Vnímání je možno z jednoho úhlu pohledu chápat jako určitou rezonanci vibrací vnímajícího subjektu s vibracemi vnímaného objektu (objektu v nejširším slova smyslu neomezeného ani na hmotné objekty ani na 3D realitu). Z těchto dvou předpokladů (vnímající bytosti charakterizované zcela jedinečnými a specifickými vibracemi a procesu vnímání jako rezonance vibrací vnímajícího s vibracemi vnímaného) plyne logický závěr, že každá bytost vnímá okolní realitu (Teoversum) jinak nebo možná přesněji řečeno jinou část Teoversa. To neznamená, že zcela jinou, ale minimálně v něčem odlišnou od kterékoliv jiné bytosti, což je dáno právě odlišností vibrací jednotlivých bytostí.
(Zdroj.)

Muj komentář:
Abychom mohli něco vnímat, musíme s tím mít něco (dobrého) společného. Zároveň ale nejvíce vnímáme ty věci, které se od našich vibrací nejvíce liší (např. nepříjemné věci). Když si uvědomíme, co to je vnímání (viz výše), tak se z toho dají udělat různé závěry (jako např. nic si nedělat z nepříjemných věcí, protože to je pouze rozdíl vibrací, nic víc).