Nějakou dobu jsem sem nepsala a to hlavně proto, že jsem se rozhodla chodit do práce na plný úvazek (tedy na web mi asi nebude zbývat moc času). Ještě mám věci, které sem chci vložit (mám to většinou již +- předpřipravené napsané), takže když bude vycházet článek např. 1x týdně či jednou za 14 dní, tak během jednoho roku až dvou sem postupně dám téměř vše, co jsem chtěla. Tedy se to stihne i s prací a web vydrží být "v provozu" déle, jelikož když bych psala rychlým tempem, tak by se mi témata vyčerpala asi dříve. Každopádně když se mi (např. každý den po práci) psát chtít bude, tak budu psát častěji. Proto jsem do aktualit napsala, že si můžete nastavit odběr pouze 1x týdně, protože častěji články asi vycházet nebudou.

Teď jsem na web nic nevkládala proto, že jsem se stěhovala, takže jsem zařizovala nový byt. Neměla jsem ani čas číst zprávy, co se děje ve světě, či jít jen tak na internet. Dneska mám po týdnu první volnou chvíli a tak popíšu, co je u mne za těch cca 14 dní nového.


Narodila jsem se v Praze, ale nemám ráda velká města a hodně lidí na malém prostoru, a tak jsem vždy chtěla žít někde v přírodě (tzn. asi na vesnici nebo na samotě). Když jsem se musela v Praze narychlo odstěhovat z podnájmu, protože majitelka údajně neměla kde bydlet, tak jsem nemohla žádný byt v dané cenové kategorii v Praze najít = kde by přijímali kuřáky se psem (to jsem ještě kouřila, i když ne v bytě). Uviděla jsem inzerát, který mne zaujal, ale byl mimo Prahu - a protože jsem se stejně měla v plánu v budoucnu odstěhovat z Prahy, tak jsem si řekla "proč ne hned", a odstěhovala jsem se do menšího města (kolem 10 000 obyvatel). To město bylo cca hodinku od Prahy a lidi v tom městě byli takoví "maloměšťáci" (to jsem samozřejmě zjistila AŽ když jsem tam nějakou chvíli bydlela). Jednak k Praze vzhlíželi (to mi je celkem jedno, jestli někdo Prahu nesnáší nebo k ní vzhlíží), ale hlavně byli obecně takoví nepřející a měli podivné špatné vlastnosti. Někteří Pražáci nejsou zrovna med, ale tito lidé z menšího města byli ještě horší než Pražáci (povahově). Tedy jsem se (mimo jiných hlavních důvodů) chtěla odstěhovat znovu někam jinam.

Nejprve jsem vybírala "nejlepší místo v ČR" (z celé ČR) na mapě, a vybrala jsem jednu oblast, do které když jsem reálně jela, tak tam byla špatná atmosféra (i přesto, že to podle mapy vypadalo dobře, tak tam byli lidé, kteří měli špatné mentální vzorce - sice nebyli povahově zlí, ale byli omezení - já všechny ty jejich omezující vzorce vnímala, když jsem tam projížděla a procházela se, a do toho bych tedy nechtěla "zapadnout"). To "nej" místo v ČR mi nevyšlo a nevěděla jsem, co dál. Shodou okolností jsem musela jet něco zařídit do jiné oblasti a tam byli lidé milí. To místo mě však na první pohled nezaujalo. Pak jsem hledala "nej" místo na mapě znovu a zjistila jsem, že "kousek" od toho, kde jsem si byla něco vyřídit, je pěkná příroda. Jelikož už jsem věděla, že tam nejsou žádné omezující myšlenkové vzorce a i lidi jsou normální, tak jsem se rozhodla přestěhovat se tam. (neřeknu kam, protože tento web píšu anonymně)

A tak jsem se připravovala na nové stěhování (a na práci na plný úvazek, jelikož když jsou někde lidi v pohodě, rozhodla jsem se, že budu pracovat - jinak jsem nikdy dřív pracovat=stýkat se s nevhodnými lidmi; nechtěla). Když jsem ale déle nepracovala, byla jsem odpočatá a chtěla jsem žít "normální život", tak bych nějakou práci uvítala. No a v té době se mi zdál krátký živý sen o tom, že všechna příroda na celé planetě byla zničená (=konec světa), a v tom snu jsem si říkala "na co chodit do práce, když bude konec světa?". Stejně jsem ale po probuzení do práce jít chtěla (protože se přeci nenechám omezovat, ani koncem světa..:).
(Ta příroda byla zničená jako uvadlá, ale ne suchem - řekla bych, že to mohla být 5G síť = to celoplanetární pokrytí.)


