Alkohol mi nechutnal, když jsem byla dítě, a naučila jsem se ho pít v pubertě "na sílu" proto, že ho pili všichni (a protože malé pivo bylo v hospodě levnější než voda). Tedy jsem si na něj zvykla a nikdy jsem pak už neuměla pořádně říct, jestli mi chutná a nebo nechutná, když jsem se ho prostě opakováním naučila pít a to, že mi nechutnal, jsem nějak přebila/zmírnila. Co se týče nějakého změněného stavu vědomí, který alkohol přináší (motání hlavy nebo opilost), tak není o co stát. A to nemluvím o kocovině. Jediné, v čem je alkohol dobrý je, že když má člověk nějakou velkou bolest (=trápení), tak když vypije alkohol, otupí mu to emoce a tu bolest pak už necítí, někdy je dokonce pak i veselý když se opije. Jediná výhoda tedy je v otupení emocí a i třeba nepříjemných tělesných pocitů např. zimy, jinak na něm nic přínosného nevidím. Stejně je ale lepší jít do tepla/zatopit si (když je zima), vybrečet se (když jsem smutná), než pít alkohol (ten by mohl být přínosný pouze, když není možnost jít do tepla/zahřát se či si zatopit).

Do hospody jsem chodila, abych nemusela být doma (s rodičem), a když jsem začala bydlet sama, tak moje potřeba "jít se bavit do společnosti" postupně uvadala. Chodila jsem tam pak spíš ze zvyku, ale alkohol jsem při vhodných příležitostech (např. v hospodě, když už jsem tam šla) normálně pila, jelikož jsem na to byla zvyklá. Pak jsem jednou pracovala jako gogo tanečnice, čehož bylo součástí "nápojová hosteska", což v překladu znamená, že když mě někdo pozval na drink a chvíli jsem si s ním povídala, tak jsem za to dostala (slušně) zaplaceno. Skoro vždy, když jsem něco dělala jako práci, se mi daná činnost/prostředí zhnusilo, a na této práci bylo zajímavé, že tam pracovaly převážně holky, které pily alkohol běžně hodně, ale skoro všechny se díky této práci staly abstinentkami. Protože když něco "musíš" dělat několikrát v týdnu (pít alkohol), což by ony dělaly takto často dobrovolně, najednou už nechceš, když nemůžeš říct "ne". (Tedy samozřejmě tam byla možnost, vzít si místo alkoholu nealko drink, který vypadal stejně, ale když si chtěl někdo vydělat hodně peněz, tak toto nemohl moc dělat, protože hodně peněz = 1 muž, který se holku snaží opít a koupí jí nápojů hodně za sebou a málokdo umí věrohodně zahrát silnou opilost, když je střízlivý.)

Takže v té práci se staly z alkoholiček či holek, které braly v minulosti drogy, abstinentky, aniž by se o to snažily (naopak tam šly, aby měly "párty" pořád). Já jsem tam šla kvůli tancování a od začátku jsem alkohol skoro vůbec nepila (a když už, tak nikdy ne tak, abych se opila), takže to vypadalo, že se mi alkohol jen tak nezhnusí, ale také se mi zhnusil díky této práci. Měla jsem dva oblíbené alkoholické nápoje (šampaňské a baileys), takže jsem pila jen tyto dva nápoje, a po čase jsem je nemohla ani cítit. A to jsem si dávala nealko jak to šlo, pila jsem tam max 2 dny v týdnu (většinou to ale bylo pouze 1x týdně) a max 3 nápoje za večer (tedy nikdy jsem se neopila, jelikož 3 panáky baileys nebo 0,6l šampaňského vypitého v průběhu 7 hodin, když do toho piju neustále vodu a cvičím, mě neopilo). Ale po čase se mi to i v tom menším množství "přepilo".

Jednoho dne jsem si řekla, že moje oblíbené alkoholické nápoje už mi nechutnají, pivo mi asi nikdy nechutnalo ale naučila jsem se ho pít, víno mi v dětství nechutnalo, takže mi ve skutečnosti nechutná (vždycky mi připadalo moc kyselé co se týče pálení žáhy), a že pít alkohol nechci, protože nemám ráda opilost, ani motání hlavy, a vlastně ani nemám ráda tu uměle vyvolanou dobrou náladu. Tak jsem ho přestala pít úplně a cítila jsem se pak líp, takže jsem u toho už zůstala. Ta práce mi v tomto rozhodnutí pomohla, ale hlavně mi pomohlo to, že jsem se v ničem neomezovala (pila jsem ty své nejoblíbenější nápoje bez omezování se a snažila jsem si je co nejvíce "užít" ..tím, že jsem si je chtěla užít, jsem zjistila, že na alkoholických nápojích není co si užít).

PS. zajímavé je, že díky této práci, se mi "zhnusily" mé oblíbené alkoholické nápoje, ale tancuju pořád ráda, takže mi asi práce (rutina) či donucování (povinnost jít někam, kam se mi zrovna nechce, třeba nemám zrovna náladu dělat něco pro druhé apod.) "zhnusí" jen to, co stejně nemám ráda a to, co mám ráda doopravdy, mi nic nezoškliví.

Jinak když jsem alkohol pila, tak jsem pila převážně pouze pivo a víno, jelikož tvrdý alkohol jsem nikdy pít nechtěla (vždy jsem ho odmítala s tím, že mi pivo/víno stačí a na panáka nebo nějaký alkoholický míchaný nápoj, jsem prostě nešla). Tvrdý alkohol mi totiž nechutnal a nedokázala jsem se naučit ho pít. Taky jsem zvracela po alkoholu pouze jednou v životě (opilá jsem byla za život hodněkrát, několikrát jsem měla i okno, ale moje tělo nechtělo zvracet, ani když mi bylo díky většímu množství alkoholu špatně).

Když jsem si dělala jaterní očistu, tak jsem zjistila, že můj žlučník (a možná i játra) v sobě měl měkké kameny (možná i díky pití alkoholu) a když jsem viděla, co se mi v těle usazovalo, tak by moje volba byla hned jasná "alkohol ne", pokud bych věděla, co způsobí. Když si k tomu ještě připočtu to, že mi nechutná a nemám ráda stavy, které po jeho požití nastanou, tak je spíš s podivem, že jsem ho kdy pila, než to, že ho nepiju.