Jestli říkat partnerovi vše nebo si nechat nějaká tajemství: to je na vás (=jak chcete). Jedna moje kamarádka řekla klukům úplně vše a měla dobré kluky (a i potom manžela), takže tato její otevřenost ničemu nevadila. Ale pokud o něčem mluvit nechcete (či nechcete říkat vše), tak nemusíte! Nedělala bych to proto, abych byla tajemná, ale pokud mi je nepříjemné o něčem mluvit (nebo z nějakého důvodu nechci), tak o tom mluvit nebudu. Já tedy na sebe řeknu téměř vše, ale i když se snažím říct všechno, co jde, stejně mi vždycky zbývají nějaká "tajemství" (či spíše pouze věci, které jsem neřekla), byť to není mým záměrem. Stejně tak mi je jedno, jestli mi kluk říká nebo neříká vše (záleží mi jenom na tom, co ke mně cítí, jestli má dobrou motivaci a činy + jestli je věrný; a ostatní věci si může nebo nemusí nechat pro sebe, to záleží na něm). Takže tu svobodu, jakou mám já, očekávám to stejné u partnera (=že on má tuto svobodu stejnou). A samozřejmě když by chtěl on ode mě vědět pocity nebo motivaci, věrnost atd. tak mu to řeknu. Protože se to týká vztahu (a i toho druhého člověka; tedy toto by se ve vztahu tomu druhému říct mělo), zatímco když má někdo nějaká svoje osobní tajemství nebo jenom věci, o kterých nechce mluvit, tak to je čistě jeho věc (pokud to neovlivňuje vztah nebo pokud to není nějaká trestná činnost, závislosti, půjčky, gambling..).

Pak se video zabývá tím, že můžete s někým chodit 3 roky a svěřovat se mu s (pro vás) citlivými věcmi, aniž by si to "zasloužil"; přičemž toto sdělené tajemství může pak partner použít proti vám (např. když se rozejdete). Mně je jedno, co si o mně lidi myslí, a tedy mi je i jedno, když by někdo něco "vykecal". Vadilo by mi pouze, kdyby si to trochu upravil/překroutil (což se u takových lidí běžně děje..). Pokud bych se ale měla bát, že můj kluk proti mě to, co mu důvěrně řeknu, někdy použije, tak mu nedůvěřuju a asi bych s ním chodit z toho důvodu nechtěla. I když mi na vykecání něčeho moc nezáleží, tak důvěra je pro mě klíčová. Ano, city kluka vůči mně se můžou změnit, ale charakter kluka se nemění! To, jestli něco bude chtít "použít proti mně" je otázka jeho charakteru (může být na mě naštvaný, ale normální člověk toto nedělá). Tedy pokud bych klukovi nějak schválně ublížila, tak bych to dokázala pochopit (že se mi snaží nějak pomstít vykecáním něčeho), ale jinak ne (a s někým, u koho se podlého bezdůvodného chování obávám, nebudu přeci ve vztahu).

Pokud klukovi vyprávím příběh o tom, že mě bývalý podvedl se spolupracovnicí, a on mi někdy později řekne "vidíš, bývalý tě nechal jenom proto, že s tebou nevydržel být = je to s tebou těžké, i já si to myslím", tak se mi ten kluk díky mé "zranitelnosti" odkryl a nemusíme spolu dál být (když očividně nechce).

