Jak vznikl svět (zkráceně):

Svět vznikl rozdělením jednoty na dvě části - vědomí a hmotu. To jsou dvě polarity (ne dobro a zlo, ale mužská a ženská podstata). Mužská podstata (vědomí) je vědomá a aktivní (aktivně ovládá hmotu=tvoří). Ženská podstata (hmota) vědomí nemá a je pasivní (nechává se ovládat vědomím či se podřizuje vůli vědomí). Toto byl "1D" svět (=jedno vědomí). Pak vědomí "dalo" do hmoty kousek sebe (kousek ze sebe oddělilo a vložilo do hmoty), jelikož hmota nic nevnímá a pokud vědomí nechtělo "být samo" (i když takhle asi nepřemýšlelo) či chtělo prostě vytvořit nějakou bytost, jinak to ani udělat nemohlo. Vědomí tedy vytvořilo první bytost, což byla hmota obsahující malý kousek vědomí a to původní "velké" vědomí zůstalo vně této bytosti. To byl vznik 2D světa (=2 vědomí: jedno velké, něco jako čemu lidé říkají Bůh a druhé v bytosti). Ta první bytost věděla, že existuje jenom ona a bůh, mohla s ním přímo komunikovat a dle jejího přání mohl bůh měnit hmotu. Pak si ta bytost jednoho dne přála, aby měla kamaráda či partnera ve hmotě, tzn. aby to velké vědomí zase ze sebe část oddělilo a vstoupilo do další stejné bytosti (s opačným pohlavím), která bude mít také (jako tato první bytost) svobodnou vůli. Tedy velké vědomí ze sebe znovu část oddělilo, stvořilo bytost s opačným pohlavím, ale jelikož má také svobodnou vůli a tím pádem si ta druhá bytost může např. vybrat, že se s první bytostí nechce kamarádit či si může vybrat že bude taková či maková (co se zrovna té první bytosti nemusí líbit a může ji to odpuzovat), tak to velké vědomí muselo stvořit mnoho bytostí s opačným pohlavím, které mají svobodnou vůli (a muselo to stvořit tak, aby alespoň jedna vyhovovala tomu přání). Každá z těch bytostí s opačným pohlavím měla tedy svobodnou vůli a většina z nich si zase po čase přála bytost s opačným pohlavím pro sebe (to velké vědomí plnilo přání i těm dalším bytostem, protože měly svobodnou vůli vybrat si, co chtějí). Takto vznikl 3D svět (=3 polarity vědomí z pohledu já: velké vědomí, první malé tzn. já a další lidé tzn. oni). Když do takového 3D světa přijde bytost "zvenčí" (tím myslím z jednoty, protože v 3D světě může být mnoho dimenzí a úrovní, ale je to vše "uvnitř" toho světa/vesmíru/"bubliny"), tak se rozdělí na kluka a holku. Lépe řečeno se rozdělí na mnoho kluků a mnoho holek. Tedy pro lidi "zvenčí", neříkala bych tomu zrovna dvojplameny, určitý princip existuje v lidské formě mezi mužem a ženou. Pro "původní" obyvatele toho světa, aby se mohli posunout do "vyšších" dimenzí a přiblížit se k jednotě platí sjednocení vědomí se hmotou (hmotným tělem). A může jim být celkem jedno, jakého (a jestli) mají partnera, jak jim vztah funguje atd. I když je samozřejmě lepší, aby to měli všechno dobré, tak na jejich duchovní vývoj to nemá až takový vliv. Jedou si prostě sami za sebe (svoje sjednocení se hmotou). U vztahů s ostatními lidmi je pro ně důležité vědomí, že všichni jsou jedno (tudíž mít s nimi soucítící či nekonfliktní vztahy ze strany "já"). Ten kdo do takového světa přišel až když už byl svět "rozjetý" z jednoty, tak sám sebe rozdělil do více lidí s opačnou polaritou a pro jeho duchovní vývoj je důležité, jakého bude mít partnera a jak si budou rozumět, protože se vyvíjejí spolu. Takto vzniklo 4D (=4 úhly pohledu na vědomí z pohledu já: velké vědomí, "já", oni a ti z jiného světa). Když se do 3D světa narodil někdo "odjinud" (např. indigové děti by to mohly být), tak tím vzniklo 4D. Toto už nevím jistě, ale 5D asi vznikne, když se vědomí spojí s hmotou, vznikne tak "osobníZdroj z jednoho člověka" a pak se zas ta bytost "vrátí do toho světa zpátky" (i když nikam neodešla, ale nevím, jak to jinak pojmenovat). Co je 6D, to už nevím, ale tipuji, že by to mohlo být rozšíření vědomí o seznámení se s přírodními bytostmi (či s bytostmi, které nežijí v dualitě, ale žijí v jednotě v tom světě - mohou mít i dvě pohlaví či být bezpohlavní, důležité je, že pro ně neplatí natolik ta mužsko-ženská polarita). 7D vznikne, když do toho světa přijdou bytosti žijící téměř v jednotě odjinud (jako ve 4D přibyly bytosti žijící v dualitním světě odjinud). A 8D zatím nevím, asi by to měl být průnik toho původního světa se světem "tam venku". V 9D by měla být bytost, která odešla z toho původního světa žít "tam ven". 10D by mělo být kolektivní vědomí konstruktivních bytostí žijících uvnitř původního světa (vrátili se z 9D zpátky do toho světa a utvořili takový "miniZdroj") a 11D by mělo být kolektivní vědomí konstruktivních bytostí žijících mimo původní svět. "12D" už asi není, protože pak už zbývá jen spojení se Zdrojem (kolektivní bytosti žijící mimo svět se spojí s celým původním světem a tím původní svět i jednotlivé bytosti v něm se spojí opět do jednoty, ze které se to vše původně rozdělilo - svět tak "zanikne"). Od 6D už by to mělo být vnímání či žití minimálně napůl v jemnohmotném světě (i když tělo může existovat normálně dál, pouze se tomu přizpůsobí či spíše se změní větším spojením s vědomím - není to odchod z těla, vždy se naopak při postupu do vyšší dimenze vědomí více propojí se hmotou, tedy s tělem, a to tělo se díky tomu vyvine nebo zjemní). Aby totiž člověk mohl vnímat např. 6D, tak se musí jeho vědomí natolik propojit s tělem, že to tělo bude jemnější a díky tomu umožní i vnímání těch jemnějších bytostí (či žití mezi nimi). Nějaké věci jsem tam vynechala, protože jsem se to snažila napsat co nejjednodušeji a nejsrozumitelněji. Já mám vědomí (či přístup k zážitkům vědomí) jak individualizované bytosti "já", která tu byla jako první ve 2D (dokonce jsem to i zažila, jaké to ve 2D je), tak individualizované bytosti "já", která "přišla odjinud" a rozdělila se na několik lidí (dokonce jsem samu sebe několikrát v různých paralelních realitách viděla). Nevím, jak to.

