MBTI (test osobnosti - 16 různých typů)


Na tento test jsem již podruhé narazila na Aluska.org a jelikož se mi vcelku líbí, tak na něj dám také odkaz (výsledky jsou zdarma):

16 personalities (test je v čj)
Airjobs - poznej sám sebe

Oba odkazy výše jsou testy na stejném principu (každý test má jiné otázky/průběh, ale u obou vyjde jedna z těch stejných 16-ti charakteristik). Mě vychází nejčastěji INFJ či INTJ (osobnostní "typ" se skládá ze 4 písmen, každé z nich označuje jednu z polarit, např. u mě první I = introverze). Polarity, mezi nimiž se v testu vybírá, jsou:
(I)ntroverze / (E)xtraverze .. = vztah k okolí
(S)myslový typ / intuitivní typ (N) .. = jak prožíváme/vnímáme
myšlení (T) / cítění (F) .. = způsob rozhodování se
usuzování (J) / vnímání (P) .. = na základě čeho jednáme

Introvert je zaměřen dovnitř (sám na sebe a svoje vnitřní pochody, např. myšlenky a pocity), zatímco extravert je zaměřen ven (na ostatní lidi, vztahy s lidmi, vnější podněty..). Smyslový typ je zaměřen na to, co je nyní - co vidí, slyší, může ohmatat.. Zatímco intuitivní typ je "snílek", který je zaměřen na svoje představy "co by mohlo být" či co by se dalo zlepšit. Někdo se rozhoduje za pomoci myšlení = logiky a jiný zase pomocí srdce = citu/pocitu. Jeden člověk jedná podle toho, co si naplánoval (bez ohledu na vnější okolnosti) a druhý zase své jednání přizpůsobuje momentálním pocitům a okolnostem.


Mně vychází ve všech testech introverze na cca 80% a intuitivní typ také min 80%. Tedy mi výsledek začíná vždy na "IN". Naopak myšlení/cítění a usuzování/vnímání mám zhruba 50/50, takže druhá polovina písmenek v osobnostním typu mi vychází různě (dle aktuální nálady).
Myšlení/cítění mám přesně 50/50 a to proto, že rozvíjím myšlení a cítění stejnou měrou, a tak při rozhodování používám oboje. Např. Když potřebuji udělat rozhodnutí, zeptám se svého rozumu, co je z logického hlediska nejlepší řešení. Vyjde mi nějaký výsledek/rozhodnutí/cesta. A pak se zeptám srdce, kam mě to táhne a z čeho mám nejlepší pocit? Jak by se daná situace měla vyřešit podle toho, co říkají mé pocity? A zase mi vyjde nějaký výsledek. Když jsem v rovnováze, tak mi většinou vyjde jedno a to samé nejlepší řešení jak z hlediska rozumu, tak z hlediska citu. Pokud se rozum a cit rozcházejí, tak hledám příčinu, proč nejsem v rovnováze (kde jsem udělala chybu a snažím se jí napravit a AŽ PAK se rozhodnout). Abych něco udělala (na základě svého rozhodnutí), musí mi vyjít stejný výsledek jak z hlediska citu, tak z hlediska rozumu (pokud to tak není, tak nedělám nic a snažím se srovnat si myšlenky/pocity).
U usuzování/vnímání to mám jinak - podle mého názoru by člověk měl jednat na základě "vnímání", tzn. měl by dělat to, na co má náladu a to tehdy, když tomu jsou nakloněny vnější okolnosti. Zároveň by člověk ale vždy měl mít nějaký cíl/plán, k čemu směřuje. Člověk by měl vědět CO a PROČ chce udělat/dělá (a to vždycky, když něco dělá či chce udělat). Jenže realita všedních dní je taková, že kdyby člověk nešel do práce, protože se mu nechce, tak by zemřel hlady. A kdyby dostával peníze/jídlo, aby si mohl dovolit čekat na vhodné okolnosti, tak ostatní lidé mu ty okolnosti nemusejí nikdy poskytnout/umožnit/uvolnit prostor (protože každý si jde za tím svým a rozšiřuje to své, namísto aby dával prostor ostatním - např. kdo má 3 děti a žije v hojnosti, pořídí si dětí 5 namísto toho, aby dal část pozemku a peněz chudákovi, který si děti nemůže dovolit a proč? Protože si každý o sobě myslí, že on je nejlepší =on by se měl rozmnožovat. Kdyby totiž někdo chtěl být jiný než je, tak se změní a bude jiný = a nemusí tedy dávat peníze/pozemek tomu chudákovi, který je v něčem "lepší"). Díky tadytomu všeobecnému přístupu to je tak, že když někdo čeká "až budou dobré podmínky", tak se nemusí nikdy dočkat, protože ostatní hromadí pro sebe, rozšiřují sebe/svou víru/přesvědčení a své věci, majetky, peníze.. - a tak je Z NUTNOSTI dobré se "překonat" a splnit svůj plán (=to, co chci udělat), protože jinak bych to asi nikdy neudělala. (Ono to je tak, že na energetické úrovni, když se mi do něčeho, co je pro mě dobré, nechce, nemám na to energii, náladu.. - tak musím takovéto věci "odprejsknout", protože toto jsou VĚTŠINOU pouze jakási "pole vlivu"/záměry druhých lidí, kteří se snaží "to svoje" rozšiřovat, kde se dá, a začíná to právě na této energetické úrovni.)