Když jsem během vybalování měla chviličku, tak jsem si chtěla přečíst nějaké články a šla jsem na tadesco. Tam byl článek o 5G síti, který jsem otevřela, ale nepřečetla jsem ani celý nadpis, protože jsem si uvědomila, že musím jít do obchodu pro jídlo, abych to stihla, než zavřou. Cesta byla dlouhá a jelikož jsem byla zvědavá na ten článek, tak jsem o 5G síti začala přemýšlet. Překvapením bylo, když jsem se vrátila domů a článek si přečetla, že to, o čem jsem po cestě přemýšlela, bylo vlastně obsahem článku. (Tedy tak plus mínus.) U mého přemýšlení to bylo o tom, že 5G síť je hrozbou umělé inteligence (tedy i tzv. "androidů"?). Že 5G síť slouží k tomu, aby se z člověka stal nepozorovaně stroj, aniž by si to vůbec on sám uvědomil. Že někteří lidé (a zvířata a rostliny) takto "převést" (na stroj/biorobota) nejdou, a ti by asi zemřeli? Pak že internet věcí je spojením internetu a reálného světa do jednoho "pole" (5G internet by byl takovým zhmotněním "astrálu"?). To bylo asi to nejdůležitější, co mě k tématu napadlo.

Po cestě jsem si libovala v tom, že je tady krásně čistá obloha a žádné chemtrails. Jenže to jsem tu byla teprve asi druhý den a tak jsem se nechtěla radovat předčasně. No zjistila jsem, že chemtrails tady jsou (jako všude jinde). V předchozím bydlišti přímo nad městem moc nesprejovali, ale asi to bylo v nížině, jelikož tam všechen smog, inverze a chemtrails padalo z širokého okolí. I když jsem šla pouze po chodníku u hlavní silnice (která nebyla nějak extra velká), tak jsem cítila všechny výpary z aut. A v zimě si půlka města zatopila uhlím a nedalo se tam dýchat. Smog tam byl horší než v Praze.

Oproti tomu tady když jdu po chodníku u hlavní silnice, skoro vůbec necítím výfuky aut, protože je tady takový vánek, který to rozfouká. Není nějak extra větrno, ale inverze tu byla zatím jenom jeden den (to se taky nedalo ani větrat). Zezačátku mi připadalo, že tady chemtrails rychleji mizí (rozfouká se to) a nedrží se to tu. Možná proto tu jsou milejší lidé než jinde? Dnes ale bylo nasprejováno extrémně (takže možná oblasti, kde se chemtrails na obloze moc nedrží, se sprejují naopak o to více?). I přes to, že na obloze byly čáry, ve vzduchu ale nějak moc chemtrails nebylo. V minulém bydlišti naopak na obloze čáry nebyly, ale celý vzduch celkově byl trochu do šeda. Když se však kouknu na horizont tady (či v minulém bydlišti když jsem se dívala), tak v obou případech vidím šedou oblohu namísto modré. Modrou vidím nad hlavou, ale na horizontu je obloha zbarvena do šeda.


Do minulého bydliště jsem se přestěhovala proto, že to bydlení bylo hezké (na zámku) a bylo to hned přímo u velkého pěkného zámeckého parku. To byly hlavní věci, které mne tenkrát zaujaly. Jenže když jsem se stěhovala teď, tak se mi ukázalo něco z mé minulosti. A když se podívám na své bydlení z jiného pohledu, tak je na tom něco divného.

