Kdybych měla sepsat všechno, co se učí ve škole v předmětu Dějepis špatně, tak by tento článek byl asi hoooooooodně dlouhý.. Jak se říká, "histoii píší vítězové", a tak je těžké zjistit, jak co bylo (pokud se o to člověk vyloženě nezajímá - já ve škole dějepis nikdy ráda neměla, absolutně mi to nic neříká, takže se tomu nevěnuju). Mám tady ale jednu věc, kterou chci do tohoto článku dát jako příklad za všechny:

HLADOMOR NA UKRAJINĚ

V r. 1925 sovětské vedení rozhodlo urychlit industrializaci země. Celkem překvapivě, navzdory enormním ekonomickým ziskům, které taková politika slibovala, západní země odmítly akceptovat v obchodování se Sovětským svazem zlato jako platbu! Toto udivující chování je známo v historii jako „zlatá blokáda“. SSSR mohl platit za stroje a vybavení jen ropou, dřevem a obilím. (Je zajímavé, že stále akceptovali předrevoluční imperiální ruské zlaté mince – měna neexistujícího státu nebyla nebezpečná!) V r. 1929 američtí bankéři zorganizovali velkou hospodářskou krizi. Krátké období mezinárodní stability směnných kurzů bylo minulostí.

V r. 1931 Německo a Rakousko nezaplatily zahraniční dluh a přestaly vyměňovat marky za zlato, čímž zrušily zlatý standard. Na podzim 1931 Británie zrušila zlatý standard také. Nechali zlatou blokádu SSSR v platnosti, ale uvalili také tvrdé obchodní embargo na převážnou část sovětských exportů! Bylo to učiněno navzdory akutní ekonomické krizi na Západě, kde většina výrobců měla zájem na jakémkoliv druhu poptávky, obzvláště placené zlatem. Nicméně 17. dubna 1933 britská vláda zavedla embargo: Zákon o ruském zboží (zákaz dovozů) z r. 1933! Jaká byla logika? Šlo o politicky motivované rozhodnutí.

Byl obchod mezi Západem a SSSR zcela zrušen? Rozhodně ne. Sovětská poptávka po západních technologiích a strojích byla dokonce vyšší, než kdy jindy: industrializace byla v plném proudu. Ale nyní Západ očekával jen jeden platební prostředek: sovětské obilí!

(Zvláštnost tohoto požadavku je zdůrazněna faktem, že v té době byly měny většiny agrárních zemí silně znehodnoceny a poptávka po obilí na světovém trhu klesla o 50-70%!)

Stalinova vláda čelila volbě: buď se vzdát obnovy země, a tak kapitulovat před Západem, nebo pokračovat v industrializaci, což povede ke strašné vnitřní krizi. Takže bez ohledu na Stalinovu volbu by Západ zvítězil. Stalin a jeho okolí se rozhodli prosadit své a nezastavit se před ničím.

Vláda sbírala obilí a posílala ho na Západ, ale ne aby umořila hladem část země, ale proto, že neexistoval žádný jiný způsob, jak zaplatit za dodávky vybavení. Všechny Stalinovy naděje byly vloženy do nové sklizně. Ta byla však malá, protože zemi zasáhlo sucho. SSSR nebyl schopen kupovat jídlo za zlato (zlatá blokáda) nebo měnu (v důsledku embarga žádná nebyla). Byly učiněny naléhavý pokusy získat dodávky obilí z Persie, kde souhlasili s akceptováním zlata. Úřady však neměly čas, protože katastrofa již probíhala.

V letech 1932 a 1933 zemřely tisíce a tisíce lidí a teprve pak Západ opět začal od sovětů akceptovat ropu, dřevo a drahé kovy.

V říjnu 2008 Evropský parlament uznal Hladomor na Ukrajině jako zločin proti lidskosti. Vina byla hozena na „stalinistický SSSR“. Nicméně zpráva Evropského parlamentu neposkytla odpovědi na dvě otázky:

Proč se kapitalisté chovali tak „podivně“ a odmítali akceptovat Stalinovo zlato?

