Je to taková hloupost, ale koupila jsem si bílou kávu z čekanky a i kdkyž jsem jí měla v dětství ráda, tak jsem se nemohla donutit jí udělat. Pořád jsem to odkládala, až ta káva pořád ležela ve skříni a prošla. Prošel mi i jeden čaj, který mi chutnal, na začátku jsem ho pila až moc, ale pak se mi přepil a už jsem ho nechtěla. Každopádně tuto kávu jsem ani neochutnala a i když jsem chtěla, nemohla jsem se k tomu přinutit.

Jednoho dne se po celém bytě začali stále víc objevovat malí hnědí broučci a i když jsem je likvidovala, přibývali stále noví. Nevěděla jsem, kde je jejich zdroj. Když jsem pak uklízela skříně, tak jsem se dostala i k této prošlé kávě, která byla zdrojem těchto broučků. V té skříni bylo víc věcí prošlých (např. i ten čaj) a byly prošlé stejnou dobu - avšak broučci byli pouze v této kávě a nikde jinde. Zjistila jsem, že to nebylo tím, že by ta káva byla prošlá, ale že zárodky těchto broučků byly v té kávě po celou dobu a jenom to trvalo, než se v ní rozmnožili tak, že jsem si toho všimla.

A proto jsem pak děkovala intuici, že jsem tu kávu vlastně nikdy nepila, ani jsem se nedonutila jí alespoň vyzkoušet (ač mi chutná), protože už od počátku v ní bylo pár broučků či jejich zárodků. Takže poučení z toho je nenutit se do toho, do čeho se mi nechce a poslouchat intuici, i když nedává smysl.