"Na této planetě nemůžeš mít žádnou tajnou konverzaci, protože se všechno neustále nahrává. Už v šedesátých letech existovaly družice, které neustále sledovaly každého na povrchu Země. Používala se už technologie, která přečetla řidičský průkaz ve vaší ruce. Dnes už vidíme dokonce do zdí, bez ohledu na mraky a můžeme přesně určit to, co který termit ve stěně pojídá."
(Zdroj.)

Jelikož to vypadá, že cokoli si kdokoli myslí nebo řekne (i někde mimo civilizaci když u sebe nemá mobil), můžou illumináti zjistit, tak podle mě nemá cenu cokoli tajit, protože kdyby něco chtěli použít proti mě, tak se to dozví a udělají to (i když se to budu snažit tajit). Naopak ale když se budu snažit něco zatajovat (aby to oni nezjistili), tak se stane to, že to illumináti zjistí, ale díky mojí opatrnosti se o tom nedozví normální lidé, kterým by to pomohlo rozšířit obzory.
Pokud illumináti umí odposlouchávat cokoli (i myšlenky), tak je nejlepší všechny vědomosti se všemi sdílet, ať k nim mají všichni (jak illumináti tak neilumináti) přístup. Protože pokud to nesdílím, tak illumináti k tomu mají přístup stejně a jen před běžnými lidmi to zůstane utajeno.

Existuje však i možnost, že illumináti nemají tak vyspělou techniku (a nebo nestíhají sledovat všechny současně), a tak opatrnost se sdílením informací zaručí to, že se něco dostane k tomu, komu to chci říct, ale k illuminátům ne. Tedy že tuto taktiku "všechno umíme zjistit / stejně o tobě všechno díky vyspělým odposlechům víme" používají jen aby docílili přesně tohoto výsledku (že člověk bude více sdílet, když by na to stejně přišli..). V tom případě by whistleblower výše záměrně klamal.

Jak zjistit, která z těch dvou variant je pravda?
Já to ani nezjišťuji a vždy se rozhodnu podle daného tématu, jestli to něčemu pomůže, když to budu sdílet veřejně. Pokud ano, tak to sdílím (ať už by na to stejně přišli a nebo ne) a pokud to není důležité, tak to sdílím jen pokud chci mít např. dobrý pocit se sdílení svých emocí nebo chci illumináty zaměstnat/zmást. Tedy nesdílím úplně všechno, i když mám přístup, že nic tajit nemusím - sdílím podle nálady. Pro rozhodování se, zda něco říct běžným lidem nebo si to nechat pro sebe, však nemusíte používat obavy z toho, jestli na to illumináti přijdou či nepřijdou (ale lze se rozhodnout podle důležitosti/potřeby konkrétního sdělení). Podle mého názoru je rozhodování se podle možného odposlechu illumináty neefektivní, ale to je jenom můj názor (lidé s náročnějším úkolem, kteří např. zachraňují děti, o ničem veřejně dopředu říkat nemůžou = z toho plyne, že illumináti nemají až takový přehled..). Já si dělám, co chci, abych si nepřidávala stres do svého života rozhodováním, zda-li někdo něco může zjistit, když to neřeknu (a nebo by to zjistili stejně).

Taky jsem zvyklá na to, že v normálním světě mezi sebou lidi nemají tajemství (zároveň ale nikdo nikoho nenutí do nechání si narušit svoje soukromí = je to dobrovolné). Z jednoho pohledu by se dalo říct, že ten, kdo chce mít svoje soukromí, to může dělat jen z motivace, že chce před druhými něco tajit. Já chci mít soukromí např. pro to, abych mohla chodit rozcuchaná bez make-upu a nikdo mě za to v mysli nesoudil/nehodnotil = takže chci druhým tajit svoje nedostatky. Nevidím na tom nic špatného, proč by lidi nemohli mít svoje soukromí = něco tajit a sdíleli by jen to, co sami chtějí. Nemusíme se dívat jak ostatní vykonávají třeba velkou potřebu na záchodě.. Aneb nemusíme vidět/vědět všechno o každém (to nikoho stejně ani nezajímá). Takže já jsem pro zachování soukromí a zároveň pro co největší sdílení (podle mého vidění světa se ty dva názory nevylučují, ale spolupracují spolu = čím víc soukromí lidem dáte, tím víc toho budou chtít dobrovolně sdílet). Tedy čím méně je budete sledovat a čím více je budete respekovat, tím budou otevřenější; zatímco čím víc někoho utlačujete / bráníte mu v soukromí, tím více se před vámi uzavře (tím víc toho bude tajit). Na mě asi nikdo moc netlačí, a proto jsem sdílná.