Tato "technika" souvisí s uvědoměním si, že vnější okolnosti ani to, co dělají druzí lidé, nejsem já. Já jsem to, jak se k věcem postavím, co vyzařuju, jak vnímám.

Tedy dát celému světu svobodu, ale definovat sebe jako to, jaká jsem (uvnitř) já (=ne co mám na sobě, do jakých podmínek jsem se narodila, kolik mám kamarádů, co si o mně kdo myslí..). Každému se vrátí to, co vyzařuje (a proto se nemusím trápit tím, co dělají ostatní lidé nebo co se jim děje, stačí mít zodpovědnost za sebe = jaká jsem).

Při této technice, cokoli vnímáte, vnímejte to s "laskavou pozorností" (buďte laskaví při zaměřování pozornosti na "vnější objekt"/na cokoli). Nic nesuďte, nebojte se, nevtahujte se do dramatu (nikdo a nic Vás totiž nikam vtáhnout nemůže, to vy "dovolíte" či se vtáhnete) a nezapojujte se do emocí. Uvědomujte si, že Vy jste to, jak k věcem přistupujete, a bez souzení tedy ke všemu přistupujte laskavě. Také k "problémům" přistupujte s lehkostí (ve smyslu, že svou mysl nenecháte nikam zatáhnout).

Ať se děje, co se děje, děláte jenom to jediné (laskavá pozornost) - přičemž samozřejmě můžete jednat a např. násilníkovi se fyzicky bránit nebo vyjadřovat svůj názor (i že se Vám něco nelíbí / že s něčím nesouhlasíte).

S touto technikou mám malé zkušenosti, protože jsem ji zatím zkoušela párkrát (a vždy jen chvíli).