Proč chtěli od SSSR jako platbu jen obilí?

Ve zprávách Evropského parlamentu není ani pravda, ani logika. Pravdou je, že v r. 1934 vývoz obilí ze SSSR zcela ustal. Na příkaz sovětské vlády…

Hladomor 1932-33, který byl pečlivě zorganizován Západem, neměl žádoucí efekt: bolševici zůstali u moci. Pokračovali v industrializaci. Ekonomická opatření neměla žádný účinek – Stalin obnovoval zemi za každou cenu. Zůstala pouze vojenská opatření. A přesně v r. 1933 se v Německu dostal k moci Adolf Hitler, který otevřeně psal o svých expanzionistických cílech na rozsáhlých ruských pláních…

(Zdroj.)


ŠPANĚLSKÁ CHŘIPKA

O této události nic moc nevím (jak to tenkrát probíhalo), ale našla jsem tento článek, který vykazuje velkou podobnost s dnešní dobou. "Historie se neustále opakuje" proto, že ten, kdo tvoří světové události, vždycky pár generací počká (až vymře většina starších lidí "pamětníků", až se na událost celkově víceméně zapomene a až se nové generace ve školách naučí tomu, "jak to tenkrát bylo" = výmysly, které jim systém nadiktoval) a pak událost (např. s nějakou obměnou) zopakuje, protože nemá moc fantazie + na co vymýšlet něco nového, když může použít to, co "fungovalo". Opakuji, že o tom, jak probíhala epidemie španělské chřipky téměř nic nevím, protože jsem v té době nežila, ale je to zajímavá podobnost s dnešní dobou (kolem r. 1918 se prý začal zapínat rádiový signál a pokud se dle článku výše i očkovalo, tak mi to připomíná dnešní "kombo" 5G sítě + lživými médii propagované vakcíny na takzvaný údajný Covid). Jak je z historie vidět, tak lidi si na nový, ale od této doby pak už "běžný" rádiový signál zvykli, stejně jako si zvykli na "běžné vakcíny" (a tak tu máme "upgradovaný" datový signál 5G a "upgradované" mRNA vakcíny..). Ano, v dnešní době trpí více lidí např. autismem (děti se po narození od té doby stále očkují "běžnými" vakcínami) a někteří lidé mají např. oslabený imunitní systém z různých mobilních a wifi signálů, ale už neumírá hromadně mnoho miliónů lidí (tak, jako na začátku, když to bylo spuštěno). To je ale "náhoda", že koronavirus, stejně jako španělská chřipka, prý údajně "pochází" (=kde to začalo/odkud pandemie vypukla) z Číny..?! Rozdíl mezi koronavirem a španělskou chřipkou je v tom, že tenkrát umírali hlavně mladí lidé ve věku 20-40 let, dnes umírají převážně důchodci. Co to? No v předchozím článku jsme se dozvěděli, že tenkrát se očkovali mladí lidé, dnes se očkují důchodci! (Zdroj.)

Přečtěte si ty dva články: 1 a 2, na které výše odkazuji, ať se poučíme z minulosti a ať se historie neopakuje.. Ono se sice říká, že na Zemi je "škola života" a tu "lekci", kterou člověk nezvládl jednou, si zopakuje - ale podle mě to je o tom, že když jsou lidi blbí, že např. slepě věří doktorům, tak je ti doktoři budou zabíjet do té doby, dokud lidi neřeknou "dost" ("já už si nechci zvykat na nové škodlivé záření a očkování, po kterém přijde ještě škodlivější záření, např. 6G, a tak dále.." - kdy to skončí?). To není škola života, ale je to spíše "kdo s koho" = buď zesilující destruktivní věci nakonec člověka udolají a nebo lidi řeknou DOST a pak jakože "úspěšně složili lekci ve škole života" = to jsou lživé kecy těch zlých bytostí, které tyto události vytvářely, aby se lidi radovali z toho, že zvládli nějakou zkoušku namísto toho, aby potrestali své nepřátele. Takže nepřátelé pak chystají další/jiné/lepší zbraně/scénáře proti lidem, které když lidé zastaví, tak jim řeknou "bravo, zvládli jste další zkoušku"..


