Chanellingy moc nemusím, ale tady na tom mi připadá něco zajímavého, že bych to mohla začít (více) trénovat. Zkopírovala jsem pouze něco z článku, je tam toho napsáno více (odkaz na zdroj naleznete úplně dole):

Představte si vaše já jako herce v divadelní hře…
Děj se odehrává ve dvacátém století. Vaším úkolem je napsat scénář, udělat scénografii, režii a zároveň obsadit všechny role. Jste tak soustředění na svoji roli, zaujati realitou, kterou vytváříte, zachváceni problémy, úkoly, nadějemi a smutky určitých rolí, až zapomenete, že jste v podstatě svým vlastním výtvorem. [V předchozím textu popisované] divadelní drama lze přirovnat k vašemu současnému životu a prostředí, ve kterém žijete teď [říká Seth posluchačům v roce 1970].

Zároveň se však odehrávají i další hry, ve kterých musíte hrát svoji roli. Mají vlastní kulisy, režiséry… Odehrávají se v různých časových obdobích. Jednu z nich můžeme nazvat „Život ve 20. století n. l.“, další „Život v 18. století,“ následující „Rok 500 př. n. l.“, nebo „3000 n. l.“. Spoluvytváříte a účinkujete ve všech těchto dramatech, jejich dekorace představují prostředí obklopující vaši osobnost.

Mám na mysli tu část vašeho já, která žije v tom kterém časovém období. Tato část vaší osobnosti je natolik soustředěna na svoji roli v určitém dramatu [na jeden malý, malilinkatý, uzoučký bod v časoprostoru], že si neuvědomuje ostatní, kde má také svou roli. Nejste schopni vnímat vlastní multidimenzionální realitu, takže se vám bude zdát nepochopitelné, když vám řeknu, že žijete několik životů najednou. Nedokážete si představit, že jste na dvou místech najednou, natož ve dvou nebo více časových obdobích nebo stoletích. …

Čtyři hodiny odpoledne, to je pro vás naprosto jasný pojem. Můžete říci příteli: „Sejdeme se ve čtyři na rohu, nebo v restauraci na kávu, na kus řeči, nebo na večeři.“ A on bude vědět přesně, kdy a kde vás najde. Sejdete se i přesto, že čtyři hodiny odpoledne nenesou žádný podstatný význam, jde pouze o smluvenou dohodu. Jdete například do divadla, je devět večer, ale scéna na jevišti se odehrává v ranních hodinách, herci snídají a vy to přijímáte jako součást hry. Také předstíráte, že je ráno.

Každý z vás je v současném momentě zapojen do daleko větší produkce. Přistupujete na jistá základní pravidla, která slouží jako rámec, uvnitř kterého může hra probíhat. Jedním z nich je tvrzení, že čas je řada po sobě jdoucích momentů, že objektivní svět existuje zcela nezávisle na vašem vnímání nebo že jste uvězněni ve fyzickém těle, které vám bylo přiděleno, a omezeni časově i prostorově. Dalším předpokladem, přijatým ze stejného důvodu, je přesvědčení, že veškeré vnímání je možné pouze skrze vaše fyzické smysly, že všechny informace přicházejí zvenku, ne zevnitř. Proto jste nuceni intenzivně se soustředit na jednotlivá jednání. Tato dramata představují přesně to, co byste nazvali jednotlivými reinkarnacemi.

Pro ty, kdož se účastní těchto komplikovaných dramat zvaných reinkarnační existence, je velmi těžké překročit jejich hranici. Odpočívající se snaží komunikovat s herci, ale ti nemají „křídla“, aby viděli tak daleko.

Pokrok ve vašem slova smyslu neexistuje stejně tak jako čas.

Přirovnávám sice naši existenci k dramatu, ale v podstatě jde o velmi spontánní akci [improvizaci], kdy herci mají plnou svobodu, ale pouze v rámci hry.

Hra sama o sobě je vlastně realizace pravdy, pokračuje Seth. Jejím cílem je probudit skryté schopnosti v každém herci. … Každá z her má svůj účel. Díky nim se každá multidimenzionální osobnost učí svými vlastními skutky. Zkouší různé druhy chování, přístupů, názorů a pozic, které ji mění a rozvíjejí.

Následku samozřejmě předchází příčina. Příčina je podle vás [lidí na Zemi] prvotní, ale to je jen malý příklad vašeho pokřiveného pohledu na svět a problémů, které přináší myšlení ve slovech — protože si vyžaduje lineární řazení. …

Smysl hry musíte hledat sami v sobě. Vědomá část vašeho já, která se účastní hry, se soustřeďuje pouze na dění uprostřed rekvizit produkce.