Jestli říkat klukovi počet partnerů je asi také jedno - od té doby, co jsme se do sebe zamilovali, chceme jen jeden druhého a na tom, co bylo v minulosti (např. expartneři) nezáleží. Pokud by mne tedy partner soudil na základě minulosti, i když jsem mu od té doby, co spolu chodíme, nedala žádný důvod k tomu, aby mi nevěřil, tak do mě není zamilovaný. Ano, člověk se může z minulých vztahů poučit a už není takový, jakým byl v minulém vztahu (proto kluky podle minulosti nesoudím, i když kdyby v minulosti spal např. se 100-300 ženami, tak by to pro mě byla velká "red flag"). Holka (i kluk) ale může postupně chodit např. s 10ti partnery (či někdy dokonce i více) z toho důvodu, že hledá toho pravého, takže záleží spíš na úmyslu a na tom, jestli dělá stále stejné chyby nebo už se poučila, než na počtu. 100-300 sexuálních partnerů se ale obhájit "hledáním toho pravého/té pravé" nedá; jenže neznám holky, které by měly až tak vysoký počet, zatímco výjmečně někteří kluci ano (proto by spíš holky měly chtít vědět počet předchozích sexuálních partnerů kluka a na základě toho ho "soudit", pokud je ten počet 100+..). Aneb každý by se měl zeptat, jestli je ten počet nějak extrémně velký např. 50+ nebo 100+ (pokud ano, tak co k promiskuitě daného člověka vedlo) a preventivně si spolu udělat testy na pohlavní choroby. Zjišťovat ale přesný počet nemá smysl, protože to je svoboda toho člověka (jak kluka, tak holky), s kolika lidmi se rozhodl vyspat. Navíc může být kluk, který spal třeba "jen" se 2 holkama, jenže tomu tak bylo proto, že o něj holky obecně moc nemají zájem (a kdyby zájem měly, měl by "na kontě" minimálně 50+).. Takže z počtu samotného se nic moc nedozvíte (pro některé kluky to je důležité kvůli telegonii, a tak by to měli říct, že se ptají z tohoto důvodu..a promluvit si o tom, proč by byli raději s jinou partnerkou, která je panna, než se mnou = jestli preferují podobu potomků před vztahem s konkrétní osobou; i když tady chápu, že nikomu by nebylo příjemné, aby se jeho potomek v něčem podobal nějakému ex holky..). Když si to ale vezmete z pohledu holky tak, že ji muž oplodní a pak se po 4 letech rozvedou a ona ztratí u takovýchto kluků, kteří hodnotí počet předchozích partnerů z důvodu telegonie, "hodnotu", tak takovéto kluky nebrat, protože by s ní musel "z donucení" zůstat do konce života (v nefunkčním vztahu). Pokud si někdo vybere pannu a zrovna to je pro něj "ta pravá", takže jim to bude nekonečně dlouho klapat, tak samozřejmě dobře. Ale "ta pravá" pro někoho může být i mezi nepannami a v takovém případě je podle mě lepší upřednostnit partnera před kvalitou potomků, i když ideální by bylo, kdyby se dala telegonie nějak vyrušit (protože když někdo s nízkými geny nějakou ženu znásilní, tak ona za to nemůže, a potom by ji takovíto kluci hledící na telegonii odmítali? Děti by měli mít také co nejlepší=geneticky tělo, takže tady jsou ty otázky velmi sporné a bez nějakého "rušiče" zlých genů to asi nepůjde..a to i kdyby tím rušičem mělo být "pouze" vědomí inkarnované duše dítěte). Navíc v genech potomků hraje roli i ten faktor, že nějaký muž se nejvíce hodí (z hlediska společného mixu genů) k nějaké ženě, která je pro něho ta pravá. Ona není panna, tak si on vybere jinou, která panna je, ale jeho mix genů s jinou ženou není "tak dobrý/kvalitní" (protože se k sobě tak dobře tito dva nehodí). Proto je i z hlediska dítěte "výhodnější", aby si muži vybírali partnerku podle osoby/člověka a ne podle telegonie.

S nesrovnáváním nikoho s EX souhlasím, to je samozřejmost (jak pro muže, tak pro ženy, že by toto nikdo neměl dělat). U kluka předpokládám, že když se s bývalými přítelkyněmi někdy v minulosti rozešli, tak asi ty vztahy nebyly nějak dobré, a tudíž na bývalé nevzpomíná (stejně jako já - já na ně tedy občas vzpomínám ve špatném z hlediska uvědomění si čeho se do budoucna vyvarovat, či analyzuji, v čem jsem udělala chybu, že jsem si zvolila takového partnera, nebo jestli jsem v tom minulém vztahu dělala nějaké chyby já; ale toto by snad nikomu vadit nemělo, protože nevzpomínám na daného člověka..že bych ho chtěla..a takovéto vzpomínání by mi také nevadilo, kdyby dělal kluk). Také předpokládám, v rámci hledání pravého partnera, že bývalé partnerky nebyly ty pravé, zatímco se mnou se cítí lépe (takže nějaké srovnávání nebo vzpomínání u něj ani nepředpokládám).