V dětství jsem bydlela u rodičů, chtěla jsem se co nejdříve odstěhovat, tak jsem v 18-19 letech odjela na ten ostrov za bývalým ilum., což se ukázalo jako špatný nápad. Chtěla jsem se vrátit do ČR, když jsem se vrátila zpátky, tak jsem mohla bydlet v bytě v paneláku. Jelikož v bytě byly dva pokoje + kuchyň, tak jsem k sobě vzala sourozence, aby se také osvobodil od rodičů (taky se mi tím snížily náklady). Jenže sourozenec si toho, že jsem ho k sobě vzala, nevážil, a tak jsem se s ním přestala bavit. Žili jsme pak ve více lidech v jednom bytě, ale odděleně. Zajímala jsem se o nadpřirozené věci atd. a naproti v paneláku se objevilo červené světýlko, které mi svítilo do okna do ložnice, což mě večer při spaní znervózňovalo. Koupila jsem si černé tlusté rolety, ale stejně jsem chtěla raději bydlet jinde (hlavně tedy kvůli nevhodnému bydlení se sourozencem se kterým se už nebavím). Pak jsme se rozdělili, musela jsem se rychleji odstěhovat a našla jsem dle mého názoru jeden z nejlepších bytů v Praze (to je věc vkusu, mnoha lidem by ten byt asi nepřipadal nej) - bylo to v dobré lokalitě (v zeleni, téměř to nevypadalo jako v Praze), za dobrou cenu (nájem), s balkónem atd. Když jsme byli na prohlídce bytu, tak jsem si ničeho nevšimla, ale když jsem v tom bytě bydlela cca 2 dny, tak jsem si vzpomněla, že jsem v tom bytě už byla! (tedy nevím, jestli přesně v tomto bytě, mohl to být byt vedle, ale na 1000% jsem byla v bytě v tom samém patře v tom samém baráku)

Je to divné a tady začíná ta záhada. Když mi bylo asi 16, tak bývalý přítel stáhnul film "Hra na schovávanou", že se na něj společně podíváme. Byl to horor (na horory se spíše nedívám), ale nebyly tam nějaké krvavé scény nebo tak, tak jsem na to přistoupila (že se na film společně podíváme). Často jsme se spolu normálně např. o víkendu dívali na různé filmy. Někdy v těch filmech byly bitvy nebo krev, tak jsem si zakrývala oči. U tohoto filmu jsem si občas také zakryla oči. Žádný film na mě nezanechal nějaké psychické následky, až na tento! Nevěděla jsem, čím to bylo, co se mnou tak pohlo, ale byla jsem úplně paralyzovaná, úplně mimo a nemohla jsem dva dny téměř fungovat (tedy chodila jsem normálně, jen jsem byla jako tělo bez duše, ostatní lidi si na mě ničeho nevšimli). Tento film jsem viděla v 16-17 letech, předtím, než se mi něco podobného (rozdvojená osobnost "tyrana" = hodná, která o ničem neví, a zlá) stalo na tom ostrově s bývalým ilum. Byla to pro mě zpětně záhada, proč mě ten film tak vyděsil, když se mi něco podobného stalo AŽ POTÉ, co jsem ho viděla - bylo to vyděšení do budoucnosti?
* V životě na mě zanechaly následky pouze dva filmy: v cca 5ti letech jsem na návštěvě u babičky někdy po půlnoci tajně vstala, zapnula jsem televizi a běžel tam nějaký horor o vraždícím klaunovi. Jedna scéna v tom hororu mě vyděsila, protože byla docela násilná (to by mě možná vyděsilo i dnes). No a druhý film byl Hra na schovávanou, po jehož zhlédnutí jsem se cítila, jako že jsem byla dosud normální, ale při filmu jako by mi někdo vzal mysl a rozmixoval ji na kaši..

