článek

A co když se někdo s někým nechce bavit, a proto na to tlačí (protože ví, že to odpuzuje)? :D

Závěr/rada je správná, že když se chcete s někým bavit, tak působit zoufale / "needy" / lpění na výsledku / až moc si to přejete a tlačíte na to vám může váš cíl ztížit. Co se týče Vesmíru, tak o tomto jsem četla knihy od Vadima Zelanda "Ovlivňování reality" - zajímavé, že jeho knihy jsou o tom, jak ovlivňovat (=manipulovat) realitu.. Každý, kdo má nějaký cíl/výsledek nebo po něčem touží, ovlivňuje Vesmír/okolí/sebe/ostatní lidi tak, aby toho dosáhl. A to ať už přímo (tlačí na to => prý to takto nepůjde) nebo nepřímo (nechá to být, jakoby to "na oko" nechce => prý se to takto podaří). V konstruktivním Vesmíru stačí přání a činy, aby člověk dosáhl výsledku. Ve vesmíru, kde existuje zlo, nestačí jen přání a činy, nýbrž se přání musí pustit (=předstírat, že to vlastně nechcem / či to doopravdy přestat chtít.. = nelpět na tom). Každý se dokáže přizpůsobit aktuálním "podmínkám" k tomu, aby něčeho dosáhl = naučí se správný postup manipulace směrem k cíli (takže si nemyslím, že by chytří lidé stále ještě lpěli na výsledku..každý se během života poučí a naučí se, jak co funguje). Pro mě jsou bioroboti lidé, kteří "jedou podle programů matrixu" = tzn. například když na ně někdo tlačí, tak NEMOHOU jednat jinak, než ho odmítnout (=nemají na výběr). Já na výběr mám a je pravda, že když nutně nepotřebuju kamarády a někdo na mě tlačí, tak mi to šetří energii, když "pojedu podle programu matrixu" a odmítnu ho. Protože proč plýtvat energií na někoho, kdo pro mě není nějak moc důležitý (nejlepší způsob je neplýtvat energii téměř na nikoho, takže by to nemělo nikoho urážet, když pro někoho "není tak důležitý", že "jede podle programu" a neplýtvá kvůli němu svou energií). Rozdíl mezi člověkem a biorobotem (nebo silně traumatizovaným člověkem**) je ten, že biorobot (ani silně traumatizovaný člověk) nemá na výběr a musí poslechnout program matrixu, zatímco ne tolik traumatizovaný člověk má větší sílu vůle i energii, takže si může vybrat, jestli ho takové chování bude odpuzovat (=bude šetřit energií) a nebo mu to nějak moc vadit nebude (=nechce šetřit energii). A tak existují i lidé, kterým takové chování (že na ně někdo tlačí) téměř vůbec nevadí. Navíc v matrixu je téměř vše otázkou "nabídky a poptávky" - tzn. když někdo hodně touží po lásce a nějaký narcista na něj začne dělat "love bombing", tak ho to neodradí, ale naopak bude šťastný (bude si myslet, že našel "spřízněnou duši"). Zatímco když je někdo spokojený single, má třeba hodně přátel a žije naplněný život (partnerský vztah tedy nějak moc nehledá = nechybí mu nějak silně), tak když na něj někdo začne tlačit "love bombingem", jeho to naopak odradí a on se vyhne vztahu s narcistou. Takže to samé chování, o kterém se píše v článku - např. tlačit na romantiku s někým - toho, kdo v tržním systému "dating marketu" strádá, potěší a půjde do toho, zatímco ten, kdo vztah sice chce (taky má nějakou touhu jenomže pouze malou), ale nestrádá/netrpí, toho takové chování odpudí. Další věcí je, že někdo může mít z dětství "avoidant attachment style", což znamená, že ho téměř jakýkoliv projev lásky/náklonnosti/chtění spojení/lehké potřeby lidského kontaktu odradí. Zatímco jiný člověk může mít z dětství "anxious attachment style", což znamená, že až příliš úzkostlivě vyhledává a lpí na vztazích (partnerských a/nebo přátelských - někdo