Pro ty, kteří chtějí vědět podrobnosti:
Vynechala jsem např. jak se to první vědomí ve 2D vyvíjelo. Když byla pouze hmota (tmavá=měla barvu) a vědomí (průhledné=nemělo barvu), tak vědomí ze sebe oddělilo "malé vědomí" či individualizované vědomí, tzv. "já", které vložilo do hmoty. A zeptalo se toho malého vědomí, jak by chtělo vypadat (tělo=jak by ta bytost chtěla vypadat). A ono nevědělo, řeklo, ať mu to velké vědomí vytvoří vzhled jaký uzná za vhodné, že mu důvěřuje (a až bude hotovo, tak to zhodnotí, co se mu líbí, tedy co ponechat a co se mu nelíbí, tedy co pozměnit). Velké vědomí vytvořilo člověka, malé vědomí bylo spokojeno, jen si třeba přálo změnit barvu vlasů či upravit tvar nosu atd. (drobnosti). Pak si to malé vědomí v těle zkusilo všechny možné zážitky a přímo komunikovalo s tím velkým vědomím, které bylo všude kolem, za každou rostlinou a vším. Když vzniknul 3D svět, tak to další vědomí, které přišlo až jako druhé do druhého pohlaví, se vyvíjelo odlišnou cestou než to první. Nevyvíjelo se ve 2D ale ve 3D. Nebylo samo s tím velkým vědomím, ale musel vzniknout systém (ano SYSTÉM, aby vědomí nepoznalo, že se takto oddělilo od toho velkého vědomí, protože zatímco to první vědomí to vědělo, to druhé to vědět nesmělo kvůli tomu, že vzniklo "kvůli" tomu prvnímu a tak by "chtělo" všechno tak, jak to chce či má rádo to první vědomí. Ale to první vědomí si přálo jeho svobodnou vůli. Proto to to druhé vědomí zapomnělo, aby si mohlo vytvořit svojí osobnost). V tomto systému už je např. vzhled dán charakterovými vlastnostmi či jinými zákonitostmi. Na tom se asi všichni shodli.

Psala jsem to pouze rozumově, přičemž nejvíce v tvorbě světa byla láska, vnitřní či vzájemné prožitky s tím velkým vědomím a pocity.

(tento článek vzniknul jako komentář, který mi nešel opakovaně odeslat - tak jsem si ho uložila. Původně to byla reakce na "dvojplamen" - že dvojplamen tomu sice neříkám, ale něco na určitém principu je, obzvláště pro bytosti "odjinud" - pro "původní" bytosti je důležitější, že všichni jsme jedno)