Na základě této knihy jsem se zamýšlela o DID, čím vzniká u jednotlivce (=tím, že na něj v mladém věku někdo opakovaně zaútočí), tak že i lidstvo jako celek je rozdělené na lidi, kteří nic nevědí, ale udržují společnost v chodu, na illumináty (kteří mi připomínají tzv. "persecutor" osobnost u DID), "konspirační teoretiky", kteří o všem vědí a snaží se vymanit od nadvlády nepřítele, až po lidi uvězněné v podzemních tunelech zažívající hrůzy (a jsou i další skupiny lidí).. Hodně mi to připomíná DID osobnosti uvedené v té knize, kdy každá má nějakou svou funkci a tyto osobnosti si mezi sebou mohou "předávat bolest" (kdy bolest cítí osobnost k tomu určená namísto osobnosti, která je určená pro žití života bez traumatu) - i lidi si mezi sebou v tomto systému předávají různé věci (popis by byl nadlouho). Stejně jako v knize byla osobnost/osobnosti, která "vyšla ven" pouze když na té holce někdo páchal násilí, tak existují děti v podzemních tunelech, které se narodí (=metaforicky "vyjdou ven" na svět), když na lidstvo někdo útočí, a "zachrání" ty "běžně žijící" lidi od toho, aby si uvědomili tu skutečnost, že na lidstvo útočí silnější nepřítel a že s tím zatím nemohou nic dělat. Protože u DID jednotlivé osobnosti nemohou zemřít, mohou se pouze uspat/žít v hlavě v podvědomí, tak stejně lidé po smrti jdou žít do něco jako astrálního světa/vyšších dimenzí, a mohou se opakovaně narodit/reinkarnovat = "vyjít ven". Proto existují "skupiny duší", které se většinou reinkarnují do stále stejného/podobného prostředí (tedy děti v tunelech bohužel většinou zase do tunelu..).

Stejně jako v knize jsou všechny osobnosti DID jedním celkem, který musí spolupracovat (a v rámci možností i spolupracuje), tak lidstvo je jedním celkem, které netvoří celek dohromady s reptiliány. Lidstvo v rámci možností také spolupracuje, i když to tak díky disociaci jednotlivých skupin nevypadá (spíš to vypadá, že mezi sebou jednotlivé skupiny lidí bojují). Jak vznikají disociační zdi? Každá bytost má nějaké DNA = směr toho, co chce zažívat a s čím souzní. V životě se ale (asi skoro každý) dostane do situací, které jí nejsou příjemné. Pokud bytost zažívá něco, co nechce, tak pokud je ten pocit silnější až jako "toto nechci zažívat"/"tady nechci být", vzniká disociace. Disociace je tedy nesoulad bytosti s prostředím, ve kterém se nachází. Tento vesmír je konstruktivně vytvořen pro konstruktivní bytosti - tedy by se v něm žádná disociace vyskytovat neměla, ale díky tomu, že došlo ke střetu/prolnutí s jiným nekompatibilním vesmírem, tak to tento vesmír změnilo. Jako výsledek začalo existovat zlo, které se zhmotnilo do podoby rasy Animus.

Jak vzniklo zlo? Pokud někdo zažívá něco, u čeho vzniká disociace, tak právě on/ten jeho pocit "toto nechci zažívat"/"tady nechci být" vytvoří "zlou"=destruktivní energii, která pak putuje, různě se předává, různě se projevuje a jejím zhmotněním v podobě bytostí je rasa Animus (příp. i black goo je dalo by se říci zhmotněním této energie). Je to tedy energie z lidí (člověk umí "zlo" vytvořit, které se pak projeví někde jinde jako něco jiného). "Kdo za to může" je těžké říct, protože reptliáni nemohou za to, že jsou s tímto vesmírem nekompatibilní. Člověk nemůže za to, že něco, co "nemá v DNA" (ani to v DNA mít nechce a ani to do jeho DNA nepatří), nechce zažívat. Proč se jiný vesmír nevhodně střetl s tímto - na to je odpověď stejná jako je na otázku paradoxu cestování časem = neznáme ji..