Ono to nebylo tím filmem, že by byl tak zlý (i když docela zlý asi byl), ale bylo to tím, že jsem v sobě měla potlačené/nevědomé zlé vzpomínky (asi), které mi ten film připomněl. Tedy cítila jsem se normálně, myslela jsem si, že jsem normální, ale na ostatní lidi ten film téměř žádný vliv neměl. Byly to vzpomínky na minulost, které ve mě vyvolaly pohnutí, ne na budoucnost (to jsem zjistila až teď). Teď jsem totiž zjistila, že ten film popisuje mk-ultra (a asi v sobě i obsahuje spouštěče = lidi, kteří prošli mk-ultra by mohli zažít silně nepříjemnou reakci po/při shlédnutí filmu). Já jsem z toho měla téměř panický záchvat a to jsem do té doby žila normálně (po dvou dnech se to ale ustálilo a zase jsem pak žila normálně). Když jsem odjela na ostrov a bývalý se začal chovat podobně, tak mi to připadalo, jako bych žila ve špatném filmu (ale on věděl, čeho se bojím = co má dělat; měl na to od někoho asi nějaký scénář). Tzn. on to většinově hrál, aby dosáhl nějakého cíle, ale rozdvojenou osobnost měl doopravdy (protože on sám byl podle mě v dětství v nějakém mk-ultra programu, jinak by to nemohl dělat). On tedy měl rozdvojenou (spíš roztrojenou) osobnost, ale ty jeho dvě "zlé" části na mě hráli to a chovali se tak, čeho se bojím (kdybych se bála něčeho jiného, tak by se ta jeho zlá osobnost chovala přede mnou jinak).

Tedy bydlela jsem v tom bytě v Praze, ve kterém jsem posléze zjistila, že jsem v něm už byla (v dětství, když mi bylo 4-5 let). Sice jsem si na to vzpomněla, ale nedávala jsem té vzpomínce nějakou váhu (i když to podle mě bylo špatné znamení). Co se ale změnilo, když jsem si vzpomněla, že jsem v tom bytě už předtím byla, bylo to, že jsem v tom bytě měla často úzkost či jsem brečela (či záchvaty strachu = asi panické záchvaty). Později jsem zjistila, že jsem měla hypoglykémii, takže jsem si myslela, že to bylo pouze fyzické. V té době jsem dokonce asi měsíc až dva brala prášky na psychiku (nějaké slabé, doktorka mi je předepsala když jsem jí říkala o těch panických záchvatech). Při těch práškách jsem se cítila, jako bych neměla svobodnou vůli, ale mohla jsem normálně fungovat. Jednou jsem ale šla sama na procházku do neznámé oblasti a zažila jsem nepříjemný špatný stav (dokonce jsem měla myšlenky na okamžitou sebevraždu, které nebyly moje). Věděla jsem, že to je díky těm práškům a to už jsem začala uvažovat, že je přestanu brát. Pak se ozvala majitelka bytu, že nemá kde bydlet (vypadalo to spíš, že v bytě má letní sídlo, přes zimu žije v zahraničí a na prázdniny jezdí na léto do Prahy a nájemce vždy vyhodí, ale toto nevím jistě, třeba vážně neměla kde bydlet - byt jsem jí uvolnila a nezkoumala jsem to). Musela jsem se urychleně odstěhovat a hledala jsem byt v dobré lokalitě v Praze se psem, za dobrou cenu. A nemohla jsem nic takového sehnat. Pak jsem viděla izerát bytu, který mi byl povědomý ze snu, v tom menším městě a vzala jsem to. Po nastěhování do toho dalšího bytu (do menšího města) jsem zjistila, že tento byt mi je také povědomý a že to je také špatné znamení. Tento byt mi byl povědomý ale jenom ze snu - zdálo se mi, když jsem tenkrát hledala byt kvůli prvnímu stěhování od sourozence, že jsem ve snu cestovala i do různých jiných měst. A v jednom městě jsem tam změnila nějaké věci v realitě tak, aby mi více vyhovovaly (pomohla jsem budovat potoky v zámeckém parku). Když jsem tam jela na prohlídku, tak mi v tom městě i v parku bylo hodně věcí povědomých ze snu, i když jsem tam v realitě nikdy nebyla. Navštívila jsem to město v astrálu. Jenže asi týden po nastěhování do bytu jsem si uvědomila, že mi to není povědomé jenom z toho dobrého snu o budování parku, ale že se mi zdál i jiný další sen přímo o tom zámku, ve kterém bydlím. A to, že jsem viděla majitele toho bytu, že mě pozoruje, jak v bytě bydlím a co tam dělám, protože se chce něco dozvědět (v tom snu jsem ale byla v těle dospělého muže - který v tom bytě bydlel před námi). No prostě jsem si uvědomila, že zase bydlím ve VIP komplexu (jako jsem bydlela na tom ostrově) u nějakého politika (kterého neznám=asi není známý, kdyby mi někdo neřekl, že má majitel něco společného s politikou, tak bych to asi ani nevěděla/nezjistila) a ještě navíc v bytě 1+kk bylo u vchodových dveří červené světýlko!! Které možná sloužilo jako protipožární ochrana/čidlo, kdo-ví, překryla jsem to alobalem. Ta samá červená světýlka byla po celé chodbě a v bytech bydleli jen samí mladí lidé (byl to jakoby neveřejný komplex, nevím, proč tam vybíral jen určitý druh podobných lidí). Ten majitel odebíral energii, ale když jsem si na něj udělala rituál s růží, tak to bylo ok. Každopádně se chtěl "kamarádit" = neustále vyzvídal a párkrát přes něj na mě mluvili ilumináti (nevím, jestli si toho byl vědom). Každopádně ten člověk nebyl zlý a žil normální život, dokonce aktivně vystupoval proti migraci a vypadalo to, že ctí tradiční hodnoty = měl podobné názory jako já.