A peníze - čím lepší a vážnější mám s klukem vztah, tím víc věcí mu "dovolím", aby za mě platil, takže moje finance ho opravdu nemusí zajímat, když je nikdy nedostane. Navíc by měl existovat základní příjem = hojnost pro všechny, takže by se peníze ve vztazích vůbec neměly řešit. To, že v historii i nyní existoval jiný systém založený na nedostatku, soutěžení atd. znamená, že v takovém systému může žena i muž mít nepravý vztah kvůli penězům, ale pokud jste žena a máte stejný přístup jako já (tzn. když jsme kamarádi, tak platím víc já než kluk; na prvních rande, než spolu začneme chodit, platit napůl; když už jsme v období, kdy spolu něco máme, tak za mě vše platí kluk; a pokud chce manželství = abych mu vařila, uklízela atd., tak nebudu pracovat a on mě bude živit..tedy ze mě žádný kluk finančně nic nemá a všechny využívající typy tento přístup odpuzuje, proto se musíte naučit být samy, jelikož kluci v dnešní době mívají hrozný charakter). Proč chci u kamarádů kluků platit víc? Protože kluci většinou nedovedou mít kamarádky jako člověka = které je nepřitahují a kdyby chtěly svolit k sexu, tak by kamarád odmítl.. Tedy pokud toto nějaký kluk dokáže, tak si při kamarádství s ním platíme napůl. Ale u těch kamarádů, u kterých si nejsem jistá, jestli to dokážou, a nebo si přímo myslím, že to nedokážou, chci platit o něco víc já proto, že s kamarádem nic mít nechci = on při svém přístupu "ztrácí" např. čas, takže se mu to snažím vynahradit. Dále, když platím víc já, si ten kluk nemůže nikdy stěžovat, že "do mě tolik investoval" a já ho stále nechci (nebo podobné). A hlavně mu tím "snižuji" jeho mužnost (pouze v rámci našeho kamarádského vztahu), protože muž, který za sebe nechává platit, je méně mužný (což mi pro KAMARÁDSTVÍ vyhovuje = já kluky kamarády totiž neberu jako "muže" = nekoukám se na ně z tohoto pohledu..koukám se na ně jako na člověka). Pokud by mne nějaký kamarád "využíval" (tzn. kamarádil by se se mnou a ne s někým jiným proto, že já za něj častěji platím, zatímco jiná kamarádka by to nedělala, a proto "upřednostnil" mě), tak mi to je úplně jedno (kamarády totiž moc neřeším = lidi přicházejí a odcházejí, mají různý charakter, což je jejich věc..kdybych to nechtěla dělat=to placení "navíc", tak bych to nedělala, takže nějaké "využívání mě" pro tak malou částku, jakou je např. 200-300Kč/měs, mě opravdu trápit nebude:). Také může někdo namítnout, že toto "čím trvalejší vztah spolu máme, tím víc mu dovolím, aby za mě platil" může brát nějaký kluk jako levnou prostitutku, tzn. že dostane sex např. pouze za cenu večeře.. No pokud ženy běžně/normálně vždy vše s mužem ve vztahu platí napůl, tak u těch dostane sex za pouhou půlku večeře, resp. zdarma, protože si zaplatil jen svojí večeři a za ženu nezaplatil vůbec nic.. Takže pokud to nějaký