Ačkoli si to neuvědomujete, přesně znáte účel každé své inkarnace. Poznání své multidimenzionální osobnosti nesete sami v sobě. Toto poznání vám pomůže vyřešit všechny vaše problémy, dosáhnout cílů, které jste si stanovili, a otevře další oblasti kreativity, kterými můžete další hru nebo produkci obohatit.

Čím větší prostor dáváte své intuici a poznání svého já, tím hrajete svoji roli úspěšněji a efektivněji. Zároveň získáváte novou energii, vhled a tvůrčí potenciál. …

Trojrozměrná realita odráží/zrcadlí hodnoty duše. … Herec může využívat potenciál podstaty a následně znovuobjevit svůj vztah k ní, zvyšuje hladinu svých výkonů, chápání a tvořivosti. Tak se nejvíce rozvíjí.

Jinak řečeno, podstata neboli duše promítá své části do reality, která by jinak neexistovala.

Trojrozměrné já existující v rámci těchto realit na ně soustřeďuje všechnu svoji pozornost. Vnitřní uvědomění podstaty mu dodává sílu. Musí však pochopit svou pravou roli a skrze toto poznání se vrátit do své podstaty. …

Jste připoutáni k těm, které milujete, i k těm, které nenávidíte. Musíte se naučit uvolňovat svoji negativní energii a přeměňovat ji v pozitivní. Kreativně využívat energii nenávisti, proměnit ji v lásku. …

Vaše fyzické prostředí, osobní majetek, fyzické aspekty života jsou pouhé iluze vytvořené vesmírnou vitalitou. Skály, kameny, hory a země jsou pouhé živé iluze pramenící z psychického vědomí. Atomy a molekuly mají své vlastní vědomí stejně tak jako částice vašeho těla. … Skrze fyzické smysly dokážete vnímat pouze tyto fantastické kulisy. Realita, která existuje uvnitř nich i za jejich hranicemi, vám uniká.

Fyzické smysly vlastně nevnímají fyzickou realitu, ale vytvářejí ji…

Smysly samy o sobě jsou součástí kamufláže, jsou jako brýle, které si nasadíte před své vnitřní smysly a které vás nutí vidět veškerou činnost jako pouhou materiální záležitost. Lze se spolehnout na to, že vám nesdělí skutečný děj…

Prozradí vám sice polohu jiného herce [v naší iluzivní matrixové realitě], ale neodhalí vám, že je to jen klam, že vědomí formuje i ostatní herce a skutečná realita, kterou nevidíte, existuje „nad“ fyzickým světem [v rovině vyššího vědomí].

Máte schopnost využít vnitřní smysly a vnímat realitu existující mimo jeviště. K tomu je zapotřebí odvrátit svoji pozornost od materiálního světa, vypnout fyzické smysly a soustředit se na skutečnosti, které vám dříve unikaly.

Když to hodně zjednoduším, výsledek bude asi takový, jako byste vyměnili jedny brýle za druhé. Fyzické smysly jsou pro vnitřní „já“ jen falešnou pomůckou stejně jako brýle pro vaše oči nebo sluchátka pro vaše uši. Zřídkakdo je užívá vědomě. Byli byste hodně dezorientováni a vyděšeni, kdyby vaše známé prostředí na okamžik zmizelo a bylo nahrazeno jinými kulisami a informacemi, kterým byste nerozuměli. Museli byste použít vnitřní smysly, abyste se zorientovali. Všechny informace vám [nyní] musí dávat smysl v trojrozměrné realitě.

Vaše klamné prostředí [Země] však není to jediné. Na jiných rovinách reality fungují odlišné systémy, ale všechny bytosti jsou vybaveny vnitřními smysly. Jsou to vlastnosti vědomí, díky kterým může probíhat neustálá komunikace, kterou si běžné vědomé já jen zřídkakdy uvědomuje. Mým cílem je obeznámit vás s touto komunikací.

Vaše podstata [neboli duch] není totéž jako „já“, které nyní čte tuto stránku. Vaše prostředí není pouze svět, ve kterém žijete, zahrnuje také prostředí z vašich minulých životů, na které se nyní nesoustředíte.

Vaším skutečným prostředím jsou v podstatě jenom myšlenky a emoce. Právě z nich vytváříte nejen tuto skutečnost, ale všechny reality, kterých se účastníte.