I přes to, že jsem bydlela na zámku u krásného zámeckého parku, tak jsem nebyla spokojená - protože mi připadalo, jako by to bydlení mělo něco společného s ilumináty a jako by mě zase někdo zkoumal. Například ten majitel dal (asi "omylem"?) pod okno do mnou pronajatého bytu železnou klec, která mě znervózňovala. Pak tam dal černý náhrobek (prostě kus hrobu). Já na tohle nemám čas zkoumat, co mi mají jejich symboly a "znamení" asi tak říct. Schránka na poštu tam byla jedna společná (takže žádné soukromí). A internet byl v ceně nájmu, tedy byla tam jedna společná wifi pro všechny = opět by to mohlo znamenat nedostatek soukromí. Myslím si ale, že to, co jsem psala na web, majitel asi nečetl, jinak by se na mě tvářil ještě jinak. Ilumináti to ale četli (občas jsem psala něco i pro ně = tzn. co jsem jim chtěla říct, aby si přečetli).

Dokonce jsem dostala do mailu pozvánku, ať se přidám k iluminátům (když jsem bydlela na tom zámku). Párkrát v minulosti už mi něco takového přišlo v podobě "běžného spamu" (tzn. téměř strojově psaný email), ale tenkrát jsem dostala precizně napsaný email, který byl psán pro menší skupinku lidí a vypadal docela opravdově. Bylo tam, že to není vtip a když se přidám, tak to nepůjde vzít zpět (tedy nelze pak nikdy vystoupit). Krom emailu na mě právě v té době i někdo (ilumináti) přes pár "běžných" např. cizích lidí ve vlaku mluvili. Na email jsem vůbec nereagovala (oni přímo v tom mailu psali, že jakoukoli reakci docela berou jako zapojení se). Nedávno jsem našla video, ve kterém někdo popisuje podobnou zkušenost.

Aktualizace:
Ještě jsem narazila na toto video:

(a tedy knihu jsem našla na internetu, tak jsem jí zběžně přečetla a bylo mi špatně)


Tedy:
V dětství jsem bydlela u rodičů (vliv iluminátů), pak na ostrově s ilum., pak v bytě který jsem dostala plus mínus od vlivu iluminátů, pak jsem si sama vybrala byt, kde jsem byla jako malá (divné) a pak na zámku (což mělo také něco společného s ilumináty). Teď snad konečně bydlím v normálním pronájmu (nepamatuju si tento byt ani z reality ani ze snu a nepřipadá mi zde nic divného). Ale nechci to zakřiknout a radovat se předčasně - možná jen ilumináty všude vidím, ale divné je, že zrovna já jsem jejich vlivu měla v životě dost až velmi hodně. Tomu, že jsem se snad konečně odstěhovala do normálního bytu, napovídá i to, že jsem krátce po přestěhování se dostala do mailu výhrůžný dopis "nezahrávej si se mnou" z dark webu (v aj - asi spam, mohla jsem dát "unsubscribe").