kluk takto bere, "chyba" je v nastavení jeho mozku (že srovnává ženy s prostitutkami a počítá, kolik peněz potřebuje "investovat" k tomu, aby jakýmkoli způsobem získal sex). Při mém přístupu se takovýmto mužům vyhnete, protože i když byste někdy byly z jeho pohledu levnější než prostitutka, tak existuje mnoho žen, které jdou "zdarma" (=za vztah; což jim může naslibovat a lhát..a z jeho pohledu to je zdarma), tudíž takový typ upřednostní to nejlevnější. Také někdo možná řekne, proč by měl muž něco za ženu platit, když máme rovnoprávnost a vztah chtějí oba? Právě proto, že žijeme v otrockém systému, můžu chodit buď do práce a pak mít trochu svobody ve volném čase, např. se věnovat koníčkům..a nebo můžu chodit do práce a ve volném čase vařit manželovi a starat se o děti. Co je pro mě asi tak "lepší"? Vztah a děti bych sice chtěla, ale ne za cenu ztráty té malé svobody, kterou v tomto systému ještě mám. Jelikož muži mají po práci svobodu i ve vztahu (když žena obstarává vaření a péči o děti), tak pro něj to vychází z hlediska této malé osobní svobody nastejno, ať už má nebo nemá manželství a děti. Pro ženu to ale (z tohoto hlediska) stejné není. Když za ní ale muž platí, tak jí to "vynahradí" či jí tato malá osobní svoboda (=čas věnovat se sama sobě, svým zájmům) přímo zůstane. Také by někdo mohl namítnout, že v době rovnoprávnosti se manželé úplně půl napůl starají o domácnost i o děti (a to i když muž vydělává třeba mnohem víc nebo má zaměstnání/podnikání, ve kterém musí trávit mnohem víc času než jeho manželka jen po-pá 9-17). Pokud by se tedy muž naprosto stejným dílem podílel na péči o děti a domácnost, tak to vypadá, že by to bylo spravedlivé. Ale ani toto by spravedlivé nebylo. Kdo za to totiž může, že jsme zotročení? Násilník, samozřejmě. A kdo má větší možnost/předpoklady k tomu, aby proti násilníkovi bojoval - muž nebo žena? Samozřejmě muži, takže pokud muž "jen" vydělává peníze a nebojuje proti nespravedlivému systému/nesnaží se o změnu ve světovém nastavení směrem k volné energii a základnímu příjmu/hojnosti pro všechny, tak od něj požaduji "kompenzaci". Pokud nějaký muž bojuje proti systému (a má i nějaké, byť malé, výsledky), tak se můžeme bavit o tom, že spolu budeme mít naprosto rovnoprávný vztah (co se týče toho, že budeme oba pracovat a po práci přesně 50/50 se starat o domácnost a děti), jinak ne. Já jsem žena a i tak dělám maximum, co mohu, proti otrockému systému. Když je někdo muž, tedy má více předpokladů a možností, ale nic nedělá, tak by pro něj nemělo být tak lehké, aby získal ženu (ženy by mu to měly ztížit, ne-li znemožnit..pokud to většina žen nedělá, jejich věc = to ony pak řeší problémy s neschopným/urážejícím manželem, který v domácnosti ani nepomůže, ženu už nepřitahuje, a přesto je ještě k tomu on nevěrný..).