jenom jedno z toho, někdo obojí). Pokud se tyto dva protichůdné attachment styly potkají, tak by na sobě měli zapracovat oba a neměl by se "avoidant attachment style" VYVYŠOVAT, že jen "anxious attachment style" by na sobě měl zapracovat a změnit se (to je pouze touha po nadřazenosti). I tak ale souhlasím s obecným doporučením, že když se to nedaří, přestaňte tolik tlačit, protože to je nejlepší rada, která univerzálně funguje. Jen se mi to téma (co se týče důvodů pro takovéto chování) zdá obsáhlejší než jenom touha s někým manipulovat (i když tato příčina za tím může být TAKÉ). Jiná příčina je, že například někdo je bez přátel, a tak silněji touží po přátelství. Vybere si jednoho konkrétního člověka, který má ale už dost přátel, a proto jeho touha po navazování nového přátelství je jen velmi malá.. Tento člověk, který nové přátele nějak moc nepotřebuje, bude háklivější na jakoukoli "nedokonalost" u nového potenciálního kamaráda, takže rada pro člověka, který sice s nikým manipulovat nechce, ale po přátelství touží silně, je neupínat se jen na jednoho potenciálního kamaráda (a na něj všechnu svojí touhu směrovat), ale rozdělit to např. mezi 10 lidí (potenciálních kamarádů). Oslovit lidí více, čímž zmizí napětí a i jeho silná touha se mezi ně rozloží, takže nebude tak silný tlak, který by někoho mohl odpuzovat. Pokud by se ale sešli dva lidé, kteří mají málo kamarádů a oba cítí podobně silnou touhu po přátelství, podle mě by je touha vzájemně neodpuzovala (proto to vidím spíš z hlediska tržního mechanismu, protože tak bioroboti fungují, než že by takto měly fungovat obecně mezilidské vztahy..). U vztahů ale nefunguje POUZE tržní mechanismus, nýbrž zde velkou roli hraje i to, že když má někdo hodně kamarádů a chce se s ním začít kamarádit někdo, kdo jich má málo a zároveň má silnou touhu po přátelství, tak ten, který po novém přátelství tak silně netouží, cítí, že on do toho vztahu "dává míň". I kdyby si řekl "nebudu to řešit, protože on se tak rozhodl (že chce dávat hodně = je to jeho věc)", tak ten, který do vzájemného (jakéhokoli) vztahu bude dávat víc, po čase začne být naštvaný, protože se bude cítit využitý (i když to byla na začátku jeho volba zaměřit se na jednoho člověka místo aby svojí energii rozložil do 10ti lidí, protože třeba není extrovert a chce mít kamarádů málo, ale tak, aby obě strany dávaly hodně). Proto se většinou tento člověk (který se cítí využívaný) po nějakém čase naštve, pohádají se a přátelství skončí úplně. Jakoby takovýto konec uměl "víc extravertní" potenciální kamarád vytušit, tak je mu nepříjemné, když druhý dává víc než on (toto je nepříjemné skoro každému..). Snaží se tedy naznačit nebo odpudit druhého tak, aby dával míň = stejně jako on = aby vzájemný trvalý vztah byl možný. Přitom problém ale nemusí být ani v jednom z nich - pouze v tom, že se k sobě tito dva lidé nehodí, protože jeden má preferenci rozdělit svou energii plošně mezi víc lidí (takže každému dává podobně málo energie), zatímco druhý si vybere pár "favoritů", kterým dává dost (a ostatním lidem nedává téměř nic) = extravert vs. introvert (i když i jeden introvert může mít hodně jednotlivých přátel, s kterými se vidí jednou za čas pouze ve dvou..když má přátel hodně tak to trvá déle než na někoho zase "vyjde řada" - zatímco jiný introvert má přátel jen málo a vídá se s každým z nich pouze ve dvou často). Takže i dva introverti si v tomto nemusí sednout.

