Tento sen se mi zdál dávno (r. 2010), zkopírovala jsem ho sem ze starého blogu. Ten blog berte s rezervou, nechce se mi to číst, abych řekla, s jakými názory už nesouhlasím (když jsem to prolítla tak OSHO nesouzním a minimálně na Petra Chobota bych si dávala pozor apod.). Tedy berte s rezervou pokud tam budete něco číst. Tento sen se mi zdá zajímavý a zdál se mi mezi prvním a druhým zazvoněním budíku, což tenkrát bylo 7 minut (přičemž sen byl dlouhý). V té době, co se mi sen zdál, jsem myslím nevěděla o Fema kempech (i když ty nejsou pod zemí).

Byla jsem hnědovlasá holka s krátkejma vlasama na mikádo tak 20-25 let, která se trochu vymykala průměrnýmu američanovi nestádností. Jela s partou kluků, mezi nimiž byl její přítel, pryč autem. Byl totiž vyhlášenej nějakej závažnej stav v celý Severní Americe. Všichni se museli evakuovat do podzemních bunkrů (nevim proč). Takže si každý sbalil nejnutnější věci, nasedl do auta a jel na jih. To udělali průměrní američani, kteří věří vládě. Ty bunkry byly někde na jihu USA (koukám na mapu a mohl by to být Texas, New Mexico) a nebo na severu Mexika. Vypadalo to jako díry do země, do nihž vedla silnice aby se tam dalo rovnou zajet autem. A bylo to v krajině takový tý nehostinný americký dál od civilizace. No jenže vtip byl v tom, že to nebyly žádný bunkry ale koncentráky, což lidi samozřejmě nevěděli. Měli to na ně nachystaný a každý byl pojmenován nějakým německým jménem. Něco jako L--dorf a H--dorf (ale bylo jich hoodně ne jenom dva) a dělali to novodobí nacisti, kteří stále vládnou skrytě světu. No a rozhodli se, že během co nejkratšího období (ideálně pár dní) vyhladí celou populaci severní ameriky. Nenechají žádné otroky, co by se jim hodili do NWO. Ale tenhle plán jsem nepochopila, proč by to chtěli dělat. No a ta hnědovlasá holka, do který jsem se vžila, tohle jako jedna z mála věděla - že tam ty lidi zabijou. A ty její kámoši si z toho dělali srandu, jak jsou ty lidi hloupí že takhle sami jedou na smrt. Většina populace už tam byla usmrcena a zbývali ti, kdo buď moc nepospíchali a nebo nechtěli do bunkrů ptž tomu moc nevěřili. Tahle partička jelikož to věděla, tak věděli, že musí pryč, ale nevěděli kam. Tak někam zbůhdarma jeli autem, lidí kolem bylo ještě docela dost. Všude byli policisti/vojáci, ale auta bez problému pouštěli tam, kam chtěli jet. To se jim zdálo divný, ale byli rádi. Pak dorazili na místo buď nějaké hranice nebo konec placené dálnice nebo něco takovýho. Jak je tam takovej předěl, auta musí zpomalit a tvoří se tam fronta. No a jak se tam ta fronta vytvořila, tak najednou ti policajti zahradili tu hranici nějakýma železnýma konstrukcema s ostnatýma drátama. Ze zbývajících tří stran šlo v ten samý okamžik hodně ozbrojených policajtů s nějakýma hrázema a vytvořili během pár minut kolem těch lidí v autech bariéry ze kterých auto neprojelo. Většina lidí začla vystupovat z aut a tahle naše partička taky. Ta hnědovlasá holka začla zkoušet co znala z knih - být v přítomnosti a uvědomovat si, že svět není skutečný a že mohu ovládat svojí realitu. Vzala svýho kluka a šla s ním k jedný tý hradbě u hranic (ta se dala otevřít když by to vojáci dovolili). Nahoře seděli převážně arabové se samopalama (asi - nepoznám zbraně). Arabové ameriku nenapadli ale byli najatí, protože jim nebude dělat takový problém zabít lidi když nejsou od nich a ještě se tyto národnosti nemají moc rádi. Byli mezi policajtama i američani, ale ti měli přes obličej nějaké sklo že jim nebylo skoro vidět do obličeje. Ta holka přišla k tý zdi a moc se nebála, snažila si představit, že se ta brána otevře. Řekla někomu nahoře ať jí tu bránu otevře normálním hlasem a on to udělal a nevěděl proč. Pak pokračovala se svým klukem dál pěšky. Ten nebyl v tak dobrym duchovnim stavu (bál se) ale zachránil se teď díky ní. (jo a nebylo to kvůli jejímu vzhledu že jí pustili)

