https://www.csfd.cz/film/238053-darce/prehled/

SPOILER
Film popisuje společnost, která se vzdala lásky, emocí, zábavy, zla, přátelství, barev, všeho co dělá lidi lidmi.. Aby už lidi nezažívali bolest, války a utrpení. Aby neznali závist, nenávist, a aby se mezi sebou nezabíjeli. Všichni bydleli ve stejných domech, měli přiřazenou jakousi rodinu, která se k nim "hodí", společnost jim vybrala nejvhodnější zaměstnání.. Neměli tedy ani svobodnou volbu myslet, pouze opakovali naučené fráze.

Lidé se rozhodli vymazat všem paměť a udržovat je "spokojené" na lécích, které potlačovali emoce. Samozřejmě se tento konstrukt rozpadl, protože to nebylo správné řešení problému. "Problém" byl ten, že s krásnými emocemi přicházely i ty špatné, s dobrem přicházelo zlo. Lidi si běžně v této realitě (teď nemluvím o filmu) myslí, že tomu tak má být a že jednou se máme krásně a jindy zažíváme válku.. Že to jsou protiklady, které jsou potřebné, protože bez smrti by nebyl život, bez utrpení by nebylo štěstí a tak dále (bla bla bla..).

A že pokud už si můžeme vybrat, tak máme na výběr mezi třemi možnostmi:
1.) zažívat někdy hladomor, někdy šťastný život v blahobytu, někdy válku, jindy Vánoce..
2.) všech "extrémů" (ať už špatných či dobrých) se vzdát a žít život bez emocí, bez pocitů, bez lásky..
3.) rozdělit lidi na dvě skupity "ty bohaté" (kteří žijí navždy ve štěstí a luxusu) a "ty chudé" (kteří nesou to "potřebné utrpení" za všechny..)

Špatně. Lidi, kteří si něco z tohoto myslí, jsou hloupí (nebo nezkušení). Téměř nikomu, s kým jsem se v životě setkala, nedošlo, že zlo vůbec nemusí existovat a že k tomu, abych zažívala něco dobrého, vůbec nepotřebuji utrpení. Ano, nebudu mít to dobré s čím srovnat (to mně osobně vůbec nevadí.. že nebudu umět srovnat dobrou věc s něčím zlým, co jsem musela kvůli tomu, abych to mohla srovnat, zažít..tohle může vymyslet fakt jen chorej mozek) a možná si toho dobra nebudu "vážit" (nevím, proč by si měl někdo zároveň se zkušeností samotnou uvědomovat, že si jí váží, to akorát kazí prožitek, protože to rozděluje vědomí na jednu část, která prožívá skutečnost, a na druhou část, která prožívá představu v pozadí, která je zlá=že by to mohlo být horší..), jenže za "vážením si dobrých věcí" se skrývá strach, že bych mohla spadnout do protikladu (do utrpení) či že bych o ty dobré věci mohla přijít.

Na filmu je nejlepší věc ta, že se jim sice podařilo zbavit se utrpení, ale nepodařilo se jim zbavit se zabíjení. Pořád vraždili "slabé", "staré" a "nezapadající" lidi. Takže jejich "plán" zbavit se všech zlých věcí nevyšel (jedna hodně zlá věc zůstala). To je na filmu dobré proto, že to ukazuje pravdu. Já tvrdím, že se můžeme zbavit všech zlých věcí, ale musíme najít příčinu, proč zlo vzniklo/jak vzniká. A tuto příčinu eliminovat. Ve filmu brali léky a řešili/potlačovali jen následky. A to je jako alopatická medicína, která nevede k uzdravení..

Když si vezmeme emoce, tak každý člověk může prožívat buď své autentické emoce (ty jsou dobré) a nebo cizí vnucené emoce (ty jsou zlé, ať už se jedná o radost a nebo o utrpení). Také může prožívat cizí emoce na základě vcítění se (a ty jsou zase dobré, ať už se jedná o radost a nebo o utrpení), pokud se tedy vciťujeme do člověka, který prožívá své autentické emoce.. Pokud víte tohle (a umíte to rozlišovat a používat), tak víte všechno, co je potřeba pro život bez utrpení. Cizí emoce stačí odmítnout, do falešně se přetvařujícího člověka se nevciťovat. Jediné utrpení, které člověk pak prožívá, je jeho vlastní (když mu někdo ubližuje, aby se mu pomstil za to že nechtěl převzít cizí utrpení). Jenže pěkné je na tom to, že člověk, který předává cizí utrpení, neprožívá svoje emoce = je prostředníkem = je zvyklý prožívat cizí emoce, takže mu můžete ty své emoce utrpení snadno předat. Je to "instantní karma", protože stejně by se mu jednou "odměna" za jeho činy vrátila, tak proč ne hned. A tím jste úplně bez utrpení.
(Jelikož ten člověk, který byl pouze prostředníkem, zažije "karmu" hned, tak se sice "karma" vrátí k pravému původci později, ale je to o tom, že čím víc bude lidí, kteří toto budou dělat, tím více "prostředníků" s tímm přestane, protože se jim to už nevyplatí dělat, a tím dříve se vyslaná energie vrátí přímo tomu původci.)

Příklad vnucené emoce:
Takže například voják, který jde do války (kterou mu vnutil nějaký král aby "bojoval za svojí zemi", přičemž ten král chce pouze získat moc jiného krále, a tak ho táhne svým vojskem napadnout) může prožívat euforickou radost i příp. radost z dobytého území a válečné kořisti či znásilnění nějaké bezbranné ženy z cizí země.. Ale jelikož toto byl příklad emoce vnucené, tak ta vede ke zlu (znásilněná žena ho přijde v noci zabít nebo to řekne nějakému příbuznému muži, který bude chtít pomstít její čest - pokud znásilněnou ženu zabil, tak ji opět může přeživší příbuzný pomstít, a když zabil i všechny její příbuzné, tak ji může pomstít někdo kdo ji znal a tak dále..může ji pomstít i někdo, kdo ji neznal..může se mu ona pomstít ze záhrobí..a může ji pomstít konstruktivní energie / či vesmír může pouze vyrovnat energie..). Takže tou vnucenou emocí trpěl nejprve napadený stát, ale po čase i voják sám (a po delším čase i ten král, který emoci vyslal na své "poddané"). Proto nepřebírejte žádné emoce (ani ty dobré, ani zlé), a tím se "problém se zlem" vyřeší.