Vaše skutečné prostředí není zasazené v čase a prostoru, jak si myslíte. Ve vašem skutečném prostředí nepotřebujete slova. Komunikace probíhá bez přestávek. Z něj vytváříte fyzický svět, který znáte.


Jednoduché cvičení
Vnitřní smysly vám umožňují vnímat realitu, která je nezávislá na fyzické formě. Zkuste na okamžik zapomenout svou roli a vyzkoušejte si jednoduché cvičení:

Představte si, že jste na osvětleném jevišti, což může být pokoj, kde nyní sedíte. Zavřete oči a představte si, že světla a kulisy zmizely a zůstali jste sami.

Je tma a vy jen tak tiše sedíte. Pokuste se bez rozmyslu vnímat existenci vašich vnitřních smyslů. Představte si, že nyní odpovídají vašim fyzickým smyslům. Zapomeňte na všechny myšlenky a problémy. Buďte otevření. Jemně naslouchejte nefyzickým zvukům, které přicházejí skrze vnitřní smysly.

Možná se vám objeví nějaké představy. Přijměte je jako stejně platné obrazy, které vnímáte svým zrakem. Jakmile se naučíte vnímat vnitřními smysly, odhalí se vám váš vnitřní svět. Představte si, že jste byli dosud slepí, neviděli jste tento svět a postupně získáváte zrak. Nemůžete hned soudit vnitřní svět podle oddělených obrazů, které napoprvé uvidíte, ani podle zvuků, které uslyšíte, protože ještě nedokážete dost dobře vnitřní smysly používat.

Vyzkoušejte si toto cvičení před spaním nebo ve chvilce odpočinku. Můžete to zkusit také při práci, která si nevyžaduje vaši úplnou pozornost.

Naučíte se soustředit na jiné dimenze vědomí a „fotit momentky“, jako byste byli na výletě. Nezapomeňte, že vnímáte pouze útržky. Jednoduše je přijměte, nesnažte se v této fázi dělat žádné závěry a soudy. Deset minut denně by mělo pro začátek stačit.

Informace obsažené v této knize do jisté míry procházejí vnitřními smysly ženy [Jane], která je v transu. Je to výsledek vysoce organizované vnitřní jemnosti a cvičení. Ruburt [tak Seth nazývá Jane] by nebyl schopen přijímat informace, překládat je do slov a interpretovat, kdyby se intenzivně soustředil na fyzické prostředí. Jeho vnitřní smysly jsou otevřené komunikaci mezi různými dimenzemi existence. I přesto dochází ke zkreslení informace, protože musí být překládána do fyzických termínů. Jinak byste ji nebyli schopni vůbec vnímat, natož jí porozumět.


Již nějakou dobu se vám snažím zdůraznit, že každý si vytváří své prostředí sám. Chci, abyste si uvědomili tu odpovědnost. Život a prostředí, ve kterém žijete, jsou jen vaše vlastní výtvory.

Vaše prostředí je pouhý součet vašich znalostí a zkušeností. Dokud budete věřit, že vaše prostředí je objektivní a existuje nezávisle na vás, pak jej nikdy nemůžete změnit. Nedokážete jej prohlédnout [prokouknout] a představit si alternativní realitu.

Jste-li přesvědčeni, že jste vydáni na milost a nemilost podmínkám, které nemůžete nijak ovlivnit, je potom těžké snášet současnou fyzickou realitu nebo se snažit změnit své prostředí a celý život.

Jste-li odsouzeni za zločin, příčinu nehledejte v dětských skutcích ani ve zkušenostech z minulého života. Nesplňuje-li váš život očekávání, problém není v minulých životech ani ve Freudových syndromech.
Minulé existence ovlivňují váš život stejně jako jakékoli jiné životní zkušenosti. Neuzavírají se, zůstávají stále otevřené. Nejsou pohřbeny minulostí, neexistují odděleně od vašeho současného a budoucího já.

Jak čtete tuto knihu, tu a tam se rozhlédnete po pokoji, ve kterém sedíte. Židle, stůl, strop, podlaha se vám zdají pevné a stabilní, zatímco vy se můžete cítit velmi zranitelní, někde mezi narozením a smrtí. Můžete například pocítit závist, když si představíte, že fyzický svět bude existovat ještě dlouho poté, co vy už zde nebudete. Doufám, že v průběhu čtení této knihy si začnete uvědomovat nekonečnou platnost svého vědomí a pomíjivost fyzických parametrů vašeho prostředí, světa a vesmíru, který vám dnes zdánlivě poskytuje stabilitu a bezpečí.


(Zdroj.)