Lidi říkají "bez smutku bychom si nevážili radosti" a podobné věci, ale podle mě nikdo nemusí zažívat smutek, aby si dokázal užít radost a byl za ní rád. To, že něco beru jako samozřejmost a že si to neuvědomuju, neznamená nic špatného VE SVĚTĚ, KDE NEEXISTUJE ZLO. Potřebuju si uvědomovat a správně oceňovat (=vážit si) věci pouze když existuje zlo. Protože když ke mně přijde zlo a chce mi něco vzít (a já nejsem silnější, abych se ubránila), tak si musím uvědomovat, co má pro mě jakou cenu a čeho se např. vzdám (pokud tedy mám na výběr mezi tím, že se vzdám buď A nebo B nebo C atd.). Zlo také může říct "tohle nepotřebuješ, vezmu ti to" a pokud si člověk neuvědomuje, k čemu to, co má, slouží, a co mu to přináší, tak pokud o to přijde, uvědomí si to (a kdyby si to uvědomoval už předtím, tak by řekl "ne, toto si nenechám vzít, není pravda, že to nepotřebuji"). Jenže když by zlo neexistovalo, tak člověk by třeba nevěděl, k čemu mu je slepé střevo nebo šišinka v mozku, ale měl by dobré pocity a užitek z jejich používání. To, jak by se cítil bez nich, není potřeba vědět (na co zažívat špatné pocity, opravdu to v tomto případě k ničemu není). Jak byste se cítili bez ruky, bez hlavy.. (bez: dosaďte si, co chcete) Nemusím každý den děkovat ruce, že jí mám, a přesto můžu díky svému tělu, které mám, zažívat dobré věci. To uvědomění, kdy neustále děkuji za to nebo ono (občas poděkovat, to ano, ale neustále si s vděkem uvědomovat, co všechno mám, každou buňku v těle - to by akorát vyčerpávalo energii), podle mě, nepotřebuju, protože v konstruktivním světě to funguje tak, že tělo prostě jako celek konstruktivně funguje a člověk má dobré pocity bez toho, aby na to (co všechno v těle má a k čemu jednotlivé části těla slouží) musel neustále myslet. Toto (zbytečné) uvědomění mi slouží pouze ve světě, ve kterém existuje zlo (toto uvědomění potřebuji pouze jako obranu před zlem, k ničemu jinému to potřebné opravdu není!!). Takže: ZLO NEMÁ ŽÁDNÝ UŽITEK PRO KONSTRUKTIVNÍ SVĚT. (logicky: kdyby zlo mělo užitek, nebylo by to zlo, ale dobro..to, co má užitek, je dobré*)
Lidi neustále říkají, že potřebujeme zlo, abychom si vážili dobra, ale to vůbec není pravda (je to manipulace). Výše jsem to logicky vysvětlila, ale píšu to ještě jednou, jelikož lidi tuto manipulaci/lež neustále opakují (asi aby "obhájili" existenci tohoto systému nebo aby "dokázali oprávněnost" existence zla..). Přitom ale pravdu nemají!
* Někdy se nám stanou zlé věci, které se po čase ukážou jako dobré a někam nás třeba posunou. To ale pouze znamená, že člověk určitou věc viděl zezačátku jako zlo = spletl se, přitom to ale bylo celou dobu dobro. Nemá to nic společného s tím, že "všechno zlé je k něčemu dobré" nebo že zlo by bylo vlastně dobré.. Pořekadlo, že všechno zlé je k něčemu dobré, znamená jenom to, že některé věci jsou dobré, ale my je mylně nazačátku vidíme/vnímáme jako zlé, ale pravda se nakonec vždycky ukáže. Ty věci tedy nebyly zlé nikdy a NENÍ PRAVDA, že zlo je dobré. Kdyby bylo zlo dobré, tak to není zlo, ale je to dobro.