Zamilovanost je procesem imaginace nejen pro muže, ale i pro ženy. Když někoho dobře neznáme a nemáme o něm dostatečný počet dat, můžeme si u něj začít domýšlet dobré vlastnosti (pokud k tomu má daný člověk, např. příjemným vzhledem nebo vystupováním, předpoklady). Pak ho blíže poznáme a zamilovanost zmizí. Znamená to, že bychom se měli snažit být "tajemní" a neukazovat jací jsme, aby do nás byl partner zamilovaný? Ne. Znamená to, že když si představujeme dobré vlastnosti, tak si představujeme to, jakého partnera CHCEME. Poté když zjistíme, že daný člověk je jiný, tak víme, že toto jsme nechtěli (a nechceme) a zamilovanost zmizí. Zmizela, protože chceme určité charakterové vlastnosti (či jak by se měl partner ve vztahu chovat apod.). Pokud bychom se s někým blíže seznámili a on by reálně měl přesně ty vlastnosti, které jsme si u něj předtím jen domysleli, tak by zamilovanost NIKDY NEZMIZELA!!

Jelikož existuje možnost, že to, co chceme, někde existuje, neměli bychom se snažit být tajemní (nebo to chtít po partnerovi) jenom proto, aby falešná zamilovanost "mohla dál fungovat". Měli bychom naopak jeden druhého poznat a teprve až najdeme někoho, s kým zamilovanost ani poté, co ho dobře známe, nezmizí, s tím vytvořit vztah / zůstat s ním. Proto opět tato "berlička" DĚLAT SE TAJEMNÝM zpomaluje nalezení pravého partnera a mít vztah založený pouze na tomto "fíglu" (jak realitu obejít), je poněkud lehkovážné. Lidé, kteří se zamilovávají na základě představivosti, aniž by člověka blíže znali, si mohou díky tomuto procesu UVĚDOMIT, co je přitahuje/co by ve vztahu chtěli/jakého partnera by chtěli=např. jaké vlastnosti by měl mít. Nevýhoda je ve zklamání, které přijde poté, co člověk zjistí realitu toho, že partner není takový, co jsme si o něm vysnili. Jiní lidé tedy volí cestu zamilovávat se postupně, tedy až tehdy, kdy člověka dobře poznají, na základě jeho reálných vlastností. Tato cesta není o nic lepší nebo horší než ta předchozí, protože při tomto přístupu se zamilujete (=užijete si hezké pocity) pouze výjimečně, ale zase nezažijete tolik zklamání (=špatných pocitů). Jak vidíte, je to naprosto vyvážené, takže ať už volíte kterýkoli z těchto dvou přístupů, je to v pořádku, pokud vám to takto vyhovuje. Řekla bych asi, že dokud si potřebujete svoje přání ohledně partnera uvědomit, do té doby se budete zamilovávat na základě představivosti a ne reality - a pak když už to víte (co chcete nebo nechcete), tak už to nepotřebujete a začnete se zamilovávat postupně/na základě reality.

Nejlepším "cvičením" je zamilovat se sami do sebe, což může být těžké. Sebe znáte, takže víte, jaké máte nedostatky (které třeba žádný jiný člověk neví/nevidí). Není to narcistické, protože dobré pocity sami se sebou můžete zažívat pořád (a tím si zvyšovat vibrace, což pomáhá celému světu), je to dobrá volba. Ale je to těžké (pokud máte něco, co se vám na vás samých nelíbí a zároveň i když se snažíte, nejde to změnit). Například se někomu nemusí líbit zavalitá postava, ale i kdyby cvičil a jedl zdravě, tak má širokou stavbu kostí, takže nebude vypadat jako někdo, kdo má jiný typ postavy (lehké a úzké kosti, tzv. "vzdušný typ"). Každý má nějaké nedostatky (hubenému člověku se zase nemusí líbit jeho vychrtlost; člověk se střední=normální postavou může mít jako "ideál" větší hubenost..). Takže to není jen o vašich silných a slabých stránkách, ale i o nastavení mysli. Jenže - když se nedokážete sami do sebe zamilovat ani vy sami (tzn. myslíte si, že jste tak "špatní", že se do vás zamilovat nejde), jak by se do vás mohl zamilovat někdo jiný (pokud vás zná)? Proto pokud se vám na sobě něco nelíbí nebo máte ideální představu, jací byste chtěli být, tak na tom zapracujte a změňte se! Někdy si zmanipulovaný rozum myslí, že by bylo lepší být v něčem jiný, přičemž to "původní" jací jste, je lepší. To si ale musíte nejdřív opravit rozum, abyste vůbec uměli rozeznat, co je opravdu dobré a co se nám pouze snaží vnutit např. systém..