No a teď se dostávám k tomu problému: Když už jsem se tedy stěhovala konečně z vlivu iluminátů pryč, tak mi bývalý ilum. telepaticky řekl, že chce, abych si uzdravila psychiku (že by mi s tím klidně pomohl, ale že to zvládnu sama). Byl milý. A pár dnů na to se mi zdál sen z mého dětství, ve kterém jsem viděla blízkého člověka (příbuzného), který měl "dvě tváře" jako v tom filmu "Hra na schovávanou" (tedy o jednom člověku v rodině jsem toto vědomě věděla, ale o druhém ne - a o tom se mi právě zdálo). Mě v tom snu bylo asi 16, ale měla jsem v sobě oddělenou/disociovanou dětskou osobnost. Díky tomu jsem si na to vůbec nepamatovala a nevěděla jsem, že ten člověk má asi dvě tváře. Po tom snu mi bylo jasné, co mi bývalý ilum. kdysi říkal (to jsem do životního příběhu nepsala, protože jsem tomu nerozuměla a nepřipadalo mi to důležité) a ještě jedna věc se tím vysvětlila. Ten sen mi "neposlali" ilumináti, byl to můj sen ze vzpomínek, přesto mu plně nevěřím (protože by to byl šok, co se týče toho příbuzného se dvěma tvářemi, že dle snu to byl pedofil!!). V tom snu nebylo nějaké znásilnění či výrazné sexuální obtěžování, ale to, že do mě byl zamilovaný a ve mně to vyvolávalo hodně zmatené pocity (nebylo mi to příjemné).

Když mi bylo 4-5 let, tak mě tento příbuzný vzal v realitě jednou do prázdného bytu. Pamatuju si, že jsem se ptala, proč tam jedeme a říkal asi něco kvůli práci, já chtěla vědět proč (přesně) a to mi neodpověděl. Přijeli jsme před dům, šli jsme po chodbě, ve které byly vedle sebe v řadě byty. Jeden z bytů odemkl, v předsíni byla velká vestavěná skříň, kterou otevřel, důkladně prohlédl a zase zavřel. Otevřel dveře do koupelny se záchodem a zběžně rychle prohlédl. A dál si nic nepamatuji (asi jsme šli do pokoje a zpět). Pak jsme odcházeli a dle mých vzpomínek jsme v bytě nebyli ani minutu, možná do té skříně v předsíni něco dal - to byla ta práce pro kterou jsme tam jeli? Že si tu věc někdo pak vyzvedne? Ale nevím jistě, jestli do té skříně něco dal nebo nedal. Zpáteční cestu si moc nepamatuju, protože jsem byla trochu mimo (napůl mimo tělo). Ale já jsem byla běžně mimo tělo, takže to nemuselo znamenat nic špatného.

Možná se tam nic špatného nestalo, ale - přesně v tom bytě jsem pak bydlela! Zvenku stejný dům, stejná chodba ve které jsou v řadě byty, podobné/stejné dveře od bytu (jak vypadaly v dětství přesně dveře od bytu si nepamatuji), naprosto stejná vestavěná skříň na chodbě s jezdícími dveřmi, záchod spojený s koupelnou na tom samém místě, stejné dlaždice v předsíni. Byt, ve kterém jsem bydlela, byl 1+kk a jak vypadal pokoj uvnitř, když jsem tam byla jako dítě, si nepamatuji, ale v dospělosti když jsem tam bydlela, tak to byl normální pokoj, ve kterém byla i kuchyňská linka. V tomto bytě jsem pak bez příčiny brečela či měla úzkost, brala jsem ty léky na psychiku, které jsem už pak chtěla přestat brát. A co se nestalo - stačilo se jen přestěhovat. Když jsem se odstěhovala do toho menšího města (do bytu, ve kterém jsem předtím byla pouze ve snu), tak mě panické záchvaty přešly a prášky na psychiku jsem zapomněla brát když jsme se stěhovali (kvůli shonu), tak už jsem je pak brát nezačala a bez problému. Jak to v tom bytě přišlo, tak to samo po odstěhování se odešlo. Přitom to byl hezký byt a té vzpomínce, na kterou jsem si pamatovala celý život, ale při prohlídce bytu jsem si to hned nespojila, jsem ani nepřikládala nějaký velký význam. To byla prostě jedna neutrální vzpomínka z dětství - někam jsme šli, nevěděla jsem proč a šli jsme hned pryč, byla jsem trochu mimo - divné, ale ve spoustě vzpomínek z dětství se to ztratí, není to výrazná vzpomínka.

