Tato technika se v tomto systému HOJNĚ používá, vlastně je na ní založen celý systém kapitalismus - možná je to jen vedlejším produktem špatného systému, ale já za tím vidím záměr.. Na mě to moc neplatí (já své postoje neměním, ať dělám/nedělám cokoli).


Kognitivní disonance je stav mysli, který vzniká rozporem mezi dvěma kognicemi, například mezi postoji (znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věci.

Podle Festingerova výzkumu z roku 1957 jedinec reaguje na napětí vyvolané dvěma vzájemně nekonzistentními postoji snahou o přidání, odstranění nebo změnu jeho kognitivních struktur. Důležité je, že tyto změny jsou obousměrné, tedy např. na základě svých postojů můžeme změnit své chování a na základě svého chování můžeme změnit své postoje. Dochází k tomu proto, že lidé mají vrozenou tendenci jednat v souladu se svými postoji. Podle Aronsona je být čestný a upřímný součástí vnímání sama sebe (tzv. Sebe-konceptu).

Vybraným studentům byla zadána nudná úloha (např. skládat k sobě šroubek a matku, skládat nitě podle velikosti). Posléze měly svým spolužačkám popsat úkoly jako velmi zajímavé. Některým byla za tuto lež slíbena odměna 1 $, jiným 20 $ (tenkrát nemalá částka). Po skončení experimentu se výzkumníci dívek ptali, jak se jim úlohy, které vykonávaly na začátku, líbily. Cílem bylo zjistit, zda u některých z nich došlo k vyvolání protichůdných postojů. Studentky, které dostaly za lež o experimentu 20 $, neměly kognitivní disonanci příliš vysokou, neboť jim odměna za lež tohoto druhu připadala dostatečná. Naopak studentky, které lhaly a obdržely pouze dolar, měly sklony hodnotit úkoly oproti kontrolní skupině (nelhala vůbec) a 20 $ lhářům za celkem zajímavé. Aronson takovou reakci u daných studentek vysvětluje nutností zbavit se pocitu zklamání sebe sama, že lhaly za tak nízkou cenu.

obrázek

Podmínky potřebné ke změně postoje:
- Jedinec si musí být vědom negativních důsledků - Např. když studentky oslovené účastníky experimentu (kteří ho označili za zajímavý) předstíraly, že nejsou pevně přesvědčeny o účasti a přesvědčili je až oni.
- Jedinec musí přijmout osobní odpovědnost - Musí vědět, že rozhodnutí je na něm. Např. ve Festingerově studii mohli účastníci lhaní odmítnout.
- Jedinec necítí tlak okolí - Není přítomna žádná výrazná odměna anebo hrozba, a jedinec tak není pod normativním tlakem. Taktéž musí vědět, že rozhodnutí nepůjde jednoduše vzít zpět.


(Zdroj.)


Je to jednoduché - když mi někdo nabízí trochu peněz za něco, co jde proti mým morálním přesvědčením (např. lhát), tak to odmítnu. A nebo pokud toužím po penězích, tak mohu i almužnu přijmout (a takto si postupně po přijmutí mnoha almužen nastřádat víc), ale v tom případě si uvědomuji, že to dělám pro peníze (byť je to almužna)*. Já jsem se mnohokrát setkala s tím, že čím horší práce, tím menší plat za to je - někomu jde o to, aby u lidí vznikala tato disociace (protože pak se s nimi dá lehčeji manipulovat).

* Takhle někdy zkouším dávat "like" na facebooku, youtube atd. - založila jsem si facebook pod svým jménem, na kterém nemám žádné přátele. No a vesele likuju různé skupiny, které si můj odběr zaplatily, a po korunách sbírám odměny. Už jsem to v minulosti zkoušela, ale tito internetoví zaměstnavatelé mi většinou ani nezaplatili (protože když u mě nevznikla morální disociace při odměně 1 Kč, museli snížit odměnu na 0 Kč, aby měli šanci, že disociace vznikne - dokonce zkoušeli za jeden like nabízet i 0,25Kč atd. - různé částky, i 4-10Kč za jeden like mi bylo nabídnuto - prostě zkoušeli, co zabere - zajímavé je, že lidem, u kterých disociace vznikne, odměnu většinou zaplatí). Disociace u mě nevznikla u žádné částky ani u nezaplacené odměny (já jsem do takové práce šla s tím, že s odměnou ani nepočítám - chtěla jsem totiž trénovat svou odolnost vůči kognitivní disociaci:) ..tenkrát jsem samozřejmě nevěděla, jak se to jmenuje, ale celý psychologický "trik" jsem prokoukla a věděla jsem "o co jim jde" (vydeptat mě tak, abych si řekla, že mám vlastně ty olikované skupiny/výrobky atd. ráda a začala je i zadarmo "dobrovolně" odebírat či dokonce nakupovat). S tímto jevem jsem se v životě setkala už tolikrát, že to raději jednou za čas preventivně trénuju v takovýchto internetových pracích (olikovat něco, co se mi ve skutečnosti nelíbí, je pro mě morální výzva - celý fake fb účet však rychle po skončení práce smažu..a nebo mažu like ihned po připsání odměny = tedy ihned..takže nepřidávám popularitu skupině, která si to dle mého názoru nezaslouží).

- Celá psychologie placených lajků je v tom, že lidé ve facebookovém účtu mají pod svým pravým jménem přidané své přátele. Když už se tedy do nějaké takové práce pustí, tak jejich přátelé vidí, že toto olajkovali (a utvoří si na základě toho o nich nějaký obrázek). Když tě všichni přátelé vidí tak, že máš něco rád, je u tebe lehčí, abys to začal mít opravdu rád (než abys všem X desítkám přátel a známých vysvětloval, že to děláš pro pár korun). I kdyby ale disociace u zaměstnance nevznikla, tak může vzniknout u jeho přátel - oni se podívají na facebook a řeknou si "jé hele, tento kamarád má rád tenhle výrobek, tak to si to kvůli němu taky koupím, abych byl in" - disociace vznikla u jeho kamaráda (disociace=násilná/umělá změna jeho názoru ..např. proto, aby byl in). A dále je samozřejmě psychologie v tom, že když by člověk dostal nějakou adekvátní (větší) odměnu, tak si každý řekne "dělám to pro peníze a výrobek, který jsem olajkoval, ve skutečnosti rád nemám" = uvědomuje si to. Ale když za to dostane nějakou malou/směšnou částku, tak se jeho podvědomí pak samo sebe ptá "proč já to vlastně dělám?" - že by se mi tento výrobek snad doopravdy líbil/byl mi alespoň sympatický? = Neschopnost přiznat si svou porážku/slabost (že si člověk špatně vypočítal vynaložené úsilí vs. získanou odměnu, tak někdo než aby si svou chybu přiznal, raději změní sebe, že to má vlastně rád??).