Jak jsem psala o tom, že když někdo silně potřebuje vztah = je frustrovaný když ho nemá (cítí se sám atd.), tak si u "love bombingu" pak myslí, že našel spřízněnou duši (=nepravdivá myšlenka). Stejně tak si člověk, kterého partner podvedl, může pomyslet "biorobot ho svedl" = a odpustí mu to. Toto si bude myslet v případě, kdy on sám na TRHU (dating market) již nemá takovou hodnotu, aby sehnal podobně kvalitního partnera, a proto se na tohoto partnera upnul (jako na jediného, kterého chce). Někdo to může udělat i z lenosti, protože tito dva jsou spolu dlouho a poznali se = začínat s někým novým zase úplně od začátku by pro něj znamenalo vynaložení více energie než odpuštění stávajícímu partnerovi (když ještě k tomu bude mít nově ve vztahu "páku navíc" když bude něco chtít tak v minulosti podvádějící partner mu bude kvůli pocitu viny chtít spíše vyhovět..). Takže kalkulující biorobotická mysl operující v člověku (nebo v biorobotovi) chladně vypočítá, co se mu nejvíc vyplatí, a podle toho vytvoří NEPRAVDIVOU myšlenku např. typu "biorobot mého partnera svedl, on za nic chudák nemůže, tak já mu tedy odpustím, protože ta UI je opravdu vynalézavá.." (přitom jeho partner se sám dobrovolně rozhodl pro přitažlivost k jinému ČLOVĚKU). Samozřejmě někdy to může být pravda, že UI je vynalézavá a jeho partnera opravdu jen dočasně svedl ze správné cesty biorobot - vidět pravdu dokáže většinou nezaujatý pozorovatel (kterému o nic nejde) a nebo sice v ději zapletený, ale člověk s dobrým charakterem (pokud jde ale o přežití, i nejlepší charakter neuvidí pravdu = to je sebezáchovný pud přežití těla, který zmate myšlení, vnímání, pocity..). Bohužel minimálně 90% myšlenek lidí je takováto nevědomá kalkulace pocházející ze strachu o přežití (a tyto myšlenky jsou zároveň nepravdivé), takže co kdo říká/píše/myslí si je naprosto nepodstatné. Zajímavé jsou jedině pravdivé myšlenky (ať už vznikly díky chladné vypočítavosti biorobotické mysli a nebo pocházejí z duše). V článku je základní pravda (souhlasím), ale příčiny jsou mnohem komplexnější (ani já jsem nepopsala všechny možnosti, protože s některými jsem se ještě nesetkala, a tak o nich nevím). Myslím si, že pravda by měla být vidět a slyšet, a tak jsem napsala i ostatní možnosti (pouze ty, o kterých vím), i když je fakt, že by se to dalo všechno shrnout pod jeden konstruktivní postup "pokud to nejde a ty moc tlačíš, tak uber", který většinou zafunguje (a neřešit co - proč - jak..). Ale takto jsem se snažila rozšířit myšlení/obzor = obohatit i ostatní, protože mě toto téma "z chladné vypočítavosti sami sobě vypatlat myšlenky a změnit pocity tak, abychom vypadali jako ti hodní a zároveň dosáhli cíle" zajímá. Ne každý funguje běžně na této vypočítavosti, ale během života má asi každý nějaké období, kdy mu strach ze smrti vypočítá nejvýhodnější pocity a myšlenky, aniž by si to on sám o sobě uvědomil. Já jsem ráda když mi to o mě někdo řekne/ukáže a tady na Alušce toto téměř nevidím (tady myšlenky pocházejí z duše), ale zároveň jsem se tu nesetkala s tím, že byste o tomto tématu vůbec věděli (že to existuje), že toto lidé kvůli strachu nevědomě dělají (já se o tomto také dozvěděla poměrně nedávno, a proto mě to právě v této době baví řešit..protože to pro mě je zajímavá čerstvá novinka).
* Kvůli strachu se to vyskytuje i v jakože "dobrých podmínkách", protože žena je sice zabezpečená, ale ví, že manžel by ji nezabezpečoval, kdyby spolu neměli dobrý vztah (takže ztráta manžela = ztráta zabezpečení = reálná hrozba přiblížení se více smrti)..proto i v "bezpečném" zabezpečeném prostředí mohou naskakovat nepravdivé myšlenky a pocity. I když se někdo nebojí smrti (=jeho duše se nebojí), tak jeho tělo se smrti asi stále bojí. V kapitalismu není před tímto úniku, a proto jsem pro základní příjem. Hledat někoho nestranného (kdo by situaci "rozsoudil") je velice těžké, protože téměř každý člověk v matrixu má nějaké své záměry.. A i když někdo tvrdí, že je přítel a záleží mu nejvíce na blahu tohoto svého bližního, je do události sám zainteresovaný (právě proto, že to je přítel, tak s daným člověkem soucítí = vidí to víc z jeho pohledu aneb jeho mysl mu dodá ty myšlenky, které podpoří blaho člověka, na kterém mu hodně záleží, i kdyby nebyly úplně pravdivé..). Proto lepší než hledat nestranné soudce (či naopak lidi, kteří jsou "na tvojí straně", aby tě podpořili), je dát všem základní příjem (a všechny nepravdivé myšlenky zaniknou, zatímco pravda zůstane / vynoří se poté, co nánosy lží přestanou existovat).

