Vzpomněla jsem si na jednu podivnou událost z minulého roku:

Minulý rok v létě jsem byla na očkování proti tetanu (asi poprvé v životě, protože jsem se tomu 2x úspěšně nějakou záhadou vyhnula) a ptala jsem se doktorky na složení té vakcíny a ta mi ukázala, že tam je jen ta účinná látka a hliník. Po očkování prý možná dostanu zvýšenou teplotu, něco jako chřipku, bude mě bolet ruka atd. První den očkování mě bolela ruka a měla jsem zvýšenou teplotu, šla jsem spát a druhý den jsem se probudila a neměla jsem svoje já. Celý den jsem měla takový vypatlaný stav, že jsem neměla motivaci dělat cokoli. Něco jsem však přeci jen dělala a to proto, že jsem si pamatovala, jaká jsem byla dřív, a tak na základě těch vzpomínek jsem si odvodila, co bych asi tak teď dělala a to jsem šla dělat. Večer jsem šla spát a další den jsem se probudila normální a od té doby mě nic takového už nepotkalo. Vím jistě, že to byl důsledek očkování a ten podivný stav „bez motivace“ trval přesně jeden den – od probuzení do spánku.

Díky tomuto stavu jsem si uvědomila, že motivace vychází z lásky. (Protože jsem měla ráda své minulé já, měla jsem motivaci dělat to, co bych asi tak normálně = mé minulé já, dělala. Jinak bych tu motivaci dělat něco "podle dřívějšího já" neměla. Asi jsem ale neměla žádnou jinou lásku, když jsem neměla žádnou jinou motivaci, nevím - v tom dni jsem nic necítila, ani motivaci k čemukoli, ani nic jiného.)

* A ještě sem napíšu, proč jsem se vlastně nechala očkovat: Když doktorka zjistila, že jsem byla bez očkování proti tetanu bůhví kolik let (možná celý život, nerozuměla jsem jí přesně, protože tak trochu emočně vybuchla, když zjistila, že jsem se tomu očkování vyhnula - zajímavé je, že když jsem chtěla vidět svou složku z dětství, tak mi řekla, že složka se každých 5 let maže a že žádné záznamy o mně starší 5ti let už neexistují - ale jakmile došlo na očkování, tak přesně věděla, jestli a proti čemu jsem byla v dětství a v dospělosti očkovaná - buď se očkování zaznamenává do nějaké jiné např. očkovací složky a nebo je to podezřelé), tak se rozemočnila a začala říkat, že to očkování prostě musím mít. Pak mi popisovala, že ta nemoc je i v půdě (když bych např. okopávala záhon, tak se mohu nakazit) a bez toho očkování když to chytím, mohu zemřít. Možná to myslela dobře, ale bylo za tím i něco víc (protože její reakce byla přehnaná - mohla vidět, že jsem se bez toho očkování doteď obešla a žiju).
Zeptala jsem se své intuice, jestli se mám nechat očkovat, a ta mi řekla, že v tom očkování sice jsou nějaké speciální látky pro mojí DNA, ale že když se očkovat nechám, tak budu v pořádku (že se mi nic nestane). Že doktorka vážně věří tomu složení, které je na očkovací látce napsané. A že mi to očkování možná může pomoci proti chemtrails (ale to bylo tak 50/50). Tak jsem se očkovat nechala a pak jsem si v ten den, kdy jsem neměla žádnou motivaci říkala "Jak je možné, že mi intuice lhala? Vždyť to na mě má následek a co když se z tohoto stavu už nikdy nedostanu?", jenže jsem se z toho dostala a žádné následky z dlouhodobého hlediska nepociťuji (jen ten jeden den bylo něco špatně), takže měla intuice pravdu.
Asi týden po očkování jsem byla v práci, začala jsem se cítit divně (motala se mi hlava) a jako by mi někdo telepaticky řekl "když budu chtít, tak tě takto lehce kdykoli zabiju, ať budeš kdekoli - tomu se (např. očkováním) nevyhneš" a současně s tím se moje ruka sama od sebe (navzdory mé vůli) pohnula a škrábla jsem se o zrezivělý plech (takže jsem si řekla "ještě, že jsem očkovaná"). Asi to bylo sdělení v tom smyslu, že nemá cenu bát se (a bránit se/vyhýbat se) smrti, protože když někdo někoho bude chtít zabít, tak to udělá i přes jeho ochranná opatření, a nebo když pro někoho přijde jím před inkarnací naplánovaný čas smrti, tak se tomu nevyhne.
(Já tento názor nezastávám. Myslím si, že když člověk chce žít, měl by svými skutky vyjadřovat svou vůli - ať už to nakonec dopadne jakkoli, podle mě je lepší konat v souladu s tím, co chci/nechci, i kdyby se tím nic nezměnilo.)