Už nevím, kdy se mi tento sen zdál, tak dám třeba rok 2008, protože to bylo docela dávno cca někdy kolem toho roku:

Zdálo se mi, že jdu po ulici někde v Praze a pak jsem se koupala ve vodě (někde u moře nebo u rybníka), když všude se po mně otáčejí lidé, hlavně mladí kluci. Lidé se diví tomu, že mám otevřené srdeční centrum a kluci to berou jako nevěru/promiskuitu. Lidé v tomto světě si myslí, že když má člověk otevřenou srdeční čakru před nějakým druhým člověkem, tak se s ním chce sblížit (ve smyslu např. vyspat se s ním). Že lidé jsou běžně uzavření a otevřou se jen před partnerem (či nejbližší rodinou) a když viděli, že já jsem takto otevřená všude, tak si mysleli, že jsem lehká holka. Kluci mě v tom snu pomlouvali, byla jsem mezi lidmi známá (tou otevřenou srdeční čakrou).

Toto se mi stávalo i běžně doopravdy, že mě kluci, kteří mě neznali, vnímali jako lehce dostupnou holku (i když jsem tak nevypadala nebo se tak nechovala). Popisuji to např. v tomto článku, ve druhém a třetím odstavci. Tento sen mi to konečně vysvětlil, i když mě připadá normální mít otevřenou srdeční čakru pořád, to je podle mě základ (srdeční čakra je centrum bezpodmínečné lásky, tzn. lásky ke všemu a všem, není to centrum mužsko-ženské ani sexuální energie). Podle mě naopak není normální, mít nasměrované otevřené pohlavní centrum všude a na každého jedince opačného pohlaví, jako to mají mnozí muži toužící po jednorázovém sexu a čekající na vhodnou příležitost/kořist. Za celý život jsem potkala v tomto jediného (podle mě) normálního člověka, psala jsem o tom zde. Podle mě ani není přímo špatné mít otevřené pohlavní centrum, i když jsem mezi cizími lidmi, jenom to nesmím na nikoho směrovat a ani (když jsem holka, protože kluci nelákakjí ale loví, tak toto snad ani nedělají) nikoho "lákat". Otevřené (jakékoli) centrum totiž znamená, že v něm proudí energie, že této energii nic nebrání ani ji nekontroluje.

Lidé zde, místo aby se naučili rozlišovat směrované vs. nesměrované (jakékoli) centrum, to centrum raději uzavřou a ochudí se tak o spojení se světem obecně (např. s přírodou). To je podle mě lenost (a nebo systém/něčí zlý záměr).

V té době jsem četla na osud.cz (stránka již neexistuje) článek, ve kterém někdo (už nevím, kdo byl autorem) popisoval právě to, že člověk musí mít uzavřenou srdeční čakru skoro vždy, jinak je to jeho "vina" že mu někdo bere energii či na něj útočí (prostě pro-systémový článek). Pomyslela jsem si, že se přeci kvůli tomu, že se lidi kolektivně dohodli, že odříznou své spojení se světem jen aby na ně nebylo útočeno, nebudu omezovat (to je problém útočníka, že útočí ..někdo vidí malé koťátko a tak si ho pohladí a někdo ho zabije - je to "vina" toho kotěte že bylo malé či že se neumělo bránit? No rozhodně se to kotě rozhodlo, že bude kotětem a ne něčím jiným - mělo by se napříště rozhodnout být slonem jen proto, aby bylo těch predátorů, kteří ho mohou zabít, míň? Pak už ale nebude samo sebou, ale bude žít..*), protože já jsem se s nikým takto nedohodla, takže to pro mě neplatí (jakákoli kolektivní dohoda je platná jen pro toho, kdo se tak dobrovolně dohodl, tedy každý jednotlivec v kolektivu musí sám za sebe říct, jestli s danou věcí souhlasí a nebo ne). Obejít se toto pravidlo dá jen volbami, ve kterých lidé "odevzdávají" svůj hlas (svou moc/svobodnou volbu) svým "zástupcům", kteří pak rozhodují za ně. Každopádně to s tou srdeční čakrou u mě dopadlo dobře, jelikož už si lidi postupně zvykli, že si někdo vybral něco jiného než většina, a tak už na mě lidi přestali útočit (protože viděli, že to stejně nemá cenu, když své rozhodnutí kvůli okolí neměním).

* Když někdo někoho nutí se změnit, jinak ho zabije (=potlačování svobodné volby), tak existují dvě možnosti řešení:
1.) Podvolit se (naoko nebo na chvíli) s tím, že se změním a už to nebudu já, ale budu alespoň žít, a počkám, až útočník ode mě odejde (příp. se od něj budu snažit sama co nejrychleji dostat), či až se útočník změní a přestane útočit. Jakmile se rozejdem/přestane útočit, tak se zase změním nazpátek, vyléčím trauma, a jsem v pohodě.
2.) Nepodvolit se a nechat se zabít, konstruktivní síla vesmíru mě nechá narodit na jiné místo, kde tento útočník není, a zase jsem v pohodě a žiju si po svém (svobodnou volbu už zase mám). Výhoda bodu č. 2 je, že nemám trauma (protože všechno zapomenu), nevýhoda je, že při narození všechno zapomenu (z minulého života, tedy i to dobré, co jsem zažila).
- Co jsem tím chtěla říct je, že ať už "oběť" udělá cokoli, dopadne to vždycky stejně ("oběť" bude žít to, co chce, a útočník bude žít to, co chce). U útoku jde vždy o to, přesunout útočníka/oběť na jiné místo (prostě od sebe). Útočník pak již nebude mít ve své realitě někoho, koho nechce (když na někoho útočí, tak ho takového, jaký je, mít ve své blízkosti nechce). A oběť taky jistě nechce mít ve své realitě někoho, kdo na ni útočí. Vše je vyřešeno a všichni jsou spokojeni.