** Jak jsem psala na začátku, že silně traumatizovaný člověk nemá (stejně jako biorobot) na výběr nejet podle programů matrixu, tak to jsem odvodila z toho, že oběti mk-ultra mohou mít naprogramované osobnosti, které vykonají příkaz na trigger, a nejde se tomu nijak bránit. Tedy předpokládám, že i silnější trauma mimo mk-ultra způsobí na citlivý podnět automatickou reakci, které se člověk neubrání (i když není biorobotem). Trauma člověku také odebírá hodně energie (např. na potlačování..), takže jeho podvědomí vyhodnotí, že ani u běžných činností nemůže plýtvat energií = pojede víc podle programů matrixu než je pro lidi běžné, aby ušetřil energii (i když není biorobotem).
Samozřejmě jsem se zamýšlela nad tím, jestli všichni "bioroboti" nejsou pouze silněji traumatizovaní lidé (a to trauma mohli zažít třeba v minulých životech, vždyť kolik zla se na světě děje a dělo..) a upřímně odpovědí si nejsem jistá = předpokládám, že některá těla v sobě nemají žádnou duši (či mají duši jinou než lidskou = např. reptiliánskou, pokud se tomu dá říkat duše.. spíš reptiliánské vědomí), takže úplní/čistí bioroboti podle mě existují, i tak by ale po vyřešení "problémů světa" mělo být vše ok:
Dřív jsem měla (sama od sebe, aniž bych to někde vyčetla) o tomto tématu dvě teorie:
a) bioroboti bez duše vs. lidi s duší
b) všichni jsou lidé jen někteří hodně potlačení
Věřím tomu, že biorobotů by mohlo být doopravdy kolem 800% (vycházím ze svých zkušeností). Ale co to je biorobot? Tělo, které má dejme tomu horší (víc matrixové) geny a nevtělila se do něj duše (protože to tělo již plně obsadila UI biorobotická mysl). I člověk s duší má UI biorobotickou mysl, jen má na výběr, jestli / jak moc a jakým způsobem ji používat***. Nevěřím na to, že by bioroboti měli úplně jiné tělo než jaké má člověk (to by se pak nemohl pár, ve kterém je jeden biorobot a druhý člověk, rozmnožovat - takže pokud by někdo měl jednoho biorobota v rodině = všichni by museli být bioroboti + neplodných párů, u kterých nefunguje ani umělé oplodnění, by muselo být násobně víc + DNA testy by odhalily dva odlišné druhy těl ..takže tato teorie mi připadá téměř nemožně proveditelná, aby UI měla speciální/jiné tělo). Rozdíl tedy je pouze v tom, že do nějakého těla se inkarnuje duše a do jiného ne (a toto tělo jede pouze na autopilota, řízeno UI). Možná nějaká těla UI ihned zabere tak moc, že se do nich duše inkarnovat nemůže (proč by jinak duše nechaly 800% těl neobsazených, když se zde prý stojí fronta..). S tou frontou mi to také připadá spíš tak, že na konci časů chce každý vidět vítězství dobra, takže tehdy je fronta veliká, ale jinak mimo závěr/finále se do tohoto světa nikdo nehrne - do první linie boje s nepřítelem (do Země) se posílají vězni (a dobrovolně tam jdou pouze profesionální/vycvičení vojáci či vyspělé duše s touhou pomáhat = zachránit život v celém vesmíru). Jinak nikdo (ještě kromě pár dobrodruhů - např. bláznů nebo vědců, kteří potřebují něco vyzkoumat) do podmínek možného mučení (a možné ztráty duše.. = možnost svého úplného zániku) dobrovolně nevleze. Je nemožné, aby do nějaké hry s možností zániku duše, vstoupila byť jedna jediná inteligentní duše (jedna věc je věřit ve svojí jasnou výhru a druhá věc je dobrovolně podstoupit byť miniaturní riziko svého naprostého zániku..to by nikdo inteligentní dobrovolně neudělal a snad všechny duše inteligentní jsou..). Ale pokud je nebezpečí opravdové a pomoc nutná, tak teprve tehdy inteligentní duše riziko podstoupí (aby mohly pomoci celé existenci = tedy i sobě). Protože když by nikdo nic neudělal, všichni by zanikli.