Kdysi mi připadalo, že jedna civilizace mimo Zemi se vyvíjela pouze konstruktivně a žádný nepřítel je neohrožoval (byli prostě na jiné planetě v oblasti, které nehrozilo nebezpečí), a přesto se jejich vývoj v určitém bodě zastavil a oni "zamrzli" = přestali se vyvíjet, přestože byli konstruktivní a žádné nebezpečí jim nehrozilo. Tato civilizace si řekla "pošleme některé bytosti od nás inkarnovat se na Zem, abychom zjistili, jestli třeba zlo není potřebné k vývoji nebo abychom tomu prostě přišli na kloub, proč se u nás vývoj zastavil, jelikož v našem konstruktivním světě na nic už nepřijdeme, už jsme vyčerpali všechny možnosti". Takže se sem inkarnovali, aby přišli na to, proč se v jejich konstruktivním světě už nemůže jejich civilizace nikam dále vyvinout. No a k tomuto tématu jsem po mnoha letech zjistila odpověď: Jelikož je všechno v tomto vesmíru propojené, tak díky tomu, že někde (na Zemi například) existuje zlo a zotročené bytosti, ovlivňuje to na nějaké úrovni celý tento vesmír, a právě díky té existenci zla (byť je to někde jinde než přímo na jejich planetě), se jim zastavil vývoj. Nejprve musí pomoci, aby se tento vesmír zbavil zla, a teprve potom se budou moci dále vyvíjet. Zlo nebylo řešením, nýbrž naopak bylo příčinou, která problém způsobila.


Rozumíte: Když člověk něco nechce zažívat, jeho podvědomým přáním je "zničit" tu špatnou realitu = vytváří "ničivou" = destruktivní energii. Jelikož ve 3D ale nefunguje okamžitá manifestace, tak ta energie putuje jinam a pak ničí něco jiného, např. konstruktivního. A dokonce reptiliáni mučí lidi, aby z nich tuto energii získali - je to logické, když pocházejí z "opačného" vesmíru, tak zdejší destruktivní energie je to, co je pro ně energií konstruktivní (=z čeho oni "staví"). Zní to divně, ale je to tak. Proto pokud nechcete "krmit" reptiliány, nevytvářejte disociace typu "tohle nechci zažívat". (Pokud toto tedy vůbec lze ovlivnit, protože když z někoho chce někdo tuto energii dostat, tak nejprve zkusí mírný "tlak" a když dostane, co chce, na čas odejde a nechá člověka např. zregenerovat, aby ho pak mohl "vytěžit" zase. Když nedostane, co chce, tak přitvrdí až do extrému..a v extrému většinou se to nedá ovlivnit, protože i když si při vážném zranění člověk říká "nevadí mi to" nebo "nebolí mě to" nebo "nevytvářím disociaci", tak pravdou je, že ho to bolí a že to zažívat nechce. Co se ale změní tím, když se bude člověk soustředit na to, aby nevytvářel disociace? Apokalypsa = odhalení! Útočník bude muset zajít do extrému a tím se všem odhalí. Pokud útočník působil skrytě nebo pokud se v lidech snažil vyvolat dojem u menšího zla "že se nic neděje a všechno je v pořádku", tak tím, že zajde do extrému, už nebude skrytý. Navíc když máte člověka, kterému se děje "menší zlo", které z něj pravidelně odčerpává energii, tak tento člověk může zavřít oči a říkat si, že takový je prostě život, má děti a takto "donekonečna" lidstvo "slouží" reptiliánům jako energetická potrava. V případě nevytváření disociativní energie člověkem u menšího zla = když se to člověk naučí, nastoupí zlo větší, a větší zlo člověka