DŘÍVĚJŠÍ MRAVY (ANGLIE, 19. STOLETÍ)

Samozřejmě nevím, jak to dříve bylo, ale našla jsem na novinkách (novinky si můžou vymyslet a napsat cokoli, ale tady popírají běžnou verzi historie) zajímavý článek, který zpochybňuje, jestli se opravdu "vyvíjíme" konstruktivním směrem (protože dnes čestné slovo nic neznamená, v současné době je společensky tolerované lhaní a dokonce v některých profesích je bráno jako "nutnost", dříve se snažili všichni lidé dbát na zdraví a tak dále):

Dnes se stále slibuje na „čestné slovo“, i když je to pro mnohé už jen fráze. V 19. století však šlo o vážnou věc: o váš morální kredit, potažmo celé vaší rodiny.
Na rozdíl od bohatství, které lze snadno ztratit, ale někdy i znovu získat, ztráta cti byla nenapravitelná. Gentleman by se proto vzdal všeho, jen aby si uchránil čest, byl pro ni ochotný i padnout. Pro většinu lidí byla tím nejcennějším, co měli.

Společnost měla velmi nízkou toleranci vůči prohřeškům. Kdo měl bezúhonnou reputaci jako vysoce morální, šlechetný a zbožný člověk, jeho „čestné slovo“ bylo pro ostatní skutečným závazkem. Kdo naopak neodsoudil nečestné a nemorální chování, ten byl nejspíš sám také takový. Nikoli laskavý a tolerantní, ale nespolehlivý!

Někteří kajícní hříšníci byli sice do společnosti přijati zpět, nicméně celá jejich rodina se ocitla v jakési „podmínce“. Stačilo další škobrtnutí, a důvěra se ztratila zcela, a to vůči všem.
Právě proto se rodiny snažily od svých „černých ovcí“ odstřihnout, aby se hanba jednotlivce co nejméně podepsala na ostatních příbuzných. Exkomunikace kvůli ztrátě cti, to byla skutečně tragédie.

Jakým dalším nesmyslům o 19. století věříme?

„Lidé se dříve skoro nemyli,“ to byl jeden z fake (falešných) history faktů, s nímž jsem se setkala už jako dítě. A zřejmě tomu hodně lidí věří stále.
Lidé žijící v 19. století se snažili dbát na zdraví, byli posedlí hygienou a čistotou. Každodenní omývání těla vodou bylo však na počátku 19. století normou, někdo si pravidelně dopřával i horké koupele nebo lázně.

Druhým neodmyslitelným pilířem tehdejší hygieny bylo časté praní ložního prádla a všech spodních vrstev oblečení, kam řadíme spodní košilky, pánské košile, spodky a spodničky, punčochy atd. Toto odolné bílé prádlo přitom bylo nutné měnit tak často, aby se ani nestihlo zašpinit, tedy i několikrát denně.

Lidé žijící v 19. století se snažili dbát na zdraví, byli posedlí hygienou a čistotou, i když chudší vrstvy na to neměly tolik peněz ani možností jako střední třída a šlechta.

Jak byli tehdy přijímáni homosexuálové?

Homosexualita sice byla hrdelním zločinem po celou první polovinu 19. století, ale popravovalo se spíše exemplárně a šlo většinou o chudé, rovnost před zákonem rozhodně nebyla. Bohatí často volili sexuální turistiku, protože v zahraničí nebylo žalobce ani soudce.

V 19. století však společnost podporovala intenzivní blízká přátelství, která samozřejmě častěji vznikají mezi osobami stejného pohlaví. Především u žen bylo tolerováno i tehdy, pokud se proměnilo v takzvané vášnivé přátelství. Tolerovala se tedy spíš jemná erotika...

Byl tehdy pro Angličanku sňatek společenskou nutností?

