práce nemocný, a v jednom měsíci by ten jeden den tedy nepracoval, tak by příští měsíc odpracoval dny dva. Jednoduchý, účinný a efektivní systém. Pokud by se lidi díky přebytku volného času množili jako králíci, tak by se určila hranice max počtu lidí na planetě, které planeta při současném hospodářství uživí, a ten, kdo by chtěl mít hodně dětí "nad limit planety", by musel nejprve vymyslet, kde a jak vypěstuje jídlo pro ty své budoucí děti (když všechna pole už by byla plně obsazená - třeba nějaký účinnější způsob pěstování) a kde ty jeho děti budou bydlet (pokud by bylo lidí na planetě hodně a nebylo by místo co se týče domů na bydlení - např. by jim postavil dům na moři, "létajcí město" na nějakých pilířích, mrakodrap..). A to je celé = víc by toho nebylo potřeba. Ve spoustě volného času by každý dělal jakékoli věci, které ho baví a nikoho neohrožují ani neomezují, zadarmo. Někdo by třeba chtěl hrát na housle (a nebyly by replikátory..), tak by si je musel nejdříve vyrobit = spojil by se s dalšími lidmi, kteří chtějí hrát na housle, společně by si nastudovali, co je potřeba na jejich výrobu a otevřeli by továrnu (která by vyráběla housle zadarmo = každý, kdo by chtěl housle, by v té továrně chvíli zadarmo pracoval a housle si sám pro sebe vyrobil).


No jo, ale lidé přemýšlet už asi neumí a pouze pasivně čekají, co jim kdo nadiktuje, že si mají myslet. V soukromém životě se mi stává, že někomu řeknu třeba něco (docela normálního) co jsem zažila (dva různé zážitky). Očekávám, že si člověk jednak věci z dvou různých zážitků může spojit do nějakého závěru (pokud to má nějakou souvislost), ale hlavně že si to porovná se svým životem (=se všemi svými zážitky) a bude mu díky mému zážitku víc věcí jasných (já ani u lidí nevím, co všechno zažili, takže pouze řeknu svojí zkušenost, ale na základě spojení se svými vlastními zážitky může každý z nich dojít k jiným závěrům = nejde mi o to, aby lidi došli k tomu závěru, který se shoduje s mým, jde mi pouze o to, aby přemýšleli/aby se naučili přemýšlet). Ale ne, většina lidí vyslechne zážitek A a zážitek B a dál nic (nepřemýšlí). Prostě to obojí pustí z hlavy (jedním uchem dovnitř, druhým ven..jako když se díváte např. pro odreagování na nějaký film, třeba komedii, taky si film užijete, zasmějete se, ale ono ani není nad čím přemýšlet = vypustíte to), nedělají si žádný závěr, neporovnávají to se svým životem, natož aby přemýšleli.. Je rozdíl mezi filmovou komedií (která v sobě žádnou hlubší myšlenku ani ponaučení ani nic vhodného do života neobsahuje = je to pouze odreagování a nic víc) a jinými reálnými věcmi (ze kterých si někdo něco může do života vzít..). Většina lidí ale mezi těmito dvěma druhy událostí nerozlišuje a buď jsou líní přemýšlet a nebo nechtějí.. Nebo čekají, že jim k tomu dám i to vysvětlení, co si mají myslet.. (nebo přemýšlet vážně neumí?)

...