zabije předtím, než stihně mít děti..pokud by tedy v podmínkách většího zla člověk vůbec děti chtěl mít..a tím pádem reptilián zabije svojí potravu, která se nerozmnožila, takže už pak žádnou potravu nemá..pokud si to reptilián uvědomuje, tak tím se "něco" asi změní..). Pokud má někdo DID, tak destruktivní energii, kterou při původním traumatu vytvořil, má v sobě uloženou ve formě "disociačních zdí". Disociování se do jiné DID osobnosti další destruktivní energii nevytváří (pokud je dobrovolné a není "vynucené" na základě dalšího traumatu, ale i v případě dalšího traumatu je vytvořeno méně nové destruktivní energie než kdyby to samé zažil někdo, kdo DID nemá). Tedy člověk s DID na tom může být z hlediska nevytváření destruktivní energie lépe, ač se disociuje od reality více, než člověk bez DID. (ale doufám, že jste mě pochopili, jak to myslím)

Čím to je, že se lidstvo "vyvinulo" tak, že už "najednou" při menším zlu lidstvo jako celek vytváří menší množství destruktivní energie (než dřív), a tím pádem dochází k apokalypse=odhalení? No přeci proto, že lidstvo jako celek má DID a rozdělilo se do několika "skupin" lidí, kteří o sobě někdy ani vzájemně nevědí, jsou odlišní a z hlediska přežití lidstva plní odlišné funkce.. Stejně jako jednotlivec, který má DID, vytváří při útoku na něj méně destruktivní energie, tak i listvo jako celek vytváří v DID stavu méně destruktivní energie (např. "běžní" lidé se různým hrozbám smějí a nevěří jim, protože si myslí, že to jsou pouze konspirační teorie = tato velká část lidí nevytváří energii strachu a to si pište, že reálně hrozilo/hrozí hodně věcí; a naopak lidi, kteří se opakovaně rodí např. do tunelů, jsou na utrpení po čase více přizpůsobení = mimo jiné i tím, že se jim snadněji vytvoří DID rozdělení osobnosti). Když se v životě DID holky z knihy odehrávalo něco, co jedna její "osobnost" nezvládala, tak se tato osobnost stáhla do podvědomí a vystoupila do popředí osobnost jiná = proto někteří lidé, kteří plní "funkci" o ničem nevědět a být bez traumatu, raději zemřou, než aby se dozvěděli pravdu např. o reptiliánech. Postup v knize byl takový, že se nejprve ta žena musela osvobodit od toho nejhoršího zneužívání = lidstvo jako celek musí na prvním místě osvobodit děti v podzemí, pak se všechny osobnosti (které měly trauma) léčily od traumatu, a teprve pak se všechny její osobnosti postupně spojily zpět do jednoho celku (a i ta její osobnost, která o ničem špatném nevěděla a plnila funkci "žít skvělý život bez traumatu", se nakonec o traumatu dozvěděla a spojila se do jednoho celku k ostatním = i tzv. "ovce" nakonec přestanou být neinformované o realitě). Proč tzv. "ovce"/"lidi plnící funkci žít život bez traumatu" raději zemřou, než aby zjistili pravdu a způsobily si trauma, když pak nakonec tato skupina lidí pravdu zjistí? Dle knihy o DID se osobnost bez traumatu do jednoho celku připojila skoro až jako poslední (a moc se jí do toho nechtělo) a zjistit pravdu o minulosti byla "připravená" až když už žádné velké nebezpečí nehrozilo = až když už nebylo zapotřebí, aby různé osobnosti nadále plnily svou "funkci".

