Tento článek navazuje na článek vznik světa (bez toho asi nemá cenu číst).

Velké vědomí se tedy rozdělilo na "malou" a "velkou" část. Malou část "vložilo" do hmoty a vznikla tak první bytost: ŽENA! Tato žena žila ve 2D a vytvářela si svojí osobnost. Mohla zažít cokoli chtěla, protože to velké vědomí jí to vše ihned zhmotnilo. Pak jednoho dne chtěla partnera, velké vědomí ze sebe zase část oddělilo do hmoty a stvořilo tak muže, tím vzniklo 3D a muž se začal vyvíjet rovnou ve 3D.

Musel vzniknout systém (ve kterém muž zapomene, jak to všechno bylo - žena zapomněla také - asi proto, že by to vykecala:). Muž sem totiž přišel "kvůli" ženě a byl by takový, aby se to jí líbilo - jenže žena chtěla, aby byl muž samostatná osobnost se svobodnou vůlí, a tedy se muži nejprve musela vytvořit osobnost. Osobnost se vytváří tak, že si člověk (nejlépe ve 2D) vybírá, co se mu líbí a co se mu nelíbí. Co má rád a co rád nemá. Jaký chce být a jaký být nechce. Vybírá si z toho, co je. Z toho, co je k dispozici. Teprve až když má vytvořenou svojí osobnost, může se podívat do svého "nitra" či do představ atd. (což jsou jen jeho zkušenosti). Dokud ty zkušenosti ale nemá, tak musí volit z toho, co je, jelikož představivost je omezená zkušenostmi (když by se vás velké vědomí zeptalo, jaké chcete mít tělo a vy byste neznali nic, napadl by vás zrovna člověk - hlava, dvě ruce a dvě nohy? Jelikož člověka znám, tak mě by napadl. A napadlo by vás úplně něco jiného? Mě ne. Představivost mám docela velkou, ale to, s čím jsem se nikdy nesetkala, si neumím představit. Pak vzniká otázka jak tedy vzniká to, co velké vědomí vytvoří, tedy například forma člověka. Když si nikdo neumí představit nic, co neexistuje, tak nic nového nemůže vzniknout. A tady jsme u něčeho, co je podobné darwinově teorii vývoje hmoty a u fraktálů.)

Tedy žena si na počátku (také) vybírala z toho, co je. Když získala dostatek zkušeností, vytvořila se jí představivost a mohla se podívat do svého nitra, aby věděla co chce nebo nechce (aniž by to musela zkoušet či bez ohledu na to "co je" si může říct, co by chtěla). Žena už má vývoj osobnosti "za sebou" a nemusí se nikam vyvíjet. Muž se vyvíjí ve 3D a většinou si vybírá z toho, co je. Pak když získá dostatek zkušeností, může se také podívat do svého nitra a vybírat si "z toho, co by mohlo být". Proto byla původně všechna náboženství vytvořena pro muže. Protože ženy se nikam vyvíjet nepotřebovaly.

Až se muž dostatečně vyvine, tak nebude stejný jako žena. A to proto, že žena se začala vyvíjet ve 2D a do 3D vstoupila jako vyvinutá. Muž naproti tomu se začal vyvíjet ve 3D a i když se oba "vyvinou" stejně, každý bude mít v sobě jinou "kvalitu" na základě minulosti (na základě toho, kde se začal vyvíjet - to ho totiž hodně ovlivnilo). A proto vyvinutý muž bude mít v sobě jinou "kvalitu" než vyvinutá žena a bude mezi nimi rozdíl, i když si budou podobní.


Pod článek na jednom blogu jsem napsala komentář, který vlastně říká to, co jsem napsala výše, jen je to tam jinak (a možná srozumitelněji) napsáno:

Když se jednota rozdělila na dvě polarity hmotu (=ženská část) a vědomí (mužská část), tak hmota se od té druhé polarity lišila (mimo jiné) tím, že vědomí neměla. Ten, kdo mohl vědomě něco vnímat, byla tedy pouze ta mužská část (vědomí). Mohl jakkoli přetvářet hmotu (ženská, pasivní polarita, která se nechá utvářet mužskou aktivní polaritou - i když "se nechá" už předpokládá vědomí, takže to není přesné pojmenování..). Byly to tedy absolutní protipóly a dalo by se říct, že ta mužská část, to "vědomí" byl Bůh (já bych to tak nenazývala, ale dle lidských pojmů by to významově tomu odpovídalo). A tento Bůh stvořil člověka a "sám ze sebe" (z mužské polarity - z toho vědomí) oddělil část a tu do člověka vložil. Prvním člověkem byla žena, která procházela vývojem, jakým dnes procházejí muži, až na to, že existovala pouze ona Bůh. Všude okolo ní byl Bůh, který mohl okamžitě zhmotnit cokoli si přála. Takže zkoumala, co by jí vyhovovalo, co má ráda atd. Mezi ní a Bohem existovala hluboká láska a zamilovanost dohromady. Když se žena dostatečně nasytila různých jídel, prožitků, her se zvířaty atd. - tak měla přání, aby Bůh sestoupil do hmoty (do člověka) a byl jejím přítelem, partnerem, milencem atd. Zároveň si ale přála, aby měl (stejně jako ona) svobodnou vůli, a tudíž aby si i on prošel stejným vývojem (co se mu líbí či nelíbí, co preferuje atd.). Tedy Bůh sestoupil do hmoty (protože z lásky svobodně plnil všechna její přání), vznikl tak muž. Pokud by si ale muž vybral např. že žádnou partnerku nechce (či cokoliv co je pro ni neslučitelné s chozením či přátelstvím, partnerstvím atd.), tak by ho ona jako partnera nechtěla a byla by sama (přání by se jí nesplnilo a Bůh jí ho z lásky chtěl splnit). Pokud by si muž nemohl vybrat být jiný, než chce ona partnera, pak by neměl svobodnou vůli. Proto vzniklo mnoho mužů (a mnoho žen, jelikož většina mužů chce ženu a když sestoupí vědomí do hmoty, tak i v těle muže se mu přání plní, protože si musí vyzkoušet to, co chce, aby se mohla utvořit jeho osobnost, tzn. co se mu líbí/nelíbí atd.). A takto vzniklo mnoho lidí, muži se "vyvíjí" a ujasňují si, co mají rádi, co by chtěli nebo nechtěli apod. (prostě se poznávají), zatímco ženy už mají toto za sebou. Jsou různí muži a na různém stupni vývoje, aby si každá žena mohla vybrat toho pravého, který pro ni zastupuje Boha na Zemi. Když ale jeden vztah skončí, tak pro ženu může být zase jiný partner ten pravý a zastupovat Boha na Zemi, jelikož ona za to nemůže že nebyl dostatečně vyvinutý a nebo se vyvinul tak, že jim to prostě nevyšlo nebo se k sobě nehodili atd.

V náboženství se říká, že první byl stvořen muž a z jeho části žena (to mi připomíná paralelu s tím prvním vědomím = mužská polarita, a z jeho žebra = z jeho části byla stvořena žena jako první člověk). V náboženství to je tak, že žena neměla svojí osobnost a přizpůsobila se muži - a opravdu, když byla stvořena žena jako první člověk, tak Bůh se jí ptal jak chce vypadat a byly ve hře všechny možnosti tedy cokoli si umíme či neumíme představit - a ona nevěděla - tedy Bůh to rozhodl a vytvořil tělo člověka. A pak se jí vždy ptal jestli je spokojená či by něco chtěla jinak atd. Když vznikl muž a Bůh se vtělil do hmoty do mužského těla, tak musel všechno zapomenout, protože jinak by věděl, že tam šel kvůli holce a tudíž by si vše vybral "tak, jak to má ráda ona". On si ale musel vybrat sám za sebe (bez ohledu na ní). Aby si to mohl vybrat bez ohledu na ní, tak i holka musela všechno zapomenout, jinak by nešel udělat systém, ve kterém je jeden vyvinutější než druhý, druhý se musí vyvíjet a nemůže vědět, jak to všechno je. Tedy systém musí být "spravedlivý", musí tak alespoň vypadat. A tak nějak vzniklo to, co tady máme za systém.


Narazila jsem na tento článek, který se také věnuje tématu žena a muž, akorát z jiného úhlu pohledu (je to zajímavé a dle mých zkušeností i pravdivé).