O zbytku videa (vytvořit mezi vámi "distance"=vzdálenost) nepotřebuji psát, protože někdy toto (pro zvýšení přitažlivosti) funguje; někdy ji i žena chce vytvořit, někdy chtějí být oba blízko - to prostě záleží na konkrétní situaci a na daném vztahu. Určitě není dobré brát někomu svobodu nebo chtít být non-stop s ním; ale nějakou strategii, aby mě vůbec ten kluk chtěl, bych asi opět také nedělala, protože bych musela neustále přemýšlet, jestli na něj to, co zrovna dělám, bude fungovat a myslela bych si, že když triky dělat přestanu, tak mě opustí = tedy by mě vztah, ve kterém bych musela furt přemýšlet a strategizovat, abych si partnera vůbec "udržela", nebavil. Když něco takového dělá kluk, tak mi to nevadí (pokud to jeho baví nebo mu to vyhovuje). Do každého vztahu se musí dát i nějaká "práce", takže toto strategizování (na zvýšení přitažlivosti) by šlo do takové práce teoreticky započítat. Ale pokud si kluk neuvědomuje, že by se ke mě měl chovat dobře a že by mě někdy mohl ztratit, tak je blbej! Proč bych mu měla podsouvat myšlenky, aby si uvědomil pravdu; když hloupého kluka nechci, tak je lepší, aby si myslel, že jsem pro něj neustále dostupná, a mé ztráty se tedy nebál (ale naopak ji "z nudy" sám vyhledal). Takže nějaké triky na zvýšení přitažlivosti nezavrhuji (pokud by to tedy mému partnerovi vyhovovalo..), ale pokud bych musela dělat triky kvůli tomu, že jsou mezi námi takové rozdíly, že by bez těchto triků se mnou nebyl, tak to ten vztah nemá smysl. Já mám naopak ráda, když se můžu spolehnout na to, že se mnou kluk do budoucna počítá; ale pokud nějakému klukovi vyhovuje "nejistota" (že neví, jestli ho vůbec chci nebo jestli s ním do budoucna počítám), tak mu v tom můžu mlžit, pokud si to přeje (kluk se může zeptat, když to vědět chce a nebo se neptat, když to vědět nechce..příp. i říct, že chce, abych přímo mlžila, tedy se někdy odtahovala..). Mě přitahuje jistota a to, že se můžu na někoho spolehnout (ale pokud někoho jiného přitahuje nejistota nebo nespolehlivost, má to mít).

Dřív jsem bývala zklamaná, že nějaký kluk není schopný vidět mojí hodnotu (a je jí schopný vidět pouze u holek, které hrají nějaké triky), ale pak jsem si uvědomila, že takový kluk je prostě hloupý a že hloupého kluka nechci, proto mi to pak přestalo být líto. Což občas způsobí, že se kluk "začne zajímat", protože jsem k němu lhostejná = nedostupná (a on chce zjistit, kde beru to "sebevědomí" - jestli ve mně není něco víc, co přehlédl). Jenom ale malé části kluků toto vůbec dojde (asi ti "chytřejší" z těch hloupých). Jestli dát takovému klukovi šanci, je opět na vás (já bych to asi moc nedoporučovala, ale pokud se vám stále líbí nebo vás vztah s ním emocionálně obohacuje, tak proč ne). Většina lidí má nějaké "škatulky", co se jim hodí a co ne - když to splňuješ, tak budete ve vztahu, když to splňovat přestaneš, tak se rozejdou. Toto je něco jiného než to, co chcete/co vás přitahuje, abyste se zamilovali (protože u zamilovanosti jsou ty požadavky "od srdce", zatímco u požadavků biorobotů to je systém). Podle mě kluci, kteří se začnou zajímat až na základě nějaké nedostupnosti/exkluzivity apod., patří do té první skupiny "škatulkovačů lidí pro výhody", zatímco když někomu jde o zamilovanost, tak na něj tyto "triky" nepůsobí. Některé z těchto postupů jsou však užitečné (např. nepsat si furt několikrát denně nebo když bydlíte spolu, tak aby měl každý svůj prostor).

...