V červnu jsem si koupila plejádskou technologii (harmonizační pomůcku) a když jsem si tu věc nesla domů, tak proti mě šel kluk, který se mi líbil (hlavně asi kvůli své energii, ale byl to i můj ..nový.. "typ"). V životě jsem byla zamilovaná 3x (dětské lásky nepočítám) a myslela jsem si, že už se asi nezamiluji (protože když jsem do kluka zamilovaná být přestala, tak už se mi pak nelíbily "podobné typy" kluků - a tedy "na výběr" mi z toho mála, které mě přitahovalo, zbývalo stále méně, až jsem si už myslela, že nikdo nezbývá).

Díky tomuto klukovi na ulici jsem však po delší době zjistila, že přeci jen ještě jeden typ kluků, který by se mi líbil, existuje. Tento kluk byl vyšší než já, měl blond vlasy a byl pěkně/dobře oblečený, ale hlavně z něj šla skvělá energie (lepší než mám já a ještě lepší než kluk z povrchu). Byl hezčí než kluk z povrchu, do kterého jsem se nezamilovala, tak do takovéhoto kluka bych se zamilovat mohla. Už jsem zjistila, co je pro mě ten klíčový faktor, který určuje, že se do nějakého kluka zamiluji a do jiného ne. Je to v tom, že když je ten kluk při prvním pohledu (když se setkáme) v něčem lepší, tak se do něj asi zamiluji, a když není (když je na tom ve všem stejně jako já nebo hůře), tak se pravdědpodobně nezamiluji. To jsem zjistila, když jsem si v hlavně zpětně probírala první setkání se všemi kluky, do kterých jsem se zamilovala od puberty dál (u dětských lásek to probíhalo jinak).

Běžně jsem se totiž v pubertě malovala, ale se všemi kluky, do kterých jsem se zamilovala, jsem se setkala zrovna v den, kdy jsem se nikoho "sbalit" nechystala a zrovna se mi výjimečně nechtělo se upravovat. Takže jsem byla nenamalovaná např. v teplákách a to jsem se pak na první pohled zamilovala. Nebylo tomu tak ale vždy, protože nenamalovaná v teplákách jsem vyšla např. 1x měsíčně a zamilovala jsem se průměrně pouze jednou za 5 let (ale vždy v den, kdy mi to neslušelo a nebo jsem na tom byla z jiného důvodu "hůře"). Zatímco kluka z povrchu jsem potkala v klubu namalovaná a sexy oblečená. Toužím totiž ke klukovi vzhlížet, tak proto se (asi podvědomě) zamilovávám jen do kluků, kteří jsou v něčem "lepší".

Tento den jsem si šla vyzvednout tu plejádskou pomůcku a po cestě jsem měla ještě hodně vyřizování (nákupů atd.). Bylo opravdu šílené vedro (Slunce pražilo) a já šla 5 a více km městem do různých obchodů v nových barefoot botách, ve kterých jsem šla poprvé. Měla jsem na sobě oblečení, ve kterém jsem byla celý den v práci, a nebyla jsem namalovaná, protože nyní se už do práce nemaluju. Jako první se mi stalo to, že se mi udělal šílený otlak na noze (do krve). Naštěstí jsem s sebou měla, kvůli tomu, že půjdu v nových botách, připraveny náplasti, ale otlak byl horší, než bych si uměla dopředu představit, takže jsem se belhala (byla jsem ráda, že vůbec dojdu domů). Nesla jsem postupně asi tři narvané (těžké) nákupní tašky a než jsem se dobelhala domů, tak jsem byla z toho horka propocená (měla jsem mokrá kola v podpaží) a "účes" se mi rozdrbal tak, že mi vlasy lítaly všude okolo hlavy, což mi už ale bylo jedno, protože díky bolesti nohy z otlaku a těžkým taškám, jsem měla špatnou náladu (a asi i energii). No a v tu chvíli šel naproti mě pěkný kluk se skvělou energií. (S taškami mi nepomohl ani jsme se spolu nebavili, což jsem v tu chvíli nechtěla, aby se se mnou v takové mé "kráse" a "náladě" kdokoli nějak víc bavil, natož pak zajímavý kluk.)

Z nějakého důvodu jsem si myslela, že je ten kluk z Plejád (asi proto, že jsem zrovna nesla tu pomůcku vyrobenou dle plejádské technologie). Jelikož jsem ještě doma cítila jeho energii, tak jsem s ním zkusila telepaticky mluvit a řekla jsem mu, že jestli si opravdu povídám s ním, tak ať přede mnou 2x něco zhmotní, a opravdu se tak stalo (aniž bych do toho já nějak zasahovala=já jsem si to sama nezhmotnila, ale na druhou stranu jsem mu dala takový úkol, který mohl být teoreticky i "náhoda", protože jsem nechtěla přijít o virtuálního kamaráda pokud bych si to jen sama vymyslela, tu telepatickou komunikaci, protože mě bavila a raději byl žila v iluzi s imaginárním kamarádem než bez něj, tak proto jsem ten zhmotňovací úkol nedala moc těžký a byl takový, že to opravdu mohla být i pouze náhodná událost, ačkoli dvakrát po sobě je to už větší náhoda, i tak se může stát).