Mohl to být i byt vedle=sousední (ve kterém jsem byla v dětství), protože ty byty byly stavěné/vypadaly podobně až skoro stejně. Z dětství si pamatuju, že když jsme tam jeli, tak mi řekl, že ten byt patří společnosti ... (a že tam tedy jede kvůli práci). V bytě když jsme byli v předsíni mi řekl, že ten byt vlastní nějací ... (národnost). No a když jsem tam v dospělosti bydlela, tak každý věděl, že v tomto baráku jsou byty, které dříve v minulosti patřili společnosti ... (ta samá společnost) a majitelka bytu, která mi byt pronajala, byla národnosti ... (ta samá národnost). Jsem si jistá, že to byl ten samý byt / jiný byt v tomtéž domě. Jinde v Praze byty od té společnosti nejsou a nebyly (a pamatuju si tu společnost dobře, kterou kdysi říkal).

Takže je divný, že jsem si SAMA VYBRALA ten samý byt / či v případě toho malého města byt, který měl něco společného s ilumináty. Proč mě nezaujal nějaký jiný byt?


Co se ještě stalo nového bylo to, že jsem narazila na toto video, které je mimo jiné o nějaké holce (asi docela slavná youtuberka), která se seznámila s klukem, který jí ve všem o sobě lhal a šlo mu o to jí oplodnit (a pak jí chtěl to dítě vzít a prodat ho?). Divné je, že si vybral slavnou youtuberku, která i s ním točila videa. Tedy chtěl, aby se to dostalo na veřejnost. Ta holka pak napsala knihu o tom, co zažila. Že by byl ten její kluk iluminát, to jí neřekl, naopak ona v jednom svém videu na sobě měla mikinu s vševidoucím okem.

To je další záhada, že ilum. chtěl, abych napsala knihu o tom, co jsem zažila (tzn. chtěl ilumináty odhalit veřejnosti a asi to chtěli ilumináti obecně). Neřekl mi proč to chce, na tadescu jsem četla, že na konci časů musí říct lidem pravdu - což mi nepřišlo, že by to chtěl z tohoto důvodu, ale jelikož mi důvod neřekl, tak může být jakýkoli.


Dále jsem někde vyčetla, že celebrity a různé oběti mk-ultra si prý začnou vzpomínat (či se z toho rovnou zhroutí) ve věku kolem 30ti let. Já jsem, když mi bylo 30, objevila druhou osobnost (která měla ráda ilum.) a začala jsem si vzpomínat/odhalovat na některé malé programování z ostrova či prostě tu rozdělenou osobnost. Tak jsem zvědavá, na co všechno si vzpomenu - jestli to bude nějaký kompletní celek a nebo si na nic dalšího už nevzpomenu (normálně běžně nad tímhle ani nepřemýšlím, to jenom když píšu na web/když sháním materiál na web). Mohla bych si zajít k regresnímu terapeutovi a věděla bych všechno hned, ale bála jsem se, co by se mi mohlo ukázat, a tak jsem regresi/vyvolání vzpomínek raději nezkoušela.