Taky je zajímavé, že DID se vyvine pouze u dítěte, které v mozku nemůže přijmout, že by se k němu choval někdo hodný/blízký hodně zle (dětský mozek na to není připravený a tak raději popře pravdu). A co má lidstvo jako celek za svého "primárního pečovatele" ke kterému vzhlíží a myslí si, že by člověka nikdy nezradil? Něco vyššího (vyšší síla), běžní lidé to mají pojmenované jako Bůh. A co udělali Reptiliáni? Vytvořili náboženství, "milujícího" ale zároveň trestajícího a žárlivého (nebo kdo-ví co) Boha.. Oni sami o sobě tvrdí, že jsou Bůh (oni si myslí/tvrdí o sobě, že jsou pro lidi Bohy) a právě na základě této dynamiky mohlo k DID dojít u lidstva jako celku.. Všechna náboženství vytvořili Reptiliáni právě za tímto účelem, protože člověk/lidstvo v sobě má zakořeněno věřit v něco vyššího, co člověka přesahuje a co je pro člověka tak trochu rodičem/učitelem/parťákem co se týče duchovní stránky reality. Takže Reptliáni tento princip zneužili/snažili se tento princip víry lidí využít/zneužít pro svoje účely.
(I proto jsou hlavně věřící lidé ti, kteří nejvíce zavírají oči před realitou a jsou ochotni pro svoje náboženství/Boha i zemřít nebo zabíjet. Protože si neumějí připustit, že by tato vyšší síla mohla být ve skutečnosti zlá..na místo toho, aby si řekli, že milující dobrá vyšší síla existuje, jen to neni Bůh, který sedí na obláčku, a není to ani Reptilián, který má třeba nějaké nadpřirozené schopnosti, kterým nábožensky věřící člověk nerozumí, a tak z jeho pohledu koná "zázraky" - nebo je Reptilián prostě fyzicky, či v nějaké jiné oblasti, silnější, a tak se potom "nabízí" vztah vzhlížení či pod-nad=podřízenost-nadřazenost, a na základě toho se snažili Reptiliáni manipulovat/nahradit v očích člověka konstruktivní vyšší sílu Bohem=sebou. I proto se Bůh v Bibli prezentuje jako "Otec": aby mohla vzniknout dynamika Boha=Otce a Lidstva=dětí..)

Co se týče Reptiliánů, tak jsem kdysi četla knihy od Castanedy, a v nich se psalo o bytostech z jiného vesmíru, které se nějakým způsobem dostaly do našeho vesmínu, říká se jim v knihách "Dravci", a tyto bytosti se živí lidskou energií. Dle těchto knih nemají tělo, ale můžou se občas zhmotnit (že by to byli ještěři se tam nepsalo, ale i já je beru spíš jako bytosti bez těla, které jako tělo používají nejčastěji plazí tělo, protože vzhledově a fyzickými funkcemi nejvíce odpovídá jejich působení v našem vesmíru, než že bych si myslela, že to jsou plazi). Co je ale zajímavé je to, že někdo se prý nějakým způsobem podíval do jejich vesmíru (to psali v knize) a oni žijí v jakýchsi tunelech, prý to jde těžko popsat. No a co zde celou dobu dělají/dělali Reptliáni? Vytváří tunely pod zemí!

Také jsem se zamýšlela nad tím, jak vznikla rasa Animus a jak se liší od Reptiliánů. Reptiliáni konzumují destruktivní energii a používají ji jako nástroj = tu destruktivní energii, kterou nestihli zkonzumovat (asi jí měli nadbytek) přetvořili v black goo a Animus (rasa Animus je tedy nástrojem Reptiliánů). Tedy: bytost bez těla z jiného (dalo by se říci "opačného") vesmíru se v tomto vesmíru manifestuje v těle nejlépe jako Reptilián, takto tedy vznikla rasa Reptiliánů. A buď Lucifer nebo rasa Reptiliánů (nevím, kdo z nich) z té energie, kterou Reptiliáni konzumují a kterou jako jedinou umí ovládat=manipulovat s ní, vytvořil rasu Animus, která si (možná) žije svým životem a má svoje cíle, které ale ve výsledku poslouží Reptiliánům, protože tato rasa především pouze ničí = vytváří více/další destruktivní energie.