Někdy kolem této doby jsem na jeden měsíc vynechala jaterní očistu a místo toho jsem držela protiparazitickou očistu. Ta očista na zbavení se parazitů trvá 21 dní. A během těchto 21 dní (abych to měla příjemnější) jsem jedla cokoli, na co jsem měla právě chuť = vůbec jsem se v jídle neomezovala.

Výsledek byl ten, že jsem se cítila dobře. Nějakým podivným způsobem jsem dostala chuť vždy jen na dostupné potraviny a většinou i zdravé, pomalu jsem přecházela na raw. Jenže pak protiparazitická očista skončila a nastal čas na jaterní dietu. Tu jsem nemohla porušit, jinak by vylučování nešlo tak, jak by mělo. Měla jsem již rozhýčkané tělo, které si za ten necelý měsíc zvyklo na to, že dostane vždycky přesně to, co si řekne (většinou jsem měla ráno představu všeho, co bych chtěla tento den jíst - musela jsem chodit každý den nakupovat, ale jídla stála za to). Vařila jsem většinou jednoduše, z jednoduchých surovin, a kombinovala jsem ty suroviny tak, že z toho vznikl lahodný výsledek (jako když jdete v nějaký výjimečný den do restaurace). Dala jsem ochutnat příteli (který se divil, že vařím tak "levná" jídla) a ten z toho byl nadšený, že tak jednoduché jídlo chutná svátečně. Přítel začal přecházet na raw se mnou.

Pak jsem tedy musela nasadit jaterní dietu a tehdy vznikl první konflikt: mé tělo mi v představě ukázalo něco, co obsahovalo tuk, a tedy jsem to na jaterní dietě nemohla sníst. Řekla jsem si tedy, že na ten konflikt nebudu myslet a uvařím jiné jídlo, které je bez tuku, dřív bylo moje oblíbené a jedla jsem ho často (že tím nic nezkazím). Tedy jsem se vařila s tímto jídlem, ač jsem na něj neměla chuť. No a překvapení, které se mi stalo, bylo, že když jsem se najedla, tak se mi udělalo špatně a tělo chtělo jídlo vyzvracet (protože bylo "rozmazlené" a poprvé po dlouhé době nedostalo to, co by si představovalo). Musela jsem tělo zase přeučit nazpátek na to, že si nemůže vybírat, co chce.

Nevěděla jsem, jaké z tohoto plyne poučení, ale když bych to měla shrnout, tak řídit se podle hmoty (=těla) pro mě mělo samé výhody: tělo radilo zdravá jídla, která se dala lehce sehnat a byla i levná. Utrpení zmizelo. Musela jsem však "poslouchat" tělo, které si "diktovalo", co chce. Z hlediska logiky je správné, aby si tělo diktovalo, co chce jíst, když je to PRO NĚJ = tělo to jí. Z hlediska rozumu se však lidem nelíbí dělat "otroka" tělu = poslouchat příkazy hmoty, a chtějí, aby naopak tělo poslouchalo je. Já věřím tomu, že by lidé měli poslouchat tělo a to skoro doslova. Například: nechce se mi něco dělat? Tak to dělat nebudu. Nechce se mi do práce? Tak tam nepůjdu. Chce se mi spát? Tak spím. Život je pak jednoduchý a bez utrpení. Jenže lidé v tomto systému vyznávají: Nechce se ti makat? Tak zemři. Samozřejmě kdyby nikdo nemakal, tak asi všichni zemřou. Ale když stojíte v zimě v mrazu, tak se vám s největší pravděpodobností bude chtít postavit si dům a zatopit v něm.

Na druhou stranu, kdybych poslouchala ve všem své tělo, tak bych nedělala jaterní očistu (protože tělo by nebylo ochotné držet dietu a pít projímadlo atd.). Jenže já díky svému rozumu vím, že jsem v minulosti své tělo zanesla škodlivými látkami a chci, aby se tělo vyčistilo. Kdybych věděla, že jsem poslouchala tělo celý život, tak bych jaterní očistu asi nedělala, ale já vím, že jsem musela chodit do školy (=nemohla jsem spát jak dlouho tělo chtělo) a díky své hlouposti (ze vzdoru proti společnosti, která mě k něčemu nutí a nedovolí mi žít podle své víry) jsem chodila do hospody (alkohol, tabák) a díky tomu jsem do těla dala i nějaké špatné látky. V dospělosti člověk "může" žít podle své víry, ale to může bylo v uvozovkách proto, že půda je rozebraná a člověk si nemůže postavit dům kdekoli (nemůže defakto nikde, pokud půdu nevlastní) a nemůže si jen tak žít podle svého těla a nechodit do práce, jinak nebude mít každý měsíc na zaplacení zdravotního pojištění a jednou za rok na zaplacení daně z nemovitosti, vznikne mu dluh, a pokud pozemek s domem má, tak mu ho po čase legálně (díky dluhu) seberou. Co ale může každý udělat je to, že ve svém volném čase žije podle svého přesvědčení, a k čemu ho druzí lidé/společnost nutí, není jeho "vina" a důsledky padnou na toho, kdo za to může.