Pak jsem se dostala do těla muže, který byl takový průměrný američan (tlustší a nepohyblivý), bylo mu všechno jedno a zůstal ve svym nic moc bytě ve městě - nikam se neevakuoval a byl u telky. Do jeho bytu přišel vykradačský týpek, takový obéznější ale silný (korba, motorkář). Tenhle chlápek když se vzpamatoval co se děje, tak se toho vykradače začal bát. Pro jistotu na něj preventivně zaútočil i když nevěděl, jestli by mu ten vykradač něco udělal. Vykradač si ho totiž moc nevšímal ptž věděl že je silnější a převážně jenom vykrádal. Ten muž na něj zaútočil ze strachu a ten útok byl takový chabý, přičemž ten silnější vykradač ho zabil. Najednou byl jako duch nad svým tělem a litoval toho, že jednal takto špatně. Něco mu dalo příležitost si situaci zopáknout. Byl zase na začátku živý ve svym bytě a znovu přišel vykradač. On už věděl, jak by to mohlo skončit, ale když se k němu vykradač přiblížil, zase se začal bát a zaútočil. Snažil se zaútočit líp (z jinýho místa), ale bylo podobný jako poprvé, protože ho ovládal strach. Takže ho vykradač zase zabil. Znovu se vznášel nad tělem a přemýšlel, kde je to pověstné světlo, do kterého má vstoupit. Jak se povídá. No jenže to světlo nikde neviděl. Koukal se kolem sebe, ale žádná záře. Kouknul se nahoru nad sebe i dolu, ale nikde nic. Jediný co svítilo byly lampy v pokoji. Tak si řekl, že zkusí vstoupit do tý lampy, že to asi bude to světlo (stejně nevěděl, kam by měl jít). Jenže byl v astrální sféře a jakmile se přiblížil k lampě, že to je Bůh a vstoupí do ní, tak ztlumila světlo nebo zhasla. Byl bezradný a nevěděl, kam jít, co dělat. Tak si řekl, že si zas zopákne ten poslední životní boj a zkusí to vymáknout. A znovu se objevil v místnosti, přišel vykradač, znovu se bál aby to nezkazil, zas ho napadnul a zas zemřel. Napotřetí se se smrtí smířil. A šel hledat světlo. Začal si pozorně všechno okolí prohlížet, aby to světlo nepřehlídnul. Jak se ale začal víc soustředit, tak okolí začlo být jasnější, víc jakoby svítilo. Pak byl smutnější a zase vše ztmavlo. Nedávalo mu to smysl, ale začal si znovu prohlížet okolí aby zjistil, čím to. Zase bylo víc světla. Jenže odkud vycházelo? Nikde neviděl zdroj. Chvíli to takhle zkoušel dál až mu svitlo, že to světlo vychází z něj. A že ten zdroj a to světlo má v sobě. Tedy že by měl vstoupit do světla, ale když je to světlo do kterého má vstoupit v něm, tak nevěděl jak. (tím tato část skončila)

Naposledy jsem viděla, že jak vláda zabila vlastně všechny lidi v bunkrech, většinu lidí venku u různých hranic, tak na závěr vybombardovali všechny velký města komplet letadlama. Aby ani lidi, co zůstali doma nepřežili. To už jsme tady v Evropě věděli, co se děje, a že jakmile skončí s Amerikou, tak přejdou na nás..