Když si tyto sporné položky rozeberu (jak na tom jsem), tak nevím, co "převládá" (rozum nebo cit?, usuzování nebo vnímání?):


--------------------

Myšlení (T)
Neosobní, zaměřený na výkon, chladný - v práci ano
Rozhoduje se na základě faktů, logiky - ano
Neprojevuje emoce - když nechci, tak emoce neprojevuji (většinou nechci)
Nevadí mu jít do konfliktu, jde o věc - pokud jde o věc, tak jdu do konfliktu, který má smysl (obecně se ale konfliktům vyhýbám)

Cítění (F)
Osobní, se zájmem o druhé, empatický - v osobních vztazích, které si sama vyberu, ano
Rozhoduje se na základě pocitů, emocí - ano
Citlivý vůči vztahům a atmosféře - vůči vztahům ano, vůči atmosféře tolik ne
Vyhýbá se konfliktům - obecně ano (ale pokud jde o věc, tak mi nevadí jít do konfliktu, který má smysl)

--------------------

Usuzování (J)
Rád věci dokončuje - ano
Preferuje řád, stabilitu - stabilitu mám ráda, řád ne
Je plánovitý, dodržuje termíny - plánuji, ale nedodržuji termíny (protože čas v mém plánování nehraje roli)
Je na něj spolehnutí - většinou ano
Nové, nečekané věci ho mohou zaskočit - asi ano

Vnímání (P)
Má rád otevřené věci, možnosti - nesnáším otevřené věci, ale možnosti mám ráda
Dělá věci na poslední chvíli - někdy ano
Méně spolehlivý, odkládá věci - spolehlivá jsem, ale věci odkádám
Dobrý improvizátor - improvizaci mám ráda, ale nevím, jestli jsem v ní dobrá

--------------------

Konflikt (pokud má smysl*) mi nevadí, protože pokud mám pravdu, konflikt vyhraju. A pokud pravdu nemám, tak si alespoň opravím svůj chybný názor = to je pro mě také velice hodnotná výhra (že už si nebudu myslet nějaký blud). Myslím si, že v konfliktu (který má smysl = s rozumným člověkem) nelze prohrát a lze jen obohatit (sebe nebo ostatní). Přesto se konfliktům mezi blízkými lidmi vyhýbám (ve vztazích konflikty nemám ráda - myslím si, že pokud mi je někdo blízký, tak by měl mít podobné názory, životní postoje a myšlení - takže by konflikty přirozeně vznikat neměly).
* Konflikt pro mě nemá smysl v případě, že by mě druhá strana nepochopila a nebo chce druhá strana pouze odebírat energii.