Vůbec ne. Staropanenství je složitý fenomén, který měl různé podoby v různých dobách, v sociálních vrstvách, komunitách a regionech.
Pokud jde o Británii v 19. století, až pětina lidí zůstávala svobodná. Samozřejmě k tomu patřil celibát. Typicky mladší sourozenci, často dívky, zůstávali se stárnoucími rodiči jako jejich opora a společnice. Většinou šlo o vědomé rozhodnutí, ať už za tím stálo cokoliv.

Oženit se nebo vdát se „za každou cenu“ za někoho naprosto nevhodného by bylo společensky daleko horší. Doživotnímu statusu slečny často dávaly přednost také ambiciózní ženy, ale rozhodně to nebylo pravidlem. Úspěchů a slávy se dočkaly i vdané.

Jak tehdy muži vnímali emancipované ženy?

Žena ani nemusela ustoupit ze své ženskosti, pokud chtěla dosáhnout mimořádného vzdělání, kariéry nebo cestovat i do velmi exotických a nebezpečných míst.

Některé sice o studiích a cestování jen snily, ale například historička umění a literární kritička Elizabeth Rigbyová ještě dávno předtím, než se mohla pochlubit titulem lady Eastlakeové, studovala u předních profesorů po celé Evropě a na vlastní pěst se vydala prozkoumávat carské Rusko.
Bohaté dědičky vdovy mnohdy spravovaly svůj majetek a byznys se stal jejich koníčkem. V některých případech ženy zbohatly pouze vlastním přičiněním. Emancipované ženy často mívaly i mnoho ctitelů. Určitě není pravda, že by kvůli tomu zůstaly na ocet.

Souhlasím však s historiky, kteří říkají, že možností pro ženy nebylo tehdy až tak málo, především pro ty relativně finančně zajištěné, z nichž některé mohly před rokem 1832 i volit.
Tehdy však byla přijata volební reforma, která si kladla za cíl reagovat na demografické změny související s průmyslovou revolucí. Byla nezbytná, protože volební okrsky nebyly stavěné na dynamicky rostoucí města. Reforma však nebyla nejšťastnější - sice rozšířila volební právo, ale jen mezi muži, a bohužel právě na úkor žen. Do té doby totiž mohly volit, pokud splnily podmínky volebního censu, například když byly jedinými dědičkami.

(Zdroj.)


CITRONOVÁ PREVENCE

Francis Drake roku 1577 hlásil, že se skorbut dá vyléčit citróny. Roku 1593 admirál sir Richard Hawkins dokázal ochránit svoji posádku tímto způsobem a i kapitán Lancaster roku 1600 dokázal, že lze skorbut lehce porazit. Lze jen těžko uvěřit, že po smrti admirála Hawkinse roku 1622 byla citronová prevence v královském loďstvu zakázaná a úmrtnost byla započítávána do nákladů plavby. Kapitáni verbovali o 50 až 100% posádky navíc, aby vykryli přepokládané ztráty. Hloupost, arogance a povýšenost opět zafungovala. Někteří lidé se prostě nedají vyléčit jednoduchými způsoby a postupy. Jako obžaloba tohoto nadčasového jevu a obludné hloupé byrokratické mašinérie se jeví statistika sedmileté války mezi Británií a Francií v letech 1756-1763 kdy se do bojů zapojilo 184 899 námořníků, z toho zemřelo na choroby, zejména skorbut, 133 708 a v boji padlo 1512 mužů.
Když v roce 1795 královské námořnictvo konečně zavedlo prevenci skorbutu - 30ml citronové šťávy denně na osobu, zvýšilo toto jednoduché opatření dvojnásobně bojeschopnost královského loďstva. Odhaduje se, že zřejmě záměrné zdržení a pozdní zavedení tohoto nařízení stálo zbytečně život 100 000 námořníků, kteří ale zbytečně umírali ještě skoro 120 roků, protože oficiální rozkaz admirály byl vydán až v roce 1884. Celý tento příběh jenom potvrzuje naši historickou zkušenost s globálním predátorem a s tím, jak působí na lidstvo: "Čím hůře, tím lépe."

(Zdroj.)