Mám ale jednu vzpomínku, která pro mě byla nepříjemná a kterou jsem proto do životního příběhu nenapsala. Když jsem byla s ilum. na tom ostrově, tak jsme chodili skoro každý den do takového nudného baru. Pořád to bylo podobné - přišli jsme na bar, dali si pití, vypili a odešli. Ani jsme si nepovídali a většinou jsem si na průběh návštěvy toho baru nepamatovala. (že to byla nuda, tak jsem to asi vypustila) Jenže - jednou, když jsme tam zase šli, jsem si v duchu řekla "proč sem každý večer chodíme, když je to taková nuda?" "proč si skoro nic nepamatuji z těchto návštěv?" "dneska budu dávat pozor, abych zjistila, proč sem furt chodíme = co tady tak zábavného děláme". No a tak jsem dávala dobrý pozor co se bude dít. Vešli jsme do baru, objednal pití, chvilku jsme pili. Pak ode mě ten bývalý kluk odešel a začal se bavit s nějakým klukem (asi cizincem-turistou?) na baru. Seděla jsem tedy sama a pomaličku popíjela, pořád jsem dávala pozor, i když to byla nuda. A bývalý na mě ukázal, ten kluk se na mě kouknul. Pak mi býv. řekl, ať tam k nim přijdu a ten kluk se na mě koukal ve stylu "jestli mu to za to stojí". Většinou, když nějaký kluk zvažoval nezávazný sex se mnou, tak z toho byl nadšený (ne že bych takový sex nabízela, ale občas si to nějaký kluk myslel a nikdy se netvářil jako "jestli mu to za to stojí" - vždycky jsem takové kluky odmítala, ale mám zkušenosti, že takoví "nezávazní kluci" si to takto nerozmýšlí). Pokud by ale kluk promýšlel sex za peníze, tak by možná zvažoval "jestli mu to za to stojí". No pak mi bývalý kluk řekl, ať si s tím klukem povídám. Tak jsem si k němu přisedla (ke stolu/na bar) a i když to je nuda bavit se s cizím klukem, pozorovala jsem, co se stane/co tu furt děláme. No a ten kluk mi řekl "tak pojď dozadu" a já jsem se zeptala "proč?" a on "no na ten sex!". Tak jsem šla za bývalým že ten kluk po mě chce sex a on se nejdřív tvářil jakože normálka, ale když viděl, že jsem pohoršená, tak tedy řekl, že to s tím klukem vyřídí - začal se s ním kamarádsky bavit. Když jsem objevila tu svojí druhou osobnost, tak jsem se (sama sebe?) na to zeptala, jestli by(ch) se vyspala s cizím klukem kvůli bývalému/když by mi to řekl. A zjistila jsem, že ano, protože býv. ilum. dělal sexuálního otroka také (a že dělal dokonce horší věci - nevím jaké)! (což je tedy argument proč něco dělat.. no ale tak to ta osobnost viděla)

Co mi na tom nesedí, je to, že to byl normální bar, žádný bordel nebo sexuální podnik. A ten kluk chtěl jít "dozadu" = do takovýho oddělenýho salónku, který by ale neměl sloužit na sex. Na tom ostrově bylo hodně gay podniků, a ty v sobě měli "komůrky na sex" (takové malé uzavřené místnosti, kam mohli lidi jít na např. nezávazný či partnerský sex přímo v tom podniku se tam spolu zavřeli a bylo to tam "normální". V hetero podnicích ale nic takového nebylo a zrovna tento podnik byl docela slušný. Dále, kdybych se s někým vyspala a neuvědomovala bych si to, tak bych měla mezi nohama divný cizí pach či stopy a toho bych si musela všimnout. Nic takového jsem na sobě ale nepozorovala. Tenkrát jsem nevěděla, jestli si ze mě dělal býv. srandu, aby mě udělal zmatek v hlavě (mohl si to s tím klukem domluvit), na druhou stranu se ale choval přirozeně, jako by to tak dělal často (naopak byl zmatený, že jsem toho kluka odmítla). Tato vzpomínka z toho ostrova mě asi nejvíc vynervovala (jestli jsem někdy nedělala něco, co jsem nechtěla a na co si nepamatuju). Ale řekla jsem si, že to je lepší nevědět, a tak se něco nového z minulosti dozvím většinou jen když se mi to samo odhalí, sama po tom cíleně většinou nepátrám.