Konzumní společnost nám říká, že bychom měli co nejvíce spotřebovávat (příp. hromadit). Když to člověk dělá, jednou se zákonitě dostane do bodu, kdy zjistí, že ho to neuspokojuje (to bude ve chvíli, kdy už toho vlastní hodně). A pro takové lidi tu je "udička" minimalismu - šetříme přírodu, duchovně rosteme, vyhodíme zbytečné věci.. Ve skutečnosti se (opět) omezujeme, protože toto je konstrukt, kterým opět nežijeme podle sebe (stejně jako když někdo příliš konzumoval a hromadil..). Takže z jednoho extrému přejdeme do druhého (do druhé polarity), kdy najednou žijeme téměř v prázdnotě. Zezačátku to může být dobrý odpočinek (a detoxikace) po přílišném konzumu, tedy nám změna může chvíli vyhovovat. Ale časem se budeme zas naopak přespříliš omezovat (předtím jsme se roztahovali..), např. "nemůžu si koupit jídlo v plastovém obalu a musím chodit jen do bezobalových obchodů..a to, že na bezobalové potraviny sahají třeba očkovaní lidé vylučující spike proteiny asi nevadí, hlavně že šetříme přírodu.." nebo "nemůžu si koupit tuto vázu/sošku, která se mi líbí, protože nemá žádný praktický účel a já nyní žiju v dost prázdném/holém bytě..". Čím víc si toho budeme odpírat, tím větší frustrace vznikne, a my pak přejdeme opět do konzumu! Jenomže jsme díky přechodu na minimalismus vyhodili většinu věcí, takže musíme koupit všechno znovu - a to tady celou dobu šlo!!
Je to jako když se někdo přejídal, měl obezitu, tak pak začal držet drsnější hladovku, ale nedostatek živin je dlouhodobě neudržitelný, takže to nevydrží/vzdá a dostaví se jo-jo efekt.. Po přehnaném omezování jídla se z hladu přejí ještě více.

Každá reklama říká "Když si koupíš náš produkt, budeš šťastný.", tak člověk kupuje a kupuje.. Pak jednoho dne má tolik věcí a zjistil, že reklamy lhaly. Pak narazí na videa youtuberek, které říkají "Žiji v holém bytě, vyhodila jsem všechny věci, a cítím se tak lehce, našla jsem díky minimalismu vnitřní štěstí.". Jelikož už měl člověk hodně věcí, tak konzumní společnost CHCE, aby se všeho zbavil (i toho, co potřebuje) - proč? No aby to pak musel (minimálně to, co doopravdy potřebuje) koupit znovu! Minimalismus je dobrá "záminka" pro vyhození věcí. Ony i ty youtuberky, které byly šťastné minimalistky, po čase začaly točit videa o tom, že jim tento životní styl dlouhodobě nevyhovoval a vrací se k vlastnění věcí (jenže ne každá si to přizná, zatím toto přiznaly pouze "průkopnice").

Když není dobrý konzum/přehnané hromadění věcí, ale zároveň ani minimalismus, jaká cesta je tedy dobrá? Dobré je vlastnit to, co potřebuji (ani víc, ani míň).
Samozřejmě se to lehce řekne, v praxi je to však těžší zrealizovat.

Například pokud někdo vidí hezkou věc, která mu pokaždé, když ji uvidí na své poličce, zvedne náladu (ale jinak to je "lapač prachu" = tedy nemá kromě rozveselení žádný jiný účel), tak ji potřebuje (měl by si to koupit a vlastnit, vystavit na poličku). Pokud někdo jiný vidí hezkou věc, ale ví o sobě, že i když se mu něco líbí, tak jeho mozek funguje tím způsobem, že se mu věc, která nemá jiný účel než zvednutí nálady, rychle "okouká" a opravdovou radost mu dělají pouze praktické věci, tak takový člověk by si danou věc kupovat neměl.

V praxi se dostáváme k vlastnění toho, co potřebujeme (nic víc, nic méně) tak, že něco chceme/potřebujeme, tak si to koupíme. A když vidíme lepší/potřebnější/vhodnější věc, tak tu starou dopotřebujeme, darujeme nebo vyhodíme - a koupíme si to "lepší". Nevyčítáme si, když jsme koupili blbost (něco, co nefunguje nebo zbytečnost), prostě to vyhodíme. Nemusíme se koukat na peníze, protože z dlouhodobého hlediska tento přístup nejvíce šetří (tedy pokud máme takový mozek, který je schopný učit se = poučit se z minulých chyb). Čím více času uplynulo, tím jsme na tom "lépe" (z hlediska vlastnění pouze potřebných věcí). Také je u této metody důležité sebepoznání (jestli něco opravdu chci nebo mě jen ovlivnila reklama? Dále důvod, proč to potřebuji/chci - např. kvůli okolí = nebylo by lepší vyřešit příčinu, tedy se např. nesrovnávat s okolím?).
Samozřejmě obchodníci se i tomuto modelu "spotřeby" dokážou přizpůsobit zvýšením běžných cen a vypouštěním "lepších a lepších" věcí do oběhu postupně (aby nás donutili koupit toho co nejvíc předtím, než se dostaneme k tomu "nejlepšímu/nejvhodnějšímu"..). Ale pořád je to i tak "nejvýhodnější" způsob fungování, protože při něm má člověk čisté svědomí (že neškodí planetě přílišným konzumem a zároveň neškodí ani sobě omezováním se/potlačováním svých potřeb).

Samozřejmě ne vždy je "nejnovější model" nejlepší/nejvhodnější. Vždy se díváme na to, co nejvíce vyhovuje konkrétně MNĚ. Můžem nakupovat podle rozumu a/nebo podle intuice, každý si najde pro sebe nejlepší způsob, jak na to. Také pravidelně třídíme a vyhazujeme/darujeme nepotřebné věci, aby se nám v domácnosti nehromadily (a zároveň se do budoucna snažíme vyvarovat nákupů nových zbytečností..). Nenecháme se ovládat emocemi ke zbrklým nákupům ale ani k sebeobviňování/výčitkám, když se nám nějaký nákup nepodaří (stačí se z toho poučit, nemusíme si nechávat odebírat energii destruktivními emocemi). Také téměř vůbec nekoukáme na slevy (jednou se mi tedy podařilo díky 50% slevě ušetřit 40 000Kč, a to jsem samozřejmě brala, ale jinak se jimi manipulovat nenechám, když to pro mě není výhodné..). Peníze (ani ceny) nás neovládají, nýbrž slouží pouze jako prostředek směny k dosažení toho, co potřebujeme/chceme.


PS. Článek jsem nepsala z vlastní zkušenosti, protože minimalismus jsem nikdy neprovozovala (mám ale velkou představivost, takže vím, kam co vede). Pokud někdo na minimalismus (či jiné manipulační styly) skočil, neměl by si nic vyčítat, protože výčitky brání konstruktivní nápravě věcí/situace.