Tento můj (imaginární) kamarád mi tedy řekl, že je z Plejád a je mu cca 100 let (ten kluk vypadal cca na 20 let) a že teprve někdy teď bude vstupovat do věku, kdy si vybere partnerku pro život. Že má několik kamarádek (adeptek) a i kdyby si nevybral mě, tak můžeme být kamarádi. Ještě jsem si s ním povídala o několika věcech, např. o té harmonizační pomůcce jak ji používat. Myslím si, že ten kluk byl z Aliance, ale jistě jsem to nevěděla. Po čase mi tento kluk řekl, že Epsteina má/měla Aliance (to by mě samotnou vůbec nenapadlo..) a zakrátko na to vyšel na tadescu o tomto článek. Kdyby mi to neřekl tento kluk, tak by mi to také připadalo neuvěřitelné, do komentáře jsem napsala, že mi to řekla inutice. Udělalo mi to radost, protože toto byl další důkaz, že by má telepatická komunikace mohla být skutečná.

Stalo se tedy to, že jsem se zamilovala do nového (možná vymyšleného) kluka. Díky tomu jsem definitivně přestala být zamilovaná do ilum., do kterého jsem byla zamilovaná předtím. Do ilum. jsem tedy byla zamilovaná cca půl roku (od: myslím že to začalo cca v listopadu/prosinci 2018) a pak už jen občas (někdy), ale nově jsem se přeorientovala na jiného (možná mého "ideálního vymyšleného") kluka. Díky tomu mi připadalo, že mě v té době ilum. naštívil v těle nějakého cizího člověka, ale byl slabší než ten nový kluk, se kterým jsem telepaticky komunikovala (nemohl na mě) a ilum. si myslel, že Aliance je silnější než illumináti (to mě překvapilo).

Díky tomu jsem začala věřit, že Aliance existuje (a to jsem vám chtěla říct - že pravděpodobně doopravdy existuje!). Navíc jsem si vzpomněla, že nějaký blond kluk mi jednou v Praze v těžké situaci pomohl, ale nevím jak vypadal ani jakou měl energii, protože jsem ho nemohla vnímat (protože mi bylo špatně). A taky když mi bylo cca 14 let, tak jsem si myslela, že někde existuje kluk, který by se ke mně nejlépe hodil, a s tím jsem se tenkrát snažila telepaticky komunikovat, a když jsem potkala tohoto nového kluka, tak mu byl v něčem podobný (zajímalo by mě, jestli to byl přímo on a nebo jestli jsem si 2x vymyslela podobného ideálního kluka - i to je pravděpodobné).

Ve 14 letech (i později) jsem věřila na toho pravého kluka = jednoho kluka, který se ke mně nejvíce hodí, něco jako spřízněná duše. Duše se nemůže rozdělit (kromě dvojčat, trojčat..), ale jednota/zdroj se rozdělí než vstoupí do světa duality (rozdělí se na mužskou a ženskou energii). Tak takovouhle "druhou polovinu" jsem myslela. Tento vymyšlený kluk/Plejáďan nevím, jestli by mohl být mojí druhou polovinou, energii měl totiž v něčem jinou (lepší) než já a v něčem se ode mě možná lišil (byl mi asi nejpodobnější z kluků, které jsem zatím potkala, ale nebyl ve všem stejný jako já - teoreticky by tou druhou polovinou být mohl, pokud by nebyl vymyšlený - prakticky nikdo neví).

Sice jsem vždy toužila potkat kluka, který by byl ve všem stejný, jako já, jen by to byl kluk (=měl by opačnou polaritu, přičemž jak moje tak jeho polarita by byla konstruktivní). Zároveň jsem se toho bála, protože by se mi splnilo důležité přání a já bych nevěděla, co dělat a jak žít dál, protože bych neměla žádný cíl. A to mě děsilo. Zároveň to bylo mé největší přání, takového "spřízněného" kluka potkat a abychom se dali dohromady.

Párkrát jsem v životě hledala kluka, který by byl na stejné vlně jako moje "nejvyšší já", ale nikoho jsem "do páru" nenašla, protože jsem byla jakoby sama či "sjednocená", a tak nebyl nikdo další, s kým bych se mohla (v tom stavu) sjednotit. Tehdy jsem začala pochybovat o klukovi, který představuje mou "druhou polovinu" (jestli někdo takový vůbec existuje), ale toto téma jsem ještě neuzavřela, takže nevím, jak to je.