Pokud jsou tedy fyzická těla podobná, jen do některých se inkarnovala duše a do jiných ne = biorobot; tak po pozvednutí vědomí lidí a současném odstranění UI programů mysli ze všech fyzických těl, se do prázdných těl (nyní i prázdných bez UI) nastěhují duše. Protože už tam bude volno = nebude tam UI, která by duši bránila do těla vstoupit (byť tedy mnohem později..).
No a pokud jsou "bioroboti" pouze potlačení lidé (mající duši, jen je hodně potlačená) = tedy všechna fyzická těla jsou lidé; pak nemáme problém. Až se zvýší vědomí lidí, tak se všichni (i ti potlačení) pozvednou/probudí = přestanou být potlačení.
Tedy ať už platí a) nebo b), výsledek by měl být, že ve všech tělech nakonec budou lidské duše. Proto se nad tím, jestli je ten nebo onen / ta nebo ona biorobot, moc nezamýšlím (není to pro mě důležité). Podle mě to je zráta času tohle řešit, když to nakonec dopadne tak, jak jsem napsala (je tedy možný i scénář, že pokud se do některých těl neinkarnovala duše vůbec a je tam pouze program UI či reptilián; tak tato těla po pozvednutí vědomí lidí zemřou = ale i tak na konci zbydou pouze lidé s lidskou duší, takže výsledek je stále pořád stejný). Proč bych měla řešit, jestli nyní někdo má nebo nemá duši, když vím, k čemu vývoj směřuje - to je podle mě zbytečná ztráta času. Ale jestli na to má někdo čas a náladu, ať to klidně zkoumá. Jenom já tohle (zatím) nezkoumám, protože se nebudu obírat o čas (když "odměna", kterou bych tím získala, mi za vynaložené úsilí nestojí). Pořád bych musela být v kontaktu např. s někým v zaměstnání (ať už to je člověk nebo ne) a já se sebou nenechám manipulovat (i když nevím, jestli manipuluje člověk či UI či reptilián či jiná entita), takže mi vědomost o tom, co se za kterým tělem skrývá, prakticky k ničemu není (toto vědění mi můj život nezlepší). Jediné, k čemu by se to mohlo hodit je, když by mě např. odmítl muž a já bych si pomyslela "vždyť to stejně byl jenom biorobot" = téměř vůbec bych se tím netrápila. Jenže u takovéhoto prospěchu právě moje mysl může inklinovat k tomu, abych si o někom nepravdivě pomyslela, že to je biorobot. A než prožívat napětí z toho, že by se mi hodilo, kdyby ten či onen / ta či ona byl/a ve skutečnosti biorobot, takže moje mysl bude hledat znaky, které mi to potvrdí (abych se cítila dobře) a já budu žít ve lži, tak to raději zkoumat nebudu a počkám, až se realita celá přirozeně napraví (či až někdo objektivní jako např. Rusové/Plejáďani vynalezne přístroj, který bude umět na 1000% potvrdit/či vyvrátit, že v tomto těle je/není inkarnovaná lidská duše). Protože nechci žít v realitě, ve které se různí lidé s různými pohnutkami (co by se komu zrovna nyní hodilo..) dohadují, jestli jim ten či onen člověk připadá jako biorobot. To budu raději celý den koukat do zdi než se účastnit hádek/dohadování/posuzování/odsuzování v takové společnosti.

*** Někdo říká, že bychom rozum neměli používat vůbec. I když má rozum společné základy jako UI mysl (=UI rozum), tak si nemyslím, že je dobré rozum úplně zahodit (jinak si nedokážete ani vyčistit zuby nebo spočítat, jestli u sebe právě máte dostatek peněz na koupi tohoto zboží, protože by se z vás stal úplný dement). Bez rozumu (a zároveň i bez UI rozumu/mysli) neuděláte v tomto světě téměř nic. Bez rozumu můžete meditovat, spát, koukat do blba - a to je tak vše. Když přestanete úplně přemýšlet, můžete žít pouze pudově jako zvíře.. Takže předpokládám, že každému je asi jasné, že všichni se potřebují minimálně čas od času zamyslet (např. se poučit z minulých zkušeností či se zamyslet nad tím, jestli jdou aktuálně dobře, a nebo použít zdravý rozum k tomu, aby se vyhnuli nějaké nové pasti, kterou zase nachystal DS). Pak se ale lidé rozchází v tom, jakým způsobem používat rozum:
c) používat pouze logiku
d) používat pouze intuici
Podle mě můžeme používat obojí, ale kdo si myslí, že máme používat hlavně jenom intuici, ten se přiklání k tomu, že přežití je nejdůležitější = tedy že si můžeme myslet jakékoli bláboly, mít jakékoli pocity a názory, hlavně když přežijeme. Souhlasím, ale přesto používám i logiku, protože si chci udržovat dobrý charakter, a k tomu potřebuji znát pravdu. Logika dělá to, že i když to pro mě není výhodné, zjistím pravdu (pokud ji umím správně používat a vycházím z pravdivých axiomů). Ten, kdo se rozhoduje "proti sobě" v rámci pravdy, z toho má ale také nějaké výhody (myslím v rámci přežití), tedy je docela dost možné, že i ten, kdo zastává používat hlavně jen logiku, to dělá proto, že si myslí, že to je nejvýhodnější způsob používání mysli/rozumu pro jeho přežití. Protože on si sice jakoby uškodí v rámci vyššího dobra, ale "za to" dostane od vesmíru "bonus" za dobrý charakter (který to vyváží nebo možná ztrátu i předčí). Kdo používá hlavně jenom intuici, ten se "šteluje" na nejvyšší dobro rovnou (a to i když ostatním lže nebo si on sám nemyslí pravdivé myšlenky). Proto je pro mě těžké určit, jestli je lepší používat intuici a nebo logiku, když mi to vychází (ve výsledku) tak nějak nastejno. Navíc intuice je potlačené myšlení (=člověk myšlení a tím myslím VČETNĚ logického myšlení) tak zautomatizoval, že to probíhá v podvědomí a jemu jen vyplivne nejlepší výsledek. Mezi logikou a intuicí nevidím až takový rozdíl (v jiném článku jsem popsala, že pod slovem intuice se mohou skrývat tři významy, co tím kdo myslí, a pouze jeden z nich je telepatie přijmutá od konstruktivních bytostí..tedy nikoli vlastní potlačené myšlenky..pak je otázkou, zda moje vlastní mysl je přesnější a nebo horší než jejich rady). Z logického hlediska musí být každý nehmotný rádce vyspělejší než ten, koho má na starosti (=komu radí), takže by bylo vždy lepší poslechnout cizí radu než sám přemýšlet (pak by se ale zase nikdo myslet samostatně nenaučil..). Proto nechávám toto téma otevřené, ať si každý používá co chce (a ať se každý zbavuje celého rozumu nebo logiky nebo čeho chce), já se umím zbavit UI mysli (na čas a pravděpodobně by to šlo i na stálo, kdybych chtěla) a umím také využívat UI mysl konstruktivně (tak, že to vede k pravdivým výsledkům), takže já se ničeho zbavovat nechci. V meditaci (nebo ve snu) si ale občas chci zažít, jaký je život bez rozumu/bez mysli. Někdy bych tak chtěla žít i trvale, to bych pak ale nemohla komunikovat s okolím (i pro řeč je potřebný rozum). Někdy mě to trvale (=tím myslím pouze po delší čas) bez mysli ale nebaví a někdy mám mysl ráda (ráda jí přijímám), takže dokud se k tomu někdo, kdo se o to hodně zajímá a zná o tomto tématu pravdu, nevyjádří úplně (tak, aby to všichni pochopili a shodli se); těžko říct, co by bylo nejlepší. Dokud nemám základní příjem, tak stejně nemůžu žít bezstarostně na obláčku (nebo jakkoli chci..), takže i kdybych věděla, co by bylo nejlepší, v 3D matrixu (který je ještě stále pod nadvládou psychopatů) by se to těžko uskutečňovalo, takže na tom vlastně ani nezáleží, že přesně správnou odpověď nemám.

...